ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(první senát)

21. ledna 2014

Věc F‑102/12

Marc Van Asbroeck

v.

Evropský parlament

„Veřejná služba – Zařazení do platové třídy – Uchazeči zapsaní na rezervním seznamu v rámci výběrového řízení na změnu kategorie před vstupem v platnost změn služebního řádu z roku 2004 – Vyrovnávací příspěvek – Rozhodnutí o přeřazení úředníků majících nárok na tento vyrovnávací příspěvek“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se M. Van Asbroeck domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 15. listopadu 2011, kterým jej Evropský parlament po jeho převedení z Evropské komise přeřadil do platové třídy AST 5, platového stupně 3, přičemž počet let odsloužených v platovém stupni byl stanoven k 1. září 2011, jakož i v případě potřeby zrušení rozhodnutí ze dne 15. června 2012, kterým se zamítá jeho stížnost.

Rozhodnutí:      Žaloba se zamítá. Evropský parlament ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené M. Van Asbroeckem.

Shrnutí

1.      Úředníci – Služební řád – Nařízení č. 723/2004, kterým se mění služební řád – Přechodný režim – Posuzovací pravomoc správy – Rozsah – Autonomie orgánů

(Služební řád, článek 110; nařízení Rady č. 723/2004, bod 37 odůvodnění)

2.      Úředníci – Rovné zacházení – Meze – Protiprávně přiznané zvýhodnění

1.      Přijetím nařízení č. 723/2004, kterým se mění služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců, nezavedl unijní zákonodárce jednotný přechodný režim pro všechny orgány a instituce, a v důsledku toho musel každý orgán oprávněný ke jmenování přijmout vlastní vnitřní předpisy příslušného orgánu nebo instituce za účelem zachování práv nabytých svými úředníky a zaručení jejich legitimních očekávání. Nevyhnutelným důsledkem tohoto rozhodnutí zákonodárce, pokud jde o přeřazení úředníků přecházejících mezi kategoriemi, bylo to, že s těmito úředníky je sice zacházeno jednotně v rámci téhož orgánu, avšak není tomu tak nutně v případě převedení z jednoho orgánu do druhého, přičemž jsou samozřejmě respektována relevantní ustanovení služebního řádu.

Přestože podle zásady jednoty evropské veřejné služby podléhají všichni úředníci všech orgánů Unie jedinému služebnímu řádu, tato zásada neznamená, že by orgány musely využívat posuzovací pravomoc, která jim byla přiznána služebním řádem, stejným způsobem, ale naopak se na tyto orgány vztahuje při řízení jejich zaměstnanců zásada autonomie.

(viz body 28 a 29)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 16. září 1997, Gimenez v. Výbor regionů, T‑220/95, bod 72

Soud pro veřejnou službu: 18. září 2013, Scheidemann v. Komise, F‑76/12, bod 26

2.      Dodržování zásady rovného zacházení s úředníky musí být sladěno s dodržováním zásady legality, podle níž se nikdo nemůže ve svůj prospěch dovolávat protiprávnosti, k níž došlo ve prospěch jiné osoby.

(viz bod 38)

Odkazy:

Soudní dvůr: 4. července 1985, Williams v. Účetní dvůr, 134/84, bod 14; 2. června 1994, de Compte v. Parlament, C‑326/91 P, body 51 a 52

Soud pro veřejnou službu: 1. července 2010, Časta v. Komise, F‑40/09, bod 88