Žaloba podaná dne 31. července 2013 – Miettinen v. Rada

(Věc T-395/13)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Samuli Miettinen (Espoo, Finsko) (zástupci: O. Brouwer a E. Raedts, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

zrušil rozhodnutí Rady ze dne 21. května 2013, kterým se odmítá poskytnout úplný přístup k dokumentu 12979/12 podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001 L 145, s. 43), jak bylo oznámeno žalobci dne 21. května 2013 v dopise pod značkou „06/c/02/1 3“ (napadené rozhodnutí), jakož i nové rozhodnutí o odmítnutí ze dne 23. července 2013,

uložil žalované náhradu nákladů řízení podle článku 87 jednacího řádu Tribunálu, včetně nákladů vedlejších účastníků řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce dva žalobní důvody.

První žalobní důvod vychází z porušení čl. 4 odst. 2 druhé odrážky a čl. 4 odst. 3 prvního pododstavce nařízení (ES) č. 1049/2001, jelikož napadené rozhodnutí se zakládá na nesprávném výkladu a použití uvedených ustanovení, která se týkají ochrany soudních řízení a právního poradenství a ochrany probíhajícího rozhodovacího procesu:Zaprvé Rada neprokázala, že zveřejnění dokumentu 12979/12 způsobí její právní službě újmu v tom, že nebude schopna uvedený dokument obhájit v budoucím soudním řízení, a naruší legislativní proces;Zadruhé Rada neprokázala, že je dokument 12979/12 velice citlivý nebo rozsáhlý, což by odůvodňovalo neuplatnění předpokladu zveřejnění právních stanovisek v legislativním kontextu;Zatřetí teorie Rady o újmě je čistě hypotetická. Je skutkově jakož i právně neopodstatněné mít za to, že obsah názoru, který obsahuje dokument 12979/12, byl již veřejný, když bylo přijato napadené rozhodnutí azačtvrté Rada neuplatnila při odvolání se na čl. 4 odst. 3 první pododstavec kritérium převažujícího veřejného zájmu, když zohlednila pouze možná rizika pro její rozhodovací proces

spojená se zveřejněním, a nikoli pozitivní účinky takového zveřejnění mimo jiné pro legitimnost rozhodovacího procesu, a neuplatnila toto kritérium při odvolání se na čl. 4 odst. 2 druhou odrážku.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení povinnosti uvést přiměřené odůvodnění podle článku 296 SFEU, jelikož Rada nesplnila svou povinnost uvést dostatečné a přiměřené odůvodnění na

padeného rozhodnutí.