ROZSUDEK SOUDU (čtvrtého senátu)
28. ledna 2009 (*)
„EFRR – Snížení finanční podpory – Změna finančního plánu bez souhlasu Komise – Maximální míry financování stanovené pro zvláštní opatření – Pojem ‚významná změna‘ – Článek 24 nařízení (EHS) č. 4253/88 – Povinnost uvést odůvodnění – Žaloba na neplatnost“
Ve věci T‑74/07,
Spolková republika Německo, zastoupená M. Lummou a C. Blaschkem, jako zmocněnci, ve spolupráci s C. von Donatem, avocat,
žalobkyně,
proti
Komisi Evropských společenství, zastoupené G. Wilmsem a L. Flynnem, jako zmocněnci,
žalované,
jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise K(2006) 7271 ze dne 27. prosince 2006 o snížení finanční podpory poskytnuté z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) ve prospěch operačního programu v rámci iniciativy Společenství Interreg II v regionech Sársko, Lotrinsko a Západní Falc,
SOUD PRVNÍHO STUPNĚ EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (čtvrtý senát),
ve složení O. Czúcz (zpravodaj), předseda, I. Labucka a S. Frimodt Nielsen, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: C. Kristensen, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 25. června 2008,
vydává tento
Rozsudek
Právní rámec
1 Pravidla týkající se dosažení hospodářské a sociální soudržnosti stanovená v článku 158 ES byla v období od roku 1989 do roku 1999 upravena nařízením Rady (EHS) č. 2052/88 ze dne 24. června 1988 o úkolech strukturálních fondů a jejich účinnosti a o koordinaci mezi jejich činnostmi navzájem a mezi těmito činnostmi a operacemi Evropské investiční banky a jinými stávajícím finančními nástroji (Úř. věst. L 185, s. 9). Toto nařízení představovalo základní předpis upravující strukturální fondy a zejména Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR). Nařízení č. 2052/88 bylo změněno mimo jiné nařízením Rady (EHS) č. 2081/93 ze dne 20. července 1993 (Úř. věst. L 193, s. 5).
2 Článek 1 nařízení č. 2052/88 definuje prioritní cíle, kterých má být dosaženo činností Společenství za pomoci strukturálních fondů.
3 Článek 4 nařízení č. 2052/88 se týká doplňkovosti, partnerství a technické pomoci. Jeho odstavec 1 stanoví:
„1. Akce Společenství je takové povahy, aby doplňovala odpovídající vnitrostátní opatření nebo k nim přispívala. Je zaváděna za těsné spolupráce mezi Komisí, dotčenými členskými státy a příslušnými státem určenými orgány […] na celostátní, regionální, místní nebo jiné úrovni, přičemž každá strana jedná jako partner usilující o dosažení společného cíle. Tato spolupráce je dále nazývána ,partnerství‘. Toto partnerství zahrnuje přípravu akcí, jejich financování, jakož i jejich posouzení ex ante, sledování a hodnocení ex post.
Partnerství bude uskutečňováno při plném respektování institucionálních, právních a finančních pravomocí každého z partnerů.“ (neoficiální překlad)
4 Článek 5 nařízení č. 2052/88, nazvaný „Formy pomoci“, stanoví ve svém odst. 2 písm. a), že „[p]okud jde o strukturální fondy […], může být finanční podpora poskytnuta [zejména] [formou] spolufinancování operačních programů“. Odstavec 5 tohoto ustanovení definuje pojem „operační program“ jako „souvislý soubor víceletých opatření, k jehož provádění lze využít [mimo jiné] jednoho nebo několika strukturálních fondů“. (neoficiální překlad)
5 Článek 13 nařízení č. 2052/88, nazvaný „Úprava míry pomoci“, stanoví ve svém odstavci 3:
„Pomoc Společenství poskytnutá z fondů [...] podléhá následujícím omezením:
– maximálně 75 % celkových nákladů a obecně přinejmenším 50 % veřejných výdajů pro opatření uplatněná v regionech, které mohou využívat pomoci na základě cíle č. 1;
– maximálně 50 % celkových nákladů a obecně přinejmenším 25 % veřejných výdajů pro opatření uplatněná v ostatních regionech.
[…]“ (neoficiální překlad)
6 Dne 19. prosince 1988 přijala Rada nařízení (EHS) č. 4253/88, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 2052/88, pokud jde o koordinaci mezi činnostmi jednotlivých strukturálních fondů navzájem a mezi těmito činnostmi a operacemi Evropské investiční banky a jinými stávajícími finančními nástroji (Úř. věst. L 374, s. 1). Nařízení č. 4253/88 bylo změněno nařízením Rady (EHS) č. 2082/93 ze dne 20. července 1993 (Úř. věst. L 193, s. 20).
7 Článek 17 nařízení č. 4253/88, nazvaný „Finanční pomoc z fondů“, stanoví:
„[…]
2. Finanční pomoc z fondů se vypočítá buď ve vztahu k celkovým nákladům, na které lze poskytnout pomoc, nebo ve vztahu k celkovým veřejným nebo rovnocenným výdajům, na které lze poskytnout pomoc (celostátním, regionálním nebo místním a výdajům Společenství), na každé opatření (operační program, režim podpor, globální granty, projekt, technickou pomoc, studii).
[…]
4. Finanční pomoc z fondů na individuální opatření uvnitř operačních programů se může lišit na základě dohod uzavřených v rámci partnerství.“ (neoficiální překlad)
8 Článek 24 nařízení č. 4253/88, nazvaný „Snížení, pozastavení a zrušení podpory“, stanoví:
„1. Jestliže se zdá, že provedení určité akce nebo opatření neodůvodňuje ani část, ani celou poskytnutou finanční podporu, provede Komise vhodný přezkum takového případu v rámci partnerství, zejména tím, že požádá členský stát nebo orgány jím určené pro provedení akce, aby předložily ve stanovené lhůtě své připomínky.
2. Po tomto přezkumu může Komise snížit nebo pozastavit podporu pro příslušnou akci či opatření, jestliže přezkum potvrdil nesrovnalosti nebo významnou změnu ovlivňující povahu nebo podmínky realizace akce nebo opatření, u níž nebylo požádáno o souhlas Komise.
3. Jakákoli částka zakládající bezdůvodné obohacení musí být vrácena Komisi. […]“ (neoficiální překlad)
9 Nakonec článek 25 nařízení č. 4253/88, který se týká monitorování provádění podpor poskytnutých z fondů, ve svém odstavci 5 stanoví:
„Monitorovací výbor přizpůsobuje […], v souladu s rozpočtovými možnostmi a pravidly, stanovený finanční plán, včetně případných převodů mezi zdroji financování Společenství a změn míry pomoci, které z toho vyplynou […]
Tyto změny jsou bezprostředně oznamovány Komisi a dotčenému členskému státu. Uplatní se, jakmile je Komise a dotčený členský stát schválí. K tomuto schválení musí dojít do dvaceti pracovních dnů od doručení tohoto oznámení, jehož datum Komise potvrdí stvrzenkou o přijetí.
Ostatní změny jsou přijímány Komisí ve spolupráci s dotyčným členským státem poté, co monitorovací výbor zaujal stanovisko.“ (neoficiální překlad)
Skutečnosti předcházející sporu
10 Rozhodnutím K(95) 2271 ze dne 28. září 1995 poskytla Komise finanční podporu Společenství na operační program zahájený v rámci iniciativy Společenství Interreg II, který se týkal regionů Sársko, Lotrinsko a Západní Falc . Článek 2 rozhodnutí o poskytnutí finanční podpory stanoví, že „podrobnosti poskytnutí finanční podpory, včetně pomoci z fondů na různé podprogramy a opatření, které jsou součástí programu [...], jsou uvedeny ve finančním plánu přiloženém“ k uvedenému rozhodnutí. Zatímco samotné rozhodnutí o poskytnutí finanční podpory tak odkazuje na třetí úroveň programů (dále jen „opatření nebo skupina opatření“) výrazem „opatření“, finanční plán, který je přiložen k rozhodnutí, odkazuje na tuto úroveň výrazem „skupina opatření“. Finanční plán mimo jiné uvádí v záhlaví sloupců uvádějících příspěvky Společenství a vnitrostátní příspěvky, že každý z těchto příspěvků představuje 50 % celkových nákladů na každou prioritu a každé opatření nebo skupinu opatření.
11 Rozhodnutí o poskytnutí finanční podpory bylo změněno dvěma rozhodnutími Komise ze dne 7. dubna 1998 a ze dne 29. prosince 1999. Ve svém znění vyplývajícím z této poslední změny stanovilo rozhodnutí o poskytnutí finanční podpory celkové náklady ve výši 66 898 400 eur, z nichž 23 726 800 eur ponese EFRR a 42 171 600 eur vnitrostátní orgány. Poznámka pod čarou k finančnímu plánu přiloženému ke každému z těchto rozhodnutí o změně uváděla, že je zaručeno, že finanční prostředky poskytnuté Společenstvím nepřekročí 50 % celkových veřejných výdajů.
12 Podle bližších podrobností provádění programu stanovených rozhodnutím o poskytnutí podpory náleželo uvedené provádění monitorovacímu výboru, který měl být zřízen v rámci partnerství. Monitorovací výbor měl především dbát na dodržování právní úpravy, včetně právní úpravy týkající se toho, na které činnosti a projekty lze poskytnout podporu, jakož i připravit případné návrhy na změnu pomoci a rozhodnout o nich. O všech zásadních otázkách týkajících se provádění programu mělo být rozhodnuto jednomyslně. Komise byla v monitorovacím výboru zastoupena a měla hlasovací právo.
13 Dopisem ze dne 12. května 1999 požádala Komise, aby jí byly předloženy ke schválení změny programu před 31. červencem 1999, pokud zahrnují zvýšení celkové částky nebo převody mezi fondy. Tato žádost se projednávala na schůzi monitorovacího výboru dne 17. června 1999. Na této schůzi zástupce Komise dodal, že je třeba stanovit definitivně celkovou výši podpory z EFRR pro operační program.
14 Vzhledem k tomu, že programy financované strukturálními fondy, které se týkaly programového období 1994–1999, skončily ke dni 31. prosince 1999, přijala Komise dne 9. září 1999 obecné pokyny pro účetní závěrku operačních opatření (1994–1999) strukturálních fondů (dále jen „obecné pokyny“) a oznámila je členským státům. V německém znění obecné pokyny mimo jiné uvádějí:
„6. Finanční plány
6.1. Finanční plán nemůže být změněn po uplynutí posledního dne pro splnění závazků.
6.2. Účetní závěrka programů musí být provedena na základě platného znění finančního plánu (obecně se jedná o finanční plán, který se člení na tři úrovně, na program, podprogram a opatření). Vyúčtování předložené členskými státy musí být stejně podrobné jako finanční plány přiložené k rozhodnutím o schválení operačních opatření, a obecně musí tudíž uvádět skutečně vynaložené náklady rozčleněné na úrovni opatření.
Překročení o 20 % příspěvku z jakéhokoliv fondu na jednotlivé opatření může být přijato, pokud se nezvýší celková výše podprogramu, jak je stanovena v platném finančním plánu.
[...]
7. Konečné vypořádání
7.1. Členské státy jsou povinny zajistit převod celé podpory Společenství, kterou obdrží, konečným příjemcům. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto ohledu byly v minulosti zjištěny určité problémy, je při konečném vyúčtování příspěvek Společenství, vypočítaný v souladu s pokyny uvedenými v bodě 6.2, omezen na nižší z následujících dvou částek:
a) na částku vyplývající z uplatnění míry spolufinancování Společenství vyplývající z finančního plánu platného pro opatření na nahlášené výdaje;
b) na částku podpory Společenství, která má být skutečně vyplacena konečným příjemcům (již vyplacená a která má být vyplacena v rámci opatření) […]“ (neoficiální překlad)
15 Během písemného řízení navazujícího na schůzi monitorovacího výboru konanou dne 10. listopadu 1999 uvedlo generální ředitelství Komise „Regionální politika a soudržnost“ dopisem ze dne 3. května 2000, že nemá žádnou námitku proti navrhovaným změnám, které se týkají projektů schválených pro dotčený program, a požádalo, aby již nebylo informováno o pozdějších změnách projektů, ledaže by šlo o významnou změnu ovlivňující povahu nebo podmínky provádění činnosti nebo opatření (cíl projektů, náklady, příjemci atd.) ve smyslu článku 24 nařízení č. 4253/88 nebo o dopad na rozpočet Společenství.
16 Závěrečné dokumenty byly předloženy Komisi dopisem ze dne 20. března 2003 spolu se žádostí o výplatu zůstatku. Ve své žádosti o výplatu německé orgány vyjádřily názor, že celková podpora Společenství má být vypočítána sečtením podpor Společenství poskytnutých na všechny uskutečněné projekty, přičemž tyto podpory mají být vypočítány tak, že se na celkové náklady projektu použije míra pomoci, o níž rozhodl monitorovací výbor a která je přibližně 50 % pro většinu projektů kromě těch, které jsou velmi nákladné a pro něž byla stanovena nižší míra pomoci. Nicméně vzhledem k tomu, že pro část projektů byly celkové náklady, na které se může vztahovat podpora, nižší než předpokládané náklady, částky uvedené v žádosti o výplatu se neshodují s částkami uvedenými ve finančním plánu přiloženém k poslednímu rozhodnutí o změně. Částka požadovaná jako příspěvek z EFRR na operační program byla nižší než částka uvedená ve výše uvedeném finančním plánu u všech priorit a všech opatření nebo skupin opatření, s výjimkou opatření nebo skupiny opatření 3.2, u nichž byla částka požadovaná jako pomoc z EFRR o něco vyšší než částka uvedená ve finančním plánu.
17 Rozhodnutím K(2006) 7271 ze dne 27. prosince 2006 (dále jen „napadené rozhodnutí“) snížila Komise podporu poskytnutou z EFRR na operační program prováděný v rámci iniciativy Společenství Interreg II v regionech Sársko, Lotrinsko a Západní Falc o 933 691,04 eur. V tomto rozhodnutí odůvodnila Komise snížení dotčené podpory Společenství následujícím způsobem.
18 Uvádí, že programy podporované z fondů Společenství musí být provedeny v souladu s rozhodnutími o poskytnutí podpory a finančními tabulkami, které schválila, a že po uplynutí posledního dne stanoveného pro splnění závazků, a to 31. prosince 1999, nemohla být provedena žádná změna, jelikož programové období již skončilo. Uvádí, že zatímco v rozhodnutí o poskytnutí podpory byla pomoc z EFRR stanovena na 50 % veřejných výdajů pro každý program, rozhodnutí o změně ze dne 7. dubna 1998 stanovilo různé míry financování pro každé opatření nebo skupinu opatření. Poznamenává, že skutečně vynaložené celkové výdaje, jakož i výše příspěvku z EFRR odpovídající každému opatření nebo skupině opatření, se neshodují s částkami uvedeným v platném finančním plánu. Nicméně vysvětluje, že jelikož v obecných pokynech odmítla považovat určité odchylky směrem nahoru nebo dolů ve vztahu k finančnímu plánu za významné změny, v souladu s bodem 6.2 zmíněných pokynů akceptuje na základě určité flexibility odchylky směrem nahoru provedené formou započtení v rámci stejné priority. Naopak v případě odchylek výhradně směrem dolů použije bod 7 obecných pokynů a omezí finanční příspěvek Společenství na nižší ze dvou částek: na částku vyplývající z uplatnění míry financování pro každé opatření nebo skupinu opatření na skutečně vynaložené náklady nebo na částku skutečně dlužnou příjemcům. Pokud tak jde o opatření nebo skupiny opatření 1.2, 2.2, 3.1, 4.1 a 4.2, Komise odmítá vyplatit částku požadovanou německými orgány, která odpovídá částce dlužné příjemcům, z toho důvodu, že její vyplacení by mělo za následek překročení měr financování stanovených pro tato opatření nebo skupiny opatření v platném finančním plánu a tedy změnu tohoto plánu.
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
19 Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 12. března 2007 podala Spolková republika Německo tuto žalobu.
20 Spolková republika Německo navrhuje, aby Soud:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
21 Komise navrhuje, aby Soud:
– zamítl žalobu;
– uložil Spolkové republice Německo náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
22 Spolková republika Německo v podstatě vznáší tři žalobní důvody vycházející z porušení článku 24 nařízení č. 4253/88, z nedostatku odůvodnění a z nerespektování „partnerství“ stanoveného v článku 4 nařízení č. 2052/88.
K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článku 24 nařízení č. 4253/88
Argumenty účastníků řízení
23 Spolková republika Německo poukazuje na to, že Komise porušila článek 24 nařízení č. 4253/88, jelikož snížila dotčenou finanční podporu, aniž by byly splněny podmínky stanovené tímto ustanovením. Jednak se totiž domnívá, že odchylky mezi celkovými náklady stanovenými ve finančním plánu a celkovými konečnými náklady, jakož i změny, které z nich vyplývají, pokud jde o vztah mezi příspěvkem z EFRR a celkovými náklady, nemohou být považovány za „významné změny“ ve smyslu článku 24 nařízení č. 4253/88, a že v každém případě Komise vyjádřila svůj předběžný souhlas, a jednak že Komise neuplatnila posuzovací pravomoc, kterou jí toto ustanovení přiznává k rozhodnutí, zdali je podpora Společenství odůvodněná.
24 Zaprvé, pokud jde o významný charakter změny, Spolková republika Německo poukazuje především na to, že, jelikož finanční plány jsou orientační a mají již ze své povahy pouze dočasný charakter, není namístě považovat každou změnu za významnou změnu. Zpochybňuje tak tvrzení Komise uvedené v bodě 12 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého je oprávněna „pokládat za nepřípustné předložení žádosti o výplatu zůstatku, pokud se jedno nebo více opatření odchyluje od konečného finančního plánu“. V tomto ohledu uvádí, že jelikož částky podpory z EFRR, které jsou uvedeny ve finančním plánu, jsou maximálními hodnotami, nemůže být snížení částky považováno za odchylku.
25 Zadruhé, Spolková republika Německo uvádí, že bez ohledu na definici výrazu „významná změna“ nedošlo při provádění dotčeného programu k takovým změnám, jelikož tento program byl proveden v souladu s posledním zněním rozhodnutí o poskytnutí podpory a rozhodnutími monitorovacího výboru. V tomto ohledu uvádí, že platný finanční plán stanovil pouze jednak maximální výši příspěvku z EFRR, a jednak maximální míru pomoci poskytnuté z EFRR rovnající se 50 % celkových nákladů, která je použitelná na všechny úrovně programu a především na úroveň individuálních projektů, a upozorňuje na to, že tyto meze byly dodrženy.
26 Zpochybňuje tvrzení Komise uvedené v bodech 2 a 13 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého rozhodnutí o změně rozhodnutí o poskytnutí podpory změnilo finanční plán v tom smyslu, že stanovilo maximální míry financování použitelné na úrovni opatření nebo skupiny opatření nižší než 50 %. Domnívá se, že uvedená rozhodnutí se týkala pouze zvýšení nebo snížení maximální částky podpory poskytnuté pro každé opatření nebo skupinu opatření, ale že míra pomoci stanovená na maximálně 50 % veřejných výdajů zůstala nezměněna, jak vyplývá z poznámek obsažených ve finančních plánech přiložených k uvedeným rozhodnutím, podle kterých je zaručeno, že finanční prostředky Společenství nepřekročí 50 % celkových veřejných výdajů (viz výše bod 11). Tvrdí, že navzdory skutečnosti, že uvedené plány stanovily zvýšení vnitrostátních výdajů, toto zvýšení vedlo pouze k účetnímu snížení podílu prostředků EFRR na financování, a nikoli ke stanovení zvláštních měr pro každé opatření nebo skupinu opatření.
27 Proto uvádí, že míry uvedené Komisí v bodech 1 a 13 odůvodnění napadeného rozhodnutí nebyly stanoveny rozhodnutími o změně a vyplývají pouze ze skutečnosti, že pro určité projekty byla monitorovacím výborem stanovena podpora poskytnutá z EFRR pod horní hranicí 50 %, takže kumulované hodnoty, které byly uvedeny ve finančních plánech rozhodnutí o změně pro jednotlivá opatření nebo skupiny opatření jsou nutně nižší než tato maximální míra.
28 Zatřetí, Spolková republika Německo uvádí, že Komise se nemůže opřít, jak činí v bodech 17 a 21 odůvodnění napadeného rozhodnutí, o bod 7a obecných pokynů, aby rozhodla, že odchylky mezi stanovenými náklady a skutečně vynaloženými náklady na projekty představují významnou změnu ve smyslu čl. 24 odst. 2 nařízení č. 4253/88, jelikož obecné pokyny neodkazují na toto ustanovení, a nemohou být tedy právním základem snížení podpory z EFRR. V tomto ohledu dodává, že jelikož uvedené obecné pokyny byly přijaty až v září 1999, nebylo tudíž již možné zcela přepracovat program, který byl prováděn už od 4. listopadu 1994. Komise kromě toho sama zdůrazňuje v bodě 24 odůvodnění napadeného rozhodnutí interní povahu obecných pokynů.
29 V každém případě se domnívá, že i kdyby bylo uznáno použití bodu 7a obecných pokynů, snížení by v projednávaném případě nebylo odůvodněno. V tomto ohledu připomíná, že volba nejnižší částky, doporučené v bodech 7a nebo 7b, je podle bodu 7.1 obecných pokynů nezbytná k tomu, aby bylo zaručeno, že „podpora Společenství bude plně vyplacena konečným příjemcům“. Z toho vyvozuje, že částka uvedená v bodě 7a představuje pouze referenční hodnotu ve vztahu k částce, která je skutečně vyplacena konečnému příjemci, a domnívá se, že tento bod tak neobsahuje žádnou vlastní právní úpravu týkající se snížení podpory. Nicméně tvrdí, že ve sporném programu referenční hodnota odpovídá podpoře z EFRR přiznané pod podmínkou, že míra financování nepřekročí 50 % celkových nákladů. Za těchto okolností tvrdí, že v projednávaném případě Komise vzala v úvahu tři různé částky a pokaždé použila nejnižší částku.
30 Začtvrté uvádí, že samotná Komise se během provádění programu nedomnívala, že odchylky nákladů na úrovni projektů jsou významné, protože ve svém dopise ze dne 12. května 1999 (viz výše bod 13) uvedla, že změny, které jí musí být předloženy, jsou výhradně ty, které zahrnují zvýšení celkové výše účasti fondů nebo převodů mezi fondy. Kromě toho ve svém dopise ze dne 3. května 2000 (viz výše bod 15) Komise uvedla, že obvyklé změny projektů nepředstavují „významnou změnu“ ve smyslu článku 24 nařízení č. 4253/88.
31 Zadruhé, pokud jde o údajný souhlas Komise, Spolková republika Německo uvádí, že i kdyby dotčené změny představovaly významné změny, které měly být schváleny Komisí, měly by být považovány za schválené, jelikož vyplývají z dohody monitorovacího výboru, v němž zasedá zástupce Komise vykonávající pravomoci Komise. V tomto ohledu tvrdí, že čl. 17 odst. 4 nařízení č. 4253/88, který povoluje uzavření dohod týkajících se individuálních projektů, nezakazuje, aby monitorovací výbor stanovil podpory z EFRR ve spolupráci s Komisí.
32 Zatřetí a konečně, pokud jde o to, že Komise neuplatnila svoji posuzovací pravomoc, Spolková republika Německo tvrdí, že i kdyby rozdíly mezi finančním plánem a žádostí o výplatu musely být považovány za významné změny, které nebyly schváleny Komisí, skutečnost, že nebylo požádáno o její souhlas, představuje pouze porušení procesních pravidel a nemůže – v souladu se zásadou proporcionality – odůvodnit snížení finanční podpory z EFRR a odmítnutí vyplacení zbývající částky. Domnívá se tak, že Komise měla vzít v úvahu dopad svého rozhodnutí na dotované projekty, které proběhly, jak bylo stanoveno. Dodává, že Komise nevysvětlila, proč podpory z EFRR, které přiznal monitorovací výbor a jež byly uvedeny v žádosti o výplatu, nejsou již odůvodněny, a to ani na úrovni opatření nebo skupiny opatření, ani na úrovni projektů.
33 Komise zpochybňuje všechny tyto argumenty.
Závěry Soudu
34 S ohledem na argumenty Spolkové republiky Německo je třeba postupně přezkoumat, zda to, že částky stanovené ve finančním plánu a částky uvedené v žádosti o výplatu nejsou shodné, představuje významnou změnu ve smyslu článku 24 nařízení č. 4253/88, zda Komise dala v tomto případě svůj předběžný souhlas k této změně, a konečně, zda neuplatnila posuzovací pravomoc, kterou jí toto ustanovení přiznává za účelem rozhodnutí, zda podpora Společenství je odůvodněná.
35 Zaprvé, pokud jde o existenci významných změn ve smyslu článku 24 nařízení č. 4253/88, Spolková republika Německo v podstatě uvádí, že odchylky mezi náklady stanovenými ve finančním plánu a skutečně vynaloženými náklady nepředstavují významné změny z toho důvodu, že, zaprvé, finanční plán přiložený k rozhodnutí o poskytnutí podpory je pouze orientační, zadruhé, tyto odchylky nejsou v rozporu s podmínkami stanovenými monitorovacím výborem v rozhodnutí o poskytnutí podpory v jeho posledním znění, zatřetí, bod 7a obecných pokynů neumožňuje definovat sporné odchylky jako významné změny, a konečně, Komise uznala, že odchylky na úrovni projektů nepředstavují významné změny.
36 Zaprvé, pokud jde o údajně orientační a dočasný charakter finančního plánu přiloženého k rozhodnutí o poskytnutí podpory, je třeba odkázat na body 60 až 64 rozsudku Soudu ze dne 9. září 2008, Německo v. Komise (T‑349/06, T‑371/06, T‑14/07, T‑15/07 a T‑332/07, Sb. rozh. s. II-0000), v nichž argumentace, která byla v podstatě totožná s argumentací předloženou Spolkovou republikou Německo v projednávané věci, byla zamítnuta (viz v tomto smyslu, pokud jde o možnost soudu Společenství odůvodnit rozhodnutí odkazem na dřívější rozhodnutí týkající se v podstatě totožných otázek, rozsudek Soudního dvora ze dne 25. října 2005, Crailsheimer Volksbank, C‑229/04, Sb. rozh. s. I‑9273, body 47 až 49, a rozsudek Soudu ze dne 11. července 2007, Sison v. Rada, T‑47/03, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 102). V tomto rozsudku Soud dospěl k závěru, že z použitelných právních předpisů, jak je vykládá judikatura, vyplývá, že jakákoliv finanční podpora poskytnutá ze strukturálních fondů musí být vyplacena v souladu s rozhodnutím, které ji schválilo, a především v souladu s finanční tabulkou přiloženou k tomuto rozhodnutí, a že proto změny finančního plánu schváleného Komisí, které byly provedeny bez jejího souhlasu, v zásadě vedou ke snížení podpory poskytnuté na dotčený program.
37 V tomto ohledu je třeba zamítnout argument Spolkové republiky Německo, podle kterého monitorovací výbor může změnit finanční plán, aniž by předložil tyto změny Komisi, pokud tyto změny nevyžadují poskytnutí dalších zdrojů na program. Je totiž nutno konstatovat, že z čl. 25 odst. 5 nařízení č. 4253/88 jasně vyplývá, že jakákoliv změna finančního plánu je buď za účelem potvrzení oznámena Komisi a dotčenému členskému státu po jejím přijetí monitorovacím výborem, nebo je přímo přijata samotnou Komisí ve spolupráci s členským státem a poté, co monitorovací výbor zaujme stanovisko. Z toho vyplývá, že k žádné změně finančního plánu nemůže dojít bez předběžného nebo následného schválení Komise.
38 Zadruhé, pokud jde o argument Spolkové republiky Německo, podle kterého rozdíly mezi částkami uvedenými ve finančním plánu a konečnými částkami nejsou v rozporu s podmínkami stanovenými rozhodnutím o poskytnutí podpory v jeho posledním znění, jelikož především uplatněná míra pomoci nepřekračuje maximální míru 50 % celkových nákladů, je třeba konstatovat, že tímto argumentem se Spolková republika Německo snaží zpochybnit tvrzení uvedené v napadeném rozhodnutí, podle kterého rozhodnutí o poskytnutí podpory ve svém posledním znění stanoví zvláštní míry pomoci pro každé opatření nebo skupinu opatření, které jsou ve většině případů nižší než 50 %.
39 V tomto ohledu je třeba uvést, že míry pomoci, na které Komise odkazuje v napadeném rozhodnutí, vyplývají z poměru mezi částkami podpory z EFRR a celkovými náklady stanovenými pro každé opatření nebo skupinu opatření finančním plánem. Je nutno konstatovat, že při počítání míry pomoci EFRR na základě částek stanovených finančním plánem Komise pouze použila čl. 17 odst. 2 nařízení č. 4253/88, podle něhož je finanční příspěvek z EFRR stanoven procentuálním podílem a je vypočítán buď ve vztahu k celkovým nákladům, nebo ve vztahu ke všem veřejným výdajům, na něž se může vztahovat podpora, jak jsou uvedeny ve finančním plánu (viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 27. června 2007, Nuova Gela Sviluppo v. Komise, T‑65/04, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 82).
40 I když je sice pravda, že čl. 17 odst. 2 nařízení č. 4253/88 vychází ze zásady jednotné míry pomoci pro všechny činnosti (operační program, režim podpor atd.), čl. 17 odst. 4 uvedeného nařízení výslovně povoluje stanovit míru pomoci pro individuální nebo zvláštní opatření, přičemž „individuální opatření“ ve smyslu tohoto ustanovení musí nutně odpovídat úrovni programu uvedené ve finančním plánu. Z judikatury totiž vyplývá, že míra pomoci Společenství představuje jednu z podmínek podpory stanovených v době jejího poskytnutí, jejíž pozdější změna podléhá pravidlům stanoveným v čl. 25 odst. 5 nařízení č. 4253/88 (rozsudek Nuova Gela Sviluppo v. Komise, bod 39 výše, bod 92). Kromě toho pouze tento výklad je slučitelný s čl. 25 odst. 5 nařízení č. 4253/88, který stanoví, že úpravy finančních plánů přiložených k rozhodnutím o poskytnutí podpory vedou ke změně míry pomoci, a z něhož tak jasně vyplývá, že takové míry pomoci jsou skutečně stanoveny každým finančním plánem a že jejich změna automaticky vyplývá z jiných změn provedených v plánu. Mimoto je nutno konstatovat, že v případě, jako je projednávaný případ, kdy konečné náklady jsou nižší než náklady stanovené ve finančním plánu, může být toto snížení nákladů pouze tímto způsobem rozděleno mezi Společenství a členské státy v témže poměru, v jakém by se podílely na nákladech, kdyby tyto náklady dosáhly výše stanovené ve finančním plánu v rámci partnerství.
41 Z toho vyplývá, že Spolková republika Německo nemůže tvrdit, že změna vnitrostátních příspěvků a příspěvků Společenství na jednotlivá opatření nebo skupiny opatření, o níž bylo rozhodnuto v rozhodnutích o změně, neměla za následek změnu míry pomoci EFRR pro každé opatření nebo skupinu opatření, jež vedla k různým mírám pomoci, ve většině případů nižším než 50 %. Kdyby bylo přijato její tvrzení, podle kterého byla stanovena pouze maximální a jednotná míra 50 %, vedlo by to k tomu, že konečná míra pomoci EFRR by mohla být určena až v době ukončení programu v rozporu s tím, co je stanoveno právní úpravou, jak je vykládána judikaturou (viz výše bod 39).
42 Za těchto okolností skutečnost, že odůvodnění rozhodnutí o změně výslovně neuvádí, že nový poměr mezi stanovenými celkovými náklady a příspěvkem Společenství znamená, že jednotnou míru 50 % nahrazují zvláštní míry stanovené pro každé opatření nebo skupinu opatření, není relevantní, jelikož toto nahrazení vyplývá přímo z právních předpisů. Kromě toho je nutno konstatovat, jak poznamenává Komise, že odůvodnění dotčených rozhodnutí odkazovala na čl. 25 odst. 5 nařízení č. 4253/88.
43 Nakonec je třeba podotknout, že stanovení zvláštní míry pomoci pro každé opatření nebo skupinu opatření neznamená, že rozhodnutí o změně vedla ke snížení podpory z EFRR, jelikož, jak zdůrazňuje Komise, tato podpora by byla vyplacena v plné výši, kdyby konečné náklady programu byly stejné jako náklady, které byly stanoveny ve finančním plánu vyplývajícím z těchto rozhodnutí.
44 Tento závěr nemůže být vyvrácen argumenty Spolkové republiky Německo vycházejícími především ze skutečnosti, že v projednávaném případě jednak bylo uvedeno ve finančních plánech přiložených k rozhodnutím o změně, že je zaručeno, že finanční prostředky Společenství nepřekročí 50 % celkových veřejných výdajů, a jednak operační program byl proveden v souladu s rozhodnutími monitorovacího výboru.
45 Pokud jde o argument vycházející z poznámky uvedené ve finančních plánech přiložených k rozhodnutím o změně, podle kterého je zaručeno, že finanční prostředky Společenství nepřekročí 50 % celkových veřejných výdajů, je třeba uvést, jak upozorňuje Komise, že tento údaj nebrání tomu mít za to, že rozhodnutí o poskytnutí podpory ve znění uvedených rozhodnutí stanovilo pro některá z opatření nebo skupiny opatření míry pomoci nižší než 50 %, jelikož maximální míra 50 % musela být dodržena na úrovni jednotlivých projektů. Nebylo tak možné financovat projekt v míře mnohem vyšší než 50 % a stanovit mnohem nižší míry pro jiné projekty spadající pod stejné opatření nebo skupinu opatření, i kdyby celková míra stanovená pro opatření nebo skupinu opatření byla dodržena.
46 Pokud jde o argument, že operační program byl proveden v souladu s rozhodnutími monitorovacího výboru, stačí konstatovat, že z napadeného rozhodnutí, jakož i z tabulky k ní přiložené, jasně vyplývá, že dotčený operační program nebyl proveden v souladu s těmito rozhodnutími, jelikož část finančních prostředků přidělených na uvedený program nebyla nakonec použita. Jak totiž upozorňuje Komise, právě skutečnost, že program nebyl proveden zcela tak, jak bylo stanoveno, je zdrojem projednávaného sporu, neboť účastníci řízení se neshodují na způsobu, jakým musí být vypočítána podpora Společenství, pokud celkové náklady na program jsou nižší, než bylo stanoveno. Skutečnost, že provedené projekty byly provedeny řádně, je sice významná, ale nestačí k tomu, aby bylo možné mít za to, že plán byl řádně proveden, jelikož dodržení všech podmínek stanovených rozhodnutím o poskytnutí podpory, včetně měr pomoci, je pro tyto účely rovněž nezbytné.
47 Zatřetí, pokud jde o argument, podle kterého bod 7a obecných pokynů neumožňuje definovat sporné odchylky jako významné změny, je třeba především konstatovat, jak vyplývá z druhého právního východiska a z bodu 28 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že Komise neopřela své rozhodnutí o snížení podpory o obecné pokyny, ale o článek 24 nařízení č. 4253/88. V obecných pokynech Komise pouze připomenula členským státům svůj výklad použitelných ustanovení a oznámila jim, že v souladu s prostorem pro uvážení, který jí přiznal článek 24 nařízení č. 4253/88, se rozhodla, jak uvádí bod 15 odůvodnění jejího rozhodnutí, akceptovat odchylky splňující určité podmínky. Vzhledem k tomu, že Komise se prostřednictvím oznámení členským státům zavázala, že při použití článku 24 nařízení č. 4253/88 využije svůj prostor pro uvážení v souladu s kritérii stanovenými obecnými pokyny, odůvodnila sice napadené rozhodnutí odkazem na obecné pokyny, to ale neznamená, že právní základ napadeného rozhodnutí představují obecné pokyny. Dále skutečnost, že obecné pokyny byly přijaty až v září 1999, neznamená, v rozporu s tvrzením Spolkové republiky Německo, že jejich přijetí vyžadovalo změnu probíhajících programů. V souladu s tím, co bylo rozhodnuto výše v bodech 36 až 46, závazný charakter finančního plánu a míra pomoci stanovená pro opatření nebo skupinu opatření vyplývají z použitelných právních předpisů, takže bod 7 obecných pokynů, jehož obsah se nezdá být vůbec v rozporu s těmito předpisy, nevyžadoval žádnou změnu programů.
48 V každém případě je nutno konstatovat, že Komise v projednávaném případě nepoužila bod 7 obecných pokynů nesprávně, jelikož, jak vyplývá z bodů 39 až 46 výše, „míra spolufinancování vyplývající z finančního plánu“, na kterou odkazuje bod 7a obecných pokynů, může být chápána pouze jako odkaz na míry financování vypočítané na základě poměru mezi příspěvkem Společenství a celkovými náklady stanovenými ve finančním plánu pro každé opatření nebo skupinu opatření a uvedenými Komisí v bodě 1 odůvodnění napadeného rozhodnutí, a nikoli jako odkaz na maximální a jednotnou sazbu 50 %.
49 Pokud jde konečně o argument, podle kterého Komise uznala, že odchylky na úrovni projektů nepředstavují významné změny, je třeba konstatovat, že skutečnost, že Komise ve svém dopise ze dne 12. května 1999 (viz bod 13 výše) požádala, aby jí byly změny obsahující zvýšení celkové částky nebo převody mezi fondy předloženy ke schválení před určitým datem, neznamená, že měla za to, že jiné změny než tyto mohly být svévolně zaneseny do programu vnitrostátními orgány, navzdory povinnosti monitorovacího výboru, stanovené v čl. 25 odst. 5 nařízení č. 4253/88, oznámit každou změnu Komisi a čekat na její potvrzení. Stejně tak z dopisu ze dne 3. května 2000 (viz bod 15 výše) nevyplývá, že změny projektů nikdy nespadají do působnosti článku 24 nařízení č. 4253/88. V tomto dopise Komise naopak jasně uvádí, že změny týkající se projektů jí nemusí být oznámeny pouze tehdy, pokud nedochází k významné změně a dopadu na rozpočet Společenství. Jak Komise zdůrazňuje, odchylky na úrovni projektů tak spadají do působnosti článku 24 nařízení č. 4253/88 pouze tehdy, pokud vedou k odchylkám od částek uvedených ve finančním plánu.
50 Zadruhé, pokud jde o skutečnost, že Komise údajně schválila dotčené změny, je třeba zamítnout argument Spolkové republiky Německo, podle kterého přítomnost zástupce Komise v monitorovacím výboru operačního programu a jeho aktivní účast na provádění uvedeného programu odpovídala schválení uskutečněných změn Komisí. Z článku 25 odst. 5 nařízení č. 4253/88 totiž jasně vyplývá, že i když je monitorovací výbor v zásadě příslušný k úpravě finančního plánu, pokud to neznamená zvýšení celkových nákladů programu, jakákoliv změna, kterou provádí, musí být neprodleně oznámena Komisi a dotčenému členskému státu a uplatní se až poté, co je jimi schválena. Je nutno konstatovat, že toto ustanovení může být vykládáno pouze v tom smyslu, že zástupce Komise v monitorovacím výboru není „Komisí“ ve smyslu uvedeného ustanovení, jelikož vzhledem k tomu, že je součástí monitorovacího výboru, povinnost oznámit změnu poté, co bylo monitorovacím výborem přijato rozhodnutí, a povinnost čekat na schválení Komisí, by neměly žádný smysl.
51 Kromě toho je nesporné, že obě rozhodnutí o změně rozhodnutí o poskytnutí podpory, přijatá na základě čl. 25 odst. 5 třetího pododstavce nařízení č. 4253/88 vzhledem k tomu, že se na ně nevztahuje pravomoc monitorovacího výboru, byla přijata Komisí jakožto kolektivním orgánem, a nikoli jejím zástupcem v monitorovacím výboru. Přitom odkaz na „Komisi“ uvedený v čl. 25 odst. 5 nařízení č. 4253/88 nemůže být vykládán tak, že se týká střídavě kolektivního orgánu nebo jeho zástupce v monitorovacím výboru podle toho, o jaký pododstavec dotčeného ustanovení se jedná.
52 Za těchto okolností je třeba mít za to, že tvrdit, že Komise schválila změnu, o které rozhodl monitorovací výbor lze pouze tehdy, pokud jí taková změna byla za tímto účelem formálně oznámena (viz v tomto smyslu rozsudek Nuova Gela Sviluppo v. Komise, bod 39 výše, body 64 až 66; viz obdobně rozsudek Soudu ze dne 22. listopadu 2006, Itálie v. Komise, T‑282/04, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 72 až 78). Jelikož Spolková republika Německo v projednávaném případě Komisi dotčené změny neoznámila, nemůže v důsledku toho tvrdit, že byly schváleny.
53 Zatřetí, pokud jde o argument Spolkové republiky Německo, podle kterého Komise neuplatnila posuzovací pravomoc, kterou jí přiznává článek 24 nařízení č. 4253/88, a konkrétně pokud jde o argument, podle kterého skutečnost, že nebylo požadováno schválení změn zjištěných Komisí, představuje pouze porušení procesních pravidel a neodůvodňuje to, aby Komise snížila finanční podporu a ohrozila financování řádně prováděných projektů, je třeba připomenout, že v souladu s ustálenou judikaturou porušení vnitrostátních ustanovení nebo ustanovení Společenství upravujících podporu z fondů Společenství, včetně ustanovení finanční povahy, odůvodňuje snížení nebo zrušení poskytnuté podpory (viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora ze dne 15. září 2005, Irsko v. Komise, C‑199/03, Sb. rozh. s. I‑8027, body 29 až 34, a ze dne 19. ledna 2006, Comunità montana della Valnerina v. Komise, C‑240/03 P, Sb. rozh. s. I‑731, body 76 a 97). Je třeba tak podotknout, že ve svém rozsudku Itálie v. Komise, bod 52 výše (body 72 a 78), který se týká plánů na rozvoj venkova financovaných Evropským zemědělským orientačním a záručním fondem (EZOZF), měl Soud za to, že skutečnost, že Italská republika nedodržela ustanovení, jehož obsah je velmi obdobný obsahu čl. 25 odst. 5 nařízení č. 4253/88, vede ke snížení podpory poskytnuté na operační program.
54 Je třeba poznamenat, že připustit, jak žádá Spolková republika Německo, že vzhledem k tomu, že porušila pouze procesní pravidla, nemůže Komise snížit podporu, protože by to mělo dopad na řádně provedené projekty, by znamenalo ponechat bez následků to, že Spolková republika Německo porušila svou povinnost provést operační program v souladu s finančním plánem schváleným Komisí. Toto řešení by takto zbavilo tuto povinnost jejího obsahu, jelikož by stačilo, aby vnitrostátní orgány prokázaly řádné provedení některých projektů k tomu, aby získaly všechny přidělené prostředky bez ohledu na to, zda dodržely finanční ustanovení, na nichž se dohodly s Komisí.
55 V každém případě je nutno konstatovat, že napadené rozhodnutí nemůže ohrozit financování provedených projektů. Jelikož náklady na dotčený operační program jsou nižší než předpokládané náklady, vnitrostátní orgány mohou použít část takto ušetřených vnitrostátních finančních prostředků k doplnění financování řádně provedených projektů.
56 V tomto ohledu okolnost dovolávaná během jednání Spolkovou republikou Německo v odpovědi na otázku Soudu, že vzhledem k tomu, že se v projednávaném případě jedná o program vypracovaný v rámci iniciativy Společenství Interreg II, vnitrostátní příspěvek spadá do rozpočtu tří různých vnitrostátních orgánů, není relevantní. Skutečnost, že v rámci vztahů mezi různými vnitrostátními orgány musí být neprovedené projekty financovány jedním z vnitrostátních orgánů a provedené projekty jiným orgánem, nebrání tomu, aby bylo možné mít za to, že část vnitrostátních finančních prostředků ušetřená v důsledku neprovedení některých projektů může být použita k doplnění financování provedených projektů.
57 Pokud totiž dotčené projekty mají skutečný přeshraniční význam, což by měl být případ každého projektu určeného k financování v rámci operačního programu, na nějž se vztahuje iniciativa Společenství Interreg II, vnitrostátní orgán, jehož projekty nebyly provedeny nebo u nichž se ukázalo, že jsou méně nákladné, může převzít část vnitrostátního příspěvku na projekty, které byly provedeny v souladu s předpoklady. V každém případě je třeba poznamenat, že žádosti o podporu na operační program jsou předkládány společně všemi příslušnými vnitrostátními orgány na územích dotčených uvedeným programem a že rozhodnutí o poskytnutí podpory rozlišuje pouze mezi příspěvkem Společenství a vnitrostátním příspěvkem, a nikoli mezi příspěvkem každého z vnitrostátních orgánů.
58 S ohledem na výše uvedené se první žalobní důvod Spolkové republiky Německo zamítá.
Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nedostatku odůvodnění
Argumenty účastníků řízení
59 Spolková republika Německo uvádí, pokud jde o odkaz na bod 6.2 obecných pokynů učiněný Komisí v bodě 16 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že tento odkaz nevysvětluje, proč se na odchylku směrem „nahoru“ od výdajů stanovených ve finančním plánu vztahují obecné pokyny, zatímco odchylka směrem „dolů“ představuje významnou změnu ve smyslu čl. 24 odst. 2 nařízení č. 4253/88. Domnívá se, že kdyby Komise použila v projednávaném případě 20% flexibilitu, která je stanovena obecnými pokyny, nedošlo by k žádnému snížení. V tomto ohledu dodává, že nepoužití této flexibility Komisí je zvláště nepochopitelné vzhledem k tomu, že podle Komise mohla být vyplacena celá podpora z EFRR, dokonce aniž by bylo použito toto pravidlo, pokud by o ni bylo náležitě požádáno (bod 20 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Tvrdí, že nechápe, proč Komise, která přiznala v napadeném rozhodnutí zásadní význam mírám financování stanoveným finančním plánem pro každé opatření nebo skupinu opatření, nesouhlasí s použitím obecných pokynů k tomu, aby umožnila namísto 20% překročení podpory stanovené plánem stejné překročení míry financování, a to přestože požadovaná částka zůstává nižší než podpora stanovená plánem.
60 Pokud jde o tabulku uvedenou v příloze k napadenému rozhodnutí, Spolková republika Německo uvádí, že je nesrozumitelná, a domnívá se, že by tomu tak mohlo být proto, že vysvětlení ani názvy sloupců nejsou uvedeny v němčině, která je jednacím jazykem. Tvrdí tak, že porušení článku 3 nařízení Rady č. 1 ze dne 15. dubna 1958 o užívání jazyků v Evropském hospodářském společenství (Úř. věst. 1958, 17, s. 385; Zvl. vyd. 01/01, s. 3) je původem další vady odůvodnění. Zpochybňuje tvrzení Komise, podle kterého jsou matematické vzorce obsažené v tabulce jasné.
61 Komise zpochybňuje, že by napadené rozhodnutí bylo nedostatečně odůvodněno.
Závěry Soudu
62 Pokud jde o bod odůvodnění 16 napadeného rozhodnutí, Spolková republika Německo uvádí, zaprvé, že Komise nevysvětluje, proč odchylka směrem „nahoru“ od výdajů stanovených ve finančním plánu může být připuštěna, zatímco odchylka směrem „dolů“ představuje významnou změnu ve smyslu článku 24 nařízení č. 4253/88. Je však třeba poznamenat, že Komise uvádí v bodech 12 a 15 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že jakákoliv odchylka směrem nahoru nebo dolů představuje významnou změnu. Dále v bodě odůvodnění 16 uvedeného rozhodnutí uvádí, že odchylky směrem nahoru mohou být připuštěny, avšak za podmínky, že jejich rozsah je omezen (na 20 % částky určené na dotčené opatření) a že jsou kompenzovány v rámci podprogramu/priority rovnocennou odchylkou směrem dolů, takže „částka přidělená na podprogram [...] není zvýšena“. Za těchto okolností je nutno konstatovat, že Komise se nedomnívala, že odchylky směrem „nahoru“ jsou vždy připuštěny, zatímco odchylky směrem „dolů“ nejsou, a že proto napadené rozhodnutí nemůže obsahovat odůvodnění v tomto ohledu.
63 Zadruhé, Spolková republika Německo uvádí, že Komise nevysvětluje, proč v projednávaném případě nepoužila 20% míru flexibility stanovenou v bodě 6 obecných pokynů. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že z bodu 6.2 obecných pokynů, jakož i z bodu 19 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že 20% flexibilita byla použita na rozdíl od tvrzení Spolkové republiky Německo, ale že mohla být použita pouze v rámci priority 3, protože pouze v této prioritě je opatření nebo skupina opatření, u nichž byla částka stanovená finančním plánem překročena. Z tohoto odůvodnění jasně vyplývá, že bod 6.2 obecných pokynů nemohl být použit u jiných priorit, jelikož jedna z podmínek jeho použití, a sice překročení částky stanovené nejméně pro jedno z opatření nebo pro jednu ze skupin opatření, nebyla splněna.
64 Zatřetí, Spolková republika Německo, tvrdí, že nechápe, proč Komise nepoužije obecné pokyny v tom smyslu, že překročení míry pomoci stanovené pro opatření nebo skupinu opatření o 20 % může být akceptováno, pokud neznamená překročení podpory stanovené pro prioritu, stejně jako je na základě bodu 6.2 uvedených pokynů přípustné překročení částky podpory stanovené pro opatření nebo skupinu opatření, pokud neznamená překročení částky podpory stanovené pro prioritu. V tomto ohledu je třeba podotknout, že Spolková republika Německo určitým způsobem žádá o obdobné použití obecných pokynů. Komise nicméně v bodě 24 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že obecné pokyny musí být, jakožto instrukce určené pro její oddělení, prováděny v souladu se zásadou rovného zacházení, takže je nemohla použít na programy Spolkové republiky Německo jinak než na programy jiných členských států. Z toho vyplývá, že napadené rozhodnutí je v tomto ohledu dostatečně odůvodněné.
65 Pokud jde dále o tabulku přiloženou k napadenému rozhodnutí, Spolková republika Německo se domnívá, že je nesrozumitelná, protože vysvětlení ani názvy sloupců nejsou uvedeny v němčině, a zpochybňuje tvrzení Komise, podle kterého je snadné pochopit matematické vzorce, které obsahuje. Stačí konstatovat, jak uvádí Komise, že z odkazů na obsah tabulky, které uvedla Spolková republika Německo ve své žalobě, vyplývá, že ji pochopila správně. Mimoto je třeba podotknout, že odůvodnění uvedené v textu napadeného rozhodnutí umožňuje pochopit výpočet provedený pro každé opatření nebo skupinu opatření a důvody, pro které částka požadovaná Spolkovou republikou Německo byla přijata, nebo nikoliv.
66 Za těchto okolností musí být druhý žalobní důvod Spolkové republiky Německo zamítnut.
Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nerespektování „partnerství“
Argumenty účastníků řízení
67 Spolková republika Německo uvádí, že ačkoliv sporný program byl vypracován společně a částky financování projektů byly stanoveny v souladu s programem, Komise tím, že se odchyluje od podmínek v něm stanovených, mění jednostranně podporu poskytnutou z EFRR a nerespektuje „partnerství“.
68 Tvrdí, že metoda výpočtu použitá Komisí znamená, že již neexistuje zaručené celkové financování pro žádný z těchto projektů, jelikož příslušné útvary a osoby, které jsou odpovědny za projekty, nemohou stanovit výši podpory z EFRR před uplynutím lhůty pro začlenění výdajů ke dni 31. prosince 2001 a předložením žádosti o výplatu.
69 Mimoto uvádí, že Komise nerespektuje „partnerství“ také v tom, že její jednání je v rozporu se zásadou ochrany legitimního očekávání, jelikož její zástupce v monitorovacím výboru nevysvětlil svým partnerům význam částek uvedených ve finančních tabulkách před uplynutím lhůty pro přijetí závazků, ani to, že financování projektů, o němž rozhodl monitorovací výbor, je ohroženo. V replice uvádí, že Komise se snaží minimalizovat svoji účast v monitorovacím výboru. Tvrdí, že tato účast nicméně ovlivnila provádění programu, a uvádí, že spolupráce Komise při určovaní pomoci z EFRR na projekty, v souladu s vnitřním řádem monitorovacího výboru, probíhala podle stanoveného právního rámce. Naproti tomu se domnívá, že metoda výpočtu Komise je neslučitelná s rozhodnutími monitorovacího výboru a není závazná přinejmenším v případech, kdy se Komise předtím účastnila na odporujících rozhodnutích monitorovacího výboru.
70 Dodává, že „partnerství“ vyžadovalo, aby jí Komise v případě zásadního rozdílu v názorech na provádění programu povolila opravit žádost o výplatu.
71 Komise zpochybňuje tyto argumenty.
Závěry Soudu
72 Především je třeba připomenout, že podle čl. 4 odst. 1 nařízení č. 2052/88 (viz bod 3 výše) je pojem „partnerství“ používán pro zdůraznění, že „[akce Společenství] je zaváděna za těsné spolupráce mezi Komisí, dotčeným členským státem a příslušnými státem určenými orgány [...]“ (neoficiální překlad). Toto partnerství zahrnuje mimo jiné přípravu, financování, sledování a hodnocení akcí a musí být uskutečňováno při plném respektování příslušných institucionálních, právních a finančních pravomocí každého z partnerů.
73 Dále, pokud jde o argument, že Komise nerespektovala „partnerství“, jelikož jednostranně změnila podmínky poskytnutí podpory z EFRR, je nutno konstatovat, že z přezkumu prvního žalobního důvodu vyplývá, v rozporu s tím, co tvrdí Spolková republika Německo, že Komise se neodchýlila od podmínek stanovených rozhodnutím o poskytnutí podpory v jeho posledním znění, a proto nezměnila jednostranně podporu z EFRR. Mimoto vzhledem k tomu, že míry financování jsou stanoveny rozhodnutím o poskytnutí podpory, nelze tvrdit ani to, že metoda výpočtu použitá Komisí v souladu s použitelnými ustanoveními a rozhodnutím o poskytnutí podpory implikuje, že není možné předem určit částku podpory Společenství.
74 Pokud jde o argument, podle kterého jednání Komise odporuje zásadě ochrany legitimního očekávání z důvodu jednání jejího zástupce v monitorovacím výboru, stačí připomenout, že v souladu s ustálenou judikaturou vznik legitimního očekávání předpokládá, že osobou k tomu oprávněnou byly poskytnuty konkrétní záruky, které jsou v souladu s použitelnými ustanoveními (viz v tomto smyslu rozsudky Soudu ze dne 6. července 1999, Forvass v. Komise, T‑203/97, Recueil FP, s. I‑A-129 a II‑705, bod 70, a ze dne 30. června 2005, Branco v. Komise, T‑347/03, Sb. rozh. s. II‑2555, bod 102). V projednávaném případě, nehledě na skutečnost, že neupozornění ze strany zástupce Komise v monitorovacím výboru na existenci mír financování na úrovni opatření nebo skupin opatření nemůže být považováno za přesné záruky, a to tím spíše, že ze spisu vyplývá, že zástupce uvedl, že se zdrží hlasování při přijímání rozhodnutí ohledně projektů, aby nepředjímal rozhodnutí vnitřní finanční kontroly ze strany Komise, tyto „záruky“ v žádném případě nejsou v souladu s použitelným právem, jak vyplývá z výše uvedeného přezkumu.
75 Konečně, pokud jde o argument Spolkové republiky Německo, podle kterého Komise měla povolit opravu její žádosti o výplatu, je třeba konstatovat, že Spolková republika Německo, která vůbec nepřijala výklad Komise a nepožádala ji o to, aby mohla předložit novou žádost, v níž by požadovala vyplacení vyšší částky pro opatření nebo skupiny opatření, pro které původní žádost stanovila částku nižší, než je částka, která vyplývá z použití míry financování stanovené finančním plánem, podala žalobu za účelem zpochybnění tohoto výkladu. Za těchto okolností Komise nemohla, i kdyby to připouštěla použitelná právní úprava, z vlastní iniciativy povolit opravu žádosti.
76 Za těchto okolností je třeba zamítnout tento žalobní důvod, a tudíž i žalobu v plném rozsahu.
K nákladům řízení
77 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Spolková republika Německo neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
SOUD (čtvrtý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Spolkové republice Německo se ukládá náhrada nákladů řízení.
Czúcz | Labucka | Frimodt Nielsen |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 28. ledna 2009.
Podpisy.