Věc T‑517/09

Alstom

v.

Evropská komise

„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Trh s výkonovými transformátory – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES a článku 53 dohody o EHP – Ovlivnění obchodu mezi členskými státy – Pojem ‚podnik‘ – Přičitatelnost protiprávního jednání – Domněnka skutečného výkonu rozhodujícího vlivu mateřské společnosti na jednání své dceřiné společnosti – Povinnost uvést odůvodnění“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (třetího senátu) ze dne 27. listopadu 2014

1.      Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Dosah – Posouzení splnění povinnosti uvést odůvodnění v závislosti na okolnostech projednávaného případu

(Článek 253 ES)

2.      Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Porušení – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Kritéria pro posouzení – Domněnka rozhodujícího vlivu vykonávaného mateřskou společností na dceřiné společnosti, které zcela nebo téměř zcela vlastní – Okamžik, který má být zohledněn – Okamžik spáchání protiprávního jednání

(Článek 81 ES)

3.      Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Dosah – Rozhodnutí o uložení pokut za porušení pravidel hospodářské soutěže, které se týká více osob – Přičtení praktik dceřiné společnosti její mateřské společnosti – Potřeba explicitního odůvodnění – Rozhodnutí spočívající výhradně na vyvratitelné domněnce skutečného výkonu rozhodujícího vlivu – Dosah povinnosti uvést odůvodnění

(Články 81 ES a 253 ES)

4.      Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Dosah – Rozhodnutí přičítající mateřské společnosti odpovědnost za protiprávní jednání své dceřiné společnosti – Zhojení chybějícího odůvodnění v průběhu soudního řízení – Nepřípustnost

(Články 81 ES a 253 ES)

5.      Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Porušení – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Kritéria pro posouzení – Soudní přezkum – Skutečnosti, které může unijní soudce zohlednit – Informace neobsažené v rozhodnutí přičítající mateřské společnosti odpovědnost za protiprávní jednání její dceřiné společnosti a související s otázkou účasti mateřské společnosti na protiprávním jednání – Vyloučení

(Články 81 ES a 253 ES)

6.      Žaloba na neplatnost – Právní zájem na podání žaloby – Rozhodnutí přičítající mateřské společnosti odpovědnost za protiprávní jednání své dceřiné společnosti – Žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění – Uplatnění vázané pravomoci – Neexistence informací vedoucích s jistotou k přijetí nového totožného rozhodnutí ve věci samé – Zachování právního zájmu na podání žaloby

(Články 81 ES, 230 ES a 253 ES)

1.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 28–31)

2.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 49–59, 62–64, 67 a 68)

3.      Je-li rozhodnutí týkající se použití unijních norem v oblasti práva hospodářské soutěže určeno více osobám a řeší otázku přičitatelnosti protiprávního jednání, musí obsahovat dostatečné odůvodnění ve vztahu ke každé z osob, jimž je určeno, zejména pak ve vztahu k těm z nich, které podle uvedeného rozhodnutí musí nést odpovědnost za uvedené protiprávní jednání. Takové rozhodnutí tak musí ohledně mateřské společnosti, jež je činěna odpovědnou za protiprávní jednání své dceřiné společnosti, v zásadě obsahovat podrobný popis důvodů, které mohou odůvodnit přičitatelnost protiprávního jednání této společnosti.

Pokud jde konkrétně o rozhodnutí Komise, jež se ve vztahu k určitým osobám, jimž je určeno, opírá výlučně o domněnku o skutečném výkonu rozhodujícího vlivu, je třeba konstatovat, že Komise je každopádně povinna uvést odpovídajícím způsobem těmto osobám, z jakých důvodů uplatněné skutkové i právní okolnosti nestačily k vyvrácení uvedené domněnky. Povinnost Komise odůvodňovat svá rozhodnutí v tomto ohledu plyne zejména z vyvratitelnosti uvedené domněnky, jejíž vyvrácení od dotčených osob vyžaduje, aby podaly důkaz o hospodářských, organizačních a právních vztazích mezi dotčenými společnostmi.

V tomto ohledu musí odůvodnění Komise Tribunálu umožnit vykonat jeho přezkum, aby posoudil všechny skutečnosti týkající se organizačních, hospodářských a právních vztahů mezi mateřskou společností a dceřinou společností, které by mohly prokazovat, že dceřiná společnost jedná nezávisle na své mateřské společnosti a že obě tyto společnosti tak netvoří jedinou hospodářskou jednotku. Takové ověření se uplatní tím spíše, že autonomie dceřiné společnosti při provádění své obchodní politiky tvoří součást souboru relevantních skutečností umožňujících mateřské společnosti vyvrátit domněnku svého rozhodujícího vlivu na jednání dceřiné společnosti, což jsou skutečnosti, jejichž povaha a význam se mohou lišit případ od případu.

V důsledku toho je Komise povinna v každém konkrétním případě posoudit všechny jí předložené skutečnosti týkající se uvedených vztahů. Mimoto, i když se Komise domnívá, že důkazy předložené mateřskou společností nestačí k vyvrácení domněnky o jejím vlivu na jednání její dceřiné společnosti na trhu, zůstává povinna k tomu uvést důvody, jestliže se nejedná pouze o důkazy zjevně irelevantní nebo nemající žádný význam. Povinnost uvést odůvodnění, která je povinností formální povahy, přitom vyžaduje, aby úvahy, o které opírá Komise své závěry, jasně a jednoznačně vyplývaly z napadeného rozhodnutí, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonávat svůj přezkum.

(viz body 72–75, 102 a 106)

4.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 77, 110 a 111)

5.      Co se týče soudního přezkumu rozhodnutí, jímž Komise ukládá pokuty za porušení pravidel hospodářské soutěže, je sice pravda, že přezkum v plné jurisdikci přiznaný Tribunálu v oblasti pokut může odůvodnit předložení a zohlednění prvků doplňujících informace, jejichž uvedení v rozhodnutí není jako takové vyžadováno na základě povinnosti uvést odůvodnění, to však platí pouze v souvislosti s posouzením přiměřenosti uložené pokuty. Tribunál proto nemůže zohlednit prvky týkající se přičtení protiprávního jednání dceřiné společnosti mateřské společnosti, jelikož to vyvolává otázku existence hospodářské jednoty mezi oběma společnostmi a v konečném výsledku otázku účasti mateřské společnosti na sankcionovaném protiprávním jednání. Tato otázka přitom spadá do přezkumu legality uvedeného rozhodnutí, a nikoliv do posouzení přiměřené povahy výše pokuty uložené mateřské společnosti.

Kromě toho, unijní soud sice může konstatovat porušení povinnosti uvést odůvodnění, jehož se Komise dopustila v rámci stanovení pokut uložených za protiprávní jednání podle čl. 81 odst. 1 ES, a zároveň uvést, že pokud má být řešení přijaté Komisí ve věci samé potvrzeno, nemá toto porušení za následek zrušení napadeného rozhodnutí, ani změnu výše pokut, toto posouzení však nelze přenést na přezkum legality rozhodnutí Komise, kterým byla konstatována odpovědnost dotyčného podniku.

(viz body 112, 114 a 115)

6.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 116 a 117)