ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)
8. února 2024(*)
„Kasační opravný prostředek – Hospodářská a měnová politika – Obezřetnostní dohled nad úvěrovými institucemi – Úkoly Evropské centrální banky (ECB) – Nařízení (EU) č. 1024/2013 – Článek 6 odst. 5 písm. b) – Dohled nad úvěrovou institucí vykonávaný přímo ze strany ECB – Podmínky – Žaloba na neplatnost – Nepřípustnost – Zastupování účastníka řízení – Procesní plná moc udělená advokátovi – Neoprávněně zmocněný zástupce“
Ve věci C‑750/21 P,
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek podaný na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie dne 6. prosince 2021,
Pilatus Bank plc, se sídlem v Ta’Xbiex (Malta), zástupci: O. Behrends, Rechtsanwalt,
účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka),
další účastnice řízení:
Evropská centrální banka (ECB), zástupci: E. Koupepidou, M. Puidokas a E. Yoo, jako zmocněnci,
žalovaná v prvním stupni,
SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),
ve složení: A. Prechal, předsedkyně senátu, F. Biltgen, N. Wahl (zpravodaj), J. Passer a M. L. Arastey Sahún, soudci,
generální advokátka: J. Kokott,
za soudní kancelář: A. Calot Escobar, vedoucí,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 25. května 2023,
vydává tento
Rozsudek
1 Svým kasačním opravným prostředkem se společnost Pilatus Bank plc domáhá zrušení usnesení Tribunálu Evropské unie ze dne 24. září 2021, Pilatus Bank v. ECB (T‑139/19, EU:T:2021:623, dále jen „napadené usnesení“), kterým Tribunál zamítl jako po právní stránce zjevně zcela neopodstatněnou její žalobu znějící na zrušení rozhodnutí Evropské centrální banky (ECB) ze dne 21. prosince 2018, ve kterém ECB prostřednictvím e-mailu oznámila, že již nemá pravomoc k zajištění svého přímého obezřetnostního dohledu a k přijetí souvisejících opatření (dále jen „sporný e-mail“).
Právní rámec
Nařízení (EU) č. 1024/2013
2 Článek 1 nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 ze dne 15. října 2013, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (Úř. věst. 2013, L 287, s. 63), nadepsaný „Předmět a oblast působnosti“, stanoví:
„Tímto nařízením se ECB svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi, s cílem přispět k bezpečnosti a odolnosti úvěrových institucí a stabilitě finančního systému v rámci Unie a každého členského státu s plným ohledem na jednotu a integritu vnitřního trhu a řádnou péčí o tuto jednotu a integritu, a to na základě rovného zacházení s úvěrovými institucemi s cílem předcházet regulatorní arbitráži.
[…]“
3 Článek 2 odst. 2 a 3 tohoto nařízení, nadepsaný „Definice“, zní takto:
„Pro účely tohoto nařízení se rozumí:
[…]
2) ‚vnitrostátním příslušným orgánem‘ vnitrostátní příslušný orgán určený zúčastněným členským státem v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky [a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. 2013, L 176, s. 1)] a směrnice [Evropského parlamentu a Rady] 2013/36/EU [ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. 2013, L 176, s. 338)];
3) ‚úvěrovou instituc[í]‘ úvěrová instituce ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 1 [nařízení č. 575/2013]“.
4 Článek 4 uvedeného nařízení definuje úkoly svěřené ECB a v odst. 1 písm. a) a v odst. 3 prvním pododstavci stanoví:
„1. V rámci článku 6 má ECB v souladu s odstavcem 3 tohoto článku výlučnou pravomoc plnit ve vztahu ke všem úvěrovým institucím usazeným v zúčastněných členských státech následující úkoly pro účely obezřetnostního dohledu:
a) vydávat a odnímat úvěrovým institucím povolení k činnosti v souladu s článkem 14;
[…]
3. Pro účely plnění úkolů jí svěřených tímto nařízením a s cílem zajistit vysoké standardy dohledu uplatňuje ECB všechny příslušné právní předpisy Unie, a pokud jsou těmito právními předpisy Unie směrnice, také vnitrostátní právní předpisy provádějící tyto směrnice. Pokud jsou příslušnými právními předpisy Unie nařízení a pokud tato nařízení aktuálně členským státům výslovně umožňují různé varianty, měla by ECB uplatňovat také vnitrostátní právní předpisy, jimiž se tyto varianty provádějí.“
5 Článek 6 téhož nařízení, nadepsaný „Spolupráce v rámci jednotného mechanismu dohledu“, uvádí:
„1. ECB plní své úkoly v rámci jednotného mechanismu dohledu sestávajícího z ECB a příslušných vnitrostátních orgánů. ECB odpovídá za účinné a konzistentní fungování jednotného mechanismu dohledu.
2. ECB i vnitrostátní příslušné orgány mají povinnost v dobré víře spolupracovat a povinnost vyměňovat si informace.
Aniž je dotčena pravomoc ECB obdržet informace, které úvěrové instituce průběžně hlásí, přímo nebo mít k těmto informacím přímý přístup, poskytnou vnitrostátní příslušné orgány ECB zejména všechny informace, které jsou nezbytné pro plnění úkolů svěřených jí tímto nařízením.
3. Pokud je to vhodné a aniž jsou dotčeny povinnosti a odpovědnost ECB za úkoly jí svěřené tímto nařízením, mají vnitrostátní příslušné orgány povinnost pomáhat ECB s přípravou a prováděním veškerých aktů týkajících se úkolů uvedených v článku 4 v souvislosti se všemi úvěrovými institucemi, a to za podmínek stanovených v rámci uvedeném v odstavci 7 tohoto článku, včetně pomoci při činnostech ověřování. Při plnění úkolů uvedených v článku 4 se řídí pokyny vydanými ECB.
4. Pokud jde o úkoly vymezené v článku 4 s výjimkou odst. 1 písm. a) a c) uvedeného článku, plní ECB povinnosti stanovené v odstavci 5 tohoto článku a vnitrostátní příslušné orgány plní povinnosti stanovené v odstavci 6 tohoto článku, a to podle rámce a postupů uvedených v odstavci 7 tohoto článku, pokud jde o dohled nad těmito úvěrovými institucemi, finančními holdingovými společnostmi, smíšenými finančními holdingovými společnostmi nebo pobočkami usazenými v zúčastněných členských státech a patřícími úvěrovým institucím usazeným v nezúčastněných členských státech:
– těmi, které jsou méně významné na konsolidovaném základě, na nejvyšší úrovni konsolidace v rámci zúčastněných členských států, nebo jednotlivě ve zvláštním případě poboček usazených v zúčastněných členských státech a patřících úvěrovým institucím usazeným v nezúčastněných členských státech. Hodnocení jejich významu probíhá podle následujících kritérií:
i) velikost;
ii) důležitost pro hospodářství Unie nebo kteréhokoli zúčastněného členského státu;
iii) význam přeshraniční činnosti.
S ohledem na první pododstavec se s výjimkou případů odůvodněných zvláštními okolnostmi, jež budou podrobněji stanoveny v metodice, úvěrová instituce, finanční holdingová společnost nebo smíšená finanční holdingová společnost nepovažuje za méně významnou, je-li splněna kterákoli z následujících podmínek:
i) celková hodnota jejích aktiv převyšuje 30 miliard EUR;
ii) poměr jejích celkových aktiv vůči [hrubému domácímu produktu (HDP)] zúčastněného členského státu, v němž je usazena, převyšuje 20 %, není-li celková hodnota jejích aktiv nižší než 5 miliard EUR;
iii) v návaznosti na oznámení od vnitrostátního příslušného orgánu, že danou instituci považuje za instituci s podstatným významem pro domácí ekonomiku, přijme ECB rozhodnutí, které na základě komplexního posouzení dané úvěrové instituce včetně posouzení její rozvahy, jež ECB provede, tento podstatný význam úvěrové instituce potvrdí.
ECB může rovněž z vlastního podnětu určitou instituci považovat za instituci s podstatným významem, pokud tato instituce zřídila bankovní dceřiné společnosti ve více než jednom zúčastněném členském státě a její aktiva a závazky spojené s přeshraniční činností představují podstatnou část jejích celkových aktiv nebo závazků, na něž se vztahují podmínky stanovené v příslušné metodice.
Ty, pro něž bylo požádáno o veřejnou finanční pomoc nebo takovou pomoc obdržely přímo z [Evropského nástroje finanční stability (EFSF)] nebo [Evropského mechanismu stability (ESM)], se nepovažují za méně významné.
Bez ohledu na předchozí pododstavce plní ECB úkoly, které jsou jí svěřeny tímto nařízením, ve vztahu ke třem nejvýznamnějším úvěrovým institucím v každém zúčastněném členském státě, neodůvodňují-li zvláštní okolnosti jiný postup.
5. Pokud jde o úvěrové instituce uvedené v odstavci 4 a podle rámce vymezeného v odstavci 7:
a) ECB vydá nařízení, obecné zásady nebo obecné pokyny určené vnitrostátním příslušným orgánům, podle kterých jsou vykonávány úkoly vymezené v článku 4 s výjimkou odst. 1 písm. a) a c) a vnitrostátní příslušné orgány přijímají rozhodnutí v oblasti dohledu.
Pro účely zajištění soudržnosti výsledků dohledu v rámci jednotného mechanismu dohledu mohou tyto pokyny odkazovat na zvláštní pravomoci uvedené v čl. 16 odst. 2 pro skupiny nebo kategorie úvěrových institucí;
b) je-li to nezbytné k zajištění důsledného uplatňování vysokých standardů dohledu, může ECB kdykoli z vlastního podnětu po konzultaci vnitrostátních příslušných orgánů nebo na žádost vnitrostátního příslušného orgánu rozhodnout, že bude sama přímo vykonávat všechny příslušné pravomoci ve vztahu k jedné nebo více úvěrovým institucím uvedeným v odstavci 4, včetně případů, kdy bylo požádáno o finanční pomoc nebo kdy byla taková pomoc poskytnuta nepřímo z Evropského nástroje finanční stability nebo ESM;
c) ECB vykonává dohled nad fungováním systému na základě odpovědnosti a postupů uvedených v tomto článku a zejména v odst. 7 písm. c);
d) ECB může kdykoliv využít pravomoci uvedené v článcích 10 až 13;
e) ECB si může rovněž ad hoc či na trvalém základě vyžádat informace od vnitrostátních příslušných orgánů o plnění úkolů, které uvedené orgány plní podle tohoto článku.
6. Aniž je dotčen odstavec 5 tohoto článku, vykonávají vnitrostátní příslušné orgány úkoly uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. b), d) až g) a i) a jsou odpovědné za tyto úkoly a za přijímání všech relevantních rozhodnutí v oblasti dohledu, pokud jde o úvěrové instituce uvedené v odst. 4 prvním pododstavci tohoto článku, a to podle rámce a postupů uvedených v odstavci 7 tohoto článku.
Aniž jsou dotčeny články 10 až 13, vnitrostátní příslušné a pověřené orgány mají nadále pravomoci podle vnitrostátních právních předpisů získávat informace od úvěrových institucí, holdingových společností, smíšených holdingových společností a podniků zahrnutých do konsolidované finanční situace úvěrové instituce a provádět v těchto úvěrových institucích, holdingových společnostech, smíšených holdingových společnostech a podnicích kontroly na místě. Vnitrostátní příslušné orgány informují ECB v souladu s rámcem stanoveným v odstavci 7 tohoto článku o opatřeních přijatých podle tohoto odstavce a tato opatření úzce koordinují s ECB.
Příslušné vnitrostátní orgány pravidelně předkládají ECB zprávu o výkonu činností prováděných podle tohoto článku.
[…]
8. Kdykoli jsou ECB nápomocny vnitrostátní příslušné nebo pověřené orgány za účelem plnění úkolů jí svěřených tímto nařízením, dodržují ECB a vnitrostátní příslušné orgány ustanovení příslušných aktů Unie ve vztahu k rozdělení odpovědnosti a spolupráce mezi příslušnými orgány z různých členských států.“
Nařízení č. 575/2013
6 Článek 4 odst. 1 bod 1 nařízení č. 575/2013, ve znění použitelném na spor, jenž vedl k podání kasačního opravného prostředku, zněl takto:
„Pro účely tohoto nařízení se rozumí:
1) ‚úvěrovou institucí‘ podnik, jehož činnost spočívá v přijímání vkladů nebo jiných splatných peněžních prostředků od veřejnosti a poskytování úvěrů na vlastní účet“.
Skutečnosti předcházející sporu
7 Společnost Pilatus Bank je úvěrová instituce se sídlem na Maltě. Navrhovatelka, jakožto „méně významná“ úvěrová instituce ve smyslu čl. 6 odst. 4 nařízení č. 1024/2013, podléhala přímému obezřetnostnímu dohledu ze strany Malta Financial Services Authority (Maltský orgán pro finanční služby, Malta) (dále jen „MFSA“), „vnitrostátního příslušného orgánu“ ve smyslu čl. 2 odst. 2 tohoto nařízení.
8 Ali Sadr Hasheminejad, akcionář navrhovatelky, který nepřímo drží 100 % jejího kapitálu a hlasovacích práv, byl zatčen ve Spojených státech na základě šesti obvinění v souvislosti s jeho údajnou účastí v systému, jehož prostřednictvím bylo zhruba 115 milionů amerických dolarů (USD) (přibližně 108 milionů eur), vyplácených za účelem financování projektu výstavby ve Venezuele, zpronevěřeno ve prospěch íránských osob a podniků.
9 Po obvinění A. Sadra Hasheminejada ve Spojených státech obdržela navrhovatelka žádosti o výběr vkladů v celkové výši 51,4 milionu eur, tedy přibližně 40 % vkladů vykázaných v její rozvaze.
10 V této souvislosti přijal MFSA tři rozhodnutí, které se týkaly navrhovatelky.
11 Dne 21. března 2018 přijal MFSA rozhodnutí týkající se odejmutí nebo pozastavení hlasovacích práv, jehož prostřednictvím zejména nařídil, aby byl A. Sadr Hasheminejad s okamžitou účinností zbaven funkce ředitele navrhovatelky, jakož i veškerých ostatních rozhodovacích funkcí ve vztahu k ní, aby byl pozastaven výkon jeho hlasovacích práv a aby se zdržel jakéhokoliv právního zastupování této navrhovatelky, resp. jejího zastupování před soudem, a dále rozhodnutí o moratoriu, jehož prostřednictvím uvedené navrhovatelce uložil nepovolovat žádnou bankovní transakci, zejména výběry a vklady ze strany jejích akcionářů a členů jejího představenstva.
12 Dne 22. března 2018 přijal MFSA rozhodnutí o jmenování oprávněné osoby, která byla podle tohoto zmocnění příslušná k „převzetí veškerých pravomocí, funkcí a povinností banky ve vztahu k veškerému majetku, ať už jsou vykonávány bankou na valné hromadě, představenstvem nebo jakoukoli jinou osobou, včetně právního zastupování banky, resp. jejího zastupování před soudem s vyloučením banky a jakékoli jiné osoby“ (dále jen „oprávněná osoba“).
13 Dne 29. června 2018 MFSA na základě čl. 14 odst. 5 nařízení č. 1024/2013 navrhl ECB, aby navrhovatelce odebrala povolení k činnosti úvěrové instituce.
14 Během správního řízení o odebrání povolení představenstvo navrhovatelky zmocnilo advokáta, který kontaktoval ECB.
15 V rámci tohoto řízení navrhovatelka ve své korespondenci s ECB, prostřednictvím advokáta zmocněného jejím představenstvem, tvrdila, že oprávněná osoba tomuto advokátovi v podstatě sdělila, že neschválí úhradu jeho odměn z finančních prostředků banky, jejichž správou byla pověřena.
16 Navrhovatelka rovněž uvedla, že požádala MFSA, aby dal oprávněné osobě pokyn ke schválení použití finančních prostředků banky na uhrazení odměn uvedeného advokáta, nicméně neobdržela žádnou odpověď.
17 Rozhodnutím ze dne 2. listopadu 2018 odňala ECB navrhovatelce povolení na základě čl. 4 odst. 1 písm. a) a čl. 14 odst. 5 nařízení č. 1024/2013.
18 V této souvislosti navrhovatelka dvěma e-maily ze dne 13. listopadu a 20. prosince 2018 požádala ECB, aby zajistila její přímý obezřetnostní dohled podle nařízení č. 1024/2013 a nařídila oprávněné osobě, aby schválila úhradu odměn advokáta zmocněného jejím představenstvem z finančních prostředků banky.
19 Ve sporném e-mailu ECB odpověděla následovně:
„Reagujeme na Váš e-mail zaslaný ECB dne 13. listopadu 2018, v němž žádáte, aby ECB zajistila přímý dohled nad [název navrhovatelky] a vyjádřila se k ‚událostem z pátku 2. listopadu 2018‘, jakož i na Váš e-mail ze dne 20. prosince 2018, v němž opětovně požadujete, aby ECB zajistila přímý dohled nad [název navrhovatelky]. Vezměte prosím na vědomí, že úkoly ECB v oblasti dohledu jsou v souladu s nařízením [č. 1024/2013] omezeny na úvěrové instituce (viz čl. 1 [první pododstavec] uvedeného nařízení). Vzhledem k tomu, že povolení k činnosti jakožto úvěrové instituce bylo [název navrhovatelky] odebráno s účinností od 5. listopadu 2018, nemá již ECB pravomoc přijímat vůči [název navrhovatelky] jakákoli opatření.“
Žaloba k Tribunálu a napadené usnesení
20 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 4. března 2019 podala navrhovatelka prostřednictvím advokáta zmocněného její představenstvem žalobu na neplatnost sporného e-mailu.
21 Tribunál napadeným usnesením přijatým na základě článku 126 svého jednacího řádu zamítl žalobu jako po právní stránce zjevně zcela neopodstatněnou, aniž rozhodl o námitce nepřípustnosti této žaloby vznesené ECB.
Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastnic řízení o kasačním opravném prostředku
22 Podáním došlým kanceláři Soudního dvora dne 6. prosince 2021 podala navrhovatelka prostřednictvím téhož advokáta jako v prvním stupni projednávaný kasační opravný prostředek.
23 V tomto kasačním opravném prostředku navrhovatelka navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadené usnesení;
– prohlásil sporný e-mail za neplatný v souladu s článkem 264 SFEU;
– vrátil věc Tribunálu, aby rozhodl o žalobě na neplatnost v rozsahu, v němž by Soudní dvůr nebyl schopen rozhodnout ve věci samé, a
– uložil ECB náhradu veškerých nákladů řízení.
24 ECB navrhuje, aby Soudní dvůr:
– kasační opravný prostředek odmítl jako zčásti nepřípustný a zamítl jako zčásti neopodstatněný;
– podpůrně kasační opravný prostředek zamítl jako neopodstatněný v plném rozsahu a
– v každém případě uložil navrhovatelce náhradu veškerých nákladů řízení.
K návrhu na znovuotevření ústní části řízení
25 Podáním došlým kanceláři Soudního dvora dne 27. června 2023 podala ECB návrh, aby bylo na základě článku 83 jednacího řádu Soudního dvora nařízeno znovuotevření ústní části řízení.
26 Na podporu svého návrhu ECB uvádí, že si přeje uvést nové skutkové okolnosti, které s ohledem na nedávné události, a sice stanovisko generální advokátky ze dne 25. května 2023, mohou mít pro rozhodnutí Soudního dvora rozhodující význam. Ze stanoviska vyplývá, že podle názoru generální advokátky jsou rozhodnutí týkající se navrhovatelky, která byla přijata MFSA v březnu 2018, „přípravnými akty“ v rámci složeného správního řízení, jež vedly k přijetí rozhodnutí ECB o odebrání povolení, a nesrovnalosti, kterými jsou tato rozhodnutí stižena, jsou z tohoto důvodu přičitatelné ECB a „postihují“ rozhodnutí o odebrání povolení, která byla ECB přijata. ECB předkládá skutkové okolnosti, aby prokázala, že uvedená rozhodnutí byla napadena před maltskými soudy.
27 V tomto ohledu je třeba připomenout, že statut Soudního dvora Evropské unie ani jeho jednací řád neumožňují zúčastněným uvedeným v článku 23 tohoto statutu předložit vyjádření v reakci na stanovisko přednesené generálním advokátem (rozsudek ze dne 9. června 2022, Préfet du Gers a Institut national de la statistique et des études économiques, C‑673/20, EU:C:2022:449, bod 40 a citovaná judikatura).
28 Kromě toho podle čl. 252 druhého pododstavce SFEU generální advokát předkládá veřejně, zcela nestranně a nezávisle odůvodněná stanoviska ve věcech, které podle statutu Soudního dvora Evropské unie vyžadují jeho účast. Nejedná se tedy o stanovisko určené pro soudce nebo účastníky řízení, které by pocházelo od instituce mimo Soudní dvůr, ale o individuální, odůvodněné a veřejně vyjádřené stanovisko člena samotného orgánu. Za těchto podmínek nemůže být stanovisko generálního advokáta účastníky řízení projednáno. Soudní dvůr mimoto není vázán ani tímto stanoviskem ani důvody, na základě kterých k němu generální advokát dospěl. Nesouhlas zúčastněného se stanoviskem generálního advokáta tedy nemůže sám o sobě představovat důvod ke znovuotevření ústní části řízení, a to bez ohledu na otázky, kterými se generální advokát ve stanovisku zabýval (rozsudek ze dne 9. června 2022, Préfet du Gers a Institut national de la statistique et des études économiques, C‑673/20, EU:C:2022:449, bod 41 a citovaná judikatura).
29 Soudní dvůr však podle článku 83 svého jednacího řádu může kdykoli po vyslechnutí generálního advokáta nařídit zahájení nebo znovuotevření ústní části řízení, zejména má-li za to, že věc není dostatečně objasněna, nebo předložil-li některý z účastníků řízení po ukončení této části řízení novou skutečnost, která by mohla mít rozhodující vliv na rozhodnutí Soudního dvora.
30 V projednávaném případě má nicméně Soudní dvůr za to, že má k dispozici všechny poznatky nezbytné pro vydání rozhodnutí a že skutečnosti, kterých se ECB dovolává na podporu svého návrhu na znovuotevření ústní části řízení, nepředstavují nové skutečnosti, které by mohly mít vliv na rozhodnutí, které má Soudní dvůr vydat.
31 Za těchto podmínek má Soudní dvůr po vyslechnutí generální advokátky za to, že není důvodné nařídit znovuotevření ústní části řízení.
Ke kasačnímu opravnému prostředku
32 Úvodem je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury může každá okolnost týkající se přípustnosti žaloby na neplatnost podané k Tribunálu představovat nepominutelný důvod, který je Soudní dvůr, jemuž byl předložen kasační opravný prostředek, povinen uplatnit i bez návrhu (rozsudky ze dne 23. dubna 2009, Sahlstedt a další v. Komise, C‑362/06 P, EU:C:2009:243, body 21 až 23, a ze dne 6. července 2023, Julien v. Rada, C‑285/22 P, EU:C:2023:551, bod 45, jakož i citovaná judikatura).
33 Podle článku 19 statutu Soudního dvora Evropské unie, použitelného na Tribunál v souladu s čl. 53 prvním pododstavcem tohoto statutu, k tomu, aby právnické osoby, jako je navrhovatelka, mohly jednat před unijními soudy, musí být zastoupeny advokátem oprávněným k výkonu advokacie před soudem podle práva některého členského státu nebo jiného státu, který je stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru ze dne 2. května 1992 (Úř. věst. 1994, L 1, s. 3; Zvl. vyd. 11/52, s. 3).
34 Zastupování právnické osoby advokátem, a zejména otázka řádnosti plné moci udělené advokátovi k podání žaloby k Tribunálu, tak patří mezi kogentně stanovené podmínky řízení, které je Soudní dvůr v řízení o kasačním opravném prostředku povinen zkoumat i bez návrhu.
35 Pokud jde o procesní plnou moc udělenou těmito osobami advokátovi, čl. 51 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu stanoví, že advokát zastupující účastníka řízení, který je právnickou osobou soukromého práva, je povinen v soudní kanceláři uložit procesní plnou moc udělenou tímto účastníkem řízení. Na rozdíl od znění tohoto řádu platného před 1. červencem 2015 toto ustanovení nestanoví povinnost takové osoby prokázat, že procesní plná moc byla jejímu advokátovi řádně udělena zástupcem k tomu oprávněným.
36 Soudní dvůr však již rozhodl, že okolnost, že tento čl. 51 odst. 3 tuto povinnost nestanoví, nezbavuje Tribunál povinnosti ověřit řádnost dotčené plné moci v případě jejího zpochybnění. Skutečnost, že žalobce ve fázi podání své žaloby nemusí tento důkaz poskytnout, totiž nemá vliv na povinnost tohoto účastníka řízení řádně zmocnit svého advokáta, aby mohl jednat v soudním řízení. Snížením požadavků na důkazy při podání žaloby není dotčena hmotněprávní podmínka, podle níž žalobci musí být řádně zastoupeni svými advokáty. V případě zpochybnění řádnosti procesní plné moci udělené účastníkem řízení jeho advokátovi musí tento účastník řízení prokázat řádnost této plné moci (rozsudek ze dne 21. září 2023, China Chamber of Commerce for Import and Export of Machinery and Electronic Products a další v. Komise, C‑478/21 P, EU:C:2023:685, bod 93 a citovaná judikatura).
37 Tribunál je rovněž povinen i bez návrhu ověřit řádnost procesní plné moci, a zejména skutečnost, že dotčená plná moc byla řádně udělena zástupcem dotčené právnické osoby, který je k tomu oprávněný, je-li taková plná moc zjevně udělena protiprávně nebo pokud existují skutečnosti, které mohou vážně zpochybnit její řádnost.
38 V projednávaném případě přitom několik okolností mělo vést Tribunál k vážným pochybnostem o řádnosti procesní plné moci udělené advokátovi navrhovatelky.
39 Zaprvé skutkové okolnosti, které vedly k podání žaloby k Tribunálu, a znění procesní plné moci udělené představenstvem navrhovatelky advokátovi, jenž tuto žalobu podal, mohly v této souvislosti vážně zpochybnit řádnost této plné moci.
40 Jmenování oprávněné osoby ze strany MFSA a skutečnost, že tato oprávněná osoba byla zmocněna zejména k „právnímu zastupování banky, resp. jejímu zastupování před soudem s vyloučením banky a jakékoli jiné osoby“, byly totiž způsobilé vyvolat vážné pochybnosti o pravomocech představenstva navrhovatelky podat žalobu k soudu a zmocnit za tímto účelem advokáta.
41 Tyto pochybnosti mohlo posílit též znění procesní plné moci udělené advokátovi. Členové představenstva navrhovatelky v této plné moci připomněli, že dne 22. března 2018 jmenoval MFSA oprávněnou osobu a svěřil jí určité pravomoci, a upřesnili, že „příslušné soudy budou muset určit, které osoby jsou v dotčeném kontextu oprávněny [navrhovatelku] zastupovat. Členové představenstva nenesou žádnou osobní odpovědnost“. Uvedené znění naznačuje, že osoby podepisující tuto plnou moc samy pochybovaly o své pravomoci k jejímu vystavení, a představuje jasnou a výslovnou výzvu k ověření, zda tyto osoby takovou pravomoc skutečně měly.
42 Zadruhé byla předmětem žaloby podané k Tribunálu neplatnost rozhodnutí ECB, kterým byly zamítnuty žádosti navrhovatelky o zajištění jejího přímého obezřetnostního dohledu a přijetí různých opatření vůči ní, zejména nařízení oprávněné osobě, aby schválila úhradu odměn advokáta zmocněného jejím představenstvem.
43 Tyto žádosti, které navrhovatelka ECB zaslala, mohly rovněž vážně zpochybnit řádnost plné moci udělené advokátovi navrhovatelky k zastupování v řízení před Tribunálem. Okolnost, že odměny advokáta navrhovatelky nemohly být zaplaceny, totiž mohla naznačovat, že orgán, který jej zmocnil, nebyl pravomocný tuto platbu provést ani podat za navrhovatelku žalobu k soudu a zmocnit za tímto účelem advokáta.
44 Zatřetí navrhovatelka před Tribunálem výslovně tvrdila, že ji sporný e-mail zbavuje možnosti využít účinného zastoupení.
45 Za těchto podmínek měl Tribunál bez ohledu na věcnou opodstatněnost tohoto argumentu i bez návrhu požadovat důkaz o tom, že advokát zastupující navrhovatelku byl řádně zmocněn a procesní plná moc byla udělena zástupcem k tomu oprávněným.
46 Z výše uvedených úvah vyplývá, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že i bez návrhu neověřil řádnost plné moci udělené advokátovi představenstvem navrhovatelky.
47 Takové zjevné pochybení musí vést ke zrušení napadeného usnesení, aniž je nutné rozhodnout o důvodech kasačního opravného prostředku předložených navrhovatelkou.
48 Podle čl. 61 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie platí, že zruší-li Soudní dvůr rozhodnutí Tribunálu, může vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje.
49 Tak je tomu v projednávané věci. Vzhledem k tomu, že byly účastnice řízení Soudním dvorem vyzvány, aby se vyjádřily k přípustnosti žaloby k Tribunálu, a zejména k řádnosti procesní plné moci udělené představenstvem navrhovatelky, má Soudní dvůr k dispozici všechny poznatky nezbytné pro vydání rozhodnutí o přípustnosti žaloby.
50 Navrhovatelka s odkazem na rozsudek Qorti tal-Appell (Kompetenza Inferjuri) [odvolací soud (nižší instance), Malta] ze dne 5. listopadu 2018 ve věci č. 6/2017 (Heikki Niemelä a další v. Maltese financial services authority) tvrdila, že navzdory jmenování oprávněné osoby zůstává jejímu představenstvu i nadále pravomoc zastupovat ji před soudem a zmocnit za tímto účelem advokáta.
51 Jmenování oprávněné osoby tedy mělo podle navrhovatelky za následek pouhé svěření majetku a řízení činností banky této osobě, aniž jí byla svěřena pravomoc k zastupování této banky v soudním řízení týkajícím se napadnutí rozhodnutí, která jsou pro banku závazná. V tomto ohledu je nepodstatné, že se taková rozhodnutí mohou dotýkat též majetku a činností, jejichž řízení je svěřeno oprávněné osobě.
52 Navrhovatelka rovněž zdůraznila, že rozsudek ze dne 5. listopadu 2019, ECB a další v. Trasta Komercbanka a další (C‑663/17 P, C‑665/17 P a C‑669/17 P, dále jen „rozsudek Trasta Komercbanka“, EU:C:2019:923) a stanovisko generální advokátky v uvedené věci potvrzují, že otázka zastupování je primárně určena vnitrostátním právem a že je konstatování Tribunálu v tomto ohledu závazné, ledaže jeden z účastníků řízení prokáže, že toto konstatování představuje zkreslení skutkového stavu. Podle maltského práva přitom zastupování banky nespadá do pravomocí oprávněné osoby, i když je tato osoba pověřena řízením činností banky nebo správou jejího majetku.
53 ECB uvedla, že zastupování zapsané právnické osoby se řídí lex incorporationis a že v projednávaném případě maltské právo, jak je vyloženo v rozsudku Qorti tal-Appell (Kompetenza Inferjuri) [odvolací soud (nižší instance)] ze dne 5. listopadu 2018 ve věci č. 6/2017 (Heikki Niemelä a další v. Maltese financial services authority), omezuje pravomoc osoby oprávněné k zastupování navrhovatelky na zvláštní okolnosti uvedené ve vnitrostátním právu, na jejichž základě byla jmenována, zejména pokud jde o otázky týkající se majetku a řízení činnosti, a zachovává tak představenstvu jeho zbytková práva.
54 ECB rovněž poznamenala, že plná moc udělená představenstvem navrhovatelky se vztahuje pouze na zastupování v záležitostech regulačních, aniž výslovně zmiňuje zastupování před soudem.
55 V tomto ohledu, jak již Soudní dvůr uvedl v bodě 33 tohoto rozsudku podle článku 19 statutu Soudního dvora Evropské unie použitelného na Tribunál v souladu s čl. 53 prvním pododstavcem tohoto statutu k tomu, aby právnické osoby, jako je navrhovatelka, mohly jednat před unijními soudy, musí být zastoupeny advokátem oprávněným k výkonu advokacie před soudem podle práva některého členského státu nebo jiného státu, který je stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru.
56 Vzhledem k tomuto požadavku, aby byly právnické osoby zastoupeny advokátem oprávněným k výkonu advokacie před soudem podle práva některého členského státu nebo jiného státu, který je stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru, je přípustnost žaloby na neplatnost podané takovou osobou na základě článku 263 SFEU podmíněna prokázáním, že dotyčná osoba skutečně rozhodla o podání žaloby a advokáti, kteří tvrdí, že ji zastupují, byli skutečně k tomuto účelu zmocněni (v tomto smyslu viz rozsudek Trasta Komercbanka, bod 57 a citovaná judikatura).
57 Právě s cílem ujistit se o tom, že tomu tak skutečně je, čl. 51 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu vyžaduje, aby advokáti v případě, že účastníkem řízení, kterého zastupují, je právnická osoba soukromého práva, uložili v soudní kanceláři Tribunálu procesní plnou moc udělenou tímto účastníkem řízení, přičemž nepředložení této plné moci může podle odstavce 4 tohoto článku činit žalobu nepřípustnou z formálního důvodu (rozsudek Trasta Komercbanka, bod 57).
58 Pokud jde o úvěrovou instituci založenou ve formě právnické osoby podle práva některého členského státu, jako je navrhovatelka, je při neexistenci unijní právní úpravy v dané oblasti v souladu s tímto právem třeba určit orgány této právnické osoby, které jsou oprávněny přijímat rozhodnutí uvedená v bodech 56 a 57 tohoto rozsudku (rozsudek Trasta Komercbanka, bod 58).
59 V projednávaném případě je nutno konstatovat, že s ohledem na zmocnění oprávněné osoby, a zejména na skutečnost, že jí příslušelo „převzít veškeré pravomoci, funkce a povinnosti banky ve vztahu k veškerému majetku, ať už jsou vykonávány bankou na valné hromadě, představenstvem nebo jakoukoli jinou osobou, včetně právního zastupování banky, resp. jejího zastupování před soudem s vyloučením banky a jakékoli jiné osoby“, nebylo již představenstvo navrhovatelky oprávněné k jejímu zastupování a nemělo již pravomoc za tímto účelem zmocnit advokáta.
60 Pravomoc představenstva navrhovatelky zastupovat ji před soudem a zmocnit za tímto účelem advokáta mimoto nemůže být založena na rozsudku Trasta Komercbanka.
61 Tento rozsudek se totiž týká povinnosti unijního soudu nepřihlížet k odvolání procesní plné moci udělené zástupci účastníka řízení, pokud toto odvolání porušuje právo tohoto účastníka řízení na účinnou soudní ochranu. Tato povinnost je však unijnímu soudu uložena pouze za určitých vymezených okolností.
62 Jak vyplývá z bodů 60 až 62 rozsudku Trasta Komercbanka, Soudní dvůr měl za to, že zásah do práva úvěrové instituce Trasta Komercbanka na účinný procesní prostředek vyplývá ze skutečnosti, že se likvidátor jmenovaný poté, co bylo této instituci odebráno povolení a nařízena její likvidace, nacházel ve střetu zájmů. Soudní dvůr uvedl, že likvidátor, který byl pověřen definitivní likvidací uvedené instituce, byl jmenován na návrh vnitrostátního příslušného orgánu, který mohl kdykoli požádat o jeho odvolání. V důsledku toho měl za to, že existuje riziko, že tento likvidátor nebude v rámci soudního řízení zpochybňovat rozhodnutí o odebrání povolení téže instituci, které bylo přijato ECB na návrh tohoto orgánu a které vedlo k nařízení její likvidace. Soudní dvůr z toho v bodě 78 tohoto rozsudku vyvodil, že tím, že byla procesní plná moc, udělená bývalým vedením Trasta Komercbanka advokátovi, který podal žalobu proti tomuto rozhodnutí, odvolána likvidátorem, došlo k porušení práva této instituce na účinnou soudní ochranu a že se Tribunál tím, že toto odvolání zohlednil, dopustil nesprávného právního posouzení.
63 V projednávaném případě se zmocnění oprávněné osoby jmenované MFSA značně liší od zmocnění likvidátora popsaného v bodě 72 rozsudku Trasta Komercbanka, jelikož jeho jediným cílem bylo vymoci pohledávky, zcizit majetek a uspokojit věřitele s cílem dosáhnout úplného ukončení činnosti dotyčné úvěrové instituce.
64 Kromě toho navrhovatelka nepředložila důkazy týkající se zmocnění oprávněné osoby ani podmínek, za kterých bylo toto zmocnění vykonáváno, z nichž by vyplývalo, že se tato osoba nacházela z právního nebo faktického hlediska ve střetu zájmů. Konkrétně ze znění uvedeného zmocnění, připomenutého v bodě 59 tohoto rozsudku, nijak nevyplývá, že by oprávněná osoba nezastupovala zájmy banky.
65 Stejně tak okolnost, že byla oprávněná osoba jmenována vnitrostátním příslušným orgánem, který předložil ECB návrh na odebrání povolení, sama o sobě nestačí k prokázání existence střetu zájmů.
66 Pokud jde o dosah rozsudku uvedeného v bodě 50 tohoto rozsudku, je třeba uvést, že se netýkal navrhovatelky, nýbrž jiné maltské úvěrové instituce, které MFSA jmenoval oprávněnou osobu.
67 Na druhou stranu Qorti tal-Appell (Kompetenza Inferjuri) [odvolací soud (nižší instance)] v tomto rozsudku potvrdil, že členové představenstva úvěrové instituce nejsou v důsledku jmenování oprávněné osoby zbaveni všech svých pravomocí. Jsou tak nadále oprávněni jménem úvěrové instituce požadovat zrušení některých rozhodnutí v oblasti obezřetnostního dohledu, která byla přijata MFSA jakožto vnitrostátním příslušným orgánem, a zejména rozhodnutí o jmenování oprávněné osoby.
68 Z tohoto rozsudku však nevyplývá, že v případě, že byla jmenována oprávněná osoba a byla zmocněna k zastupování zejména před soudem, mají členové představenstva úvěrové instituce i nadále pravomoc zmocnit advokáta k zastupování této instituce v řízeních týkajících se rozhodnutí přijatých ECB nebo k napadnutí rozhodnutí tohoto orgánu.
69 A konečně je nepodstatné, že adresátem sporného e-mailu bylo představenstvo navrhovatelky, jelikož tento e-mail byl přijat ECB v reakci na žádost podanou advokátem zmocněným tímto představenstvem.
70 Z takové okolnosti sice může vyplývat, že představenstvo navrhovatelky bylo jakožto adresát sporného e-mailu oprávněno podat vlastním jménem žalobu na neplatnost tohoto e-mailu, avšak neznamená to, že totéž představenstvo bylo po jmenování oprávněné osoby stále oprávněno přijmout jménem navrhovatelky rozhodnutí o podání žaloby k unijnímu soudu a že mělo pravomoc zmocnit za tímto účelem advokáta.
71 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba žalobu v prvním stupni odmítnout jako nepřípustnou.
K nákladům řízení
72 Článek 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora stanoví, že je-li kasační opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení.
73 Podle čl. 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 daného řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
74 Vzhledem k tomu, že v projednávaném případě neměla společnost Pilatus Bank ve věci úspěch a ECB požadovala náhradu nákladů řízení jak před Soudním dvorem, tak před Tribunálem, je důvodné rozhodnout, že společnost Pilatus Bank ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené ECB v řízení v prvním stupni a v řízení o projednávaném kasačním opravném prostředku.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:
1) Usnesení Tribunálu Evropské unie ze dne 24. září 2021, Pilatus Bank v. ECB (T‑139/19, EU:T:2021:623), se zrušuje.
2) Žaloba podaná ve věci T‑139/19 se odmítá jako nepřípustná.
3) Společnosti Pilatus Bank plc se ukládá náhrada nákladů řízení.
Podpisy