ROZSUDEK TRIBUNÁLU (čtvrtého senátu)
30. června 2015(*)
„Ochranná známka Společenství – Řízení o prohlášení neplatnosti – Slovní ochranná známka Společenství VIÑA ALBERDI – Starší národní obrazová ochranná známka VILLA ALBERTI – Relativní důvod zamítnutí – Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 – Chybějící koexistence ochranných známek – Nebezpečí záměny“
Ve věci T‑489/13,
La Rioja Alta, SA, se sídlem v Haro (Španělsko), zastoupená F. Pérez Álvarezem, advokátem,
žalobkyně,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému M. Ó. Mondéjar Ortuñem, jako zmocněncem,
žalovanému,
přičemž dalším účastníkem řízení před odvolacím senátem OHIM byla
Aldi Einkauf GmbH & Co. OHG, se sídlem v Essenu (Německo),
jejímž předmětem je žaloba proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 9. července 2013 (věc R 1190/2011‑4), týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi společností Aldi Einkauf GmbH & Co. OHG a společností La Rioja Alta, SA,
TRIBUNÁL (čtvrtý senát),
ve složení M. Prek (zpravodaj), předseda, I. Labucka a V. Kreuschitz, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: I. Drăgan, rada,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 16. září 2013,
s přihlédnutím k vyjádření k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 28. března 2014,
po jednání konaném dne 14. ledna 2015,
vydává tento
Rozsudek(1)
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 3. června 2003 podala žalobkyně, společnost La Rioja Alta, SA, u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) přihlášku ochranné známky Společenství na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění pozdějších předpisů [nahrazeného nařízením Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1)].
2 Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je slovní označení VIÑA ALBERDI.
3 Dne 26. listopadu 2004 bylo dotčené označení zapsáno jakožto ochranná známka Společenství pod číslem 3189065.
4 Výrobky, pro které byla napadená ochranná známka zapsána, náleží zejména do třídy 33 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a pro tuto třídu odpovídají následujícímu popisu: „Alkoholické nápoje, s výjimkou piva“.
5 Dne 5. listopadu 2009 podala další účastnice řízení před OHIM, společnost Aldi Einkauf GmbH & Co. OHG, k OHIM návrh návrh směřující k tomu, aby byla napadená ochranná známka prohlášena za částečně neplatnou podle čl. 53 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 ve spojení s čl. 8 odst. 1 písm. b) téhož nařízení pro výrobky uvedené v bodě 4 výše.
6 Na podporu svého návrhu na prohlášení neplatnosti se společnost Aldi Einkauf odvolává na starší německou obrazovou ochrannou známku č. 2056141, zapsanou dne 7. února 1994 a obnovenou do 30. září 2012, vyobrazenou následovně:
7 Starší ochranná známka byla zapsána pro výrobky zařazené do třídy 33 odpovídající tomuto popisu: „Italská vína“.
8 Zrušovací oddělení svým rozhodnutím ze dne 11. dubna 2011 vyhovělo návrhu na prohlášení neplatnosti napadené ochranné známky.
9 Dne 6. června 2011 podala žalobkyně proti rozhodnutí zrušovacího oddělení odvolání k OHIM na základě článků 58 až 64 nařízení č. 207/2009. V tomto rámci podala dne 5. srpna 2011 návrh, aby byla „italská vína“ vyloučena z výrobků zařazených do třídy 33, na které se vztahovala napadená ochranná známka.
10 Rozhodnutím ze dne 9. července 2013 (dále jen „napadené rozhodnutí“), čtvrtý odvolací senát OHIM zamítl odvolání žalobkyně. Zmíněný odvolací senát
– rozhodl, že omezení požadované žalobkyní ohledně výrobku popsaného v napadené ochranné známce se posuzuje jako vzdání se ve smyslu článku 50 nařízení č. 207/2009, a je proto platné,
– měl za to, že co se týče „italských vín“, byl podán důkaz užívání starší ochranné známky, a odmítl argument žalobkyně vycházející z toho, že bylo toto užívání prokázáno pouze pro určitá označení původu,
– uvedl, že relevantní veřejnost je tvořena širokou německou veřejností, která při nabývání dotčených výrobků vykazuje průměrný stupeň pozornosti,
– měl za to, že dotčené výrobky jsou ve velké míře podobné, ne-li totožné, jelikož napadená ochranná známka vylučuje „italská vína“, nikoli však vína jiná,
– zjistil, že kolidující označení vykazují přinejmenším určitý stupeň vzhledové podobnosti a střední stupeň fonetické podobnosti a nevykazují koncepční podobnost,
– uvedl, že starší ochranná známka má průměrnou rozlišovací způsobilost,
– dospěl k závěru, že existuje nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.
Návrhová žádání účastníků řízení
11 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– prohlásil zpochybněnou ochrannou známku za platnou;
– uložil OHIM a další účastnici řízení před ním náhradu nákladů řízení.
12 Na jednání žalobkyně vzala zpět druhý bod svých návrhových žádání, což Tribunál vzal na vědomí.
13 OHIM navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
[omissis]
K věci samé
[omissis]
K žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) a čl. 53 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009
[omissis]
– K nebezpečí záměny
68 Podle ustálené judikatury představuje nebezpečí záměny nebezpečí, že se veřejnost může domnívat, že dotčené výrobky nebo služby pocházejí od téhož podniku, případně od podniků hospodářsky propojených. Podle téže judikatury musí být nebezpečí záměny posuzováno globálně podle toho, jak relevantní veřejnost vnímá dotčená označení a výrobky nebo služby, přičemž musí být zohledněny všechny relevantní faktory projednávaného případu, zejména vzájemná závislost mezi podobností označení a podobností výrobků nebo služeb, na které se vztahuje ochranná známka [viz rozsudek Tribunálu ze dne 29. září 1998, Canon, C‑39/97, Recueil, EU:C:1998:442, body 16, 17 a 29 a citovaná judikatura, a GIORGIO BEVERLY HILLS, bod 38 výše, EU:T:2003:199, body 30 až 33 a citovaná judikatura].
[omissis]
70 Navíc může být mezi relevantními faktory uvedenými v bodě 68 výše případně zohledněna koexistence dvou ochranných známek na trhu, jelikož judikatura připouští, že taková koexistence může společně s jinými prvky vést ke snížení nebezpečí záměny mezi těmito ochrannými známkami u relevantní veřejnosti (rozsudek ze dne 3. září 2009, Aceites del Sur-Coosur v. Koipe, C‑498/07 P, Sb. rozh., EU:C:2009:503, bod 82; v tomto smyslu a obdobně viz též rozsudek ze dne 22. září 2011, Budějovický Budvar, C‑482/09, Sb. rozh., EU:C:2011:605, body 75 až 82).
71 V projednávané věci měl odvolací senát v bodě 44 napadeného rozhodnutí za to, že starší ochranná známka má střední stupeň inherentní rozlišovací způsobilosti. Vzhledem k podobnosti dotčených výrobků a kolidujících označení dospěl v bodě 51 uvedeného rozhodnutí k závěru, že mezi spornými ochrannými známkami existuje nebezpečí záměny. V rámci svého posouzení odmítl argument vycházející z pokojné koexistence uvedených ochranných známek v Německu.
72 Žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že právně dostačujícím způsobem neprokázal existenci nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami u relevantní veřejnosti. Domnívá se, že spotřebitel je může jasně odlišit. V podstatě rovněž tvrdí, že odvolací senát nesprávně odmítl její argument vycházející z pokojné koexistence starší ochranné známky s napadenou ochrannou známkou v Německu, třebaže na tamní trh uvádí od roku 1983 vína pod španělskou slovní ochrannou známkou VIÑA ALBERDI.
[omissis]
77 Odvolací senát nakonec v bodě 39 napadeného rozhodnutí zdůraznil, že se připojil „k závěrům zrušovacího oddělení, podle nichž nebylo prokázáno, že koexistence vyplývala z neexistence nebezpečí záměny a že žádná ze skutečností předložených jako důkaz neprokazuje, že koexistence obou označení byla vzájemné uznána, a že se německá veřejnost dozvěděla a přesně věděla, že kolidující označení jasně označovala různý obchodní původ“.
78 Žalobkyně odlišně od této analýzy tvrdí, že nelze prokázat pokojnou koexistenci mezi ochrannými známkami spočívající na neexistenci nebezpečí záměny mezi nimi. V podstatě má za to, že důkazy předložené v průběhu řízení postačují k prokázání, že koexistence španělské ochranné známky VIÑA ALBERDI a starší ochranné známky dovolávané na podporu návrhu na prohlášení neplatnosti byla v Německu pokojné povahy.
79 Co se týče tvrzení žalobkyně vycházejícího z nemožnosti prokázání pokojné koexistence ochranných známek spočívající na neexistenci nebezpečí záměny mezi uvedenými ochrannými známkami, musí být bez dalšího odmítnuto.
80 Jestliže majiteli napadené ochranné známky bezpochyby přísluší, aby v řízení týkajícím se relativních důvodů zamítnutí před OHIM prokázal, že uvedená koexistence spočívá na neexistenci nebezpečí záměny u relevantní veřejnosti mezi ochrannou známkou, které se dovolává, a starší ochrannou známkou, která je předmětem návrhu na prohlášení neplatnosti [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 11. května 2005, Grupo Sada v. OHIM – Sadia (GRUPO SADA), T‑31/03, Sb. rozh., EU:T:2005:169, bod 86, a ze dne 10. dubna 2013, Höganäs v. OHIM – Haynes (ASTALOY), T‑505/10, EU:T:2013:160, bod 48], tento důkaz podat může, a sice tak, že předloží soubor nepřímých důkazů v tomto smyslu. V tomto ohledu jsou relevantní zejména skutečnosti prokazující, že relevantní veřejnost znala každou z dotčených ochranných známek již přede dnem podání přihlášky sporné ochranné známky [v tomto smyslu a obdobně viz výše uvedený rozsudek GRUPO SADA, EU:T:2005:169, bod 89, a rozsudek ze dne 25. května 2005, TeleTech Holdings v. OHIM – Teletech International (TELETECH GLOBAL VENTURES), T‑288/03, Sb. rozh., EU:T:2005:177, bod 100]. Jelikož navíc z judikatury vyplývá, že koexistence dvou ochranných známek musí být dostatečně dlouhá, aby mohla ovlivnit vnímání relevantního spotřebitele [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. března 2005, Fusco v. OHIM – Fusco International (ENZO FUSCO), T‑185/03, Sb. rozh., EU:T:2005:73, bod 64, a výše uvedený rozsudek ASTALOY, EU:T:2013:160, bod 47], představuje trvání koexistence rovněž podstatný prvek.
81 Taktéž je třeba uvést, že každé tvrzení vycházející z koexistence vyžaduje předchozí prokázání jednak shody starších ochranných známek s kolidujícími ochrannými známkami (v tomto smyslu viz rozsudek GRUPO SADA, bod 80 výše, EU:T:2005:169, body 86 a 88), a jednak skutečného užívání ochranné známky, jehož se žalobkyně dovolává na relevantním území [rozsudek ze dne 21. dubna 2005, PepsiCo v. OHIM – Intersnack Knabber Gebäck (RUFFLES), T‑269/02, Sb. rozh., EU:T:2005:138, body 23 až 25].
82 Vzhledem k tomu, že lze vzít v úvahu pouze pokojnou koexistenci mezi dotčenými ochrannými známkami, existence sporu mezi majiteli starších ochranných známek brání zachování koexistence [v tomto smyslu viz rozsudek ARTHUR ET FELICIE, bod 15 výše, EU:T:2005:420, bod 64, a rozsudek ze dne 8. prosince 2005, Castellblanch v. OHIM – Champagne Roederer (CRISTAL CASTELLBLANCH), T‑29/04, Sb. rozh., EU:T:2005:438, bod 74].
83 Právě ve světle těchto úvah je třeba přezkoumat, zda se odvolací senát mohl platně ztotožnit s analýzou zrušovacího oddělení, když odmítl argument žalobkyně vycházející z toho, že v Německu byla dána koexistence španělské ochranné známky VIÑA ALBERDI a starší ochranné známky dovolávané na podporu návrhu na prohlášení neplatnosti.
84 Je nutno konstatovat, že skutečnosti uváděné žalobkyní v řízení před OHIM neumožňují prokázat takovou znalost španělské ochranné známky VIÑA ALBERDI relevantní veřejností, jež by umožňovala snížit nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami.
85 V tomto ohledu je třeba připomenout, že relevantní veřejnost byla v bodě 23 výše definována tak, že je tvořena širokou německou veřejností.
86 Ačkoliv žalobkyně prokazuje vývoz vína pod španělskou ochrannou známkou VIÑA ALBERDI v Německu mezi rokem 1983 a datem podání přihlášky ochranné známky Společenství, vyplývá z toho, že takové vývozy byly vždy omezeny co do objemu, pohybujícího se v rozmezí 6 000 až 28 000 láhví ročně pro celý německý trh.
87 Žalobkyně sice předložila četné články z tisku a prospekty týkající se vín uváděných na trh pod španělskou ochrannou známkou VIÑA ALBERDI, avšak pouze dva z těchto dokumentů pocházejí z německých publikací a obsahují jen velmi omezené odkazy na dotyčná vína.
88 Co se konečně týče osvědčení předložených německými dovozci vín uváděných na trh žalobkyní, je nutno konstatovat, že ačkoli je v nich tvrzeno, že „[jak pro] dovozce tak [pro] jeho zákazníky“ je španělská ochranná známka VIÑA ALBERDI „známou ochrannou známkou, která označuje kvalitní španělské víno, na něž se vztahuje chráněné označení původu Rioja“, mohou takováto osvědčení v podstatě prokázat znalost dotyčné ochranné známky mezi dovozci, kteří je vydali, nikoli však u široké německé veřejnosti.
89 Za těchto podmínek odvolací senát správně odmítl argument žalobkyně vycházející z pokojné koexistence kolidujících ochranných známek v Německu.
[omissis]
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (čtvrtý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Společnosti La Rioja Alta, SA, se ukládá náhrada nákladů řízení.
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 30. června 2015.
Podpisy.