Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 21. června 2022 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour constitutionnelle - Belgie) – Ligue des droits humains v. Conseil des ministres

(Věc C-817/19)¹

„Rozhodnutí o předběžné otázce – Zpracování osobních údajů – Údaje jmenné evidence cestujících (PNR) – Nařízení (EU) 2016/679 – Článek 2 odst. 2 písm. d) – Působnost – Nařízení (EU) 2016/681 – Použití údajů PNR cestujících v letecké dopravě provozované mezi Evropskou unií a třetími zeměmi – Možnost zahrnout údaje cestujících v letecké dopravě provozované v rámci Unie – Automatizované zpracování údajů – Doba uložení – Boj proti teroristickým trestným činům a závažné trestné činnosti – Platnost – Listina základních práv Evropské unie – Články 7, 8 a 21 a článek 52 odst. 1 – Vnitrostátní právní předpisy, které rozšiřují použití systému PNR na další přepravu v rámci Unie – Volný pohyb v rámci Unie – Listina základních práv – Článek 45“

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour constitutionnelle

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Ligue des droits humains

Žalovaná: Conseil des ministres

Výrok

Článek 2 odst. 2 písm. d) a článek 23 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) se mají vykládat v tom smyslu, že toto nařízení se vztahuje na zpracování osobních údajů upravené vnitrostátními právními předpisy, kterými se do vnitrostátního práva přebírají ustanovení směrnice Rady 2004/82/ES ze dne 29. dubna 2004 o povinnosti dopravců předávat údaje o cestujících, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/65/EU ze dne 20. října 2010 o ohlašovacích formalitách lodí připlouvajících do přístavů členských států nebo odplouvajících z nich a o zrušení směrnice 2002/6/ES a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/681 ze dne 27. dubna 2016 o používání údajů jmenné evidence cestujících (PNR) pro prevenci, odhalování, vyšetřování a stíhání teroristických trestných činů a závažné trestné činnosti, pokud jde jednak o zpracování údajů z PNR prováděné soukromými subjekty a jednak zpracování údajů z PNR prováděné orgány veřejné moci, na které se vztahuje výlučně nebo současně směrnice 2004/82 nebo směrnice 2010/65. Naopak uvedené nařízení se nevztahuje na zpracování údajů upravené takovými právními předpisy, na které se vztahuje jen směrnice 2016/681, které provádí útvary informací o cestujících (PIU) nebo příslušné vnitrostátní orgány pro účely uvedené v čl. 1 odst. 2 této směrnice.

Jelikož výklad směrnice 2016/681 z hlediska článků 7, 8 a 21, jakož i čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie zabezpečuje soulad této směrnice s těmito články Listiny základních práv, z přezkoumání druhé až čtvrté předběžné otázky nevyplynula žádná skutečnost, která by mohla mít vliv na platnost uvedené směrnice.

Článek 6 směrnice 2016/681 ve spojení s články 7 a 8, jakož i s čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv se má vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátním právním předpisům, které povolují zpracovávání údajů ze jmenné evidence cestujících (údaje z PNR) shromážděné v souladu s touto směrnicí pro jiné účely než ty, které jsou výslovně uvedeny v čl. 1 odst. 2 uvedené směrnice.

Článek 12 odst. 3 písm. b) směrnice 2016/681 se má vykládat tak, že brání vnitrostátním právním předpisům, podle kterých orgán zřízený jako útvar informací o cestujících (PIU) má též postavení příslušného vnitrostátního orgánu oprávněného schválit poskytování údajů z PNR po uplynutí doby šesti měsíců následujících po přenosu těchto údajů PIU.

Článek 12 odst. 1 směrnice 2016/681 ve spojení s články 7 a 8, jakož i s čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv se má vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátním právním předpisům, které stanoví obecnou dobu uchovávání údajů z PNR v délce pěti let, použitelnou bez rozdílu na všechny cestující v letecké dopravě, včetně těch, v jejichž případě ani z předběžného posouzení upraveného v čl. 6 odst. 2 písm. a) této směrnice, ani z případných ověřování provedených během doby šesti měsíců upravené v čl. 12 odst. 2 uvedené směrnice, ani ze žádné jiné okolnosti nevyplynula existence objektivních prvků, které mohou představovat riziko v oblasti teroristických činů nebo závažné trestné činnosti s objektivní a přinejmenším nepřímou souvislostí s leteckou dopravou cestujících.

Směrnici 2004/82 je třeba vykládat v tom smyslu, že se nevztahuje na jakýkoliv plánovaný nebo neplánovaný let provozovaný leteckým dopravcem s odletem z území členského státu a s plánovaným přistáním na území jednoho nebo několika členských států bez jakýchkoliv mezipřistání na území třetí země (jen v rámci EU).

Právo Unie, konkrétně článek 2 směrnice 2016/681 ve spojení s čl. 3 odst. 2 SEU, čl. 67 odst. 2 SFEU s článkem 45 Listiny základních práv se má vykládat v tom smyslu, že brání

– vnitrostátním právním předpisům, které při neexistenci skutečné, aktuální nebo předvídatelné teroristické hrozby, které čelí dotčený členský stát, stanoví systém přenosu, leteckými dopravci a cestovními kancelářemi, jakož i zpracování příslušnými orgány, údajů z PNR ze všech letů v rámci EU a z přepravy provedené jinými prostředky v rámci Unie s odletem z, do, nebo přes tento členský stát pro účely boje proti teroristickým trestným činům a závažné trestné činnosti. V takové situaci se má použití systému zavedeného směrnicí 2016/681 omezit na přenos a zpracování údajů z PNR z letů nebo z přepravy týkající se zejména určitých leteckých spojení nebo schémat cestování, nebo určitých letišť, stanic a mořských přístavů, pro které existují indicie umožňující odůvodnit toto použití. Dotčenému členskému státu přísluší, aby vybral lety v rámci EU nebo přepravu prováděnou jinými prostředky v rámci Unie, pro kterou takové indicie existují, a pravidelně opakovaně přezkoumal uvedené používání v závislosti na vývoji podmínek, které odůvodňovaly jejich výběr pro účely zabezpečení, že uplatňování tohoto systému na tyto lety nebo na tuto přepravu se stále omezuje na to nejnutnější, a

– vnitrostátním právním předpisům, které upravují takový systém přenosu a zpracování uvedených údajů pro účely zlepšení kontrol osob na hranicích a boje proti nelegálnímu přistěhovatelství.

Právo Unie se má vykládat v tom smyslu, že brání tomu, aby vnitrostátní soud omezil časové účinky prohlášení protiprávnosti, které mu přísluší učinit podle vnitrostátního práva ve vztahu k vnitrostátní právní úpravě, která ukládá leteckým, železničním a pozemním dopravcům, jakož i cestovním kancelářím povinnost přenášet údaje z PNR a která stanoví zpracování a uchování těchto údajů neslučitelné s čl. 3 odst. 2 SEU, čl. 67 odst. 2 SFEU , články 7, 8 a 45, jakož i čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv. Přípustnost důkazů získaných takovým způsobem patří v souladu se zásadou procesní autonomie členských států do vnitrostátního práva s výhradou dodržení především zásad ekvivalence a efektivity.

____________

¹ Úř. věst. C 36, 3.2.2020.