ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (osmého senátu)
25. ledna 2024(*)
„Řízení o předběžné otázce – Vnitřní trh se zemním plynem – Směrnice 2009/73/ES – Článek 41 odst. 17 – Plynárenská přepravní soustava – Národní regulační orgán – Stanovení poplatků za využívání sítě a za připojení k soustavě – Stanovení odměny za služby poskytované provozovatelem soustavy – Pojem ‚strana, které se týká rozhodnutí regulačního orgánu‘ – Opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí – Právo na účinný opravný prostředek – Článek 47 Listiny základních práv Evropské unie“
Ve věci C‑277/22,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Fővárosi Törvényszék (Soud hlavního města Budapešti, Maďarsko) ze dne 22. března 2022, došlým Soudnímu dvoru dne 22. dubna 2022, v řízení
Global NRG Kereskedelmi és Tanácsadó Zrt.
proti
Magyar Energetikai és Közmű-szabályozási Hivatal
za účasti:
FGSZ Földgázszállító Zrt.,
SOUDNÍ DVŮR (osmý senát),
ve složení: N. Piçarra (zpravodaj), předseda senátu, M. Safjan a N. Jääskinen, soudci,
generální advokát: A. Rantos,
za soudní kancelář: M. Krausenböck, radová,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 7. září 2023,
s ohledem na vyjádření, která předložili:
– za Global NRG Kereskedelmi és Tanácsadó, Zrt.: K. Bendzsel-Zsebik, M. Kohlrusz a B. Világi, ügyvédek,
– za Magyar Energetikai és Közmű-szabályozási Hivatal: L. Hoschek, A. T. Kiss a F. F. Tölgyessy, právní poradkyně,
– za FGSZ Földgázszállító, Zrt.: K. Barkasziné Takács a P. Németh, právní poradkyně,
– za maďarskou vládu: M. Z. Fehér a M. M. Tátrai, jako zmocněnci,
– za španělskou vládu: A. Gavela Llopis a M. J. Ruiz Sánchez, jako zmocněnkyně,
– za polskou vládu: B. Majczyna, jako zmocněnec,
– za finskou vládu: A. Laine, jako zmocněnkyně,
– za Evropskou komisi: O. Beynet, T. Scharf a A. Tokár, jako zmocněnci,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 41 odst. 17 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 2003/55/ES (Úř. věst. 2009, L 211, s. 94), ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Global NRG Kereskedelmi és Tanácsadó Zrt. (dále jen „společnost Global NRG“), jež obchoduje se zemním plynem, a Magyar Energetikai és Közmű-szabályozási Hivatal (maďarský regulační úřad pro odvětví energetiky a veřejných služeb) (dále jen „národní regulační orgán“) ve věci zákonnosti rozhodnutí národního regulačního orgánu, kterým byly stanoveny poplatky za vyžívání plynárenské přepravní soustavy a připojení k ní, jakož i odměna za služby poskytované provozovatelem této soustavy.
Právní rámec
Unijní právo
Směrnice 2009/73
3 V bodě 33 odůvodnění směrnice 2009/73 je uvedeno:
„[…] Nezávislým orgánem, k němuž má strana, které se týká rozhodnutí národního regulačního orgánu, právo se odvolat, by mohl být soud nebo jiný orgán soudního typu zmocněný k provedení soudního přezkumu.“
4 V článku 32 této směrnice, nadepsaném „Přístup třetích osob“, je v odstavci 1 stanoveno:
„Členské státy zabezpečí zavedení sytému pro přístup třetích osob k přepravní a distribuční soustavě a zařízení [zkapalněného zemního plynu (LNG)] na základě zveřejněných sazeb použitelných na všechny oprávněné zákazníky, včetně dodavatelských podniků, a používaných objektivně a bez diskriminace mezi uživateli soustavy. Členské státy zajistí, aby tyto sazby nebo metody pro jejich výpočet schválil před vstupem v platnost podle článku 41 regulační orgán uvedený v čl. 39 odst. 1 a aby tyto sazby, a případně metodiky, jsou-li schváleny jen metodiky, byly před vstupem v platnost zveřejněny.“
5 V článku 41 uvedené směrnice, nadepsaném „Povinnosti a pravomoci regulačních orgánů“, je stanoveno:
1. Regulační orgán má tyto povinnosti:
a) stanovovat nebo schvalovat sazby za přepravu a distribuci nebo metody jejich výpočtu, a to při dodržování transparentních kritérií;
[…]
6. Regulační orgány jsou odpovědné za stanovování nebo schvalování alespoň metod používaných pro výpočet nebo stanovení podmínek s dostatečným předstihem předtím, než vstoupí v platnost, pro
a) připojení a přístup k vnitrostátním sítím, včetně sazeb za přepravu a distribuci a podmínek přístupu k zařízením LNG a sazeb za tento přístup. […];
[…]
10. Regulační orgány mají právo požadovat, v případě potřeby, od provozovatelů přepravní a distribuční soustavy, provozovatelů zařízení LNG a skladovacího zařízení, aby změnili podmínky, včetně sazeb nebo metodik uvedených v tomto článku, tak aby byly přiměřené a používaly se nediskriminačním způsobem. […]
[…]
17. Členské státy zajistí, aby na vnitrostátní úrovni existovaly vhodné mechanismy, v jejichž rámci má strana, které se rozhodnutí regulačního orgánu týká, právo podat opravný prostředek k subjektu, který je na zúčastněných stranách a jakékoli vládě nezávislý.“
Nařízení (ES) č. 715/2009
6 V článku 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2009 ze dne 13. července 2009 o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám a o zrušení nařízení (ES) č. 1775/2005 (Úř. věst. 2009, L 211, s. 36), nadepsaném „Sazby za přístup k sítím“, je v odstavci 1 stanoveno:
„Sazby nebo metodiky jejich výpočtu používané provozovateli přepravních soustav a schválené regulačními orgány podle čl. 41 odst. 6 směrnice [2009/73], a rovněž sazby zveřejňované podle čl. 32 odst. 1 uvedené směrnice jsou transparentní, berou v úvahu potřebu integrity soustavy a jejího zlepšování a odrážejí skutečné náklady, pokud tyto náklady odpovídají nákladům účinného provozovatele soustavy se srovnatelnou strukturou a jsou transparentní, včetně odpovídající návratnosti investic, a případně s přihlédnutím ke srovnávacím rozborům sazeb prováděným regulačními orgány. Sazby nebo metodiky jejich výpočtu se používají nediskriminačním způsobem.“
Maďarská právní úprava
7 V ustanovení § 129/B a földgázellátásról szóló 2008. évi XL. törvény (zákona č. XL z roku 2008 o dodávkách zemního plynu) (dále jen „zákon o dodávkách zemního plynu“) je v odstavci 1 stanoveno:
„V řízeních o stanovení sazeb za využívání soustavy, sazeb za služby poskytované provozovatelem soustavy podle zvláštního sazebníku a sazeb za připojení se považuje za přímo dotčenou stranu pouze příslušný provozovatel soustavy.“
Spor v původním řízení a předběžné otázky
8 Národní regulační orgán stanovil rozhodnutím ze dne 10. srpna 2021 sazebník zvláštních sazeb v oblasti dodávek zemního plynu na období od 1. října 2021 do 30. září 2025, jež má uplatňovat společnost FGSZ Földgázszállító Zrt., provozovatel přepravní soustavy zemního plynu, jakož i sazby poplatků za připojení k plynovodnímu potrubí (dále jen „sporné rozhodnutí“). Toto rozhodnutí je založeno na dřívějším rozhodnutí národního regulačního orgánu ze dne 30. března 2021, kterým se stanoví metoda výpočtu referenční ceny, které Kúria (Nejvyšší soud, Maďarsko), jenž vyhověl žalobě podané společností Global NRG, prohlásil za protiprávní a zrušil se zpětným účinkem.
9 Společnost Global NRG rovněž podala k Fővárosi Törvényszék (soud hlavního města Budapešti, Maďarsko), předkládajícímu soudu, žalobu znějící na zrušení sporného rozhodnutí. Uvedená společnost tvrdí, že uvedené rozhodnutí je protiprávní, neboť byla konstatována protiprávnost rozhodnutí ze dne 30. března 2021 a sazby za službu převodu práv byly stanoveny v rozporu s nařízením Komise (EU) 2017/460 ze dne 16. března 2017, kterým se zavádí kodex sítě harmonizovaných struktur přepravních sazeb pro zemní plyn (Úř. věst. 2017, L 72, s. 29).
10 Společnost Global NRG rovněž tvrdí, že vzhledem k tomu, že vnitrostátní právo přiznává uživateli přepravní soustavy zemního plynu právo podat opravný prostředek proti takovým rozhodnutím, jako je rozhodnutí ze dne 30. března 2021, jež se týkají metody výpočtu referenční ceny, jež slouží jako základ pro stanovení poplatků za využívání této soustavy, je v rozporu s unijním právem, aby byl takový uživatel zbaven práva podat opravný prostředek proti následnému rozhodnutí, jímž se stanoví poplatky za využívání uvedené soustavy.
11 Národní regulační orgán navrhuje, aby byla žaloba zamítnuta, a to zejména z toho důvodu, že společnost Global NRG nemá „aktivní věcnou legitimaci“, neboť tato společnost nebyla účastníkem řízení, v němž bylo přijato sporné rozhodnutí, a nemá žádný přímý vztah k účelu uvedeného řízení. Za těchto podmínek je podle uvedeného orgánu společnost Global NRG uvedeným rozhodnutím dotčena pouze nepřímo a její hospodářský zájem sám o sobě nepostačuje k tomu, aby na jeho základě byla oprávněna podat žalobu proti uvedenému rozhodnutí.
12 Předkládající soud připomíná, že podle společnosti Global NRG se sazby stanovené sporným rozhodnutím vztahují jak na provozovatele, tak na uživatele přepravní soustavy zemního plynu, a tudíž přímo zasahují do práv a oprávněných zájmů tohoto uživatele. Předkládající soud nicméně uvádí, že podle maďarského práva platí, že je-li žaloba podána osobou, která je stejně jako společnost Global NRG aktivně procesně legitimována k podání žaloby, je třeba zkoumat, zda je tato osoba rovněž aktivně věcně legitimována, tedy zda jsou napadeným rozhodnutím bezprostředně dotčena její práva nebo oprávněné zájmy, což je podmínka, již je třeba splnit k tomu, aby se předkládající soud mohl meritorně zabývat žalobou, kterou taková osoba podala proti tomuto rozhodnutí.
13 Před meritorním posouzením žaloby podané společností Global NRG je v projednávané věci podle předkládajícího soudu nejprve třeba ověřit, zda lze uvedenou společnost považovat za „stranu, které se týká rozhodnutí regulačního orgánu“ ve smyslu čl. 41 odst. 17 směrnice 2009/73. Vzhledem k tomu, že v uvedené směrnici tento pojem není definován, je třeba jej zkoumat ve světle rozsudků ze dne 19. března 2015, E.ON Földgáz Trade (C‑510/13, EU:C:2015:189), a ze dne 16. července 2020, Komise v. Maďarsko (Poplatky za přístup k elektroenergetickým a plynárenským přepravním soustavám) (C‑771/18, EU:C:2020:584).
14 Předkládající soud si zaprvé klade otázku, zda čl. 41 odst. 17 uvedené směrnice, vykládaný ve světle práva na účinnou právní ochranu zakotveného v článku 47 Listiny, brání takovému vnitrostátnímu ustanovení, jako je ustanovení § 129/B odst. 1 zákona o dodávkách zemního plynu, podle kterého v rámci řízení o stanovení poplatků za využívání soustavy, přepravu a připojení, jakož i odměny za služby poskytované provozovatelem této soustavy, je pouze tento provozovatel považován za „stranu, které se týká rozhodnutí regulačního orgánu“ ve smyslu tohoto čl. 41 odst. 17, s vyloučením všech ostatních hospodářských subjektů v odvětví zemního plynu. Předkládající soud má za to, že toto ustanovení § 129/B odst. 1 mu ukládá, aby odmítl žalobu podanou společností Global NRG, aniž by ji meritorně posoudil, což podle něj představuje „nepřiměřené omezení“ práva na opravný prostředek, jež je zakotveno v uvedeném čl. 41 odst. 17 směrnice 2009/73.
15 Zadruhé, uvedený soud má s odkazem na body 48 a 49 rozsudku ze dne 19. března 2015, E.ON Földgáz Trade (C‑510/13, EU:C:2015:189), za to, že takový hospodářský subjekt, jako je společnost Global NRG, má právo podat opravný prostředek z toho důvodu, že je přímo dotčen sporným rozhodnutím. V tomto ohledu předkládající soud uvádí, že provozovatel přepravní soustavy zemního plynu je povinen účtovat hospodářskému subjektu zvláštní sazbu stanovenou v uvedeném rozhodnutí a že tento hospodářský subjekt nemůže vykonávat činnost, dokud neuhradí částky, jež jsou z tohoto titulu požadovány.
16 Za těchto podmínek se Fővárosi Törvényszék (soud hlavního města Budapešť) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Musí být čl. 41 odst. 17 směrnice 2009/73 ve spojení s článkem 47 Listiny vykládán v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, podle které je v rámci řízení, kterým národní regulační orgán stanoví sazby za využívání soustavy, odměny za služby, jejichž poskytnutí může provozovatel soustavy účtovat podle zvláštního sazebníku, a sazby za připojení, jedinou přímo dotčenou stranou pouze dotčený provozovatel soustavy, který má z tohoto důvodu výlučné právo podat žalobu proti rozhodnutí přijatému v tomto řízení?
2) V případě kladné odpovědi na první otázku: Musí být čl. 41 odst. 17 směrnice 2009/73 ve spojení s článkem 47 Listiny vykládán v tom smyslu, že při použití tohoto ustanovení na takovou věc, jako je věc v původním řízení, je třeba hospodářský subjekt na trhu se zemním plynem, který se nachází v takové situaci, jako je situace žalobkyně, které provozovatel soustavy účtuje na základě rozhodnutí regulačního orgánu členského státu, kterým se stanoví sazby za užívání soustavy, sazby za služby poskytované provozovatelem soustavy podle zvláštního sazebníku a sazby za připojení, sazbu za službu, která může být poskytována podle zvláštního sazebníku, považovat za stranu, které se toto rozhodnutí týká a jež je z tohoto důvodu oprávněna podat proti němu žalobu?“
K předběžným otázkám
17 Podstatou otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda čl. 41 odst. 17 směrnice 2009/73 ve spojení s čl. 47 prvním pododstavcem Listiny musí být vykládán v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, podle níž je za „stranu, které se týká“ rozhodnutí národního regulačního orgánu, kterým se stanoví poplatky za připojení k této soustavě a za její využívání, jakož i odměna za služby poskytované provozovatelem přenosové soustavy zemního plynu, považován pouze provozovatel, a pouze ten je tudíž oprávněn podat proti tomuto rozhodnutí „účinný opravný prostředek“.
18 Článek 41 odst. 17 směrnice 2009/73 ve spojení s bodem 33 jejího odůvodnění ukládá členským státům povinnost zavést na vnitrostátní úrovni vhodné mechanismy, v jejichž rámci se strana, které se rozhodnutí vnitrostátního regulačního orgánu týká, může obrátit na subjekt, který je nezávislý na zúčastněných stranách a jakýchkoli vládách, „kterým by mohl být soud nebo jiný orgán soudního typu zmocněný k provedení soudního přezkumu“. Takový požadavek je logickým důsledkem zásady účinné soudní ochrany, která je obecnou zásadou unijního práva, zaručenou článkem 47 Listiny [rozsudek ze dne 2. září 2021, Komise v. Německo (Provedení směrnic 2009/72 a 2009/73), C‑718/18, EU:C:2021:662, bod 128 a citovaná judikatura].
19 Zaprvé, i když pojem „strana, které se rozhodnutí týká“ ve smyslu tohoto čl. 41 odst. 17 není ve směrnici 2009/73 definován, Soudní dvůr již podobné ustanovení, a sice čl. 5a odst. 3 směrnice Rady 90/387/EHS ze dne 28. června 1990 o vytvoření vnitřního trhu telekomunikačních služeb zavedením otevřeného přístupu k telekomunikační síti (Úř. věst. 1990, L 192, s. 1), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/51/ES ze dne 6. října 1997 (Úř. věst. 1997, L 295, s. 23), vyložil v tom smyslu, že hospodářský subjekt, jemuž není určeno rozhodnutí vnitrostátního regulačního orgánu, se stává stranou, která je dotčena, jsou-li její práva potenciálně dotčena takovým rozhodnutím z důvodu jeho obsahu a prováděné nebo zamýšlené činnosti touto stranou. Soudní dvůr upřesnil, že k tomu, aby práva takového hospodářského subjektu mohla být potenciálně dotčena tímto rozhodnutím, není nutný smluvní vztah mezi tímto hospodářským subjektem a adresátem tohoto rozhodnutí (rozsudek ze dne 24. dubna 2008, Arcor, C‑55/06, EU:C:2008:244, body 176 a 177).
20 Zadruhé Soudní dvůr, pokud jde o směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/55/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 98/30/ES (Úř. věst. 2003, L 176, s. 57; Zvl. vyd. 12/02, s. 230), která na rozdíl od směrnice 2009/73, kterou byla nahrazena, nestanovila žádné ustanovení, které by hospodářským subjektům výslovně přiznávalo právo na prostředek nápravy soudní cestou proti rozhodnutím vnitrostátního regulačního orgánu, rozhodl, že pokud posledně uvedený orgán přijal rozhodnutí v oblasti přístupu hospodářských subjektů k plynárenské přepravní soustavě na základě unijní právní úpravy, která přiznává určitá práva hospodářskému subjektu, který je držitelem povolení k přepravě plynu, je třeba mít za to, že práva tohoto subjektu jsou tímto rozhodnutím potenciálně dotčena, i když mu není určeno (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. března 2015, E.ON Földgáz Trade, C‑510/13, EU:C:2015:189, body 38, 48 a 51).
21 V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že čl. 41 odst. 1 písm. a) směrnice 2009/73 svěřuje národnímu regulačnímu orgánu pravomoc „stanovit nebo schvalovat sazby za přepravu a distribuci nebo metody jejich výpočtu, a to při dodržování transparentních kritérií“. Článek 41 odst. 6 písm. a) této směrnice rovněž přiznává tomuto regulačnímu orgánu pravomoc stanovovat nebo schvalovat alespoň metody používané ke stanovení podmínek pro připojení a přístup k vnitrostátním sítím, včetně platných sazeb za přepravu a distribuci. Mimoto je uvedený orgán na základě čl. 41 odst. 10 uvedené směrnice oprávněn požadovat od provozovatelů přepravní soustavy, aby v případě potřeby změnili podmínky, včetně sazeb nebo metodik uvedených v tomto článku, tak aby tyto sazby byly přiměřené a používaly se nediskriminačním způsobem.
22 Mimoto z čl. 13 odst. 1 nařízení č. 715/2009 vyplývá, že poplatky za přístup k soustavám musí být transparentní a nediskriminační pro všechny uživatele [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. července 2020, Komise v. Maďarsko (Poplatky za přístup k elektroenergetickým a plynárenským přepravním soustavám), C‑771/18, EU:C:2020:584, bod 46].
23 Z uvedeného vyplývá, že takový hospodářský subjekt, jako je společnost Global NRG, má nárok na uplatnění přiměřených, transparentních a nediskriminačních poplatků a sazeb na základě výše uvedených ustanovení směrnice 2009/73 a nařízení č. 715/2009. S výhradou ověření, která přísluší předkládajícímu soudu, by takový hospodářský subjekt mohl být v důsledku porušení těchto práv sporným rozhodnutím dotčen. Za těchto podmínek musí být takovému hospodářskému subjektu přiznáno postavení strany, které se takové rozhodnutí týká, a tudíž i právo na uplatnění účinného opravného prostředku proti tomuto rozhodnutí ve smyslu čl. 41 odst. 17 směrnice 2009/73 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. března 2015, E.ON Földgáz Trade, C‑510/13, EU:C:2015:189, body 48 a 51).
24 V případě neexistence unijní právní úpravy v dané oblasti je na vnitrostátním právním řádu každého členského státu, aby určil příslušné soudy a upravil procesní podmínky opravných prostředků určených k zajištění ochrany práv, která jednotlivci vyvozují z unijního práva [rozsudek ze dne 16. července 2020, Komise v. Maďarsko (Poplatky za přístup k elektroenergetickým a plynárenským přenosovým soustavám), C‑771/18, EU:C:2020:584, bod 62 a citovaná judikatura].
25 Pokud jde o právo na přístup k soudu, z ustálené judikatury přitom vyplývá, že k tomu, aby takový orgán mohl v souladu s článkem 47 Listiny rozhodnout o sporech týkajících se práv a povinností vyplývajících z unijního práva, je třeba, aby měl pravomoc zkoumat všechny skutkové a právní otázky relevantní pro vyřešení sporu, který mu byl předložen [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. července 2020, Komise v. Maďarsko (Poplatky za přístup k elektroenergetickým a plynárenským přepravním soustavám), C‑771/18, EU:C:2020:584, bod 64 a citovaná judikatura].
26 V projednávané věci má předkládající soud za to, že mu ustanovení § 129/B odst. 1 zákona o dodávkách zemního plynu neumožňuje meritorně posoudit žalobu podanou takovým hospodářským subjektem na trhu se zemním plynem dotčeným rozhodnutím národního regulačního orgánu, jako je společnost Global NRG, pouze kvůli tomu, že tento hospodářský subjekt není provozovatelem soustavy. Vzhledem k tomu, že toto ustanovení vnitrostátního práva nelze vykládat v souladu s čl. 41 odst. 17 směrnice 2009/73 ve smyslu výkladu uvedeného ustanovení podaného v bodě 23 tohoto rozsudku, nelze mít za to, že uvedené vnitrostátní ustanovení stanoví „vhodné mechanismy“ ve smyslu tohoto čl. 41 odst. 17 [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. července 2020, Komise v. Maďarsko (Poplatky za přístup k elektroenergetickým a plynárenským přepravním soustavám), C‑771/18, EU:C:2020:584, bod 65].
27 Není-li takový konformní výklad možný, předkládající soud musí na základě unijního práva upustit od použití ustanovení § 129/B odst. 1 zákona o dodávkách zemního plynu pouze za předpokladu, že povinnost stanovená v čl. 41 odst. 17 směrnice 2009/73 je dostatečně přesná a bezpodmínečná, aby mohla být považována za povinnost, jež má přímý účinek. Platí totiž, že dovolává-li se takový procesní subjekt, jako je společnost Global NRG, vůči takovému orgánu veřejné moci, jako je vnitrostátní regulační orgán, ustanovení směrnice, které není dostatečně přesné a bezpodmínečné, aby mu mohl být přiznán přímý účinek, nemůže takováto argumentace založená pouze na unijním právu vést k tomu, že vnitrostátní soud vyloučí použití vnitrostátního ustanovení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. června 2019, Popławski, C‑573/17, EU:C:2019:530, bod 64 a citovaná judikatura).
28 Ustanovení unijního práva je bezpodmínečné, jestliže ukládá povinnost, která není vázána na žádnou podmínku, a při jejím plnění ani v jejích účincích není podmíněno žádným aktem ze strany orgánů Unie nebo členských států, a dále je dostatečně přesné, aby se jej mohl právní subjekt dovolávat a soud jej mohl uplatnit, když stanoví povinnost jednoznačným způsobem. Mimoto platí, že i když ustanovení směrnice ponechává členským státům určitý prostor pro uvážení při jejím provádění, ustanovení této směrnice lze považovat za přesné a bezpodmínečné, pokud členským státům jednoznačně ukládá přesnou povinnost dosáhnout výsledku, který není vázán na žádnou podmínku, co se týče použití pravidla v něm obsaženého [rozsudek ze dne 8. března 2022, Bezirkshauptmannschaft Hartberg-Fürstenfeld (Přímý účinek), C‑205/20, EU:C:2022:168, body 18 a 19, jakož i citovaná judikatura].
29 V projednávané věci ze samotného znění čl. 41 odst. 17 směrnice 2009/73 vyplývá, že členské státy musí stanovit vhodné opravné prostředky, jež kterékoli dotčené straně umožní napadnout rozhodnutí národního regulačního orgánu u nezávislého subjektu. I když si členské státy ponechávají určitý prostor pro uvážení při rozhodování o povaze a podrobnostech těchto opravných prostředků, jakož i o formě nezávislého subjektu, nic to nemění na tom, že tento čl. 41 odst. 17 tím, že ukládá zavedení takových mechanismů, ukládá členským státům jednoznačným způsobem přesnou povinnost, která není spojena se žádnou podmínku, pokud jde o použití pravidla, které stanoví, a zajišťuje tak bezpodmínečně a dostatečně přesně dotčeným stranám právo na podání opravného prostředku [obdobně viz rozsudky ze dne 8. března 2022, Bezirkshauptmannschaft Hartberg-Fürstenfeld (Přímý účinek), C‑205/20, EU:C:2022:168, body 22 až 29, jakož i ze dne 20. dubna 2023, Autorità Garante della Concorrenza e del Mercato (Commune de Ginosa), C‑348/22, EU:C:2023:301, bod 67 a citovaná judikatura].
30 Ustanovení čl. 41 odst. 17 směrnice 2009/73 je tudíž třeba přiznat přímý účinek, takže předkládající soud musí upustit od použití vnitrostátního práva, které je v rozporu s tímto ustanovením, nemůže-li být toto právo vykládáno v souladu s uvedeným ustanovením.
31 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na položené otázky odpovědět tak, že čl. 41 odst. 17 směrnice 2009/73 ve spojení s čl. 47 prvním pododstavcem Listiny musí být vykládán v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, podle níž je pouze provozovatel přepravní soustavy zemního plynu považován za „stranu, které se týká“ rozhodnutí národního regulačního orgánu, kterým se stanoví poplatky za připojení k této soustavě a za její využívání, jakož i odměna za služby poskytované tímto provozovatelem, a pouze takový provozovatel je tudíž oprávněn podat proti tomuto rozhodnutí „účinný opravný prostředek“.
K nákladům řízení
32 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto:
Článek 41 odst. 17 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 2003/55/ES ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie,
musí být vykládán v tom smyslu, že
brání právní úpravě členského státu, podle níž je pouze provozovatel přepravní soustavy zemního plynu považován za „stranu, které se týká“ rozhodnutí národního regulačního orgánu, kterým se stanoví poplatky za připojení k této soustavě a za její využívání, jakož i odměna za služby poskytované tímto provozovatelem, a pouze takový provozovatel je tudíž oprávněn podat proti tomuto rozhodnutí „účinný opravný prostředek“.
Podpisy