Věc T-132/07
Fuji Electric Co. Ltd
v.
Evropská komise
„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Trh s projekty, které se týkají plynem izolovaných spínacích přístrojů – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES a článku 53 Dohody o EHP – Rozdělení trhu – Důkaz o protiprávním jednání – Přičitatelnost protiprávního jednání – Doba trvání protiprávního jednání – Pokuty – Polehčující okolnosti – Spolupráce“
Shrnutí rozsudku
1. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Podnik – Pojem – Hospodářská jednotka – Přičtení protiprávních jednání
(Článek 81 odst. 1 ES; dohoda o EHP, článek 53)
2. Hospodářská soutěž – Pravidla Společenství – Protiprávní jednání – Přičtení odpovědnosti
(Článek 81 odst. 1 ES; dohoda o EHP, článek 53)
3. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Povinnost Komise předložit důkaz protiprávního jednání a doby jeho trvání – Dosah důkazního břemene
(Článek 81 odst. 1 ES; dohoda o EHP, článek 53)
4. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Způsob dokazování – Použití souboru nepřímých důkazů
(Článek 81 odst. 1 ES; dohoda o EHP, článek 53)
5. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Důkaz – Posouzení důkazní hodnoty dokumentu – Kritéria
(Článek 81 odst. 1 ES; dohoda o EHP, článek 53)
6. Právo Společenství – Zásady – Základní práva – Presumpce neviny – Řízení ve věci hospodářské soutěže – Použitelnost
(Jednotný evropský akt; preambule, čl. 6 odst. 2 EU; čl. 81 odst. 1 ES; dohoda o EHP, článek 53; Listina základních práv Evropské unie, článek 47)
7. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Účast na schůzkách, které mají protisoutěžní cíl
(Článek 81 ES; dohoda o EHP, článek 53)
8. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Oznámení námitek – Povinnost na ně odpovědět – Neexistence
(Nařízení Rady č. 1/2003, článek 18)
9. Žaloba na neplatnost – Přípustnost – Fyzické nebo právnické osoby – Uznání v průběhu správního řízení podnikem, kterému je určeno oznámení námitek, skutkových nebo právních okolností odůvodňující přičtení protiprávního jednání tomuto podniku – Meze výkonu práva na opravný prostředek – Porušení základních zásad legality a dodržování práva na obhajobu
(Článek 81 ES a čl. 230 čtvrtý pododstavec ES; Listina základních práv Evropské unie, článek 47 a čl. 52 odst. 1)
10. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Dosah – Rozhodnutí o použití pravidel hospodářské soutěže
(Článek 81 ES; dohoda o EHP, článek 53)
11. Žaloba na neplatnost – Žalobní důvody – Porušení podstatných formálních náležitostí – Přezkum soudem i bez návrhu
(Články 81 ES a 230 ES; dohoda o EHP, článek 53)
12. Hospodářská soutěž – Předpisy Společenství – Protiprávní jednání, jehož se dopustila dceřiná společnost – Přičtení odpovědnosti mateřské společnosti – Důkazní břemeno Komise
(Článek 81 odst. 1 ES; dohoda o EHP, článek 53)
13. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Posuzovací pravomoc Komise – Neomezená soudní pravomoc Tribunálu – Možnost zohlednit doplňující informace neuvedené v rozhodnutí, kterým se ukládá pokuta
[Články 263 SFEU a 264 SFEU; nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 4 a nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 písm. a)]
14. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Dodržování práva na obhajobu – Oznámení námitek – Předložení doplňujících důkazů po zaslání oznámení námitek – Přípustnost – Podmínky
(Článek 81 odst. 1 ES)
15. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Neuložení nebo snížení pokuty za spolupráci stíhaného podniku – Nezbytnost chování, které Komisi usnadnilo zjištění protiprávního jednání
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 2002/C 45/03, bod 26)
1. Článek 81 odst. 1 ES se tím, že podnikům zakazuje uzavírat dohody nebo se účastnit jednání ve vzájemné shodě, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejichž cílem nebo výsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu, vztahuje na hospodářské entity, z nichž každá je tvořena jednotnou organizací osobních, hmotných a nehmotných složek, která dlouhodobě sleduje určitý hospodářský cíl a může přispívat ke spáchání protiprávního jednání uvedeného v tomto ustanovení.
Pro účely uplatnění a výkonu rozhodnutí přijatých podle článku 81 ES však tato rozhodnutí musí být určena entitám nadaným právní subjektivitou. Komise proto při přijímání rozhodnutí podle čl. 81 odst. 1 ES musí dohledat fyzickou nebo právnickou osobu nebo osoby, kterým lze přičíst odpovědnost za chování dotčeného podniku, a uložit jim z tohoto důvodu sankci, jimž bude rozhodnutí určeno.
(viz body 56–57)
2. Pokud lze za účast jednoho a téhož podniku ve smyslu práva hospodářské soutěže na protiprávním jednání vyvodit osobní odpovědnost vícero osob, je třeba je považovat za solidárně odpovědné za toto protiprávní jednání.
Osobní a solidární odpovědnost za účast jednoho a téhož podniku na protiprávním jednání dále může nést osoba, která přímo odpovídala za provoz nebo vedení tohoto podniku v době, kdy došlo k protiprávnímu jednání, a osoba, která tím, že skutečně vykonávala kontrolní pravomoc nad prvně jmenovanou a určovala její tržní chování, tento podnik v době, kdy došlo k protiprávnímu jednání, řídila nepřímo.
Z toho vyplývá, že zásadu osobní odpovědnosti, podle které může být osoba shledána odpovědnou jen za vlastní akty, je třeba chápat tak, že pojednává o osobní odpovědnosti jak osoby, která v době, kdy došlo k protiprávnímu jednání, podnik řídila přímo, tak osoby, která v téže době tento podnik řídila nepřímo.
(viz body 58–59, 153)
3. V oblasti důkazního břemene přísluší zaprvé straně nebo orgánu, který tvrdí, že bylo porušeno právo hospodářské soutěže, aby předložil důkaz, který právně dostačujícím způsobem prokazuje skutečnosti zakládající protiprávní jednání, a zadruhé přísluší podniku, který uplatňuje důvod na obranu proti konstatování, že se dopustil protiprávního jednání, aby předložil důkaz, že podmínky použití tohoto důvodu na jeho obranu jsou splněny, takže uvedený orgán bude muset uplatnit jiné důkazy.
Doba trvání protiprávního jednání je prvkem naplňujícím znaky protiprávního jednání na základě čl. 81 odst. 1 ES, přičemž břemeno prokázání existence tohoto prvku nese hlavně Komise.
Toto rozložení důkazního břemene se může nicméně měnit v rozsahu, v němž skutkové okolnosti, kterých se strana dovolává, mohou zavazovat druhou stranu k poskytnutí vysvětlení nebo odůvodnění, přičemž pokud tak neučiní, lze dospět k závěru, že důkazní břemeno bylo uneseno.
(viz body 84–85)
4. Pokud jde o důkazní prostředky, které Komise může v tomto ohledu uplatnit, v právu Společenství platí zásada volného hodnocení důkazů.
Ve většině případů musí být existence protisoutěžního jednání nebo dohody vyvozena z určitého počtu shodujících se skutečností a nepřímých důkazů, které ve svém celku mohou představovat, pokud neexistuje jiné logické vysvětlení, důkaz o porušení práva hospodářské soutěže. Takové nepřímé důkazy a shody okolností umožňují odhalit nejen existenci protisoutěžních jednání nebo dohod, ale rovněž délku pokračujícího protisoutěžního jednání a dobu uplatňování uzavřené dohody porušující právo hospodářské soutěže.
V každém případě je nezbytné, aby Komise za účelem odůvodnění pevného přesvědčení, že došlo k protiprávnímu jednání, uvedla přesné a shodující se důkazy. Nicméně není nutné, aby těmto kritériím odpovídal každý z důkazů předložených Komisí se zřetelem na každý prvek protiprávního jednání. Stačí, když tomuto požadavku odpovídá soubor nepřímých důkazů, kterého se orgán dovolává, ve svém celku.
Pokud jde o dobu trvání protiprávního jednání, musí se Komise, pokud neexistují důkazy, které mohou přímo prokázat dobu trvání protiprávního jednání, opřít alespoň o důkazy vztahující se k časově dostatečně blízkým skutkovým okolnostem tak, aby bylo možné důvodně připustit, že toto protiprávní jednání trvalo nepřetržitě mezi dvěma konkrétními daty.
(viz body 86–87)
5. Pokud jde o důkazní hodnotu, kterou je třeba přiznat různým důkazům shromážděným v rámci porušení pravidel hospodářské soutěže, jediným náležitým kritériem pro hodnocení předložených důkazů je jejich hodnověrnost. Podle pravidel obecně platných v oblasti dokazování závisí hodnověrnost, a tedy důkazní hodnota dokumentu, na jeho původu, na okolnostech jeho vypracování, na osobě, které je určen a na jeho obsahu. Zejména je třeba přisoudit velký význam okolnosti, že dokument byl vyhotoven v bezprostřední souvislosti se skutkovými okolnostmi nebo přímým svědkem těchto okolností. Dokumenty, ze kterých vyplývá, že došlo ke kontaktům mezi několika podniky a že tyto podniky tedy sledovaly právě cíl předem odstranit nejistotu ohledně budoucího chování jejich konkurentů, prokazují právně dostačujícím způsobem, že existuje jednání ve vzájemné shodě. Dále musejí být prohlášení, která jsou v rozporu se zájmy prohlašujícího, v zásadě považována za zvláště věrohodné důkazní materiály.
(viz bod 88)
6. Má-li soud pochybnosti v rámci žaloby na neplatnost, která směřuje proti rozhodnutí Komise, jež konstatuje existenci porušení práva hospodářské soutěže a ukládá pokuty jeho adresátům, musí být tato skutečnost ku prospěchu osobám, jimž je určeno rozhodnutí, takže soud nemůže učinit závěr, že Komise z právního hlediska dostačujícím způsobem prokázala existenci dotčeného protiprávního jednání v případě, že o této otázce má stále ještě pochybnosti. V této posledně uvedené situaci je totiž nezbytné zohlednit zásadu presumpce neviny, jak vyplývá zejména z čl. 6 odst. 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, jež je součástí základních práv, která jsou podle judikatury Soudního dvora, jež je navíc potvrzena preambulí Jednotného evropského aktu a čl. 6 odst. 2 Smlouvy o Evropské Unii, jakož i článkem 47 Listiny základních práv Evropské Unie, chráněna v právním řádu Evropské Unie. S ohledem na povahu dotčených protiprávních jednání i na povahu a stupeň přísnosti sankcí, které se k nim vztahují, se zásada presumpce neviny použije zejména na řízení týkající se porušení práva hospodářské soutěže, která mohou vést k uložení pokut nebo penále.
(viz bod 89)
7. Podnik, který se veřejně nedistancuje od výsledků schůzky nebo dohody, kterých se účastnil, zůstává v zásadě plně odpovědný za svou účast na kartelové dohodě. Pro podniky by totiž bylo příliš jednoduché minimalizovat riziko, že budou muset zaplatit značnou pokutu, pokud by mohly nejprve čerpat výhody plynoucí z protiprávní kartelové dohody, a poté mít prospěch ze snížení pokuty z důvodu, že při provádění protiprávního jednání hrály pouze omezenou roli, ačkoliv jejich chování podnítilo ostatní podniky k tomu, aby ve větší míře jednaly způsobem narušujícím hospodářskou soutěž. Z toho vyplývá, že i za předpokladu, že by dotčený podnik nedodržel všechny dohody uzavřené v rámci kartelové dohody, tato okolnost, pokud není prokázáno, že se od dalších účastníků kartelové dohody veřejně distancoval, by nepostačovala k tomu, aby ho zbavila odpovědnosti, kterou má z důvodu své účasti na těchto dohodách a jejich prostřednictvím na protiprávním jednání, které bylo konstatováno.
(viz bod 100)
8. Právo hospodářské soutěže nelze vykládat v tom smyslu, že ukládá dotčené osobě v rámci správního řízení povinnost odpovědět na oznámení námitek, které jí zaslala Komise. Ani pravidla, která uvádí práva a povinnosti podniků v rámci správního řízení stanovená právem hospodářské soutěže ani žádná obecná právní zásada totiž neukládá uvedeným podnikům něco jiného, než poskytnout Komisi informace, které si od nich vyžádala na základě článku 18 nařízení č. 1/2003. Takovou povinnost by navíc, když neexistuje právní základ, bylo složité uvést do souladu se zásadou dodržování práva na obhajobu, protože by osobě, která z jakýchkoliv důvodů neodpověděla na oznámení námitek, ztížila podání žaloby k soudu Unie.
I když legalita rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje, že osoba porušila právo hospodářské soutěže, a kterým se jí z tohoto důvodu ukládá pokuta, může být posuzována jen v závislosti na skutkovém a právním stavu, který existoval ke dni, kdy bylo rozhodnutí přijato, nevyplývá z toho, že dotyčná osoba je povinna ve fázi správního řízení poskytnout Komisi všechny důkazy, které by si přála uplatnit na podporu žaloby na neplatnost podané proti přijatému rozhodnutí u soudu po skončení správního řízení.
(viz body 124, 158)
9. V rámci řízení o porušení pravidel hospodářské soutěže, jestliže se dotyčná osoba dobrovolně rozhodne spolupracovat a během správního řízení výslovně či konkludentně přizná skutkové nebo právní okolnosti, které odůvodňují, aby jí bylo přičteno protiprávní jednání, není nicméně omezena v samotném výkonu práva podat žalobu, jímž disponuje na základě čl. 230 čtvrtého pododstavce ES.
Bez výslovně stanoveného právního základu sledujícího tento účel by takovéto omezení porušovalo základní zásady legality a dodržování práva na obhajobu. Ostatně je právo na účinnou právní ochranu a přístup k nestrannému soudu zaručeno článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie a podle čl. 52 odst. 1 této Listiny musí být každé omezení výkonu práv a svobod, které jsou jí uznány, stanoveno zákonem.
(viz bod 159)
10. Odůvodnění rozhodnutí, které nepříznivě zasahuje do právního postavení, musí umožnit účinný přezkum jeho legality, a poskytnout dotčené osobě nezbytné informace, aby zjistila, zda je rozhodnutí opodstatněné, či nikoli a dostatečnost takového odůvodnění musí být posuzována v závislosti na okolnostech projednávaného případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, kterým je akt určen, na získání vysvětlení.
Aby dostatečné odůvodnění splňovalo výše uvedené funkce, musí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu Unie, jenž dotčený akt vydal.
Dále pokud je rozhodnutí v rámci použití článku 81 ES a článku 53 Dohody o Evropském hospodářském prostoru určeno více osobám a řeší otázku přičitatelnosti protiprávního jednání, musí obsahovat dostatečné odůvodnění ve vztahu ke každé z osob, jimž je určeno, a zejména ve vztahu k těm z nich, které podle uvedeného rozhodnutí musejí nést odpovědnost za toto protiprávní jednání.
(viz bod 162)
11. V rámci žaloby na neplatnost rozhodnutí na základě článku 81 ES a článku 53 Dohody o Evropském hospodářském prostoru, skutečnost, že žalobce uplatní meritorní žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení a nikoliv důvod vycházející z neexistence či nedostatku odůvodnění, tedy žalobní důvod, který spadá do oblasti porušení podstatných formálních náležitostí ve smyslu článku 230 ES, nezbavuje soud možnosti poukázat na takový žalobní důvod i bez návrhu, protože představuje nepominutelný důvod, který může nebo dokonce musí být uplatněn i bez návrhu, s výhradou dodržení zásady kontradiktornosti.
(viz bod 163)
12. Pro účely použití pravidel hospodářské soutěže skutečnost, že dceřiná společnost má oddělenou právní subjektivitu, nestačí k vyloučení možnosti, že její chování lze přičíst mateřské společnosti, zejména pokud dceřiná společnost samostatně neurčuje své chování na trhu, ale v zásadě uplatňuje pokyny udělované mateřskou společností.
V této souvislosti přísluší v zásadě Komisi, aby prokázala, že jedna nebo více mateřských společností skutečně vykonávaly na tržní chování své dceřiné společnosti rozhodující vliv, a to na základě souhrnu skutkových okolností, mezi které patří zejména řídící pravomoc jedné nebo více mateřských společností vykonávaná vůči jejich dceřiné společnosti. Je to obecně vlastnictví většiny základního kapitálu dceřiné společnosti, které může umožnit mateřské společnosti skutečně vykonávat rozhodující vliv nad svou dceřinou společností a zejména nad jejím chováním na trhu.
Nicméně menšinový podíl může mateřské společnosti umožnit skutečně vykonávat rozhodující vliv na chování její dceřiné společnosti na trhu, pokud tento podíl zakládá práva, která překračují rozsah práv obvykle udělovaných menšinovým akcionářům za účelem ochrany jejich finančních zájmů a která, když jsou zkoumána podle metody souboru shodujících se nepřímých důkazů právní nebo hospodářské povahy, mohou prokázat, že je vykonáván rozhodující vliv na chování dceřiné společnosti na trhu. Důkaz skutečného výkonu rozhodujícího vlivu tak může Komise předložit prostřednictvím souboru nepřímých důkazů, i když každý z těchto nepřímých důkazů, posuzovaný samostatně, nemá dostatečně průkaznou povahu.
Skutečný výkon řídící pravomoci jednou nebo vícero mateřskými společnostmi nad dceřinou společností, může přímo vyplývat z provádění použitelných právních ustanovení nebo dohody mezi mateřskými společnostmi, která byla uzavřena podle těchto právních ustanovení, ve věci vedení jejich společné dceřiné společnosti. Význam zapojení mateřské společnosti do vedení její dceřiné společnosti může být rovněž potvrzen přítomností řady osob, které zastávají vedoucí funkce v rámci mateřské společnosti, v čele její dceřiné společnosti. Takový souběh funkcí dostává mateřskou společnost nezbytně do situace, kdy rozhodujícím způsobem ovlivňuje chování své dceřiné společnosti na trhu, jelikož umožňuje členům vykonávajícím vedoucí funkce v mateřské společnosti dbát v rámci výkonu svých vedoucích funkcí v orgánech dceřiné společnosti na to, aby jednání dceřiné společnosti na trhu bylo v souladu se směrnicemi vydávanými vedoucími instancemi mateřské společnosti. Takového cíle je možné dosáhnout, aniž musí člen nebo členové orgánů mateřské společnosti vykonávající vedoucí funkce v orgánech dceřiné společnosti nutně jednat jako zástupce mateřské společnosti. Konečně zapojení jedné nebo více mateřských společností do vedení dceřiné společnosti může vyplývat z obchodních vztahů, které první udržují s druhou. Pokud je mateřská společnost rovněž dodavatelem nebo zákazníkem své dceřiné společnosti, má zvláštní zájem řídit výrobní či distribuční činnosti této dceřiné společnosti a to aby měla plný prospěch z přidané hodnoty získané takto vytvořenou vertikální integrací.
Kromě toho, k tomu, aby se mateřské společnosti přičetly skutky spáchané její dceřinou společností, není vůbec vyžadováno, aby se prokázalo, že uvedená mateřská společnost byla přímo zapojena do protiprávních jednání nebo o nich věděla. Skutečností, která opravňuje Komisi k určení rozhodnutí ukládajícího pokuty mateřské společnosti skupiny společností, totiž není vztah mezi mateřskou a dceřinou společností, kdy dochází k podněcování k protiprávnímu jednání, a tím spíše ani účast mateřské společnosti na uvedeném protiprávním jednání, ale skutečnost, že v okamžiku, kdy dojde k protiprávnímu jednání, se mateřská a dceřiná společnost na trhu chovají jednotně.
(viz body 179–184, 196)
13. Nad rámec pouhého přezkumu legality uskutečněného v rámci žaloby na neplatnost na základě článku 263 SFEU, který může vést jen buď k zamítnutí žaloby na neplatnost, nebo ke zrušení napadeného aktu, jak je stanoveno v článku 264 SFEU, pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci opravňuje soud Unie, aby s přihlédnutím ke všem skutkovým okolnostem změnil napadený akt, aniž by jej nutně zrušil, například za účelem změny výše pokuty uložené za porušení pravidel hospodářské soutěže.
Z toho vyplývá, že v oblastech, kde si Komise uchovala prostor pro uvážení, jako je stanovení míry navýšení pokuty z důvodu doby trvání protiprávního jednání nebo nezbytnosti zajistit odrazující dosah sankce nebo jako je posouzení kvality a užitečnosti spolupráce poskytnuté podnikem v průběhu správního řízení zejména ve vztahu k přispění ze strany jiných podniků, skutečnost, že se přezkum legality v rámci žaloby na neplatnost na základě článku 263 SFEU zužuje na ověření, zda nedošlo k zjevně nesprávnému posouzení, v zásadě nebrání soudu Unie, aby vykonal svou pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci.
Soud Unie je v rámci své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci oprávněn posoudit přiměřenou povahu výše pokut s ohledem na kritéria stanovená podle případu v čl. 15 odst. 4 nařízení č. 17 nebo v čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003. Toto posledně uvedené posouzení může odůvodnit předložení a zohlednění doplňujících informací, které nejsou uvedeny v rozhodnutí Komise ukládajícím pokutu.
(viz body 208–209)
14. Oznámení námitek musí umožnit dotčeným osobám skutečně zjistit, jaké chování jim Komise vytýká, a tento požadavek je dodržen, když konečné rozhodnutí dotčeným osobám nepřičítá protiprávní jednání, která nebyla uvedena v oznámení námitek, a obsahuje pouze skutkové okolnosti, ke kterým se dotčené osoby měly příležitost vyjádřit.
Jestliže se protiprávní jednání vytýkaná v rozhodnutí podniku nemohou lišit od protiprávních jednání uvedených v oznámení námitek, totéž neplatí pro uplatněné skutkové okolnosti, neboť v jejich případě postačuje, aby dotčené podniky měly možnost vyjádřit se ke všem skutkovým okolnostem uplatněným v jejich neprospěch. Žádné ustanovení totiž nezakazuje, aby Komise stranám po zaslání oznámení námitek zpřístupnila nové písemnosti, o nichž se domnívá, že podporují její tvrzení, s tou výhradou, že musí podnikům poskytnout čas nutný pro předložení jejich stanoviska v tomto ohledu.
(viz bod 238)
15. I když je pravda, že datum, ke kterému jsou důkazy předány Komisi, ovlivňuje jejich kvalifikaci jako důkazů s významnou přidanou hodnotou, jelikož tato kvalifikace závisí na důkazech již obsažených ve spise Komise ke dni jejich předání, pouhá skutečnost, že tyto důkazy byly předány po doručení oznámení námitek nevylučuje, že mohou i přes pokročilou fázi správního řízení stále představovat významnou přidanou hodnotu. Zejména se podnik může v žádosti podle oznámení o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů, která je předložena po zaslání oznámení námitek, soustředit na skutečnosti, které podle jeho názoru nebyly právně dostačujícím způsobem prokázány, aby poskytl významnou přidanou hodnotu oproti důkazům, které již Komise vlastní.
Dále odstavec 26 oznámení o spolupráci pouze uvádí procesní povinnost Komise. Nestanoví, že jakákoliv spolupráce podniku na prokázání protiprávního jednání je nezbytně zbavena jakékoliv hodnoty, pokud k ní dojde po doručení oznámení námitek. Kromm toho taková spolupráce může být velmi užitečná, jestliže poskytnuté důkazy nebyly Komisi předtím známy a mají přímý vliv na závažnost nebo dobu trvání předpokládané kartelové dohody.
(viz body 239–240)