Language of document : ECLI:EU:T:2020:561

Prozatímní vydání

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (třetího senátu)

25. listopadu 2020(*)

„Ochranná známka Evropské unie – Mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie – Trojrozměrné označení – Tvar tmavé láhve – Absolutní důvod pro zamítnutí zápisu – Nedostatek rozlišovací způsobilosti – Článek 7 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001“

Ve věci T‑862/19,

Brasserie St Avold, se sídlem v Saint-Avold (Francie), zastoupená P. Greffem, D. Brunem a F. Donaudem, advokáty,

žalobkyně,

proti

Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), zastoupenému A. Folliard-Monguiralem a V. Ruzekem, jako zmocněnci,

žalovanému,

jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 21. října 2019 (věc R 466/2019-4) týkajícímu se mezinárodního zápisu s vyznačením Evropské unie pro trojrozměrné označení tvořené tvarem tmavé láhve,

TRIBUNÁL (třetí senát),

ve složení A. M. Collins, předseda, V. Kreuschitz a G. Steinfatt (zpravodajka), soudci,

vedoucí soudní kanceláře: J. Pichon, radová,

s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 18. prosince 2019,

s přihlédnutím k vyjádření k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 28. února 2020,

po jednání konaném dne 10. září 2020,

vydává tento

Rozsudek

 Skutečnosti předcházející sporu

1        Dne 16. března 2018 žalobkyně, společnost Brasserie St Avold, označila Evropskou unii pro mezinárodní zápis č. 1408065 trojrozměrného označení tvořeného tvarem tmavé láhve. Ochrannou známkou, která je předmětem mezinárodního zápisu s vyznačením Evropské unie, je níže vyobrazené trojrozměrné označení:

Image not found

2        Výrobky, pro které byla ochrana ochranné známky požadována, náležejí do tříd 32 a 33 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a odpovídají následujícímu popisu:

–        třída 32: „Pivo; minerální vody (nápoje); perlivé vody; ovocné nápoje; ovocné šťávy; sirupy pro přípravu nápojů; přípravky pro výrobu nápojů; limonády; ovocné nektary; sodovky; nealkoholické aperitivy“;

–        třída 33: „Alkoholické nápoje s výjimkou piva; vína; vína s chráněným označením původu; vína s chráněným zeměpisným označením“.

3        Rozhodnutím ze dne 25. ledna 2019 průzkumová referentka Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) zamítla ochranu mezinárodního zápisu na základě čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1).

4        Dne 20. února 2019 podala žalobkyně u EUIPO proti rozhodnutí průzkumové referentky odvolání na základě článků 66 až 71 nařízení 2017/1001.

5        Rozhodnutím ze dne 21. října 2019 (dále jen „napadené rozhodnutí“) čtvrtý odvolací senát EUIPO odvolání zamítl z důvodu, že sporné označení postrádá rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001.

6        Aby dospěl k tomuto závěru, měl odvolací senát zaprvé za to, že jelikož sporné označení odpovídá jednomu z nejevidentnějších tvarů pro obal alkoholických a nealkoholických nápojů, kterých se týká žádost o ochranu, a sice láhvi, lze mít za to, že má rozlišovací způsobilost pouze za podmínky, že se podstatným způsobem odlišuje od normy nebo zvyklostí daného odvětví. Tyto odlišnosti musí být zvláštní, zapamatovatelné a vnímány veřejností jako označení obchodního původu výrobků.

7        Zadruhé je relevantní veřejnost tvořena kupujícími alkoholických či nealkoholických nápojů v celé Unii.

8        Zatřetí je tvar láhve tmavé barvy s korunkovým uzávěrem v odvětví nápojů běžný. Pokud jde o bílou etiketu, která je nepravidelně navinuta na tělo láhve, konkrétní příklady uvedené průzkumovou referentkou ukazují, že se jedná o charakteristický rys, který není v dotyčném odvětví neobvyklý, spočívající v tom, že etiketa pokrývá celou láhev nebo její část. Tyto konkrétní příklady podporují závěr, podle něhož má dotčená veřejnost více sklon k tomu identifikovat obchodní původ alkoholických či nealkoholických nápojů s odkazem na slovní prvky etiket, spíše než s odkazem na tvar nebo umístění těchto etiket. Dotčená veřejnost sporné označení nevnímá jako označení původu, ať již je etiketa vnímána jako ztvárnění biskupské mitry, nebo jako ubrousek složený do trojúhelníkového tvaru. Relevantní veřejnost si sporné označení nemůže snadno a okamžitě zapamatovat jako rozlišující označení. Kromě toho by etiketa mohla být vnímána tak, že má při vylévání tekutiny funkci zabránění kapání.

9        Sporné označení je tak podle něj tvořeno pouze kombinací typických prvků dotčených výrobků, a sice láhve a etikety, jejichž tvar a uspořádání se podstatně neliší od některých základních tvarů uvedených výrobků, ale jeví se, že jsou spíše pouhou variantou těchto základních tvarů. Rozdíly uváděné ve vztahu k normám daného odvětví jsou postřehnutelné až po provedení spíše pozorného přezkumu, který průměrný spotřebitel neprovede, takže nebudou vnímány jako označení obchodního původu dotčených výrobků. Uvedený spotřebitel bude sporné označení vnímat jako estetickou, dekorativní nebo funkční úpravu dotčených výrobků, která se ostatně podstatně neliší od norem daného odvětví.

10      Začtvrté odvolací senát upřesnil, že při svém posouzení nemůže být vázán zápisy provedenými ve Francii a ve Spojených státech.

 Návrhová žádání účastníků řízení

11      Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí,

–        uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

12      EUIPO navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl žalobu,

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

 K přípustnosti důkazů předložených poprvé před Tribunálem

13      V bodě 43 žaloby jsou uvedeny dvě fotografie, z nichž první má znázornit umístění láhví opatřených etiketami, které jsou v souladu s údajnou normou v daném odvětví, v regálech a druhá umístění výrobků žalobkyně, opatřených požadovanou ochrannou známkou, v regálech.

14      Tyto písemnosti předložené poprvé až před Tribunálem zohledněny být nemohou. Cílem žaloby podané k Tribunálu je totiž přezkum legality rozhodnutí odvolacích senátů EUIPO ve smyslu článku 72 nařízení 2017/1001, takže úkolem Tribunálu není znovu přezkoumávat skutkové okolnosti ve světle dokumentů, které byly před ním předloženy poprvé. Tyto písemnosti je tedy třeba odmítnout, aniž je nezbytné přezkoumávat jejich důkazní sílu [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. listopadu 2005, Sadas v. OHIM – LTJ Diffusion (ARTHUR ET FELICIE), T‑346/04, EU:T:2005:420, bod 19 a citovaná judikatura].

 K věci samé

15      Na podporu žaloby uplatňuje žalobkyně jediný důvod, vycházející z porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001.

16      Uvedený žalobní důvod se dělí na tři části. Zaprvé žalobkyně tvrdí, že odvolací senát nesprávně pojal charakteristické rysy a povahu sporného označení. Zadruhé odvolací senát použil v podstatě nesprávná kritéria pro účely posouzení rozlišovací způsobilosti sporného označení. Zatřetí odvolací senát pochybil, když dospěl k závěru, že sporné označení postrádá rozlišovací způsobilost.

 K první části, vycházející z nesprávného pojetí charakteristických rysů a povahy požadované ochranné známky

17      Žalobkyně v rámci této části uvádí v podstatě tři vytýkané skutečnosti. Zaprvé odvolacímu senátu vytýká, že sporné označení nesprávně definoval. Toto označení je podle ní tvořeno etiketou umístěnou specifickým způsobem na láhvi, aniž je tato láhev součástí sporného označení. Zadruhé tvrdí, že tvar a umístění této etikety na láhvi se velmi podstatným způsobem liší od normy a zvyklostí daného odvětví. Zatřetí uvedená etiketa nevykazuje žádný funkční aspekt.

18      V rozsahu, v němž se argumenty uplatněné v rámci posledních dvou vytýkaných skutečností týkají konkrétního posouzení existence rozlišovací způsobilosti sporného označení a doplňují argumenty předložené v rámci třetí části, budou zohledněny v rámci této poslední části.

19      Pokud jde o první vytýkanou skutečnost, žalobkyně uvádí, že sporné označení se skládá z následujících prvků:

–        etikety ve tvaru pravoúhlého trojúhelníku;

–        zvláštního umístění této etikety na láhvi; vzhledem k tomu, že se přepona tohoto trojúhelníku představujícího etiketu nachází ve spodní části láhve a celá etiketa je navinuta na válcovité tělo láhve tak, že se její výška po obvodu láhve mění, když na jedné straně tvoří špičatý výčnělek a na opačné straně výstřižek ve tvaru velkého písmene „V“, evokuje tak biskupskou mitru; etiketa má takovou výšku, že přesahuje válcovité tělo láhve, takže na úrovni výčnělku nepřiléhá ke tvaru láhve.

20      Podle ní je tedy bezvýznamné, že „tmavá láhev s korunkovým uzávěrem [je] obvyklým obalem dotčených výrobků“, neboť žalobkyně uplatňuje práva na základě zvláštní etikety umístěné na láhvi rozlišovacím způsobem, a nikoli na základě samotné nádoby. V důsledku toho je podle ní irelevantní zkoumat charakteristické rysy láhve a nesprávné popsat sporné označení jako „trojrozměrné vyobrazení tmavé láhve s korunkovým uzávěrem ze čtyř úhlů [...] opatřené bílou etiketou navinutou na spodní tělo této láhve“, jak to učinil odvolací senát. Odvolací senát měl naopak přezkoumat, zda kombinace prvků etikety upřesněných v bodě 19 výše netvoří jako celek rozlišující označení.

21      EUIPO argumenty žalobkyně zpochybňuje.

22      V tomto ohledu žalobkyně v odpověď na otázku položenou Tribunálem na jednání upřesnila, že označením, jehož zápis je požadován, je skutečně takové trojrozměrné označení, jaké je vyobrazeno v bodě 2 žaloby a v žádosti o ochranu, a sice láhev opatřená korunkovým uzávěrem a etiketou.

23      Odvolací senát tak správně zohlednil celkový dojem, který vyvolávají všechny tyto prvky.

24      Kromě toho vyplývá zejména z bodů 16, 17, 20, 22, 23 a 25 napadeného rozhodnutí, že odvolací senát řádně zohlednil všechny prvky, které charakterizují vnímání sporného označení dotyčným spotřebitelem.

25      S výhradou upřesnění provedeného v bodě 18 výše musí být tudíž první část zamítnuta.

 Ke druhé části, vycházející z použití nesprávných kritérií pro účely posouzení rozlišovací způsobilosti sporného označení

26      S odkazem na rozsudek ze dne 27. února 2002, Eurocool Logistik v. OHIM (EUROCOOL) (T‑34/00, EU:T:2002:41, bod 39), žalobkyně tvrdí, že k tomu, aby se čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001 nepoužil, stačí minimální rozlišovací způsobilost. Sporné označení je přitom podle ní tvořeno kombinací prvků, které jej zřetelně odlišují od ostatních tvarů vyskytujících se na trhu pro dotyčné výrobky, takže má, je-li posuzováno jako celek, požadovanou minimální rozlišovací způsobilost.

27      Tento závěr je podle ní potvrzen rozsudkem ze dne 3. října 2018, Wajos v. EUIPO (Tvar nádoby) (T‑313/17, nezveřejněný, EU:T:2018:638, bod 26), podle něhož jsou v potravinářském odvětví, které se vyznačuje silnou konkurencí, subjekty silně podněcovány k tomu, aby své výrobky učinily identifikovatelnými ve vztahu k výrobkům konkurentů, zejména pokud jde o jejich vzhled a koncepci jejich obalu, aby přilákaly pozornost spotřebitelů. Jeví se tak, že průměrný spotřebitel je plně způsobilý vnímat tvar obalu dotčených výrobků jako označení jejich obchodního původu, má-li tento tvar charakteristické rysy dostatečné k upoutání jeho pozornosti.

28      Odvolací senát přitom tuto judikaturu v bodě 11 napadeného rozhodnutí nezohlednil, když měl v podstatě za to, že by se mohlo jevit obtížnějším prokázat rozlišovací způsobilost trojrozměrného označení, které je tvořeno vzhledem samotného výrobku nebo jeho obalu ve srovnání se vzhledem slovní nebo obrazové ochranné známky. Odvolací senát se tudíž tím, že pro sporné označení vyžadoval vyšší stupeň rozlišovací způsobilosti, dopustil nesprávného právního posouzení.

29      EUIPO argumenty žalobkyně zpochybňuje.

30      V tomto ohledu v souladu s článkem 4 nařízení 2017/1001 mohou ochrannou známku Evropské unie tvořit tvary výrobku nebo jeho obal, pokud je tento tvar způsobilý rozlišit výrobky jednoho podniku a výrobky jiných podniků.

31      Podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001 se do rejstříku nezapíšou ochranné známky, které postrádají rozlišovací způsobilost.

32      Z ustálené judikatury vyplývá, že rozlišovací způsobilost ochranné známky ve smyslu posledně uvedeného ustanovení znamená, že tato ochranná známka umožní identifikovat výrobek nebo službu, pro které je zápis požadován, jako pocházející od určitého podniku, a tedy odlišit tento výrobek od výrobků jiných podniků [viz rozsudky ze dne 20. října 2011, Freixenet v. OHIM, C‑344/10 P a C‑345/10 P, EU:C:2011:680, bod 42 a citovaná judikatura, a ze dne 24. září 2019, Fränkischer Weinbauverband v. EUIPO (Tvar elipsovité láhve), T‑68/18, nezveřejněný, EU:T:2019:677, bod 15 a citovaná judikatura].

33      Tato rozlišovací způsobilost ochranné známky musí být posuzována jednak vzhledem k výrobkům nebo službám, pro které byl zápis požadován, a jednak vzhledem k jejich vnímání relevantní veřejností [viz rozsudky ze dne 20. října 2011, Freixenet v. OHIM, C‑344/10 P a C‑345/10 P, EU:C:2011:680, bod 43 a citovaná judikatura, a ze dne 16. ledna 2014, Steiff v. OHIM (Etiketa s kovovým knoflíkem uprostřed ucha plyšové hračky), T‑434/12, nezveřejněný, EU:T:2014:6, bod 19 a citovaná judikatura].

34      Je třeba rovněž připomenout, že k posouzení, zda ochranná známka postrádá, nebo nepostrádá rozlišovací způsobilost, je třeba vzít v úvahu celkový dojem, který vyvolává. To však nemůže znamenat, že by nebylo třeba nejprve provést postupný přezkum jednotlivých prvků vzhledu použitých pro tuto ochrannou známku. V průběhu globálního posouzení může být totiž užitečné zkoumat každý prvek, z něhož se dotyčná ochranná známka skládá (viz rozsudek ze dne 16. ledna 2014, Etiketa s kovovým knoflíkem uprostřed ucha plyšové hračky, T‑434/12, nezveřejněný, EU:T:2014:6, bod 18 a citovaná judikatura).

35      Kromě toho minimální rozlišovací způsobilost stačí k tomu, aby se absolutní důvod pro zamítnutí zápisu stanovený v čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 nepoužil [viz rozsudek ze dne 25. září 2015, Bopp v. OHIM (Zobrazení zeleně orámovaného osmiúhelníku), T‑209/14, nezveřejněný, EU:T:2015:701, bod 45 a citovaná judikatura].

36      Podle ustálené judikatury nejsou kritéria pro posouzení rozlišovací způsobilosti trojrozměrných ochranných známek tvořených vzhledem samotného výrobku odlišná od kritérií použitelných na ostatní kategorie ochranných známek. V rámci použití těchto kritérií nicméně vnímání průměrného spotřebitele není nutně stejné v případě trojrozměrné ochranné známky tvořené vzhledem samotného výrobku jako v případě slovní nebo obrazové ochranné známky spočívající v označení nezávislém na vzhledu výrobků, které označuje. Průměrní spotřebitelé totiž obvykle nevyvozují původ výrobků z jejich tvaru nebo tvaru jejich obalu v případě, že neexistuje žádný grafický nebo textový prvek, a prokázat rozlišovací způsobilost takové trojrozměrné ochranné známky se tedy může jevit obtížnější než v případě slovní nebo obrazové ochranné známky (viz rozsudky ze dne 20. října 2011, Freixenet v. OHIM, C‑344/10 P a C‑345/10 P, EU:C:2011:680, body 45 a 46 a citovaná judikatura, a ze dne 24. září 2019, Tvar elipsovité láhve, T‑68/18, nezveřejněný, EU:T:2019:677, bod 17 a citovaná judikatura; obdobně viz rovněž rozsudek ze dne 8. dubna 2003, Linde a další, C‑53/01 až C‑55/01, EU:C:2003:206, bod 48).

37      Konkrétně vzhledem k tomu, že je obal tekutého produktu imperativním požadavkem pro uvádění na trh, průměrný spotřebitel mu přizná nejprve tuto jednoduchou funkci. Trojrozměrná ochranná známka tvořená takovým obalem má rozlišovací způsobilost pouze v případě, že umožňuje průměrnému spotřebiteli dotčeného produktu, který je běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný, odlišit tento výrobek od výrobků jiných podniků, aniž by provedl analýzu nebo srovnání a vykazoval zvláštní pozornost (viz rozsudek ze dne 24. září 2019, Tvar elipsovité láhve, T‑68/18, nezveřejněný, EU:T:2019:677, bod 18 a citovaná judikatura; obdobně viz rovněž rozsudek ze dne 12. února 2004, Henkel, C‑218/01, EU:C:2004:88, bod 53).

38      Za těchto podmínek čím více se tvar, jehož zápis jako ochranná známka je požadován, přibližuje nejpravděpodobnějšímu tvaru dotčeného výrobku, tím je pravděpodobnější, že uvedený tvar postrádá rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001. Pouze ochranná známka, která se podstatným způsobem odlišuje od normy nebo zvyklostí daného odvětví, a v důsledku toho je způsobilá plnit svou základní funkci označení původu, nepostrádá rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001 (viz rozsudky ze dne 29. dubna 2004, Henkel v. OHIM, C‑456/01 P a C‑457/01 P, EU:C:2004:258, bod 39, a ze dne 12. prosince 2019, EUIPO v. Wajos, C‑783/18 P, nezveřejněný, EU:C:2019:1073, bod 24 a citovaná judikatura; obdobně viz rovněž rozsudek ze dne 12. února 2004, Henkel, C‑218/01, EU:C:2004:88, bod 49).

39      Stejně tak je nutno připomenout, že novost nebo originalita nejsou relevantními kritérii pro posouzení rozlišovací způsobilosti ochranné známky, takže k tomu, aby mohla být ochranná známka zapsána, nestačí, že je originální, ale je třeba, aby se odlišovala podstatným způsobem od základních tvarů dotčeného výrobku, běžně používaných v oblasti obchodu, a aby nevypadala jako pouhá varianta těchto tvarů, případně jako možná varianta těchto tvarů. Kromě toho není nezbytné předkládat důkaz o běžné povaze tvaru v oblasti obchodu k prokázání toho, že přihlášená ochranná známka postrádá rozlišovací způsobilost [viz rozsudek ze dne 7. října 2015, The Smiley Company v. OHIM (Obličej ve tvaru hvězdy), T‑244/14, nezveřejněný, EU:T:2015:764, bod 38 a citovaná judikatura; v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. června 2019, Gibson Brands v. EUIPO – Wilfer (Tvar těla kytary), T‑340/18, nezveřejněný, EU:T:2019:455, bod 39].

40      Tribunál rovněž upřesnil, že skutečnost, že se na trhu vyskytuje velké množství tvarů, se kterými se spotřebitel setká, činí málo pravděpodobnou, že spotřebitel bude mít za to, že zvláštní typ tvaru souvisí se specifickým výrobcem, spíše než s rozmanitostí, kterou se uvedený trh vyznačuje. Významná rozmanitost tvarů, které mají originální nebo fantazijní aspekt a na trhu se již vyskytují, totiž omezuje pravděpodobnost, že zvláštní tvar bude považován za tvar podstatně odlišný od normy, která na tomto trhu převládá, a bude tedy spotřebiteli identifikován pouze na základě své zvláštnosti nebo originality (rozsudek ze dne 28. června 2019, Tvar těla kytary, T‑340/18, nezveřejněný, EU:T:2019:455, bod 36).

41      Z toho vyplývá, že jestliže je trojrozměrná ochranná známka tvořena tvarem výrobku, pro který je zápis požadován, nebo tvarem obalu tohoto výrobku, pouhá skutečnost, že tento tvar je variantou jednoho z obvyklých tvarů tohoto typu výrobků nebo obalů tohoto typu výrobků, nestačí k prokázání, že uvedená ochranná známka nepostrádá rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001. Je třeba vždy ověřit, zda taková ochranná známka umožní průměrnému spotřebiteli tohoto výrobku, který je běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný, odlišit dotčený výrobek od výrobků jiných podniků, aniž by provedl analýzu a vykazoval zvláštní pozornost (viz rozsudek ze dne 12. prosince 2019, EUIPO v. Wajos, C‑783/18 P, nezveřejněný, EU:C:2019:1073, bod 25 a citovaná judikatura).

42      V projednávané věci odvolací senát v bodech 8 až 13 napadeného rozhodnutí uvedl judikaturu použitelnou v oblasti přezkumu existence rozlišovací způsobilosti trojrozměrné ochranné známky tvořené tvarem samotného výrobku nebo jeho obalem. Odvolací senát zejména připomněl požadavek, podle kterého se taková ochranná známka musí podstatně odlišovat od normy nebo zvyklostí daného odvětví. Odvolací senát v bodech 14 až 27 napadeného rozhodnutí použil tuto judikaturu na sporné označení a v bodech 25 až 27 tohoto rozhodnutí dospěl k závěru, zaprvé že toto označení je tvořeno pouze kombinací typických prvků dotčených výrobků, a sice láhve a etikety, jejichž tvar a uspořádání se podstatně neliší od některých základních tvarů dotčených výrobků, ale jeví se, že jsou spíše pouhou variantou těchto základních tvarů, zadruhé že rozdíly uváděné ve vztahu k normě daného odvětví jsou postřehnutelné až po provedení spíše pozorného přezkumu, který průměrný spotřebitel neprovede, takže nebudou vnímány jako označení obchodního původu požadovaných výrobků, a zatřetí že uvedený spotřebitel bude ochrannou známku vnímat jako estetickou, dekorativní nebo funkční úpravu výrobků, na které se ochranná známka vztahuje, která se ostatně podstatně neliší od normy daného odvětví.

43      Je zajisté pravda, že z bodu 26 rozsudku ze dne 3. října 2018, Tvar nádoby (T‑313/17, nezveřejněný, EU:T:2018:638), na který odkazuje žalobkyně, vyplývá, že v potravinářském odvětví, které se vyznačuje silnou konkurencí, jsou subjekty silně podněcovány k tomu, aby své výrobky učinily identifikovatelnými ve vztahu k výrobkům konkurentů, zejména pokud jde o jejich vzhled a koncepci jejich obalu, aby přilákaly pozornost spotřebitelů, takže se jeví, že průměrný spotřebitel je plně způsobilý vnímat tvar obalu dotčených výrobků jako označení jejich obchodního původu, má-li tento tvar charakteristické rysy dostatečné k upoutání jeho pozornosti.

44      Jednak je však třeba připomenout, že od rozsudku ze dne 8. dubna 2003, Linde a další (C‑53/01 až C‑55/01, EU:C:2003:206, bod 48), který byl vydán v rámci použití první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 1989, L 40, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 92), jehož zásady jsou ale použitelné v projednávané věci, podle ustálené judikatury platí, že průměrní spotřebitelé obvykle nevyvozují původ výrobků z jejich tvaru nebo tvaru jejich obalu v případě, že neexistuje žádný grafický nebo textový prvek, a prokázat rozlišovací způsobilost takové trojrozměrné ochranné známky se tedy může jevit obtížnější než v případě slovní nebo obrazové ochranné známky (viz bod 36 výše).

45      Dále Tribunál v bodě 26 rozsudku ze dne 3. října 2018, Tvar nádoby (T‑313/17, nezveřejněný, EU:T:2018:638), odkázal na svůj rozsudek ze dne 3. prosince 2003, Nestlé Waters France v. OHIM (Tvar láhve) (T‑305/02, EU:T:2003:328, bod 34), který byl vydán před tím, než Soudní dvůr upřesnil ve svých rozsudcích ze dne 12. února 2004, Henkel (C‑218/01, EU:C:2004:88, bod 49), ze dne 29. dubna 2004, Henkel v. OHIM (C‑456/01 P a C‑457/01 P, EU:C:2004:258, bod 39), a ze dne 7. října 2004, Mag Instrument v. OHIM (C‑136/02 P, EU:C:2004:592, bod 31), že v oblasti trojrozměrných ochranných známek tvořených tvarem samotného výrobku nebo jeho obalu pouze ochranná známka, která se podstatným způsobem odlišuje od normy nebo zvyklostí daného odvětví, a v důsledku toho je způsobilá plnit svou základní funkci označení původu, nepostrádá rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001 (viz bod 38 výše).

46      Pravidlo stanovené v bodě 34 rozsudku ze dne 3. prosince 2003, Tvar láhve (T‑305/02, EU:T:2003:328), je tak třeba vykládat ve světle pozdější judikatury Soudního dvora (viz body 36 a 38 výše). Předpoklad, podle něhož je průměrný spotřebitel plně způsobilý vnímat tvar obalu dotčených výrobků jako označení jejich obchodního původu, má-li tento tvar charakteristické rysy dostatečné k upoutání jeho pozornosti, musí být tudíž chápán v tom smyslu, že se vztahuje na situaci, kdy se přihlášená trojrozměrná ochranná známka tvořená tvarem samotného výrobku nebo jeho obalu podstatně odlišuje od normy nebo zvyklostí daného odvětví.

47      Je tomu tak tím spíše, že Tribunál v rozsudku ze dne 3. října 2018, Tvar nádoby (T‑313/17, nezveřejněný, EU:T:2018:638, bod 28), upřesnil, že za účelem posouzení rozlišovací způsobilosti trojrozměrné ochranné známky tvořené tvarem samotného výrobku nebo jeho obalem je třeba zkoumat, zda se přihlášená ochranná známka podstatně liší od normy nebo zvyklostí daného odvětví. V rozsudku ze dne 12. prosince 2019, EUIPO v. Wajos (C‑783/18 P, nezveřejněný, EU:C:2019:1073, body 24, 26 a 30), Soudní dvůr výslovně potvrdil, že se v dané oblasti použije test „podstatné odlišnosti ve vztahu k normě a zvyklostem daného odvětví“.

48      Z toho vyplývá, že žalobkyně neprávem tvrdí, že odvolací senát použil nesprávná kritéria pro účely posouzení rozlišovací způsobilosti požadované ochranné známky.

49      Druhá část musí být tedy zamítnuta.

 Ke třetí části, vycházející z toho, že odvolací senát nesprávně dospěl k závěru, že sporné označení postrádá rozlišovací způsobilost

50      S ohledem na upřesnění provedené v bodě 18 výše uplatňuje žalobkyně v rámci této třetí části dvě vytýkané skutečnosti. Zaprvé v podstatě tvrdí, že odvolací senát nesprávně definoval normu a zvyklosti daného odvětví. Zadruhé tvar a umístění etikety na láhvi nevykazují žádný funkční aspekt a podstatně se odlišují od normy a zvyklostí daného odvětví.

–       K první vytýkané skutečnosti, vycházející z pochybení při definici normy a zvyklostí daného odvětví

51      Žalobkyně uvádí, že příklady uvedené odvolacím senátem nejsou pro normu a zvyklosti daného odvětví reprezentativní. V potravinářském odvětví, a konkrétně v odvětví alkoholických nápojů je normou, že je na láhvi umístěna etiketa, obvykle obdélníkového tvaru, která je celá fixována na část válcovitého těla láhve.

52      EUIPO argumenty žalobkyně zpochybňuje.

53      V tomto ohledu z ustálené judikatury vyplývá, že v rozsahu, v němž žalobkyně prosazuje rozlišovací způsobilost přihlášené ochranné známky navzdory analýze EUIPO, přísluší žalobkyni, aby poskytla konkrétní a podložené údaje prokazující, že přihlášená ochranná známka má inherentní rozlišovací způsobilost [viz rozsudky ze dne 28. září 2010, Rosenruist v. OHIM (Vyobrazení dvou křivek na kapse), T‑388/09, nezveřejněný, EU:T:2010:410, bod 37 a citovaná judikatura, a ze dne 21. listopadu 2018, Bopp v. EUIPO (Vyobrazení pravidelného osmiúhelníku), T‑460/17, nezveřejněný, EU:T:2018:816, bod 53 a citovaná judikatura].

54      Je třeba rovněž připomenout, že odvolací senát není povinen uvádět navíc obecným a abstraktním způsobem všechny normy a zvyklosti dotčeného odvětví [viz rozsudek ze dne 13. května 2020, Cognac Ferrand v. EUIPO (Tvar opletení na láhvi), T‑172/19, nezveřejněný, EU:T:2020:202, bod 49 a citovaná judikatura].

55      V projednávané věci odvolací senát tím, že schválil analýzu průzkumové referentky týkající se rozmanitosti tvarů etiket na lahvích na nápoje, a to i pokud jde o jejich umístění, a tím, že některé z nich reprodukoval v bodě 17 napadeného rozhodnutí, prokázal, že norma a zvyklosti v tomto odvětví se vyznačují velkou rozmanitostí tvarů prezentace (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. června 2019, Tvar těla kytary, T‑340/18, nezveřejněný, EU:T:2019:455, body 38 a 39).

56      I za předpokladu, že by tvar etikety dotčených výrobků používaný ve většině případů byl, jak tvrdí žalobkyně, obdélníkový, přičemž by celá tato etiketa byla fixována na část válcovitého těla láhve, norma a zvyklosti daného odvětví nemohou být omezeny, jak právem tvrdí EUIPO, pouze na statisticky nejrozšířenější tvar, ale zahrnují všechny tvary, které spotřebitel na trhu obvykle postřehne.

57      Z toho vyplývá, že první vytýkaná skutečnost musí být zamítnuta.

–       Ke druhé vytýkané skutečnosti, vycházející z pochybení při posouzení funkční povahy etikety a podstatné odlišnosti od normy a zvyklostí daného odvětví

58      Zaprvé žalobkyně tvrdí, že tvar etikety a způsob, jakým je navinuta na láhev, jsou velmi zvláštní. Sporné označení se podle ní vyznačuje etiketou ve tvaru pravoúhlého trojúhelníku, jehož přepona se nachází ve spodní části láhve a jejíž výška se po obvodu láhve mění, takže na jedné straně tvoří špičatý výčnělek a na opačné straně výstřižek ve tvaru velkého písmene „V“, přičemž tak evokuje biskupskou mitru. Výška etikety přesahuje válcovité tělo láhve, takže na úrovni výčnělku etiketa nepřiléhá ke tvaru láhve.

59      Naproti tomu v téměř všech příkladech poskytnutých odvolacím senátem je etiketa pomačkaná, a nikoli uhlazená. Tyto etikety k tělu láhve přiléhají celé, a nikoli jen částečně. Jediný příklad poskytnutý v napadeném rozhodnutí představující etiketu, která je navinuta na tělo láhve, se však týká obdélníkové etikety a výška této etikety je pravidelná po celém obvodu láhve, a nikoli etikety s nepravidelnou výškou vykazující špičatý výčnělek.

60      Sporné označení je tak podle ní velmi odlišné od těchto příkladů, a tedy od normy daného odvětví. Žádný z příkladů uvedených odvolacím senátem neznázorňuje láhev, jejíž etiketa by vykazovala rozlišující rysy sporného označení. Zvláštní aspekt tohoto označení je vnímatelný i na dálku. Relevantní veřejnost jej nebude vnímat jako klasickou variantu možných tvarů pro dotčené výrobky, ale jako snadno zapamatovatelné označení původu, které jí umožní okamžitě odlišit výrobky žalobkyně od výrobků, které mají jiný obchodní původ, aniž by se musela dívat na údaje napsané na etiketě.

61      Zadruhé je podle ní překvapivé tvrzení odvolacího senátu v bodě 20 napadeného rozhodnutí, podle něhož špičatý výčnělek etikety nemusí být viditelný nebo postřehnutelný v případě, že ten, kdo konzumuje tekutinu v láhvi, rukou uchopí tuto část láhve. Jednak se výčnělek nenachází na úrovni těla láhve, tedy ve spodní části, za niž ji spotřebitel uchopí, bude-li chtít konzumovat tekutinu, ale na úrovni hrdla láhve, takže jej při pití svou rukou nezakryje. Dále podle ní není nikterak vyžadováno, aby označení k tomu, aby mělo rozlišovací způsobilost, bylo pro spotřebitele trvale viditelné. V opačném případě by žádnou ochrannou známku nebylo možné chránit, jelikož dochází k tomu, že každé označení umístěné na výrobku je dočasně skryto podle způsobu, jakým je skladován nebo užíván.

62      Zatřetí na rozdíl od toho, co uvádí odvolací senát v bodě 24 napadeného rozhodnutí, nevykazuje etiketa uváděná žalobkyní žádný funkční aspekt a není určena k tomu, aby zachycovala kapky tekutiny zůstávající na hrdle ihned po nalití tekutiny do sklenice nebo poté, co byla tekutina vypita přímo z hrdla. Nejedná se totiž o ubrousek, ale skutečně o etiketu z jemného papíru, která nemá žádnou absorpční vlastnost. Kapka, která by stékala po láhvi, ať již na straně výčnělku, který tvoří špičku, nebo na straně, která tvoří výstřižek ve tvaru „V“, by dotčenou etiketou nebyla zachycena lépe než jakoukoli jinou papírovou etiketou.

63      EUIPO argumenty žalobkyně zpochybňuje.

64      V tomto ohledu je zaprvé třeba připomenout, že sporné označení spočívá v trojrozměrném vyobrazení tmavé láhve s korunkovým uzávěrem ze čtyř různých úhlů. Na spodní části těla láhve je nepravidelně navinuta bílá etiketa, s výjimkou výčnělku se špičkou směřující vzhůru, který k tělu láhve v této části nepřiléhá. Na druhé straně láhve tvoří etiketa výstřižek ve tvaru velkého písmene „V“.

65      Jak odvolací senát, tak průzkumová referentka prokázaly, že se odvětví potravinářských nápojů vyznačuje velkou rozmanitostí tvarů a způsobů umisťování etiket na láhvích. Existují zejména pomačkané nebo uhlazené etikety, jako je etiketa, o kterou jde v projednávané věci, jakož i etikety, které láhev pokrývají úplně nebo které ji obklopují pouze částečně, podobně jako dotčená etiketa. Některé etikety jsou na láhev připevněny celé, zatímco jiné, jako je etiketa, o kterou jde v projednávané věci, se od ní částečně oddělují. Stejně tak existují etikety obdélníkového a kulatého tvaru nebo etikety, které jako v případě etikety, o kterou jde v projednávané věci, mají jiné geometrické tvary. I když není vyloučeno, že taková etiketa, jako je etiketa uvedená v žádosti o zápis, případně velmi podobná etiketa, se na trhu s dotčenými výrobky ještě nevyskytuje, je třeba připomenout, že novost nebo originalita nejsou kritérii relevantními pro posouzení rozlišovací způsobilosti ochranné známky. Vzhled a umístění dotčené etikety na láhvi navazují na tvary, které může spotřebitel obvykle vnímat na trhu. Jak v podstatě vyplývá zejména z bodů 17 až 25 napadeného rozhodnutí, tato etiketa, aniž se podstatně odlišuje od normy nebo zvyklostí daného odvětví, představuje pouze možnou variantu již existujících tvarů.

66      Jak správně konstatoval odvolací senát zejména v bodech 23 a 26 napadeného rozhodnutí, k tomu, aby byly vnímány rozdíly mezi etiketou, na kterou se vztahuje sporné označení, a ostatními tvary etiket běžně se vyskytujícími na trhu, je třeba provést pozorný přezkum, který průměrný spotřebitel dotčených výrobků neprovede. Uvedené odlišnosti tak jeho pozornost nezaujmou a nezapamatuje si je jako rozlišující označení (viz judikatura citovaná v bodech 37 a 41 výše).

67      V každém případě pouhá odlišnost od normy nebo zvyklostí daného odvětví nestačí k tomu, aby byla dána rozlišovací způsobilost sporného označení (rozsudek ze dne 13. května 2020, Tvar opletení na láhvi, T‑172/19, nezveřejněný, EU:T:2020:202, bod 55).

68      Zadruhé, jak vyplývá z bodů 18, 19, 22 a 27 napadeného rozhodnutí a jak právem tvrdí EUIPO, průměrní spotřebitelé očekávají, že etiketa bude podkladem pro informace týkající se dotčených výrobků, včetně označení jejich obchodního původu, ale původ těchto výrobků nebude označovat sama o sobě, tedy v případě, že neexistuje žádný grafický nebo obrazový prvek. Žalobkyně ostatně připouští, že na etiketě budou uvedeny slovní prvky (viz bod 60 výše). Spotřebitelé mohou etiketu vnímat rovněž jako estetickou úpravu. V případě, že neexistují informace, které by mohly tyto spotřebitele upozornit na to, že toto označení má označovat původ dotčených výrobků, si tito spotřebitelé nebudou s to představit, že předmětné označení má označovat konkrétního výrobce, a nebudou mu věnovat zvláštní pozornost [obdobně viz rozsudky ze dne 9. října 2002, Glaverbel v. OHIM (Povrch skleněné desky), T‑36/01, EU:T:2002:245, bod 28, a ze dne 21. listopadu 2018, Bopp v. EUIPO (Vyobrazení pravidelného osmiúhelníku), T‑460/17, nezveřejněný, EU:T:2018:816, bod 63].

69      Sporné označení tudíž nemůže označovat původ dotčených výrobků. Nemá tedy požadovanou minimální rozlišovací způsobilost.

70      Argumenty žalobkyně tento závěr nezpochybňují.

71      Zaprvé žalobkyně neprokázala, že průměrný spotřebitel etiketu pochopí jako narážku na biskupskou mitru, což by přispělo k jejímu odlišení od normy a zvyklostí daného odvětví. Na rozdíl od uvedené etikety má biskupská mitra obvykle dva výčnělky, jeden vepředu a druhý vzadu. Dále pak význam etikety jakožto biskupské mitry musí pochopit spotřebitelé na úrovni Unie jako celku. Mitra se špičatými výčnělky je přitom obvykle součástí pouze oděvů biskupů katolické a anglikánské církve, jakož i jiných méně rozšířených církví. Není používána v ortodoxních nebo evangelických církvích, které jsou však v několika členských státech široce rozšířené. V každém případě žalobkyně na jednání upřesnila, že je bezvýznamné, že spotřebitelé etiketu rozpoznají jako narážku na mitru.

72      Zadruhé je třeba konstatování odvolacího senátu obsažené v bodě 20 napadeného rozhodnutí, podle něhož spotřebitelé v podstatě nemusí vnímat, že je výčnělek etikety oddělen od horní části láhve, v závislosti na způsobu, jakým tuto láhev drží, když konzumují její obsah, chápat ve světle judikatury citované v bodech 37 a 41 výše, jak byla připomenuta a použita zejména v bodech 12, 22, 23 a 26 napadeného rozhodnutí, podle níž dotčená veřejnost, která je běžně informovaná a přiměřeně pozorná, při nabytí dotčených výrobků zpravidla nevykazuje zvláštní pozornost, takže dotčená etiketa, jakož i způsob, jakým je na láhev umístěna, její pozornost skutečně nezaujme. Stejně tak odvolací senát nekonstatoval, že žádný ze spotřebitelů tento prvek nebude vnímat. Odvolací senát tak zmínil pouze možnost, že běžně pozorný spotřebitel nemusí tuto zvláštnost vnímat, pokud láhev drží určitým způsobem. Takovou situaci, třebaže může nastat jen zřídka, přitom nelze skutečně vyloučit, jelikož láhev lze držet jak za spodní část, tak za horní část.

73      Kromě toho vyplývá jasně zejména z bodů 17 až 19, 21, 22 a 27 napadeného rozhodnutí, že tento zvláštní charakteristický rys etikety nebudou spotřebitelé vnímat jako prvek, který by jí mohl přiznat rozlišovací způsobilost. Jednak představuje pouze drobnou estetickou nebo dekorativní variaci ve srovnání s tvary, které se na trhu vyskytují. Dále průměrní spotřebitelé očekávají, že etiketa bude podkladem pro informace týkající se dotčených výrobků, včetně označení jejich obchodního původu, ale původ těchto výrobků nebude označovat sama o sobě, tedy v případě, že neexistuje žádný grafický nebo obrazový prvek. Odůvodnění uvedené v bodě 20 napadeného rozhodnutí bylo tudíž ve skutečnosti nadbytečné.

74      Zatřetí, i když je odůvodnění uvedené v bodech 24 a 27 napadeného rozhodnutí týkající se údajné funkce dotčené etikety spočívající v zabránění kapání málo přesvědčivé, jak ostatně uznává EUIPO, je v každém případě nadbytečné. Z předcházejícího vyplývá nejen to, že ostatní důvody uvedené v napadeném rozhodnutí již postačují k odůvodnění toho, že sporné označení postrádá rozlišovací způsobilost, ale dotčená konstatování jsou uvedena výrazy „stejně tak“, případně „nebo stejně tak“, které potvrzují jejich druhotný význam v rámci úvah odvolacího senátu. Z toho vyplývá, že argumenty žalobkyně, jejichž cílem je toto odůvodnění zpochybnit, musí být odmítnuty, neboť jsou v projednávané věci irelevantní [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. ledna 2020, Vinos de Arganza v. EUIPO – Nordbrand Nordhausen (ENCANTO), T‑239/19, nezveřejněný, EU:T:2020:12, bod 51].

75      Spotřebitelé dotčených výrobků tedy nebudou vnímat sporné označení jako označující jejich obchodní původ, takže toto označení nemá minimální rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001.

76      Konstatování o neexistenci minimální rozlišovací způsobilosti ve smyslu tohoto ustanovení platí tím spíše, že sporné označení je tvořeno kromě dotčené etikety tmavou láhví s uzávěrem, jejíž zcela obvyklý charakter ve vztahu k normě dotčeného odvětví, který prokázal odvolací senát, nebyl žalobkyní zpochybněn. Sporné označení je tedy pouze variantou tvarů prezentace, které se na trhu vyskytují.

77      Ze všeho předcházejícího vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že se sporné označení podstatným způsobem odlišuje od normy nebo zvyklostí daného odvětví na trhu, který se vyznačuje velkou rozmanitostí tvarů obalů. Druhá vytýkaná skutečnost třetí části musí být tudíž rovněž zamítnuta.

78      Ze všeho předcházejícího vyplývá, že jediný žalobní důvod je třeba zamítnout, a tudíž je třeba zamítnout i žalobu v plném rozsahu.

 K nákladům řízení

79      Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že EUIPO požadoval náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (třetí senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Společnosti Brasserie St Avold se ukládá náhrada nákladů řízení.

Collins

Kreuschitz

Steinfatt

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 25. listopadu 2020.

Podpisy


*– Jednací jazyk: francouzština.