ROZSUDEK TRIBUNÁLU (čtvrtého senátu)
24. října 2019(*)
„Žaloba na neplatnost – Institucionální právo – Povinnost pověřit Překladatelské středisko pro instituce Evropské unie překladatelskými pracemi nezbytnými pro fungování EUIPO – Výpověď dohody mezi Překladatelským střediskem pro instituce Evropské unie a EUIPO – Zveřejnění výzvy k podávání nabídek na překladatelské služby – Námitka nepřípustnosti – Neexistence právního zájmu na podání žaloby – Částečné nevydání rozhodnutí ve věci – Částečná nepřípustnost“
Ve věci T‑417/18,
Překladatelské středisko pro instituce Evropské unie, zastoupené J. Rikkert a M. Garnierem, jako zmocněnci,
žalobce,
proti
Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), zastoupenému N. Bambarou a D. Hanfem, jako zmocněnci,
žalovanému,
jejímž předmětem je v první řadě návrh podaný na základě článku 263 SFEU a znějící na zrušení zaprvé dopisu EUIPO ze dne 26. dubna 2018, v němž oznamuje svůj záměr neprodloužit po 31. prosinci 2018 dohodu uzavřenou v roce 2016 s Překladatelským střediskem pro instituce Evropské unie o překladatelských pracích nezbytných pro fungování EUIPO, zadruhé dopisu EUIPO ze dne 26. dubna 2018, v němž informuje Překladatelské středisko pro instituce Evropské unie o svém záměru přijmout preventivně opatření nezbytná k zajištění kontinuity překladatelských služeb po 31. prosinci 2018, která spočívala zejména ve vypsání zadávacího řízení, a zatřetí rozhodnutí EUIPO zveřejnit v Úředním věstníku Evropské unie výzvu k podávání nabídek pro překladatelské služby s referenčním číslem 2018/S 114–258472, ve druhé řadě návrh na uložení zákazu EUIPO podepisovat smlouvy na základě této výzvy k podávání nabídek a na třetím místě návrh na prohlášení protiprávnosti zveřejnění výzvy k podávání nabídek na překladatelské služby ze strany agentury nebo kterékoli jiné instituce nebo jiného subjektu Evropské unie, jejichž zakládající nařízení stanoví, že překladatelské služby poskytuje Překladatelské středisko pro instituce Evropské unie,
TRIBUNÁL (čtvrtý senát),
ve složení H. Kanninen, J. Schwarcz (zpravodaj) a C. Iliopoulos, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: M. Marescaux, radová,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 22. května 2019,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Překladatelské středisko pro instituce Evropské unie (dále jen „Překladatelské středisko“) je subjektem zřízeným nařízením Rady (ES) č. 2965/94 ze dne 28. listopadu 1994 (Úř. věst. 1994, L 314, s. 1; Zvl. vyd. 01/01, s. 304). Jeho úkolem je poskytovat překladatelské služby subjektům uvedeným v čl. 2 odst. 1 prvním pododstavci tohoto nařízení, jakož i orgánům a institucím Unie v souladu s odstavcem 3 uvedeného článku.
2 Podle druhého bodu odůvodnění nařízení č. 2965/94 je zřízení jediného specializovaného střediska praktickým řešením obtíží s uspokojováním překladatelských potřeb velkého počtu institucí nacházejících se na různých místech Unie.
3 Podle čl. 2 odst. 1 prvního pododstavce nařízení č. 2965/94 poskytuje Překladatelské středisko „nezbytné překladatelské služby pro chod“ Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (OHIM), který se stal podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1) Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO).
4 Kromě toho čl. 2 odst. 1 druhý pododstavec nařízení č. 2965/94 stanoví, že Překladatelské středisko a subjekty uvedené v prvním pododstavci, tedy i EUIPO, „upraví dohodou způsoby, kterými spolupracují“.
5 Rada Evropské unie v prohlášení č. 1 k nařízení č. 2965/94 zdůrazňuje, že „přikládá nejvyšší význam řádnému uplatňování zásad efektivnosti a rentability“.
6 Článek 148 nařízení 2017/1001 stanoví, že „překladatelské služby nezbytné pro činnost [EUIPO] zajišťuje [Překladatelské středisko]“. Tento článek odpovídá bývalému článku 121 nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1), ve znění pozdějších předpisů.
7 Dne 13. prosince 2016 uzavřely Překladatelské středisko a EUIPO dohodu ve smyslu čl. 2 odst. 1 druhého pododstavce nařízení č. 2965/94 (dále jen „dohoda z roku 2016“).
8 Dohoda z roku 2016 nahradila předchozí dohodu uzavřenou dne 30. listopadu 2015.
9 Článek 11 dohody z roku 2016 stanovil zvláštní postup, který je třeba dodržet v případě neshody mezi Překladatelským střediskem a EUIPO.
10 Článek 15 dohody z roku 2016 stanovil, že tato dohoda vstupuje v platnost dne 1. ledna 2017 a že její platnost uplyne dne 31. prosince téhož roku, a uváděl, že tato dohoda bude prodlužována mlčky na dobu dvanácti měsíců za podmínky, že nebude ukončena doporučeným dopisem jednou ze stran ve lhůtě dvou měsíců před skončením její platnosti.
11 Dne 26. dubna 2018 zaslal EUIPO Předkladatelskému středisku dopis (dále jen „dopis ze dne 26. dubna 2018“), ve kterém poukazuje na svou nespokojenost se službami poskytovanými Překladatelským střediskem a s podmínkami, za nichž mu byly tyto služby fakturovány. EUIPO navíc zmínil svůj záměr ukončit dohodu z roku 2016 a v případě, že by nebylo možné uzavřít novou dohodu, zavést systém umožňující zajistit překladatelskou službu. V témže dopise navrhl EUIPO Překladatelskému středisku, aby se co nejdříve uskutečnila schůzka za účelem uzavření nové dohody před koncem roku 2018. Ke stanovení data této schůzky došlo k výměně několika dalších dopisů.
12 Dne 16. června 2018 zveřejnil EUIPO v Dodatku k Úřednímu věstníku oznámení o zahájení zadávacího řízení na poskytování překladatelských služeb (2018/S 114–258472) (dále jen „oznámení o zakázce“), včetně výzvy k podávání nabídek (dále jen „výzva k podávání nabídek“).
13 Bod I.3 oznámení o zakázce odkazoval na elektronickou adresu, na níž byly k dispozici dokumenty k zakázce a bod II.1.1 uváděl jako referenční číslo AO/010/18.
14 Podle bodu II.1.4 oznámení o zakázce „[bylo] cílem [výzvy k podávání nabídek] získání překladatelských služeb týkajících se ochranných známek Evropské unie, zapsaných (průmyslových) vzorů Společenství a obecných správních dokumentů“.
15 Podle bodů II.2.6 a II.2.7 oznámení o zakázce měla zakázka odhadovanou cenu bez daně z přidané hodnoty (DPH) 40,8 milionu eur a počáteční dobu trvání v délce 48 měsíců.
16 Podle bodu IV.2.2 oznámení o zakázce byla lhůta pro doručení nabídek stanovena na 23. července 2018.
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
17 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 6. července 2018 podalo Překladatelské středisko projednávanou žalobu.
18 Překladatelské středisko v žalobě navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil rozhodnutí EUIPO ze dne 26. dubna 2018 o vypovězení dohody z roku 2016;
– zrušil rozhodnutí EUIPO ze dne 26. dubna 2018, kterým „si vyhradil právo provést veškerá předběžná opatření nezbytná k zajištění kontinuity překladatelských služeb, zejména vypisováním zadávacích řízení“;
– zrušil rozhodnutí EUIPO o zveřejnění výzvy k podávání nabídek;
– zakázal EUIPO podepisovat smlouvy na základě výzvy k podávání nabídek;
– prohlásil zveřejnění výzvy k podávání nabídek na překladatelské služby ze strany agentury nebo jakékoli jiné instituce nebo jiného subjektu Evropské unie, jejichž zakládající nařízení stanoví, že překladatelské služby poskytuje Překladatelské středisko, za protiprávní;
– uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.
19 Samostatným podáním zapsaným v kanceláři Tribunálu dne 9. července 2018 podalo Překladatelské středisko návrh na předběžné opatření. EUIPO předložil vyjádření k návrhu na předběžné opatření dne 17. července 2018.
20 Usnesením ze dne 20. července 2018 ve věci Překladatelské středisko v. EUIPO (T‑417/18 R, nezveřejněné, EU:T:2018:502), zamítl předseda Tribunálu návrh na předběžné opatření a rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.
21 Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 19. září 2018 vznesl EUIPO námitku nepřípustnosti podle čl. 130 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu.
22 V námitce nepřípustnosti EUIPO navrhuje, aby Tribunál:
– odmítl žalobu v plném rozsahu jako nepřípustnou;
– uložil Překladatelskému středisku náhradu nákladů řízení souvisejících s tímto řízením a s řízením o předběžném opatření.
23 Podáním ze dne 5. listopadu 2018 předložilo Překladatelské středisko vyjádření k námitce nepřípustnosti.
24 Ve vyjádření k námitce nepřípustnosti Překladatelské středisko navrhuje, aby Tribunál:
– námitku nepřípustnosti zamítl;
– zamítl veškerá návrhová žádání a požadavky EUIPO;
– uložil EUIPO náhradu nákladů řízení;
– nařídil veškeré další právní povinnosti.
25 Dne 22. ledna 2019 položil Tribunál (čtvrtý senát) na návrh soudce zpravodaje v rámci organizačních procesních opatření stanovených v článku 89 jednacího řádu účastníkům řízení písemnou otázku. Účastníci řízení této žádosti vyhověli ve stanovené lhůtě.
26 Tribunál (čtvrtý senát) rozhodl podle čl. 130 odst. 6 jednacího řádu o zahájení ústní části řízení omezené na otázku přípustnosti žaloby.
27 Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na ústní otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty na jednání konaném dne 22. května 2019. Na žádost Tribunálu na jednání předložil EUIPO dne 23. května 2019 novou dohodu s Překladatelským střediskem, podepsanou dne 7. prosince 2018 a uzavřenou na roky 2019 a 2020 (dále jen „dohoda z roku 2018“). Ústní část řízení byla ukončena dne 3. června 2019.
Právní otázky
28 Podstatou tvrzení Překladatelského střediska v žalobě je, že EUIPO porušil články 2 a 11 nařízení č. 2965/94, článek 148 nařízení 2017/1001, jakož i článek 11 dohody z roku 2016.
29 V námitce nepřípustnosti se EUIPO domáhá v souladu s čl. 130 odst. 1 jednacího řádu, aby Tribunál rozhodl o nepřípustnosti, nedostatku pravomoci nebo nepříslušnosti, aniž by se zabýval věcí samou. Zaprvé tvrdí, že akty napadené Překladatelským střediskem, a sice dopis ze dne 26. dubna 2018 a oznámení o zakázce nemohou být předmětem žaloby na neplatnost na základě čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, jelikož se jedná o akty přípravné povahy, které nejsou rozhodnutími a netýkají se bezprostředně Překladatelského střediska. Kromě toho tvrdí, že nepřípustnost žaloby vyplývá rovněž z nedostatečných právních argumentů, které předložilo Překladatelské středisko. Zadruhé stran nedostatku pravomoci Tribunálu EUIPO tvrdí, že dopis ze dne 26. dubna 2018 vypracovaný na základě článku 15 dohody z roku 2016 spadá do čistě smluvního rámce a nepředstavuje některý z unijních právních aktů uvedených v článku 288 SFEU, jejichž zrušení se lze domáhat na základě článku 263 SFEU.
K legalitě podání námitky nepřípustnosti ze strany EUIPO
30 V úvodu svého vyjádření k námitce nepřípustnosti předložené EUIPO Překladatelské středisko uvádí, že ponechává na úvaze Tribunálu, aby rozhodl o přípustnosti uvedené námitky, pokud jde čistě o její formální stránku.
31 Za předpokladu, že Překladatelské středisko zamýšlí tímto vyjádřením zpochybnit bezvadnost námitky nepřípustnosti, je třeba v tomto ohledu uvést, že na podporu této nesrovnalosti nepředkládá žádný argument.
K pravomoci Tribunálu rozhodnout o projednávané žalobě
32 Podle tvrzení EUIPO neobsahuje dohoda z roku 2016 rozhodčí doložku přiznávající unijnímu soudu pravomoc rozhodovat v případě sporu týkajícího se této dohody, a to i přesto, že by vložení takové doložky bylo možné podle čl. 118 odst. 2 nařízení č. 207/2009 (nyní čl. 145 odst. 2 nařízení 2017/1001), použitelného v okamžiku uzavření dohody z roku 2016. EUIPO zdůrazňuje, že tato doložka představuje konkrétní provedení obecného ustanovení obsaženého v článku 272 SFEU. Podle názoru EUIPO nelze uznat pravomoc unijního soudu ke zrušení aktů čistě smluvní povahy. V této souvislosti odkazuje EUIPO na rozsudek ze dne 27. září 2012, Applied Microengineering v. Komise (T‑387/09, EU:T:2012:501, bod 37).
33 Překladatelské středisko má za to, že žaloba podaná proti dopisu ze dne 26. dubna 2018 je přípustná, jelikož jeho vztah s EUIPO nespadá do čistě smluvního rámce, ale jedná se naopak o meziinstitucionální vztah upravený nařízeními č. 2965/94 a 2017/1001. Cílem dohody z roku 2016 je pouze konkrétní provedení zásad stanovených v těchto nařízeních.
34 V tomto ohledu je třeba určit, zda, jak tvrdí EUIPO, spadá projednávaná žaloba do čistě smluvního rámce, ohledně něhož nemá Tribunál pravomoc.
35 Ačkoli podle článku 263 SFEU přezkoumávají unijní soudy pouze legalitu aktů přijatých orgány, jež mají vyvolat závazné právní účinky vůči třetím osobám tím, že podstatným způsobem pozmění jejich právní postavení (rozsudek ze dne 17. června 2010, CEVA v. Komise, T‑428/07 a T‑455/07, EU:T:2010:240, bod 51), vztahuje se tato pravomoc pouze na akty stanovené v článku 288 SFEU, které tyto orgány vydávají za podmínek stanovených Smlouvou, kdy uplatňují své výsady veřejné moci (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 10. května 2004, Musée Grévin v. Komise, T‑314/03 a T‑378/03, EU:T:2004:139, body 62, 63 a 81, a ze dne 26. února 2007, Evropaïki Dynamiki v. Komise, T‑205/05, nezveřejněné, EU:T:2007:59, bod 39). Naopak akty přijaté orgány, jež jsou součástí čistě smluvního rámce, od kterého jsou neoddělitelné, již z důvodu své povahy nepatří mezi akty uvedené v článku 288 SFEU, jejichž zrušení se lze domáhat na základě článku 263 SFEU (usnesení ze dne 10. května 2004, Musée Grévin v. Komise, T‑314/03 a T‑378/03, EU:T:2004:139, bod 64, a rozsudek ze dne 17. června 2010, CEVA v. Komise, T‑428/07 a T‑455/07, EU:T:2010:240, bod 52).
36 V projednávané věci byla dohoda z roku 2016 uzavřena na základě čl. 2 odst. 1 nařízení č. 2965/94, jak EUIPO uznal na jednání. Tato dohoda, která výslovně odkazuje na uvedené nařízení, spadá do rámce tohoto ustanovení, jakož i do rámce článku 148 nařízení 2017/1001.
37 Na základě těchto dvou posledně uvedených ustanovení poskytuje Překladatelské středisko překladatelské služby, které jsou nezbytné pro fungování EUIPO, v rámci dohody, která upravuje způsoby jejich spolupráce.
38 Dále je třeba uvést, že nařízení č. 2965/94 rozlišuje „dohody“ podle čl. 2 odst. 1 a 2, které Překladatelské středisko uzavírá se subjekty, institucemi nebo orgány stanovenými v uvedeném ustanovení a které upravují způsoby jejich spolupráce, a pouhé smluvní vztahy, jejichž podmínky jsou upraveny jiným ustanovením nařízení č. 2965/94, a to jeho čl. 18 odst. 1. V tomto posledně uvedeném ustanovení se pouze stanoví, že smluvní odpovědnost Překladatelského střediska upravují právní předpisy týkající se dané smlouvy a že Soudní dvůr Evropské unie má pravomoc rozhodovat na základě rozhodčích doložek obsažených ve smlouvách uzavíraných Překladatelským střediskem. Je třeba uvést, že uvedené ustanovení zmiňuje smlouvy uzavírané Překladatelským střediskem, zatímco článek 2 nařízení č. 2965/94 se týká dohod uzavřených s Překladatelským střediskem.
39 Konečně, i když EUIPO v dopise ze dne 26. dubna 2018 oznámil svůj záměr neprodloužit dohodu z roku 2016 pro následující rok na základě článku 15 této dohody (viz bod 10 výše), je nutno konstatovat, že taková okolnost nemění nic na povinnosti EUIPO dodržovat ustanovení nařízení č. 2965/94 a 2017/1001, takže okolnosti projednávané věci nelze považovat za okolnosti čistě smluvní povahy. V tomto ohledu je třeba uvést, že EUIPO na jednání v zásadě připustil, že z nařízení č. 2965/94 a 2017/1001 vyplývá povinnost EUIPO a Překladatelského střediska uzavřít dohodu o způsobech jejich spolupráce. Podle svého tvrzení může tedy EUIPO sám a dočasně zajistit překladatelskou službu až do doby, než Evropská komise rozhodne o jakémkoliv jeho sporu s Překladatelským střediskem, pouze v určitých výjimečných a naléhavých situacích.
40 Za těchto okolností nelze mít za to, že projednávaný spor spadá do čistě smluvního rámce. Tribunál má proto pravomoc rozhodnout o projednávané žalobě.
K přípustnosti žaloby podané proti dopisu ze dne 26. dubna 2018, v němž je oznámen záměr EUIPO neprodloužit dohodu z roku 2016 po 31. prosinci 2018
41 EUIPO tvrdí, že dopis ze dne 26. dubna 2018 nepředstavuje akt, který má vyvolávat právní účinky ve smyslu čtvrtého a pátého pododstavce článku 263 SFEU. Domnělá „protiprávnost“ tohoto dopisu by znamenala, že by byl článek 15 dohody z roku 2016 zbaven svého obsahu. EUIPO zdůrazňuje, že Překladatelské středisko nevzneslo námitku protiprávnosti tohoto článku z hlediska článku 148 nařízení 2017/1001. Dále tvrdí, že dopis ze dne 26. dubna 2018 představuje pouze přípravný akt. I za předpokladu, že by byl dopis ze dne 26. dubna 2018 považován za akt, který má vyvolávat právní účinky, a že má být kvalifikován jako rozhodnutí určené Překladatelskému středisku, jsou jeho účinky podle tvrzení EUIPO budoucí a nejisté.
42 Překladatelské středisko tvrdí, že dopis ze dne 26. dubna 2018, jehož znění je jasné a jednoznačné, nepředstavuje pouhý přípravný akt, ale rozhodné a konečné oznámení ukončení vztahu mezi oběma stranami. Oba subjekty jsou tedy bezprostředně dotčeny tímto rozhodnutím, které je podle článku 263 SFEU napadnutelným aktem. Podle názoru Překladatelského střediska nejsou účinky dopisu ze dne 26. dubna 2018 nikterak budoucí a nejisté, jelikož EUIPO stanovil datum výpovědi dohody z roku 2016. Hypotetický a nejistý je však podpis nové dohody. Neprodloužení dohody z roku 2016 a zveřejnění výzvy k podávání nabídek představují totiž soubor shodujících se nepřímých důkazů prokazujících záměr EUIPO vypovědět tuto dohodu za účelem ukončení spolupráce s Překladatelským střediskem, a uzavírat tak smlouvy o poskytování služeb a překladů od 1. ledna 2019. Ukončením spolupráce s Překladatelským střediskem se měl navíc EUIPO dopustit zneužití článku 15 dohody z roku 2016, jelikož jednal v rozporu s nařízeními č. 2965/94 a 2017/1001.
43 Jak již bylo v tomto ohledu uvedeno, akty nebo rozhodnutími, které mohou být předmětem žaloby na neplatnost podle článku 263 SFEU, jsou opatření se závaznými právními účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy žalobce tím, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení (rozsudky ze dne 11. listopadu 1981, IBM v. Komise, 60/81, EU:C:1981:264, bod 9, a ze dne 16. července 1998, Regione Toscana v. Komise, T‑81/97, EU:T:1998:180, bod 21).
44 Jedná-li se konkrétně o akty nebo rozhodnutí, jež jsou přijímány postupem zahrnujícím několik fází, zejména po proběhlém interním řízení, jsou za napadnutelné akty v zásadě považována jen ta opatření, která obsahují konečné stanovisko orgánu na konci tohoto řízení, přičemž jsou vyloučena mezitímní opatření, jejichž cílem je příprava konečného rozhodnutí (rozsudky ze dne 11. listopadu 1981, IBM v. Komise, 60/81, EU:C:1981:264, bod 10, a ze dne 10. července 1990, Automec v. Komise, T‑64/89, EU:T:1990:42, bod 42).
45 Kromě toho je podle ustálené judikatury žaloba na neplatnost podaná fyzickou nebo právnickou osobou přípustná pouze v případě, že tato osoba má právní zájem na zrušení napadeného aktu. Předpokladem takového zájmu je, že samotné zrušení tohoto aktu může vyvolat právní následky a že žaloba může straně, která ji podala, přinést ve výsledku prospěch (rozsudky ze dne 17. září 2009, Komise v. Koninklijke FrieslandCampina, C‑519/07 P, EU:C:2009:556, bod 63, a ze dne 17. září 2015, Mory a další v. Komise, C‑33/14 P, EU:C:2015:609, bod 55).
46 Právní zájem žalobce na podání žaloby musí vzniknout a trvat. Nemůže se týkat budoucí a hypotetické situace (rozsudek ze dne 17. září 2015, Mory a další v. Komise, C‑33/14 P, EU:C:2015:609, bod 56).
47 Konečně tento zájem na podání žaloby musí existovat ve vztahu k předmětu žaloby ve fázi jejího podání a musí přetrvat až do vydání soudního rozhodnutí, jinak by žaloba byla nepřípustná [rozsudek ze dne 17. září 2015, Mory a další v. Komise, C‑33/14 P, EU:C:2015:609, bod 57, a usnesení ze dne 23. května 2019, Fujifilm Recording Media v. EUIPO – iTernity (d:ternity), T‑609/18, nezveřejněné, EU:T:2019:366, bod 25].
48 V projednávané věci je třeba zkoumat, zda žaloba proti dopisu ze dne 26. dubna 2018, v němž je oznámen záměr EUIPO neprodloužit dohodu z roku 2016, splňuje podmínky přípustnosti.
49 V této souvislosti je třeba uvést, že v odpovědi na písemné otázky položené Tribunálem účastníkům řízení dne 22. ledna 2019 poukázaly Překladatelské středisko a EUIPO zejména na skutečnost, že po vyjednáváních nalezly řešení pro roky 2019 a 2020, a sice dohodu z roku 2018.
50 Za těchto okolností, aniž je nezbytné zkoumat, zda dopis ze dne 26. dubna 2018 obsahoval konečné rozhodnutí, nebo zda, jak tvrdí EUIPO, se jednalo pouze o přípravný akt s nejistými účinky, který se netýkal bezprostředně Překladatelského střediska, je třeba si položit otázku, zda právní zájem žalobce na podání žaloby po podpisu nové dohody z roku 2018 přetrvává (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. září 2015, Mory a další v. Komise, C‑33/14 P, EU:C:2015:609, bod 57).
51 Nejprve je třeba konstatovat, že jak vyplývá z úvodního dopisu k dohodě z roku 2018, který dne 6. prosince 2018 zaslal výkonný ředitel EUIPO ředitelce Překladatelského střediska, podpis dohody z roku 2018 je výsledkem úsilí o spolupráci vynaloženého těmito dvěma subjekty.
52 Dále z článku 15 dohody z roku 2018 vyplývá, že se tato dohoda skutečně týká, jak zdůraznili účastníci řízení v odpovědi na otázky Tribunálu položené na jednání, období od 1. ledna 2019 do 31. prosince 2020. Podle téhož článku musí strany zahájit šest měsíců před tímto posledně uvedeným datem jednání s cílem uzavřít novou dohodu.
53 Konečně ze znění dohody z roku 2018 rovněž vyplývá, že je upravena a vymezena spolupráce mezi EUIPO a Překladatelským střediskem, která se týká překladatelských služeb, jež musí poskytovat posledně uvedené. Dohoda z roku 2018 zahrnuje podrobné údaje, které se týkají zejména postupů při provádění překladů nebo také technické přílohy týkající se lhůt, cen, tzv. vícejazyčných a dalších služeb.
54 Bez ohledu na otázku, zda dopis ze dne 26. dubna 2018 představuje napadnutelný akt a zda obsahuje konečné rozhodnutí o vypovězení dohody z roku 2016, je nutné za těchto okolností konstatovat, že po dopisu ze dne 26. dubna 2018 nenásledovalo žádné období, během něhož by vztahy mezi Překladatelským střediskem a EUIPO nebyly upraveny dohodou podepsanou oběma agenturami. Dohoda z roku 2016 byla totiž v účinnosti až do 31. prosince 2018 a nová dohoda z roku 2018 vstoupila v platnost bezprostředně k 1. lednu 2019 (viz bod 52 výše). I za předpokladu, že Překladatelské středisko mělo na počátku právní zájem na podání žaloby proti údajnému rozhodnutí obsaženému v dopise ze dne 26. dubna 2018, je třeba konstatovat, že tento zájem ztratilo z důvodu uzavření nové dohody z roku 2018. Nelze každopádně zjistit, jak by zrušení rozhodnutí, které bylo údajně obsaženo v dopise ze dne 26. dubna 2018, zlepšilo postavení Překladatelského střediska. Překladatelské středisko především nemůže tvrdit, že má právní zájem na tom, aby Tribunál vydal čistě deklaratorní rozsudek připomínající povinnost spolupráce mezi EUIPO a Překladatelským střediskem. Stejně tak, na rozdíl od tvrzení Překladatelského střediska, které je ostatně nepodložené, nelze mít za to, že dopis ze dne 26. dubna 2018 měl za následek ohrožení jeho samotné existence.
55 Za těchto okolností je třeba dospět k závěru, že zájem Překladatelského střediska na zrušení rozhodnutí EUIPO vypovědět dohodu z roku 2016, které bylo údajně obsaženo v dopise ze dne 28. dubna 2018, netrval každopádně po uzavření dohody z roku 2018.
K přípustnosti žaloby podané proti dopisu ze dne 26. dubna 2018, jímž je Překladatelské středisko informováno o záměru EUIPO přijmout preventivně opatření nezbytná k zajištění kontinuity překladatelských služeb po 31. prosinci 2018
56 EUIPO tvrdí, že v dopise ze dne 26. dubna 2018 bylo pouze uvedeno předběžné stanovisko, takže se nejedná o akt nepříznivě zasahující do právního postavení. Podle EUIPO existovaly alternativní způsoby ke zveřejnění oznámení o zakázce.
57 Překladatelské středisko tvrdí, že dopis ze dne 26. dubna 2018 měl vůči němu právní účinky. Rozhodnutí EUIPO, v němž si vyhradil jednostranné přijetí nezbytných opatření, je protiprávní, jelikož porušuje nařízení č. 2965/94 a 2017/1001, jakož i článek 11 dohody z roku 2016. Náhradní opatření spočívající v internalizaci překladatelských služeb v rámci EUIPO znamená podle jeho názoru odůvodnění vytvoření odpovídajícího počtu pracovních míst v jeho rámci a zbavilo by všechna ustanovení, podle nichž má Překladatelské středisko úlohu jediného specializovaného střediska, které má pokrývat potřeby EUIPO v oblasti překladů, podstaty. Podle tvrzení Překladatelského střediska ukončil EUIPO jejich vztah dvakrát, a to zaprvé na základě dopisu ze dne 26. dubna 2018 a zadruhé zahájením zadávacího řízení. V rozporu se zásadami vyjádřenými v nařízeních č. 2965/94 a 2017/1001 započal EUIPO dopisem ze dne 26. dubna 2018 postup zahrnující několik následných rozhodnutí, která vedla k zahájení zadávacího řízení.
58 V této souvislosti nemůže Překladatelské středisko tvrdit, že dopis ze dne 26. dubna 2018 vyvolal závazné právní účinky, jimiž mohou být dotčeny jeho zájmy tím, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení, když v něm bylo uvedeno, že EUIPO si „vyhrazuje právo“ přijmout preventivně a k pokrytí případu, že jednání nebudou ukončena před koncem roku 2018, opatření nezbytná k zajištění kontinuity překladatelských služeb po 31. prosinci 2018.
59 Jak totiž EUIPO uznal na jednání, ke dni zaslání dopisu ze dne 26. dubna 2018 nebylo v tomto ohledu přijato žádné konkrétní rozhodnutí. Tento dopis používá nejistou formulaci ohledně opatření, k jejichž preventivnímu přijetí si EUIPO vyhrazuje právo. Kromě toho z odpovědi EUIPO na otázky Tribunálu vyplývá, že z důvodu uzavření nové dohody z roku 2018 se zavedení zvláštních opatření k zajištění překladatelských služeb, které EUIPO potřebuje v případě neexistence kontinuity překladatelských služeb poskytovaných Překladatelským střediskem, neukázalo nezbytným.
60 Konečně za předpokladu, že by zveřejnění oznámení o zakázce včetně výzvy k podávání nabídek ze strany EUIPO bylo Překladatelským střediskem chápáno jako jedno ze zvláštních opatření přijatých za účelem zajištění překladatelských služeb, které EUIPO potřebuje, je třeba odkázat na analýzu uvedenou níže.
K přípustnosti žaloby podané proti rozhodnutí EUIPO zahájit zadávací řízení
61 EUIPO tvrdí, že oznámení o zakázce nemění podstatným způsobem právní postavení Překladatelského střediska, takže nemůže být předmětem žaloby na neplatnost podle článku 263 SFEU. Podle EUIPO zájem Překladatelského střediska v této souvislosti nevznikl a netrvá.
62 Překladatelské středisko tvrdí, že jeho žaloba nesměřuje proti oznámení o zakázce, ale proti rozhodnutí o zahájení zadávacího řízení, které bylo přijato v rozporu s nařízeními č. 2965/94 a 2017/1001. Jeho právní zájem na podání žaloby je přímý a specifický, jelikož je v těchto nařízeních výslovně uveden jako výlučný poskytovatel překladatelských služeb EUIPO. Vztah mezi oběma subjekty je rovněž vysvětlen v bodech 38, 39 a 50 usnesení ze dne 20. července 2018, Překladatelské středisko v. EUIPO (T‑417/18 R, nezveřejněné, EU:T:2018:502). Podle tvrzení Překladatelského střediska navíc rozhodnutí zveřejnit výzvu k podávání nabídek způsobilo závažnou újmu na jeho dobré pověsti, a to zejména proto, že ostatní unijní agentury, které jsou jeho zákazníky, znaly použitelný právní rámec.
63 Konečně Překladatelské středisko tvrdí, že jeho právní zájem na podání žaloby vznikl a trvá, neboť ke zjevně závažnému porušení nařízení č. 2965/94 a 2017/1001 ze strany EUIPO došlo již zveřejněním výzvy k podávání nabídek. Přestože jasným úmyslem EUIPO bylo změnit poskytovatele, svědčí jeho tvrzení, že pouze „směřoval k zakázce“, o tom, že nebyl v dobré víře. Bezprostřední a okamžitý zájem Překladatelského střediska je prokázán, jelikož v případě, že by nedošlo ke zrušení zadávacího řízení, nebylo by již od 1. ledna 2019 životaschopné, a v případě, že by musel EUIPO podepsat smlouvy, které by vyplynuly z výzvy k podávání nabídek, byla by existence Překladatelského střediska ohrožena. Překladatelské středisko požaduje, aby byl každý z účastníků řízení uveden zpět do stejné právní situace, jako byla ta, v níž se nacházel před údajně protiprávním zveřejněním výzvy k podávání nabídek.
64 Nejprve je třeba připomenout, že zveřejnění oznámení o zakázce nepředstavuje v obecné rovině rozhodnutí, které by mohlo být předmětem žaloby na neplatnost nebo aktem nepříznivě zasahujícím do právního postavení ve smyslu článku 263 SFEU, jelikož zúčastněným osobám pouze poskytuje možnost účastnit se řízení a podat nabídku (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 8. října 2008, Sogelma v. AER, T‑411/06, EU:T:2008:419, bod 86, a ze dne 29. října 2015, Direct Way a Direct Way Worldwide v. Parlament, T‑126/13, EU:T:2015:819, bod 27).
65 V projednávané věci je třeba konkrétně posoudit, zda je přípustné, aby Překladatelské středisko napadlo rozhodnutí o zahájení zadávacího řízení, které měl EUIPO údajně přijmout v rozporu s nařízeními č. 2965/94 a 2017/1001, jelikož zaprvé tvrdí, že bylo v těchto nařízeních uvedeno jako „výlučný“ poskytovatel překladatelských služeb EUIPO, a zadruhé navrhuje zrušení oznámení o zakázce jakožto specializovaná agentura Unie, a nikoli jako uchazeč.
66 V tomto ohledu je třeba konstatovat, aniž je nutné vyslovit se k údajně výhradní povaze vztahu mezi Překladatelským střediskem a EUIPO v oblasti překladatelských prací, které jsou nezbytné pro jeho fungování, že ze zveřejnění oznámení o zakázce včetně výzvy k podávání nabídek nevyplývalo, že bylo vyloučené, aby se současně se zadávacím řízením uskutečnila jednání mezi EUIPO a Překladatelským střediskem, na která odkazoval dopis ze dne 26. dubna 2018. Jak EUIPO ostatně potvrdil v odpovědi na otázku Tribunálu na jednání, zadávací řízení nebylo k datu uzavření dohody z roku 2018 ještě ukončeno.
67 Za těchto okolností, aniž se musí Tribunál vyjádřit k vysvětlení EUIPO, podle kterého bylo cílem uvedeného oznámení o zakázce umožnit mu získat přesnější informace o tržních cenách za dotčené služby, aby mohl s Překladatelským střediskem informovaně vyjednávat, je třeba uvést, že se právní zájem žalobce na podání žaloby nemůže týkat budoucí a hypotetické situace (rozsudek ze dne 17. září 2015, Mory a další v. Komise, C‑33/14 P, EU:C:2015:609, bod 56), tedy situace vyplývající z případného zadání dotčené zakázky konkrétnímu uchazeči. Pouhá okolnost, že v projednávané věci navrhuje Překladatelské středisko zrušení zadávacího řízení jakožto specializovaná agentura Unie, a nikoli jako uchazeč, na této analýze nic nemění, neboť Překladatelské středisko musí vždy prokázat, že splnilo podmínky požadované ve čtvrtém pododstavci článku 263 SFEU.
68 Navíc EUIPO správně uvádí, že zveřejnění oznámení o zakázce, včetně výzvy k podávání nabídek, jej nezavazuje dotčenou zakázku zadat.
69 Je totiž třeba konstatovat, že z výzvy k podávání nabídek vyplývá, že jí EUIPO nebyl k datu jejího zveřejnění vázán. Bylo výslovně uvedeno, že smluvní závazky EUIPO jsou platné až od podpisu smlouvy s vybraným uchazečem. Rovněž bylo stanoveno, že až do uvedeného podpisu mohl EUIPO od zveřejněné zakázky odstoupit nebo zadávací řízení ukončit. Kromě toho EUIPO na jednání potvrdil, že není jisté, zda bude smlouva v návaznosti na výzvu k podávání nabídek podepsána. Tato skutečnost totiž podle EUIPO závisela na účincích spojených s prováděním nové dohody z roku 2018 a změn, které z ní budou vyplývat.
70 Skutečnost, že EUIPO a Překladatelské středisko podepsaly novou dohodu na roky 2019 a 2020, ačkoli Překladatelské středisko vědělo o existenci zadávacího řízení, za těchto okolností pouze potvrzuje – jelikož neexistuje žádný důkaz nebo číselný odhad umožňující konkrétně vyhodnotit dopad zveřejnění oznámení o zakázce, které obsahovalo výzvu k podávání nabídek, na dobré jméno Překladatelského střediska –, že uvedené zveřejnění nemělo na tento subjekt negativní vliv. Ve prospěch Překladatelského střediska nemůže svědčit ani jeho tvrzení, že EUIPO „nepodnikl žádné kroky ke zrušení zadávacího řízení, které zahájil“. Tvrzení, že po 1. lednu 2019 již nebude životaschopné, je proto třeba odmítnout.
71 Pokud jde o tvrzení Překladatelského střediska uvedeného v jeho odpovědi na písemné otázky Tribunálu, v němž srovnává nízký počet spisů ochranných známek Evropské unie, které mu EUIPO zaslal k překladu v období od října 2018 do ledna 2019, a statistiky zveřejněné EUIPO, které ilustrují nárůst počtu přihlášek ochranných známek Evropské unie podaných v témže období, je třeba konstatovat, že toto tvrzení nemá v žádném případě vliv na otázku přípustnosti. Není navíc doplněno žádnými číselnými údaji a netýká se období, na které se vztahuje nová dohoda platná od 1. ledna 2019.
72 Konečně na rozdíl od tvrzení Překladatelského střediska nelze výzvu k podávání nabídek chápat v tom smyslu, že Překladatelské středisko již nebude od 1. ledna 2019 životaschopným a že „jakákoli dohoda, která by byla výjimečně uzavřena, by byla z valné části zbavena podstaty, jelikož překladatelská práce by pak byla vykonávána uchazeči vybranými EUIPO“. V tomto ohledu je třeba uvést, že Překladatelské středisko na jednání potvrdilo, že díky podpisu dohody z roku 2018 nebyla jeho situace „již tak katastrofická“. Uzavření dohody z roku 2018 a její obsah tedy tvrzení Překladatelského střediska zpochybňují.
73 Za těchto okolností Překladatelské středisko neprokázalo, že by bylo dotčeno údajným rozhodnutím EUIPO jednostranně vypovědět existující vztah mezi stranami a zveřejnit výzvu k podávání nabídek.
K přípustnosti návrhu Překladatelského střediska uložit EUIPO zákaz uzavírat smlouvy na základě výzvy k podávání nabídek
74 EUIPO tvrdí, že Překladatelské středisko neuvádí žádný důvod na podporu svého návrhu, aby byl EUIPO uložen zákaz podepisovat smlouvy, které by mohly být uzavřeny v návaznosti na rozhodnutí o zadání zakázky potenciálně vybranému uchazeči, které bude vydáno v řízení následujícím po zveřejnění oznámení o zakázce, včetně výzvy k podávání nabídek.
75 Překladatelské středisko tvrdí, že na podporu žaloby vylíčilo žalobní důvody. Uvedlo totiž, že rozhodnutí jednostranně vypovědět existující vztah mezi stranami a zveřejnit výzvu k podávání nabídek byla přijata v rozporu s nařízeními č. 2965/94 a 2017/1001. Každé následné rozhodnutí včetně rozhodnutí o zadání zakázky a uzavření smluv na tomto základě by tedy také bylo protiprávní a postrádalo právní základ. Argument, že by Tribunál zákazem uloženým EUIPO, který se týká podpisu budoucích smluv plynoucích z výzvy k podávání nabídek, stanovil povinnost „zdržet se jednání“, je irelevantní. Jednalo by se totiž pouze o logický důsledek zrušení výzvy k podávání nabídek.
76 V tomto ohledu je třeba připomenout, že v rámci žaloby na neplatnost na základě článku 263 SFEU je pravomoc unijního soudu omezena na přezkum legality napadeného aktu a že podle ustálené judikatury nemůže Tribunál při výkonu svých pravomocí vydávat soudní příkazy určené unijním orgánům (rozsudky ze dne 8. července 1999, DSM v. Komise, C‑5/93 P, EU:C:1999:364, bod 36 a ze dne 24. února 2000, ADT Projekt v. Komise, T‑145/98, EU:T:2000:54, bod 83). V případě zrušení napadeného aktu musí dotčený orgán přijmout na základě článku 266 SFEU opatření vyplývající ze zrušujícího rozsudku (rozsudky ze dne 27. ledna 1998, Ladbroke Racing v. Komise, T‑67/94, EU:T:1998:7, bod 200, a ze dne 10. září 2008, Evropaïki Dynamiki v. Komise, T‑465/04, nezveřejněný, EU:T:2008:324, bod 35). Stejná judikatura se obdobně vztahuje i na jiné subjekty Unie.
77 V projednávaném případě Tribunál zaprvé konstatuje, že jak bylo uvedeno v bodě 73 výše, Překladatelské středisko neprokázalo, že u něj vznikl a trval právní zájem napadnout rozhodnutí EUIPO zveřejnit oznámení o zakázce, obsahující výzvu k podávání nabídek. Bylo již také konstatováno, že EUIPO nebyl povinen dotčenou zakázku zadat, a nebylo tedy předem zřejmé, že smlouvu s uchazečem uzavře nebo že bude znám případný objem zadaných překladů.
78 Pokud jde konečně o otázku, že by se s dohodou z roku 2018 mohlo hypoteticky překrývat případné budoucí zadání zakázky uchazeči po ukončení zadávacího řízení, nevztahuje se na ni každopádně tato námitka nepřípustnosti.
79 Návrh Překladatelského střediska, aby bylo EUIPO zakázáno uzavírat smlouvy na základě výzvy k podávání nabídek, je tedy nepřípustný.
K přípustnosti návrhu Překladatelského střediska na prohlášení protiprávnosti zveřejnění výzvy k podávání nabídek na překladatelské služby ze strany agentury nebo kterékoli jiné instituce nebo jiného subjektu Evropské Unie, jejichž zakládající nařízení stanoví, že překladatelské služby poskytuje Překladatelské středisko
80 EUIPO tvrdí, že z ustálené judikatury vyplývá, že Tribunál nemá v rámci přezkumu legality na základě článku 263 SFEU pravomoc vydávat deklaratorní rozsudky. Kromě toho neexistuje žádný právní prostředek umožňující unijnímu soudu vydat rozsudek, jímž má být „prohlášeno“, že zveřejnění oznámení o zakázce je stiženo vadou protiprávnosti.
81 Překladatelské středisko uvádí, že nepožaduje, aby Tribunál prohlásil všechna zveřejnění oznámení o zakázce za protiprávní, ale pouze zveřejnění výzvy k podávání nabídek pro překladatelské služby v případě agentur a subjektů Unie, jejichž zakládající nařízení stanoví, že překladatelské služby zajišťuje Překladatelské středisko.
82 Je třeba konstatovat, že předložený návrh Překladatelského střediska musí být chápán buď tak, že směřuje k vydání deklaratorního rozsudku, nebo tak, že Tribunál má uložit EUIPO nebo jiným subjektům Unie soudní příkazy, což je v rozporu s judikaturou připomenutou v bodě 76 výše.
83 Tento návrh Překladatelského střediska je proto třeba odmítnout jako nepřípustný.
84 S ohledem na výše uvedené není namístě rozhodnout o návrhových žádáních žaloby znějících na zrušení rozhodnutí o výpovědi dohody z roku 2016. Ve zbývající části je žaloba nepřípustná.
K nákladům řízení
85 Podle čl. 135 odst. 2 jednacího řádu může Tribunál uložit účastníku řízení, a to i když měl úspěch ve věci, částečnou nebo i úplnou náhradu nákladů řízení, odůvodňuje-li to jeho chování, a to i před zahájením řízení, zejména pokud způsobil druhému účastníku řízení náklady, které Tribunál posoudí jako náklady způsobené bezdůvodně nebo zlovolně.
86 V projednávaném případě postoj EUIPO při jednáních s Překladatelským střediskem o vzájemné spolupráci v oblasti překladatelských služeb uvedl Překladatelské středisko do nejistoty, která jej vedla k podání projednávané žaloby, jelikož od 1. ledna 2019 nebylo zajištěno pokračování spolupráce s EUIPO. Za těchto okolností ukládá Tribunál EUIPO, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí polovinu nákladů řízení vynaložených Překladatelským střediskem, včetně nákladů souvisejících s řízením o předběžném opatření ve věci T‑417/18 R.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (čtvrtý senát),
rozhodl takto:
1) O návrhových žádáních žaloby na zrušení rozhodnutí o vypovězení dohody uzavřené dne 13. prosince 2016 mezi Překladatelským střediskem pro instituce Evropské unie a Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) již není důvodné rozhodovat.
2) Ve zbývající části se žaloba zamítá.
3) EUIPO ponese vlastní náklady řízení a nahradí polovinu nákladů řízení vynaložených Překladatelským střediskem pro instituce Evropské unie včetně nákladů souvisejících s řízením o předběžném opatření ve věci T‑417/18 R.
Kanninen | Schwarcz | Iliopoulos |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 24. října 2019.
Podpisy.