Věc T‑671/11
IPK International – World Tourism Marketing Consultants GmbH
v.
Evropská komise
„Podpora financování projektu ekologického cestovního ruchu – Vyplacení vrácených částek – Rozhodnutí přijaté poté, co Tribunál zrušil předchozí rozhodnutí odnímající podporu – Kompenzační úroky – Úroky z prodlení – Výpočet“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (prvního senátu) ze dne 10. dubna 2013
1. Vlastní zdroje Evropské unie – Vyplacení vrácených částek – Zrušení rozhodnutí Komise, kterým se odnímá finanční podpora – Rozhodnutí Komise přijaté po tomto zrušení – Právní základ
2. Vlastní zdroje Evropské unie – Povinnost Komise zaplatit pohledávku – Splatný úrok – Výpočet bez ohledu na to, zda jde o kompenzační úrok či úrok z prodlení – Cíl předejít bezdůvodnému obohacení na straně Unie
3. Vlastní zdroje Evropské unie – Povinnost Komise zaplatit pohledávku – Splatný úrok – Kompenzační úroky – Úroky z prodlení – Rozlišení – Základ pro výpočet úroků z prodlení – Hlavní dlužná částka navýšená o vzniklé kompenzační úroky
1. Uzná-li Komise v rozhodnutí, že žalobci dluží určitou částku, včetně kompenzačních úroků, skutečnost, že Tribunál v dřívějším rozsudku, jímž ruší předchozí rozhodnutí Komise, konstatoval protiprávní jednání žalobce ve vztahu k podpoře na financování projektu ekologického cestovního ruchu, nemění nic na existenci hlavní pohledávky ani na skutečnosti, že Komise v tomto ohledu dluží úroky, jež musí být vyčísleny v souladu s příslušnými pravidly. Ačkoli Tribunál potvrdil skutková zjištění Komise ohledně těchto nesrovnalostí, což v zásadě odůvodňuje zrušení uvedené podpory, předchozí rozhodnutí Komise zrušil pouze proto, že nebyla dodržena promlčecí lhůta, takže z něj Komisi neplyne povinnost vrátit uvedenou podporu žalobci. Pozdější rozhodnutí Komise, v němž uznala v plné výši částku, která má být žalobci zaplacena i s kompenzačními úroky, a způsob jejího vyčíslení, tak je jediným právním základem pro hlavní pohledávku.
(viz body 33, 34)
2. Povinnost Komise uhradit dluh v návaznosti na rozsudek, jímž bylo zrušeno její rozhodnutí, se týká nejen samotné dlužné částky, ale i úroků plynoucích z této částky. V tomto ohledu musí být tyto úroky bez ohledu na jejich konkrétní pojmenování vždy vypočteny na základě úrokové sazby Evropské centrální banky pro hlavní refinanční operace navýšené o 2 body. Jedná se o paušální navýšení uplatnitelné na všechny situace, aniž je nutné konkrétně zjišťovat, zda je toto navýšení vzhledem k měnovému znehodnocení v členském státě, v němž je věřitel usazen, v dotčeném období odůvodněné, či nikoli. Nezaplacení takových úroků totiž může vést k bezdůvodnému obohacení na straně Unie. Paušální navýšení úrokové sazby o 2 body je vedeno snahou zabránit takovému bezdůvodnému obohacení za všech možných okolností.
(viz body 36 až 38)
3. Má-li Komise povinnost zaplatit věřiteli, musí krom hlavní dlužné částky bezpodmínečně zaplatit úroky z prodlení. V případě, že Komise poté, co Tribunál zrušil její předchozí rozhodnutí, sama ve svém rozhodnutí uzná, že má hlavní dlužnou částku zaplatit, a pokud se tak strany dohodly, úroky z prodlení plynou od vyhlášení rozsudku Tribunálu. Toto řešení platí bez ohledu na skutečnost, že rozhodnutí, jímž Komise pohledávku uznala, je jediným právním základem pro dotyčnou hlavní pohledávku.
Komise má rovněž povinnost vyčíslit úroky z prodlení na základě výše hlavní pohledávky navýšené o dříve vzniklé kompenzační úroky. Ačkoli je v zásadě nemožné provést kapitalizaci kompenzačních úroků vzniklých před vyhlášením rozsudku uznávajícího existenci pohledávky ani úroků z prodlení vzniklých po tomto vyhlášení, má totiž Komise povinnost stanovit úroky z prodlení plynoucí až do úplného zaplacení na základě hlavní částky pohledávky navýšené o kompenzační úroky vzniklé dříve. Tento přístup rozlišuje kompenzační úroky vzniklé před soudním řízením od úroků z prodlení po soudním řízení, přičemž posledně uvedené úroky musí zohledňovat celkovou výši vzniklé finanční ztráty, a to i z důvodu měnového znehodnocení.
(viz body 41, 42)