ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu)
2. prosince 2021(*)
„Kasační opravný prostředek – Dumping – Dovoz solárního skla pocházejícího z Číny – Nařízení (ES) č. 1225/2009 – Článek 2 odst. 7 písm. b) a c) – Status podniku působícího v podmínkách tržního hospodářství – Odepření – Pojem ‚podstatn[é] zkreslení způsoben[é] bývalým systémem netržního hospodářství‘ ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky – Daňová zvýhodnění“
Ve spojených věcech C‑884/19 P a C‑888/19 P,
jejichž předmětem jsou dva kasační opravné prostředky na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie, podané dne 3. a 4. prosince 2019,
Evropská komise, zastoupená původně L. Flynnem a T. Maxian Ruschem, jakož i A. Demeneix, poté L. Flynnem a T. Maxian Ruschem, jako zmocněnci,
navrhovatelka,
přičemž dalšími účastnicemi řízení jsou:
Xinyi PV Products (Anhui) Holdings Ltd, se sídlem v Anhui (Čína), zastoupená Y. Melinem a B. Vigneron, advokáty,
žalobkyně v řízení v prvním stupni,
GMB Glasmanufaktur Brandenburg GmbH, se sídlem v Tschernitz (Německo), zastoupená R. MacLeanem, solicitor,
vedlejší účastnice řízení v prvním stupni (C‑884/19 P),
a
GMB Glasmanufaktur Brandenburg GmbH, se sídlem v Tschernitz (Německo), zastoupená R. MacLeanem, solicitor,
navrhovatelka
přičemž dalšími účastnicemi řízení jsou:
Xinyi PV Products (Anhui) Holdings Ltd, se sídlem v Anhui (Čína), zastoupená Y. Melinem a B. Vigneron, advokáty,
žalobkyně v řízení v prvním stupni,
Evropská komise, zastoupená původně L. Flynnem a T. Maxian Ruschem, jakož i A. Demeneix, poté L. Flynnem a T. Maxian Ruschem, jako zmocněnci,
žalovaná v řízení v prvním stupni (C‑888/19 P),
SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),
ve složení K. Jürimäe (zpravodajka), předsedkyně třetího senátu vykonávající funkci předsedkyně čtvrtého senátu, S. Rodin a N. Piçarra, soudci,
generální advokát: G. Pitruzzella,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 8. července 2021,
vydává tento
Rozsudek
1 Evropská komise a společnost GMB Glasmanufaktur Brandenburg GmbH (dále jen „GMB“) se kasačními opravnými prostředky domáhají zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 24. září 2019, Xinyi PV Products (Anhui) Holdings v. Komise (T‑586/14 RENV, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2019:668), kterým Tribunál zrušil prováděcí nařízení Komise (EU) č. 470/2014 ze dne 13. května 2014 o uložení konečného antidumpingového cla a o konečném výběru prozatímního cla uloženého na dovoz solárního skla pocházejícího z Čínské lidové republiky (Úř. věst. 2014, L 142, s. 1, dále jen „sporné nařízení“).
Právní rámec
Antidumpingová dohoda
2 Rozhodnutím 94/800/ES ze dne 22. prosince 1994 o uzavření dohod jménem Evropského společenství s ohledem na oblasti, které jsou v jeho pravomoci, v rámci Uruguayského kola mnohostranných jednání (1986–1994) (Úř. věst. 1994, L 336, s. 1; Zvl. vyd. 11/21, s. 80), schválila Rada Evropské unie Dohodu o zřízení Světové obchodní organizace (WTO), podepsanou v Marrákeši dne 15. dubna 1994, jakož i dohody uvedené v přílohách 1 až 3 této dohody, mezi něž patří Dohoda o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu 1994 (Úř. věst. 1994, L 336, s. 103; Zvl. vyd. 11/21, s. 91, dále jen „antidumpingová dohoda“).
3 Článek 2 antidumpingové dohody stanoví pravidla upravující „[z]jišťování dumpingu“.
Unijní právo
4 V době rozhodné z hlediska skutkových okolností sporu byla ustanovení upravující přijímání antidumpingových opatření Evropskou unií obsažena v nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 2009, L 343, s. 51; oprava Úř. věst. 2010, L 7, s. 22, dále jen „základní nařízení“).
5 V bodě 6 odůvodnění základního nařízení se uvádí:
„Při určování běžné hodnoty pro země bez tržního hospodářství se jeví jako účelné stanovit pravidla pro výběr vhodné třetí země s tržním hospodářstvím, která má být pro tento účel použita, a pro případ, že nelze určit vhodnou třetí zemi, stanovit, že běžná hodnota může být určena jiným vhodným způsobem.“
6 Článek 2 odst. 1 až 6 tohoto nařízení stanoví pravidla pro určení běžné hodnoty.
7 Článek 2 odst. 7 uvedeného nařízení stanoví:
„a) V případě dovozu ze zemí bez tržního hospodářství [(v)četně Albánie, Arménie, Ázerbájdžánu, Běloruska, Gruzie, Kyrgyzstánu, Moldavska, Mongolska, Severní Koreje, Tádžikistánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu], se běžná hodnota určí na základě ceny nebo početně zjištěné hodnoty ve třetí zemi s tržním hospodářstvím nebo ceny, za niž se prodává výrobek z takové třetí země do jiných zemí včetně Společenství, nebo v případě, že to není možné, na jakémkoli jiném přiměřeném základě, včetně ceny skutečně zaplacené nebo kterou je třeba zaplatit za obdobné výrobky ve Společenství, která se v případě nutnosti náležitě opraví o přiměřené ziskové rozpětí.
[…]
b) V rámci antidumpingového šetření dovozu z Čínské lidové republiky, Kazachstánu a Vietnamu, jakož i jakékoli jiné země bez tržního hospodářství, která je členem WTO ke dni zahájení šetření, se běžná hodnota určí podle odstavců 1 až 6, pokud se na základě řádně odůvodněných žádostí jednoho nebo více výrobců, na něž se vztahuje šetření, a v souladu s kritérii a postupy uvedenými v písmenu c) prokáže, že při výrobě nebo prodeji daného obdobného výrobku převažují pro tohoto výrobce nebo tyto výrobce podmínky tržního hospodářství. V opačném případě se použije písmeno a).
c) Žádost podle písmene b) musí […] být doložena dostačujícími důkazy o tom, že výrobce působí v podmínkách tržního hospodářství, totiž že jsou splněna tato kritéria:
– společnosti rozhodují o ceně, nákladech a vstupech, například surovinách, nákladech na technologie a pracovní síly, výrobě, prodeji a investicích, na základě tržních signálů odrážejících nabídku a poptávku a bez zásadních zásahů státu v této záležitosti, přičemž náklady nejdůležitějších vstupů se v zásadě zakládají na tržní hodnotě,
– společnosti vedou jednoznačné a jasné účetnictví prověřené nezávislými auditory v souladu s mezinárodními účetními standardy a používané ve všech oblastech,
– výrobní náklady a finanční situace společností nepodléhají podstatnému zkreslení způsobenému bývalým systémem netržního hospodářství, zejména pokud jde o odpisy aktiv, jiné odpisy, směnný obchod a zaplacení započtením,
– společnosti podléhají právní úpravě úpadku a vlastnictví, která zaručuje právní jistotu a stabilitu pro fungování společností, a
– měnové přepočty se provádějí podle tržních směnných kursů.
[…]“
Skutečnosti předcházející sporu
8 Skutečnosti předcházející sporu, které vyplývají z napadeného rozsudku, mohou být shrnuty následovně.
9 Xinyi PV Products (Anhui) Holdings Ltd (dále jen „Xinyi PV“) je společnost se sídlem v Číně, která v Číně vyrábí a do Unie vyváží solárního sklo, na něž se vztahuje sporné nařízení. Má jediného akcionáře, a sice společnost Xinyi Solar (Hong Kong) Ltd, která je usazena v Hongkongu (Čína) a kotovaná na hongkongské burze.
10 V rámci řízení, které vedlo k přijetí sporného nařízení, podala společnost Xinyi PV dne 21. května 2013 žádost o přiznání statusu podniku působícího v podmínkách tržního hospodářství (dále jen „STH“) ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. b) a c) základního nařízení.
11 Poté, co Komise obdržela odpovědi od společnosti Xinyi PV na antidumpingový dotazník a na žádost o doplňující informace, ověřila informace předané čínskému ústředí této společnosti mezi 21. a 26. červnem 2013. Na konci června a v červenci roku 2013 společnost Xinyi PV po dohodě s Komisí a v souladu se žádostmi Komise předložila doplňující informace.
12 Dopisem ze dne 22. srpna 2013 informovala Komise společnost Xinyi PV o tom, že patrně nemůže vyhovět její žádosti o přiznání STH z důvodu, že i když tato společnost splňuje podmínky uvedené v čl. 2 odst. 7 písm. c) první, druhé, čtvrté a páté odrážce základního nařízení, nesplňuje podmínku uvedenou v čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážce tohoto nařízení (dále jen „dopis ze dne 22. srpna 2013“). Komise vyzvala společnost Xinyi PV, aby předložila připomínky.
13 Dne 1. září 2013 předložila společnost Xinyi PV připomínky, přičemž zpochybnila posouzení Komise.
14 Dopisem ze dne 13. září 2013 informovala Komise společnost Xinyi PV o svém konečném rozhodnutí zamítnout její žádost o přiznání STH (dále jen „dopis ze dne 13. září 2013“).
15 Z dopisů ze dne 22. srpna a 13. září 2013, jak byly připomenuty v bodech 63 až 65 napadeného rozsudku, vyplývá, že toto zamítnutí vycházelo z úvahy, že společnost Xinyi PV nesplňuje kritérium pro přiznání uvedeného statusu uvedené v čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážce základního nařízení, podle kterého výrobní náklady a finanční situace společností nesmí podléhat podstatnému zkreslení způsobenému bývalým systémem netržního hospodářství (dále jen „třetí kritérium pro přiznání STH“). Podle Komise totiž společnost Xinyi PV využívala dvou výhodných daňových režimů, a sice programu „2 Free 3 Halve“, který společnostem se zahraničním kapitálem umožňuje využívat úplného osvobození od daně (0 %) po dobu dvou let a během následujících tří let daňovou sazbu ve výši 12,5 % namísto základní sazby ve výši 25 %, a dále daňového režimu pro podniky v oblasti špičkových technologií, na jehož základě společnost podléhá snížené sazbě daně ve výši 15 % namísto základní sazby ve výši 25 %.
16 Dne 26. listopadu 2013 Komise přijala nařízení (EU) č. 1205/2013 o uložení prozatímního antidumpingového cla na dovoz solárního skla z Čínské lidové republiky (Úř. věst. 2013, L 316, s. 8, dále jen „prozatímní nařízení“).
17 V bodech 34 až 47 odůvodnění tohoto nařízení Komise připomněla důvody, proč byl čtyřem společnostem nebo skupinám společností, které spolupracovaly při šetření, včetně společnosti Xinyi PV, odepřen STH. Bod 43 odůvodnění zněl konkrétně takto:
„[…] ani jeden ze čtyř vyvážejících výrobců, a to ani jednotlivě ani jako skupina, neprokázal, že by se u něj neprojevila výrazná zkreslení přenesená ze systému netržního hospodářství. Proto tyto společnosti nebo skupiny společností nesplnily třetí podmínku pro přiznání [STH]. Přesněji řečeno měli všichni čtyři vyvážející výrobci nebo skupiny vyvážejících výrobců […] prospěch z preferenčních daňových režimů.“
18 Dne 13. května 2014 přijala Komise sporné nařízení, kterým uložila konečné antidumpingové clo na dovoz solárního skla vyráběného společností Xinyi PV.
19 V bodě 34 odůvodnění tohoto nařízení Komise potvrdila zjištění uvedená v bodech 34 až 47 odůvodnění prozatímního nařízení, podle kterých měly být všechny žádosti o přiznání STH zamítnuty. Konkrétně bod 33 odůvodnění sporného nařízení uváděl:
„[Společnost Xinyi PV] tvrdil[a], že výhody preferenčních daňových režimů a grantů nepředstavují významnou část je[jí]ho obratu. V této souvislosti je třeba připomenout, že na tyto a další námitky již Komise reagovala v [dopise ze dne 13. září 2013], v němž k [STH] oznámila své stanovisko. Zdůraznila zejména, že vzhledem k povaze tohoto zvýhodnění je absolutní výše výhody získaná v období šetření pro posouzení, zda se jedná o ‚podstatné‘ zkreslení, irelevantní. Toto tvrzení se proto zamítá [Tento argument proto musí být odmítnut].“
Řízení předcházející řízení o kasačním opravném prostředku a napadený rozsudek
20 Návrhem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 7. srpna 2014 se společnost Xinyi PV domáhala zrušení sporného nařízení v rozsahu, v němž se jí týká. Na podporu své žaloby uplatnila čtyři žalobní důvody, přičemž první z nich, rozdělený na dvě části, vycházel z porušení čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky základního nařízení.
21 Rozsudkem ze dne 16. března 2016, Xinyi PV Products (Anhui) Holdings v. Komise (T‑586/14, EU:T:2016:154), Tribunál vyhověl první části prvního žalobního důvodu v podstatě z důvodu, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že zkreslení vyplývající z daňových zvýhodnění poskytnutých čínskými orgány společnosti Xinyi PV bylo „způsobeno bývalým systémem netržního hospodářství“. Tribunál tudíž, aniž se zabýval druhou částí uvedeného žalobního důvodu, zrušil sporné nařízení v rozsahu, v němž se týkalo společnosti Xinyi PV.
22 Tento rozsudek byl zrušen rozsudkem Soudního dvora ze dne 28. února 2018, Komise v. Xinyi PV Products (Anhui) Holdings (C‑301/16 P, EU:C:2018:132), z důvodu, že se Tribunál dopustil několika právních omylů při výkladu podmínky týkající se existence zkreslení „způsobeného bývalým systémem netržního hospodářství“, která je stanovena v čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážce základního nařízení. Soudní dvůr vrátil věc Tribunálu a rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.
23 Po vrácení věci Tribunálu pokračoval Tribunál v řízení. Společnost Xinyi PV, Komise a společnost GMB předložily vyjádření k důsledkům, které je třeba vyvodit z rozsudku ze dne 28. února 2018, Komise v. Xinyi PV Products (Anhui) Holdings (C‑301/16 P, EU:C:2018:132) pro řešení sporu a písemně odpověděly na otázky položené Tribunálem. Konalo se nové jednání.
24 Napadeným rozsudkem Tribunál vyhověl druhé části prvního žalobního důvodu vzneseného společností Xinyi PV z důvodu, že zamítnutí žádosti této společnosti o přiznání STH ze strany Komise bylo stiženo vadou spočívající ve zjevně nesprávném posouzení existence podstatného zkreslení výrobních nákladů a finanční situace uvedené společnosti. Tribunál tedy sporné nařízení zrušil, aniž zkoumal ostatní tři žalobní důvody vznesené společností Xinyi PV.
Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastnic řízení
25 Kasačním opravným prostředkem podaným ve věci C‑884/19 P Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek;
– zamítl první žalobní důvod vznesený v prvním stupni řízení jako neopodstatněný;
– vrátil věc zpět Tribunálu, aby rozhodl o druhém až čtvrtém žalobním důvodu vzneseném v prvním stupni, a
– rozhodl, že o nákladech tohoto řízení a souvisejících předchozích řízeních, a sice řízení v prvním stupni a řízení o předchozím kasačním opravném prostředku, bude rozhodnuto později.
26 Ve svém kasačním opravném prostředku podaném ve věci C‑888/19 P společnost GMB navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek;
– zamítl druhou část prvního žalobního důvodu vzneseného v prvním stupni jako neopodstatněnou;
– vrátil věc zpět Tribunálu, aby rozhodl o ostatních žalobních důvodech vznesených v prvním stupni, a
– uložil společnosti Xinyi PV, aby jí uhradila náklady řízení vynaložené v tomto řízení, jakož i v řízení v prvním stupni a v řízení o kasačním opravném prostředku.
27 V kasační odpovědi na oba kasační opravné prostředky společnost Xinyi PV navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zamítl oba kasační opravné prostředky a
– uložil Komisi a společnosti GMB náhradu nákladů řízení.
28 Rozhodnutím předsedy Soudního dvora ze dne 11. března 2020 byly věci C‑884/19 P a C‑888/19 P spojeny pro účely ústní části řízení a rozsudku.
Ke kasačním opravným prostředkům
29 Na podporu kasačních opravných prostředků vznášejí Komise a společnost GMB tři důvody kasačního opravného prostředku, které se v základních rysech překrývají. První vychází z vad spočívajících v právních omylech při výkladu čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky základního nařízení a rozložení důkazního břemene, druhý z nesprávných právních posouzení při použití tohoto ustanovení a třetí z procesních vad.
30 Nejprve je třeba se zabývat prvními důvody vznesenými na podporu projednávaných kasačních opravných prostředků.
Argumentace účastnic řízení
31 Prvním důvodem kasačního opravného prostředku ve věci C‑884/19 P a první částí prvního důvodu kasačního opravného prostředku ve věci C‑888/19 P Komise a společnost GMB v podstatě tvrdí, že se Tribunál v bodech 55 až 61, 67 a 68 napadeného rozsudku dopustil právních omylů při výkladu čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky základního nařízení a podle Komise čl. 2 odst. 7 písm. b) tohoto nařízení. Druhou částí prvního důvodu kasačního opravného prostředku ve věci C‑888/19 P společnost GMB kromě toho Tribunálu vytýká, že se v bodech 68, 69 a 72 tohoto rozsudku dopustil právního omylu, pokud jde o rozložení důkazního břemene při použití čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky uvedeného nařízení.
32 Na prvním místě Komise prvním důvodem kasačního opravného prostředku a společnost GMB první částí svého prvního důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že Tribunál pro účely výkladu čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky základního nařízení chybně zohlednil prvky uvedené pro účely výpočtu běžné hodnoty v čl. 2 odst. 1 až 6 tohoto nařízení a vytvořil vazbu mezi podstatným zkreslením finanční situace dotčeného podniku a faktory, které se týkají výroby a prodeje daného obdobného výrobku.
33 Zaprvé Komise a v podstatě i společnost GMB uvádějí, že Tribunál chybně změnil logické pořadí kroků při určování běžné hodnoty v rámci šetření týkajícího se Číny. Na rozdíl od přístupu, který zastával Tribunál, je podle nich čl. 2 odst. 1 až 6 základního nařízení irelevantní pro účely výkladu čl. 2 odst. 7 písm. b) a c) třetí odrážky tohoto nařízení. Jeho uplatnění v rámci šetření týkajícího se Číny je totiž důsledkem toho, že podmínky stanovené v čl. 2 odst. 7 písm. c) uvedeného nařízení, které kombinují ukazatele makroekonomické a mikroekonomické úrovně, jsou splněny. Z těchto ukazatelů vyžaduje konkrétní dopad na ceny a náklady pouze kritérium uvedené v první části čl. 2 odst. 7 písm. c) první odrážky téhož nařízení.
34 Soudní dvůr již navíc v rozsudku ze dne 16. července 2015, Komise v. Rusal Armenal (C‑21/14 P, EU:C:2015:494, body 47 až 50 a 53) rozhodl, že čl. 2 odst. 7 základního nařízení odráží přístup vlastní unijnímu právnímu řádu. Nelze tedy prokázat žádnou souvislost mezi tímto ustanovením a článkem 2 antidumpingové dohody, který byl do unijního právního řádu proveden článkem 2 odst. 1 až 6 základního nařízení.
35 Zadruhé mají Komise a společnost GMB za to, že Tribunál v bodech 58 a 59 napadeného rozsudku nesprávně odůvodnil svůj výklad s ohledem na seznam uvedený v čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážce základního nařízení, který se týká zkreslení „zejména pokud jde o odpisy aktiv, jiné odpisy, směnný obchod a zaplacení započtením“.
36 Jak totiž Tribunál uvedl v bodě 59 napadeného rozsudku, tento seznam je pouze orientační.
37 V každém případě je podle Komise z prvků uvedeného seznamu v čl. 2 odst. 3 druhém pododstavci základního nařízení uveden pouze směnný obchod, aniž by byl jedním z prvků používaných pro výpočet běžné hodnoty podle metody stanovené v čl. 2 odst. 1 až 6 tohoto nařízení.
38 V kasační odpovědi na kasační opravný prostředek ve věci C‑884/19 P společnost GMB dodává, že prvky uvedené v demonstrativním seznamu označují faktory, které mají přímý dopad na finanční situaci podniku spíše než na jeho výrobní náklady, takže tyto prvky nemohou odůvodnit vazbu s čl. 2 odst. 1 až 6 základního nařízení. Kromě toho Tribunál dostatečné neodůvodnil jím provedené přirovnání tohoto ustanovení k čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážce tohoto nařízení.
39 Zatřetí mají Komise a společnost GMB za to, že se Tribunál v bodech 59 až 61 napadeného rozsudku dopustil právního omylu tím, že na základě analogie použil rozsudek ze dne 19. července 2012, Rada v. Zhejiang Xinan Chemical Industrial Group (C‑337/09 P, EU:C:2012:471, body 79 až 82). V tomto rozsudku se Soudní dvůr omezil na výklad první části článku 2 odst. 7 písm. c) první odrážky základního nařízení. Znění, účel a předmět tohoto ustanovení se přitom liší od znění, účelu a předmětu čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky tohoto nařízení.
40 Začtvrté Komise a GMB v podstatě uvádějí, že výklad zvolený Tribunálem zbavuje čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážku základního nařízení části jeho užitečného účinku. Unijní normotvůrce totiž v tomto ustanovení přijal dvě odlišná kritéria, a to jednak existenci podstatných zkreslení výrobních nákladů společnosti žádající o přiznání STH a jednak existenci podstatných zkreslení její finanční situace. Výklad zvolený Tribunálem by přitom existenci podstatného zkreslení finanční situace podmiňoval prokázáním, že toto zkreslení vede k podstatnému zkreslení výrobních nákladů.
41 Komise v této souvislosti zdůrazňuje, že kritérium týkající se finanční situace je široké a zahrnuje celkové posouzení, které se nemusí nutně vztahovat pouze na výrobní náklady nebo ceny. Unijní normotvůrce tak předpokládal, že pokud finanční situace podléhá podstatnému zkreslení, podnik nepůsobí v podmínkách tržního hospodářství, a tudíž jeho náklady nebo ceny mohou být celkově zkresleny. Tak je tomu v případě, kdy je podnik osvobozen od daně.
42 Zapáté má Komise za to, že čl. 2 odst. 7 písm. c) čtvrtá a pátá odrážka základního nařízení podporuje její výklad čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky tohoto nařízení. Kritéria uvedená v této čtvrté a páté odrážce jsou abstraktní a nevyžadují žádné posouzení skutečného dopadu na možnost vypočítat běžnou hodnotu na základě odstavců 1 až 6 tohoto článku. Kromě toho by zohlednění poměru „osvobození od daně/obrat“ vedlo k neodůvodněné diskriminaci mezi beneficienty téhož daňového opatření.
43 Společnost GMB rovněž argumentuje strukturou čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení, aby zdůraznila, že pět odrážek tohoto ustanovení stanoví zvláštní kritéria. Z toho vyplývá, že finanční situace představuje faktor spojený s výrobou a prodejem daného obdobného výrobku.
44 Na druhém místě společnost GMB na základě druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku ve věci C‑888/19 P tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení v bodech 68, 69 a 72 uvedeného rozsudku, když rozhodl, že Komise měla poskytnout podrobnější vysvětlení ve svém rozhodnutí o zamítnutí žádosti společnosti Xinyi PV o přiznání STH, když se zabývala konkrétním dopadem zkreslení finanční situace této společnosti. Tribunál tak nesprávně přenesl na Komisi důkazní břemeno ohledně splnění podmínek pro přiznání STH, ačkoli toto břemeno nese podle judikatury Soudního dvora účastník řízení žádající o přiznání tohoto statusu. Společnost GMB je toho názoru, že na rozdíl od toho, co naznačují body 72 a 73 napadeného rozsudku, příslušelo společnosti Xinyi PV, aby prokázala, že dotčené preferenční daňové režimy nevedly k podstatným zkreslením její finanční situace, a nikoli Komisi, aby prokázala opak, jelikož posledně uvedená je povinna pouze posoudit důkazy předložené společností Xinyi PV, což ostatně v projednávané věci učinila.
45 Společnost Xinyi PV všechny tyto argumenty zpochybňuje.
46 Zaprvé společnost Xinyi PV chápe argumentaci Komise v tom smyslu, že podle tohoto orgánu se výraz „při výrobě nebo prodeji daného obdobného výrobku“ uvedený v čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení týká pouze první části prvního kritéria pro přiznání STH uvedeného v čl. 2 odst. 7 písm. c) první odrážce tohoto nařízení. Takový výklad by přitom byl neslučitelný se samotným zněním čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky uvedeného nařízení, který se týká konkrétně výrobních nákladů obdobného výrobku. Kromě toho Komise nevysvětlila, jaký by byl účel ostatních čtyř kritérií pro přiznání STH, pokud by jím nebylo umožnit použití nákladů a prodejních cen v Číně během období šetření v případě, že tyto náklady a prodejní ceny jsou vhodné pro výpočet běžné hodnoty. Komise provedla výklad těchto dalších kritérií, který nesouvisí s účelem čl. 2 odst. 7 písm. b) a c) téhož nařízení.
47 Zadruhé má společnost Xinyi PV v podstatě za to, že Tribunál mohl v projednávané věci právem učinit paralelu s věcí, ve které byl vydán rozsudek ze dne 19. července 2012, Rada v. Zhejiang Xinan Chemical Industrial Group (C‑337/09 P, EU:C:2012:471). Jak v první, tak v druhé z těchto věcí totiž unijní orgány odmítly přezkoumat důkazy předložené na podporu žádosti o přiznání STH.
48 Kromě toho stejně jako v souvislosti s použitím čl. 2 odst. 7 písm. c) první odrážky základního nařízení by Komise měla v rámci třetí odrážky tohoto ustanovení vždy posoudit dopad zkreslení či nezkreslení na ceny nebo náklady výrobce. Nemůže se spokojit s abstraktním a nepřesným posouzením.
49 Zatřetí, pokud jde o argumentaci týkající se užitečného účinku výrazu „finanční situace“ uvedeného v čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážce, společnost Xinyi tvrdí, že i když podstatné zkreslení finanční situace společnosti ovlivňuje spíše její ceny než náklady, výklad provedený Tribunálem nezbavuje tento výraz jeho užitečného účinku.
50 Začtvrté, pokud jde o čtvrtou a pátou odrážku čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení, je zřejmé, že skutečnost, která je relevantní v souvislosti se čtvrtou odrážkou tohoto ustanovení, a sice že se na společnost nevztahuje úpadkové řízení, zkresluje její náklady a ceny. Stejně tak by měl dopad na náklady a ceny společnosti případný zisk, jenž je relevantní v souvislosti s pátou odrážkou uvedeného ustanovení, z výhodnějšího měnového přepočtu, než je tržní směnný kurz v době nákupu nebo prodeje cizí měny.
51 V replikách a duplikách předložených ve věci C‑884/19 P Komise a společnost GMB namítají, že neexistuje žádný obecný požadavek, který by byl společný pěti kritériím pro přiznání STH uvedeným v pěti odrážkách článku 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení a ukládal by prokázat skutečné zkreslení výrobních nákladů.
52 V tomto ohledu Komise zejména zdůrazňuje, že s ohledem na znění čl. 2 odst. 7 písm. b) a c) základního nařízení požadavek, podle kterého musí u dotčeného výrobce převažovat podmínky tržního hospodářství, pokud jde o výrobu a prodej obdobného výrobku, nijak neodkazuje na výrobní náklady a na absenci skutečného zkreslení těchto nákladů. Komise a společnost GMB mají v podstatě za to, že se tento požadavek tedy týká pouze kontextu, v němž výrobce působí, zatímco pět kritérií vyjmenovaných v čl. 2 odst. 7 písm. c) tohoto nařízení se zabývá různými aspekty tohoto kontextu. Společnost Xinyi PV ostatně připouští, že čtvrté a páté kritérium automaticky znamená dopad na náklady. Podle Komise a společnosti GMB by tomu mělo být stejně u třetího kritéria.
53 Komise dále podotýká, že z účelu čl. 2 odst. 7 základního nařízení nelze vyvodit jiný výklad než ten, že má zabránit zohlednění cen a nákladů platných v zemích, které nemají tržní hospodářství, jelikož tyto parametry v těchto zemích obvykle nejsou výsledkem působení tržních sil. Jedná se tedy o úvodní ustanovení, zatímco kritéria uvedená v čl. 2 odst. 7 písm. c) tohoto nařízení slouží k určení, zda společnost žádající o STH podléhá pouze obvyklým tržním zákonům. Tato úvodní povaha by byla narušena, pokud by všechna tato kritéria byla podmíněna, jak to učinil Tribunál, prokázáním skutečného dopadu na výrobní náklady pro každý konkrétní výrobek vyráběný a vyvážený společností za každé období šetření.
54 Společnost GMB dodává, že rozhodovací praxe Komise potvrzuje možnost odepřít STH na základě čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky základního nařízení z důvodu zkreslení, která mají dopad pouze na finanční situaci dotyčného subjektu, například z důvodu existence preferenčního daňového režimu. Kromě toho z judikatury Tribunálu vyplývá, že čl. 2 odst. 1 až 6 a čl. 2 odst. 7 tohoto nařízení tvoří dva různé soubory pravidel.
Závěry Soudního dvora
Úvodní poznámky
55 Co se týče čl. 2 odst. 7 základního nařízení, toto ustanovení, v návaznosti na to, co uvádí bod 6 odůvodnění tohoto nařízení, zavádí zvláštní režim stanovící podrobná pravidla pro výpočet běžné hodnoty v případě dovozu ze zemí bez tržního hospodářství (obdobně viz rozsudek ze dne 16. července 2015, Komise v. Rusal Armenal, C‑21/14 P, EU:C:2015:494, bod 47).
56 Podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení je tedy běžná hodnota v případech dovozu ze země bez tržního hospodářství v zásadě zjišťována, odchylně od pravidel stanovených v odstavcích 1 až 6 článku 2 téhož nařízení, na základě ceny nebo hodnoty vypočtené ve třetí zemi s tržním hospodářstvím, tzn. podle metody srovnatelné země. Cílem tohoto ustanovení je tak zabránit zohlednění cen a nákladů platných v zemích, které nemají tržní hospodářství, jelikož tyto parametry v těchto zemích obvykle nejsou výsledkem působení tržních sil [rozsudek ze dne 28. února 2018, Komise v. Xinyi PV Products (Anhui) Holdings, C‑301/16 P, EU:C:2018:132, bod 64 a citovaná judikatura].
57 Podle čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení se však v případě antidumpingových šetření týkajících se dovozu zboží zejména z Číny, běžná hodnota určí v souladu s čl. 2 odst. 1 až 6 tohoto nařízení, a tedy nikoli podle metody srovnatelné země, pokud se na základě řádně odůvodněných žádostí jednoho nebo více výrobců, na něž se vztahuje šetření, a v souladu s kritérii a postupy uvedenými v čl. 2 odst. 7 písm. c) uvedeného nařízení prokáže, že při výrobě nebo prodeji daného obdobného výrobku převažují pro tohoto výrobce nebo tyto výrobce podmínky tržního hospodářství [rozsudek ze dne 28. února 2018, Komise v. Xinyi PV Products (Anhui) Holdings, C‑301/16 P, EU:C:2018:132, bod 65 a citovaná judikatura].
58 Jak plyne z jednotlivých nařízení, z nichž vzešel čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení, cílem tohoto mechanismu je umožnit výrobcům působícím v podmínkách tržního hospodářství, kteří vznikli zejména v Číně, aby s nimi bylo zacházeno podle jejich individuální situace, a nikoli podle celkové situace země, ve které jsou usazeni [rozsudek ze dne 28. února 2018, Komise v. Xinyi PV Products (Anhui) Holdings, C‑301/16 P, EU:C:2018:132, bod 66 a citovaná judikatura].
59 Důkazní břemeno tudíž nese výrobce, který si přeje, aby se na něj vztahoval STH podle čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení. Článek 2 odst. 7 písm. c) první pododstavec tohoto nařízení totiž stanoví, že žádost předložená takovým výrobcem musí být doložena dostatečnými důkazy, jež jsou v něm specifikovány, že působí v podmínkách tržního hospodářství. Orgánům Unie tudíž nepřísluší prokazovat, že vyvážející výrobce nesplňuje podmínky pro užívání uvedeného statusu. Těmto orgánům naproti tomu přísluší posoudit, zda jsou důkazy předložené dotyčným výrobcem dostatečné k prokázání toho, že kritéria vyjmenovaná v uvedeném čl. 2 odst. 7 písm. c) prvním pododstavci jsou splněna, aby mu mohl být přiznán STH, a unijnímu soudu přísluší ověřit, zda takové posouzení není zjevně nesprávné [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 2. února 2012, Brosmann Footwear (HK) a další v. Rada, C‑249/10 P, EU:C:2012:53, bod 32, jakož i ze dne 28. února 2018, Komise v. Xinyi PV Products (Anhui) Holdings, C‑301/16 P, EU:C:2018:132, bod 67 a citovaná judikatura].
60 Je nesporné, že v projednávané věci byla žádost společnosti Xinyi PV o přiznání STH zamítnuta z jediného důvodu, a sice že tato společnost neprokázala, že splňuje třetí kritérium pro přiznání STH, které je uvedeno v čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážce základního nařízení.
61 Podle tohoto ustanovení musí dotčený výrobce doložit dostačující důkazy o tom, že jeho výrobní náklady a jeho finanční situace nepodléhají podstatnému zkreslení způsobenému bývalým systémem netržního hospodářství, zejména pokud jde o odpisy aktiv, jiné odpisy, směnný obchod a zaplacení započtením.
62 Jak vyplývá ze znění uvedeného ustanovení, toto ustanovení stanoví dvě kumulativní podmínky, z nichž jedna se týká existence podstatného zkreslení výrobních nákladů a hospodářské situace dotčeného podniku a druhá skutečnosti, že uvedené zkreslení bylo patrně způsobeno bývalým systémem netržního hospodářství [rozsudek ze dne 28. února 2018, Komise v. Xinyi PV Products (Anhui) Holdings, C‑301/16 P, EU:C:2018:132, bod 70].
63 Napadený rozsudek se týká pouze první z těchto podmínek, neboť Tribunál měl za to, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení při jejím posouzení.
64 V tomto ohledu měl Tribunál v bodě 55 napadeného rozsudku za to, že s ohledem na znění čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení se kritéria uvedená v čl. 2 odst. 7 písm. c) tohoto nařízení týkají výroby a prodeje daného obdobného výrobku. Vzhledem k tomu, že Tribunál měl za to, že toto upřesnění je provedeno v kontextu článku 2 uvedeného nařízení, který stanoví pravidla pro výpočet běžné hodnoty, v bodě 57 napadeného rozsudku rozhodl, že všechna kritéria uvedená v čl. 2 odst. 7 písm. c) téhož nařízení „vyjadřují vůli ověřit, že hospodářský subjekt žádající o přiznání STH postupuje, pokud jde o výrobu a prodej daného obdobného výrobku, v souladu se zásadami, které umožňují výpočet běžné hodnoty“.
65 V tomto kontextu Tribunál v bodech 58 až 61 napadeného rozsudku vyložil čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážku základního nařízení v tom smyslu, že pokud jde o okolnosti nebo opatření, která se týkají finanční situace podniku z obecného hlediska, musí Komise ještě posoudit s ohledem na důkazy předložené během správního řízení, zda tyto okolnosti nebo tato opatření jsou skutečně příčinou podstatného zkreslení faktorů týkajících se výroby a prodeje daného obdobného výrobku.
66 V projednávané věci měl Tribunál v bodech 66 až 72 napadeného rozsudku v podstatě za to, že se Komise za účelem prokázání nesplnění třetího kritéria pro přiznání STH nemohla opřít pouze o daňové zvýhodnění, jehož společnost Xinyi PV využívala, a o skutečnost, že toto zvýhodnění mohlo přilákat kapitálové investory. Za tímto účelem v bodě 67 tohoto rozsudku uvedl, že se tyto důvody týkají nanejvýš finanční situace této společnosti z velmi abstraktního hlediska bez vazby na prvky, které jsou výslovně uvedeny v čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážce základního nařízení nebo na další prvky týkající se výroby a prodeje daného obdobného výrobku, jejichž podstatné zkreslení vyplývající ze sporného zvýhodnění by zpochybnilo možnost platně vypočítat běžnou hodnotu podle čl. 2 odst. 1 až 6 základního nařízení.
67 Z těchto připomenutí vyplývá, že Tribunál v podstatě vyložil čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážku základního nařízení v tom smyslu, že existence podstatného zkreslení celkové finanční situace dotyčného výrobce může vést k tomu, že Komise zamítne žádost tohoto výrobce o přiznání STH pouze, pokud má toto zkreslení dopad na výrobu nebo prodej daného obdobného výrobku, což přísluší posoudit Komisi.
68 Prvním důvodem kasačního opravného prostředku ve věci C‑884/19 P, jakož i první částí prvního důvodu kasačního opravného prostředku ve věci C‑888/19 P Komise a společnost GMB zpochybňují tento výklad, který je z jejich pohledu trpí několika právními omyly. Druhou částí prvního důvodu kasačního opravného prostředku v posledně uvedené věci společnost GMB Tribunálu rovněž vytýká, že chybně přenesl důkazní břemeno.
69 Je tudíž třeba postupně posoudit obě tato tvrzení.
K tvrzeným právním omylům při výkladu čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky základního nařízení
70 V souladu s ustálenou judikaturou je třeba pro výklad ustanovení unijního práva vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jíž je součástí (rozsudek ze dne 12. září 2019, Komise v. Kolachi Raj Industrial, C‑709/17 P, EU:C:2019:717, bod 82 a citovaná judikatura).
71 Ve světle této judikatury je třeba přistoupit k výkladu čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky základního nařízení, který uvádí třetí kritérium pro přiznání STH, a konkrétně podmínku týkající se existence podstatného zkreslení výrobních nákladů a finanční situace dotčeného podniku.
72 Na prvním místě, pokud jde o doslovný výklad této podmínky, je třeba připomenout, jak vyplývá z čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky základního nařízení a bodu 61 tohoto rozsudku, že dotyčný výrobce musí předložit dostatečné důkazy, jimiž může prokázat, že „[jeho] výrobní náklady a [jeho] finanční situace […] nepodléhají podstatnému zkreslení“.
73 Použití spojky „a“ jednoznačně znamená, že je na tomto výrobci, aby prokázal jednak absenci podstatného zkreslení svých výrobních nákladů a jednak absenci podstatného zkreslení své finanční situace. Uvedená podmínka je tedy založena na dvou kumulativních a odlišných dílčích podmínkách.
74 Tato okolnost znamená, že STH nemůže být přiznán, pokud jedna z těchto dílčích podmínek není splněna, ať už se jedná o podmínku týkající se absence podstatného zkreslení způsobeného bývalým systémem netržního hospodářství, pokud jde o výrobní náklady dotyčného výrobce, nebo o podmínku absence podstatného zkreslení jeho finanční situace.
75 Tím, že Tribunál možnost zamítnout žádost o přiznání STH z důvodu existence podstatného zkreslení finanční situace dotyčného výrobce ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky základního nařízení podmiňuje zjištěním, že toto zkreslení má dopad na výrobu a prodej daného obdobného výrobku, jeho výklad, jak je uveden v bodech 64 až 67 tohoto rozsudku, přitom zaměňuje uvedené kumulativní a odlišné dílčí podmínky a zbavuje zmínku o podstatném zkreslení finanční situace dotyčného výrobce jakéhokoli významu.
76 Okolnost, že toto ustanovení uvádí seznam parametrů, které mohou vést ke zkreslením spadajícím do jeho působnosti, „zejména pokud jde o odpisy aktiv, jiné odpisy, směnný obchod a zaplacení započtením“, nemůže tento výklad vyvrátit.
77 Kromě toho, jak Tribunál právem uvedl v bodě 59 napadeného rozsudku, použití příslovce „zejména“ zdůrazňuje čistě orientační charakter tohoto výčtu, nestanoví žádnou výslovnou spojitost mezi parametry, které uvádí, a faktory zohledněnými pro účely výpočtu běžné hodnoty podle čl. 2 odst. 1 až 6 základního nařízení.
78 Z toho vyplývá, že s ohledem na znění čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky základního nařízení toto ustanovení neobsahuje žádnou zmínku, která by spojovala posouzení existence podstatného zkreslení finanční situace dotyčného výrobce s jeho výrobními náklady nebo s faktory relevantními pro účely určení běžné hodnoty podle čl. 2 odst. 1 až 6 tohoto nařízení.
79 Toto znění naopak naznačuje, že třetí kritérium pro přiznání STH se týká finanční situace dotyčného výrobce v širším smyslu a nutně se nevztahuje pouze na výrobní náklady nebo ceny.
80 Výklad provedený Tribunálem je tedy v rozporu s jasným zněním čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky základního nařízení, jak tvrdí Komise a společnost GMB.
81 Na druhém místě kontext a obecná systematika čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky základního nařízení rovněž vyvracejí výklad zastávaný Tribunálem a podporují výklad uvedený v bodě 79 tohoto rozsudku.
82 Zaprvé, pokud jde o úzký vztah, který Tribunál vytvořil mezi tímto ustanovením a čl. 2 odst. 1 až 6 základního nařízení, je třeba připomenout, že podle judikatury citované v bodech 55 až 57 tohoto rozsudku čl. 2 odst. 7 tohoto nařízení zavádí zvláštní režim, který se odchyluje od obecných pravidel pro výpočet běžné hodnoty stanovených v čl. 2 odst. 1 až 6 uvedeného nařízení. Tento zvláštní režim se použije na dovoz ze zemí bez tržního hospodářství.
83 Uvedený zvláštní režim je přitom v zásadě založen na metodě srovnatelné země v souladu s čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení, která se podle čl. 2 odst. 7 písm. b) a c) tohoto nařízení použije automaticky i v rámci antidumpingových šetření týkajících se dovozu zejména z Číny. Jen tehdy, když čínský výrobce právně dostačujícím způsobem prokáže, že splňuje všech pět podmínek stanovených v čl. 2 odst. 7 písm. c) uvedeného nařízení, se na něj tato metoda neuplatní a Komise bude povinna vypočítat běžnou hodnotu ve vztahu k tomuto výrobci podle metody popsané v čl. 2 odst. 1 až 6 základního nařízení, stanovené pro dovoz ze zemí s tržním hospodářstvím [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. února 2018, Komise v. Xinyi PV Products (Anhui) Holdings, C‑301/16 P, EU:C:2018:132, bod 80].
84 Pokud jde tedy o antidumpingové šetření dovozů z Číny, použití obecných pravidel článku 2 odst. 1 až 6 základního nařízení předpokládá splnění všech podmínek stanovených v čl. 2 odst. 7 písm. b) a c) tohoto nařízení.
85 Tribunál tím, že v bodech 57 a 61 napadeného rozsudku podmínil použití čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení analýzou na úrovni dotyčného výrobce, jejímž cílem je ověřit, zda tento výrobce funguje v souladu se zásadami umožňujícími výpočet běžné hodnoty nebo zda by použití těchto obecných pravidel vedlo k umělým výsledkům, se přitom dopustil záměny mezi režimy stanovenými v čl. 2 odst. 1 až 6 a v čl. 2 odst. 7 základního nařízení a tím porušil obecnou systematiku těchto ustanovení.
86 Mimoto na rozdíl od toho, co Tribunál rozhodl v bodě 61 napadeného rozsudku, takový výklad nemůže být založen ani na analogii s bodem 82 rozsudku ze dne 19. července 2012, Rada v. Zhejiang Xinan Chemical Industrial Group (C‑337/09 P, EU:C:2012:471), v němž Soudní dvůr rozhodl, pokud jde o čl. 2 odst. 7 písm. c) první odrážku základního nařízení, který stanoví první kritérium pro přiznání STH, že to, zda mají státní zásahy do dotčených rozhodnutí výrobce o ceně, nákladech a vstupech zásadní povahu, či nikoliv, musí být posouzeno s ohledem na účel tohoto ustanovení, kterým je zajistit, aby výrobce působil v podmínkách tržního hospodářství, a zejména aby náklady, které má, a ceny, které stanoví, byly výsledkem volné hry tržních sil.
87 První kritérium pro přiznání SHT, stanovené v čl. 2 odst. 7 písm. c) první odrážce základního nařízení, se přitom výslovně týká rozhodnutí výrobce o ceně, nákladech a vstupech (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. července 2012, Rada v. Zhejiang Xinan Chemical Industrial Group, C‑337/09 P, EU:C:2012:471, bod 79), a to na rozdíl od třetího kritéria pro přiznání STH dotčeného v projednávané věci. V každém případě Soudní dvůr v rozsudku ze dne 19. července 2012, Rada v. Zhejiang Xinan Chemical Industrial Group (C‑337/09 P, EU:C:2012:471), nezaložil žádnou přímou souvislost mezi podmínkami pro přiznání STH stanovenými v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení a ustanoveními čl. 2 odst. 1 až 6 tohoto nařízení.
88 Zadruhé, jak uvedl Tribunál v bodě 54 napadeného rozsudku, z čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení zajisté vyplývá, že přiznání STH je podmíněno tím, že dotyčný výrobce na základě řádně odůvodněných žádostí a v souladu s kritérii a postupy uvedenými v čl. 2 odst. 7 písm. c) tohoto nařízení prokáže, že „při výrobě nebo prodeji daného obdobného výrobku převažují pro [tohoto výrobce] podmínky tržního hospodářství“.
89 Na rozdíl však od toho, co Tribunál rozhodl v bodech 55 a 57 napadeného rozsudku, z toho nelze vyvodit, že všech pět kritérií uvedených v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení se týká výroby a prodeje daného obdobného výrobku v tom smyslu, že třetí odrážka tohoto ustanovení by vyžadovala, jak naznačuje bod 60 tohoto rozsudku, že v případě opatření týkajících se finanční situace podniku z obecného hlediska musí Komise ještě posoudit, zda tato opatření jsou skutečně příčinou podstatného zkreslení, jež má dopad na výrobu a prodej daného obdobného výrobku.
90 Nic ve struktuře čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení totiž neumožňuje se domnívat, že každé z pěti kritérií uvedených v tomto ustanovení musí být výslovně posouzeno ve vztahu k faktorům, které přímo ovlivňují výrobu a prodej daného obdobného výrobku. Je tak třeba poznamenat, jak uvedl generální advokát v bodě 67 svého stanoviska, že mezi těmito kritérii jsou například ve čtvrté a páté odrážce uvedeného ustanovení kritéria týkající se podřízení právní úpravě úpadku a vlastnictví a měnových přepočtů. Tato kritéria přitom již pojmově nemají přímou souvislost s výrobou nebo prodejem daného obdobného výrobku, i když jak se ostatně shodují všechny účastnice řízení o projednávaných kasačních opravných prostředcích, lze předpokládat, že se tyto faktory mohou nepřímo odrazit v nákladech nebo cenách dotyčného výrobce.
91 Obdobně, jak v podstatě uvedl generální advokát v bodě 68 svého stanoviska, kritérium týkající se existence podstatného zkreslení finanční situace dotyčného výrobce musí být s ohledem na obecné znění a obecnou systematiku čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení chápáno tak, že se v širokém smyslu vztahuje na všechna opatření, byť obecná, jako jsou preferenční daňové režimy, která vedou k podstatnému zkreslení finanční situace tohoto výrobce. To platí tím spíše, že v případě takových opatření lze předpokládat, že tato opatření mohou zkreslit náklady a ceny uvedeného výrobce, aniž je dotčena možnost dotyčného výrobce prokázat opak.
92 Na třetím místě je takový výklad rovněž v souladu s účelem zvláštního režimu zavedeného článkem 2 odst. 7 základního nařízení a připomenutého v bodech 56 a 58 tohoto rozsudku.
93 Cílem tohoto ustanovení je totiž zabránit zohlednění cen a nákladů utvořených v zemích, které nemají tržní hospodářství, jelikož tyto parametry obvykle nejsou výsledkem působení tržních sil, a to, jak správně uvedl generální advokát v bodě 69 svého stanoviska, bez ohledu na přímou nebo nepřímou povahu důsledků opatření, která vedou ke zkreslení parametrů tržního hospodářství ve vztahu k cenám a nákladům daného obdobného výrobku.
94 Z výše uvedených úvah vyplývá, že výklad čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky základního nařízení, který Tribunál provedl, je právně mylný, jelikož je v rozporu s jasným zněním tohoto ustanovení a nezohledňuje právní kontext, obecnou systematiku ani účel uvedeného ustanovení.
95 Prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku ve věci C‑884/19 P, jakož i první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku ve věci C‑888/19 P je tudíž třeba vyhovět.
K tvrzenému právnímu omylu, pokud jde o rozložení důkazního břemene
96 Druhou částí prvního důvodu kasačního opravného prostředku společnost GMB Tribunálu vytýká, že se dopustil právního omylu, pokud jde o rozložení důkazního břemene ohledně splnění třetího kritéria pro přiznání STH.
97 V tomto ohledu je třeba uvést, že Tribunál měl v bodě 60 napadeného rozsudku za to, že pokud jde o opatření týkající se finanční situace dotyčného výrobce z obecného hlediska, přísluší Komisi, aby na základě důkazů předložených během správního řízení posoudila, zda tato opatření jsou skutečně příčinou zkreslení této situace v souvislosti s výrobou nebo prodejem daného obdobného výrobku.
98 Tribunál tím uložil Komisi povinnost prokázat, že podstatné zkreslení finanční situace dotyčného výrobce ovlivňuje výrobu nebo prodej daného obdobného výrobku.
99 Přitom podle judikatury citované v bodě 59 tohoto rozsudku nese důkazní břemeno splnění všech kritérií stanovených v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení výrobce, který si přeje požívat STH podle čl. 2 odst. 7 písm. b) tohoto nařízení. Komisi nepřísluší, aby prokázala, že výrobce nesplňuje podmínky stanovené pro přiznání tohoto statusu, ale aby posoudila, zda jsou důkazy předložené dotyčným výrobcem dostatečné k prokázání toho, že kritéria uvedená v tomto čl. 2 odst. 7 písm. c) jsou splněna, aby mu mohl být přiznán STH.
100 Tribunál tudíž chybně přenesl důkazní břemeno, takže je třeba vyhovět i druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku ve věci C‑888/19 P.
101 Za těchto podmínek a vzhledem k tomu, že první důvody kasačních opravných prostředků jsou opodstatněné, je třeba napadený rozsudek zrušit, aniž je nutné zkoumat ostatní důvody vznesené na podporu projednávaných kasačních opravných prostředků.
Ke sporu v prvním stupni
102 V souladu s čl. 61 prvním pododstavcem statutu Soudního dvora Evropské unie platí, že zruší-li Soudní dvůr rozhodnutí Tribunálu, může vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje.
103 V projednávané věci vznesla společnost Xinyi PV na podporu své žaloby čtyři žalobní důvody vycházející zaprvé z porušení čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky základního nařízení, zadruhé z porušení čl. 2 odst. 10 písm. i) tohoto nařízení, zatřetí z porušení čl. 2 odst. 8 a 9 uvedeného nařízení a začtvrté z porušení práva na obhajobu.
104 Zejména s ohledem na to, že první žalobní důvod byl předmětem kontradiktorní diskuze před Tribunálem a jeho přezkum nevyžaduje přijetí žádného dalšího organizačního procesního opatření nebo dokazování, má Soudní dvůr za to, že řízení dovoluje o této žalobě, pokud jde o tento žalobní důvod, rozhodnout a že je namístě vydat v tomto ohledu v dané věci konečné rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 8. září 2020, Komise a Rada v. Carreras Sequeros a další, C‑119/19 P a C‑126/19 P, EU:C:2020:676, bod 130, jakož i ze dne 16. září 2021, Komise v. Belgie a Magnetrol International, C‑337/19 P, EU:C:2021:741, bod 158).
K porušení čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky základního nařízení
105 V rámci tohoto prvního žalobního důvodu společnost Xinyi PV Komisi vytýká, že porušila čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážku základního nařízení.
106 V této souvislosti je třeba připomenout, jak vyplývá z bodů 61 a 62 tohoto rozsudku, že v souladu s čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážkou základního nařízení musí dotyčný výrobce předložit dostatečné důkazy, jimiž lze prokázat, že jeho výrobní náklady a jeho finanční situace nepodléhají podstatnému zkreslení způsobenému bývalým systémem netržního hospodářství. Toto ustanovení tudíž stanoví dvě kumulativní podmínky, jednu, která se týká existence podstatného zkreslení výrobních nákladů a finanční situace dotčeného podniku, a druhou, která se týká skutečnosti, že uvedené zkreslení bylo podle všeho způsobeno bývalým systémem netržního hospodářství.
107 První částí žalobního důvodu společnost Xinyi PV Komisi vytýká, že sporné nařízení zatížila protiprávností, a to tím, že shledala, že daňová zvýhodnění, z nichž měla tato společnost prospěch, představovala zkreslení způsobená bývalým systémem netržního hospodářství ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky základního nařízení.
108 V projednávaném případě měla Komise v dopise ze dne 13. září 2013 v podstatě za to, že režim zdanění příjmů, do něhož spadají dotčená daňová zvýhodnění a který zachází příznivým způsobem s některými společnostmi nebo některými hospodářskými odvětvími považovanými čínskou vládou za strategická, znamená, že tento režim nevychází z tržního hospodářství, ale ještě z velké části ze státního plánování.
109 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle judikatury Soudního dvora musí být čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážka základního nařízení vykládána v tom smyslu, že ukládá výrobci právně dostatečným způsobem prokázat, že jeho výrobní náklady a jeho finanční situace nepodléhají žádnému podstatnému zkreslení způsobenému systémem netržního hospodářství, ať už se jedná o systém státního obchodu nebo systém, který již v některých odvětvích přechází na systém tržního hospodářství [rozsudek ze dne 28. února 2018, Komise v. Xinyi PV Products (Anhui) Holdings, C‑301/16 P, EU:C:2018:132, body 85 a 95].
110 Kromě toho vzhledem k důkaznímu břemenu, které nese výrobce, spojení opatření, které spočívá v poskytnutí daňových zvýhodnění pro zahraniční investice do odvětví považovaných za strategická, jako jsou špičkové technologie, s jednotlivými pětiletými plány plněnými v Číně postačuje k tomu, aby bylo možné vycházet z toho, že toto opatření představuje zkreslení „způsobené bývalým systémem netržního hospodářství“ ve smyslu tohoto ustanovení. I když v současnosti čínské pětileté plány nadále nestanoví vymezené výrobní cíle pro všechna hospodářská odvětví, jako tomu bylo v době, kdy Čína ještě byla zemí se státním obchodem, je přesto obecně známo, že tyto plány stále – i po reformách, kterými prošel čínský hospodářský systém – hrají klíčovou roli v organizaci tohoto hospodářství, protože obsahují pro velké množství odvětví přesné cíle, které mají závaznou povahu pro všechny úrovně řízení [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. února 2018, Komise v. Xinyi PV Products (Anhui) Holdings, C‑301/16 P, EU:C:2018:132, body 94 a 95].
111 V projednávaném případě není přitom sporné, že dotčená daňová zvýhodnění mohou být spojena s jednotlivými plány plněnými v Číně a že tato země je i navzdory reformám provedeným v jejím hospodářském modelu nadále považována – jak vyplývá z ustanovení uvedených v čl. 2 odst. 7 písm. b) a c) základního nařízení – v zásadě za zemi bez tržního hospodářství, takže kontext, do kterého tato daňová zvýhodnění patří, je zásadně odlišný od kontextu, v němž fungují případně podobná opatření v zemích s tržním hospodářstvím [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. února 2018, Komise v. Xinyi PV Products (Anhui) Holdings, C‑301/16 P, EU:C:2018:132, bod 104].
112 Z toho vyplývá, že v projednávaném případě byla Komise oprávněna předpokládat, že dotčená opatření spočívající v daňových zvýhodněních provádějící pětiletý plán, což je charakteristický prvek netržního hospodářství, který je pro čínskou organizaci hospodářství charakteristický, byla způsobena bývalým systémem netržního hospodářství.
113 Tento závěr není zpochybněn argumenty, které společnost Xinyi PV vyvozuje ze srovnání daňových zvýhodnění dotčených v projednávané věci s praxí Komise v oblasti státních podpor.
114 Pokud jde o členské státy Unie, je totiž třeba připomenout, že taková daňová zvýhodnění jsou v zásadě neslučitelná s vnitřním trhem, a tudíž zakázaná, pokud je lze kvalifikovat jako „státní podpory“ ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, což vyžaduje, aby byly splněny čtyři podmínky uvedené v tomto ustanovení [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. února 2018, Komise v. Xinyi PV Products (Anhui) Holdings, C‑301/16 P, EU:C:2018:132, bod 105].
115 První část prvního žalobního důvodu musí být tudíž zamítnuta jako neopodstatněná.
116 V rámci druhé části prvního žalobního důvodu společnost Xinyi PV tvrdí, že se Komise každopádně dopustila zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu a nesprávného právního posouzení, když tvrdila, že zkreslení byla podstatná, pokud jde o její výrobní náklady a její finanční situaci, ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky základního nařízení.
117 V tomto ohledu je třeba připomenout, že z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že v oblasti společné obchodní politiky, a konkrétně v oblasti obchodních ochranných opatření disponují unijní orgány z důvodu složitosti hospodářských, politických a právních situací, které musí přezkoumávat, širokou posuzovací pravomocí. Soudní přezkum takového posouzení tudíž musí být omezen na ověření dodržení procesních pravidel, věcné správnosti skutkových zjištění, na jejichž základě se napadená volba provádí, absence zjevně nesprávného posouzení tohoto skutkového stavu a absence zneužití pravomoci [rozsudky ze dne 16. února 2012, Rada a Komise v. Interpipe Niko Tube a Interpipe NTRP, C‑191/09 P a C‑200/09 P, EU:C:2012:78, bod 63, jakož i ze dne 11. září 2014, Gem-Year Industrial a Jinn-Well Auto-Parts (Zhejiang) v. Rada, C‑602/12 P, nezveřejněný, EU:C:2014:2203, bod 48].
118 Dále z bodů 79, 91 a 92 tohoto rozsudku vyplývá, že s ohledem na znění, kontext, obecnou systematiku a účel článku 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky základního nařízení je třeba kritérium existence podstatného zkreslení finanční situace dotyčného výrobce chápat tak, že se v širokém smyslu vztahuje na všechna opatření, byť obecná, která vedou k podstatnému zkreslení finanční situace tohoto výrobce.
119 V projednávaném případě, jak vyplývá z dopisů ze dne 22. srpna a 13. září 2013 uvedených v bodech 12, 14 a 15 tohoto rozsudku, Komise opřela svůj závěr, podle kterého se společnosti Xinyi PV nepodařilo prokázat, že její finanční situace nebyla podstatně zkreslena, o konstatování, že tato společnost využívala dva preferenční daňové režimy. Zaprvé v rámci programu „2 Free 3 Halve“ mohou společnosti se zahraničním kapitálem využívat úplné osvobození od daně (0 %) po dobu dvou let a po dobu následujících tří let sazbu daně ve výši 12,5 % namísto běžné daňové sazby ve výši 25 %. A zadruhé na základě daňového režimu pro podniky v oblasti špičkových technologií se na společnost vztahuje snížená daňová sazba ve výši 15 % namísto běžné sazby ve výši 25 %. Podle Komise má využívání těchto daňových režimů vliv na výši zisků před zdaněním, který musí podnik dosáhnout, aby přilákal investory, a jejich kombinace vede k uplatnění výrazně snížené daňové sazby ve srovnání s běžnou sazbou, což může zejména sledovat cíl přilákat kapitál na snížené sazby, a tím ovlivnit celkovou finanční a hospodářskou situaci společnosti.
120 V tomto ohledu je třeba konstatovat, jak uvedl generální advokát v bodě 84 svého stanoviska a jak uvedla Komise, že základní kapitál představuje jeden ze vstupů společnosti, takže opatření, která mají vliv na její náklady, mohou již pojmově vést k podstatným zkreslením její finanční situace. Je tomu tak zejména tehdy, když se na dotčeného výrobce vztahují preferenční daňové režimy.
121 Žádným z argumentů uplatněných společností Xinyi PV, které nesla důkazní břemeno v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 59 tohoto rozsudku, nelze prokázat, že navzdory těmto preferenčním daňovým režimům nebyla její finanční situace podstatně zkreslena.
122 Zaprvé společnost Xinyi PV tvrdí, že dotčené daňové pobídky představovaly pouze 1,34 % jejích výrobních nákladů a 1,14 % jejího obratu v období šetření. Je však třeba uvést, že touto částí nevysvětluje, proč její výrobní náklady a obrat představují relevantní rámec pro posouzení dopadu preferenčních daňových režimů na její finanční situaci.
123 Zadruhé společnost Xinyi PV zdůrazňuje, že oba dotčené preferenční daňové režimy nemají trvalou povahu. V tomto ohledu je třeba konstatovat, jak tvrdí Komise, že z prohlášení, která společnost Xinyi PV učinila v průběhu šetření, vyplývá, že i když je program „2 Free 3 Halve“ omezen na dobu pěti let a využívání daňového režimu pro podniky v oblasti špičkových technologií je v počátku stanoveno na tři roky, nic to nemění na tom, že využívání posledně uvedeného režimu lze na žádost oprávněné osoby obnovit. Za těchto podmínek se Komise mohla domnívat, aniž se dopustila zjevně nesprávného posouzení, že využívání nejméně jednoho z obou režimů, a sice z daňového režimu pro podniky v oblasti špičkových technologií, je téměř trvalé.
124 Z výše uvedeného vyplývá, že se společnosti Xinyi PV nepodařilo prokázat, že posouzení Komise jsou stižena vadami spočívajícími ve zjevně nesprávném posouzení.
125 Druhou část prvního žalobního důvodu, a tedy i první žalobní důvod jako celek, je proto třeba zamítnout jako neopodstatněné.
K ostatním žalobním důvodům
126 Na rozdíl od toho, co bylo konstatováno u prvního žalobního důvodu žaloby v prvním stupni, stav řízení nedovoluje o této žalobě, pokud jde o druhý až čtvrtý žalobní důvod této žaloby, rozhodnout.
127 Tribunál totiž v rozsudku ze dne 16. března 2016, Xinyi PV Products (Anhui) Holdings v. Komise (T‑586/14, EU:T:2016:154), ani v napadeném rozsudku o těchto žalobních důvodech nerozhodl, jelikož se v obou z nich omezil na zrušení sporného nařízení na základě první a druhé části prvního žalobního důvodu, který mu byl předložen, aniž považoval za nutné rozhodnout o ostatních žalobních důvodech. S ohledem na dokumenty obsažené ve spise v řízeních před Tribunálem se přitom jeví, že tyto žalobní důvody nebyly během řízení, která vedla k vydání těchto dvou rozsudků, podrobně zkoumány ani projednány. Uvedené žalobní důvody kromě toho vyžadují provedení komplexního skutkového posouzení, ke kterému Soudní dvůr nemá podle svého názoru všechny nezbytné skutkové poznatky.
128 V důsledku toho je třeba vrátit věc zpět Tribunálu, aby rozhodl o druhém až čtvrtém žalobním důvodu, které před ním byly vzneseny.
K nákladům řízení
129 Vzhledem k tomu, že se věc vrací zpět Tribunálu, bude třeba rozhodnout o nákladech řízení později.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:
1) Rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 24. září 2019, Xinyi PV Products (Anhui) Holdings v. Komise (T‑586/14 RENV, EU:T:2019:668), se zrušuje.
2) Věc se vrací zpět Tribunálu Evropské unie k rozhodnutí o druhém až čtvrtém žalobním důvodu, které mu byly předloženy.
3) O nákladech řízení bude rozhodnuto později.
Podpisy.