Language of document : ECLI:EU:T:2022:19

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (čtvrtého rozšířeného senátu)

26. ledna 2022(*)

„Hospodářská soutěž – Zneužití dominantního postavení – Trh s mikroprocesory – Rozhodnutí konstatující porušení článku 102 SFEU a článku 54 Dohody o EHP – Věrnostní slevy – Čistá omezení – Kvalifikace zneužívajícího jednání – Analýza stejně výkonného soutěžitele – Celková strategie – Jediné a trvající protiprávní jednání“

Ve věci T‑286/09 RENV,

Intel Corporation Inc., se sídlem ve Wilmingtonu, Delaware (Spojené státy), zastoupená A. Parrem, solicitor, D. Beardem, QC, a J. Williamsem, barrister,

žalobkyně,

podporovaná

Association for Competitive Technology, Inc., se sídlem ve Washingtonu, DC (Spojené státy), zastoupená J.-F. Bellisem a K. Van Hovem, avocats,

vedlejší účastnicí,

proti

Evropské komisi, zastoupené T. Christoforouem, V. Di Buccim, N. Khanem a M. Kellerbauerem, jako zmocněnci,

žalované,

podporované

Union fédérale des consommateurs Que choisir (UFC Que choisir), se sdílem v Paříži (Francie), zastoupenou E. Nasry, avocate,

vedlejší účastnicí,

jejímž předmětem je návrh podaný na základě článku 263 SFEU znějící primárně na zrušení rozhodnutí Komise C(2009) 3726 final ze dne 13. května 2009 týkajícího se řízení podle článku [102 SFEU] a článku 54 Dohody o EHP (věc COMP/C‑3/37.990 – Intel), nebo podpůrně na zrušení nebo snížení částky pokuty uložené žalobkyni,

TRIBUNÁL (čtvrtý rozšířený senát),

ve složení H. Kanninen, předseda, J. Schwarcz (zpravodaj), C. Iliopoulos, I. Reine a B. Berke, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: E. Artemiou, radová,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 10. až 12. března 2020,

vydává tento

Rozsudek

 Skutkový základ sporu

1        Intel Corporation, Inc. (dále jen „žalobkyně“ nebo „Intel“) je společnost založená podle práva Spojených států, která zajišťuje design, vývoj, výrobu a prodej mikroprocesorů (dále jen „CPU“), „chipsets“ (čipových sad) a jiných polovodičových součástek, jakož i platformová řešení pro zpracování údajů a komunikační zařízení.

2        Na konci roku 2008 společnost Intel zaměstnávala přibližně 94 100 osob po celém světě. V roce 2007 měla společnost Intel čistý příjem ve výši 38 334 milionů amerických dolarů (USD) a čistý zisk ve výši 6 976 milionů USD. V roce 2008 činil její čistý příjem 37 586 milionů USD a její čistý zisk 5 292 milionů USD.

 Správní řízení

3        Dne 18. října 2000 podala společnost Advanced Micro Devices, Inc. (dále jen „AMD“) ke Komisi Evropských společenství formální stížnost na základě článku 3 nařízení Rady č. 17 ze dne 6. února 1962, první nařízení, kterým se provádějí články [101] a [102 SFEU] (Úř. věst. 1962, 13, s. 204), kterou doplnila o nové skutečnosti a nová tvrzení vznesená v rámci doplňující stížnosti ze dne 26. listopadu 2003.

4        V květnu 2004 zahájila Komise řadu vyšetřování týkajících se určitých skutečností obsažených v doplňující stížnosti společnosti AMD. V rámci tohoto šetření a s pomocí několika vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž provedla Komise v souladu s čl. 20 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích [101] a [102 SFEU] (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1) v červenci 2005 kontroly ve čtyřech místech podnikání společnosti Intel v Německu, ve Španělsku, v Itálii a Spojeném království, jakož i v místech podnikání několika zákazníků společnosti Intel v Německu, ve Španělsku, ve Francii, v Itálii a Spojeném království.

5        Dne 17. července 2006 podala společnost AMD stížnost k Bundeskartellamt (spolkový úřad pro kartelové dohody, Německo), ve které tvrdila, že společnost Intel zavedla spolu se společností Media-Saturn-Holding GmbH (dále jen „MSH“), která je evropským distributorem mikroelektronických zařízení a hlavním evropským distributorem stolních počítačů, zejména obchodní praktiky, jejichž cílem je vyloučení soutěžitelů. Spolkový úřad pro kartelové dohody v této věci komunikoval s Komisí na základě článku 12 nařízení č. 1/2003.

6        Dne 23. srpna 2006 měla Komise schůzku s panem D1 [důvěrné](1), zákazníkem společnosti Intel. Komise nevložila orientační seznam témat z této schůzky do spisu ve věci a nevyhotovila zápis. Jeden člen skupiny pověřené spisem v rámci Komise sepsal zprávu týkající se této schůzky, kterou Komise kvalifikovala jako interní. Dne 19. prosince 2008 poskytla Komise žalobkyni nedůvěrné znění této zprávy.

7        Dne 26. července 2007 Komise zaslala žalobkyni oznámení námitek (dále jen „oznámení námitek z roku 2007“) týkající se jejího chování vůči pěti velkým výrobcům původního zařízení (Original Equipment Manufacturer, dále jen „OEM“), a sice společnostem Dell, Hewlett-Packard Company (HP), Acer Inc., NEC Corp. a International Business Machines Corp. (IBM). Společnost Intel na ně odpověděla dne 7. ledna 2008 a slyšení se konalo ve dnech 11. a 12. března 2008. Společnost Intel měla přístup ke spisu třikrát, konkrétně dne 31. července 2007, 23. července a 19. prosince 2008.

8        Komise provedla několik vyšetřovacích úkonů ohledně tvrzení AMD, včetně kontrol v místech podnikání několika maloobchodních prodejců počítačů a v místech podnikání společnosti Intel, které se uskutečnily v únoru 2008. Komise kromě toho zaslala několik písemných žádostí o informace na základě článku 18 nařízení č. 1/2003 různým velkým OEM.

9        Dne 17. července 2008 zaslala Komise žalobkyni doplňující oznámení námitek týkající se jejího chování vůči společnosti MSH. Toto oznámení námitek (dále jen „doplňující oznámení námitek z roku 2008“) se týkalo rovněž chování společnosti Intel vůči společnosti Lenovo Group Ltd (dále jen „Lenovo“) a obsahovalo nové důkazy o chování společnosti Intel vůči některým OEM, kterých se týkalo oznámení námitek z roku 2007, jež Komise obdržela po vydání oznámení námitek z roku 2007.

10      Komise nejprve poskytla společnosti Intel lhůtu osmi týdnů pro předložení odpovědi na doplňující oznámení námitek z roku 2008. Dne 15. září 2008 úředník pro slyšení prodloužil tuto lhůtu až do 17. října 2008.

11      Společnost Intel neodpověděla ve stanové lhůtě na doplňující oznámení námitek z roku 2008. Dne 10. října 2008 namísto toho podala žalobu k Tribunálu, zapsanou pod číslem T‑457/08, ve které jej žádala, aby tento soud zaprvé zrušil dvě rozhodnutí Komise týkající se stanovení lhůty pro odpověď na doplňující oznámení námitek z roku 2008 a odmítnutí Komise obstarat si několik kategorií dokumentů pocházejících zejména ze spisu o soukromém sporu mezi společnostmi Intel a AMD v americkém státě Delaware (Spojené státy) a zadruhé, aby prodloužil lhůtu pro předložení odpovědi na doplňující oznámení námitek z roku 2008, aby disponovala lhůtou 30 dnů ode dne, kdy obdrží přístup k relevantním dokumentům.

12      Společnost Intel dále podala návrh na nařízení předběžného opatření, zapsaný pod číslem T‑457/08 R, kterým se domáhala přerušení řízení Komise do doby přijetí rozsudku o její žalobě ve věci samé, jakož i přerušení lhůty stanovené pro předložení její odpovědi na doplňující oznámení námitek z roku 2008 a podpůrně poskytnutí lhůty 30 dnů ode dne přijetí uvedeného rozsudku pro odpověď na doplňující oznámení námitek z roku 2008.

13      Dne 19. prosince 2008 Komise zaslala společnosti Intel dopis, ve kterém ji upozornila na určité množství důkazů, které zamýšlela použít v případném konečném rozhodnutí (dále jen „dopis uvádějící skutkové okolnosti“). Společnost Intel neodpověděla na tento dopis ve lhůtě stanovené do 23. ledna 2009.

14      Dne 27. ledna 2009 předseda Tribunálu zamítl návrh na nařízení předběžného opatření usnesením ze dne 27. ledna 2009, Intel v. Komise (T‑457/08 R, nezveřejněné, EU:T:2009:18). Po přijetí tohoto usnesení navrhla společnost Intel dne 29. ledna 2009, že předloží odpověď na doplňující oznámení námitek z roku 2008 a dopis uvádějící skutkové okolnosti ve 30 dnech od přijetí usnesení předsedou Tribunálu.

15      Dne 2. února 2009 Komise dopisem informovala společnost Intel o skutečnosti, že její útvary rozhodly o neprodloužení lhůty stanovené pro odpověď na doplňující oznámení námitek z roku 2008 nebo na dopis uvádějící skutkové okolnosti. Týž dopis rovněž uváděl, že útvary Komise jsou nicméně ochotny zvážit případnou relevanci opožděného vyjádření, pokud společnost Intel předloží své vyjádření do dne 5. února 2009. Konečně se Komise domnívala, že není povinna vyhovět žádosti o slyšení předložené po lhůtě a že její útvary mají za to, že řádný průběh správního řízení nevyžaduje konání slyšení.

16      Dne 3. února 2009 vzala společnost Intel zpět žalobu v hlavním řízení ve věci T‑457/08 a věc byla vyškrtnuta z rejstříku usnesením předsedy pátého senátu Tribunálu dne 24. března 2009.

17      Dne 5. února 2009 společnost Intel předložila vyjádření obsahující připomínky týkající se doplňujícího oznámení námitek z roku 2008, jakož i dopisu uvádějícího skutkové okolnosti, které označila za „odpověď na doplňující oznámení námitek [z roku 2008], a „odpověď na [dopis uvádějící skutkové okolnosti]“.

18      Dne 10. února 2009 napsala společnost Intel úředníkovi pro slyšení a požádala v souvislosti s doplňujícím oznámením námitek z roku 2008 o slyšení. Úředník pro slyšení zamítl tuto žádost dopisem ze dne 17. února 2009.

19      Dne 13. května 2009 přijala Komise rozhodnutí C(2009) 3726 final v řízení podle článku [102 SFEU] a článku 54 Dohody o EHP (Věc COMP/C‑3/37.990 – Intel) (dále jen „napadené rozhodnutí“), jehož shrnutí je uvedeno v Úředním věstníku Evropské unie (Úř. věst. 2009, C 227, s. 13).

 Napadené rozhodnutí

20      Podle napadeného rozhodnutí se společnost Intel dopustila jediného a trvajícího porušení článku 102 SFEU a článku 54 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP) v období od října 2002 do prosince 2007 tím, že použila strategii, jejímž cílem bylo vyloučit konkurenta, a sice společnost AMD, z trhu s CPU založenými na architektuře x86 (dále jen „CPU x86“).

 Relevantní trh

21      Výrobky dotčenými v napadeném rozhodnutí jsou CPU, které jsou klíčovou součástí každého počítače, jak pokud jde o celkový výkon systému, tak o jeho celkovou cenu. CPU jsou často nazývány „mozkem“ počítače. Výrobní proces CPU tedy vyžaduje nákladná zařízení.

22      CPU používané v počítačích lze rozdělit do dvou kategorií, a sice CPU x86 a CPU založené na jiné architektuře. Architektura x86 je standard, který společnost Intel navrhla pro své CPU. Může fungovat pod operačním systémem Windows i Linux. Windows je spojený především s instrukčním souborem odpovídajícím architektuře x86. Před rokem 2000 bylo na trhu více výrobců CPU x86. Většina z těchto výrobců však z trhu odešla. Napadené rozhodnutí uvádí, že od roku 2000 jsou společnosti Intel a AMD v podstatě jediné dva podniky, které CPU x86 stále vyrábějí.

23      Šetření Komise dospělo k závěru, že relevantní výrobkový trh nebyl širší než trh s CPU x86. Napadené rozhodnutí ponechává otevřenou otázku, zda existuje pro všechny počítače jednotný trh s CPU x86, nebo zda je třeba rozlišovat mezi třemi oddělenými trhy s CPU x86, a sice trh s CPU x86 pro stolní počítače, pro notebooky a pro servery. Podle napadeného rozhodnutí by se vzhledem k podílům společnosti Intel na trhu pro každý z těchto segmentů nijak nelišil závěr týkající se dominantního postavení na trhu.

24      Zeměpisný trh byl vymezen jako celosvětový.

 Dominantní postavení

25      V napadeném rozhodnutí Komise konstatuje, že po dobu deseti let, které zkoumala (1997–2007), si společnost Intel zachovávala velmi vysoké podíly na trhu přesahující či pohybující se okolo 70 %. Navíc na trhu s CPU x86 existují podle napadeného rozhodnutí značné překážky vstupu a proniknutí na trh. Jsou způsobovány nenávratnými investicemi do výzkumu a vývoje, duševního vlastnictví a výrobního zařízení, jež jsou k výrobě CPU x86 zapotřebí. V důsledku toho všichni konkurenti společnosti Intel, vyjma společnosti AMD, z trhu odešli nebo jim zůstal jen nepatrný podíl.

26      Na základě podílů společnosti Intel na trhu a překážek vstupu na trh a růstu na relevantním trhu, napadené rozhodnutí dospělo k závěru, že společnost Intel měla přinejmenším po období, na které se uvedené rozhodnutí vztahuje, a sice od října 2002 do prosince 2007, dominantní postavení na trhu.

 Zneužívající jednání a pokuta

27      Napadené rozhodnutí popisuje dva druhy chování společnosti Intel vůči jejím obchodním partnerům, a sice podmíněné slevy a čistá omezení.

28      Zaprvé podle napadeného rozhodnutí společnost Intel poskytovala slevy čtyřem OEM, v projednávané věci společnostem Dell, Lenovo, HP a NEC, které byly podmíněny tím, že od ní museli nakupovat veškeré nebo téměř veškeré své CPU x86. Společnost Intel rovněž poskytovala platby společnosti MSH, jež byly podmíněny tím, že společnost MSH bude prodávat výlučně počítače vybavené CPU x86 vyrobené společností Intel.

29      Napadené rozhodnutí obsahovalo závěr, že podmíněné slevy poskytované společností Intel představují věrnostní slevy. Pokud jde o podmíněné platby společnosti Intel ve prospěch společnosti MSH, napadené rozhodnutí konstatuje, že hospodářský mechanismus těchto plateb je rovnocenný mechanismu podmíněných slev poskytovaných OEM.

30      Napadené rozhodnutí navíc poskytuje i ekonomickou analýzu toho, zda slevy mohou vyloučit z trhu soutěžitele, který by byl stejně výkonný jako společnost Intel (as efficient competitor test, dále jen „analýza AEC“ nebo „test AEC“), ale neměl by dominantní postavení na trhu. Konkrétně se analýzou stanoví, za jakou cenu by soutěžitel stejně výkonný jako společnost Intel musel nabízet CPU, aby OEM nahradil ztrátu slevy, kterou mu poskytovala společnost Intel. Stejný typ analýzy byl proveden pro platby společnosti Intel poskytované společnosti MSH.

31      Na základě důkazů, které shromáždila, dospěla Komise k závěru, že podmíněné slevy a platby společnosti Intel vedly k zajištění věrnosti klíčových OEM a společnosti MSH. Tyto praktiky měly vedlejší účinky v tom smyslu, že značně omezily způsobilost konkurentů konkurovat na základě vlastností jejich CPU x86. Protisoutěžní chování společnosti Intel tedy podle Komise přispělo k omezení spotřebitele ve výběru, jakož i snížení motivace k inovaci.

32      Zadruhé, pokud jde o čistá omezení, Komise tvrdí, že společnost Intel poskytovala platby třem OEM, a sice společnostem HP, Acer a Lenovo, které byly podmíněny tím, že tito výrobci odloží či zruší uvedení výrobků vybavených procesory CPU x86 společnosti AMD na trh anebo omezí distribuci těchto výrobků. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že chování společnosti Intel rovněž přímo narušilo hospodářskou soutěž a nepředstavuje běžnou hospodářskou soutěž založenou na výkonnosti.

33      Komise v napadeném rozhodnutí dospěla k závěru, že každá ze sporných praktik společnosti Intel vůči výše uvedeným OEM a společnosti MSH představuje zneužití ve smyslu článku 102 SFEU, přičemž všechna tato zneužití jsou nicméně rovněž součástí celkové strategie, jejímž cílem je vyloučit společnost AMD, jediného významného konkurenta společnosti Intel, z trhu s CPU x86. Tato zneužití jsou tedy součástí jediného protiprávního jednání ve smyslu článku 102 SFEU.

34      Komise na základě pokynů pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 (Úř. věst. 2006, C 210, s. 2) uložila žalobkyni pokutu ve výši 1,06 miliardy eur.

 Výrok

35      Výrok napadeného rozhodnutí zní takto:

„Článek 1

Společnost Intel se dopustila jediného a trvajícího porušení článku [102 SFEU] a článku 54 Dohody o EHP v období od října 2002 do prosince 2007 tím, že použila strategii, jejímž cílem bylo vyloučení konkurentů z trhu s CPU x86 a spočívala v těchto skutečnostech:

a)      poskytování slev společnosti Dell v době od prosince 2002 do prosince 2005, jejichž výše byla podmíněna tím, že společnost Dell bude nakupovat všechny CPU x86 od společnosti Intel;

b)      poskytování slev společnosti HP v době od listopadu 2002 do května 2005, jejichž výše byla podmíněna tím, že společnost HP bude od společnosti Intel kupovat přinejmenším 95 % CPU x86 určených pro podnikové stolní počítače;

c)      poskytování slev společnosti NEC v době od října 2002 do listopadu 2005, jejichž výše byla podmíněna tím, že společnost NEC bude od společnosti Intel kupovat přinejmenším 80 % CPU x86 určených pro její ‚zákaznické‘ osobní počítače;

d)      poskytování slev společnosti Lenovo v době od ledna 2007 do prosince 2007, jejichž výše byla podmíněna tím, že společnost Lenovo bude nakupovat všechny CPU x86 určené pro její notebooky od společnosti Intel;

e)      poskytování plateb [společnosti MSH] v době od října 2002 do prosince 2007, jež byly podmíněny tím, že [společnost MSH] bude prodávat výlučně počítače vybavené CPU x86 společnosti Intel;

f)      poskytování plateb společnosti HP v době od listopadu 2002 do května 2005 za podmínky, že: i) společnost HP bude orientovat stolní počítače HP vybavené procesorem CPU x86 společnosti AMD a určené pro podniky více na malé a střední podniky a na zákazníky z vládního, vzdělávacího a zdravotnického sektoru než na velké podniky; ii) společnost HP zakáže svým distribučním partnerům skladovat stolní počítače HP vybavené procesorem CPU x86 společnosti AMD a určené pro podniky, aby byly tyto počítače dostupné zákazníkům jen na objednávku od HP (buď přímo, nebo prostřednictvím distribučních partnerů společnosti HP vykonávajících funkci obchodních zástupců); iii) společnost HP odloží o šest měsíců uvedení na trh svého stolního počítače vybaveného procesorem CPU x86 společnosti AMD a určeného pro podniky v regionu Evropa, Střední východ a Afrika;

g)      poskytování plateb společnosti Acer v době od září 2003 do ledna 2004 za podmínky, že společnost Acer odloží uvedení notebooku vybaveného procesorem CPU x86 společnosti AMD na trh;

h)      poskytování plateb společnosti Lenovo v době od června 2006 do prosince 2006 za podmínky, že Lenovo odloží a nakonec zruší uvedení svých notebooků vybavených procesorem CPU x86 společnosti AMD na trh.

Článek 2

Za protiprávní jednání uvedené v článku 1 se společnosti Intel ukládá pokuta ve výši 1 060 000 000 eur […]

Článek 3

Společnost Intel musí okamžitě ukončit protiprávní jednání uvedené v článku 1, pokud tak již neučinila.

Společnost Intel se musí zdržet dalšího jednání nebo chování uvedeného v článku 1, jakož i jakéhokoliv jednání nebo chování, které by mělo stejný nebo obdobný účel či důsledek.

[…]“

 Řízení před Tribunálem a Soudním dvorem

36      Návrhem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 22. července 2009 podala žalobkyně žalobu znějící na zrušení napadeného rozhodnutí, přičemž uplatnila devět žalobních důvodů.

37      Podáním zaregistrovaným kanceláří dne 14. října 2009 společnost AMD podala návrh na vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastnice na podporu Komise. Dne 16. listopadu 2009 však společnost AMD informovala Tribunál, že svůj návrh na vstup do řízení jako vedlejší účastnice v této věci bere zpět. Proto byla usnesením předsedy osmého senátu Tribunálu ze dne 5. ledna 2010 společnost AMD vyškrtnuta z věci jako vedlejší účastnice řízení.

38      Podáním zaregistrovaným v kanceláři dne 30. října 2009 Union fédérale des consommateurs – Que choisir (UFC – Que choisir) (dále jen „UFC“) požádala o vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastnice na podporu Komise. Usnesením ze dne 7. června 2010 předseda osmého senátu Tribunálu tomuto návrhu vyhověl. Dopisem zaregistrovaným kanceláří dne 22. září 2010 UFC informovala Tribunál, že se vzdává předložení spisu vedlejšího účastníka, ale že na jednání přednese ústní vyjádření.

39      Podáním zaregistrovaným kanceláří dne 2. listopadu 2009 podala Association for Competitive Technology Inc. (dále jen „ACT“) návrh na vstup do řízení jako vedlejší účastnice na podporu společnosti Intel. Usnesením ze dne 7. června 2010 předseda osmého senátu Tribunálu tomuto návrhu vyhověl. Společnost ACT předložila svůj spis vedlejšího účastníka ve stanovené lhůtě a hlavní účastnice řízení k němu předložily svá vyjádření.

40      Společnost Intel a Komise požádaly, aby určité důvěrné skutečnosti obsažené v žalobě, žalobní odpovědi, replice, duplice a jejich vyjádření ke spisu vedlejšího účastníka nebyly sděleny vedlejším účastníkům, UFC a ACT. Společnost Intel a Komise předložily nedůvěrné znění těchto jednotlivých podání. Předání uvedených podání bylo omezeno na tuto nedůvěrnou verzi. Vedlejší účastnice v tomto ohledu nevznesly námitky.

41      Vzhledem ke změně složení senátů Tribunálu v září 2010 byl soudce zpravodaj zvolen předsedou sedmého senátu, kterému byla tudíž tato věc přidělena.

42      Tribunál rozhodnutím ze dne 18. ledna 2012 předal věc sedmému rozšířenému senátu podle čl. 14 odst. 1 a čl. 51 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu.

43      Řeči účastnic řízení byly vyslechnuty na jednání konaném dne 3. až 6. července 2012.

44      Rozsudkem ze dne 12. června 2014, Intel v. Komise (T‑286/09, dále jen „původní rozsudek“, EU:T:2014:547), Tribunál žalobu v plném rozsahu zamítl.

45      Na podporu prvního žalobního důvodu, jehož předmětem byly horizontální otázky týkající se právních posouzení Komise, zpochybnila společnost Intel rozdělení důkazního břemene a požadovanou míru dokazování, právní kvalifikaci slev a plateb poskytovaných výměnou za výlučný odběr a právní kvalifikaci plateb, které Komise nazvala „čistými omezeními“ a jejichž cílem bylo, aby OEM oddálili, zrušili nebo omezili uvádění výrobků vybavených procesory CPU od společnosti AMD na trh. Společnost Intel zejména tvrdí, že Komise v rámci svého rozboru důkazních prostředků nedodržela požadovaný důkazní standard. Komise tak podle společnosti Intel neprokázala, že systém slev společnosti Intel byl podmíněn skutečností, že si zákazníci od této společnosti museli nakoupit všechny nebo téměř všechny CPU x86, které potřebovali. Kromě toho Komise podle společnosti Intel použila test AEC, aby určila, zda slevy poskytované společností Intel byly způsobilé narušit hospodářskou soutěž, ale v rámci analýzy a posouzení důkazů souvisejících s uplatněním tohoto testu se dopustila více pochybení.

46      Tribunál v bodě 79 původního rozsudku v podstatě určil, že slevy poskytnuté společnostem Dell, HP, NEC a Lenovo jsou slevami za výlučný odběr, neboť jsou vázány na podmínku, že zákazník se bude zásobovat u společnosti Intel, buďto v celém rozsahu svých potřeb týkajících se CPU x86, nebo z jejich významné části. Tribunál dále v bodech 80 až 89 původního rozsudku uvedl, že kvalifikace takové slevy jako zneužití nezávisí na analýze okolností projednávaného případu, jejímž cílem je prokázat způsobilost slevy omezit hospodářskou soutěž.

47      Jen pro úplnost Tribunál v bodech 172 až 197 původního rozsudku uvedl, že Komise právně dostačujícím způsobem a na základě analýzy okolností projednávaného případu prokázala způsobilost slev a plateb za výlučný odběr poskytovaných společností Intel společnostem Dell, HP, NEC, Lenovo a MSH omezit hospodářskou soutěž.

48      Ke druhému žalobnímu důvoduvycházejícímu z toho, že Komise neprokázala svou územní pravomoc k uplatnění článků 101 a 102 SFEU na praktiky uplatňované vůči společnostem Acer a Lenovo, Tribunál nejprve v bodě 244 původního rozsudku uvedl, že k odůvodnění pravomoci Komise z hlediska mezinárodního práva veřejného stačí prokázat buď kvalifikované účinky jednání, nebo jeho provádění v Evropské unii. Následně v bodě 296 původního rozsudku Tribunál určil, že pravomoc Komise lze odůvodnit podstatnými, předvídatelnými a okamžitými účinky, s nimiž mohlo být spojeno jednání společnosti Intel v rámci EHP. V bodě 314 původního rozsudku konečně Tribunál pro úplnost uvedl, že je tato pravomoc dána také proto, že bylo předmětné jednání uskutečňováno na území Unie a EHP.

49      Na podporu třetího žalobního důvodu týkajícího se procesních vad vytýkaných Komisi poukazovala společnost Intel zejména na porušení svého práva na obhajobu v důsledku toho, že nebyl vyhotoven zápis zaznamenávající průběh schůzky s panem D1, přičemž tvrdila, že některé ze skutečností souvisejících s touto schůzkou mohly být použity jako důkazy v její prospěch. Rovněž bylo tvrzeno, že Komise neprávem odmítla konání druhého slyšení a poskytnutí určitých dokumentů od společnosti AMD, které mohly mít význam pro obhajobu společnosti Intel.

50      Zaprvé Tribunál v bodě 618 původního rozsudku uvedl, že dotčená schůzka nepředstavovala formální dotazování ve smyslu článku 19 nařízení č. 1/2003 a že Komise ani nebyla povinna takové dotazování provést. V uvedeném bodě z toho Tribunál vyvodil, že článek 3 nařízení Komise (ES) č. 773/2004 ze dne 7. dubna 2004 o vedení řízení Komise podle článků [101] a [102 SFEU] (Úř. věst. 2004, L 123, s. 18) se nepoužije, takže argument vycházející z porušení formálních náležitostí stanovených v tomto ustanovení je irelevantní.

51      Zadruhé Tribunál v bodech 621 a 622 původního rozsudku určil, že Komise sice porušila zásadu řádné správy, jelikož nevyhotovila dokument obsahující krátké shrnutí témat projednávaných na této schůzce spolu se jmény účastníků, avšak toto původní opomenutí napravila tím, že společnosti Intel zpřístupnila nedůvěrné znění interní zprávy týkající se této schůzky.

52      Pokud jde o čtvrtý žalobní důvod, týkající se údajných nesprávných posouzení praktik uplatňovaných vůči OEM a společnosti MSH, Tribunál v bodech 665, 894, 1032, 1221, 1371 a 1463 původního rozsudku výtky uplatněné společností Intel ve vztahu ke společnostem Dell, HP, NEC, Lenovo, Acer a MSH v plném rozsahu zamítl.

53      Co se týče pátého žalobního důvodu, v jehož rámci společnost Intel zpochybnila existenci celkové strategie směřující k zabránění přístupu společnosti AMD k nejvýznamnějším prodejním kanálům, Tribunál v bodech 1551 a 1552 původního rozsudku určil, že Komise v podstatě právně dostačujícím způsobem prokázala snahu žalobkyně utajit protisoutěžní povahu jejích praktik a provádění dlouhodobé celkové strategie, jejímž cílem bylo zabránit přístupu společnosti AMD k uvedeným prodejním kanálům.

54      K šestému žalobnímu důvodu, podle něhož Komise nesprávně uplatnila pokyny pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003, Tribunál v bodě 1598 původního rozsudku mimo jiné uvedl, že ani zásada právní jistoty ani zásada legality trestných činů a trestů nebrání tomu, aby se Komise rozhodla přijmout a použít nové pokyny pro stanovení pokut i poté, co došlo k protiprávnímu jednání. V tomtéž bodě Tribunál kromě toho uvedl, že účinné používání pravidel hospodářské soutěže odůvodňuje, že podnik musí vzít do úvahy možnou změnu obecné politiky hospodářské soutěže Komise v oblasti pokut, pokud jde jak o metodu stanovení pokut, tak o úroveň pokut.

55      V souvislosti se sedmým žalobním důvodem, vycházejícím z toho, že k údajnému porušení článku 102 SFEU nedošlo ani úmyslně ani z nedbalosti, Tribunál v bodech 1602 a 1603 původního rozsudku v podstatě rozhodl, že společnost Intel nemohla nevědět o protisoutěžní povaze svého jednání a že důkazy uvedené v napadeném rozhodnutí právně dostačujícím způsobem prokazují, že prováděla dlouhodobou celkovou strategii směřující k zabránění přístupu společnosti AMD ke strategicky nejvýznamnějším prodejním kanálům, přičemž se snažila protisoutěžní povahu svého jednání utajit.

56      Pokud jde o osmý žalobní důvod, vycházející z údajné nepřiměřenosti uložené pokuty, Tribunál v bodech 1614 až 1616 původního rozsudku konstatoval, že předchozí rozhodovací praxe Komise nemůže vytvářet právní rámec pro pokuty v oblasti hospodářské soutěže, a rozhodnutí, na která se společnost Intel v tomto ohledu odvolávala, každopádně nejsou z hlediska dodržování zásady rovného zacházení relevantní. Dále na rozdíl od toho, co tvrdila společnost Intel, Tribunál v bodech 1627 a 1628 původního rozsudku připomněl, že Komise k určení závažnosti protiprávního jednání nezohlednila jeho skutečný dopad na trh.

57      Co se konečně týče devátého žalobního důvodu, který byl uplatněn na podporu návrhu na zrušení nebo snížení částky pokuty uložené žalobkyni v rámci výkonu pravomoci Tribunálu provádět přezkum v plné jurisdikci, Tribunál v bodě 1647 původního rozsudku zejména určil, že žádná ze skutečností uvedených společností Intel ve výtkách, argumentech a právních a skutkových okolnostech neumožňuje dospět k závěru, že je částka pokuty, která byla společnosti Intel uložena, nepřiměřená. Tribunál totiž v tomtéž bodě dospěl k názoru, že je tato pokuta přiměřená okolnostem projednávaného případu, a zdůraznil, že se nachází výrazně pod horní hranicí 10 % stanovenou v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003.

58      Návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne 26. srpna 2014 podala žalobkyně kasační opravný prostředek proti původnímu rozsudku.

59      Na podporu kasačního opravného prostředku uplatnila žalobkyně šest důvodů kasačního opravného prostředku. V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku společnost Intel tvrdila, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když sporné slevy nezkoumal z hlediska všech relevantních okolností. Ve druhém důvodu kasačního opravného prostředku poukazovala žalobkyně na nesprávné právní posouzení ze strany Tribunálu, když zkoumal konstatování protiprávního jednání za období let 2006 a 2007, zejména pokud jde o posouzení rozsahu, jaký sporné slevy zabíraly na trhu během těchto dvou let. V rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku žalobkyně tvrdila, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení při právní kvalifikaci slev za výlučný odběr sjednaných společností Intel se společnostmi HP a Lenovo. Podle čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku společnosti Intel dospěl Tribunál neprávem k závěru, že ve způsobu, jakým Komise přistupovala k dotazování pana D1, nedošlo k podstatné procesní vadě, která by se dotkla práva společnosti Intel na obhajobu. Pátý důvod kasačního opravného prostředku vycházel z toho, že Tribunál nesprávně použil kritéria týkající se pravomoci Komise ve vztahu k dohodám společnosti Intel se společností Lenovo za období let 2006 a 2007. Konečně v rámci šestého důvodu kasačního opravného prostředku žalobkyně navrhovala, aby Soudní dvůr zrušil nebo podstatně snížil částku pokuty, která jí byla uložena, na základě zásady proporcionality a zásady zákazu zpětné účinnosti pokynů pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003.

60      Komise navrhla, aby byl kasační opravný prostředek zamítnut. Společnost ACT navrhla, aby bylo kasačnímu opravnému prostředku vyhověno v plném rozsahu.

61      Soudní dvůr rozsudkem ze dne 6. září 2017, Intel v. Komise (C‑413/14 P, dále jen „rozsudek o kasačním opravném prostředku“, EU:C:2017:632), v opraveném znění, původní rozsudek zrušil a vrátil věc Tribunálu.

 Řízení a návrhová žádání účastnic řízení po vrácení věci

62      Věc byla přidělena čtvrtému rozšířenému senátu Tribunálu.

63      Dne 14., 15. a 16. listopadu 2017 předložily postupně společnost ACT, žalobkyně a Komise svá písemná vyjádření k vrácení věci na základě čl. 217 odst. 1 jednacího řádu (dále jen „hlavní vyjádření“).

64      Žalobkyně a Komise požádaly, aby určité důvěrné skutečnosti obsažené v jejich hlavních vyjádřeních nebyly sděleny vedlejším účastnicím řízení. Předložily nedůvěrnou verzi těchto jednotlivých podání. Předání uvedených podání bylo omezeno na tuto nedůvěrnou verzi. Vedlejší účastnice v tomto ohledu nevznesly námitky.

65      Dne 20. února 2018 předložily společnost ACT a dne 5. března 2018 žalobkyně a Komise doplňující písemná vyjádření v souladu s čl. 217 odst. 3 jednacího řádu (dále jen „doplňující vyjádření“).

66      Žalobkyně a Komise požádaly, aby určité důvěrné skutečnosti obsažené v jejich doplňujících vyjádřeních nebyly sděleny vedlejším účastnicím řízení. Žalobkyně a Komise předložily nedůvěrnou verzi těchto jednotlivých podání. Předání uvedených podání bylo omezeno na tuto nedůvěrnou verzi. Vedlejší účastnice v tomto ohledu nevznesly námitky.

67      Žalobkyně podporovaná společností ACT navrhuje, aby Tribunál:

–        zcela nebo zčásti zrušil napadené rozhodnutí;

–        podpůrně, aby zrušil nebo podstatně snížil částku uložené pokuty;

–        uložit Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní.

68      Ve svém vyjádření Komise v podstatě navrhuje, aby Tribunál žalobu zamítl.

69      Dopisy ze dne 7., 15. a 28. října 2019 se společnost Intel a Komise částečně vzdaly důvěrnosti pro účely jednání a rozhodnutí, jímž se končí řízení, za podmínky, že žádný důvěrný dokument nebude zaslán vedlejším účastnicím. Společnost Intel a Komise v podstatě uvedly, že všechny údaje ve spise mohou být projednány na veřejném jednání, a to až na dvě výjimky, a sice že Tribunál nezveřejní podrobnosti o serveru [důvěrné] a že nebudou zveřejněna jména fyzických osob uvedená v písemnostech.

70      Dopisem ze dne 27. ledna 2020 požádala společnost ACT o povolení účasti na části jednání, které se mělo konat jako neveřejné zasedání z důvodu důvěrnosti údajů, které měly být projednány, v souladu s rozhodnutím Tribunálu ze dne 10. prosince 2019.

71      Dopisem ze dne 6. března 2020 UFC informovala Tribunál, že se vzdává účasti na plánovaném jednání ve dnech 10. až 12. března 2020 (dále jen „jednání v roce 2020“).

72      Na jednání v roce 2020 předseda čtvrtého rozšířeného senátu odkázal na dopis ze dne 27. ledna 2020, který předložila společnost ACT, kterým se domáhala účasti na jednání, jež se původně mělo konat s vyloučením veřejnosti. Předseda čtvrtého rozšířeného senátu rozhodl, že tento dopis bude založen do spisu. Nicméně vzhledem k tomu, že jednání v roce 2020 bylo zcela veřejné, předseda čtvrtého rozšířeného senátu uvedl, že již není důvodné odpovídat na žádost společnost ACT. Kromě toho potvrdil, že jména fyzických osob nebudou zveřejněna na veřejném jednání ani v rozhodnutí, jímž se končí řízení.

73      Po úmrtí soudce B. Berkeho, který skonal dne 1. srpna 2021, tři soudci podepsaní pod tímto rozsudkem pokračovali v poradě v souladu s článkem 22 a čl. 24 odst. 1 jednacího řádu.

 Právní otázky

 K argumentům účastnic řízení týkajícím se předmětu sporu po vrácení věci

74      Úvodem je třeba připomenout, že se žalobkyně svými písemnými vyjádřeními předloženými na základě čl. 217 odst. 1 a 3 jednacího řádu vzdala žalobních důvodů vycházejících z pravomoci Komise a vad řízení, které již tedy po vrácení věci nejsou součástí předmětu sporu.

75      Účastnice řízení se neshodují, pokud jde o rozsah sporu po vrácení věci, na ostatních žalobních důvodech žaloby.

76      Žalobkyně, podporovaná společností ACT, v podstatě tvrdí, že s ohledem na zrušení původního rozsudku v plném rozsahu je Tribunál povinen vydat nový rozsudek tak, že přezkoumá všechny argumenty a žalobní důvody uplatněné v její žalobě, kromě těch, kterých se vzdala, s přihlédnutím k právnímu rámci vymezenému Soudním dvorem v rozsudku o kasačním opravném prostředku. Žalobkyně dodává jednak, že rozsudek o kasačním opravném prostředku přináší podstatné vyjasnění rámce, v němž musí být zohledněny skutkové a hospodářské důkazy, a jednak, že skutečnost, že prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku bylo vyhověno, má nutně dopad na posouzení těchto důkazů a znění napadeného rozhodnutí.

77      Komise naopak v podstatě tvrdí, že zjištění v původním rozsudku jsou konečná, pokud nesouvisí s nesprávným právním posouzením zjištěným Soudním dvorem v rozsudku o kasačním opravném prostředku. Podle Komise tomu tak je zejména v případě, že zjištění Tribunálu nebyla v rámci kasačního opravného prostředku napadena nebo že Soudní dvůr odmítl zpochybnění zjištění obsažených v původním rozsudku. Komise dodává jednak, že z bodů 147 a 149 rozsudku o kasačním opravném prostředku vyplývá, že Tribunál je povinen přezkoumat v rámci řízení o vrácení věci pouze způsobilost slev omezit hospodářskou soutěž, a jednak že z bodů 109, 137 a 138 rozsudku o kasačním opravném prostředku jasně vyplývá, že výchozím bodem tohoto přezkumu je nezpochybněné skutkové zjištění, podle kterého sporné slevy představují věrnostní slevy. Podpůrně Komise mimoto tvrdí, že pokud by se Tribunál rozhodl znovu přezkoumat všechny žalobní důvody a argumenty vznesené žalobkyní v její žalobě, neexistoval by žádný důvod k tomu, aby Tribunál dospěl k odlišnému závěru, než je závěr uvedený v jeho původním rozsudku, pokud jde o otázky, které nebyly vzneseny v rámci kasačního opravného prostředku.

78      V projednávané věci tedy zaprvé vyvstává otázka, zda jsou v rámci vrácení věci Tribunálu znovu předloženy všechny argumenty a žalobní důvody vznesené žalobkyní v její žalobě, nebo zda, jak v podstatě tvrdí Komise, zjištění obsažená v původním rozsudku mohou být považována za zakládající překážku věci rozsouzené.

79      Odpověď na tuto otázku je, jak správně tvrdila žalobkyně na jednání v roce 2020, určena zněním výroku rozsudku o kasačním opravném prostředku.

80      Je totiž třeba připomenout, že v návaznosti na zrušení ze strany Soudního dvora a vrácení věci Tribunálu je Tribunálu na základě článku 215 jednacího řádu předložen rozsudek Soudního dvora a Tribunál musí znovu rozhodnout o všech žalobních důvodech směřujících ke zrušení předložených žalobcem, s výjimkou částí výroku, které nebyly Soudním dvorem zrušeny, jakož i úvah, které představují nezbytný základ uvedených částí, neboť tyto části se staly pravomocnými (rozsudek ze dne 14. září 2011, Marcuccio v. Komise, T‑236/02, EU:T:2011:465, bod 83).

81      V tomto ohledu je třeba uvést, že bod 1 výroku rozsudku o kasačním opravném prostředku ruší původní rozsudek v plném rozsahu, jelikož stanoví, že tento rozsudek „se zrušuje“.

82      Z toho vyplývá, jak tvrdí žalobkyně a společnost ACT, že se Tribunál musí v projednávaném případě znovu vyjádřit ke všem žalobním důvodům a argumentům účastnic řízení předloženým v prvním stupni, s výjimkou těch uvedených v bodě 74 výše, které vycházejí z pravomoci Komise a procesních vad a které žalobkyně výslovně vzala zpět.

83      Zadruhé podle článku 61 statutu Soudního dvora Evropské unie platí, že je-li kasační opravný prostředek opodstatněný a věc se vrací zpět Tribunálu k rozhodnutí ve věci, je Tribunál vázán právním názorem obsaženým v rozhodnutí Soudního dvora. Proto, jak uvedla Komise a jak v podstatě zdůraznila společnost ACT na jednání v roce 2020, nic v zásadě nebrání tomu, aby soud, kterému byla věc vrácena, dospěl ke stejným závěrům jako soud prvního stupně, pokud se jedná o žalobní důvody a argumenty, které nebyly předmětem přezkumu v odůvodnění rozsudku o kasačním opravném prostředku. V takovém případě totiž neexistuje „právní názor obsažený v rozhodnutí Soudního dvora“ ve smyslu čl. 61 druhého pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, který by zavazoval soud, jemuž byla věc vrácena (rozsudek ze dne 14. září 2011, Marcuccio v. Komise, T‑236/02, EU:T:2011:465, bod 86).

84      V projednávané věci je třeba konstatovat, že jediné pochybení, které odůvodnilo zrušení původního rozsudku, spočívá ve skutečnosti, že Tribunál „v rámci analýzy způsobilosti sporných slev omezit hospodářskou soutěž neprávem nezohlednil argumentaci společnosti Intel, v níž poukazovala na údajná pochybení Komise v rámci testu AEC“ (rozsudek o kasačním opravném prostředku, bod 147).

85      Z toho vyplývá, že na základě judikatury citované v bodech 80 a 83 výše je Tribunál povinen přezkoumat v rámci kasačního opravného prostředku způsobilost sporných slev omezit hospodářskou soutěž jednak ve světle upřesnění obsažených v bodech 133 a 141 rozsudku o kasačním opravném prostředku, pokud jde o zásady stanovené v rozsudku ze dne 13. února 1979, Hoffmann-La Roche v. Komise (85/76, EU:C:1979:36), a jednak z hlediska hlavních a doplňujících vyjádření účastnic řízení k závěrům, které je třeba z těchto upřesnění vyvodit. Proto, i když je Tribunál povinen přezkoumat argumenty společnosti Intel směřující k prokázání, že se Komise dopustila pochybení ve své analýze AEC, může ostatně v rámci svého přezkumu převzít všechna zjištění nezpochybněná v rámci kasačního opravného prostředku nebo každopádně zjištění týkající se „právního názoru neobsaženého“ v rozsudku o kasačním opravném prostředku.

86      Tak je tomu zejména v případě zjištění týkajících se právní kvalifikace jednání nazývaných čistá omezení v hlavě II „K návrhovým žádáním znějícím na zrušení napadeného rozhodnutí“, bodu A, nadepsaném „Horizontální otázky týkající se právních posouzení Komise“, bodu 3, nadepsaném „K právní kvalifikaci jednání zvaných ‚čistá omezení‘ “, původního rozsudku (body 198 až 220 původního rozsudku), jakož i čistých omezení a existence slev za výlučný odběr v téže hlavě II, bodu D, nadepsané „Nesprávné posouzení týkající se postupů vůči různým OEM a společnosti MSH“ původního rozsudku (body 437 až 1522 původního rozsudku).

87      Pokud jde o konstatování týkající se čistých omezení, společnosti Intel a ACT ve svých hlavních vyjádřeních tvrdí, že z rozsudku o kasačním opravném prostředku vyplývá, že Komise měla v napadeném rozhodnutí přezkoumat, zda čistá omezení mohla mít účinky vyloučení konkurentů z trhu vytýkané žalobkyni na základě skutečností uvedených v bodě 139 rozsudku o kasačním opravném prostředku a testu AEC. Společnost ACT dodává, že čistá omezení představují v konečném důsledku formu slev nebo platby za výlučný odběr a že zásada právní jistoty vyžaduje, aby se tyto dvě cenové praktiky nerozlišovaly.

88      Nejprve je třeba zdůraznit, že z bodu 1641 a následujících odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že bylo rozlišováno mezi kroky společnosti Intel vůči společnostem Acer, HP a Lenovo, které byly kvalifikovány jako čistá omezení, a dalšími jednáními společnosti Intel, která sama o sobě spadají pod test AEC provedený v napadeném rozhodnutí. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že toto rozlišení vyplývá ze skutečnosti, že čistá omezení spočívají na dvou pilířích, z nichž druhý je odlišuje od ostatních úkonů společnosti Intel uvedených v napadeném rozhodnutí. Kromě skutečnosti, že společnost Intel nabízela slevy nebo platby dotčeným OEM (společnostem HP, Acer a Lenovo), jako protihodnota za uvedené platby se od nich požadovalo, aby se zdrželi určitého jednání, a to zrušit nebo určitým způsobem omezit uvádění určitých výrobků vybavených CPU od společnosti AMD na trh.

89      Konkrétně, jak tyto praktiky popsal Tribunál v bodě 198 původního rozsudku, poskytování plateb společností Intel podléhalo následujícím podmínkám:

–        zaprvé společnost HP musela orientovat stolní počítače určené pro podniky a vybavené CPU x86 od společnosti AMD na malé a střední podniky a zákazníky z vládního, vzdělávacího a zdravotnického sektoru, spíše než na velké podniky;

–        zadruhé společnost HP musela zakázat svým distribučním partnerům skladovat stolní počítače určené pro podniky a vybavené CPU x86 od společnosti AMD, aby byly tyto počítače dostupné zákazníkům jen na objednávku od společnosti HP buď přímo, nebo prostřednictvím distribučních partnerů společnosti HP vykonávajících funkci obchodních zástupců;

–        zatřetí společnosti Acer, HP a Lenovo musely oddálit nebo zrušit uvedení počítačů vybavených CPU od společnosti AMD na trh.

90      S ohledem na výše uvedené Tribunál nejprve konstatuje, že nic v rozsudku o kasačním opravném prostředku neumožňuje mít za to, že Soudní dvůr rozhodl, že metoda definovaná v bodě 138 a následujících rozsudku o kasačním opravném prostředku se musí použít rovněž na čistá omezení. Stejně tak z rozsudku o kasačním opravném prostředku nijak nevyplývá, že by Soudní dvůr vyžadoval provedení testu AEC u čistých omezení, jak tvrdila žalobkyně v prvním stupni. I když tyto praktiky byly jasně rozlišeny jak v napadeném rozhodnutí Komise, tak v původním rozsudku Tribunálu, je nutno konstatovat, že rozsudek o kasačním opravném prostředku tyto praktiky neanalyzuje jako takové, ale pouze je zmiňuje v bodech 11 a 15 v kontextu skutečností předcházejících sporu a shrnutí řízení před Tribunálem bez dalšího posouzení.

91      Jak správně poznamenává Komise, způsob, jakým Soudní dvůr jednak shrnul první důvod kasačního opravného prostředku a jednak odůvodnil své posouzení v bodě 137 a následujících svého rozsudku, potvrzuje tezi, podle které vůbec neposoudil dotčená čistá omezení. Z uvedených bodů totiž jednoznačně vyplývá, že Soudní dvůr se v nich zabýval pouze věrnostními slevami ve smyslu rozsudku ze dne 13. února 1979, Hoffmann-La Roche v. Komise (85/76, EU:C:1979:36).

92      Zdá se to být ještě zřejmější z výkladu bodu 141 rozsudku o kasačním opravném prostředku, který uvádí, že „[p]okud Komise v rozhodnutí konstatujícím, že systém slev je zneužitím, provede […] analýzu [AEC], přísluší Tribunálu zkoumat všechny argumenty žalobce, jimiž zpochybňuje opodstatněnost závěrů učiněných Komisí ohledně způsobilosti dotyčného systému slev vyloučit [konkurenty z trhu]“. Vzhledem k tomu, že Komise vůbec neprovedla analýzu AEC, pokud jde o čistá omezení, a že Tribunál tento přístup v podstatě potvrdil v bodech 198 až 220 původního rozsudku, není totiž pochyb o tom, že se Soudní dvůr zaměřil na „právní test“, který se měl uplatnit na slevy a platby poskytované OEM a společnosti MSH, a nikoli na čistá omezení.

93      Na rozdíl od toho, co tvrdí společnosti Intel a společnost ACT, z rozsudku o kasačním opravném prostředku nevyplývá, že by čistá omezení měla podléhat stejným zásadám jako sporné slevy, pokud jde o prokázání jejich zneužívající povahy.

94      Dále, na rozdíl od toho, co tvrdí společnost ACT, se čistá omezení identifikovaná Komisí vyznačují tím, že se jedná o praktiky založené na dvou pilířích, z nichž druhý je odlišuje od ostatních jednání společnosti Intel uvedených v napadeném rozhodnutí, jak bylo uvedeno v bodě 88 výše. Zásada právní jistoty tudíž nebrání tomu, aby podmíněné slevy a čistá omezení podléhaly různým právním testům z důvodu, že příslušné orgány a soudy nemohou jednotně uplatňovat rozlišení mezi těmito dvěma typy jednání.

95      Konečně ve svých hlavních a doplňujících vyjádřeních společnosti Intel a ACT neuplatňují žádný argument, který by mohl prokázat, že určité skutkové okolnosti zkoumané v původním rozsudku a týkající se čistých omezení musí být po vrácení věci znovu přezkoumány.

96      Za těchto podmínek má Tribunál za to, že je třeba převzít konstatování uvedená v bodech 198 až 220, 799 až 873, 1043 až 1144, 1222 až 1361 a 1371 původního rozsudku pouze v rozsahu, v němž se týkají čistých omezení a jejich protiprávnosti s ohledem na článek 102 SFEU.

97      Pokud jde o posouzení týkající se kvalifikace sporných slev jako „slev za výlučný odběr“ obsažené v hlavě II bodu D původního rozsudku, Tribunál se rovněž domnívá, že je třeba tato posouzení převzít. Zaprvé nebyly předmětem přezkumu v odůvodnění rozsudku o kasačním opravném prostředku, a nemohou být tedy považovány za právní otázku vyřešenou rozhodnutím Soudního dvora ve smyslu čl. 61 druhého pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie. Zadruhé je třeba konstatovat, stejně jako to učinila Komise na jednání v roce 2020, že žalobkyně nepředložila žádný argument, který by mohl prokázat, že určité skutkové okolnosti zkoumané v původním rozsudku za účelem kvalifikace sporných slev jako „slev za výlučný odběr“ musí být znovu přezkoumány, zejména po upřesněních uvedených v rozsudku o kasačním opravném prostředku, pokud jde o zásady stanovené v rozsudku ze dne 13. února 1979, Hoffmann-La Roche v. Komise (85/76, EU:C:1979:36).

98      Za těchto okolností má Tribunál za to, že je třeba převzít úvahy uvedené v hlavě II, bodu D původního rozsudku, podle kterých Komise v napadeném rozhodnutí stanovila, že zaprvé žalobkyně oznámila společnosti Dell, že od prosince 2002 do prosince 2005 úroveň slev schválená v rámci programu slučitelnosti s hospodářskou soutěží (Meet Competition Programme) podléhá podmínce výlučného odběru (původní rozsudek, body 444 až 584), zadruhé obě dohody uzavřené mezi žalobkyní a společností HP od října 2002 do května 2005 (dále jen „dohody HPA“) spočívaly v poskytování slev za výlučný odběr (původní rozsudek, body 673 až 798), zatřetí žalobkyně poskytla od října 2002 do listopadu 2005 společnosti NEC slevy za výlučný odběr (původní rozsudek, body 900 až 1018), začtvrté žalobkyně a společnost Lenovo uzavřely prohlášení o záměru, Memorandum of Understanding z roku 2007 (dále jen „MoU 2007“), které bylo vázáno na podmínku výlučného odběru (původní rozsudek, body 1045 až 1208), a zapáté žalobkyně poskytovala platby společnosti MSH v době od října 2002 do prosince 2007, jež byly podmíněny tím, že společnost MSH bude prodávat výlučně počítače vybavené CPU od společnosti Intel (původní rozsudek, body 1372 až 1502).

99      Je třeba dodat, že úvahy uvedené v bodě 98 výše přebírá Tribunál s výhradou dvou upřesnění.

100    Nejprve úvahy uvedené v bodě 98 výše, podle kterých Komise nebyla povinna přesně vyčíslit část slev představující protiplnění za výlučný odběr (původní rozsudek, body 453, 538, 916 a 1500), platí pouze v rozsahu, v němž se uplatní na podporu kvalifikace sporných slev jako „slev za výlučný odběr“.

101    Dále vzhledem k tomu, že Tribunál je vázán právním názorem Soudního dvora podaným v rozsudku o kasačním opravném prostředku uvedeném v bodě 84 výše, přebírá úvahy uvedené v bodě 98 výše kromě těch úvah, z nichž vyplývá, že použití testu AEC nebylo nezbytné v rámci analýzy způsobilosti sporných slev omezit hospodářskou soutěž a kvalifikace sporných slev jako slev za výlučný odběr stačila k tomu, aby byly kvalifikovány rovněž jako zneužívající na základě článku 102 SFEU.

102    S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba mít v odpověď na argumenty účastnic řízení za to, že předmět sporu se v podstatě týká analýzy způsobilosti sporných slev omezit hospodářskou soutěž, kterou provedl Tribunál ve světle jednak upřesnění týkajících se zásad stanovených v rozsudku ze dne 13. února 1979, Hoffmann-La Roche v. Komise (85/76, EU:C:1979:36), obsažených v bodě 133 a násl. rozsudku o kasačním opravném prostředku, a jednak ve světle vyjádření účastnic řízení k závěrům, které je třeba z těchto upřesnění vyvodit.

 K argumentům Komise týkajícím se přípustnosti určitých argumentů obsaženýchhlavních vyjádřeních žalobkyněspolečnosti ACT

103    V doplňujícím vyjádření Komise tvrdí, že hlavní vyjádření žalobkyně jsou z velké části nepřípustná, nebo přinejmenším irelevantní. Podle Komise je skutečnou úlohou vyjádření formulovaných na základě článku 217 jednacího řádu vyjádřit se k účinkům, které bude mít rozsudek o kasačním opravném prostředku v rámci řízení o vrácení věci. Vzhledem k tomu, že v rozsudku o kasačním opravném prostředku bylo konstatováno, že nepřezkoumání argumentů společnosti Intel týkajících se testu AEC bylo pochybením, přičemž však nebyl vyvozen žádný závěr ohledně opodstatněnosti testu AEC obsaženého v napadeném rozhodnutí, v rozsudku o kasačním opravném prostředku není uvedeno nic, co by odůvodňovalo to, že žalobkyně podstatnou část svých vyjádření věnovala opakování argumentů uvedených v souvislosti s testem AEC.

104    Komise rovněž tvrdí, že rozsudek o kasačním opravném prostředku nepředstavuje novou skutečnost odůvodňující, že žalobkyně může změnit nebo rozšířit výtky formulované v rámci řízení, v němž byl vydán původní rozsudek, a z tohoto důvodu tvrdí, že určité argumenty uvedené v hlavních vyjádřeních žalobkyně nebo společnosti ACT jsou nepřípustné.

105    V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury platí, že podle čl. 76 odst. 1 písm. d) jednacího řádu je žalobce povinen určit předmět sporu a předložit návrhová žádání v návrhu na zahájení řízení (viz rozsudek ze dne 20. května 2009, VIP Car Solutions v. Parlament, T‑89/07, EU:T:2009:163, bod 110 a citovaná judikatura). Kromě toho podle čl. 84 odst. 1 jednacího řádu použitelného na základě článku 218 téhož řádu, pokud je Tribunálu předložena věc, jako v projednávaném případě, na základě rozsudku Soudního dvora o vrácení věci, nové důvody nelze předkládat v průběhu řízení, ledaže by se zakládaly na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení. I když čl. 84 odst. 2 uvedeného jednacího řádu za určitých okolností umožňuje předkládání nových žalobních důvodů v průběhu řízení, toto ustanovení nemůže být v žádném případě vykládáno tak, že umožňuje žalobci předložit unijnímu soudu nová návrhová žádání, a změnit tak předmět sporu nebo povahu žaloby (rozsudky ze dne 20. května 2009, VIP Car Solutions v. Parlament, T‑89/07, EU:T:2009:163, bod 110, a ze dne 13. června 2012, Insula v. Komise, T‑246/09, nezveřejněný, EU:T:2012:287, body 100 a 103).

106    Z toho vyplývá, že po vydání rozsudku Soudního dvora o vrácení věci nemohou účastníci řízení v zásadě uplatňovat žalobní důvody, které nebyly předloženy v průběhu řízení, ve kterém byl vydán rozsudek Tribunálu, zrušený Soudním dvorem (rozsudek ze dne 1. července 2008, Chronopost a La Poste v. UFEX a další, C‑341/06 P a C‑342/06 P, EU:C:2008:375, bod 71). Pouze žalobní důvod, který výslovně nebo konkludentně rozšiřuje důvod dříve uvedený v návrhu na zahájení řízení a je s ním úzce spojen, musí být prohlášen za přípustný (rozsudek ze dne 11. března 2020, Komise v. Gmina Miasto Gdynia a Port Lotniczy Gdynia Kosakowo, C‑56/18 P, EU:C:2020:192, bod 66).

107    Je třeba rovněž připomenout, že přípustné jsou pouze ty argumenty vedlejšího účastníka, které patří do rámce vymezeného návrhovými žádáními a důvody hlavních účastníků řízení (rozsudek ze dne 4. února 2020, Uniwersytet Wrocławski a Polsko v. REA, C‑515/17 P a C‑561/17 P, EU:C:2020:73, bod 51).

108    V projednávané věci byla žaloba ve věci T‑286/09 vymezena na základě žaloby uvedené v bodě 36 výše.

109    V tomto ohledu je třeba uvést, že žalobkyně v žalobě uvedla, že se Komise v napadeném rozhodnutí dopustila řady „zjevných pochybení“ při použití testu AEC, a poté podrobně rozvedla svá tvrzení ohledně uvedených pochybení, pokud jde o slevy a platby poskytované společnostem Dell, Lenovo, HP, NEC a MSH. Článek 84 odst. 1 jednacího řádu tedy nebrání tomu, aby žalobkyně v podstatné části svých hlavních vyjádření opakovala argumenty týkající se testu AEC obsažené v žalobě, nebo dokonce aby rozšířila uvedené argumenty. Takový postup totiž nelze stavět na roveň předkládání nových žalobních důvodů v průběhu řízení.

110    Za těchto podmínek je třeba odmítnout argument Komise vycházející z článku 217 jednacího řádu, podle kterého jsou hlavní vyjádření žalobkyně z velké části nepřípustná nebo přinejmenším irelevantní.

111    Komise naproti tomu správně tvrdí, že i přes skutečnost, že podle článku 61 statutu Soudního dvora Evropské unie je Tribunál vázán výkladem práva provedeným v rozsudku o kasačním opravném prostředku, to nic nemění na tom, že Tribunál je rovněž vázán důvody vznesenými žalobkyní v žalobě a kasační opravný prostředek nepředstavuje jako takový novou skutečnost odůvodňující změnu nebo rozšíření výtek společnosti Intel proti napadenému rozhodnutí. Komise rovněž právem tvrdí, že společnost ACT nemůže v návaznosti na vrácení věci uplatňovat argumenty na podporu žalobkyně, které neodpovídají žalobním důvodům vzneseným žalobkyní v žalobě.

112    Tvrzení Komise, podle kterých určité argumenty formulované v hlavních vyjádřeních žalobkyně nebo v hlavních vyjádřeních společnosti ACT změnily nebo rozšířily výtky formulované v rámci řízení, ve kterém byl vydán původní rozsudek, budou, pokud je to nezbytné pro vyřešení projednávané věci, následně přezkoumány v tomto rozsudku (viz zejména body 401 a 506 níže).

 K věci samé

 K návrhovým žádáním znějícím na zrušení napadeného rozhodnutí

113    Žalobkyně, podporovaná společností ACT, tvrdí, že napadené rozhodnutí musí být zrušeno z důvodu, že zaprvé je založeno na nesprávné právní analýze, zadruhé řádně nezanalyzovalo a nezohlednilo kritéria uvedená v bodě 139 rozsudku o kasačním opravném prostředku a zatřetí obsahuje analýzu AEC, která je stižena více pochybeními.

114    Komise v podstatě tvrdí, že napadené rozhodnutí musí být zachováno v plném rozsahu z důvodu, že zaprvé je v souladu s přístupem přijatým rozsudkem o kasačním opravném prostředku, zadruhé zohlednilo všechna kritéria uvedená v bodě 139 tohoto rozsudku a zatřetí analýza AEC není stižena žádným pochybením.

115    V projednávané věci, jak bylo uvedeno v bodě 102 výše, je Tribunál povinen přezkoumat ve světle rozsudku o kasačním opravném prostředku opodstatněnost důvodů a argumentů uplatněných žalobkyní za účelem popření způsobilosti sporných slev omezit hospodářskou soutěž. Za tímto účelem je třeba nejprve připomenout metodu definovanou Soudním dvorem pro účely analýzy, zda takové slevy, jako jsou slevy dotčené v projednávané věci, mohou omezit hospodářskou soutěž, a následně z ní vyvodit hlavní poznatky.

I.      K metodě definované Soudním dvorem pro posouzení způsobilosti systému slev omezit hospodářskou soutěž

116    Na prvním místě Soudní dvůr v bodech 133 až 137 rozsudku o kasačním opravném prostředku připomněl povahu a účel článku 102 SFEU. Soudní dvůr zejména s odkazem na rozsudek ze dne 27. března 2012, Post Danmark (C‑209/10, EU:C:2012:172), v podstatě zdůraznil, že hospodářská soutěž na základě výkonnosti může vést k vyloučení méně výkonných soutěžitelů z trhu (rozsudek o kasačním opravném prostředku, bod 134), přičemž připomněl zvláštní odpovědnost podniků v dominantním postavení za to, že jejich chování nebude na újmu účinné a nenarušené hospodářské soutěži (rozsudek o kasačním opravném prostředku, bod 135). Kromě toho Soudní dvůr zdůraznil, že za legitimní nelze považovat každou cenovou soutěž (rozsudek o kasačním opravném prostředku, bod 136).

117    Na druhém místě v bodě 137 rozsudku o kasačním opravném prostředku Soudní dvůr připomněl svou ustálenou judikaturu vycházející z rozsudku ze dne 13. února 1979, Hoffmann-La Roche v. Komise (85/76, EU:C:1979:36) (dále jen „judikatura Hoffmann-La Roche“), podle které věrnostní slevy v podstatě jsou zneužitím dominantního postavení ve smyslu článku 102 SFEU.

118    Na třetím místě však Soudní dvůr v bodě 138 rozsudku o kasačním opravném prostředku rozhodl, že judikaturu Hoffmann-La Roche je třeba zpřesnit v případě, kdy podnik v dominantním postavení „v průběhu správního řízení na základě důkazů tvrdí, že jeho jednání nebylo způsobilé omezit hospodářskou soutěž, a zejména vyvolat vytýkané účinky spočívající ve vyloučení [konkurentů z trhu]“.

119    V takovém případě Soudní dvůr v bodě 139 rozsudku o kasačním opravném prostředku uvedl, jaká kritéria je třeba zohlednit při prokazování porušení článku 102 SFEU. Podle Soudního dvora je Komise povinna zanalyzovat zaprvé rozsah dominantního postavení podniku na relevantním trhu, zadruhé dosah napadené praktiky na trhu, zatřetí podmínky a způsob poskytnutí dotčených slev, a začtvrté jejich dobu trvání a výši, ale rovněž je povinna posoudit zapáté případnou existenci strategie směřující k vyloučení soutěžitelů, kteří jsou přinejmenším stejně výkonní.

120    Na čtvrtém místě Soudní dvůr v bodě 141 rozsudku o kasačním opravném prostředku rozhodl, že „[p]okud Komise [jako v projednávané věci] v rozhodnutí konstatujícím, že systém slev je zneužitím, provede [analýzu způsobilosti vyloučení soutěžitele], přísluší Tribunálu zkoumat všechny argumenty žalobce, jimiž zpochybňuje opodstatněnost závěrů učiněných Komisí ohledně způsobilosti dotyčného systému slev vyloučit [konkurenty z trhu]“.

121    Na pátém místě Soudní dvůr v bodě 142 rozsudku o kasačním opravném prostředku poukázal na to, že ačkoli Komise v napadeném rozhodnutí zdůraznila, že „[sporné] slevy byly již svou povahou způsobilé omezit hospodářskou soutěž, takže analýza všech okolností projednávané věci, a zejména test AEC nebyly nezbytné pro konstatování, že došlo ke zneužití dominantního postavení (viz zejména body 925 a 1760 [tohoto] rozhodnutí), provedla však důkladné posouzení těchto okolností, přičemž v bodech 1002 až 1576 [tohoto] rozhodnutí věnovala velmi podrobné úvahy své analýze provedené v rámci testu AEC, která ji přivedla v bodech 1574 a 1575 uvedeného rozhodnutí k závěru, že stejně výkonný soutěžitel by musel uplatňovat ceny, které by nebyly udržitelné, a tedy předmětné ujednání o slevách bylo způsobilé vyvolat účinky spočívající ve vyloučení takového soutěžitele“.

122    Právě z toho důvodu dospěl Soudní dvůr v bodech 143 a 144 rozsudku o kasačním opravném prostředku k závěru, že vzhledem k tomu, že test AEC měl skutečný význam pro posouzení Komise ohledně způsobilosti ujednání o sporných slevách vyvolat účinek spočívající ve vyloučení stejně výkonných soutěžitelů, byl Tribunál povinen přezkoumat všechny argumenty společnosti Intel týkající se testu AEC uplatněného Komisí v napadeném rozhodnutí, což neučinil.

II.    K zásadám vyplývajícím z rozsudku o kasačním opravném prostředku

123    Podobně jako účastníci řízení je třeba uvést, že rozsudek o kasačním opravném prostředku upřesňuje judikaturu Hoffmann-La Roche, z níž lze vyvodit tři poznatky.

124    Zaprvé z bodů 137 a 138 rozsudku o kasačním opravném prostředku vyplývá, že i když systém slev zavedený podnikem v dominantním postavení na trhu může být kvalifikován jako omezení hospodářské soutěže, jelikož vzhledem k jeho povaze lze předpokládat, že bude mít omezující účinky na hospodářskou soutěž, nic to nemění na tom, že se v tomto ohledu jedná o vyvratitelnou domněnku, a nikoli o porušení per se článku 102 SFEU, což Komisi v každém případě zbavuje povinnosti provést analýzu účinků.

125    Zadruhé Soudní dvůr rozhodl, že v případě, že podnik v dominantním postavení „v průběhu správního řízení na základě důkazů tvrdí, že jeho jednání nebylo způsobilé omezit hospodářskou soutěž, a zejména vyvolat [jemu] vytýkané účinky“, musí Komise analyzovat způsobilost systému slev vyloučit konkurenty z trhu za použití pěti kritérií uvedených v bodě 139 rozsudku o kasačním opravném prostředku (viz bod 119 výše). S ohledem na znění bodu 139 rozsudku o kasačním opravném prostředku je Komise přinejmenším povinna přezkoumat těchto pět kritérií za účelem posouzení způsobilosti takového systému slev vyloučit konkurenty z trhu, jako je systém dotčený v projednávané věci.

126    Konečně zatřetí je třeba zdůraznit, že i když Soudní dvůr nerozhodl, že test AEC musí být nutně proveden, aby se přezkoumala způsobilost každého systému slev vyloučit konkurenty z trhu, z rozsudku o kasačním opravném prostředku v podstatě vyplývá, že pokud byl test AEC proveden Komisí, patří ke skutečnostem, které Komise musí zohlednit při posouzení způsobilosti systému slev omezit hospodářskou soutěž.

127    Právě s ohledem na tyto poznatky a metodu definovanou Soudním dvorem Tribunál přezkoumá žalobní důvody a argumenty vznesené žalobkyní ke zpochybnění způsobilosti sporných slev omezit hospodářskou soutěž, přičemž nejprve posoudí opodstatněnost argumentu žalobkyně a společnosti ACT, podle kterého je napadené rozhodnutí v podstatě založeno na nesprávné právní analýze, která sama o sobě může vést k jeho zrušení.

III. K opodstatněnosti argumentů vznesených žalobkyní a společností ACT

A.      K argumentu, podle kterého je napadené rozhodnutí založeno na nesprávné právní analýze

128    Zaprvé žalobkyně a společnost ACT tvrdí, jak tvrdily i v prvním stupni, že Komise vycházela z právní analýzy stižené zásadním pochybením, které mělo důsledky pro celé napadené rozhodnutí, a musí samo o sobě vést k jeho zrušení.

129    Podle žalobkyně a společnosti ACT může být konstatování protiprávního jednání v napadeném rozhodnutí zachováno pouze tehdy, pokud lze prokázat, že se zakládá na právní analýze, která odpovídá analýze popsané v bodech 138 a 139 rozsudku o kasačním opravném prostředku. Podle jejich názoru přitom není pochyb o tom, že tomu tak v projednávaném případě není. Namísto výkladu judikatury Hoffmann-La Roche v tom smyslu, že zakládá vyvratitelnou domněnku protiprávnosti, se totiž Komise podle jejich názoru spokojila s konstatováním, že sporné slevy byly ze své podstaty zneužívající povahy, takže nebylo nutné zkoumat a a fortiori zohlednit jejich způsobilost vyloučit konkurenty z trhu, aby byl přijat závěr o jejich zneužívající povaze.

130    Zadruhé společnost ACT v podstatě dodává, že i kdyby napadené rozhodnutí obsahovalo zjištění týkající se způsobilosti sporných slev omezit hospodářskou soutěž, taková dodatečná zjištění nebyla nijak součástí právní analýzy provedené za účelem prokázání, že tyto slevy byly zneužívající a porušují článek 102 SFEU. Mimoto společnost ACT poznamenává, že Komise měla za to, že taková kritéria, jako je pokrytí trhu, doba trvání slev a jejich výše, nejsou relevantní pro prokázání existence zneužití, což potvrzuje, že tato kritéria nebyla za tímto účelem zohledněna. Ve světle metody definované v rozsudku o kasačním opravném prostředku to přitom podle společnosti ACT postačuje k tomu, aby bylo možné mít za to, že celá analýza napadeného rozhodnutí je stižena vadou odůvodňující jeho zrušení.

131    Komise zpochybňuje opodstatněnost argumentu, podle kterého je napadené rozhodnutí založeno na nesprávné právní analýze, která sama o sobě může vést k jeho zrušení.

132    Na jednání v roce 2020 Komise v odpovědi na otázku Tribunálu v podstatě zdůraznila, že napadené rozhodnutí je založeno hlavně na klasickém výkladu judikatury Hoffman-La Roche. Proto ve svých písemnostech předložených v prvním stupni tvrdila, že napadené rozhodnutí nemuselo vycházet z testu AEC z důvodu, že to není relevantní. Komise však poznamenala, že Soudní dvůr v bodě 143 rozsudku o kasačním opravném prostředku uvedl, že test AEC provedený Komisí měl skutečný význam při posuzování způsobilosti předmětného ujednání o slevách vyvolat účinek spočívající ve vyloučení stejně výkonných soutěžitelů, což je v souladu s bodem 925 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Konečně Komise v podstatě poznamenala, že i když se v napadeném rozhodnutí neopřela na prvním místě o test AEC, byl tento test proveden doplňkově a umožnil prokázat, že sporné slevy mohly vést k protisoutěžnímu vyloučení.

133    V tomto ohledu je třeba bez dalšího zdůraznit, že je v projednávaném případě nesporné, že žalobkyně v průběhu správního řízení na základě důkazů tvrdila, že její jednání nebylo způsobilé omezit hospodářskou soutěž, a zejména vyvolat účinky vyloučení konkurentů z trhu, které jí byly vytýkány, v důsledku čehož Komise měla povinnost, jak vyplývá z bodů 138 a 139 rozsudku o kasačním opravném prostředku, zanalyzovat způsobilost systému slev vyloučit konkurenty z trhu. Kromě toho je třeba konstatovat, že zejména z bodů 920 až 926, 950, 972, 981, 989, 1000 a 1001 odůvodnění napadeného rozhodnutí, jakož i z vysvětlení poskytnutých Komisí v jejích písemnostech v prvním stupni a na jednání v roce 2020 vyplývá, že Komise měla za to, že s ohledem na zásady vyplývající z rozsudku ze dne 13. února 1979, Hoffmann-La Roche v. Komise (85/76, EU:C:1979:36), nebylo nutné prokázat způsobilost sporných slev vyloučit konkurenty z trhu, aby prokázala porušení článku 102 SFEU, jelikož tyto sporné slevy byly svou povahou protisoutěžní.

134    Na prvním místě, pokud jde o výše uvedené body odůvodnění napadeného rozhodnutí, které jsou všechny uvedeny v části napadeného rozhodnutí týkající se podmíněnosti slev a předcházející analýze AEC, Komise zejména v bodě 923 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že „[n]arozdíl od toho, co tvrdí společnost Intel, důkaz o skutečném vyloučení nemusí být předložen“ a že „[k]romě toho porušení článku [102 SFEU] mohlo vyplývat i z protisoutěžního cíle jednání podniku v dominantním postavení“.

135    Kromě toho Komise v bodě 925 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla následující:

„Pokud jsou výše uvedená zjištění při neexistenci jakéhokoliv objektivního odůvodnění sama o sobě dostatečná pro konstatování porušení článku [102 SFEU] podle judikatury, Komise v oddílech 4.2.3 až 4.2.6 rovněž prokáže, že kromě splnění podmínek stanovených judikaturou, které jsou uvedeny v bodech 920, 921 a 923 odůvodnění, mohly podmíněné slevy, které společnost Intel poskytovala společnostem Dell, HP, NEC a Lenovo, a podmíněné platby poskytované společnosti MSH, mít nebo pravděpodobně měly účinek vyloučení z trhu (nebo mohly způsobit újmu spotřebitelům). I když to není nezbytné pro prokázání porušení článku [102 SFEU] podle judikatury, jednou z možností prokázat, že slevy a platby společnosti Intel mohly vést nebo pravděpodobně vedly k vyloučení konkurentů, je provést analýzu stejně výkonného soutěžitele (oddíl 4.2.3). Na základě výsledků této analýzy a kvalitativních a kvantitativních důkazů (oddíly 4.2.4 a 4.2.5) a vzhledem k neexistenci objektivního odůvodnění a zvýšení efektivnosti (oddíl 4.2.6) dospěla Komise k závěru, že podmíněné slevy, které společnost Intel poskytovala společnostem Dell, HP, NEC a Lenovo, jakož i podmíněné platby společnosti Intel ve prospěch společnosti MSH, představují zneužívající jednání podle článku [102 SFEU], které si zaslouží zvláštní pozornost Komise.“

136    V bodě 926 odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterém začíná analýza povahy a fungování slev provedená Komisí, je zejména uvedeno, že „ačkoli to není podle judikatury uvedené v bodech 920, 921 a 923 odůvodnění [uvedeného rozhodnutí] nezbytné, Komise doloží, že systémy podmíněných slev bránily nebo ztěžovaly každému z těchto výrobců zařízení nakupovat [CPU] x86 od společnosti AMD, [a] doloží, jakým způsobem systémy podmíněných plateb poskytnutých společnosti MSH představovaly prostředek k přilákání společnosti MSH, aby prodávala výlučně stolní počítače vybavené [CPU] společnosti Intel, a bránily nebo ztěžovaly společnosti MSH prodávat stolní počítače vybavené [CPU] společnosti AMD“.

137    Pokud jde o body 950 (týkající se společnosti Dell), 972 (týkající se společnosti HP), 981 (týkající se společnosti NEC), 989 (týkající se společnosti Lenovo) a 1000 (týkající se společnosti MSH) odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterých byla ukončena analýza podmíněných slev poskytovaných každému OEM nebo společnosti MSH, Komise se nejprve systematicky domnívala, že je třeba konstatovat, že částka slev nebo plateb, které společnost Intel poskytovala těmto OEM nebo společnosti MSH, je de facto vázána na podmínku, že všechny CPU x86, které potřebovali, nakoupí u společnosti Intel, dále, že tyto slevy nebo platby splňovaly podmínky stanovené judikaturou uvedenou v bodech 920, 921 a 923 odůvodnění napadeného rozhodnutí, aby mohly být kvalifikovány jako zneužívající, a konečně, že účinkem těchto slev nebo plateb bylo omezení svobody OEM nebo společnosti MSH zvolit si zdroj zásobování CPU x86 a zabránění jiným konkurentům v tom, aby těmto OEM nebo společnosti MSH dodávali CPU x86.

138    Konečně v bodě 1001 odůvodnění napadeného rozhodnutí, který uzavírá analýzu oddílu 4.2.2, nazvaného „Povaha a fungování slev“, Komise uvedla následující:

„Vzhledem k tomu, že důkazy předložené v oddílech 4.2.2.2 až 4.2.2.6 [které se týkají povahy a fungování slev pro OEM a společnost MSH] a judikatuře připomenuté v oddíle 4.2.1 [a sice judikatuře Hoffmann-La Roche], je učiněn závěr, že částka slev poskytovaných společností Intel společnostem Dell, HP a NEC od čtvrtého čtvrtletí roku 2002 do prosince 2005 byla de facto vázána na podmínku, že se tito zákazníci zásobí CPU x86 výhradně (společnost Dell) nebo v určitých segmentech trhu téměř výhradně (společnosti HP a NEC) u společnosti Intel […] Dotčené slevy a platby jsou věrnostními slevami, které splňují podmínky stanovené příslušnou judikaturou, aby mohly být kvalifikovány jako zneužívající (viz body 920, 921 a 923 odůvodnění). Kromě toho měly uvedené slevy a platby za následek omezení svobodné volby příslušných výrobců zařízení a společnosti MSH.“

139    Na druhém místě, pokud jde o vysvětlení poskytnutá Komisí v jejích písemnostech v prvním stupni a na jednání v roce 2020, Komise zaprvé v bodě 144 žalobní odpovědi uvedla následující:

„Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně […], ze struktury a znění rozhodnutí vyplývá, že Komise nemusí nutně prokazovat potenciální účinky praktik společnosti Intel. Body 920 až 925 odůvodnění velmi jasně vysvětlují úlohu analýzy AEC v rámci [napadeného] rozhodnutí, přičemž neponechávají žádnou pochybnost, pokud jde o skutečnost, že analýza předchozích bodů odůvodnění prokazuje při neexistenci objektivního odůvodnění protiprávní povahu slev a plateb za výhradní odběr od společnosti Intel, jelikož tyto slevy a platby představují věrnostní slevy ve smyslu [judikatury] Hoffmann-La Roche a sledují protisoutěžní cíl nebo jsou součástí protisoutěžní strategie. Z těchto jednotlivých důvodů [napadeného] rozhodnutí byl (v bodě 925 odůvodnění) přijat závěru, že k určení, zda jsou tyto praktiky v rozporu s článkem 102 [SFEU], není nutné prokazovat případný vylučující účinek slev a plateb za výhradní odběr od společnosti Intel.“

140    Zadruhé Komise v bodě 145 žalobní odpovědi zdůraznila, že „napadené rozhodnutí (v bodě 925 odůvodnění) jasně stanoví, že potenciální účinky slev společnosti Intel konstatovala pouze proto, aby prokázala, že si tyto praktiky zaslouží zvláštní pozornost“.

141    Zatřetí v bodě 283 žalobní odpovědi Komise uvedla, že „na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, nebyla povinna prokázat, že slevy společnosti Intel za výlučný odběr mohly vyloučit stejně výkonného soutěžitele“ a že „[j]ak bylo uvedeno v bodech 925 a 926 odůvodnění [napadeného] rozhodnutí, zjištění […] ohledně případných účinků slev společnosti Intel za výlučný odběr na trh nebyla součástí právní analýzy provedené k prokázání jejich zneužívající povahy, nýbrž byla spíše jedním z faktorů, které vedly […] k závěru, že si porušení zaslouží její zvláštní pozornost“.

142    Začtvrté v bodě 109 dupliky Komise uvedla, že „[j]ak je uvedeno v [napadeném] rozhodnutí, úsilí vynaložené na analýzu [AEC] nelze považovat za informaci, [že] se hodlá odchýlit od dlouhodobé judikatury o věrnostních slevách“.

143    Konečně zapáté, pokud jde o dosah na trhu, dobu trvání a částku slev, Komise nejprve v bodě 68 dupliky zdůraznila, že „otázka, kterou společnost Intel pokládá ohledně doby trvání, není právně relevantní“, jelikož „[rozhodnutí ve věci Hoffmann-La Roche] totiž nepovažovalo dobu trvání za relevantní faktor pro účely posouzení zneužívající povahy jednání“. Dále v bodě 166 žalobní odpovědi Komise uvedla, že „argument žalobkyně, [podle kterého nezohlednila rozsah slev] nesplnil svůj cíl [ důvodu, že] jak je uvedeno v bodě 1620 odůvodnění [napadeného rozhodnutí], v rozhodnutí nebyl zpochybněn rozsah slev, nýbrž výlučný odběr, za který byly slevy poskytovány, stejně jako protisoutěžní cíl, který sledovaly“. Konečně v bodech 169 a 170 žalobní odpovědi Komise tvrdí, že „[j]estliže chce společnost Intel tvrdit, že její slevy za výlučný odběr omezují hospodářskou soutěž pouze u některých typů [CPU] x86, Komise by očekávala, že takové návrhy nalezne spíše v oddíle žaloby věnovaném výši pokut“, jelikož „v judikatuře týkající se věrnostních slev se neuvádí nic o tom, že jejich protiprávní povaha závisí na tom, zda pokrývají celý trh či ‚pouze‘ jeho určitý segment“.

144    Z bodů 134 až 143 výše tedy vyplývá, že Komise z judikatury Hoffmann-La Roche zaprvé vyvodila, že sporné slevy byly protisoutěžní povahy, takže nebylo nutné prokázat způsobilost vyloučit konkurenty z trhu, aby prokázala porušení článku 102 SFEU. Zadruhé, i když napadené rozhodnutí obsahuje dodatečnou analýzu způsobilosti uvedených slev vyloučit konkurenty z trhu, Komise měla za to, že podle této judikatury nebyla povinna zohlednit tuto analýzu, aby dospěla k závěru o zneužívající povaze těchto slev. Konečně zatřetí a stále na základě téže judikatury Komise zejména usoudila, že určitá kritéria jsou k prokázání zneužití irelevantní.

145    Je přitom nutno konstatovat, že toto stanovisko není v souladu s judikaturou Hoffman-La Roche, jak byla upřesněna Soudním dvorem v bodech 137 až 139 rozsudku o kasačním opravném prostředku. Je tudíž třeba mít za to, že žalobkyně a společnost ACT správně tvrdí, že Komise tím, že vycházela z předpokladu, podle kterého jí judikatura Hoffman-La Roche v podstatě umožňovala omezit se na konstatování, že sporné slevy porušují článek 102 SFEU z důvodu, že byly zneužívající povahy, aniž musela nutně zohlednit způsobilost těchto slev omezit hospodářskou soutěž, aby dospěla k závěru o jejich zneužívající povaze, provedla v napadeném rozhodnutí nesprávné právní posouzení.

146    Je pravda, že Komise v bodě 925 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že rovněž prokázala, že slevy, které společnost Intel poskytovala OEM, jakož i podmíněné platby poskytované společnosti MSH, mohly mít nebo pravděpodobně měly účinek vyloučení konkurentů, a to tím, že provedla analýzu AEC uvedenou v oddíle 4.2.3 napadeného rozhodnutí, a tím, že zohlednila kvalitativní a kvantitativní důkazy uvedené v oddílech 4.2.4 a 4.2.5 téhož rozhodnutí. Je však třeba uvést, že z napadeného rozhodnutí vyplývá, že konstatování učiněná v oddílech 4.2.3 až 4.2.5 napadeného rozhodnutí nebyla považována za nezbytná pro provedenou právní analýzu k prokázání zneužívající povahy praktik společnosti Intel.

147    Z toho vyplývá, že Komise měla v napadeném rozhodnutí za to, že test AEC nebyl nezbytný k posouzení zneužívající povahy praktik společnosti Intel a k závěru o zneužívající povaze uvedených praktik.

148    V tomto ohledu je třeba odmítnout argument uplatněný Komisí na jednání v roce 2020, podle kterého je tento závěr v podstatě v rozporu se skutečností, že Soudní dvůr v bodě 143 rozsudku o kasačním opravném prostředku uvedl, že test AEC měl skutečný význam při posouzení způsobilosti předmětného ujednání o slevách vyvolat účinek vyloučení stejně výkonných soutěžitelů. Ve světle bodu 142 rozsudku o kasačním opravném prostředku musí být totiž uvedený bod 143 vykládán v tom smyslu, že Soudní dvůr dospěl k závěru o významu testu AEC s ohledem na podrobné úvahy a počet bodů odůvodnění věnovaných testu v napadeném rozhodnutí. Naproti tomu na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, znění bodu 143 rozsudku o kasačním opravném prostředku nepodporuje tezi, podle které Soudní dvůr v podstatě rozhodl, že test AEC byl součástí skutečností, které Komise považovala za nezbytné k učinění závěru o zneužívající povaze slev.

149    S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba přijmout argument, podle kterého je napadené rozhodnutí stiženo nesprávným právním posouzením. Jak však vyplývá z bodů 143 a 144 rozsudku o kasačním opravném prostředku, test AEC měl skutečný význam pro posouzení Komise ohledně způsobilosti předmětného ujednání o slevách vyvolat účinek spočívající ve vyloučení stejně výkonných soutěžitelů, a za těchto podmínek je Tribunál povinen přezkoumat všechny argumenty společnosti Intel týkající se tohoto testu.

B.      K argumentu, podle kterého musí být napadené rozhodnutí zrušeno z důvodu, že obsahuje analýzu AEC, která je stižena více pochybeními

1.      K rozsahu přezkumu Tribunálu

150    Systém soudního přezkumu rozhodnutí Komise přijatých v řízení podle článků 101 a 102 SFEU spočívá v přezkumu legality aktů orgánů stanoveném v článku 263 SFEU (viz rozsudek ze dne 26. září 2018, Infineon Technologies v. Komise, C‑99/17 P, EU:C:2018:773, bod 47 a citovaná judikatura). Rozsah přezkumu zahrnuje všechny prvky rozhodnutí Komise přijatých v řízení podle článků 101 a 102 SFEU, jejichž důkladný přezkum Tribunál provádí po právní i skutkové stránce ve světle důvodů vznesených žalobkyní a s ohledem na všechny skutečnosti předložené žalobkyní (viz rozsudek ze dne 26. září 2018, Infineon Technologies v. Komise, C‑99/17 P, EU:C:2018:773, bod 48 a citovaná judikatura). Je však třeba připomenout, že unijní soudy nemohou v rámci přezkumu legality podle článku 263 SFEU nahradit vlastním odůvodněním odůvodnění autora dotčeného aktu (viz rozsudek ze dne 24. ledna 2013, Frucona Košice v. Komise, C‑73/11 P, EU:C:2013:32, bod 89 a citovaná judikatura).

151    Před posouzením opodstatněnosti argumentu žalobkyně je třeba uvést obecné úvahy týkající se testu AEC a připomenout pravidla o důkazním břemenu a vyžadované úrovni dokazování.

2.      Obecné úvahyanalýze AEC

152    Výchozím bodem pro test AEC, jak byl definován v bodě 1003 a následujících odůvodnění napadeného rozhodnutí a který Komise použila v projednávané věci, je to, že společnost Intel byla zejména s ohledem na povahu svého produktu, pověst značky a profil obchodním partnerem, kterého nelze obejít, a že OEM vždy nakupovali přinejmenším část svých potřeb týkajících se CPU od společnosti Intel nezávisle na kvalitě nabídky alternativního dodavatele. Proto byli zákazníci ochotni a mohli převést své zásobování na tohoto alternativního dodavatele pouze z části trhu (dále jen „sporná část“). Z tohoto postavení obchodního partnera, kterého nelze obejít, vyplývala moc společnosti Intel použít nespornou část trhu jako páku ke snížení cen na sporné části trhu.

153    Jak uvedl Tribunál v bodě 141 původního rozsudku, test AEC provedený v napadeném rozhodnutí vychází ze zásady, podle které stejně výkonný soutěžitel, který se snaží získat spornou část objednávek dosud uspokojovaných podnikem v dominantním postavení, musí zákazníkovi nabídnout vyrovnání za slevu za výlučný odběr, kterou by zákazník ztratil, kdyby nakupoval méně, než stanoví podmínka výlučného nebo téměř výlučného odběru. Cílem testu AEC je určit, zda by stejně výkonný soutěžitel jako podnik v dominantním postavení, který má stejné náklady jako tento podnik, mohl v takovém případě nadále pokrýt své náklady.

154    Test AEC, jak byl uplatněn v projednávané věci, stanoví, za jakou cenu by stejně výkonný soutěžitel jako společnost Intel musel nabízet své CPU x86, aby vyrovnal OEM ztrátu jakékoli platby za výlučný odběr poskytované společností Intel. Tato cena je v testu AEC označena jako „skutečná cena“ nebo „PE“.

155    Část celkových slev, za kterou stejně výkonný soutěžitel musí nabídnout náhradu, v zásadě zahrnuje pouze částku slev, která je vázána na podmínku výlučného zásobování, přičemž množstevní slevy jsou z toho vyloučené (dále jen „podmíněná část“ slev). Jak vyplývá zejména z bodu 1460 odůvodnění napadeného rozhodnutí, k zohlednění pouze podmíněné části platby odkazuje test AEC v projednávané věci na průměrnou prodejní cenu (dále jen „průměrná prodejní cena“), a sice katalogovou cenu po odečtení podmíněných slev.

156    Čím menší je sporná část, a v důsledku toho množství výrobků, se kterými může alternativní dodavatel konkurovat, tím větší je pravděpodobnost, že platba za výlučný odběr bude způsobilá vytlačit stejně výkonného soutěžitele. Kdyby totiž ztráta plateb, které společnost Intel poskytovala svému zákazníkovi, musela být rozložena na malé množství výrobků, které nabízí alternativní dodavatel na sporné části trhu, znamenalo by to citelné snížení skutečné ceny. Skutečná cena tedy bude pravděpodobně nižší než životaschopná míra nákladů společnosti Intel.

157    Skutečná cena musí být porovnána s životaschopnou mírou nákladů společnosti Intel. Životaschopnou mírou nákladů společnosti Intel přijatou v napadeném rozhodnutí je míra průměrných nákladů, kterým bylo možné se vyhnout (dále jen „průměrné vyhnutelné náklady“).

158    Jak vyplývá zejména z bodu 1006 odůvodnění napadeného rozhodnutí, je možné dospět k závěru, že systém plateb za výlučný odběr je způsobilý bránit stejně výkonným soutěžitelům v přístupu na trh, pokud je skutečná cena nižší než cena průměrných vyhnutelných nákladů společnosti Intel. V tomto případě se jedná o negativní výsledek testu AEC. Pokud je naopak skutečná cena vyšší než průměrné vyhnutelné náklady, má se za to, že stejně výkonný soutěžitel může pokrýt své náklady, a tedy být schopen vstoupit na trh. V tomto případě vede test AEC ke kladnému výsledku.

159    Ve světle těchto obecných úvah je třeba přezkoumat opodstatněnost argumentů žalobkyně, podle kterých je analýza AEC stižena více pochybeními.

3.      K důkaznímu břemenipožadované míře dokazování

160    Žalobkyně odkazuje na judikaturu unijního soudu a zejména zdůrazňuje, že věci hospodářské soutěže jsou kvazitrestní povahy, což znamená, že vyžadují vysokou míru dokazování a že se uplatní presumpce neviny.

161    Jak bylo připomenuto v bodě 62 a následujících původního rozsudku, podle článku 2 nařízení č. 1/2003, ve všech řízeních podle článku 102 SFEU spočívá důkazní břemeno, pokud jde o porušení tohoto článku, na té straně nebo orgánu, který vznesl obvinění, a sice v projednávaném případě na Komisi. Dále podle ustálené judikatury platí, že má-li soud pochybnosti, musí být tato skutečnost ku prospěchu podniku, jemuž je určeno rozhodnutí, kterým se konstatuje protiprávní jednání. Soud tedy nemůže dospět k závěru, že Komise existenci předmětného protiprávního jednání prokázala právně dostačujícím způsobem, jestliže má o této otázce stále pochybnosti, zejména v rámci žaloby znějící na zrušení rozhodnutí, jímž se ukládá pokuta (rozsudky ze dne 8. července 2004, JFE Engineering v. Komise, T‑67/00, T‑68/00, T‑71/00 a T‑78/00, EU:T:2004:221, bod 177, a ze dne 12. července 2011, Hitachi a další v. Komise, T‑112/07, EU:T:2011:342, bod 58).

162    V posledně uvedené situaci je totiž nezbytné zohlednit zásadu presumpce neviny, jež je obecnou zásadou unijního práva, která je v současné době zakotvena v čl. 48 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie (viz rozsudek ze dne 22. listopadu 2012, E.ON Energie v. Komise, C‑89/11 P, EU:C:2012:738, bod 72 a citovaná judikatura). Z judikatury Soudního dvora rovněž vyplývá, že se zásada presumpce neviny vztahuje na řízení o porušení pravidel hospodářské soutěže použitelných na podniky, tedy na řízení, jež může vést k uložení pokut nebo penále (viz rozsudek ze dne 22. listopadu 2012, E.ON Energie v. Komise, C‑89/11 P, EU:C:2012:738, bod 73 a citovaná judikatura).

163    I když je nezbytné, aby Komise za účelem odůvodnění pevného přesvědčení, že došlo k protiprávnímu jednání, předložila přesné a shodující se důkazy, je třeba zdůraznit, že není nutné, aby každý z důkazů předložených Komisí odpovídal těmto kritériím se zřetelem na každý prvek protiprávního jednání. Stačí, aby tomuto požadavku odpovídal soubor nepřímých důkazů, kterého se orgán dovolává, posuzovaný jako celek, jak uvádí judikatura týkající se provádění článku 101 SFEU (viz rozsudek ze dne 26. ledna 2017, Komise v. Keramag Keramische Werke a další, C‑613/13 P, EU:C:2017:49, bod 52 a citovaná judikatura). Tato zásada se použije rovněž ve věcech týkajících se provádění článku 102 SFEU (rozsudek ze dne 1. července 2010, AstraZeneca v. Komise, T‑321/05, EU:T:2010:266, bod 477).

164    Pokud jde o důkazní sílu důkazů použitých Komisí, je třeba rozlišovat dvě situace.

165    Zaprvé, pokud Komise konstatuje porušení pravidel hospodářské soutěže na základě předpokladu, že zjištěné skutkové okolnosti nelze vysvětlit jinak než existencí protisoutěžního jednání, unijní soud zruší předmětné rozhodnutí, předloží-li dotyčné podniky argumentaci, která poskytuje jiné vysvětlení skutkových okolností zjištěných Komisí, a umožní tak nahradit vysvětlení skutkových okolností, na základě kterého Komise konstatovala existenci protiprávního jednání, jiným přijatelným vysvětlením. V takovém případě totiž nelze mít za to, že Komise předložila důkaz o existenci protiprávního jednání porušujícího právo hospodářské soutěže (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 28. března 1984, Compagnie royale asturienne des mines a Rheinzink v. Komise, 29/83 a 30/83, EU:C:1984:130, bod 16, a ze dne 31. března 1993, Ahlström Osakeyhtiö a další v. Komise, C‑89/85, C‑104/85, C‑114/85, C‑116/85, C‑117/85 a C‑125/85 až C‑129/85, EU:C:1993:120, body 126 a 127).

166    Zadruhé, vychází-li Komise z důkazů, které v zásadě dostatečně prokazují existenci protiprávního jednání, nepostačuje, aby dotyčný podnik tvrdil, že případně došlo k okolnosti, která by mohla ovlivnit průkaznost těchto důkazů, k tomu, aby na Komisi přenesl povinnost prokázat, že tato okolnost nemohla mít vliv na jejich průkaznost. Naopak s výjimkou případu, kdy dotyčný podnik nemůže takový důkaz předložit z důvodu chování samotné Komise, je tento podnik povinen právně dostačujícím způsobem prokázat existenci okolnosti, které se dovolává, a dále to, že tato okolnost zpochybňuje průkaznost důkazů, z nichž Komise vychází (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. prosince 2010, E.ON Energie v. Komise, T‑141/08, EU:T:2010:516, bod 56 a citovaná judikatura).

4.      K opodstatněnosti argumentů, podle kterých je napadené rozhodnutí stiženo více vadami, pokud jdetest AEC

167    Žalobkyně v podstatě tvrdí, že analýza AEC provedená pro všechny OEM a pro společnost MSH obsahuje více pochybení, zejména pokud jde o spornou část podmíněné části slev a průměrné vyhnutelné náklady. Žalobkyně předkládá obecné argumenty, které následně upřesňuje ve vztahu ke každému OEM a společnosti MSH, a to pro každou ze tří výše uvedených částí.

a)      Obecné argumentyúdajným pochybením týkajícím se testu AEC uplatněného na společnost Dell

168    Pokud jde o test AEC provedený ve vztahu ke slevám poskytnutým společnosti Dell, společnost Intel v podstatě tvrdí, že se Komise dopouští chyb, když hodnotí každý ze tří klíčových prvků testu AEC, a sice spornou část, podmíněnou část slev a náklady. Podle společnosti Intel stačí ve většině případů oprava pouze jednoho z těchto pochybení k prokázání toho, že tato společnost splňuje kritérium testu AEC, a to i v případě, že ostatní chyby nebudou opraveny. Společnost Intel uvádí, že Komise vybírá údaje z protichůdných zdrojů, aby upravila výsledky v neprospěch společnosti Intel, a k dokumentům přihlíží selektivně a nesoudržným způsobem. To je podle společnosti Intel prokázáno zejména při porovnání výsledků analýzy provedené Komisí v rámci testu AEC se skutkovými okolnostmi, ke kterým skutečně došlo, když se společnost Dell začala zásobovat u společnosti AMD v roce 2006.

169    Kromě toho společnost Intel tvrdí, že Komise v napadeném rozhodnutí připouští, že slevy vyhověly testu AEC během prvních čtyř uvedených čtvrtletí (od prosince 2002 do října 2003). Podle společnosti Intel Komise navzdory této skutečnosti v bodě 1281 odůvodnění napadeného rozhodnutí nevysvětlitelně dospěla k závěru, že slevy poskytnuté společností Intel „od prosince 2002 do prosince 2005“ mohly „mít, či dokonce pravděpodobně měly protisoutěžní účinky spočívající ve vyloučení konkurentů z trhu“. Podle žalobkyně se napadené rozhodnutí ani nesnaží vysvětlit nebo odůvodnit tuto nesoudržnost v uvažování.

170    Komise v podstatě tvrdí, že napadené rozhodnutí ukazuje, že slevy za výlučný odběr poskytované společnosti Dell mohly vytlačit stejně výkonného soutěžitele. V napadeném rozhodnutí se zejména neuvádí, že slevy společnosti Intel poskytované společnosti Dell vyhověly analýze AEC v období od prosince 2002 do října 2003. Podle Komise vycházely výpočty společnosti Intel pouze z optimistických odhadů, které vyznívaly v její prospěch. Komise tvrdí, že společnost Intel neposkytla aktuální dokumenty na podporu svých tvrzení týkajících se sporné části. Pokud jde o události, ke kterým došlo poté, co společnost Dell oznámila, že se od května 2006 začne zásobovat částečně u společnosti AMD, Komise uvádí, že tyto události potvrzují zjištění, podle kterých slevy společnosti Intel poskytované společnosti Dell mohly mít účinek spočívající ve vyloučení stejně výkonného soutěžitele jako je společnost Intel. Komise rovněž tvrdí, že cílem analýzy AEC není poskytnout předpovědi ohledně skutečného vývoje trhu, ale určit, jaký bude v teoretické situaci stupeň hospodářské pobídky vytvořený systémy slev.

1)      K posouzení sporné části

171    V napadeném rozhodnutí byla konstatována sporná část ve výši 7,1 % v případě analýzy AEC týkající se slev, které společnost Intel poskytovala společnosti Dell. Podle Komise toto číslo vyplývá z tabulky z ledna 2004 (dále jen „tabulka z roku 2004“), kterou jí společnost Dell poskytla v průběhu správního řízení.  Komise v bodech 1202 až 1208 odůvodnění napadeného rozhodnutí zdůraznila, že tabulka z roku 2004 obsahovala zejména zvláštní analýzu časového rozměru přesunu nákupů ke společnosti AMD, zatímco dřívější prezentace, z nichž jedna pochází ze dne 26. února 2003, nadepsaná „AMD Update – Dimension LOB“, a další ze dne 17. března 2003, nadepsaná „AMD update“, tuto analýzu neobsahovaly, a proto je Komise odmítla.

172    V bodech 1209 až 1212 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že tabulka z roku 2004 představovala interní dokument společnosti Dell, ve kterém byly uvedeny odhady, za nichž se mohl vyvíjet vztah mezi společnostmi Dell a AMD při zvyšujícím se pronikání společnosti AMD do jednotlivých hodnocených segmentů činnosti, přičemž tuto tabulku je třeba vykládat ve spojení s průvodním dopisem ze dne 18. dubna 2007, který společnost Dell zaslala Komisi a na který se odkazuje v poznámce pod čarou č. 1542 k bodu 1209 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

173    Napadené rozhodnutí v bodech 1210 až 1213 odůvodnění ozřejmilo, že v době vypracování tabulky z roku 2004 zvažovala společnost Dell změnu dodavatele CPU x86 pro určité segmenty vyráběných produktů. Podle napadeného rozhodnutí je možné s ohledem na odhad celkového objemu v každém z těchto segmentů vypočítat, že celkový podíl společnosti AMD v průběhu čtyř dotčených let, a sice zdaňovacích obdobích 2005 až 2008, činil 7,1 % v prvním roce a 17,3 %, 22,5 % a 24,2 % v průběhu následujících tří let. Komise dospěla k závěru, že pro účely analýzy testu AEC tak bylo vhodné použít spornou část ve výši 7,1 %.

174    V bodech 1214 až 1254 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise odmítla několik argumentů vznesených společností Intel ohledně sporné části týkající se zaprvé určení data zahájení výpočtů v tabulce z roku 2004, zadruhé interní prezentace společnosti Dell s názvem „MAID status review“ ze dne 17. února 2004 (dále jen „prezentace společnosti Dell ze dne 17. února 2004“), zatřetí interních odhadů společnosti Intel, začtvrté skutečného přesunu části nákupů společnosti Dell ke společnosti AMD v roce 2006, a konečně zapáté výpovědí vedoucích pracovníků společnosti Dell v soukromém sporu mezi společnostmi AMD a Intel ve státě Delaware.

175    V bodech 1255 až 1259 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise provedla srovnání požadované části se spornou částí. Komise v podstatě zohlednila 7,1 % uvedených v bodě 1213 odůvodnění napadeného rozhodnutí jako relevantní procentní podíl, který je třeba použít pro spornou část, a srovnala jej s požadovanou částí vyplývající z tabulky č. 22 obsažené v bodě 1194 odůvodnění napadeného rozhodnutí (dále jen „tabulka č. 22“). Komise tak posoudila, že 9 čtvrtletí ze 13 byla požadovaná část vyšší než sporná část. Komise poznamenala, že tento závěr není vyvrácen použitím hodnocení poměru mezi průměrnými vyhnutelnými náklady a průměrnou prodejní cenou, které provedla společnost Intel, i když byly průměrné vyhnutelné náklady podhodnoceny.

176    Komise dále v bodě 1257 odůvodnění napadeného rozhodnutí připomněla, že hodnota 7,1 % přiznaná sporné části byla stanovena na základě interních odhadů společnosti Dell provedených v lednu 2004, to znamená v očekávání změny dodavatele, ke které mohlo dojít nejdříve v průběhu prvního čtvrtletí zdaňovacího období 2005 společnosti Dell, zatímco odpovídající požadovaná část činila 7,9 %. Komise dále v bodě 1258 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla důvody, proč bylo před prvním čtvrtletím zdaňovacího období 2005 možné, že sporná část byla nižší než 7,1 %. Komise tak měla za to, že rozdíl mezi požadovanou částí a spornou částí v prvních čtvrtletích rozhodného období mohl být nižší, než jak se na první pohled jevilo z číselných údajů uvedených v tabulce č. 22.

177    V bodech 1260 až 1265 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise odkazuje na určité faktory posílení, které by podle napadeného rozhodnutí, pokud by byly zahrnuty do analýzy, posílily odhadovanou způsobilost slev vyloučit konkurenty z trhu. Podle napadeného rozhodnutí tyto faktory spočívají v podstatě zaprvé v tom, že společnost Dell měla jasně za to, že každá ztráta slev od společnosti Intel bude doprovázena zvýšením slev, které společnost Intel poskytovala OEM konkurujícím společnosti Dell, a zadruhé v tom, že odhad sporné části nezohledňuje skutečnost, že společnost Dell zakoupila od společnosti Intel i jiné výrobky než mikroprocesory CPU x86, zejména čipové sady.

178    Konečně v bodech 1266 až 1280 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise použila alternativní metodu výpočtu sporné části.

179    Tvrzení žalobkyně se týkají jednak použití tabulky z roku 2004 a posouzení jejího obsahu ze strany Komise a jednak určitých dalších důkazů, které podle žalobkyně měly sloužit jako základ pro posouzení sporné části.

180    Na prvním místě podle žalobkyně Komise nemohla založit posouzení sporné části na dokumentu, o němž společnost Intel nevěděla. Takový přístup představuje porušení zásady právní jistoty. Kromě toho je posouzení sporné části na základě tabulky z roku 2004 podle žalobkyně nesprávné, jelikož tento číselný údaj 7,1 % se zakládal pouze na osmi měsících prodeje CPU x86 společnosti AMD a selektivní a nesoudržná analýza tabulky z roku 2004 zbavila závěry Komise veškeré důvěryhodnosti. Konečně žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí připouští, že slevy společnosti Intel ve prospěch společnosti Dell vyhověly testu AEC během prvních čtyř uvedených čtvrtletí, to znamená v době od prosince 2002 do října 2003.

181    Žalobkyně odkazuje, pokud jde o období zohledněné v tabulce z roku 2004, rovněž na body 82 až 86 a 121 až 131 zprávy profesora Shapira ze dne 4. ledna 2008, přičemž tvrdí, že pokud by se společnost Dell obávala, že bude vystavena odvetným opatřením ze strany společnosti Intel v návaznosti na zahájení zásobování u společnosti AMD, nezveřejnila by své rozhodnutí přejít ke konkurenci, ale držela by jej v tajnosti až do poslední chvíle, než by uzavřela dohodu se společností AMD o podmínkách a procentním podílu slev v následujícím čtvrtletí.

182    Podle žalobkyně body 82 až 86 zprávy profesora Shapira ze dne 4. ledna 2008 zdůrazňují význam data, ke kterému skupina Dell přijala rozhodnutí o nákupu CPU x86 od společnosti AMD, a toto datum je spojeno s datem, ke kterému se mohly skutečně uskutečnit první dodávky CPU x86 společnosti AMD ve prospěch společnosti Dell. Profesor Shapiro vycházel z prezentace společnosti Dell ze dne 17. února 2004 a uvedl, že mezi těmito dvěma daty mohly uběhnout tři nebo čtyři měsíce (zejména únor 2004 pro první datum a červen 2004 v případě druhého data). Podle profesora Shapira, s přihlédnutím rovněž ke skutečnému datu začátku nákupu CPU x86 od společnosti AMD (a tedy ke skutečnosti, že podle něj tabulka z roku 2004 odpovídala pouze osmi měsícům prvního uvedeného roku) činila sporná část společnosti Dell spíše 10,65 %.

183    Na druhém místě žalobkyně v podstatě tvrdí, že hodnocení sporné části v napadeném rozhodnutí je nesprávné, jelikož Komise neprávem odmítla důkazy předložené řídícími pracovníky společnosti Dell prokazující, že sporná část byla daleko vyšší než podíl konstatovaný Komisí, a to mezi 12,5 % a 17,5 %, stejně jako důkazy prokazující, že se společnost Intel domnívala, že sporná část společnosti Dell se pohybovala mezi 15 a 25 %, a konečně důkazy související s převodem dodávek společnosti Dell ke společnosti AMD v roce 2006.

184    Komise v podstatě odpovídá na prvním místě, že tabulka z roku 2004 je spolehlivější pro posouzení sporné části než dokumenty předložené společností Intel, neboť se jedná o aktuální dokument od společnosti Dell, který obsahuje důkladnou a podrobnou kvantitativní analýzu možného převodu dodávek CPU x86 z tohoto podniku ke společnosti AMD.

185    V žalobní odpovědi Komise uvádí, že analýza dokumentů pocházejících z období května do července 2006, tedy po oznámení částečného přesunu nákupů společnosti Dell ke společnosti AMD, i když měla pouze omezenou váhu ve vztahu k testu AEC provedenému v napadeném rozhodnutí, potvrzuje, že společnost Intel mohla snížit slevy poskytované společnosti Dell bezprostředně po oznámení částečného přesunu jejích nákupů ke společnosti AMD, tedy o čtyři měsíce dříve, než společnost Dell začala prodávat produkty vybavené CPU x86 od společnosti AMD. Komise dále uvádí, že i když je správné tvrdit, že tabulka z roku 2004 se v prvním roce týkala pouze prodejních plánů společnosti Dell ohledně produktů vybavených CPU x86 společnosti AMD začínajících po uplynutí prvních čtyř měsíců roku 2004, společnost Dell nicméně očekávala 50 % ztrátu slev za celý rok 2004, včetně čtyř měsíců před zahájením prodeje.

186    Komise rovněž v bodě 46 svého hlavního vyjádření uvádí následující:

„[V] napadeném rozhodnutí je uvedeno, že relevantní období pro analýzu AEC začíná nejpozději v okamžiku, kdy společnost Intel měla možnost pozastavit slevy poskytované svému zákazníkovi. Důvod je prostý: když zákazníci společnosti Intel analyzovali výhody a nevýhody přechodu ke společnosti AMD, museli zohlednit celé období, během kterého mělo toto rozhodnutí finanční důsledky.“

187    Na druhém místě podle Komise společnost Intel neposkytla žádný dokument z rozhodné doby na podporu svého tvrzení, podle kterého měla za to, že se sporná část pohybovala mezi 15 % a 25 %. Jediný dokument, který společnost Intel předložila, je dokument ad hoc vypracovaný jedním z jejích vedoucích pracovníků pro účely správního řízení, který obsahuje informace, které přinejmenším částečně odporují dokumentu z rozhodné doby, jenž byl vypracován stejným vedoucím pracovníkem společnosti Intel. Komise tvrdí, že z tohoto důvodu napadené rozhodnutí nezaujímá stanovisko k otázce, zda se posouzení sporné části mělo zakládat na očekáváních dominantního podniku.

188    Je třeba přezkoumat tvrzení žalobkyně vycházející ze zásady právní jistoty a poté tvrzení týkající se tabulky z roku 2004, o kterou se v podstatě opírá výpočet sporné části zpochybněný žalobkyní.

i)      K argumentům vycházejícím ze zásady právní jistoty

189    Žalobkyně se dovolává zásady právní jistoty, přičemž Komisi vytýká, že stanovila sporný podíl společnosti Dell na 7,1 % na základě tabulky z roku 2004, která byla Komisi poskytnuta v příloze k průvodnímu dopisu společnosti Dell ze dne 18. dubna 2007, ačkoli se jedná o interní dokument společnosti Dell, který obsahoval důvěrné skutečnosti, o nichž během relevantního období, a sice od prosince 2002 do prosince 2005, žalobkyně nevěděla.

190    V tomto ohledu je třeba uvést, že v rozsudku ze dne 14. října 2010, Deutsche Telekom v. Komise (C‑280/08 P, EU:C:2010:603, body 198 až 202), Soudní dvůr rozhodl, že pro posouzení, zda cenové praktiky dominantního podniku mohou vyloučit konkurenta z trhu v rozporu s článkem 102 SFEU, je třeba použít kritérium založené na nákladech a strategii samotného dominantního podniku. Protože zneužívající povaha dotčených cenových praktik, o které se jednalo v uvedené věci, vyplývala z jejich účinků vyloučení konkurentů podniku v dominantním postavení z trhu, Tribunál se tedy nedopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že Komise se ve své analýze zneužívající povahy cenových praktik dominantního podniku mohla opřít pouze o jeho ceny a náklady. Jelikož takové kritérium umožňuje ověřit, zda samotný dominantní podnik mohl nabízet maloobchodní služby účastníkům i jinak než se ztrátou, pokud by musel předtím uhradit své velkoobchodní ceny za zprostředkovací služby přístupu k účastnickému vedení, bylo na základě tohoto kritéria možné určit, zda cenové praktiky navrhovatelky vedly stlačením marží k vyloučení jejích konkurentů z trhu. Soudní dvůr rozhodl, že takový přístup je o to odůvodněnější, že, jak v podstatě uvedl Tribunál v bodě 192 rozsudku ze dne 10. dubna 2008, Deutsche Telekom v. Komise (T‑271/03, EU:T:2008:101), je rovněž v souladu s obecnou zásadou právní jistoty, protože zohlednění nákladů dominantního podniku umožnilo tomuto podniku s přihlédnutím k jeho zvláštní odpovědnosti, kterou má na základě článku 102 SFEU, posoudit legalitu vlastního jednání, neboť i když dominantní podnik zná své vlastní náklady a ceny, nezná v zásadě náklady a ceny svých konkurentů.

191    Tato judikatura byla upřesněna v rozsudku ze dne 17. února 2011, TeliaSonera Sverige (C‑52/09, EU:C:2011:83, body 41 až 46). V bodech 45 a 46 tohoto rozsudku, Soudní dvůr rozhodl, že nelze vyloučit, že náklady a ceny konkurentů mohou být relevantní při přezkumu dotčené cenové praktiky. Podle Soudního dvora by tomu tak mohlo být zejména v případě, když strukturu nákladů dominantního podniku nelze z objektivních důvodů přesně identifikovat nebo když služba poskytnutá konkurentům spočívá v pouhém provozu infrastruktury, jehož výrobní náklady již byly odepsány, takže přístup k takové infrastruktuře nadále nepředstavuje pro dominantní podnik náklady hospodářsky srovnatelné s náklady, které vznikají jeho konkurentům v souvislosti s tímto přístupem, nebo také když to konkrétní soutěžní podmínky na trhu vyžadují například z důvodu, že okolnost, že výše nákladů dominantního podniku závisí právě na intenzitě hospodářské soutěže, které je vystaven. V rámci posouzení zneužívající povahy cenové praktiky vedoucí ke stlačování marží je tak třeba v zásadě a přednostně vzít v úvahu ceny a náklady dotyčného dominantního podniku na trhu maloobchodních služeb. Pouze tehdy, není-li možné s ohledem na okolnosti odkázat na tyto ceny a náklady, je třeba přezkoumat ceny a náklady konkurentů na tomtéž trhu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne čtvrtek 13. prosince 2018, Deutsche Telekom v. Komise, T‑827/14, EU:T:2018:930, bod 165).

192    I za předpokladu, že by tato judikatura, vyvozená ve věcech týkajících se praktik predátorských cen nebo stlačování marží, byla použitelná na projednávaný spor pro účely určení sporné části v rámci testu AEC použitého na praktiky cenových slev, argumenty společnosti Intel nemohou obstát.

193    Z judikatury citované v bodě 191 výše totiž vyplývá, že ze zásady, podle které je pro účely přezkumu zneužívající povahy jednání třeba přednostně vycházet z údajů známých dominantnímu podniku, existuje výjimka, pokud není možné se s ohledem na okolnosti opřít o uvedené údaje, a je tedy třeba vycházet z údajů známých jiným hospodářským subjektům.

194    V projednávané věci společnost Intel uvádí, že se během relevantního období domnívala, že se sporná část společnosti Dell nacházela mezi 15 % a 25 % „a že dokumenty společnosti Dell z doby rozhodné z hlediska skutkového stavu se shodovaly s tímto odhadem, potvrzeným“ v prohlášení ze dne 21. prosince 2007 učiněném I1, tj. osobou odpovědnou v rámci společnosti Intel za vztahy se společností Dell v rozhodné době (dále jen „prohlášení I1 ze dne 21. prosince 2007“).

195    V tomto ohledu je třeba uvést, že prohlášení I1 ze dne 21. prosince 2007 učinil zástupce žalobkyně a jeho cílem je zmírnit její odpovědnost za konstatované protiprávní jednání. Toto prohlášení má tedy nízkou důkazní hodnotu, která je přinejmenším nižší než důkazní hodnota listinných důkazů předložených v rámci správního řízení nebo před Tribunálem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. července 2008, Lafarge v. Komise, T‑54/03, nezveřejněný, EU:T:2008:255, bod 379).

196    Pokud jde o „dokumenty společnosti Dell z doby rozhodné z hlediska skutkového stavu“, na které žalobkyně odkazuje, jedná se o interní dokument společnosti Dell, a sice e-mail od D1 ze dne 10. listopadu 2005 (dále jen „e-mail od D1 ze dne 10. listopadu 2005“), který je prezentován jako důkaz předložený dne 18. února 2009 a o kterém společnost Intel netvrdí, že o něm věděla během relevantního období, jakož se jedná i o prohlášení D3, která byla učiněna dne 11. února 2009 v rámci soukromého soudního řízení mezi společnostmi Intel a AMD ve státě Delaware, a která tedy pocházejí až z doby po rozhodném období.

197    Z výše uvedeného vyplývá, že na podporu svých tvrzení, podle kterých žalobkyně věděla o určitých odhadech sporné části společnosti Dell, na které mohla odkázat při posouzení legality jejích praktik během relevantního období, je jediným relevantním prvkem, kterého se žalobkyně dovolává, prohlášení jednoho z jejích řídících pracovníků, jehož cílem bylo zmírnit její odpovědnost za konstatované protiprávní jednání.

198    Jak správně uvádí Komise, žalobkyně nepředložila Tribunálu žádný listinný dokument, který by se týkal odhadu sporné části společnosti Dell, o němž by věděla během relevantního období. Na podporu obsahu prohlášení uvedeného v bodě 197 výše se totiž žalobkyně opírá o interní dokumenty společnosti Dell nebo o prohlášení vedoucího pracovníka společnosti Dell, i když není prokázáno, že o nich věděla během relevantního období.

199    Z toho vyplývá, že pokud by bylo v projednávaném případě důvodné, jak tvrdí společnost Intel, uplatnit zásadu právní jistoty, byla by Komise povinna pro účely určení sporné části společnosti Dell vycházet pouze z prohlášení učiněného zástupcem žalobkyně, jehož cílem bylo zmírnit odpovědnost žalobkyně za konstatované protiprávní jednání, aniž se mohla opřít o interní dokumenty společnosti Dell, z nichž některé jsou navíc a priori relevantní v očích žalobkyně, jelikož se o ně sama opírá, aby doložila opodstatněnost uvedeného prohlášení.

200    Nemá-li tedy být připuštěno, že stačí, aby zástupce dominantního podniku učinil pro účely správního řízení určitá prohlášení v jeho prospěch s cílem zbavit uvedený podnik veškeré odpovědnosti, je třeba rozhodnout, že za okolností projednávané věci se Komise nebyla povinna spoléhat pouze na důkazy týkající se údajů známých společnosti Intel během relevantního období a že mohla vzít v úvahu další důkazy týkající se údajů známých jiným hospodářským subjektům, v projednávaném případě interní dokumenty společnosti Dell.

201    Argumenty žalobkyně vycházející ze zásady právní jistoty, ve kterých vytýká Komisi, že vycházela z tabulky z roku 2004, o které žalobkyně nevěděla během relevantního období, spíše než z vlastních odhadů Komise ohledně sporné části v rozhodné době, musí být tudíž odmítnuty.

ii)    K posouzení sporné části ve výši 7,1 %

202    Žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila pochybení tím, že při hodnocení sporné části společnosti Dell ve výši 7,1 % vycházela pouze z tabulky z roku 2004, přičemž neodůvodněně odmítla jiné dokumenty nebo důkazy s vyšší důkazní silou, z nichž lze vyvodit, že sporná část byla vyšší.

203    Na prvním místě se žalobkyně opírá o několik důkazů, aby zpochybnila spornou část ve výši 7,1 % zohledněnou Komisí.

204    Zaprvé se společnost Intel dovolává e-mailu D1 ze dne 10. listopadu 2005, ve kterém D1 sdělil D3 [důvěrné] a D4, tedy [důvěrné], že „odhady uvedené v rámci projektu MAID během prvních šesti až dvanácti měsíců předpokládaly […] přesun přibližně 25 % našeho celkového objemu“ ve prospěch společnosti AMD. Projekt MAID byl jedním z konkrétních programů, ve kterých společnost Dell zamýšlela přesunout část svých nákupů ke společnosti AMD.  Společnost Intel tvrdí, že na základě výpočtů provedených ve zprávě profesora Salopa a Dr. Hayese ze dne 22. července 2009 (dále jen „zpráva Salop-Hayes“) se prognóza objemu 25 % z potřeb společnosti Dell promítla do sporné části ve výši 17,5 % za první rok (nebo 12,5 %, pokud se použije přístup Komise, který žalobkyně považuje za nepřiměřený).

205    Zadruhé se společnost Intel opírá o interní e-mail společnosti Dell, který D5 zaslal D1 dne 9. března 2004 (dále jen „e-mail od D5 ze dne 9. března 2004“), který se týkal jiného odhadu, tedy přesunu nákupů společnosti Dell ke společnosti AMD v rozsahu 25 % celkového objemu jejích potřeb týkajících se CPU x86 „do 90 dní“.

206    Zatřetí se žalobkyně opírá o prohlášení I1 ze dne 21. prosince 2007 a tvrdí, že během období relevantního pro poskytnutí slev společnosti Dell se její interní odhady sporné části potřeb společnosti Dell, pokud jde o CPU x86, nacházely mezi 15 % a 25 %. V tomto prohlášení I1 napsal, že během uvedeného období „se domníval, že pokud se společnost Dell obrátí na společnost AMD jako druhého poskytovatele, pořídí pravděpodobně 15 až 25 % svých CPU x86 od společnosti AMD v průběhu prvního roku a čtvrtinu až třetinu svých mikroprocesorů do třetího roku následujícího po uvedení na trh“.

207    Komise zaprvé tvrdí, že e-mail od D1 ze dne 10. listopadu 2005 je pro posouzení sporné části méně důvěryhodný než tabulka z roku 2004, neboť se jedná o schematické shrnutí vzpomínek D1 týkající se programu MAID vyhotovené dva roky poté, co nastaly skutkové okolnosti. Naproti tomu tabulka z roku 2004 hodnotí potenciální podíl nákupů společnosti Dell, který bylo možné přesunout ke společnosti AMD, jednotlivé produktové řady a segmenty, v kontextu projektu MAID, který tehdy společnost Dell realizovala. Kromě toho Komise v bodech 287 až 290 žalobní odpovědi, která rovněž odkazuje na přílohu B.31 této odpovědi, tvrdí, že prokázala, že tvrzení společnosti Intel, podle kterého e-mail od D1 ze dne 10. listopadu 2005 vyvrací odhad na 7,1 % sporné části, jak byl uveden v napadeném rozhodnutí, spočívá na hypotetických výpočtech, které vycházejí ze spekulativních scénářů „nárůstu“ nákupů od společnosti AMD ve prospěch společnosti Intel. Navzdory skutečnosti, že tento e-mail zmiňuje období nárůstu podílu CPU x86 pocházejících z jiných zdrojů než od společnosti Intel, v projednávaném případě od společnosti AMD, které trvalo šest až dvanáct měsíců, společnost Intel neprovedla žádný předběžný výpočet pro posledně uvedený odhad, to znamená pro pomalý nárůst nákupů po dobu dvanácti měsíců. Kromě toho se podle Komise v případech výpočtu společnosti Intel výchozí částka zvýšení pohybovala na 5 % namísto 0 % bez jakékoli logiky odůvodňující takové nesouvislý a náhlý nárůst. V bodě 198 dupliky Komise v odkazu na přílohu D.9 tvrdí, že argumenty uvedené v replice, podle nichž výpočty společnosti Intel nebyly zkresleny, jsou neopodstatněné a spočívají na závažných zkresleních skutečných údajů.

208    Podle Komise jsou tak scénáře uvedené v e-mailu od D1 ze dne 10. listopadu 2005, který byl pro společnost Intel méně příznivý, systematicky přecházeny mlčením. Podle Komise se jeví, že zahrnutím hypotéz, které nejsou příznivé pro určité druhy scénářů, se sporná část vyplývající z údajů obsažených v uvedeném e-mailu od D1 pohybuje mezi 5,6 % a 10,4 %. Tato hodnota je podle Komise v souladu s číselným údajem 7,1 % uvedeným v napadeném rozhodnutí, který je založen na přesnějších údajích.

209    Zadruhé Komise uvádí, že ačkoli společnost Intel tvrdí, že věřila, že společnost Dell pokryla 15 až 25 % svých potřeb CPU x86 u společnosti AMD během prvního roku, jak podrobně vysvětlují body 1231 až 1238 odůvodnění napadeného rozhodnutí, společnost Intel neposkytla žádný aktuální dokument podporující tato tvrzení. Podle Komise se společnost Intel v tomto ohledu opírá pouze o dokument vyhotovený ad hoc jedním z jejích vedoucích pracovníků, I1, pro účely správního řízení, který obsahuje informace, které byly v rozporu alespoň s jedním bodem dokumentu pocházejícího z relevantního období, který vyhotovil. Podle Komise tedy uvedený dokument nelze přijmout jako věrohodný důkaz interních odhadů společnosti Intel, pokud jde o spornou část.

210    V bodech 1251 a 1252 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise v podstatě konstatovala, pokud jde o e-mail od D1 ze dne 10. listopadu 2005, že uvedený údaj je spíše přáním než logickým a skutečným odhadem. Kromě toho nebylo možné přesně určit výchozí bod pro uvedení dotčených výrobků na trh. Komise připomíná, že relevantním výchozím bodem období jednoho roku přezkoumaného v analýze stejně výkonného soutěžitele je datum, ke kterému mohla společnost Intel začít reagovat na změnu dodavatele ze strany společnosti Dell. Toto datum podle napadeného rozhodnutí předcházelo skutečnému datu prvních prodejů uskutečněných společností Dell, pokud jde o počítače vybavené CPU x86 od společnosti AMD.

211    V bodech 1233 až 1236 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise tvrdí, že věrohodnost prohlášení I1 ze dne 21. prosince 2007, které bylo připraveno pouze pro správní řízení, je oslabena jednak tím, že jej společnost Intel nemohla podepřít důkazy z doby rozhodné z hlediska skutkového stavu, a jednak tím, že obsahuje v jiném bodě, který se týká reakce společnosti Intel v případě, že by společnost Dell ukončila výlučné zásobování u společnosti Intel, informace, které jsou v rozporu s prohlášením I1 ze dne 10. ledna 2003, nazvaném „Dell F1H’04 MCP“.

212    V bodě 1237 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise dále uvádí, že společnost Intel ji sama upozornila na skutečnost, že „D1 dosvědčil, že společnost AMD nebyla na začátku roku 2003 životaschopnou volbou pro společnost Dell“. Komise dále uvádí, že „společnost Intel se [ji] tedy snaží […] přimět k závěru, že společnost AMD nepředstavovala na začátku roku 2003 pro společnost Dell životaschopnou alternativu a že na základě dvou neaktuálních prohlášení I1 a D1 se mohly nákupy společnosti Dell u společnosti AMD v prvním roce pohybovat v rozmezí 15 až 25 %“.

213    Úvodem je třeba uvést, že na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Intel, nemají dokumenty, kterých se dovolává, samy o sobě vyšší důkazní hodnotu, než je důkazní hodnota tabulky z roku 2004.

214    Nejprve, stejně jako e-mail od D1 ze dne 10. listopadu 2005 a e-mail od D5 ze dne 9. března 2004, je tabulka z roku 2004 interním listinným důkazem společnosti Dell, který byl vypracován během relevantního období a týká se poptávky po CPU x86, kterou tento OEM zamýšlel přenést na společnost AMD.

215    Dále společnost Intel uvádí, že dokumenty, kterých se dovolává, byly vypracovány vysokými vedoucími pracovníky společnosti Dell, že D1 pod přísahou potvrdil v soukromém soudním řízení mezi společnostmi Intel a AMD vedeném ve státě Delaware obsah svého e-mailu ze dne 10. listopadu 2005 a že D3 v rámci téhož řízení prohlásil, že nemá žádný důvod si klást otázky ohledně správnosti tvrzení D1.

216    Jak však vyplývá z judikatury, odpovědi poskytnuté jménem podniku jako takového mají věrohodnost převyšující věrohodnost, kterou mohla mít odpověď poskytnutá jedním z jeho zaměstnanců nebo vedoucích pracovníků, ať již byly jeho osobní zkušenost či osobní názor jakékoliv (viz rozsudek ze dne 8. července 2004, JFE Engineering v. Komise, T‑67/00, T‑68/00, T‑71/00 a T‑78/00, EU:T:2004:221, bod 205 a citovaná judikatura).

217    Komise tak právem tvrdí, že tabulka z roku 2004 má vyšší důkazní hodnotu než dokumenty nebo prohlášení vysokých řídících pracovníků společnosti Dell, kterých se dovolává společnost Intel.

218    Komise se rovněž správně dovolává přesné a podrobné povahy informací uvedených v tabulce z roku 2004, přičemž tyto charakteristiky mohou v zásadě podpořit důkazní hodnotu dokumentu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. dubna 1999, Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, T‑305/94 až T‑307/94, T‑313/94 až T‑316/94, T‑318/94, T‑325/94, T‑328/94, T‑329/94 a T‑335/94, EU:T:1999:80, bod 593).

219    Nic to nemění na tom, že důkazy, kterých se společnost Intel dovolává, však nepostrádají veškerou důkazní hodnotu.

220    Je třeba posoudit důkazy sestávající nejprve z hodnocení sporné části v rámci společnosti Dell, tedy hodnocení provedených D1 a D5, dále z prohlášení učiněných vedoucími pracovníky společnosti Dell v rámci soukromého soudního řízení mezi společnostmi Intel a AMD ve státě Delaware a konečně z dokumentu, kterým je prohlášení I1 ze dne 21. prosince 2007.

221    Zaprvé z e-mailu společnosti D1 ze dne 10. listopadu 2005 vyplývá, že „odhady uvedené v rámci projektu MAID během prvních šesti až dvanácti měsíců předpokládaly […] přesun přibližně 25 % celkového objemu“ dodávek společnosti Dell ve prospěch společnosti AMD. Pokud jde o výtky Komise týkající se objektivní věrohodnosti e-mailu od D1 ze dne 10. listopadu 2005, je třeba nejprve konstatovat, že jeho odesílatel, D1, byl v rozhodné době [důvěrné]. Tento e-mail byl rovněž vyhotoven během relevantního období. Konečně jeho obsah je dostatečně jasný a týká se právě sporné části v rozhodné době. S ohledem na tyto skutečnosti je třeba vzít uvedený e-mail v úvahu a přiznat mu skutečnou relevanci, jelikož jeho hodnověrnost není oslabena skutečností, že se jedná o schematické shrnutí vzpomínek D1.

222    Zadruhé na rozdíl od toho, co Komise uvádí v bodě 1251 odůvodnění napadeného rozhodnutí, se tvrzení, podle kterého „číselný údaj 25 %, kterého bylo dosaženo na konci období 6 až 12 měsíců [uvedený v e-mailu od D1 ze dne 10. listopadu 2005]“, byl spíše „‘přáním‘, a nikoli skutečným rozumným odhadem“, ve skutečnosti týkalo jiného důkazu, jak správně tvrdí žalobkyně, a sice e-mailu od D5 ze dne 9. března 2004, a směřovalo k jinému odhadu, tedy přesunu dodávek od společnosti Dell na společnost AMD v rozsahu 25 % celkového objemu jejích potřeb CPU x86 „do 90 dní“. Pojmy „přání“ nebo „planning guidelines“ (hlavní zásady plánování) jsou totiž zmíněny pouze v tomto posledně uvedeném e-mailu.

223    Navíc, pokud jde o e-mail od D5 ze dne 9. března 2004, je třeba ještě konstatovat, že i při zohlednění skutečnosti, že zvláště rychlý přesun zásobování ke společnosti AMD v rozsahu 25 % celkového objemu potřeb společnosti Dell, pokud jde o CPU x86, „do 90 dní“, v něm byl zmíněn pouze jako přání, prokazuje to, že takový předpoklad mohl být vznesen při interní diskusi společnosti Dell, přinejmenším jako odůvodnění nebo zamýšlené plánování, což musí být považováno za další důkaz o možnosti spíše větší sporné části. Je tomu tak tím spíše, že tento e-mail byl napsán pouze o několik měsíců později po tabulce z roku 2004 a že stejně jako e-mail od D1 ze dne 10. listopadu 2005 uvádí přesun přibližně 25 % poptávky společnosti Dell ke společnosti AMD.

224    Zatřetí v rámci soukromého soudního řízení mezi společnostmi Intel a AMD ve státě Delaware D1 potvrdil, že v rámci projektu MAID předpokládal, že během prvních šesti až dvanácti měsíců se přesun poptávky ke společnosti AMD týkal přibližně 25 % objemu CPU x86, a D3 prohlásil, že nemá žádný důvod pochybovat o správnosti tvrzení D1.

225    Prohlášení učiněná řídícími pracovníky společnosti Dell v rámci soukromého soudního řízení mezi společnostmi Intel a AMD ve státě Delaware t potvrzují předpoklad, podle kterého se přesun poptávky společnosti Dell ke společnosti AMD v průběhu prvních šesti až dvanácti měsíců mohl v rámci projektu MAID týkat přibližně 25 % objemu CPU x86.

226    Začtvrté je třeba ještě posoudit prohlášení I1 ze dne 21. prosince 2007. Pokud jde o výtky Komise v napadeném rozhodnutí ve vztahu k prohlášení I1 ze dne 21. prosince 2007, jsou rozděleny do tří kategorií, z nichž první vychází ze skutečnosti, že uvedené prohlášení bylo připraveno pouze pro správní řízení, druhá, že nebylo potvrzeno jinými důkazy z doby rozhodné z hlediska skutkového stavu, a třetí, že výše uvedené prohlášení obsahuje určité rozpory v porovnání s prohlášením I1 ze dne 10. ledna 2003 adresovaným společnosti Dell (viz bod 211 výše).

227    V tomto ohledu je nejprve pravda, jak vyplývá z bodu 195 výše, že prohlášení I1 ze dne 21. prosince 2007 bylo učiněno zástupcem žalobkyně a jeho cílem bylo zmírnit její odpovědnost za konstatované protiprávní jednání, takže má samo o sobě nízkou důkazní hodnotu.

228    Nic to nemění na tom, že prohlášení I1 ze dne 21. prosince 2007 bylo učiněno pod přísahou a že I1 byl, jak vyplývá z bodu 1 uvedeného prohlášení, [důvěrné], a to od roku 1999. Z důvodu svých funkcí a počtu odsloužených let u společnosti Intel musel I1 plně vědět o hlavních skutečnostech týkajících se vztahu se společností Dell, což zahrnuje otázku sporné části, která byla předvídatelná pro relevantní období.

229    Dále, jak vyplývá z bodů 221 až 223 výše, interní dokumenty společnosti Dell týkající se relevantního období potvrzují prohlášení I1 ze dne 21. prosince 2007 v rozsahu, v němž se přesun poptávky společnosti Dell ke společnosti AMD mohl týkat až 25 % objemu CPU x86. Přinejmenším uvedené prohlášení v rozsahu, v němž uvádí objem CPU x86 v rozmezí 15 až 25 %, svědčí podobně jako uvedené dokumenty o tom, že přesun poptávky společnosti Dell ke společnosti AMD mohl být vyšší než 7 % objem, který je uveden v tabulce z roku 2004.

230    Pokud jde o údajné rozpory vyplývající z hospodářské logiky přesunu ke společnosti AMD, na které poukazuje Komise, nebo rozpory v tvrzeních I1, je třeba uvést, že I1 ve svém prohlášení ze dne 10. ledna 2003 upřesňuje, jaký je vztah mezi společnostmi Intel a Dell, přičemž zejména zdůrazňuje, že je třeba, aby společnost Dell porozuměla zvláštnosti tohoto vztahu pro případ, že by zamýšlela přejít ke společnosti AMD. Jak správně zdůrazňuje Komise v bodech 1235 a 1236 odůvodnění napadeného rozhodnutí, tato pasáž uvedeného prohlášení se může jevit v rozporu s bodem 4 prohlášení I1 ze dne 21. prosince 2007, který se týká neexistence jakékoli podmíněnosti slev poskytovaných společností Intel. Nicméně na rozdíl od důsledků, které z něj vyvozuje Komise, je nutno konstatovat, že jelikož se tento rozpor týká jiného prvku prohlášení I1 ze dne 21. prosince 2007, než je prvek relevantní pro posouzení sporné části, nelze z toho vyvodit, že uvedené prohlášení nemá žádnou důkazní hodnotu jako celek, a tedy ani v rozsahu, v němž se týká sporné části.

231    Je třeba dodat, že prohlášení I1 ze dne 21. prosince 2007, podle kterého jakékoliv potenciální zásobování CPU x86 společnosti Dell u společnosti AMD mělo důležitý rozměr vzhledem k nákladům, zvýšené složitosti a dodatečným zdrojům v oblasti inženýrství, podpory a prodeje spojeným s přidáním platforem AMD, není ani nelogické, ani rozporné. Z prohlášení I1 ze dne 21. prosince 2007 vyplývá, že se snažil poskytnout objektivní celkový přehled, jelikož rovněž uvádí, že se domníval, že pravděpodobnost částečného přesunu dodávek společnosti Dell ke společnosti AMD byla během relevantního období pouze „nízká“. Naproti tomu I1 ve svém prohlášení jasně vysvětluje, že pokud by společnost Dell musela z výše uvedených důvodů začít využívat společnost AMD, jako druhý zdroj zásobování CPU x86, nutně by to pokrývalo 15 až 25 % jejích potřeb.

232    Nelze vyloučit, že společnost Dell skutečně mohla mít během relevantního období v úmyslu částečně se zásobovat CPU x86 u společnosti AMD. Z několika skutečností obsažených ve spise, včetně tabulky z roku 2004, totiž vyplývá, že společnost Dell během celého relevantního období pravidelně interně zvažovala a analyzovala možnost částečného přesunu ke společnosti AMD. Je třeba rovněž uvést, že svědectví společnosti D1 uvedené v bodě 212 výše, podle kterého společnost AMD nebyla pro společnost Dell životaschopnou možností, se týkalo pouze roku 2003. Komise přitom sama zdůraznila, zejména v bodě 1258 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že nelze vyloučit, že se sporná část společnosti Dell měnila v čase, neboť se mohla zejména zvětšovat, a to z důvodu skutečnosti, že si spotřebitelé v konečném důsledku postupně zvykali na CPU x86 vyráběné společností AMD. Nelze tedy mít za to, že situace, pokud jde o spornou účast společnosti Dell v roce 2003, musela být nutně totožná se situací v letech 2004 a 2005. Za těchto okolností musí být prohlášení I1 ze dne 21. prosince 2007, které je podepřeno důkazy uvedenými v bodech 221 a 222 výše, rovněž považováno za spolehlivé v rozsahu, v němž se týká sporné části společnosti Dell.

233    Z e-mailu od D1 ze dne 10. listopadu 2005, e-mailu od D5 ze dne 9. března 2004, prohlášení učiněných řídícími pracovníky společnosti Dell v rámci soukromého soudního řízení mezi společnostmi Intel a AMD ve státě Delaware, jakož i z prohlášení I1 ze dne 21. prosince 2007, které jsou společně potvrzeny jedním z nich, tudíž vyplývá, že během roku 2005 se přesun poptávky společnosti Dell ke společnosti AMD mohl týkat až 25 % objemu CPU x86, a nikoli 7 %, jak vyplývá z tabulky z roku 2004.

234    Z toho vyplývá, že důkazy, kterých se společnost Intel dovolává, vedou ke zpochybnění skutečnosti, že sporná část společnosti Dell měla být hodnocena pouze na základě tabulky z roku 2004, která zmiňuje přesun poptávky společnosti Dell ke společnosti AMD v objemu ve výši 7 % za rok 2005, z čehož Komise vyvodila, že sporná část činila 7,1 %.

235    Závěr, ke kterému dospěl Tribunál, nemůže být vyvrácen hospodářskými analýzami předloženými Komisí před Tribunálem v příloze B.31, která obsahuje její argumenty vznesené v bodě 290 žalobní odpovědi, a v bodech 196 a 199 dupliky, které odkazují na přílohu D.9, jejichž cílem je prokázat, že i za předpokladu, že by bylo třeba vypočítat spornou část na základě důkazů uvedených v bodě 233 výše, nelze z toho dovodit, že se sporná část pohybovala mezi 12,5 % a 17,5 %, jak to činí společnost Intel.

236    Tribunál totiž nemůže zohlednit tyto dodatečné analýzy, které byly poprvé předloženy v průběhu řízení, které probíhalo před ním, za účelem podpory testu AEC obsaženého v napadeném rozhodnutí, aniž nahradí odůvodnění Komise obsažené v uvedeném rozhodnutí vlastním odůvodněním. Judikatura citovaná v bodě 150 výše přitom Tribunálu zakazuje, aby takové nahrazení odůvodnění provedl.

237    Ostatně je třeba dodat, že i z hospodářských analýz předložených Komisí před Tribunálem vyplývá, přinejmenším v jednom z předvídatelných odhadů založených na analýze e-mailu od D1 ze dne 10. listopadu 2005, že sporná část činila 10,4 %.

238    Komise v tomto ohledu ve svých písemnostech uvádí, že rozpětí od 5,6 % do 10,4 % jako sporná část vyplývající z nezkreslené analýzy e-mailu od D1 ze dne 10. listopadu 2005 odpovídalo výsledku tabulky z roku 2004, která stanovila 7,1 %.

239    Takový závěr nelze přijmout, jelikož výsledek testu AEC by se mohl lišit podle toho, zda sporná část, která je zohledněna, činila 7,1 % nebo 10,4 %. Zejména v bodech 1255 až 1259 odůvodnění napadeného rozhodnutí je totiž prognóza sporné části následně srovnána s požadovanou částí uvedenou v tabulce č. 22, přičemž pouze poslední tři čtvrtletí vykazují hodnoty přesahující 10,4 %. Žádný objektivní poznatek však neumožňuje vyloučit některý z odhadů, které lze zvažovat s ohledem na e-mail od D1 ze dne 10. listopadu 2005, v rozpětí od 5,6 % do 10,4 % jako spornou část, nebo dospět k závěru, že jeden z nich je pravděpodobnější než jiný. Za těchto okolností přetrvává pochybnost ohledně procentního podílu, který může být definitivně stanoven jako procentní podíl sporné části pro společnost Dell, a konkrétně ohledně skutečnosti, že tento procentní podíl měl být stanoven na 7,1 %.

240    Na druhém místě společnost Intel v podstatě tvrdí, že připomínky, které lze vyvodit z přesunu poptávky společnosti Dell ke společnosti AMD, prokazují, že sporná část společnosti Dell mohla být vyšší než 7,1 %.

241    Komise tvrdí, že přesun nákupů společnosti Dell ke společnosti AMD v letech 2006 a 2007 má pouze omezený význam pro přezkoumání situace během relevantního období, že je třeba přinejmenším upravit určité parametry výpočtu, zejména úroveň slev během roku 2006, že v napadeném rozhodnutí provedla podpůrně test AEC, přičemž zohlednila situaci v letech 2006 a 2007, který potvrzuje její závěry, a že příloha D.9 předložená v průběhu řízení před Tribunálem umožňuje vyvrátit tvrzení společnosti Intel.

242    V bodech 1241 až 1246 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise přezkoumala argument společnosti Intel, podle kterého míra přesunu dodávek zjištěná v době, kdy se společnost Dell rozhodla přesunout část svých nákupů ke společnosti AMD po roce 2006, mohla být relevantní pro účely posouzení sporné části. Komise měla zejména za to, že i když následné přesuny mohly samy o sobě sloužit jako příklad, nebylo třeba jim přikládat větší váhu než dokumentům, které obsahují aktuální odhady. Následně tím, že přezkoumala nákupy společnosti Dell během tří čtvrtletí začínajících v říjnu 2006 a končících v červnu 2007, jak byly opraveny vzhledem k přechodnému období s ohledem na její vlastní předpoklady týkající se počátku časového horizontu jednoho roku, odhadla Komise celkový podíl společnosti AMD podle údajů společnosti Gartner na 8,2 % a podle interních odhadů společnosti Intel na 8,8 % až 10,1 % během prvního roku přesunu poptávky společnosti Dell ke společnosti AMD. Na základě toho dospěla Komise k závěru, že ačkoli tyto odhady byly v průběhu relevantního období o něco vyšší než odhady společnosti Dell, nebyly na takové úrovni, aby mohly vyvrátit správnost její analýzy.

243    Je třeba poznamenat, že Komise v bodě 1245 odůvodnění napadeného rozhodnutí výslovně připustila, že na základě vyjádření vycházejících ze skutečného přesunu části poptávky společnosti Dell ke společnosti AMD bylo možné vypočítat spornou část jako část převyšující 7,1 %, která se pohybovala mezi 8,2 % až 10,1 %.

244    I když má Komise v napadeném rozhodnutí za to, že tyto odhady byly o něco vyšší než odhady odvozené z tabulky z roku 2004, takže nebylo namístě je zohlednit, nic to nemění na tom, že samotná existence uvedených odhadů postačuje k prokázání toho, že předpoklad o sporné části ve výši 7,1 % nebyl jedinou možností a vede k pochybnostem o opodstatněnosti posouzení provedeného Komisí v napadeném rozhodnutí.

245    Před Tribunálem Komise nejprve zopakovala argument uvedený v bodech 1242 a 1243 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého zjištění odvozená z převodu části poptávky společnosti Dell na společnost AMD v průběhu let 2006 a 2007 mají pouze omezenou důkazní hodnotu pro určení sporné části během relevantního období.

246    Je však třeba uvést, že v odpovědi na argument profesora Shapira, že výpočet jednoroční lhůty pro test AEC nemůže začít po datu, ke kterému nastaly účinky přesunu části poptávky společnosti Dell ke společnosti AMD, se Komise v bodech 1221 až 1227 odůvodnění napadeného rozhodnutí rozhodujícím způsobem opřela o zjištění, které bylo možné vyvodit z událostí v roce 2006. Z řady okolností Komise vyvodila, že společnost Intel již byla informována o změně dodavatele v květnu 2006 a mezi prvním a druhým čtvrtletím zdaňovacího období 2007 výrazně snížila slevy.

247    Komise tedy v rámci hodnocení sporné části sama použila zjištění vyvozená z přesunu části poptávky společnosti Dell ke společnosti AMD v průběhu let 2006 a 2007, aby vyvrátila předpoklad profesora Shapira týkající se výchozího bodu jednoletého časového rámce.

248    Komise proto nemůže v bodech 1242 a 1243 odůvodnění napadeného rozhodnutí účelně tvrdit, že tatáž zjištění mají pouze omezený význam pro zpochybnění relevance posouzení sporné části ve výši mezi 8,2 % a 10,1 %.

249    Komise dále tvrdí, že výpočet používající číselné údaje o sporné části, které byly odvozeny za roky 2006 a 2007, by měl zahrnovat zejména skutečnost, že úroveň slev poskytovaných společností Intel společnosti Dell dosáhla v roce 2006 bezprecedentní úrovně. Pokud se však Komise domnívala, že hodnocení sporné části mělo být upraveno kvůli tomuto parametru, měla jej zahrnout do výpočtu provedeného v bodě 1245 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

250    Kromě toho Komise s odkazem na bod 1258 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, že test AEC zahrnoval skutečné tržní podíly společnosti AMD u společnosti Dell během let 2006 a 2007, jak byly poskytnuty společností Intel během šetření, a výsledky tohoto výpočtu potvrzují konstatování napadeného rozhodnutí pro období končící v roce 2005.

251    V bodě 1258 odůvodnění napadeného rozhodnutí však Komise připustila, že se sporná část mohla v průběhu času poněkud zvýšit, jelikož si spotřebitelé byli vědomi životaschopnosti alternativního řešení nabízeného společností AMD, a vyjádřila se k vývoji požadované části v roce 2006 a k objemu poptávky společnosti Dell převedené ke společnosti AMD v průběhu roku 2007. V tomto stadiu Komise neprovedla úpravu sporné části za rok 2005 na základě výpočtů provedených v bodě 1245 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

252    Konečně se Komise v žalobní odpovědi a duplice opírá o přílohu B.31, která obsahuje analýzu založenou na přesunu části poptávky společnosti Dell ke společnosti AMD v průběhu let 2006 a 2007 a která potvrzuje konstatování obsažená v napadeném rozhodnutí o schopnosti slev vyvolat účinek spočívající ve vyloučení konkurentů z trhu, a o přílohu D.9, která prokazuje, že podíl společnosti AMD u společnosti Dell byl nižší než podíl uvedený v replice, a k provedení testu AEC používá nové číselné údaje vyplývající z repliky.

253    Tribunál však nemůže zohlednit tyto dodatečné analýzy, které byly poprvé předloženy v průběhu řízení, které probíhalo před ním, za účelem podpory testu AEC obsaženého v napadeném rozhodnutí, aniž nahradí odůvodnění Komise obsažené v uvedeném rozhodnutí vlastním odůvodněním. Judikatura citovaná v bodě 150 výše přitom Tribunálu zakazuje, aby takové nahrazení odůvodnění provedl.

254    Z napadeného rozhodnutí tudíž vyplývá, že v případě společnosti Dell bylo možné prokázat spornou část ve výši mezi 8,2 % a 10,1 % na základě jiných důkazů, než je tabulka z roku 2004. Samotná existence uvedených odhadů prokazuje, že předpoklad o sporné části ve výši 7,1 %, pokud jde o společnost Dell, nebyl jedinou možností, což Tribunál vede k pochybnostem o opodstatněnosti uvedeného předpokladu, který Komise přijala v napadeném rozhodnutí.

255    Toto konstatování, jakož i konstatování již formulované v bodě 234 výše, pokud jde o otázku, zda sporná část společnosti Dell měla být posouzena pouze na základě tabulky z roku 2004 obsahující údaj 7 % pro rok 2005, společně posilují pochybnosti o posouzení zmíněné sporné části uvedeném v napadeném rozhodnutí.

256    S ohledem na výše uvedené je třeba dospět k závěru, že skutečnosti předložené společností Intel mohou na straně soudu vyvolat pochybnosti o skutečnosti, že sporná část v případě společnosti Dell měla být stanovena na 7,1 %. Proto Komise právně dostačujícím způsobem neprokázala opodstatněnost posouzení uvedené sporné části.

iii) K tvrzení žalobkyně týkajícímu se počáteční části relevantního období od prosince 2002 do října 2003

257    Ačkoli závěr uvedený v bodě 256 výše již sám o sobě činí neplatným posouzení sporné části společnosti Dell provedené v napadeném rozhodnutí, je třeba jen pro úplnost posoudit s ohledem na argumenty společnosti Intel opodstatněnost analýzy Komise sporné části společnosti Dell, pokud jde o počáteční část relevantního období od prosince 2002 do října 2003.

258    Společnost Intel tvrdí, že existuje rozpor mezi konstatováním Komise, že sporná část společnosti Dell činí 7,1 %, a závěrem Komise v bodě 1281 odůvodnění napadeného rozhodnutí, učiněným na základě porovnání uvedené části s podílem na trhu, který je požadován k tomu, aby stejně výkonný soutěžitel mohl vstoupit na trh, aniž utrpí ztráty (dále jen „požadovaná část“), podle kterého byly slevy společnosti Intel způsobilé nebo mohly vyvolávat po celé období od prosince 2002 do prosince 2005 protisoutěžní účinky vyloučení konkurentů z trhu.

259    Komise zpochybňuje tvrzení společnosti Intel a tvrdí, že se jednalo pouze o mezitímní závěry, a odkazuje na body 1281 a 1282 odůvodnění napadeného rozhodnutí, které obsahují celkové posouzení.

260    V tomto ohledu je třeba konstatovat, že z tabulky č. 22 jasně vyplývá, že sporná část byla v průběhu prvních čtyř uvedených čtvrtletí vyšší než požadovaná část, a to i při přijetí výpočtů požadované části a sporné části provedených Komisí. V souladu s tabulkou č. 22 byla totiž během účetních období společnosti Dell od čtvrtého čtvrtletí zdaňovacího období 2003 až do třetího čtvrtletí zdaňovacího období roku 2004 požadovaná část maximálně 6,6 %, zatímco sporná část uvedená v napadeném rozhodnutí činila 7,1 %.

261    Mimoto v bodě 1256 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise výslovně konstatuje, že „[ve] většině čtvrtletí (9 ze 13) je požadovaná část vyšší než sporná část“. V důsledku toho, jak tvrdí společnost Intel, podle vlastních údajů Komise test AEC týkající se slev společnosti Intel poskytovaných společnosti Dell vedl během prvních čtyř čtvrtletí uvedených v napadeném rozhodnutí ke kladnému výsledku.

262    Pokud jde o body 1281 a 1282 odůvodnění napadeného rozhodnutí, na které Komise odkazuje (viz bod 259 výše) pro tvrzení, že srovnání požadované části a sporné části je pouze jedním ze tří údajů použitých pro závěr analýzy AEC, zmíněné body odůvodnění uvádějí, že závěry, ke kterým Komise dospěla, pokud jde o slevy poskytované společnosti Dell, jsou vyvozeny ze srovnání sporné části a požadované části, z faktorů posílení a alternativní metody výpočtu, a že napadené rozhodnutí vychází z číselných údajů o nákladech, které jsou pro společnost Intel nejvýhodnější. Z bodu 1213 odůvodnění napadeného rozhodnutí však vyplývá, že tabulka č. 22 byla použita v rámci srovnání sporné části s požadovanou částí. Mimoto z důvodů uvedených v bodech 272 až 282 níže, alternativní metoda výpočtu, ani faktory posílení nezahrnují přezkum vylučujícího účinku slev pro první čtyři čtvrtletí uvedená v napadeném rozhodnutí. Proto tyto tři údaje analýzy Komise, byť posuzovány společně, neposkytují vysvětlení, pokud jde o skutečnost, že test AEC týkající se slev společnosti Intel poskytovaných společnosti Dell vedl během prvních čtyř čtvrtletí uvedených v napadeném rozhodnutí ke kladnému výsledku.

263    Je tak třeba konstatovat, že existuje rozpor mezi tím, co vyplývá na jedné straně z bodu 1256 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého přinejmenším za čtyři čtvrtletí relevantního období společnost Intel vyhověla testu AEC, a na druhé straně ze závěrů Komise v bodech 1281 a 1282 odůvodnění téhož rozhodnutí, z nichž vyplývá, že slevy poskytované společnosti Dell mohly mít účinek vyloučení konkurentů z trhu během celého relevantního období.

264    Dále ani další prvky napadeného rozhodnutí, na které Komise odkazuje, aby prokázala, že nedošlo k pochybení ohledně prvních čtyř čtvrtletí, nejsou přesvědčivé, pokud jde o období od prosince 2002 do října 2003. Podle Komise body 1258 a 1259 odůvodnění napadeného rozhodnutí ukazují, že striktní čtvrtletní přístup není relevantní.

265    Konkrétněji v bodě 1258 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvádí, že je možné, že sporná část vzrostla v průběhu času z důvodu stále vyšší informovanosti spotřebitelů, pokud jde o životaschopnost alternativy, kterou představuje společnost AMD. Komise rovněž zdůrazňuje, že ve všech případech výpočtu se požadovaná část neustále zvyšovala během doby, na kterou se vztahuje napadené rozhodnutí. Komise odkazuje ještě na skutečné číselné údaje vyplývající ze situace, která panovala v roce 2006, když se společnost Dell rozhodla, že se začne zásobovat u společnosti AMD. Komise se opírá zejména o údaje poskytnuté společností Gartner.

266    V bodě 1259 odůvodnění napadeného rozhodnutí má Komise za to, že naopak bylo možné, že sporná část byla menší než 7,1 % v období předcházejícím prvnímu čtvrtletí zdaňovacího období roku 2005, tedy datu, ke kterému nejdříve mohla společnost Dell přesunout část svých nákupů týkajících se CPU x86 společnosti Intel ke společnosti AMD podle scénáře, který byl základem pro tabulku z roku 2004. Komise z toho vyvozuje, že rozdíl mezi požadovanou částí a spornou částí v případě prvního čtvrtletí relevantního období mohl být menší, než naznačují číselné údaje uvedené v tabulce č. 22.

267    Pokud jde o tento důvod, žalobkyně vznáší argument, podle kterého Komise nikdy nezměnila své posouzení sporné části, pokud jde o první čtyři čtvrtletí relevantního období, tak, aby odráželo toto zlepšení životaschopnosti společnosti AMD, ke kterému podle žalobkyně nedošlo ze dne na den.

268    Je třeba konstatovat, že Komise v napadeném rozhodnutí nijak nevyčíslila uvedený předpokládaný nárůst sporné části, který by zohledňoval změnu vnímání společnosti AMD ze strany spotřebitelů v průběhu času. Naopak v napadeném rozhodnutí je použit pouze údaj 7,1 %, a to přesto, že tabulka z roku 2004 sledovala vývoj během následujících let, přičemž uváděla hodnoty, z nichž bylo možné vyvodit, že sporná část společnosti Dell činila 17,3 %, 22,5 % a 24,2 % za tři roky následující po původním roce částečného zásobování u společnosti AMD.

269    Nikde v napadeném rozhodnutí není s konečnou platností tvrzeno, že došlo postupem času k nárůstu sporné části společnosti Dell z důvodu zlepšení vnímání výrobků společnosti AMD, ale v bodech 1258 a 1259 odůvodnění tohoto rozhodnutí se pouze uvádí, že se jednalo o „možnost“. Kromě toho i tabulka č. 22 hodnotí změny v průběhu času pouze požadované části, a to na víceletém základě, ale nikoli sporné části. Komise však na jednání v roce 2020 v odpovědi na otázku Tribunálu v tomto ohledu pouze zdůraznila, že 7,1 % použitých pro spornou část konstantně pro celé relevantní období bylo použito z „technického důvodu“, který souvisel s údajnou dohodou mezi společností Intel a Komisí o použití jednoletého období pro analýzu AEC. Zatímco bod 1212 odůvodnění napadeného rozhodnutí tak přebírá čtyři různé údaje, které vyplývají z tabulky z roku 2004, v bodě 1213 odůvodnění napadeného rozhodnutí se za vhodný pro spornou část považuje pouze údaj 7,1 %.

270    Za těchto okolností neumožňují argumenty Komise vysvětlit nebo dodatečně potvrdit rozdíl mezi výsledky uvedenými Komisí pro první čtyři čtvrtletí relevantního období v tabulce č. 22 a jejím závěrem přijatým pro celé relevantní období, podle kterého společnost Intel nevyhověla testu AEC.

271    Je tedy třeba konstatovat, že vzhledem k tomu, že výsledek testu AEC byl pro společnost Intel v rámci hlavního výpočtu pozitivní pro první čtyři čtvrtletí uvedená v napadeném rozhodnutí, Komise pouze na základě tohoto testu neprokázala, že slevy společnosti Intel poskytované společnosti Dell byly způsobilé omezit hospodářskou soutěž během celého relevantního období.

2)      K alternativní metodě výpočtu

272    Komise provedla v bodech 1266 až 1274 a 1281 odůvodnění napadeného rozhodnutí alternativní výpočet na základě informací obsažených v prezentaci společnosti Dell ze dne 17. února 2004, který podle Komise potvrzoval závěry vycházející z hlavního výpočtu v testu AEC, a sice že slevy, které společnost Intel poskytla společnosti Dell, byly způsobilé vytlačit stejně výkonného soutěžitele z trhu.

273    Společnost Intel zpochybňuje relevanci alternativního výpočtu. Toto ocenění se týká pouze zdaňovacího období 2005, které se nachází mimo období, pro které je v napadeném rozhodnutí prokázáno, že společnost Intel vyhověla testu AEC. Konstatování protiprávního jednání v souvislosti se společností Dell pro období od prosince 2002 do října 2003 tedy nemůže být podle společnosti Intel zachováno.

274    Komise argumenty společnosti Intel odmítá a má za to, že alternativní výpočet představuje přístup, který potvrzuje řešení v napadeném rozhodnutí, které bylo přijato jako hlavní.

275    V tomto ohledu, jelikož napadené rozhodnutí opírá alternativní výpočet o prezentaci společnosti Dell ze dne 17. února 2004, která, jak rovněž vyplývá z tabulek č. 28 a č. 29 uvedených v bodech 1268 a 1270 odůvodnění tohoto rozhodnutí, hodnotí období začínající ve zdaňovacím období 2005, z toho nelze vyvodit, že by umožňovalo vysvětlit nebo a fortiori změnit hodnocení Komise týkající se období od prosince 2002 do října 2003. Kromě toho v rozsahu, v němž Komise na jednání v roce 2020 odkázala na poznámku pod čarou 1604 k bodu 1264 odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž tvrdila, že se použité dokumenty skutečně týkaly relevantního období, stačí konstatovat, že se tato poznámka pod čarou týká faktorů posílení, a nikoliv alternativní metody výpočtu.

276    Aniž je tedy nutné rozhodnout o opodstatněnosti alternativní metody, stačí konstatovat, že tato metoda neprokazuje, že slevové praktiky společnosti Intel mohly vyvolat účinek vyloučení konkurentů z trhu během celého relevantního období.

3)      K faktorům posílení

277    Podle žalobkyně se Komise marně snaží podpořit svou analýzu prohlášením, že to, že použila kritérium stejně výkonného soutěžitele, má ve skutečnosti konzervativní povahu, která nezohledňovala faktory posílení (viz rovněž bod 177 výše). Komise naproti tomu v podstatě tvrdí, že zohlednit faktory posílení bylo odůvodněné.

278    Je tedy třeba zanalyzovat, zda by různá pochybení Komise v testu AEC týkajícím se společnosti Dell mohla být napravena různými prvky zohledněnými jako faktory posílení, jak vyplývají z bodů 1260 až 1265 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

279    V tomto ohledu z bodu 1260 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že význam faktorů posílení je ten, že „v [předcházející] analýze nebyly určité faktory plně zohledněny, zatímco kdyby byly zohledněny, posílily by předpokládanou způsobilost slev vyvolat účinky vyloučení“. Cílem faktorů, o které se jedná, tak bylo pouze posílit hlavní přezkum týkající se existence účinku vyloučení konkurentů z trhu.

280    Z bodu 1261 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že sama Komise měla za to, že úplné zohlednění účinků faktorů posílení by vyžadovalo dodatečné předpoklady ohledně způsobu, jakým budou slevy poskytovány ostatním konkurentům, jakož i důsledků takové soutěžní a agresivní situace na příjmy společnosti Dell.

281    V odpovědi na otázku Tribunálu na jednání v roce 2020 Komise tvrdila, že faktory posílení byly předmětem „pragmatického hodnocení“ a že se jednalo o skutečnosti sui generis vložené do struktury napadeného rozhodnutí týkající se testu AEC. Komise však netvrdila, že byly přesně vyčísleny v rámci testu AEC. Komise spíše zdůrazňuje, že tyto prvky bez ohledu na otázku jejich legality představovaly „dodatečný pákový efekt“ ve prospěch společnosti Intel, jelikož slevy, o které přišla společnost Dell, byly přeneseny na konkurenty, a jelikož se tyto ztráty na slevách mohly týkat jiných čipů zakoupených od společnosti Intel, které „nebyly předmětem napadeného rozhodnutí“.

282    Z výše uvedeného vyplývá, že faktory posílení byly do napadeného rozhodnutí zahrnuty jako prvky způsobilé posílit hlavní přezkum týkající se existence vylučujícího účinku vyvolaného spornými slevami a tyto faktory nebyly Komisí dostatečně zanalyzovány, pokud jde o dopad, který mohly mít na posouzení způsobilosti uvedených slev vyloučit konkurenty z trhu. Jejich zohlednění tak nemůže být užitečně přezkoumáno Tribunálem ani nemůže nahradit hlavní analýzu Komise týkající se způsobilosti slev společnosti Intel poskytovaných společnosti Dell vyvolat účinek vyloučení konkurentů z trhu.

4)      Závěr týkající se testu AEC ohledně slev poskytovaných společnosti Dell

283    Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že Komise právně dostačujícím způsobem neprokázala opodstatněnost svého předpokladu, podle kterého činila sporná část společnosti Dell za posuzované období 7,1 %. Vzhledem k tomu, že v bodech 1255 až 1257 odůvodnění napadeného rozhodnutí tento předpoklad sloužil jako základ k prokázání, prostřednictvím srovnání požadované a sporné části, způsobilosti slev společnosti Intel poskytovaných společnosti Dell vyvolat účinek vyloučení konkurentů z trhu, aniž je třeba analyzovat výtky žalobkyně týkající se výpočtu podmíněné části, vyplývá z toho, že uvedené srovnání právně dostačujícím způsobem neprokázalo uvedenou způsobilost.

284    Kromě toho faktory posílení nemohou samy o sobě prokázat způsobilost slev společnosti Intel poskytovaných společnosti Dell vyvolat účinek vyloučení konkurentů z trhu a v každém případě nebyly dostatečně zanalyzovány, zatímco alternativní metoda výpočtu neprokazuje, že slevové praktiky společnosti Intel mohly vyvolat účinek vyloučení konkurentů z trhu během celého relevantního období.

285    Je třeba uvést, že v bodě 1281 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že závěry, ke kterým dospěla, pokud jde o způsobilost slev poskytovaných společnosti Dell vyvolat účinek vyloučení konkurentů z trhu, byly vyvozeny ze srovnání sporné a požadované části, faktorů posílení a potvrzení prostřednictvím alternativní metody výpočtu.

286    Jelikož však srovnání sporné a požadované části právně dostačujícím způsobem neprokazuje účinky vyloučení konkurentů z trhu a faktory posílení nebyly dostatečně zanalyzovány, není Komise schopna na základě těchto dvou prvních skutečností prokázat způsobilost slev poskytnutých společnosti Dell vyvolat účinek vyloučení konkurentů z trhu. Kromě toho třetí prvek uvedený Komisí, který spočívá v alternativní metodě výpočtu, jejímž účelem je podle znění bodu 1281 odůvodnění napadeného rozhodnutí potvrdit první dva prvky, nemůže sám o sobě podpořit závěry Komise, a to tím spíše, že neprokazuje, že slevové praktiky společnosti Intel byly způsobilé vyvolat účinek vyloučení konkurentů z trhu během celého relevantního období.

287    Je tedy třeba vyhovět výtce žalobkyně, podle které Komise právně dostačujícím způsobem neprokázala opodstatněnost závěru uvedeného v bodě 1281 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého v období od prosince 2002 do prosince 2005 byly slevy poskytované společností Intel způsobilé nebo mohly vyvolávat protisoutěžní účinky vyloučení konkurentů z trhu, protože i stejně výkonnému soutěžiteli by bylo bráněno v zásobování společnosti Dell, pokud jde o její potřebu procesorů CPU x86.

b)      K údajným pochybením týkajícím se testu AEC použitého na společnost HP

288    V bodě 413 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že společnost HP a žalobkyně uzavřely pro období mezi listopadem 2002 a květnem 2005 dohody HPA, jejichž předmětem byly stolní počítače určené pro podniky. V témže bodě odůvodnění Komise konstatovala, že tyto dohody stanovily nepsanou podmínku pro poskytnutí slev společnosti HP (dále jen „slevy HPA“), a sice že tato společnost uspokojí u žalobkyně přinejmenším 95 % své poptávky po CPU x86, aby vybavila své stolní počítače určené podnikům (dále jen „podmínka téměř výlučného odběru“). V bodě 1406 odůvodnění napadeného rozhodnutí dospěla Komise na základě testu AEC k závěru, že tyto slevy HPA mohly mít protisoutěžní účinek vyloučení konkurentů z trhu.

289    Pokud jde konkrétně o období, na která se vztahovaly dohody, které vedly ke slevám HPA, Komise v bodech 338, 341 a 1296 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že první z těchto dohod (dále jen „dohoda HPA 1“) byla uzavřena po fúzi společnosti HP se společností Compaq v květnu 2002 a vztahovala se na období od listopadu 2002 do května 2004. Pokud jde o druhou z dohod HPA, Komise v bodech 342 a 343 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že se vztahovala na období od června 2004 do května 2005.

290    Žalobkyně zpochybňuje závěr Komise, podle kterého slevy HPA mohly mít protisoutěžní účinky vyloučení konkurentů z trhu, a tvrdí, že při správném použití test AEC ukazuje, že tyto slevy nemohly vyloučit stejně výkonného soutěžitele z trhu.

291    Žalobkyně v podstatě tvrdí, že v napadeném rozhodnutí jsou čtyři chyby týkající se zaprvé sporné části, zadruhé výše podmíněné části slev, zatřetí zkoumaného období protiprávního jednání a začtvrté zohledněných faktorů posílení. Žalobkyně předkládá pátý argument, podle kterého se Komise dopustila nesprávného posouzení jejích průměrných vyhnutelných nákladů.

1)      K období přezkoumanému v rámci testu AEC

292    Žalobkyně tvrdí, že Komise neprovedla test AEC pro celé období, kterého se týká napadené rozhodnutí. Napadené rozhodnutí podle jejího názoru neobsahuje test AEC, pokud jde o prvních jedenáct měsíců dotčeného období, a sice od listopadu 2002 do třetího čtvrtletí zdaňovacího období 2003 společnosti HP. I když tedy tabulka č. 35 obsažená v bodě 1337 odůvodnění napadeného rozhodnutí (dále jen „tabulka č. 35“) obsahuje podle žalobkyně analýzu „spolehlivosti“, která zahrnuje celou dohodu HPA 1, tato analýza podle žalobkyně spočívá na neúplných údajích. Komise se podle společnosti Intel dopustila „zjevně nesprávného posouzení“, když tvrdila, že žalobkyně nevyhověla testu AEC, pokud jde o období, na které se vztahuje dohoda HPA 1, i když připustila, že při neexistenci soudržných údajů se referenční období „zcela neshoduje se skutečnou smluvní dobou“ dohody HPA 1.

293    Kromě toho se žalobkyně domnívá, že tvrzení Komise učiněné v bodě 1014 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého test AEC vyžaduje, aby byla přezkoumána sporná část potřeb OEM v období nanejvýš jednoho roku, je neslučitelné s analýzou, která vyplývá z tabulky č. 35 a byla provedena za delší období, a sice za rok a půl.

294    Komise tvrdí, že rozhodnutí skutečně obsahuje analýzu AEC pro celé období, na které se vztahuje dohoda HPA 1, které trvalo od listopadu 2002 do května 2004, a příloha B.31 prokazuje, proč se jednalo o relevantní období.

295    Komise dále tvrdí, že žalobkyně tento argument během správního řízení nikdy nevznesla, ačkoli pro všechny výpočty týkající se společnosti HP byla použita stejná referenční období. Kromě toho žalobkyně podle Komise použila tato referenční období pro své vlastní výpočty týkající se společnosti HP v odpovědi na oznámení námitek z roku 2007.

296    Konečně Komise upřesňuje důvod, proč výpočet pro celou dobu platnosti dohody HPA 1 – tedy rok a půl – nepoužívá sporné části zjištěné v horizontu roku a půl, ale průměr čtvrtletních sporných částí během doby platnosti dohody HPA 1 zjištěný v horizontu jednoho roku. Komise je toho názoru, že bez ohledu na okamžik, kdy by se stejně výkonný soutěžitel pokusil vstoupit na trh společnosti HP, musela by tato společnost posoudit návrh uvedeného soutěžitele pro rok začínající okamžikem jeho vstupu na trh.

297    V bodech 1334 až 1337 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise vysvětluje metodu, kterou použila pro výpočet požadované části, pokud jde o společnost HP.

298    V bodech 1385 až 1387 odůvodnění napadeného rozhodnutí měla Komise s odkazem na číselné údaje uvedené v bodě 1334 odůvodnění uvedeného rozhodnutí za to, že požadovaná část byla systematicky vyšší než sporná část.

299    V bodě 1406 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že na základě srovnání sporné části a požadované části provedeného v bodech 1385 až 1389 odůvodnění uvedeného rozhodnutí bylo třeba mít za to, že během období od listopadu 2002 do května 2005 byly slevy společnosti Intel poskytované společnosti HP způsobilé vyvolat protisoutěžní účinek vyloučení konkurentů z trhu.

300    Na prvním místě je třeba uvést, že podle judikatury, pokud jde o uplatnění článků 101 a 102 SFEU, žádné ustanovení unijního práva neukládá osobě, jíž je určeno oznámení námitek, povinnost zpochybnit v průběhu správního řízení jednotlivé skutkové nebo právní okolnosti uvedené v tomto oznámení s tím, že později ve stadiu soudního řízení by již neměla právo tak učinit (rozsudek ze dne 1. července 2010, Knauf Gips v. Komise, C‑407/08 P, EU:C:2010:389, bod 89).

301    Argument Komise, podle kterého žalobkyně ve správním řízení nezpochybnila období použitá Komisí pro její výpočty, tedy nemůže obstát.

302    Totéž platí pro argument Komise, podle kterého žalobkyně použila dotčená období pro své vlastní výpočty v průběhu správního řízení. Jelikož Komise použila určitá období pro vlastní výpočty v napadeném rozhodnutí, patří mezi odůvodnění uvedeného rozhodnutí, které žalobkyně může zpochybnit před Tribunálem.

303    Na druhém místě je třeba poznamenat, že tabulka č. 34 obsažená v bodě 1334 odůvodnění napadeného rozhodnutí, která přebírá parametry a výpočty požadované části (dále jen „tabulka č. 34“), zahrnuje období od čtvrtého čtvrtletí zdaňovacího období 2003 do třetího čtvrtletí zdaňovacího období 2005, takže neobsahuje žádný údaj týkající se listopadu a prosince 2002, jakož i prvních tří čtvrtletí zdaňovacího období 2003.

304    Žalobkyně kromě toho správně uvádí, že číselné údaje týkající se dohody HPA 1, které jsou uvedeny na prvních třech řádcích tabulky č. 35, jejichž cílem je prokázat správnost závěrů Komise tím, že vysvětlují výpočet požadované části v případě dohod HPA, vyplývají z matematického výsledku nebo průměru číslic, které jsou uvedeny na prvních třech řádcích tabulky č. 34.

305    Konkrétně:

–        množství CPU x86 koupených společností HP uvedené v tabulce č. 35 za období, na které se vztahuje dohoda HPA 1, a sice 7 079 382 kusů, odpovídá množství CPU x86 koupených společností HP v období od čtvrtého čtvrtletí zdaňovacího období 2003 do druhého čtvrtletí zdaňovacího období 2004, uvedeného v tabulce č. 34 (čtvrté čtvrtletí zdaňovacího období 2003, 2 416750 kusů; první čtvrtletí zdaňovacího období 2004, 2 200 225 kusů; druhé čtvrtletí zdaňovacího období 2004, 2 462 407 kusů);

–        částka slev obdržených společností HP v tabulce č. 35 za období, na které se vztahuje dohoda HPA 1, a sice 97 499 999 USD, odpovídá slevám získaným společností HP za období od čtvrtého čtvrtletí zdaňovacího období 2003 do druhého čtvrtletí zdaňovacího období 2004 uvedeným v tabulce č. 34 (čtvrté čtvrtletí zdaňovacího období 2003, 32 499 999 USD; první čtvrtletí zdaňovacího období 2004, 32 500 000 USD; druhé čtvrtletí zdaňovacího období 2004, 32 500 000 USD);

–        hodnota „V“ (to znamená část celkového objemu kusů CPU x86, které společnost HP koupila od žalobkyně při dodržení podmínky téměř výlučného odběru) uvedená v tabulce č. 35 za období, na které se vztahuje dohoda HPA 1, a sice 6 725 413 kusů, odpovídá přibližně jednomu kusu a s přihlédnutím k chybě u hodnot „V“ za období od čtvrtého čtvrtletí zdaňovacího období 2003 do druhého čtvrtletí zdaňovacího období 2004, uvedených v tabulce č. 34 (čtvrté čtvrtletí zdaňovacího období 2003, 2 295 913 kusů; první čtvrtletí zdaňovacího období 2004, 2 090 214 kusů; druhého čtvrtletí zdaňovacího období 2004, 2 339 287 kusů);

–        „průměrné vyhnutelné náklady na mikroprocesory společnosti Intel“ uvedené v tabulce č. 35 za období, na které se vztahuje dohoda HPA 1, a sice 165,15 kusu, odpovídá aritmetickému průměru průměrné prodejní ceny bez zohlednění rizikové váhy v období od čtvrtého čtvrtletí zdaňovacího období 2003 do druhého čtvrtletí zdaňovacího období 2004 uvedeného v tabulce č. 34 (čtvrté čtvrtletí zdaňovacího období 2003, 176,19 kusu; první čtvrtletí zdaňovacího období 2004, 159,45 kusu; druhé čtvrtletí zdaňovacího období 2004, 159,82 kusu).

306    V tomto ohledu je třeba uvést, že Komise netvrdí, že výše uvedený důkaz vyplývá ze shody a že jednotlivé hodnoty uvedené v bodě 305 výše jsou pro tři chybějící čtvrtletí, jakož i pro následující tři čtvrtletí totožné.

307    Výše uvedené tudíž stačí k prokázání toho, že listopad a prosinec 2002, jakož i první tři čtvrtletí zdaňovacího období 2003 nebyly Komisí skutečně zohledněny ve výpočtech vedoucích k číselným údajům obsaženým v tabulce č. 35. Výpočet požadované části během doby platnosti dohody HPA 1, který vedl k výsledkům uvedeným v tabulkách č. 34 a 35, se tedy nevztahuje na celé období od listopadu 2002 do května 2005, pro které Komise měla za to, že může prokázat existenci účinku vyloučení konkurentů z trhu vyvolaného slevami, které společnost Intel poskytla společnosti HP.

308    Na třetím místě argumenty předložené Komisí nemohou zpochybnit předcházející závěr.

309    Komise nejprve v duplice tvrdí, že výsledek výpočtu na čtvrtletním základě se zásadně neliší od výsledku celkového výpočtu, který byl údajně proveden.

310    Tento argument je však uveden v odpovědi na repliku, a to s cílem poukázat na to, že přístup použitý v napadeném rozhodnutí, který vychází z průměru čtvrtletních sporných podílů, v nichž je sporná část vypočítána za dobu nejvýše jednoho roku, není neslučitelný s provedením tohoto výpočtu za celou dobu platnosti smlouvy HPA 1. I když výpočty provedené Komisí v napadeném rozhodnutí nezohledňují údaje týkající se listopadu a prosince 2002, jakož i prvních tří čtvrtletí zdaňovacího období 2003 za dobu platnosti dohody HPA 1, není důležité, zda byly tyto výpočty provedeny za čtvrtletí nebo celkově, jelikož listopad a prosinec 2002, jakož i první tři čtvrtletí zdaňovacího období 2003 nebyly jakkoliv zohledněny.

311    Dále v žalobní odpovědi a duplice Komise na podporu svých argumentů odkazuje na odpovídající přílohy B.31. a D.17.

312    Pokud jde o odkaz v žalobní odpovědi na přílohu B.31, je třeba připomenout, že ačkoliv obsah žaloby lze podpořit a doplnit v konkrétních bodech odkazy na určité výňatky z písemností, které tvoří její přílohu, obecný odkaz na ostatní písemnosti, byť přiložené k žalobě, nemůže zhojit neexistenci základních prvků právní argumentace, které podle článku 21 statutu Soudního dvora a článku 76 jednacího řádu Tribunálu musí být uvedeny v žalobě (rozsudek ze dne 17. září 2007, Microsoft v. Komise, T‑201/04, EU:T:2007:289, bod 94).

313    Tribunálu mimoto nepřísluší, aby v přílohách vyhledával a zjišťoval žalobní důvody a argumenty, které by mohl považovat za základ žaloby, jelikož přílohy mají pouze důkazní a pomocnou funkci (rozsudek ze dne 17. září 2007, Microsoft v. Komise, T‑201/04, EU:T:2007:289, bod 94).

314    Přílohu žaloby tak lze zohlednit pouze v rozsahu, ve kterém podpírá nebo doplňuje argumenty výslovně uvedené žalobkyní v samotném textu žaloby a ve kterém je Tribunál schopen přesně určit, které skutečnosti, jež podpírají nebo doplňují uvedené argumenty, jsou v těchto přílohách obsaženy (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. září 2007, Microsoft v. Komise, T‑201/04, EU:T:2007:289, bod 99).

315    V projednávané věci Komise v žalobní odpovědi pouze uvádí, že období analyzované v napadeném rozhodnutí, a sice celé období, na které se vztahuje dohoda HPA 1, bylo relevantní pro účely testu AEC, aniž tento argument rozvinula, a bez dalších upřesnění odkazuje na vysvětlení uvedená v příloze B.31, aniž Tribunál mohl přesně určit, které skutečnosti obsažené v uvedené příloze mohou podpořit tento nerozvinutý argument. Z toho vyplývá, že uvedený argument je na základě analogického použití judikatury uvedené v bodech 312 až 314 výše nepřípustný.

316    Pokud jde o dupliku, Komise odkazuje na body 77 až 82 přílohy D.17, aby poukázala na to, že čtvrtletní výpočty vycházející z číselného údaje poskytnutého společností HP vedou k výsledkům, které jsou pro společnost Intel méně příznivé než průměrné výsledky, na nichž je rozhodnutí založeno.

317    Vzhledem k tomu, že Komise v příloze D.17 dupliky uvádí výpočet pro dvě ze tří chybějících čtvrtletí, a sice druhé a třetí čtvrtletí zdaňovacího období 2003, je třeba uvést, že uvedené výpočty nevyplývají z napadeného rozhodnutí a jsou předkládány poprvé v průběhu soudního řízení. Tribunál tedy nemůže zohlednit tyto dodatečné analýzy za účelem podpory testu AEC obsaženého v napadeném rozhodnutí, aniž nahradí odůvodnění Komise obsažené v uvedeném rozhodnutí vlastním odůvodněním. Judikatura citovaná v bodě 150 výše přitom Tribunálu zakazuje, aby takové nahrazení odůvodnění provedl.

318    V každém případě je třeba konstatovat, že neexistuje žádný důkaz o správnosti předpokladu tvrzeného Komisí, že vzhledem ke stabilitě slev v období, na které se vztahuje HPA 1, by výsledky požadované části byly stejné za chybějící dva měsíce a tři čtvrtletí. Navíc je třeba připomenout, že požadovaná část je vypočtena na základě tří parametrů, a sice na základě částky slev, objemu nákupů společnosti HP a průměrných vyhnutelných nákladů. V napadeném rozhodnutí přitom nebylo prokázáno, že tyto dva posledně uvedené parametry představovaly pro chybějící dva měsíce a tři čtvrtletí hodnoty totožné s těmi, které byly identifikovány v rámci přezkumu zohledněných čtvrtletí. Nic tedy nezaručuje, že údaje za měsíce a čtvrtletí, které nebyly zohledněny pro účely testu AEC, se neliší od údajů uvedených pro analyzovaná čtvrtletí.

319    Z výše uvedeného tedy vyplývá, že se Komise dopustila pochybení, když měla za to, že její výpočet požadované části jí umožňuje vyvodit závěry ohledně vylučujícího účinku vyvolaného slevami, které společnost Intel poskytovala společnosti HP po celé období od listopadu 2002 do května 2005. Komise totiž neprokázala existenci uvedeného účinku pro období od listopadu 2002 do září 2003.

320    Okolnost, že Komise provedla alternativní výpočet požadované části v bodě 1389 odůvodnění napadeného rozhodnutí s odkazem na číselné údaje uvedené v bodě 1338 odůvodnění uvedeného rozhodnutí, nemůže tuto chybu zhojit. Z tabulek č. 36 a 37 totiž vyplývá, že údaje týkající se požadované části ve dvou alternativních scénářích předpokládaných Komisí pokrývají období od čtvrtého čtvrtletí roku 2004 do třetího čtvrtletí roku 2005 a období od druhého čtvrtletí do třetího čtvrtletí roku 2005. Uvedený alternativní výpočet se tedy nevztahuje ani na celé období od listopadu 2002 do května 2005.

2)      K údajným faktorům posílení

321    V bodech 1390 až 1395 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise v podstatě uvedla, že test AEC nezohledňuje dvě doplňující úvahy, a sice zaprvé, že Komise použila číselné údaje, které jsou pro žalobkyni nejpříznivější, a zadruhé, že v případě přesunu nákupů CPU x86 společnosti HP ke společnosti AMD mohla žalobkyně následně přesunout slevy původně určené společnosti HP na jiného soutěžitele používajícího její CPU x86, jako je společnost Dell. To podle Komise ještě posiluje negativní důsledky pro společnost HP plynoucí z přesunu jejích nákupů CPU x86 ke společnosti AMD.

322    Žalobkyně zaprvé tvrdí, že Komise nevysvětluje důvody, proč je zvýšení slev poskytovaných konkurentům společnosti HP, a to za účelem dosažení souladu s hospodářskou soutěží, protisoutěžní. Zadruhé má žalobkyně za to, že z dokumentu HP nazvaného „Managing Intel and AMD to maximise value to BPC“ vyplývá, že sama společnost HP dospěla k závěru, že takové opatření nepředstavuje skutečné riziko a že takový jev nebyl pozorován v jiných světových obchodních jednotkách, které mají větší podíl výrobků společnosti AMD. Zatřetí žalobkyně tvrdí, že pokud by společnost HP obdržela od společnosti AMD jeden milion CPU x86 zdarma, nemusela by žalobkyni zaplatit 163,86 milionu USD (tedy průměrnou prodejní cenu bez slev za milion CPU x86). Celkové slevy žalobkyně stanovené v dohodě HPA 1 dosáhly pouze 130 milionů USD, takže společnost HP musela zaplatit téměř 34 milionů USD za nákup odpovídajícího množství CPU x86 žalobkyni. Společnost HP tedy nutně odmítla nabídku společnosti AMD pouze z toho důvodu, že poptávka po systémech vybavených CPU x86 společnosti AMD byla nedostatečná a nezohlednila potenciální ztrátu slev poskytovaných žalobkyní. Začtvrté z dokumentu společnosti HP nazvaného „Managing Intel and AMD to maximise value to BPC“ podle žalobkyně rovněž vyplývá, že přijetí společnosti AMD na trhu odborníků bylo nejisté.

323    Komise zaprvé tvrdí, že možnost převodu slev na konkurenty společnosti HP posílila hospodářské pobídky pro společnost HP v tom smyslu, aby neporušovala podmínky dohod HPA. Zadruhé se dokument HP nazvaný „Managing Intel and AMD to maximise value to BPC“ podle Komise nezabývá převody slev na konkurenty. Zatřetí rozhodnutí společnosti HP nepřijmout nabídku jednoho milionu CPU x86 zdarma, kterou učinila společnost AMD, nevyplývá podle Komise pouze z účetního srovnání. Komise tvrdí, že na rozdíl od testu AEC, který je čistě teoretický, jsou skutečná obchodní rozhodnutí ovlivněna mnoha faktory. Kromě toho výpočty žalobkyně nejsou podle názoru Komise správné, jelikož společnost HP, která se mohla podle dohod HPA zásobovat v malých množstvích u společnosti AMD, nakonec získala 160 000 CPU x86. Společnost HP tudíž neodmítla jeden milion CPU x86, ale pouze 840 000 CPU x86. Ušetřená částka přitom představuje spolu s průměrnou prodejní cenou 163,86 USD za jednotku pouze 137,6 milionu USD, což se významně neliší od slev HPA ve výši 130 milionů USD.

324    V tomto ohledu je třeba před posouzením, zda je údajně nesprávné posouzení faktoru posílení, který Komise identifikovala v napadeném rozhodnutí a který spočívá v převodu slev původně poskytovaných společnosti HP na její konkurenty, konstatovat, že napadené rozhodnutí neobsahuje žádnou analýzu dopadu uvedeného faktoru na skutečnosti zohledněné v testu AEC.

325    Z ustálené judikatury přitom vyplývá, že neexistence či nedostatek odůvodnění spadá pod porušení podstatných formálních náležitostí ve smyslu článku 263 SFEU a představuje nepominutelný důvod, který může, nebo dokonce musí být uplatněn unijním soudem i bez návrhu (viz rozsudek ze dne 2. prosince 2009, Komise v. Irsko a další, C‑89/08 P, EU:C:2009:742, bod 34 a citovaná judikatura).

326    S ohledem na výše uvedené je Tribunál povinen rozhodnout o existenci případného nesplnění povinnosti uvést odůvodnění a za tímto účelem vyslechnout účastníky řízení, jak učinil na jednání v roce 2020.

327    Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury závisí rozsah povinnosti uvést odůvodnění na povaze dotčeného právního aktu a na kontextu, v němž byl přijat. Z odůvodnění musí jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, zaprvé aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, aby mohly hájit svá práva a ověřit, zda rozhodnutí je či není opodstatněné, a zadruhé aby unijní soud mohl vykonávat přezkum legality. Není požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 296 SFEU, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast (viz rozsudek ze dne 18. ledna 2012, Djebel – SGPS v. Komise, T‑422/07, nezveřejněný, EU:T:2012:11, bod 52 a citovaná judikatura).

328    V projednávané věci je třeba konstatovat, že i když měla Komise za to, že převod slev původně určených společnosti HP na její konkurenty představuje faktor posílení, který podporuje závěry, které Komise vyvozuje z testu AEC, neupřesnila však, která ze skutečností zohledněných v tomto testu byla ovlivněna a jakým způsobem. Vzhledem k tomu, že Komise měla za to, že tento faktor posílení hraje úlohu v rámci posouzení způsobilosti sporných slev vyloučit konkurenty z trhu, měla přesněji posoudit jeho dopad na uvedenou způsobilost sporných slev. Je tomu tak tím spíše, že v bodě 1395 odůvodnění napadeného rozhodnutí tvrdí, že uvedený faktor může převážit nad všemi argumenty žalobkyně formulovanými během správního řízení ohledně faktorů použitých Komisí k uplatnění testu AEC, pokud jde o společnost HP.

329    Na jednání v roce 2020 v odpovědi na otázku Tribunálu ohledně úvah Komise, podle kterých faktor posílení spočívající v převodu slev původně poskytnutých společnosti HP na jednoho z jejích konkurentů převažuje nad všemi pochybeními, které obsahuje napadené rozhodnutí, a k odůvodnění napadeného rozhodnutí v tomto ohledu Komise pouze uvedla, že žádný rozumný obchodní partner by neodmítl nabídku, kterou učinila společnost AMD, získat milion CPU x86 zdarma. Společnost HP tak odmítla nabídku společnosti AMD pouze z důvodu důsledků, které by přijetí mělo na její vztah s žalobkyní. Komise se domnívala, že k tomu, co bylo obsaženo v napadeném rozhodnutí, nemá víc co dodat.

330    Ač tedy není nezbytné rozhodnout o jeho přípustnosti, je třeba mít za to, že argument předložený Komisí na jednání v roce 2020 je pouhým nepodloženým předpokladem, který nemůže zhojit nedostatek odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o dopad, který měl faktor posílení spočívající v převodu slev původně poskytovaných společnosti HP na jednoho z jejích konkurentů, na její závěry vyplývající z testu AEC.

331    S ohledem na výše uvedené je třeba uvést, že napadené rozhodnutí, pokud jde o faktor posílení spočívající v převodu slev původně poskytovaných společnosti HP na jednoho z jejích konkurentů, je nedostatečně odůvodněno.

332    S ohledem na výše uvedené je třeba uvést, že Komise v bodě 1406 odůvodnění napadeného rozhodnutí za účelem tvrzení, že prokázala způsobilost slev poskytovaných společnosti HP vyvolat účinek vyloučení konkurentů z trhu, vycházela ze srovnání sporné části a požadované části, faktorů posílení a irelevance tvrzení společnosti Intel o „nové teorii“ Komise.

333    Nejprve z bodů 1396 až 1405 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že přezkum irelevance tvrzení společnosti Intel o „nové teorii“ Komise nespočívá v alternativním testu AEC, ale ve zpochybnění nových výpočtů předložených společností Intel v jejích vyjádřeních ze dne 28. března 2008, takže jej nelze považovat za přezkum Komise, jehož cílem je prokázat způsobilost sporných slev vyvolat účinek vyloučení konkurentů z trhu.

334    Dále ze všeho výše uvedeného vyplývá, že pokud jde o test AEC uplatněný na společnost HP, Komise jednak při srovnání sporné části a požadované části neprokázala existenci vylučujících účinků v období od 1. listopadu 2002 do 31. září 2003 a jednak právně dostačujícím způsobem neodůvodnila přezkum faktorů posílení.

335    Komise tudíž právně dostačujícím způsobem neprokázala opodstatněnost závěru uvedeného v bodě 1406 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého během období od listopadu 2002 do května 2005 byla sleva společnosti Intel poskytovaná společnosti HP způsobilá vyvolat protisoutěžní účinek vyloučení konkurentů z trhu nebo mohla mít takový účinek, jelikož neprokázala existenci účinků vyloučení konkurentů z trhu v období od 1. listopadu 2002 do 31. září 2003.

c)      K údajným pochybením týkajícím se testu AEC uplatněného na společnost NEC

336    V bodech 451 až 453 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že společnost NEC je jedním z deseti největších prodejců počítačů a serverů na světě. Do dubna 2005 byly činnosti společnosti NEC, jakožto OEM, řízeny dvěma 100 % vlastněnými dceřinými společnostmi, a sice společností NEC Japan a společností NEC Computer International (dále jen „NECCI“). NEC Japan řídila činnosti NEC v Japonsku a na americkém kontinentu, zatímco činnosti NEC ve zbývající části světa byly řízeny společností NECCI. NECCI byla usazena v Evropě, ale řídila činnosti společnosti NEC i v Asii (svýjimkou Japonska) prostřednictvím své pobočky pro země Asie a Tichomoří. V dubnu 2005 byla struktura podniku změněna a pobočka pro země Asie a Tichomoří byla oddělena od společnosti NECCI a převedena na společnost NEC Corporation.

337    Z bodů 483, 501 až 502 a 981 odůvodnění napadeného rozhodnutí mimoto vyplývá, že zaprvé mezi říjnem 2002 a listopadem 2005 společnost Intel poskytovala společnosti NEC slevy na základě dohody nazvané „dohoda Santa Clara“ uzavřené v květnu 2002 (dále jen „dohoda Santa Clara“), zadruhé slevy poskytované na základě této dohody byly de facto vázány na podmínku, že společnost NEC bude souhlasit s nákupem 80 % svých celosvětových potřeb CPU x86 od společnosti Intel, přičemž tento celosvětový podíl představoval 70 % v případě společnosti NECCI a 90 % v případě společnosti NEC Japan, a zatřetí společnosti NEC a NECCI byly za účelem prokázání, že dosáhly požadované části na trhu, povinny čtvrtletně oznamovat společnosti Intel své tržní podíly.

338    Podle dohody Santa Clara společnost Intel uvádí, že poskytovala společnosti NEC zároveň slevy zvané „výjimka z cen nabízených zákazníkům“ (exception to customer authorized pricing, dále jen „ECAP“) a prostředky na rozvoj trhu (market development funds, dále jen „prostředky na rozvoj trhu“). Komise v bodě 466 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že od 1. července 2003 se struktura plateb společnosti Intel změnila a že prostředky na rozvoj trhu byly začleněny do ECAP a byly přejmenovány na „super ECAP“.

339    Komise přezkoumala slevy společnosti Intel poskytované společnosti NEC pomocí metody skutečné ceny testu AEC. Podle této metody Komise vypočítala poměr mezi celkovou hodnotou plateb poskytnutých na základě dohody Santa Clara a hodnotou dotčených činností pro Intel ve čtvrtém čtvrtletí roku 2002, aby dosáhla míry skutečné ceny. Komise následně srovnala tento poměr s poměrem existujícím mezi průměrnou prodejní cenou a průměrnými vyhnutelnými náklady společnosti Intel a dospěla k závěru, že společnost Intel uplatňovala nižší ceny než její náklady, protože první poměr byl nižší než poměr mezi průměrnou prodejní cenou a průměrnými vyhnutelnými náklady.

340    Žalobkyně tvrdí, že výpočty Komise jsou stiženy pěti pochybeními, z nichž každé postačuje k vyvrácení závěrů Komise. Společnost Intel zaprvé tvrdí, že vlastní údaje Komise prokazují, že slevy poskytované společnosti NEC nebyly způsobilé vyloučit stejně výkonného soutěžitele z trhu, zadruhé, že se Komise mýlila při výpočtu podmíněné části slev poskytnutých společnosti NEC, zatřetí, že Komise nesprávně vypočítala hodnotu dotčených transakcí pro společnost Intel, začtvrté, že Komise vycházela z nesprávné hodnoty při určení průměrných vyhnutelných nákladů společnosti Intel, a zapáté, že se Komise dopustila pochybení, když předpokládala, že čtvrté čtvrtletí roku 2002 bylo reprezentativní pro celé období, pro jehož průběh bylo konstatováno zneužití.

341    Tribunál považuje za vhodné přezkoumat nejprve opodstatněnost argumentace směřující k prokázání toho, že se Komise dopustila pochybení při výpočtu podmíněné části slev.

1)      K výpočtu podmíněné části slev

342    Žalobkyně uvádí, že podle bodů 1408, 1443 a 1444 odůvodnění napadeného rozhodnutí byly všechny slevy poskytované společnosti NEC ve čtvrtém čtvrtletí roku 2002 podmíněné. Zaprvé toto tvrzení není podle jejího názoru podpořeno důkazy předloženými v napadeném rozhodnutí a je ostatně v rozporu s jednoznačnými odpověďmi společnosti NECCI, které poskytla na základě článku 18 nařízení č. 1/2003, a jinými důkazy, podle kterých bylo 6 milionů USD prostředků na rozvoj trhu poskytnutých za čtvrté čtvrtletí roku 2002 jedinou výhodou poskytnutou společnosti NEC na základě závazku podílů na trhu stanoveného dohodou Santa Clara. Podle společnosti Intel měla tedy Komise nesprávně za to, že ECAP jsou podmíněné. Zadruhé žalobkyně tvrdí, že společnost NEC obdržela od společnosti Intel významné slevy v obdobích před dohodou, když tržní podíl společnosti Intel na nákupech společnosti NEC byl jednoznačně nižší než 80 %. Komise podle žalobkyně nevysvětlila důvod, proč by společnost NEC přišla o 100 % svých slev, kdyby od společnosti Intel koupila méně než 80 % svých CPU x86, třebaže tak již učinila, aniž utrpěla takovou ztrátu. Zatřetí je podle žalobkyně nesporné, že společnost Intel poskytovala společnosti NEC slevy, přestože tato společnost nedosáhla úrovně 80 %, která byla podle závěrů napadeného rozhodnutí podmínkou pro získání všech slev.

343    Komise argumenty společnosti Intel odmítá. Zaprvé zdůrazňuje, že v napadeném rozhodnutí se nedomnívá, že všechny slevy poskytované společnosti NEC byly podmíněné. V napadeném rozhodnutí se omezuje na tvrzení, že podmíněná složka slev společnosti Intel zahrnovala nejen platby z titulu prostředků na rozvoj trhu, ale i určité kategorie – nikoliv však nezbytně všechny – slev typu ECAP. Toto konstatování vychází podle Komise ze souboru shodujících se, přesných a věrohodných důkazů uvedeného v bodech 1412 až 1444 odůvodnění napadeného rozhodnutí, jakož i v příloze B.31 žalobní odpovědi.

344    Komise má za to, že argument společnosti Intel vycházející z poskytování značných slev v obdobích předcházejících dohodě Santa Clara není přesvědčivý zejména z toho důvodu, že podmínky použitelné na dříve poskytované slevy nejsou známy a že údaje předložené společností NECCI ukazují na přibližně 500 % zvýšení slev společnosti Intel poskytovaných společnosti NECCI v návaznosti na tutéž dohodu.

345    Konečně v rozsahu, v němž žalobkyně tvrdí, že poskytovala slevy společnosti NEC, i když tato společnost nesplnila podmínku 80 % podílu na trhu, Komise v kontextu analýzy AEC dodává, že za předpokladu, že by tvrzení společnosti Intel, podle kterých byl tržní podíl společnosti AMD u společnosti NEC „běžně“ vyšší než prahová hodnota 20 %, byla pravdivá, podíl společnosti AMD u společnosti NEC by se nikdy neblížil sporné části (tedy 41 %).

346    Pokud jde o první argument žalobkyně, podle kterého Komise nesprávně považovala ECAP za podmíněné, je třeba ověřit, zda Komise v napadeném rozhodnutí prokázala, že slevy, které byly zohledněny při výpočtu skutečné ceny procesorů CPU x86, jež společnost Intel prodávala společnosti NEC, jiné než prostředky na rozvoj trhu, a sice ECAP, byly podmíněny splněním povinnosti společnost NEC odebírat určitý procentní podíl svých nákupů CPU x86 od společnosti Intel.

347    V bodech 1415 až 1444 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise ohodnotila celkovou hodnotu podmíněných slev v rozpětí mezi 13 088 100 USD a 16 583 100 USD, z nichž 6 milionů USD tvořily prostředky na rozvoj trhu a zbytek ECAP.

348    Závěr, že ECAP nebyly podmíněny zvláštním podílem na trhu, by tudíž nutně zpochybnil výpočty Komise, tak jak jsou uvedeny v napadeném rozhodnutí.

349    Na základě důkazů vztahujících se ke čtvrtému čtvrtletí roku 2002, na kterém Komise založila test AEC týkající se společnosti NEC, je tedy třeba posoudit, zda během tohoto čtvrtletí byly jiné platby než prostředky na rozvoj trhu podmíněny povinností společnosti NEC odebírat od společnosti Intel určitý procentní podíl prahové hodnoty na segmentech trhu (dále jen „MSS“). Úvodem je třeba zdůraznit, že žalobkyně nepopírá, že na základě dohody Santa Clara poskytla společnosti NEC zároveň slevy typu prostředky na rozvoj trhu a ECAP. Tvrdí však, že na rozdíl od prvně uvedených slev nebyly druhé uvedené slevy podmíněny povinností dosáhnout určité úrovně MSS.

350    Žalobkyně v podstatě tvrdí, že důkazy předložené v napadeném rozhodnutí nepodporují závěr, podle kterého byly ECAP ve čtvrtém čtvrtletí roku 2002 podmíněné, a uvádí další dokumenty, z nichž vyplývá, že jedinými slevami, které byly podmíněny povinností společnosti NEC dosáhnout určité úrovně MSS, byly slevy typu prostředky na rozvoj trhu. Komise odmítá argumenty žalobkyně a tvrdí, že důkazy předložené společností Intel neprokazují, že prostředky na rozvoj trhu byly jedinými slevami podmíněnými povinností společnosti NEC zásobovat se u společnosti Intel až do výše určitého procentního podílu MSS.

i)      K důkazům zohledněným v napadeném rozhodnutí

351    Na prvním místě je třeba zdůraznit, že Komise se opírala zejména v bodech 461 a 464 odůvodnění napadeného rozhodnutí o prezentaci společnosti NEC ze dne 27. ledna 2003, nazvanou „světová schůzka NEC/Intel (zasedání o prodeji)“, a konkrétně o čtvrtou stranu této prezentace, nazvanou „Svět: realizace čtvrtého čtvrtletí / rok 2002“. Obsah této stránky potvrzuje pod nadpisem „Původní plán“, že záměrem společnosti NEC bylo zásobovat se u společnosti Intel pouze do výše 59 % jejích potřeb, a to ve výši 68 % pro společnost NEC Japan, pobočku společnosti NEC působící zejména na japonském trhu, a ve výši 48 % pro společnost NECCI. Kromě toho na této straně, nadepsané „Plán nové úpravy“, se uvádí jednak podíly společnosti Intel na trhu, které byly stanoveny, a sice 70 % pro společnost NECCI, 90 % pro společnost NEC Japan a 80 % na světové úrovni, a jednak určité slevy a další výhody, které měla společnost Intel poskytovat společnosti NEC. Jedná se zejména o prostředky na rozvoj trhu, snížené ceny (slevy) za CPU x86, „postavení nadnárodního podniku“ a dohodu o lince zásobování.

352    Je však třeba konstatovat, že i když tento dokument vydaný po uzavření dohody Santa Clara i po dotčeném čtvrtletí uvádí snížené ceny, tedy ECAP, jako jedny z výhod, kterých požívala společnost NEC v rámci téže dohody, a potvrzuje, že tyto ECAP byly součástí uvedené dohody, což společnost Intel nezpochybňuje, nevyplývá z toho, že ECAP byly podmíněny určitou úrovní MSS. Tento dokument je tedy nanejvýš nepřímým důkazem, který by měl být potvrzen dalšími důkazy.

353    Na druhém místě se body 462 a 464 odůvodnění napadeného rozhodnutí opírají o e-mail ze dne 15. května 2002, ve kterém vedoucí pracovník společnosti NEC informoval pracovníka společnosti NECCI, že z telekonference konané téhož dne s odpovědnými osobami společnosti Intel vyplývá, že společnost NEC bude mít postavení nadnárodního podniku, že zvýší svůj podíl nákupů CPU x86 u společnosti Intel na určitý procentní podíl na světové úrovni svých celkových celosvětových prodejů a že, pokud jde o CPU x86 nazvané „Celeron“, společnost Intel poskytne společnosti NEC prostředky na rozvoj trhu a „agresivní ceny“, tedy snížené ceny.

354    Stejně jako v případě dokumentu ze dne 27. ledna 2003 však z tohoto dokumentu z doby uzavření dohody Santa Clara nevyplývá souvislost mezi podíly na trhu a existencí nebo rozsahem ECAP. I za předpokladu, že by bylo možné mít za to, že odkaz na „agresivní ceny“ označuje ECAP, vyplývá z něj pouze to, že jsou ECAP součástí dohody Santa Clara a že jsou zmíněny v souvislosti s cíli zvýšit podíl společnosti Intel na trhu nákupů CPU x86 společností NEC. Není výslovně uvedeno, že ECAP jsou podmíněny dosažením uvedených cílů ze strany společnosti NEC.

355    Na třetím místě v bodě 462 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise odkazuje na výměnu e-mailů mezi vedoucími pracovníky společnosti NEC ze dne 10. května 2002 (dále jen „e-mailová korespondence společnosti NEC ze dne 10. května 2002“). Uvedená korespondence popisuje, jak by společnosti NECCI a NEC Japan mohly dosáhnout úrovní MSS požadovaných společností Intel, a zmiňuje částky, které by obdržely z titulu prostředků na rozvoj trhu.

356    Je však třeba konstatovat, že tento důkaz, který předchází uzavření dohody Santa Clara a který je součástí jednání týkajících se této dohody, nijak nezmiňuje ECAP, jak správně uvádí společnost Intel, takže nemůže potvrdit závěr Komise ohledně podmíněnosti ECAP. Naopak se jeví, že tato e-mailová korespondence potvrzuje tezi společnosti Intel, podle které jsou jedinými slevami, které závisejí na tržních podílech společnosti Intel na nákupech společnosti NEC, prostředky na rozvoj trhu. Ze znění uvedené e-mailové korespondence totiž vyplývá, že společnosti NECCI a NEC sníží podíly na trhu společnosti AMD v rámci svých nákupů a obdrží určitou částku z titulu prostředků na rozvoj trhu. Prostředky na rozvoj trhu jsou tedy podle všeho důsledkem snížení tržního podílu společnosti AMD a jedinou výhodou přímo závislou na příslušných úrovních tržních podílů společnosti AMD i společnosti Intel, pokud jde o nákupy ze strany společnosti NEC.

357    Na čtvrtém místě Komise v bodě 464 odůvodnění napadeného rozhodnutí zmiňuje odpověď společnosti NECCI na otázku č. 14 žádosti z roku 2005 formulované na základě článku 18 nařízení č. 1/2003 (dále jen „žádost z roku 2005“). Komise tvrdí, že z této odpovědi vyplývá, že ECAP závisí na úrovních MSS. Společnost Intel však v podstatě tvrdí, že se jedná o odkaz na ECAP, které platily po čtvrtém čtvrtletí roku 2002.

358    V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že tato odpověď skutečně na začátku druhého odstavce stanoví, že ceny ECAP závisí na dohodě o úrovních MSS, a nikoli na objemu.

359    Jak již bylo konstatováno v bodě 967 původního rozsudku, je třeba mít za to, že odpovědi společnosti NECCI na základě článku 18 nařízení č. 1/2003 jsou zvláště hodnověrnými důkazy, jelikož se nezdá, že by společnost NECCI měla jakýkoliv zájem na poskytnutí nepřesných informací, které mohla Komise použít k prokázání porušení článku 102 SFEU ze strany společnosti Intel, jejího obchodního partnera, kterého nelze obejít, a jelikož na základě čl. 23 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1/2003 může vést poskytnutí nepřesných informací k uložení pokut.

360    Tribunál však nemá za to, že by tato odpověď, zasazená do kontextu, mohla sloužit jako důkaz nebo nepřímý důkaz pro podepření závěrů Komise.

361    Zaprvé je totiž třeba konstatovat, že žádost z roku 2005 byla uspořádána tak, že za každým odkazem na dokument následovala jedna či více otázek, které se k němu vztahovaly. Jak Komise potvrdila na jednání v roce 2020 na otázku Tribunálu, odpověď na otázku č. 14 souvisí s dokumentem nazvaným „JH 210“. Posledně uvedený dokument odkazuje na prohlášení prodávajícího společnosti NECCI ze dne 22. února 2005. Dokument nazvaný „JH 210“ tak pochází z doby po tomto datu, a tudíž po čtvrtém čtvrtletí roku 2002 a po datu změny systému slev poskytovaných společností Intel společnosti NEC, a sice po 1. červenci 2003. Odpověď společnosti NECCI na otázku č. 14 se tudíž týká dokumentu a prohlášení, o nichž není jisté, že jsou přímo relevantní pro to, co chtěla Komise prokázat, jelikož se podle všeho týkají období po 1. červenci 2003, a sice období, během kterého se struktura plateb společnosti Intel změnila a prostředky na rozvoj trhu byly začleněny do klasických slev typu ECAP a byly nově pojmenovány jako „super ECAP“.

362    Zadruhé s ohledem na tato časová a kontextuální upřesnění není jisté, že uvedená odpověď při zmínce o ECAP odkazovala na „super ECAP“ (označované rovněž jako „speciální ECAP“), jako na obecnou kategorii slev poskytovaných společností Intel, které existovaly od 1. července 2003 a nahradily prostředky na rozvoj trhu, přičemž byly zařazeny do obecné kategorie ECAP nebo klasických ECAP, avšak byly označeny jen jako „ECAP“, a které existovaly jak ve čtvrtém čtvrtletí roku 2002, tak po úpravě systému slev. Jak přitom vyplývá zejména z odpovědi společnosti NECCI na otázku č. 20 žádosti z roku 2005, „super ECAP“, stejně jako prostředky na rozvoj trhu, které nahradily, byly podmíněny určitou úrovní MSS, zatímco ECAP jí podmíněny nebyly.

363    Na pátém místě v bodě 464 odůvodnění napadeného rozhodnutí se Komise zabývá interní prezentací NEC ze dne 15. května 2002, která pochází z doby vyjednávání dohody Santa Clara. Tato prezentace prokazuje, že výměnou za určitou úroveň MSS poskytla společnost Intel společnosti NEC asi dvanáct plateb, z nichž pouze dvě byly prostředky na rozvoj trhu.

364    Tento dvoustránkový dokument uvádí dvě platby na základě prostředků na rozvoj trhu, které společnost Intel poskytla společnosti NEC, a další cenové úrovně pro jednotlivé typy CPU x86. Podle všeho však neexistují žádné informace o povinnostech společnosti NEC, pokud jde o úroveň MSS. Na druhé straně je zobrazen graf znázorňující přechod z původního plánu na upravený plán, tedy na plán nové úpravy, který povede k dohodě Santa Clara, a uvádí příslušné cíle, pokud jde o podíly na trhu společnosti Intel při nákupech CPU x86 ze strany společnosti NEC. Přechod z původního plánu na plán nové úpravy je graficky znázorněn šipkou mezi oběma plány, v jejímž středu je uvedeno označení „$6M MDF“, tj. platba 6 milionů USD na základě prostředků na rozvoj trhu. Pouze tato platba se v tomto dokumentu jasně objevuje jako protiplnění za zvýšení úrovně MSS. Z toho vyplývá, že i když dokument potvrzuje, podobně jako první dva zanalyzované dokumenty, že ECAP byly projednány v rámci jednání, která vedla k dohodě Santa Clara, pouze prostředky na rozvoj trhu závisely na úrovni MSS.

365    Na šestém místě Komise v rámci své obrany odkazuje na stranu 4 interní prezentace NEC ze dne 15. dubna 2002, z níž vyplývá, že protiplněním za zvýšení podílu společnosti Intel na trhu při nákupech společnosti NEC, si společnost NEC přála získat zejména ECAP.

366    Z téže prezentace podle Komise vyplývá, že společnost NEC označila tři žádosti, které měly být předloženy společnosti Intel za účelem zvýšení úrovní MSS při nákupech společnosti NEC. Jednalo se o žádosti týkající se „Marketing & Engineering Fund“ (což pravděpodobně označuje prostředky na rozvoj trhu), ale rovněž ECAP, jakož i zlepšení smluvního rámce se společností Intel.

367    Tribunál má nicméně za to, že tato prezentace nemůže představovat pevný základ pro závěr, ke kterému dospěla Komise.

368    I když totiž zkoumaný dokument prezentuje ECAP jako jedno z protiplnění za přijetí plánu nové úpravy, jedná se zde o přání společnosti NEC, které předcházelo vyjednání se společností Intel, a nikoliv o prezentaci slev, tak jak byly definovány v rámci dohody Santa Clara na konci uvedeného vyjednávání.

369    Na sedmém místě Komise v rámci své obrany odkazuje na prezentaci společnosti NEC ze dne 6. května 2002, ve které je uvedeno jiné grafické ztvárnění možného přechodu společnosti NEC od původního plánu na plán nové úpravy. Přechod je graficky znázorněn šipkou a komentářem, který se k ní vztahuje a uvádí, že „bude podmíněn více než 6 miliony USD na prostředky na rozvoj trhu“. Kromě toho na další straně uvedené prezentace se uvádí „potřeba ECAP pro uskutečnění [plánu nové úpravy]“.

370    Nicméně uvedený dokument, podobně jako prezentace společnosti NEC ze dne 15. dubna 2002, i když se jedná o dokument z doby vyjednání o dohodě Santa Clara (schůzky ze dne 6. a 7. května 2002), neobsahuje výsledky uvedeného vyjednání, ale pouze přání společnosti NEC. Musí být tudíž odmítnut ze stejných důvodů, jako jsou důvody uvedené v bodě 368 výše.

371    Z výše uvedených úvah vyplývá, že z dokumentů, které Komise zohlednila jako celek, vyplývá, že slevy z cen CPU x86, včetně ECAP, byly projednány a dohodnuty v rámci vyjednávání o dohodě Santa Clara a že společnost NEC chtěla získat ústupky na úrovni ECAP jako protihodnotou za její závazek v oblasti úrovně MSS. Nicméně pouze prezentace společnosti NEC ze dne 27. ledna 2003 může představovat nepřímý důkaz podporující stanovisko Komise, podle kterého ECAP nakonec dohodnuté v rámci dohody Santa Clara byly alespoň částečně vyplaceny jako protiplnění za splnění závazku týkajícího se úrovně MSS vyplývající z plánu nové úpravy. Naproti tomu e-mailová korespondence společnosti NEC ze dne 10. května 2002, odpověď společnosti NECCI na otázku č. 20 žádosti z roku 2005, jakož i interní prezentace společnosti NEC ze dne 15. května 2002 spíše prokazují, že pouze prostředky na rozvoj trhu sjednané v rámci dohody Santa Clara byly podmíněné.

372    Tribunál má tudíž za to, že tyto dokumenty neobsahují dostatečný důkaz nebo soubor nepřímých důkazů dostačující k potvrzení tvrzení o podmíněnosti ECAP ve čtvrtém čtvrtletí roku 2002.

ii)    K důkazům předloženým společností Intel

373    Nyní je třeba posoudit důkazní hodnotu dokumentů předložených společností Intel za účelem zpochybnění závěru Komise, podle kterého byly prostředky na rozvoj trhu i ECAP podmíněné.

374    Na prvním místě, pokud jde o argument žalobkyně, podle kterého z odpovědi na otázku č. 32 žádosti z roku 2005 v podstatě nevyplývá žádný vztah podmíněnosti mezi ECAP a úrovní MSS, je třeba uvést, že Komise výslovně požádala společnost NECCI, aby objasnila, jaký druh zisku, pokud by nějaký byl, by byl společnosti NECCI přiznán výměnou za splnění závazku týkajícího se úrovně MSS vyplývající z plánu nové úpravy. Společnost NECCI přitom v odpovědi pouze vyjmenovala prostředky na rozvoj trhu. Prostředky na rozvoj trhu jsou tedy v tomto dokumentu prezentovány, což vedlo k dohodě Santa Clara, jako jediné protiplnění za dodržování úrovní MSS, takže jsou jediné podmíněné.

375    Komise zpochybňuje důkazní hodnotu tohoto dokumentu a uvádí, že podmíněnost ECAP vyplývá z dokumentů připojených k této odpovědi. Komise pouze zmiňuje důvěrné přílohy č. 32.1 až 32.4. I když je však možné identifikovat první dvě přílohy, není tomu tak v případě druhých dvou příloh. Pokud jde o přílohu 32.1, ta odpovídá e-mailové korespondenci společnosti NEC ze dne 10. května 2002, uvedené v bodě 462 odůvodnění napadeného rozhodnutí, která byla zanalyzována v bodech 355 až 356 výše a o níž bylo rozhodnuto, že potvrzuje tvrzení společnosti Intel. Pokud jde o přílohu 32.2, ta odpovídá dokumentu, který byl zanalyzován v bodech 353 a 354 výše a v souvislosti s nímž byl učiněn závěr, že neprokazuje, že ECAP byly podmíněné.

376    Je tedy třeba mít za to, že se Komisi tím, že pouze odkázala na výše uvedené přílohy bez dalších upřesnění, nepodařilo zpochybnit důkazní hodnotu odpovědi společnosti NECCI uvedené v bodě 371 výše, které je třeba přiznat velkou důkazní hodnotu, jelikož se jedná o vyčerpávající odpověď na přímou otázku předloženou na základě článku 18 nařízení č. 1/2003. Odpověď společnost NECCI na otázku č. 32 žádosti z roku 2005 tedy směřuje k potvrzení tvrzení, podle kterého prostředky na rozvoj trhu sjednané v rámci dohody Santa Clara byly jedinými, které byly podmíněny, přičemž ECAP podmíněné nebyly.

377    Na druhém místě Komise v otázce č. 21 žádosti z roku 2005 zejména vyzvala společnost NECCI, aby vysvětlila jednak, zda slevy ECAP, které jí byly nabídnuty, závisely na tom, zda společnosti NECCI, NEC Japan a NEC na světové úrovni dodrží určité úrovně MSS stanovené dohodou Santa Clara, a jednak jaké by byly důsledky nedodržení těchto závazků pro určité čtvrtletí.

378    Ve své odpovědi společnost NECCI vysvětlila jednak, že „speciální ECAP“, „super ECAP“ nebo prostředky na rozvoj trhu, které jí byly přiděleny, ve skutečnosti závisely na dodržování specifických úrovní MSS jak z její strany, tak ze strany společností NEC Japan a NEC na světové úrovni. Naproti tomu na rozdíl od „speciálních ECAP“ nebo „super ECAP“ nebyly ECAP závislé na podmínce týkající se určité úrovně MSS, ale pouze vyplývaly z obchodních jednání. Dále v době použití celkových prostředků na rozvoj trhu, pokud by společnost NECCI nedodržela svůj závazek týkající se určité úrovně MSS za konkrétní čtvrtletí, nezískala by žádnou platbu na prostředky na rozvoj trhu. V době, kdy by byla poskytnuta odpověď na žádost z roku 2005, pokud by společnost NECCI nedodržela svůj závazek týkající se MSS v konkrétním čtvrtletí, ohrozilo by to i vyjednávání o „super ECAP“ pro následující čtvrtletí.

379    Je nutno konstatovat, že tato odpověď je jasná. Pokud jde o vyčerpávající odpověď na přímou otázku podanou na základě článku 18 nařízení č. 1/2003, je třeba jí přiznat velkou důkazní hodnotu.

380    Mimoto na rozdíl od toho, co tvrdí Komise v rámci své obhajoby, společnost NEC jednoznačně potvrzuje, že jedinými slevami, které byly podmíněny určitým cílem MSS, byly prostředky na rozvoj trhu a „speciální ECAP“ nebo „super ECAP“. Naproti tomu ECAP nebyly tímto cílem podmíněny a byly určovány v rámci obchodních vztahů. Případná sankce za nedodržení závazku týkajícího se úrovně MSS se týkala prostředků na rozvoj trhu, „zvláštních ECAP“ nebo „super ECAP“, a nikoli klasických ECAP. Vzhledem k tomu, že prostředky na rozvoj trhu se od 1. července 2003 staly „speciálními ECAP“ nebo „super ECAP“, pouze ECAP, které existovaly ve čtvrtém čtvrtletí roku 2002, byly klasické ECAP. Odpověď společnosti NECCI na otázku č. 21 žádosti z roku 2005 tedy směřuje k potvrzení tvrzení, že klasické ECAP nebyly podmíněny určitou úrovní MSS.

381    Na třetím místě Komise v otázce č. 6 žádosti z roku 2007, kterou formulovala na základě článku 18 nařízení č. 1/2003 (dále jen „žádost z roku 2007“) v podstatě požádala společnost NECCI, aby upřesnila, jaké finanční prostředky obdržela během období zahrnujícího rovněž čtvrté čtvrtletí roku 2002 výměnou za dodržení závazku týkajícího se úrovně MSS.

382    Společnost NECCI v odpovědi jako podmíněné zmiňuje, pokud jde o období mezi třetím čtvrtletím 2002 a druhým čtvrtletím 2003, pouze prostředky na rozvoj trhu a zdůrazňuje, že procentní vyjádření podílu na trhu bylo dáno počtem CPU x86, které měly být nakupovány. Na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, tato odpověď tedy potvrzuje skutečnost, že během dotčeného období závisely na podmínce týkající se úrovní MSS pouze prostředky na rozvoj trhu. Jako odpověď společnosti NECCI na základě článku 18 nařízení č. 1/2003 je přitom třeba tomuto důkazu přikládat velkou důkazní hodnotu.

383    Na čtvrtém místě společnost Intel odkázala na zápis společnosti NEC ze dne 8. května 2002 týkající se schůzky se společností Intel ze dne 6. a 7. května 2002, aby prokázala svá tvrzení. Jak tvrdí Komise, z druhé strany tohoto dokumentu vyplývá, že výměnou za přijetí plánu nové úpravy si společnost NEC přála získat nejen prostředky na rozvoj trhu, ale i ECAP, a nový smluvní rámec. To ostatně odpovídá dokumentům zkoumaným v bodě 365 výše. Z třetí strany tohoto zápisu však vyplývá, že podmínka pro dosažení úrovně MSS diskutované druhý den vyjednávání spočívala v přidělení určité částky na základě prostředků na rozvoj trhu. Kromě toho, i když se zdá, že společnost Intel v průběhu druhého dne vyjednávání přijala část žádosti společnosti NEC týkající se „prostředků na rozvoj trhu/ECAP“, jelikož na třetí straně tohoto zápisu je výslovně uvedeno „Intel responded with 50 % acceptance for total 12 items of Nec’s ECAP/MDF request“ (společnost Intel odpověděla, že akceptuje 50 % z celkem 12 položek žádosti společnosti NEC, pokud jde o ECAP a prostředky na rozvoj trhu), nelze z takové zmínky určit, jaká část žádosti byla přijata, tedy zda byla přijata část týkající se prostředků na rozvoj trhu nebo část týkající se ECAP. To platí tím spíše, že na čtvrté straně téhož zápisu je v bodě nadepsaném „Následující etapa“ výslovně uvedeno „Intel reviews with [M and P] for MDF request/ECAP request“ (Intel opětovně přezkoumá s [M a P] nároky týkající se prostředků na rozvoj trhu a ECAP), takže nelze určit, zda byla část žádosti NEC nakonec přijata, a pokud byla, tak která část. Je tedy nutno konstatovat, že tento zápis je formulován stručně a že je nejisté, zda byl správně pochopen.

384    Je tedy třeba mít za to, že důkazní síla tohoto dokumentu je relativně nízká, jelikož nepředstavuje výsledek vyjednávání a jeho stručnost činí jeho dobré pochopení nejistým.

385    Na pátém místě v rámci repliky společnost Intel předkládá přílohy C.37 a C.38, přičemž tvrdí, že se jedná o přípravné dokumenty k dohodám Santa Clara vypracovaným společností NEC, z nichž vyplývá, že bez ohledu na dosaženou úroveň MSS společnost NEC očekávala, že získá stejnou úroveň ECAP.

386    Bez ohledu na přípustnost těchto důkazů předložených žalobkyní ve stadiu repliky však příloha C.37 na stranách 5 a 6 obsahuje tabulky, číselné údaje, jakož i poznámku „žádost o ECAP“, aniž je možné z nich jasně vyvodit vztah mezi vývojem tržních podílů společnosti Intel a očekáváním společnosti NEC, pokud jde o ECAP. Společnost Intel dále v replice odkazuje na „přílohu C.38 na straně 10“. Přílohu C.38 přitom tvoří dokument obsahující osm stran, který obsahuje řadu informací, takže není možné, aby Tribunál přesně určil, které poznatky obsažené v příloze podporují argument žalobkyně. Příloha C.38 tudíž nemůže být v souladu s judikaturou citovanou v bodě 314 výše zohledněna.

387    Ze všech výše uvedených úvah tedy vyplývá, že důkazy zohledněné v napadeném rozhodnutí nepředstavují dostatečné důkazy nebo soubor nepřímých důkazů, které by prokazovaly, že slevy typu ECAP nebo jiné slevy než prostředky na rozvoj trhu byly podmíněny závazkem společnosti NEC dosáhnout určité úrovně MSS v průběhu čtvrtého čtvrtletí roku 2002. Kromě toho ostatní důkazy, kterých se společnost Intel dovolává, spíše potvrzují tezi, že podmíněné byly pouze prostředky na rozvoj trhu.

388    Z toho vyplývá, že důkazy uplatněné v napadeném rozhodnutí nejsou důvěryhodné, takže nemohou podpořit závěry, které z nich byly vyvozeny.

389    Aniž je tudíž nutné zkoumat ostatní argumenty společnosti Intel, je třeba konstatovat, že se Komise dopustila pochybení při posouzení hodnoty podmíněných slev společnosti Intel poskytovaných společnosti NEC.

2)      K použití čtvrtého čtvrtletí roku 2002 jako referenčního bodu

390    Žalobkyně vytýká Komisi, že se dopustila pochybení, když provedla test AEC pouze pro čtvrté čtvrtletí roku 2002 a tím, že v bodě 1456 odůvodnění napadeného rozhodnutí pouze na tomto základě konstatovala, že platby poskytované společností Intel společnosti NEC na základě dohody Santa Clara byly způsobilé nebo mohly vyloučit stejně výkonného soutěžitele z trhu během celého období od října 2002 do listopadu 2005. Jinými slovy měla Komise podle žalobkyně nesprávně za to, že čtvrté čtvrtletí roku 2002 bylo reprezentativní pro všechna pozdější období.

391    Obecně Komise měla podle společnosti Intel povinnost prokázat, že praktiky společnosti Intel byly způsobilé vyloučit z trhu stejně výkonného soutěžitele po celé sledované období, ale neměla žádný základ pro tvrzení, že všechny relevantní číselné údaje pro takový test, jako například hrubé ceny, slevy nebo množství, zůstaly v letech 2002 až 2005 nezměněny. To podle společnosti Intel platí zejména pro spornou část, ohledně které sama Komise uvedla v bodě 1243 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že se může časem zvýšit z důvodu stále větší informovanosti spotřebitelů o životaschopnosti alternativy, kterou představuje společnost AMD.

392    Konkrétně zaprvé prostředky na rozvoj trhu ve výši 6 milionů USD, které závisely na očekávání z hlediska podílu na trhu, se po prvním čtvrtletí roku 2003 podle společnosti Intel nadále neuplatňovaly.

393    Zadruhé společnost Intel ve svých hlavních vyjádřeních v podstatě upřesňuje, že na rozdíl od toho, co vyplývá z bodu 1410 odůvodnění napadeného rozhodnutí, se použití testu AEC nemělo opírat o posouzení spočívající v ověření, zda úrovně slev zjištěné za dotčené čtvrtletí byly v pozdějších obdobích významně měněny, či nikoli, ale mělo vycházet z jejich skutečné úrovně. Poměrně malé změny v diskontních úrovních totiž mohou změnit výsledek analýzy. Komise ohledně slev poskytnutých společnosti NECCI prohlásila, že nový program slev začal platit v červenci 2003, ale nikdy podle názoru žalobkyně nezkoumala, zda změny zavedené tímto programem měly dopad na kterýkoli z parametrů testu AEC.

394    Zatřetí společnost Intel v rámci týchž úvah upřesňuje, že nepřesnost analýzy Komise týkající se budoucího vývoje spočívá rovněž na skutečnosti, že bod 1410 odůvodnění napadeného rozhodnutí zkoumá pouze slevy poskytované společnosti NECCI, zatímco protiprávní jednání bylo konstatováno vůči celé mateřské společnosti, tedy vůči společnosti NEC.

395    Komise v rámci doplňujícího vyjádření tvrdí, že argumenty předložené společností Intel v jejích hlavních vyjádřeních jsou nepřípustné z důvodu, že žalobkyně poprvé zpochybňuje důvod, kterým Komise v napadeném rozhodnutí odůvodnila dotčené zevšeobecnění.

396    Pokud jde o věc samou, Komise tvrdí zaprvé, že bod 1410 odůvodnění napadeného rozhodnutí obsahuje důvody, proč je toto čtvrtletí reprezentativní, jakož i listinné důkazy, o které se toto rozhodnutí opírá.

397    Zadruhé argument, že platby na základě prostředků na rozvoj trhu nebyly vypláceny po prvním čtvrtletí roku 2003, nezohledňuje skutečnost, že dokumenty obsažené ve spise prokazují, že vyplácení těchto plateb nebylo ukončeno, ale že byly pouze přeřazeny do jiných kategorií slev. Společnost NECCI rovněž vysvětlila, že dohoda Santa Clara a související podmínky zůstaly v platnosti nejméně do listopadu 2005.

398    Zatřetí dokument, který společnost Intel předkládá na podporu svých tvrzení, neobsahuje žádný výpočet, z něhož by byly vyloučeny platby na základě prostředků na rozvoj trhu.

399    Začtvrté, i když je pravda, že platby společnosti Intel ve prospěch společnosti NEC během tohoto období znatelně kolísaly, mohla společnost Intel snadno poskytnout důkazy v tomto smyslu během správního řízení.

400    Zapáté se analýza obsažená v bodě 1243 odůvodnění napadeného rozhodnutí týká společnosti Dell. Komise přitom v podstatě tvrdí, že tato analýza nemůže být použita v případě společnosti NEC, jelikož společnost NEC se na rozdíl od společnosti Dell nezásobovala výlučně u společnosti Intel, takže zákazníci společnosti NEC už znali hodnotu výrobků s procesory společnosti AMD, a že sporná část společnosti NEC během čtvrtletí, ve kterém Komise provedla srovnání, již byla podstatná, jelikož původní plán společnosti NEC byl provést 41,6 % jejích nákupů u společnosti AMD.

401    Pokud jde o přípustnost argumentů předložených společností Intel v rámci jejího hlavního vyjádření, je třeba uvést, že společnost Intel v bodech 473 až 475 žaloby tvrdila, že tvrzení Komise ohledně možnosti zevšeobecnění výsledků její analýzy čtvrtého čtvrtletí roku 2002 až do roku 2005 nebylo podloženo. Stabilitu hrubých cen, slev a množství podle společnosti Intel nic neprokazuje. V tomto ohledu společnost Intel výslovně odkazuje na body 454 až 473 přílohy A.8 žaloby, která uvádí její odpověď na argumenty týkající se tohoto zevšeobecnění, obsaženou v oznámení námitek z roku 2007. V bodě 467 přílohy A.8 žaloby společnost Intel tvrdí, že Komise nijak neupřesňuje úrovně „super ECAP“. V bodě 468 téže přílohy společnost Intel rozlišuje mezi slevami pro mateřskou společnost NEC a pro společnost NECCI, přičemž upřesňuje, že určité druhy slev byly poskytovány pouze společnosti NECCI. Společnost Intel konkrétně zpochybňuje, že označení „super ECAP“ bylo používáno po třetím čtvrtletí roku 2003. V bodech 470 a 471 uvedené přílohy společnost Intel uvádí, že nakoupená množství CPU x86 byla neustále znovu projednávána, takže v údajích za čtvrté čtvrtletí roku 2002 nebylo nic stanoveno napevno.

402    Z toho vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, žalobkyně v žalobě zpochybnila řadu skutečností týkajících se zevšeobecnění údajů týkajících se referenčního čtvrtletí na celé období, na které se vztahuje napadené rozhodnutí. Společnost Intel zdůraznila, že rozdíl mezi slevami poskytnutými společnostem NEC a NECCI spočívá v odlišných konkurenčních tlacích, ze kterých vyplývá, že nelze jakkoliv předpokládat vzájemnou stálost poskytovaných slev. Společnost Intel rovněž upřesňuje, že Komise nemá k dispozici žádný údaj týkající se úrovní plateb ECAP, pokud jde o společnost NEC, a že nakoupená množství CPU x86 nebyla během uvedeného období nijak stálá.

403    Je tudíž třeba mít za to, že argumenty předložené společností Intel v jejích hlavních vyjádřeních jsou přípustné, jelikož se vztahují k argumentům předloženým v rámci žaloby.

404    Pokud jde o posouzení opodstatněnosti těchto argumentů, je třeba poznamenat, že hospodářské údaje, z kterých Komise vycházela v bodech 1410 až 1455 odůvodnění napadeného rozhodnutí k provedení analýzy AEC ohledně slev poskytovaných společností Intel společnosti NEC, zahrnují zejména celkové množství nakoupených CPU x86, čisté a hrubé ceny jednotlivých typů CPU x86, druhy a částky poskytnutých slev, jakož i náklady společnosti Intel.

405    Zaprvé je třeba konstatovat, že parametry údajné stability, na kterých Komise zakládá možnost zevšeobecnění, které jsou uvedeny v bodě 1410 písm. a) až c) odůvodnění napadeného rozhodnutí, se týkají pouze úrovní slev (typu prostředky na rozvoj trhu, typu ECAP a celkových slev), jejich prodloužení během následujících čtvrtletí a průměrných vyhnutelných nákladů společnosti Intel, přičemž Komise nijak neanalyzuje, jak v podstatě tvrdí společnost Intel, množství a typy prodaných procesorů CPU x86 nebo jejich čisté či hrubé ceny.

406    Zadruhé tabulka uvedená v bodě 1410 písm. a) odůvodnění napadeného rozhodnutí, vycházející z odpovědi společnosti NECCI na otázku č. 9 žádosti z roku 2007 podanou na základě článku 18 nařízení č. 1/2003, se týkala pouze slev poskytovaných společnosti NECCI, zatímco porušení článku 102 SFEU bylo konstatováno ve vztahu k jejímu mateřskému podniku, a sice společnosti NEC. Nic však neumožňuje předpokládat, že slevy poskytované společnosti NEC Japan nebo celkově společnosti NEC byly stabilní během celého období dotčeného konstatováním protiprávního jednání.

407    Zatřetí přezkum výše uvedené tabulky prokazuje, že na rozdíl od toho, co vyplývá z bodu 1410 písm. a) odůvodnění napadeného rozhodnutí, nebyly slevy poskytované společnosti NECCI stabilní během celého dotčeného období. Rozdíl mezi nejnižší platbou ve druhém čtvrtletí roku 2003, tedy 3,3 milionu USD, a nejvyšší platbou ve třetím čtvrtletí roku 2005, tedy 15,224 uUSD, totiž činí 461,3 %. Existuje rovněž značný rozdíl mezi čtvrtým čtvrtletím roku 2002, tedy 7,945 milionu USD, a druhým čtvrtletím roku 2003, tedy 3,3 milionu USD, což znamená pokles o 58,4 %.

408    Začtvrté, jak společnost NECCI uvedla v odpovědi na otázku č. 9 žádosti z roku 2007, systém poskytování slev se od třetího čtvrtletí roku 2003 změnil. Namísto jediné částky byly „super ECAP“ zahrnuty do čtvrtletních ceníků. Jak uvádí společnost Intel, nic nenasvědčuje tomu, že tento nový systém nevykazoval množstevní rozdíly oproti předchozímu systému.

409    Zapáté, i když Komise uplatňuje, že dohoda Santa Clara zůstala v platnosti až do roku 2005, nevyplývá z toho, že situace panující ve čtvrtém čtvrtletí roku 2002 na základě uvedené dohody trvala po celou dobu údajného protiprávního jednání. Zejména z bodu 2 odpovědi společnosti NECCI na otázku č. 9 žádosti z roku 2007 vyplývá, že společnost NECCI po 1. červenci 2003 žádala měsíčně o slevy založené na koupeném množství a cenovém rozdílu mezi cenami navrhovanými zákazníkům a ECAP nebo „super ECAP“. Nic však neumožňuje mít za to, že Komise zkoumala, zda změny zavedené tímto novým programem měly dopad na jeden z parametrů testu AEC.

410    Z výše uvedeného vyplývá, že parametry uvedené v bodě 1410 písm. a) až c) odůvodnění napadeného rozhodnutí nezahrnují všechny hospodářské údaje, které Komise použila k provedení analýzy AEC slev poskytovaných společností Intel společnosti NEC, a dále že na rozdíl od toho, co vyplývá z bodu 1410 písm. a) a b) odůvodnění napadeného rozhodnutí, důkazy založené do spisu prokazují, že platby společnosti Intel ve prospěch společnosti NECCI se po uplynutí čtvrtého čtvrtletí roku 2002 značně změnily a že systém poskytování slev se změnil od třetího čtvrtletí roku 2003. Z toho vyplývá, že společnost Intel správně tvrdí, že se Komise dopustila pochybení, když měla za to, že s ohledem na parametry uvedené v bodě 1410 písm. a) až c) odůvodnění napadeného rozhodnutí se mohla opřít o údaje týkající se čtvrtého čtvrtletí roku 2002, aby vyvodila závěry ohledně způsobilosti praktik společnosti Intel vyloučit stejně výkonného soutěžitele mezi čtvrtým čtvrtletím roku 2002 a listopadem 2005.

411    Aniž je tedy třeba zkoumat argumenty žalobkyně uvedené v bodě 340 výše, podle kterých jednak vlastní údaje Komise ukazují, že slevy poskytované společnosti NEC nebyly způsobilé vyloučit stejně výkonného soutěžitele z trhu, a jednak Komise nesprávně vypočítala hodnotu dotčených transakcí v případě společnosti Intel, je třeba dospět k závěru, že pokud jde o test AEC provedený v případě společnosti NEC, Komise se dopustila dvou nesprávných posouzení, zaprvé tím, že použila nadhodnocenou hodnotu podmíněných slev, a zadruhé tím, že výsledky, které získala za čtvrté čtvrtletí roku 2002 zevšeobecnila pro celé období údajného protiprávního jednání. Je přitom třeba konstatovat, že s ohledem na tato dvě pochybení jsou základní parametry posouzení testu AEC provedeného Komisí nesprávné. Jelikož se tato pochybení týkají čtvrtého čtvrtletí roku 2002, které bylo zohledněno jako referenční pro celé posuzované období, pokud jde o slevy poskytované společnosti NEC, dotýkají se celé doby zkoumané v napadeném rozhodnutí, pokud jde o společnost NEC. Z toho vyplývá, že Komise právně dostačujícím způsobem neprokázala opodstatněnost závěru uvedeného v bodě 1456 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého platby poskytované společností Intel společnosti NEC v rámci dohody Santa Clara byly způsobilé nebo mohly vyloučit stejně výkonného soutěžitele z trhu.

d)      K údajným pochybením týkajícím se testu AEC použitého na společnost Lenovo

1)      Stručný přehled části napadeného rozhodnutí věnované společnosti Lenovo

412    Komise provedla test AEC pro společnost Lenovo v bodech 1457 až 1508 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Nejprve zanalyzovala rozsah a povahu slev na základě MoU 2007.

413    Dále Komise provedla výpočet průměrné prodejní ceny, nákladů a požadovaného počtu jednotek CPU x86.

414    Konečně Komise posoudila sporné množství jednotek CPU x86. V hlavním výpočtu omezila posouzení na segment notebooků (viz body 1473 až 1478 odůvodnění napadeného rozhodnutí), zatímco v alternativních výpočtech odpověděla na tvrzení společnosti Intel, podle kterých měl sporný počet jednotek CPU x86 zahrnovat rovněž segment stolních počítačů (viz body 1479 až 1508 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Tyto alternativní výpočty jsou rozděleny jednak do odpovědi Komise na tvrzení společnosti Intel týkající se celkového sporného počtu jednotek CPU x86 a jednak na potvrzující výpočet provedený na základě srovnání s údaji vyplývajícími z dokumentu nazvaného „Prohlášení o pracích z dubna 2006“, přijatého na základě dohody mezi společnostmi AMD a Lenovo.

2)      K podmíněné části slev

415    V bodě 1461 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise tvrdila, že výše dotčených slev byla uvedena v MoU 2007, které stanovilo finanční podporu ve výši 180 milionů USD pro rok 2007 ve formě čtvrtletních plateb.

416    V bodě 1462 odůvodnění napadeného rozhodnutí bylo uvedeno, že platby na základě MoU 2007 se připočítávaly k platbám, které společnost Intel nadále platila na základě jiných dříve dohodnutých programů finanční podpory nezávisle na MoU 2007. Komise se tedy domnívala, že musí být zcela přičteny k výsledku dohody o MoU 2007. Všechny platby a příznivé obchodní podmínky stanovené v MoU 2007 byly podmíněny tím, že společnost Lenovo upustí od všech svých plánů ohledně notebooků vybavených CPU x86 společnosti AMD.

417    V bodě 1463 odůvodnění napadeného rozhodnutí bylo uvedeno, že v písemném vyjádření ze dne 5. února 2009 společnost Intel předložila argument, podle kterého byla pro částku slev relevantní pouze částka 138 milionů USD. To lze dle Komise vysvětlit skutečností, že na finanční podporu společnosti Lenovo ve výši 180 milionů USD stanovenou v MoU 2007 bylo v hotovosti přiděleno pouze 135 milionů USD. Zbývající část finanční podpory byla podle Komise poskytnuta ve formě nepeněžitých výhod, a sice ve formě rozšíření standardní záruky společnosti Intel o jeden rok a nabídky lepšího využití platformy společnosti Intel v Číně. Komise zdůraznila, že společnost Intel tvrdila, že i když hodnota těchto dvou nepeněžních příspěvků ve prospěch společnosti Lenovo byla 20 a 24 milionů USD, náklady společnosti Intel na tyto příspěvky byly jasně nižší, a sice 1,7 milionu USD a 1,3 milionu USD. Společnost Intel uvedla, že pro účely analýzy stejně výkonného soutěžitele je třeba tyto důkazy posoudit nikoli podle jejich hodnoty pro společnost Lenovo, nýbrž podle hospodářských nákladů pro společnost Intel. Společnost Intel dosáhla částky 138 milionu USD tím, že k finančnímu příspěvku v hotovosti ve výši 135 milionu USD připočetla tyto náklady ve výši 1,7 milionu USD a 1,3 milionu USD.

418    V bodě 1464 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že před zkoumáním platnosti argumentu společnosti Intel ohledně způsobu hodnocení, který má být použit v případě analýzy stejně výkonného soutěžitele, poukázala na rozdíl mezi údajnými hospodářskými náklady na příspěvky společnosti Intel a jejich hodnotou pro společnost Lenovo. Poměr mezi hodnotou pro společnost Lenovo a údajnými hospodářskými náklady společnosti Intel činil 1176 % (20 ku 1,7) v případě rozšíření záruky a 1846 % (24 ku 1,3) v případě platformy. Komise uvedla, že společnost Intel poskytla určité výpočty provedené v rámci vyjádření ze dne 5. února 2009 k doplňujícímu oznámení námitek z roku 2008 na podporu svého tvrzení o hospodářských nákladech na příspěvky, ale že nevysvětlila důvod značného rozdílu mezi těmito náklady a hodnotou pro společnost Lenovo.

419    V bodě 1465 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise poznamenala, že aniž byla dotčena výše uvedená poznámka, argument společnosti Intel, podle kterého kritériem hodnocení, které se mělo použít při analýze stejně výkonného soutěžitele, nebyla hodnota těchto prvků pro společnost Lenovo, ale hospodářské náklady, které na ně vynaložila společnost Intel, spočívá na nesprávném pochopení zásad uvedené analýzy.

420    V tomto ohledu Komise v bodě 1466 odůvodnění napadeného rozhodnutí tvrdila, že „analýza stejně výkonného soutěžitele předpokládala, že bude zkoumána cena, za kterou konkurent stejně výkonný jako dominantní podnik – který ale nemá dominantní postavení – by měl nabízet své výrobky zákazníkovi, aby vyrovnal ztrátu podmíněných výhod poskytovaných dominantním podnikem, což je ztráta vyplývající z toho, že uvedený zákazník přesunul spornou část svých nákupů od dominantního podniku k tomuto hypotetickému, stejně výkonnému soutěžiteli“.

421    Konečně v bodě 1467 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že z výše uvedeného jasně vyplývá, že je třeba posoudit ztrátu zákazníka, jelikož to, co by stejně výkonný soutěžitel musel vyrovnat, je právě tato ztráta, a nikoliv hospodářské náklady dominantního podniku v případě, že se oba číselné údaje liší. Tento rozdíl byl podle Komise ilustrován příkladem distribuční platformy. Jakožto dominantní podnik již společnost Intel měla distribuční platformu v Číně, o níž tvrdila, že stačí, aby na ní provedla mírná zlepšení s hospodářskými náklady ve výši 1,3 milionu USD k tomu, aby byla s to následně nabídnout společnosti Lenovo výhodu v celkové hodnotě 24 milionů USD. Komise však uvedla, že soutěžitel stejně výkonný jako dominantní podnik, který by však nebyl dominantní, by takové zařízení v této fázi obvykle nevytvořil. S cílem kompenzovat společnosti Lenovo ztrátu výhody, která byla spojena s lepším využíváním zásobovací platformy společnosti Intel, musel by tedy stejně výkonný soutěžitel poskytnout společnosti Lenovo peněžní plnění ve výši odpovídající hospodářské hodnotě, kterou pro společnost Lenovo představuje vylepšená dodavatelská platforma.

422    Žalobkyně obecně tvrdí, že MoU 2007 neumožňovalo dospět k závěru, že její slevy vedly k tomu, že vyloučila stejně výkonného soutěžitele. Analýza provedená Komisí zaprvé podle společnosti Intel zveličuje údajně podmíněnou část slevy, zadruhé minimalizuje spornou část a zatřetí nadhodnocuje její náklady. Co se týká konkrétně podmíněné části, žalobkyně uvádí, že pokud jde o slevy z titulu MoU 2007, napadené rozhodnutí dospívá v bodech 1461 a 1474 až 1477 odůvodnění k závěru, že podmíněné slevy ve výši 180 milionů USD byly poskytnuty pouze v případě sporné části na 0,9 až 1,1 milionu notebooků. Podle žalobkyně však výše podmíněných slev činila pouze 138 milionů USD.

423    Podle žalobkyně je metodika Komise zohledňující tyto nepeněžité výhody nesprávná z důvodu, že pro účely analýzy AEC musí podmíněná sleva zohlednit náklady, které žalobkyně vynaložila na jejich poskytnutí, a nikoli hodnotu, kterou tyto výhody představovaly pro společnost Lenovo. Dodatečná zpráva Shapiro-Hayes ze dne 28. ledna 2009 (dále jen „dodatečná zpráva Shapiro-Hayes“) vyčíslila náklady společnosti Intel na dvě nepeněžité výhody přibližně na 3 miliony USD. Z této částky odpovídala částka 1 680 073 USD (přibližně 1,7 milionu USD) rozšíření záruky a druhá ve výši 1 256 948 USD (přibližně 1,3 milionu USD) nákladům společnosti Intel na nabídku distribuční platformy pro společnost Lenovo.

424    Komise zpochybňuje všechny argumenty žalobkyně. Komise tvrdí, že za účelem posouzení podmíněné části slev posoudila v napadeném rozhodnutí zvýšení financování poskytovaného společností Intel společnosti Lenovo v roce 2007 na základě MoU 2007. Tento přístup podle Komise nebyl zpochybněn. Podle Komise se v uvedeném rozhodnutí stanoví, že toto zvýšené financování dosáhlo 180 milionů USD, přičemž vychází z přezkumu dokumentů připravených společností Intel v průběhu jednání o MoU 2007. Komise má za to, že správně vycházela z hodnoty nepeněžitých výhod poskytnutých společnosti Lenovo namísto toho, aby vycházela z nákladů pro společnost Intel. Podle Komise totiž analýza stejně výkonného soutěžitele v podstatě předpokládá zhodnotit kompenzaci, kterou by měl případný stejně výkonný soutěžitel nabídnout společnosti Lenovo za ztrátu slev poskytovaných společností Intel. Aby byla společnost Lenovo motivována zvolit si stejně výkonného soutěžitele, očekávala by, že obdrží kompenzaci za své vlastní ztráty, a nikoli za ztráty společnosti Intel.

425    Komise kromě toho tvrdí, přičemž se opírá o přílohu B.31 žalobní odpovědi, že společnost Intel nepředložila žádný hmatatelný důkaz o rozdílnosti názorů mezi společností Lenovo a společností Intel ohledně hodnoty nepeněžitých výhod poskytovaných společnosti Lenovo, a tím spíše ani ohledně toho, že společnost Lenovo vypočítala odlišnou hodnotu těchto nepeněžitých výhod. Komise rovněž uvádí, že dokumenty z období, kdy nastaly skutečnosti obsažené ve spise, prokazují, že společnost Lenovo považovala tyto nepeněžité výhody za velmi užitečné a že je od společnosti Intel požadovala od počátku jednání.

426    Podle Komise je nesprávné tvrdit, jak to činí žalobkyně, že hodnotou nepeněžité výhody pro účely analýzy stejně výkonného soutěžitele jsou náklady, které tyto výhody představují pro dominantní podnik. Podle Komise se replika snaží obejít pochybení, kterým je stiženo odůvodnění žaloby, když tvrdí, že „stejně výkonný soutěžitel by z podstaty věci mohl společnosti Lenovo nabízet stejné nepeněžité výhody za stejné náklady jako společnost Intel“. To podle Komise přehlíží skutečnost, že stejně výkonný soutěžitel by byl menší než společnost Intel. Komise odkazuje na bod 1467 odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterém vysvětlila, že stejně výkonný soutěžitel by běžně v takové fázi nedisponoval zásobovací platformou v Číně. Stejně výkonný soutěžitel by tak musel podle Komise v hotovosti kompenzovat ztrátu výhod poskytnutých společnosti Lenovo ze strany společnosti Intel.

427    K tomuto bodu Komise tvrdí, že replika pouze odpovídá zaprvé tím, že tvrdí, že stejně výkonný soutěžitel by automaticky měl zásobovací platformu v Číně, a zadruhé tím, že tvrdí, že společnost AMD takovou platformu měla. V tomto ohledu má Komise za to, že první odpověď poskytnutá v replice je pouhým tvrzením. Podle ní není důvod, aby soutěžitel, byť stejně výkonný, automaticky disponoval zásobovací platformou v Číně. Pokud jde o druhou odpověď poskytnutou v replice, analýza stejně výkonného soutěžitele se podle Komise týká hypotetického konkurenta, a nikoli společnosti AMD. V každém případě dokument, na který společnost Intel odkazuje, pouze prohlašuje, že společnost AMD měla v Číně „provoz“, což neprokazuje existenci zásobovací platformy, a tím méně platformy odpovídající platformě společnosti Intel.

428    Podle Komise body 22 až 37 přílohy D.39 dupliky ukazují, že i kdyby se připustilo, že stejně výkonný soutěžitel měl k dispozici zásobovací platformu v Číně, náklady, které by pro něj znamenalo poskytnutí této platformy společnosti Lenovo, by byly citelně vyšší než náklady společnosti Intel na poskytování takové výhody. Totéž platí pro rozšířenou záruku. Pokud by, jak tvrdí společnost Intel, náklady na obě nepeněžité výhody pro ni činily 3 miliony USD, pak by nabídnutí stejných výhod společnosti Lenovo stálo stejně výkonného soutěžitele nejméně 38 milionů USD. Tato částka se vypočítá na základě obou předpokladů společností Intel, které Komise odmítá, a sice zaprvé, že stejně výkonný soutěžitel by měl k dispozici zásobovací platformu v Číně, a zadruhé, že náklady vynaložené společností Intel na poskytnutí nepeněžitých výhod činily 3 miliony USD.

429    Podle Komise je v každém případě klíčový argument žaloby a repliky, kterým je tvrzeno, že náklady na dvě nepeněžité výhody činí pro společnost Intel 3 miliony USD, v rozporu s vlastními důkazy společnosti Intel. Body 38 až 44 přílohy D.39 dupliky podle Komise prokazují, že interní dokumenty společnosti Intel z doby rozhodné z hlediska skutkového stavu prokazují, že žalobkyně vypočítala, že náklady na obě nepeněžité výhody byly ve skutečnosti stejné či dokonce vyšší než jejich hodnota pro společnost Lenovo. Kumulované náklady na tyto výhody společnosti Intel činily 47 milionů USD, a nikoli 3 miliony USD, jak tvrdí společnost Intel.

430    Před provedením přezkumu argumentů účastnic řízení, pokud jde o obě nepeněžité výhody, je třeba uvést, že žalobkyně nezpochybňuje, že v prezentaci, kterou připravila pro společnost Lenovo, uvedla hodnoty 20 milionů USD pro rozšíření záruk a 24 milionů USD pro distribuční platformu. Žalobkyně však tvrdí, že tyto hodnoty musí být pro účely testu AEC nahrazeny částkami 1,7 a 1,3 milionu USD pro každou z nich, aby odrážely její náklady, a nikoliv zisk pro společnost Lenovo. Komise přičetla 44 milionů USD k 180 milionům USD za podmíněné slevy na nepeněžité výhody na základě hodnoty, kterou tyto služby představovaly pro společnost Lenovo. Ze znění bodu 1465 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že je vyloučeno, aby Komise v tomto rozhodnutí zohlednila výpočty společnosti Intel, které odhadovaly její náklady na nabídku nepeněžitých výhod ve výši 3 milionů USD, nebo aby tento číselný údaj analyzovala.

431    Přístup Komise spočívá v podstatě v tom, že i kdyby se připustilo, že stejně výkonný soutěžitel v zásadě mohl nabízet nepeněžité výhody, nic to nemění na tom, že poskytnutí distribuční platformy nebo rozšíření záruky by bylo dražší pro konkurenta než dominantní podnik, zejména pokud byla hodnota nepeněžitých výhod spojena se spornou částí. Komise rovněž tvrdí, že společnost Intel nepředložila žádný hmatatelný důkaz o rozdílnosti pohledu společnosti Lenovo a společnosti Intel na hodnotu poskytnutých nepeněžitých výhod.

432    Žalobkyně kritizuje tuto analýzu Komise. Podle žalobkyně dodatečná zpráva Shapiro-Hayes a zpráva Salop-Hayes prokazují, že tento postup není správný a že přiměřená analýza stejně výkonného soutěžitele zohledňuje náklady společnosti Intel na poskytování těchto nepeněžitých výhod. Žalobkyně odkazuje na zprávu Salop-Hayes, podle které je uvedeno následující:

„Pro účely kritéria stejně výkonného soutěžitele musí podmíněná sleva zahrnovat náklady vynaložené společností Intel na poskytování těchto služeb, a nikoliv jejich hodnotu pro společnost Lenovo. Cílem kritéria stejně výkonného soutěžitele je určit, zda marginální příjmy společnosti Intel související se spornou částí přesahují její marginální náklady na dodání tohoto množství, s přihlédnutím ke snížení zisků společnosti Intel v důsledku podmíněných slev. Snížení zisků společnosti Intel představuje náklady společnosti Intel na [nepeněžité] výhody.“

433    V tomto ohledu je třeba uvést, že základy testu AEC použitého v projednávaném případě Komisí jsou uvedeny zejména v bodech 1003 a 1004 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

434    V bodě 1003 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise vysvětluje logiku testu AEC, když uvádí, že „v podstatě je třeba přezkoumat, zda by společnost Intel byla sama způsobilá s ohledem na vlastní náklady a účinek slevy vstoupit na trh v menším rozsahu, aniž utrpěla ztráty“.

435    V bodě 1004 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvádí, že analýza stejně výkonného soutěžitele je čistě hypotetickým cvičením v tom smyslu, že jde o určení, zda by byl přístup stejně výkonného soutěžitele, jako je společnost Intel, pokud jde o výrobu a dodávky CPU x86 hodnoty srovnatelné s hodnotou, kterou svým zákazníkům poskytuje společnost Intel, který by ale neměl tak širokou prodejní základnu jako společnost Intel, na trh, uzavřen. Tato analýza je v zásadě nezávislá na skutečné způsobilosti společnosti AMD vstoupit na trh.

436    Z výše uvedeného vyplývá, že hypotetický konkurent, o jehož posouzení způsobilosti vstoupit na trh se jedná bez ohledu na cenové praktiky společnosti Intel, je stejně výkonným soutěžitelem, který je chápan jako hospodářský subjekt způsobilý dodávat CPU x86 za stejných podmínek, jaké uplatňuje společnost Intel. Jak vyplývá z bodu 1003 odůvodnění napadeného rozhodnutí, test AEC v podstatě vyžaduje přezkum toho, zda sama společnost Intel mohla proniknout na trh bez ohledu na sporný systém slev. Z bodu 1004 odůvodnění uvedeného rozhodnutí vyplývá, že v zásadě jediným rozdílem mezi situací hypotetického konkurenta a skutečnou situací společnosti Intel na trhu bylo, že uvedený hypotetický konkurent nemá rovnocennou prodejní základnu. S ohledem na upřesnění uvedená v bodě 1005 odůvodnění napadeného rozhodnutí musí být tento odkaz na neexistenci rovnocenné prodejní základny vykládán v tom smyslu, že z důvodu postavení společnosti Intel jako obchodního partnera, kterého nelze obejít, by mohl hypotetický stejně výkonný soutěžitel od společnosti Intel převést k sobě pouze spornou část poptávky zákazníků po CPU x86.

437    Jak přitom správně uvádí žalobkyně, když Komise v napadeném rozhodnutí v rámci přezkumu rozsahu slev poskytnutých společnosti Lenovo posoudila hodnotu nepeněžitých výhod nabízených společností Intel, neuvedla, jak by hypotetický konkurent mohl prodávat CPU x86 společnosti Lenovo a zároveň jí nabídnout nepeněžité výhody za stejných podmínek jako společnost Intel.

438    V bodě 1466 odůvodnění napadeného rozhodnutí se totiž Komise domnívala, že se jedná o přezkum ceny, kterou by stejně výkonný soutěžitel, který není sám dominantním podnikem, musel zaplatit jako kompenzaci za ztráty nepeněžitých výhod poskytovaných společností Intel společnosti Lenovo, jako je zvětšení platformy nebo rozšíření záruky. V bodě 1467 odůvodnění uvedeného rozhodnutí se Komise za účelem odůvodnění tohoto řešení opírala o příklad distribuční platformy. Komise uvedla, že na rozdíl od společnosti Intel, která měla distribuční platformu v Číně vyžadující určité úpravy za účelem poskytnutí nepeněžité výhody společnosti Lenovo, by stejně výkonný soutěžitel jako dominantní podnik, který však není dominantním podnikem, a je tedy menší, za běžných okolností ještě neměl k dispozici takovou platformu.

439    Komise tak vycházela z předpokladu, který je v rozporu se základy testu AEC uvedenými v bodech 1003 a 1004 odůvodnění napadeného rozhodnutí, které spočívají na zásadě, že hypotetický konkurent by byl stejně výkonný jako společnosti Intel, zejména z hlediska nákladů na rozšíření platformy nebo záruky. Komise ve skutečnosti založila své úvahy na méně výkonném soutěžiteli, který však nebyl relevantním hospodářským subjektem pro posouzení způsobilosti předmětného ujednání o slevách vyvolat účinek vyloučení konkurentů z trhu.

440    Žádný z argumentů vznesených Komisí nemůže toto konstatování vyvrátit.

441    Komise, která sice odkazuje na skutečnost, že společnosti Intel vyčíslila částku ve prospěch společnosti Lenovo vysoko (na 20 a 24 milionů USD), v napadeném rozhodnutí nepřináší odpověď na otázku, jaké by byly náklady stejně výkonného soutěžitele, kdyby musel poskytnout přístup k distribuční platformě nebo přeměnit prostřednictvím jednoduché úpravy svou již existující platformu tak, aby byla rozšířena ve prospěch jednoho OEM, podobně jako to společnosti Lenovo navrhla společnost Intel. Stejná logika se uplatňuje na náklady spojené s rozšířením záruky.

442    V tomto ohledu účastníci řízení v odpovědi na otázky Tribunálu na jednání v roce 2020 uvedli, že úspory z rozsahu se nemají zohledňovat jako rozdíly, ale že náklady stejně výkonného soutěžitele je třeba považovat za stejné jako v případě společnosti Intel. Taková vysvětlení ze strany Komise jsou přitom v rozporu s přístupem přijatým v bodech 1466 a 1467 odůvodnění napadeného rozhodnutí, které zohledňují velikost stejně výkonného soutěžitele, aby zejména zdůraznily, že platforma srovnatelná s platformou společnosti Intel ještě nebyla vytvořena.

443    Kromě toho v rozsahu, v němž Komise před Tribunálem odkázala na konkrétní velikost platformy stejně výkonného soutěžitele (viz bod 426 výše, in fine), je třeba uvést, jak tvrdila společnost Intel na jednání v roce 2020, že tato skutečnost nebyla v napadeném rozhodnutí zanalyzována. Totéž platí pro číselná hodnocení předložená Komisí poprvé v příloze D.39 dupliky, jejichž cílem je posoudit skutečné náklady společnosti Intel týkající se nepeněžitých výhod (viz body 429 a 430 výše).

444    Tribunál přitom nemůže zohlednit tyto dodatečné analýzy, které byly předloženy v průběhu řízení, které probíhalo před ním, za účelem podpory testu AEC obsaženého v napadeném rozhodnutí, aniž nahradí odůvodnění Komise obsažené v uvedeném rozhodnutí vlastním odůvodněním. Judikatura citovaná v bodě 150 výše totiž Tribunálu zakazuje, aby takové nahrazení odůvodnění provedl.

445    Pokud jde o tvrzení Komise obsažená v bodě 1464 odůvodnění napadeného rozhodnutí, která se týkají údajného významného rozdílu mezi hospodářskými náklady společnosti Intel na poskytování nepeněžitých výhod a jejich hodnotou pro společnost Lenovo, je třeba uvést, že bez ohledu na skutečnost, že hodnota pro společnost Lenovo není rozhodující pro analýzu testu AEC, jak vyplývá ze zápisu z prohlášení L10 ze dne 2. června 2009, [důvěrné], společnost Lenovo nepřipustila, že se jednání se společností Intel týkala přesné hodnoty nepeněžitých výhod. L10 měl v podstatě za to, že odhad vyčíslený v USD týkající se uvedených výhod se mohl radikálně lišit od částky, kterou předložila společnost Intel. Podle L10 se tato společnost v podstatě pokusila připsat si zásluhu za skutečnosti, jejichž hodnotu nevyčísluje peněžní hodnotou, jako je distribuce prostřednictvím platformy. Společnost Intel se jej snažila přesvědčit, že tyto skutečnosti měly hospodářský význam, i když byly spíše provozní výhodou. L10 zdůraznil, že nepřipsal ani jen nejmenší váhu, pokud jde o výhodu těchto nepeněžitých prvků z hlediska jejich peněžního vyjádření.  Konečně, pokud jde o odkaz Komise na e-mail L10 ze dne 12. ledna 2006, ve kterém byl uznán význam nepeněžitých výhod, je třeba uvést, že tyto výhody nebyly v uvedeném e-mailu vyčísleny v dolarech.

446    Z řady e-mailů z období od 26. listopadu 2006 do 28. listopadu 2008, nadepsaných „RE: Intel Meet Comp Response Nov 27 06.ppt“, rovněž vyplývá, že společnost Intel používala různé odkazy na přehnané výhody jakožto vyjednávací taktiku zejména tím, že za výhodu označovala prvky, které hodlala poskytnout obchodnímu partnerovi v každém případě. Za těchto okolností Komise nemůže vyvozovat, byť jen implicitně, jak je tomu v bodě 1464 odůvodnění napadeného rozhodnutí, pouze z těchto údajů týkajících se jednání o nepeněžitých výhodách, že skutečné náklady, jak byly uvedeny společností Intel, byly minimální. Ve stejném smyslu je třeba odmítnout jako irelevantní tvrzení Komise uvedené v bodě 614 žalobní odpovědi, které odkazuje na její přílohu B.31, podle kterého společnost Intel neprokázala, že mezi ní samotnou a společností Lenovo existovaly rozdílné názory, pokud jde o hodnotu poskytnutých nepeněžitých výhod. Otázkou totiž je, jaké náklady byly nezbytné k tomu, aby dotčené výhody nabídla, a nikoli to, jak společnost Lenovo vnímala jejich hodnotu.

447    Kromě toho se nestačí opírat o argument, jak to učinila Komise v bodě 1464 odůvodnění napadeného rozhodnutí a poté v bodě 614 žalobní odpovědi odkazujícím na bod 416 její přílohy B.31, podle kterého se společnosti Intel nepodařilo vysvětlit výrazný rozdíl mezi jejími údajnými náklady ve výši 3 miliony USD a částkou 44 milionů USD pro společnost Lenovo.  Bylo totiž na Komisi, aby přímo v napadeném rozhodnutí, a nikoli ve výpočtech poprvé předložených před Tribunálem, posoudila, jaké by byly náklady, které by měl stejně výkonný soutěžitel, pokud by musel nabídnout takovému OEM, jako je společnost Lenovo, nepeněžité výhody rovnocenné výhodám, které nabídla společnost Intel (viz rovněž bod 444 výše).

448    Kromě toho v rozsahu, v němž Komise poprvé před Tribunálem v bodě 326 dupliky, kde pro příklad odkazuje na její přílohu D.39, provádí výpočty nákladů, které se týkají případu, kdy by bylo třeba zohlednit skutečnost, že stejně výkonný soutěžitel má distribuční platformu v Číně, je třeba uvést bez ohledu na skutečnost, že se jedná o opožděné výpočty, které nespadají pod odůvodnění napadeného rozhodnutí, v rámci kterého byl proveden jiný test, že výsledek, ke kterému dospěla Komise v souvislosti s náklady, se v každém případě liší od výsledku uvedeného v napadeném rozhodnutí. Jak totiž vyplývá z bodu 36 přílohy D.39 dupliky, náklady v případě stejně výkonného soutěžitele činily 20 690 000 USD, a nikoli 24 milionů USD, jak je uvedeno v bodě 1463 odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o distribuční platformu. Pokud jde o rozšíření záruky, jehož náklady v případě stejně výkonného soutěžitele byly rovněž poprvé vyčísleny na 17 473 664 USD v bodě 30 přílohy D.39 dupliky, ty se liší od částky 20 milionů USD uvedených v napadeném rozhodnutí.

449    Konečně, pokud jde o tvrzení Komise uvedené v bodě 327 dupliky, které odkazuje na body 38 až 44 její přílohy D.39 a podle kterého klíčový argument žalobkyně, ve kterém tvrdí, že náklady na obě nepeněžité výhody dosahovaly v případě společnosti Intel 3 milionů USD, je v rozporu s vlastními důkazy této společnosti, nemůže obstát.

450    Pokud jde o interní dokumenty společnosti Intel s referenčními čísly D.41 a D.42 připojené k duplice, ze kterých podle Komise vyplývá, že společnost Intel odhadla náklady na nepeněžité výhody na 47 milionů USD namísto 3 milionů USD, tyto dokumenty nebyly uvedeny v napadeném rozhodnutí, a nespadají tedy do jeho odůvodnění. S ohledem na znění bodu 1465 odůvodnění napadeného rozhodnutí se zdá být vyloučené, že je Komise zohlednila ve své hlavní analýze, jak vyplývá z uvedeného rozhodnutí, jelikož v něm tvrdí, že „argument společnosti Intel, podle kterého kritériem hodnocení, které se mělo použít při analýze stejně výkonného soutěžitele, nebyla hodnota těchto prvků pro společnost Lenovo, ale jejich hospodářské náklady vynaložené společností Intel, spočívá na nesprávném pochopení zásad uvedené analýzy“.

451    V každém případě, i kdyby byl odkaz Komise na dokumenty uvedené v bodě 450 výše přípustný, nebylo by možné z těchto dokumentů vyvodit, že společnost Intel nesprávně minimalizovala své náklady tím, že uvedla, že obě věcné výhody odpovídaly částkám 1,7 a 1,3 milionu USD. Dokumenty, na které Komise odkazuje, totiž spadají do kontextu, v němž byla zahájena jednání se společností Lenovo a ve kterém společnost Intel směřovala k prokázání významu svých obchodních nabídek tím, že je prezentovala tak, že byly ve prospěch společnosti Lenovo (viz rovněž body 445 a 446 výše). Pokud jde o konkrétní analýzu těchto dokumentů provedenou s výhradou toho, co bylo konstatováno čistě preventivně, je třeba uvést, že jsou nejasné, a neumožňují tak potvrdit stanovisko Komise.

452    Zaprvé v dokumentu nazvaném „Intel Chart entitled 2006 v. 2007 Trend“ se tak výhoda spojená s rozšířením distribuční platformy nepochybně nachází v části „Incremental 07 Spending“, přičemž v dotčené tabulce je uveden odkaz obsahující výraz „billing impact“. Částka 24 milionů USD týkající se platformy je však zahrnuta ve sloupci nadepsaném „Contra“, a nikoliv ve sloupci nadepsaném „Expense“. To naznačuje, že se jednalo o odhad protihodnoty, kterou společnost Intel považovala za odpovídající používání platformy, jak je vysvětleno v bodě 71 dodatečné zprávy Shapiro-Hayes a uvedené v její příloze 10, ale nikoliv o náklady společnosti Intel na takovou platformu nebo její změnu. V témže smyslu jsou náklady na rozšíření záruky vypočítány v bodě 70 dodatečné zprávy Shapiro-Hayes, jakož i v příloze 9 na 1,7 milionu USD. Za těchto okolností není nutné se vyjadřovat k tvrzením Dr. Hayese předneseným na jednání v roce 2020, podle kterých z důvodu malého počtu poruch CPU x86 neznamená zvýšení záruky z jednoho na tři roky významné přírůstkové náklady.

453    Zadruhé, pokud jde o tabulky uvedené v příloze D.42 dupliky, i když umožňují dát do souvislosti náklady společnosti Intel a výhody pro společnost Lenovo, nevyplývají z nich celkové náklady na změnu distribuční platformy, které byly v napadeném rozhodnutí vyčísleny na 24 milionů USD. V každém případě nelze vyloučit, že tento dokument mohl být určen k prezentaci návrhu v příznivém světle během vyjednávání se společností Lenovo.

454    Za těchto okolností s ohledem na nesprávná posouzení, kterých se dopustila Komise, není nutné posuzovat některé dodatečné argumenty společnosti Intel týkající se otázky, zda společnost AMD měla v Číně skutečně platformu, jelikož situace podniku AMD není v žádném případě pro test AEC rozhodující.

455    Je tudíž třeba dospět k závěru, že se Komise dopustila pochybení v rámci číselného posouzení nepeněžitých výhod, které společnost Intel nabídla společnosti Lenovo, když použila částky 20 milionů USD a 24 milionů USD, z nichž odhadla částku slev na 180 milionů USD. Uvedená částka 180 milionů USD je tedy sama o sobě nesprávná.

456    S ohledem na výše uvedené je třeba uvést, že Komise v bodě 1507 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že závěry, ke kterým dospěla, pokud jde o způsobilost slev poskytnutých společnosti Lenovo vyvolat účinek vyloučení konkurentů z trhu, vycházely z porovnání požadovaného počtu jednotek a sporného počtu jednotek stanoveného v bodě 1478 odůvodnění uvedeného rozhodnutí, jakož i úvah uvedených v bodech 1479 až 1506 odůvodnění, které ukazují alternativní test požadované části v rámci kombinovaných segmentů stolních počítačů a notebooků. Jak přitom vyplývá z bodů 1472, 1478 a 1503 až 1506 odůvodnění napadeného rozhodnutí, Komise jak v rámci výše uvedeného srovnání, tak v rámci alternativního testu pro účely svých analýz týkajících se definice požadované části zohlednila podmíněnou část ve výši 180 milionů USD s cílem porovnat požadovanou část se spornou částí jednotek CPU x86. Nesprávné číselné posouzení nepeněžitých výhod, které společnost Intel nabídla společnosti Lenovo, tedy mělo dopad na všechny složky přezkumu slev poskytnutých tomuto OEM.

457    Ač tedy není nutné posuzovat opodstatněnost argumentů společnosti Intel týkajících se sporného počtu zohledňovaných jednotek, je třeba konstatovat, že Komise právně dostačujícím způsobem neprokázala opodstatněnost závěru uvedeného v bodě 1507 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého byly slevy společnosti Intel v roce 2007 způsobilé nebo mohly vyvolat protisoutěžní účinek vyloučení konkurentů z trhu, neboť i stejně výkonnému soutěžiteli by bylo zabráněno zásobovat společnost Lenovo pro její potřeby v oblasti CPU x86 pro notebooky.

e)      K údajným pochybením týkajícím se testu AEC použitého na společnost MSH

458    Žalobkyně tvrdí, že analýza AEC týkající se společnosti MSH obsažená v napadeném rozhodnutí obsahuje kromě skutečnosti, že nadhodnotila průměrné vyhnutelné náklady společnosti Intel, dvě pochybení týkající se jednak metody „dvojí podmíněné slevy“ (dále jen „metoda dvojí slevy“) a jednak podmíněné části plateb. Oprava jednoho z těchto pochybení přitom prokázala, že společnost MSH vyhověla testu AEC.

459    Tribunál považuje za vhodné přezkoumat nejprve opodstatněnost argumentace směřující k prokázání, že se Komise dopustila pochybení, když použila metodu dvojí slevy.

460    Žalobkyně v podstatě zpochybňuje relevanci číselných údajů použitých pro účely uplatnění téže metody a důsledků, které z nich Komise vyvodila.

461    Komise má za to, že všechny argumenty musí být odmítnuty, jelikož použití metody dvojí slevy není stiženo žádnou vadou.

462    Komise zaprvé tvrdí, že k tomu, aby mohl prodávat počítače určité značky společnosti MSH, by se stejně výkonný soutěžitel musel ujistit nejen o tom, že společnost MSH byla připravena nakoupit počítače vybavené jeho CPU, ale rovněž a především o tom, že OEM byli připraveni tyto počítače vyrábět. Praktiky společnosti Intel na různých úrovních dodavatelského řetězce tedy mohly mít kumulativní účinek.

463    Zadruhé Komise tvrdí, že k prokázání toho, že platby společnosti Intel ve prospěch společnosti MSH mohly mít protisoutěžní účinek vyloučení konkurentů z trhu, pokud byly spojeny s praxí společnosti Intel vůči OEM, stačí ilustrovat tento potenciální účinek příkladem podmíněné platby poskytnuté společností Intel jednomu OEM, aniž je nezbytné opakovat tento postup pro každého OEM.

464    Zatřetí se v napadeném rozhodnutí zkoumá souběh plateb společnosti Intel ve prospěch společnosti MSH a čistých omezení společnosti Intel, zejména s ohledem na notebooky Lenovo vybavené CPU x86 společnosti AMD v období od června do prosince 2006.

465    Kromě toho Komise tvrdí, že příloha B.31 žalobní odpovědi podrobně analyzuje ostatní argumenty společnosti Intel. Komise v podstatě uvádí, že v napadeném rozhodnutí vhodným způsobem odůvodňuje skutečnost, že slevy poskytnuté společnosti NEC za dotčené čtvrtletí jsou reprezentativní pro celé období posuzované jako celek, že je nepravděpodobné, že by společnost NECCI mohla poskytnout celou spornou část společnosti MSH a že napadené rozhodnutí není založeno na předpokladu, že 100 % slev, které společnost Intel poskytovala společnosti NEC, byly podmíněné slevy.

466    V tomto ohledu je třeba podobně jako žalobkyně uvést, že Komise nejprve v bodě 1565 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že z tabulky č. 58 uvedené v bodě 1564 odůvodnění uvedeného rozhodnutí vyplývá, že společnost Intel nevyhověla podle obvyklé metody výpočtu testu AEC za roky 1997, 1998 a 2000. Jak v podstatě tvrdí žalobkyně, Komise tedy přinejmenším implicitně uznala, že podle obvyklé metody výpočtu byla skutečná cena vyplývající z podmíněných plateb společnosti Intel ve prospěch společnosti MSH výrazně vyšší než cena průměrných vyhnutelných nákladů po celou dobu předpokládaného protiprávního jednání, a sice od roku 2002 do roku 2007.

467    Zadruhé, jak vyplývá z bodů 1561 a 1566 odůvodnění napadeného rozhodnutí, Komise nicméně upravila test AEC, když měla za to, že pokud společnost Intel poskytovala podmíněnou slevu jednomu OEM, musel by stejně výkonný soutěžitel poskytnout dvě platby: jednu k tomu, aby se ujistil o tom, že získá spornou část OEM, a druhou k tomu, aby se ujistil, že získá spornou část společnosti MSH. S ohledem na tyto dvě slevy dospěla Komise v bodě 1568 odůvodnění napadeného rozhodnutí k závěru, že společnost Intel nevyhověla testu AEC během celého inkriminovaného období, s výjimkou roku 2004.

468    Z výše uvedených bodů odůvodnění napadeného rozhodnutí tedy vyplývá, že je třeba vycházet z předpokladu, že společnost Intel vyhověla testu AEC podle obvyklé metody výpočtu a že při zohlednění existence dvojí slevy se Komisi na základě jejích vlastních číselných údajů podařilo prokázat, že platby společnosti Intel ve prospěch společnosti MSH mohly vést k protisoutěžnímu vyloučení z trhu během celého inkriminovaného období, s výjimkou roku 2004.

469    Pokud jde o posouzení těchto skutečností, je třeba úvodem uvést, že žalobkyně nezpochybňuje metodu dvojí slevy jako takovou. Žalobkyně v podstatě uznává, že k tomu, aby mohl prodávat počítače určité značky společnosti MSH, by se stejně výkonný soutěžitel musel ujistit nejen o tom, že společnost MSH byla připravena nakoupit počítače vybavené jeho CPU, ale rovněž a především o tom, že OEM byli připraveni tyto počítače vyrábět. Praktiky společnosti Intel na různých úrovních dodavatelského řetězce tedy mohly mít kumulativní účinek.

470    Žalobkyně naproti tomu zpochybňuje číselné údaje použité Komisí k provedení jejích výpočtů. Jak uvádí žalobkyně, v napadeném rozhodnutí je výše dvojí slevy vypočítána na základě předpokladu, že každý OEM, který je dodavatelem společnosti MSH, má prospěch z podmíněné slevy rovnající se celkové slevě poskytnuté společnosti NEC ve čtvrtém čtvrtletí roku 2002, a že by OEM zcela přišel o tuto slevu, kdyby společnost MSH začala prodávat počítače vybavené CPU x86 společnosti AMD. Vycházejíc z předpokladu, že 100 % slev poskytovaných společnosti MSH byly podmíněné slevy, dospěla Komise k závěru, že pro celé dotčené období, kromě roku 2004, tedy slevy společnosti Intel vyloučily stejně výkonného soutěžitele z trhu.

471    Tribunál má přitom za to, že tato analýza obsahuje dvě vady, z nichž každá může zneplatnit výsledky testu AEC týkajícího se společnosti MSH založeného na slevách poskytnutých společností Intel ve prospěch společnosti NEC ve čtvrtém čtvrtletí roku 2002.

472    Zaprvé, jak totiž tvrdí žalobkyně, Komise má v bodech 1566 a 1567 odůvodnění napadeného rozhodnutí za to, že slevy poskytnuté společnosti NEC vhodným způsobem odrážejí podmíněné slevy na všech počítačích vybavených procesory společnosti Intel zakoupených společností MSH od všech OEM. Tato domněnka však není ničím podložena.

473    Společnost Intel totiž zdůrazňuje, aniž jí Komise odporuje, že společnost MSH uspokojila pouze 4 % své poptávky po počítačích u společnosti NEC v průběhu období 2002–2007 a že kromě společnosti NEC byly hlavními OEM, kteří byli dodavateli počítačů společnosti MSH v letech 2002 až 2007, společnosti Fujitsu, Acer, HP, Compaq, Toshiba a Medion. Stanovisko Komise přinejmenším nutně spočívá na předpokladu, že společnost MSH nakupovala počítače od jiných OEM než od společnosti NEC.

474    Komise přitom netvrdí ani neprokazuje, že by společnost Intel poskytovala jednomu z jiných OEM, u kterých společnost MSH uskutečňovala své nákupy, podmíněné slevy v segmentu počítačů určených pro jednotlivce, za podmínek srovnatelných se slevami týkajícími se počítačů zakoupených od společnosti NEC.

475    Zdá se tedy, že analýza metody dvojích slev je v napadeném rozhodnutí založena na slevách, které společnost Intel poskytovala společnosti NEC v průběhu jediného čtvrtletí, které představovalo pouze část nákupů společnosti MSH. V důsledku toho, podobně jako to tvrdí žalobkyně, je třeba mít za to, že domněnka Komise, podle které všichni dodavatelé společnosti MSH využívali podstatné podmíněné slevy, které byly totožné s těmi, ze kterých měla prospěch společnost NEC, je neopodstatněná a v každém případě nijak nepodložená.

476    Tento závěr je ostatně podpořen zněním bodu 1566 odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterém se Komise pro ilustraci metody dvojí slevy omezuje na tvrzení, že „v doplňujícím oznámení námitek z roku 2008 byl uveden příklad společnosti NEC jako výrobce původních zařízení, který reprezentuje tuto situaci“, jakož i zněním bodu 1567 odůvodnění téhož rozhodnutí, ve kterém Komise uvádí, že „v části 4.2.3.4 byly hodnoceny podmíněné slevy společnosti Intel ve prospěch společnosti NEC za čtvrté čtvrtletí roku 2002 (jelikož se jedná o jediné čtvrtletí, pro které Komise disponuje dostatečnými údaji pro účely provedení analýzy způsobilosti slev vyloučit stejně výkonného soutěžitele z trhu)“. Z těchto bodů odůvodnění napadeného rozhodnutí tedy vyplývá, že Komise podle všeho vycházela z příkladu společnosti NEC a z jediného čtvrtletí nikoliv pouze z důvodu jeho relevance, ale z toho důvodu, že se jednalo o jediné čtvrtletí, pro které mohla získat informace k provedení analýzy AEC týkající se společnosti MSH.

477    Komise v tomto ohledu tvrdí, že stačí odkázat na jediný reprezentativní příklad, jelikož test AEC slouží pouze k prokázání způsobilosti obchodní praktiky narušit hospodářskou soutěž, a nikoliv k prokázání jejích skutečných účinků.  Tribunál má nicméně za to, že pokud si Komise zvolí kvantitativní přístup k prokázání této způsobilosti, musí se ujistit, že použité údaje jsou důvěryhodné, a přinejmenším musí vysvětlit, jak mohou být takové údaje zevšeobecněny. Komise však nijak neprokázala, že číselné údaje společnosti NEC byly „reprezentativní“ pro všechny OEM.

478    Zadruhé a v každém případě, jak tvrdí žalobkyně, analýza Komise předpokládá, že společnost NEC a všichni ostatní OEM, kteří byli dodavateli společnosti MSH, měly v letech 1997 až 2007 prospěch z podmíněných slev, které byly totožné se slevami, které obdržela společnost NEC za jediné čtvrtletí. To tedy znamená, že slevy poskytované společnosti NEC ve čtvrtém čtvrtletí roku 2002 za předpokladu, že byly reprezentativní pro všechny OEM, byly po dobu deseti let stabilní. Komise přitom nijak neprokázala, že tomu tak bylo. Jediné odůvodnění, kterého se Komise dovolává, je odůvodnění obsažené v bodě 1567 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého byly údaje týkající se slev poskytovaných společnosti NEC ve čtvrtém čtvrtletí 2002 jedinými údaji, které měla k dispozici. Nicméně, jak zdůrazňuje žalobkyně, skutečnost, že Komise nemůže získat dodatečné důkazy, jí neumožňuje, aby se pro své závěry opírala o předpokládané skutečnosti. Dále je třeba připomenout, jak vyplývá z bodů 404 až 411 výše, že bylo prokázáno, že pokud jde o společnost NEC, Komise se dopustila nesprávného posouzení tím, že zevšeobecnila výsledky, ke kterým dospěla za čtvrté čtvrtletí roku 2002, pro celé období údajného protiprávního jednání.

479    Aniž je tedy nutné rozhodnout o ostatních argumentech předložených účastníky řízení, jak jsou uvedeny v bodech 458 až 465 výše, je třeba konstatovat, že se Komise dopustila pochybení, když měla za to, že podmíněné slevy poskytované společností Intel společnosti NEC ve čtvrtém čtvrtletí roku 2002 představovaly dostatečné údaje pro provedení testu AEC v případě společnosti MSH za celou dobu trvání protiprávního jednání.

480    Vzhledem k tomu, že Komise neprokázala, že byly splněny podmínky pro zevšeobecnění, je tedy třeba mít za to, aniž je nutné rozhodnout o druhém argumentu týkajícím se podmíněné části plateb (viz bod 458 výše), že žalobkyně oprávněně tvrdí, že použití testu AEC, pokud jde o společnost MSH, je stiženo nesprávným posouzením, což platí pro celou přezkoumávanou dobu.

481    S ohledem na výše uvedené Komise právně dostačujícím způsobem neprokázala opodstatněnost závěru uvedeného v bodě 1573 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého na základě úvah uvedených v bodech 1559 až 1572 odůvodnění téhož rozhodnutí během období od posledního čtvrtletí roku 1997 do 12. února 2008 byly platby společnosti Intel ve prospěch společnosti MSH způsobilé nebo mohly mít protisoutěžní účinky vyloučení z trhu, ať již samy o sobě, nebo jako faktor posílení chování společnosti Intel ve vztahu k ostatním subjektům na trhu, neboť by stejně výkonnému soutěžiteli bylo zabráněno vstoupit na dotčenou část trhu.

f)      Závěrytestu AEC

482    S ohledem na všechny úvahy uvedené v bodech 179 až 480 výše, aniž je nutné provést posouzení jednotlivých tvrzení žalobkyně týkajících se analýzy nákladů, je třeba přijmout argument žalobkyně, podle kterého je analýza AEC provedená Komisí v napadeném rozhodnutí stižena vadami.

C.      K argumentu, podle kterého nebyla v napadeném rozhodnutí provedena náležitá analýza a zohledněna kritéria uvedená v bodě 139 rozsudku o kasačním opravném prostředku

483    Podle žalobkyně a společnosti ACT zjištění Komise uvedená v napadeném rozhodnutí, pokud jde o způsobilost slev společnosti Intel vyloučit konkurenty z trhu, náležitě nezohledňují všechna kritéria stanovená Soudním dvorem v bodě 139 rozsudku o kasačním opravném prostředku. Nezohlednění byť jen jednoho z nich by přitom mělo vést Tribunál ke zrušení napadeného rozhodnutí.

484    Žalobkyně a společnost ACT tvrdí, že z těchto pěti kritérií nebyla náležitým způsobem přezkoumána nejméně tři kritéria. Domnívají se totiž, že i když napadené rozhodnutí obsahuje analýzu prvního a třetího kritéria uvedeného v bodě 139 rozsudku o kasačním opravném prostředku, a sice analýzu významu dominantního postavení společnosti Intel na relevantním trhu a podmínek a způsobů poskytování slev ze strany společnosti Intel, v žádném případě tomu tak není v případě kritérií týkajících se dosahu na trhu, doby trvání a částky slev, jakož i existence strategie směřující k vyloučení přinejmenším stejně výkonných soutěžitelů z trhu.

1.      K dosahu na trhu

485    V bodě 1577 odůvodnění napadeného rozhodnutí, který je obsažen v oddíle 4.2.4 týkajícím se strategického významu výrobců zařízení, kteří měli prospěch ze slev společnosti Intel, Komise v podstatě zdůraznila, že z důvodu jejich podílu na trhu, jejich silné přítomnosti v nejziskovějším segmentu trhu, jakož i jejich síly prosadit nový procesor na trhu, byly někteří OEM, v projednávaném případě společnosti Dell a HP, strategicky významnější než ostatní, pokud jde o zpřístupnění trhu pro výrobce CPU x86. Komise měla dále v bodě 1597 odůvodnění napadeného rozhodnutí za to, že OEM, na které se zaměřovalo jednání společnosti Intel, měli významný podíl na trhu a že navíc byly strategicky významnější než ostatní OEM, což mělo na trh jako celek větší dopad, než jaký by odpovídal pouze jejich samostatným kumulovaným podílům na trhu. Na základě toho dospěla Komise k závěru, že dosah zneužívajících praktik na trhu je třeba považovat za významný.

486    Žalobkyně a společnost ACT v podstatě tvrdí, že v napadeném rozhodnutí tím, že v jeho bodu 1597 odůvodnění bylo pouze tvrzeno, že OEM, kterých se týkalo jednání společnosti Intel, měli významný podíl na trhu a byli strategicky nejvýznamnější, což mělo na trh jako celek větší dopad, než jaký by odpovídal pouze jejich samostatným kumulovaným podílům na trhu, nebylo náležitě zohledněno kritérium dosahu na trhu pro účely analýzy toho, zda slevy a platby společnosti Intel byly způsobilé vyloučit konkurenty z trhu.

487    Žalobkyně ostatně uvádí, že toto konstatování bylo formulováno v napadeném rozhodnutí poté, co v bodě 1001 odůvodnění tohoto rozhodnutí dospěla Komise k závěru, že slevy a platby společnosti Intel splňovaly kritéria zneužití, zatímco rozsudek o kasačním opravném prostředku vyžaduje, aby Komise provedla analýzu pokrytí trhu před konstatováním o zneužití. Kromě toho se žalobkyně a společnost ACT domnívají, že důkazy, o které se opřela Komise, nebyly dostatečné k přijetí závěru, že podíl na trhu, na který se vztahuje jednání společnosti Intel, byl značný.

488    Komise zpochybňuje opodstatněnost argumentů uváděných žalobkyní.

489    Zaprvé Komise poznamenává, že pokrytí trhu bylo zkoumáno v oddíle 4.2.4 napadeného rozhodnutí v rámci strategického významu OEM, kterým byly poskytnuty slevy ze strany společnosti Intel. Komise trvá zejména na skutečnosti, že i když bod 139 rozsudku o kasačním opravném prostředku pouze uvádí pokrytí trhu jako faktor, musí být tento faktor uplatněn v rámci každé věci a v projednávaném případě musí být strategický význam části pokrytého trhu zohledněn pro účely posouzení tohoto faktoru jako prokazujícího, že věrnostní slevy společnosti Intel byly způsobilé vyloučit konkurenty z trhu. Stejně tak je třeba zohlednit okolnost, že společnost Intel byla obchodním partnerem, kterého nelze obejít, pro výrobce zařízení, takže měla významný vliv na své zákazníky, jelikož pro ně bylo nereálné obrátit se zcela nebo převážně k produktové lince společnosti AMD.

490    Zadruhé Komise tvrdí, že pokud jde o dosah na trhu, žalobkyně již nevychází z tvrzení uvedeného v bodě 115 žaloby, podle kterého dosah jejích praktik na trhu nepřekročil v průběhu jednoho roku 2 %, ale že podle všeho připouští skutečnost, kterou Tribunál konstatoval v bodě 194 původního rozsudku, že dosah na trhu byl v průměru přibližně 14 % během období, kdy docházelo k protiprávnímu jednání, a tvrdí, že z některých důkazů lze vyvodit, že podíly na trhu OEM dotčené praktikami spočívajícími ve sporných slevách přesahovaly 25 %.

491    Zatřetí, pokud jde o výtku vznesenou společností Intel v jejím vyjádření, že konstatování uvedené v bodě 1597 odůvodnění napadeného rozhodnutí bylo formulováno poté, co byl v bodě 1001 odůvodnění tohoto rozhodnutí učiněn závěr, že její slevy a platby splňují kritéria zneužití (viz bod 487 výše), se Komise domnívá, že žalobkyně zkresluje napadené rozhodnutí. Bod 1001 odůvodnění tohoto rozhodnutí totiž vychází z rozsudku ze dne 13. února 1979, Hoffmann-La Roche v. Komise (85/76, EU:C:1979:36), podle kterého věrnostní slevy porušují článek 102 SFEU. Jak je však uvedeno v bodě 1597 odůvodnění napadeného rozhodnutí, Komise zdůrazňuje, že následná analýza ukazuje, že zaměření se na OEM, kteří jsou významní i ze strategického hlediska, má významnější dopad na trh jako celek, než je vliv, který lze přičíst pouze jejich kumulovaným podílům na trhu. Z toho vyplývá, že dosah zneužívajících praktik musí být považován za „významný“ a bod 1616 odůvodnění napadeného rozhodnutí dospívá k obecnému závěru, že věrnostní systémy vyplývající ze slev vyvolaly dodatečné účinky, které citelně snížily možnost ostatních subjektů zúčastnit se hospodářské soutěže a prodávat své výrobky zdůrazňováním kvality jejich CPU x86.

492    Je třeba připomenout, že z bodu 139 rozsudku o kasačním opravném prostředku vyplývá, že dosah napadené praktiky na trhu je jedním z kritérií, které musí Komise zohlednit pro účely posouzení způsobilosti podmíněných slev a plateb vyloučit konkurenty z trhu (viz body 119 a 125 výše).

493    Na prvním místě za okolností projednávané věci nelze vyloučit, že oddíl 4.2.4 napadeného rozhodnutí týkající se strategického významu OEM, kterým společnost Intel poskytovala slevy, může být relevantní v rámci přezkumu dosahu na trhu. Zabývá se totiž určitými faktory, které jsou a priori relevantní v rámci přezkumu způsobilosti vyloučit konkurenty z trhu, pokud jde o takový systém slev, jako je zaměření se na určité cenové praktiky na nejvýnosnějších segmentech trhu nebo využívání schopnosti prosadit výrobek ze strany nejvýznamnějších subjektů na trhu na úkor konkurenta.

494    Nic to však nemění na tom, že na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, a nezávisle na otázce, zda konstatování uvedené v bodě 1597 odůvodnění napadeného rozhodnutí bylo formulováno poté, co bylo v bodě 1001 odůvodnění tohoto rozhodnutí konstatováno, že slevy a platby společnosti Intel splňovaly kritéria zneužití, je třeba konstatovat, že obsah oddílu 4.2.4 napadeného rozhodnutí, který se týká strategického významu výrobců zařízení, kteří měli prospěch ze slev společnosti Intel, a zejména bod 1597 odůvodnění tohoto rozhodnutí, o který se opírá Komise, aby dospěla k závěru, že dosah napadené praktiky na trhu byl přezkoumán, není možné vykládat v tom smyslu, že samy o sobě představují za okolností projednávané věci dostatečné přezkoumání dosahu napadené praktiky na trhu ve smyslu bodu 139 rozsudku o kasačním opravném prostředku.

495    Bez ohledu na skutečnost, že Komise vycházela z podílů některých OEM na trhu, a za předpokladu, že by se Komise mohla platně omezit na to, že by vycházela z podílů na trhu některých OEM namísto toho, aby přezkoumala dosah napadené praktiky na trhu, jak je uvedeno v bodě 139 rozsudku o kasačním opravném prostředku, body 1578 až 1580 odůvodnění napadeného rozhodnutí totiž zohledňují pouze tržní podíly společností Dell a HP a vylučují ostatní OEM dotčené napadenou praxí, jak uvádí žalobkyně a společnost ACT. Je třeba dodat, že zohledněné podíly na trhu pokrývají pouze období od prvního čtvrtletí roku 2003 do posledního čtvrtletí roku 2005. Nejenže se tedy jedná jen o jedinou část celého období, na které se vztahuje uvedené rozhodnutí, to znamená od října 2002 do prosince 2007, ale rovněž nezahrnuje období let 2006 až 2007, během něhož byly dotčeny společnosti Lenovo a MSH. Konečně, jak uvádí žalobkyně a společnost ACT, z bodů 1578 až 1580 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že číselné údaje o částech trhu, o které se Komise opřela, zohledňují celosvětové části trhu společností Dell a HP ve všech segmentech navzdory skutečnosti, že jediná napadená praxe, pokud jde o společnost HP, se týká stolních počítačů pro podniky, jak je uvedeno v čl. 1 písm. b) napadeného rozhodnutí.

496    Na druhém místě se Komise ve svých hlavních vyjádřeních dovolává toho, že Tribunál v bodě 194 původního rozsudku konstatoval, že tržní pokrytí dosahovalo v období protiprávního jednání průměrně přibližně 14 %, a tvrdí, že z určitých důkazů lze vyvodit, že podíly OEM na trhu, jichž se týkaly sporné praktiky spočívající ve slevách, činily více než 25 %. Komise rovněž uvádí, že „stížnost společnosti Intel […], podle které se Komise opřela o tržní podíl společnosti HP ve všech segmentech trhu, je neopodstatněná; [že][napadené] rozhodnutí neodkazuje na žádný přesný číselný údaj, pokud jde o společnost HP, a [že] průměrné pokrytí ve výši 14 % uvedené v [původním] rozsudku na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Intel […], nezohledňuje věrnostní slevy specifické pro segment, které byly poskytovány společnosti HP“.

497    Argument Komise založený na skutečnosti, že Tribunál v bodě 194 původního rozsudku konstatoval, že pokrytí trhu bylo v průměru přibližně 14 % během doby spáchání protiprávního jednání, což žalobkyně nezpochybnila, nebo že podíly OEM na trhu, kterých se týkaly sporné praktiky spočívající ve slevách, byly vyšší než 25 %, však musí být odmítnut.

498    Je totiž třeba konstatovat, že podíly 14 % nebo 25 % se v napadeném rozhodnutí po přezkumu dosahu na trhu vůbec neobjevují. Pro účely přezkumu legality napadeného rozhodnutí, pokud jde o dosah napadené praktiky na trhu, tedy Tribunál nemůže vycházet z uvedených procentních podílů, i když vycházejí z důkazů vložených do spisu, jelikož nebyly uvedeny v napadeném rozhodnutí a Komise se z podstaty věci nemohla o tyto důkazy opírat.

499    Aniž je tedy třeba vyjádřit se k argumentům Komise týkajícím se podílu společnosti HP na trhu, je třeba konstatovat, že Komise v rozporu s tím, co byla povinna učinit na základě bodu 139 rozsudku o kasačním opravném prostředku, neurčila dosah napadené praktiky na trhu. Je třeba dodat, že to je ostatně v rozporu s jejími vlastními pokyny týkajícími se analýzy věcí spadajících pod článek 102 SFEU, a zejména s bodem 20 pokynů k prioritám Komise v oblasti prosazování práva při používání článku [102 SFEU] na zneužívající chování dominantních podniků vylučující ostatní soutěžitele (Úř. věst. 2009, C 45, s. 7).

500    S ohledem na výše uvedené skutečnosti je tedy třeba dospět k závěru, že žalobkyně a společnost ACT správně tvrdí, že napadené rozhodnutí je stiženo pochybeními v rozsahu, v němž řádně nepřezkoumalo kritérium týkající se dosahu napadené praktiky na trhu.

2.      K době trváníčástce slev

501    Společnost Intel v žalobě, jakož i ve svých hlavních vyjádřeních kritizuje skutečnost, že v napadeném rozhodnutí nebyla provedena analýza významu doby trvání navrhovaných podmíněných slev a plateb a jejich výše. Společnost Intel zejména tvrdí, že pro posouzení účinků vyloučení konkurentů z trhu, které dotčené slevy podle ní měly vůči stejně výkonnému soutěžiteli, není možné kumulovat krátkodobé dohody uzavřené s OEM a se společností MSH. Podle této společnosti je třeba za tímto účelem zohlednit dobu trvání každé z těchto dohod.

502    Komise uvádí, že podmínky pro poskytnutí slev a jednotlivých plateb poskytnutých společností Intel byly pro každého OEM zanalyzovány v oddíle VII.4.2.2. napadeného rozhodnutí. Tyto analýzy se podle ní týkaly povahy a způsobu fungování podmínek výlučného odběru nebo téměř výlučného odběru, kterým podléhaly platby a slevy, částky slev, a konečně se týkaly rozhodující povahy podmíněnosti plateb a slev pro každého OEM, jakož i pro společnost MSH, když posuzovaly možnost částečného zásobování CPU x86 od společnosti AMD. Komise konkrétně v žalobní odpovědi zdůrazňuje, že krátká výpovědní doba některých dohod, zejména dohody se společností HP, nezměnila nepříznivé účinky na hospodářskou soutěž. Pokud by tak společnost Intel vypověděla dohody HPA v důsledku toho, že společnost HP porušila povinnost téměř výlučného odběru, společnost HP by přišla o slevy po celou zbývající dobu trvání dohody a přinejmenším potenciálně po dobu jejího prodloužení.

503    Komise ve svých hlavních vyjádřeních v podstatě tvrdí, že žalobkyně nezpochybnila pasáž původního rozsudku, která je relevantní ve světle rozsudku o kasačním opravném prostředku, a sice závěry formulované v bodě 195 původního rozsudku, ve kterém Tribunál přezkoumal dopady doby trvání dohod o slevách na jejich způsobilost vyloučit konkurenty z trhu.  Komise má tedy za to, že závěry uvedené v bodě 195 původního rozsudku, podle kterých doba platnosti dohod společnosti Intel neovlivnila jejich způsobilost vyloučit hospodářskou soutěž, musí být považovány za konečné.

504    Komise ve svých hlavních vyjádřeních týkajících se bodu 195 původního rozsudku rovněž tvrdí, že i kdyby bylo společnosti Intel umožněno opětovně zpochybnit napadené rozhodnutí týkající se posouzení významu doby trvání jejích dohod, není třeba se odchýlit od původního rozsudku. Zaprvé je Komise toho názoru, že pokud, jak je konstatováno v napadeném rozhodnutí, by společnost Intel v testu AEC neuspěla, její trvání na tom, aby OEM mohli odstoupit od dohod týkajících se věrnostních slev, by bylo nelogické. Stejně výkonný soutěžitel by jednoduše nemohl konkurovat. Zadruhé, i kdyby společnost Intel vyhověla testu AEC, bylo by za takových okolností příznačné pro nabídku stejně výkonného soutěžitele v souvislosti s činnostmi OEM, že by musel akceptovat mnohem nižší úroveň ziskovosti z těchto prodejů než společnost Intel. Zatřetí Komise opakuje tvrzení, že celková doba trvání systému věrnostních slev společnosti Intel byla faktorem ovlivňujícím dobu, během které by stejně výkonný soutěžitel musel akceptovat pokles ziskovosti tím, že by v rámci těchto prodejů „odebral společnosti Intel zákaznickou základnu jednoho OEM“. Podle společnosti HP by tak každý konkurent, který chtěl nahradit společnost Intel, musel být ochoten nabízet podmínky, které by kompenzovaly ztrátu slev společnosti Intel přinejmenším po celou dobu platnosti dohody HPA 1. Nadto Komise tvrdí, že ke každé sérii dohod s OEM docházelo během dostatečně dlouhého období k tomu, aby postupy společnosti Intel mohly narušit hospodářskou soutěž, jelikož se tyto dohody týkaly nejvýnosnějších období prodeje procesorů CPU x86 na začátku životního cyklu nového modelu. Komise rovněž tvrdí, že doba trvání praktik společnosti Intel nemůže být oddělena od jejich časového rámce, neboť jejich cílem bylo překonat nezpůsobilost uvedené společnosti v přiměřeném čase technicky reagovat na 64 bitové CPU x86 uváděné na trh společností AMD.

505    Na jednání v roce 2020 Komise předložila Tribunálu dokument týkající se bodů odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterých podle ní posoudila jednotlivá kritéria, jak jsou stanovena v bodě 139 rozsudku o kasačním opravném prostředku, včetně doby trvání.

506    Na prvním místě je třeba odmítnout nepřípustnost výtek vycházejících z doby trvání a výše podmíněných slev a plateb, kterou vznesla Komise ve svých hlavních vyjádřeních. Stačí totiž uvést, že argumenty žalobkyně uvedené v jejích hlavních a doplňujících vyjádřeních v tomto ohledu se jasně vztahují k argumentům uvedeným v bodech 102 a 111 až 114 žaloby. Na základě judikatury citované v bodě 106 výše jsou tedy tyto výtky přípustné.

507    Na druhém místě je třeba konstatovat, že z bodu 139 rozsudku o kasačním opravném prostředku vyplývá, že analýza doby trvání a výše podmíněných slev a plateb, které jsou předmětem napadené praxe, je součástí kritérií, která musí být zohledněna pro účely posouzení způsobilosti vyloučit uvedené praktiky.

508    Zaprvé je pravda, že Komise v napadeném rozhodnutí několikrát přezkoumala skutečnosti související s dobou trvání slev.

509    Nejprve se body 1013 až 1035 odůvodnění napadeného rozhodnutí týkají časového faktoru v rámci testu AEC. Komise zejména v bodech 1015 a 1017 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že za určitých okolností mohou praktiky slev spadat pod čtvrtletní změny, a v bodech 1017 až 1028 odůvodnění napadeného rozhodnutí tvrdila, že z důvodu, že relevantní trh je velmi dynamický, inovace v relevantním odvětví ztěžovaly nebo dokonce znemožňovaly provádět dlouhodobé předpovědi. Stejně tak body 1025 až 1027 odůvodnění napadeného rozhodnutí obsahují odkaz na dobu trvání smluv a na skutečnost, že bylo potřeba pravidelně „obnovovat“ výrobní cykly.

510    Dále se v bodech 201 a 202 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, že Komise měla za to, že k některým relevantním jednáním mezi společností Intel a OEM docházelo čtvrtletně. Tato jednání se tak týkala relativně krátkého období, což mohlo stejně výkonnému soutěžiteli umožnit snadněji nabízet uvedeným OEM vlastní CPU x86. Stejně tak v bodech 965 až 968 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise přezkoumala argument společnosti Intel vycházející z toho, že 30ti denní výpovědní doba u dohod HPA poskytovala společnosti HP větší volnost při porovnávání jejích nabídek s nabídkami společnosti AMD, přičemž odpověděla, že postavení společnosti Intel jako obchodního partnera, kterého nelze obejít, a účinky vyvolané jejími slevami vedly k odmítnutí uvedeného argumentu. Na jednání v roce 2020 Komise zdůraznila, že v určitých případech týkajících se společnosti HP došlo opakovaně k prodloužení dohod se společností Intel v měsíčních intervalech. Pokud jde o společnost Dell, Komise v bodě 1227 odůvodnění napadeného rozhodnutí zdůraznila, že z důvodu neexistence jakékoli písemné smlouvy se společností Intel, pokud jde o slevy poskytnuté na základě programu slučitelnosti s hospodářskou soutěží (Meet Competition Programme), byly tyto slevy předmětem „neustálého“ ústního projednávání, takže společnost Intel měla při úpravě slev velkou flexibilitu.

511    Nic to však nemění na tom, že cílem bodů 1013 až 1035 odůvodnění napadeného rozhodnutí bylo pouze vymezit časový rámec, do kterého zapadá výběr OEM, pokud jde o jejich potřeby dodávek CPU x86 jako předpoklad, který je základem pro výpočet sporné části slev v případě každého z dotčených OEM. Komise z toho dovodila, že v rámci testu AEC vycházela z předpokladu, že relevantním časovým rámcem byl jeden rok.

512    Časový faktor byl tudíž v projednávané věci použit k určení způsobu výpočtu sporné části jednoho OEM, která měla být následně porovnána s dalšími faktory testu AEC za účelem posouzení způsobilosti sporných slev vyvolat účinek vyloučení konkurentů z trhu. Takový přezkum tedy nepředstavuje analýzu doby trvání slev jako faktoru, který by sám o sobě mohl prokázat jejich způsobilost vyvolat účinek vyloučení konkurentů z trhu.

513    Z bodů 201, 202, 965 až 968 a 1227 odůvodnění napadeného rozhodnutí dále vyplývá, že Komise přezkoumala dobu trvání a formu závazků přijatých OEM u společnosti Intel, které zakládaly právo na slevy, jako faktory, které mohou podpořit vstup nového konkurenta na trh nebo mu zabránit, zejména s ohledem na časovou působnost uvedených závazků nebo způsobilost společnosti Intel poskytovat nebo upravovat své slevy v krátkých lhůtách.

514    Nicméně, i když se jí tyto aspekty časového faktoru zdály relevantní, Komise je v bodech 201 a 202, 965 až 968 a 1227 odůvodnění napadeného rozhodnutí zkoumala pouze nahodile a v omezeném rozsahu. Komise neprovedla důkladný a vyčerpávající přezkum uvedených aspektů u všech OEM v rozsahu, v jakém mohly prokázat nebo posílit způsobilost společnosti Intel vyvolat účinek vyloučení konkurentů z trhu.

515    Z výše uvedeného vyplývá, že Komise nepřezkoumala dobu trvání slev jako faktor, který je sám o sobě relevantní pro prokázání způsobilosti sporných cenových praktik společnosti Intel vyvolat účinek vyloučení konkurentů z trhu.

516    Zadruhé Komise v podstatě tvrdí, že ačkoliv test AEC neprokázal způsobilost sporných slev vyvolat účinek vyloučení konkurentů z trhu, bylo třeba vycházet z celkové doby, po kterou žalobkyně uplatňovala ve prospěch OEM slevy a platby za výlučný odběr, a jelikož slevy byly poskytovány po dobu jednoho roku v případě společnosti Lenovo a několik let v případě ostatních OEM a společnosti MSH, bylo třeba dospět k závěru, že konkurent společnosti Intel na trhu s CPU x86 by musel akceptovat pokles ziskovosti, jakož i úroveň ziskovosti, která by byla z těchto prodejů mnohem nižší, než jaké dosáhla společnost Intel. Tyto úvahy vyplývají z bodů 93 a 195 původního rozsudku, a jsou tedy konečné.

517    V tomto ohledu z bodu 81 výše vyplývá, že výrok rozsudku o kasačním opravném prostředku směřuje ke zrušení původního rozsudku v plném rozsahu. Tribunál tedy musí po vrácení věci provést nový přezkum argumentů účastníků řízení týkajících se doby trvání slev, aniž je vázán body 93 a 195 původního rozsudku, které nepřebírá.

518    Dále z bodů 138 a 139 rozsudku o kasačním opravném prostředku vyplývá, že v případě, kdy dotyčný podnik v průběhu správního řízení tvrdí, že jeho jednání nebylo způsobilé omezit hospodářskou soutěž, a zejména vyvolat vytýkané účinky vyloučení konkurentů z trhu, je Komise povinna posoudit všechna kritéria uvedená v bodě 139 uvedeného rozsudku, a nikoli pouze kritérium týkající se doby trvání slev, které je v něm uvedeno. Pouhý odkaz na dobu, po kterou byly OEM a společnosti MSH poskytovány slevy, tak sám o sobě nestačí, bez ohledu na závěry, které lze vyvodit z testu AEC, k podložení konečných závěrů o takto vyvolaných účincích vyloučení konkurentů z trhu.

519    Zatřetí Komise marně tvrdí, že doba trvání praktik společnosti Intel nemůže být oddělena od jejich časového rámce, neboť jejich cílem bylo překonat nezpůsobilost uvedené společnosti v přiměřeném čase technicky reagovat na 64 bitové CPU x86 uváděné na trh společností AMD. Ze stejných důvodů, jako jsou důvody uvedené v bodě 518 výše, tento argument i za předpokladu, že by byl jako takový uveden v napadeném rozhodnutí, sám o sobě nestačí jako základ k odůvodnění konečných závěrů ohledně takto vyvolaných účinků vyloučení konkurentů z trhu.

520    Aniž je třeba se vyjádřit k argumentům žalobkyně týkajícím se částek slev, z výše uvedeného vyplývá, že se Komise dopustila pochybení tím, že v napadeném rozhodnutí nepřezkoumala dobu trvání slev jako prvek umožňující prokázat, že sporné cenové praktiky společnosti Intel byly způsobilé vyvolat účinek vyloučení konkurentů z trhu.

3.      Závěry ohledně zohlednění kritérií uvedenýchbodě 139 rozsudkukasačním opravném prostředku

521    S ohledem na všechny úvahy uvedené v bodech 485 až 520 výše, aniž je třeba analyzovat výtky žalobkyně ohledně kritérií týkajících se částky slev a strategie směřující k vyloučení konkurentů z trhu, je třeba dospět k závěru, že žalobkyně opodstatněně tvrdí, že analýza kritérií uvedených v bodě 139 rozsudku o kasačním opravném prostředku provedená Komisí v napadeném rozhodnutí je stižena více pochybeními. Komise totiž řádně nepřezkoumala kritérium týkající se dosahu napadené praktiky na trhu a neprovedla správnou analýzu doby trvání slev.

D.      Závěry k návrhu znějícímu na zrušení napadeného rozhodnutí

522    Z bodů 124 až 126 výše vyplývá, že i když systém slev zavedený podnikem v dominantním postavení na trhu může být kvalifikován jako omezení hospodářské soutěže, jelikož vzhledem k jeho povaze lze předpokládat, že bude mít omezující účinky na hospodářskou soutěž, nic to nemění na tom, že se v tomto ohledu jedná o vyvratitelnou domněnku, a nikoli o porušení per se článku 102 SFEU, což Komisi v každém případě zbavuje povinnosti zkoumat jeho protisoutěžní účinky. V případě, že podnik v dominantním postavení během správního řízení tvrdil, že jeho jednání nebylo způsobilé omezit hospodářskou soutěž, a zejména vyvolat jemu vytýkané účinky vyloučení konkurentů z trhu, musí Komise analyzovat způsobilost systému slev vyloučit konkurenty z trhu za použití pěti kritérií uvedených v bodě 139 rozsudku o kasačním opravném prostředku. Kromě toho, pokud byl test AEC proveden Komisí, patří k prvkům, které musí Komise zohlednit při posouzení způsobilosti systému slev omezit hospodářskou soutěž.

523    V projednávaném případě žalobkyně v průběhu správního řízení uvedla důkazy na podporu toho, že sporné slevy nebyly způsobilé vyvolat účinky vyloučení konkurentů z trhu, které jí byly vytýkány. V bodech 1002 až 1573 odůvodnění napadeného rozhodnutí provedla Komise test AEC a s ohledem na výsledky tohoto testu dospěla v bodech 1574 a 1575 odůvodnění uvedeného rozhodnutí k závěru, že sporné slevy a platby společnosti Intel byly způsobilé vyvolat nebo mohly mít protisoutěžní účinky vyloučení konkurentů z trhu, neboť i stejně výkonnému soutěžiteli by bylo zabráněno zásobovat společnosti Dell, HP, NEC a Lenovo pro zabezpečení jejich poptávky po CPU x86 nebo prostřednictvím společnosti MSH zajišťovat prodej počítačů vybavených jeho CPU x86.

524    Ze všeho výše uvedeného však vyplývá, že zaprvé test AEC provedený v napadeném rozhodnutí je stižen vadami a zadruhé, pokud jde o kritéria uvedená v bodě 139 rozsudku o kasačním opravném prostředku, že Komise řádně nepřezkoumala kritérium týkající se dosahu napadené praktiky na trhu a neprovedla správnou analýzu doby trvání slev.

525    Pokud jde o slevy poskytované společnosti HP, je třeba upřesnit, že v bodě 334 výše bylo rozhodnuto, že Komise právně dostačujícím způsobem neprokázala svůj závěr, podle kterého v období od listopadu 2002 do května 2005 byly slevy společnosti Intel poskytované společnosti HP způsobilé nebo mohly vyvolat protisoutěžní účinek vyloučení konkurentů z trhu, jelikož neprokázala existenci uvedených účinků v období od 1. listopadu 2002 do 31. září 2003. I za předpokladu, že by z toho bylo třeba vyvodit, že test AEC lze považovat za průkazný pro část období od listopadu 2002 do května 2005, nemůže to právně dostačujícím způsobem prokázat vylučující účinek slev poskytnutých společnosti HP, jelikož Komise řádně nepřezkoumala kritérium týkající se dosahu napadené praktiky na trhu a neprovedla správnou analýzu doby trvání slev.

526    Komise proto není schopna prokázat, že sporné slevy a platby žalobkyně byly způsobilé nebo mohly mít protisoutěžní vylučující účinky, a že tedy představovaly porušení článku 102 SFEU.

527    Tribunál má tudíž za to, že odůvodnění napadeného rozhodnutí nemůže sloužit jako základ čl. 1 písm. a) až e) uvedeného rozhodnutí.

528    Kromě toho v odpovědi na otázku Tribunálu ze dne 2. dubna 2012, jejímž cílem bylo zjistit, pokud jde o případnou změnu částky pokuty v případě případného částečného zrušení napadeného rozhodnutí, jaká byla relativní hodnota protiprávních jednání představovaných platbami za výlučný odběr ve vztahu k protiprávním jednáním představovaným čistými omezeními, Komise v odpovědi předložené dne 8. května 2012 odpověděla pouze v souvislosti se závažností protiprávních jednání, přičemž uvedla, že posoudila všechna dotčená jednání, a měla za to, že se tato jednání vzájemně doplňovala a posilovala.

529    Vzhledem k tomu, že Tribunál není schopen určit částku pokuty vztahující se pouze k čistým omezením, je třeba v důsledku toho zrušit i článek 2 napadeného rozhodnutí.

530    Článek 3 napadeného rozhodnutí musí být zrušen v rozsahu, v němž se týká slev za výlučný odběr.

531    Ve zbývající části se žaloba zamítá zejména s ohledem na úvahy původního rozsudku, které Tribunál převzal, jak byly připomenuty v bodech 96 až 98 výše.

 K návrhovým žádáním znějícím na zrušení či snížení částky pokuty

532    S ohledem na výše uvedené není třeba rozhodnout o druhém bodu návrhových žádání, který byl uveden podpůrně.

 K nákladům řízení

533    Vzhledem k tomu, že Soudní dvůr v rozsudku o kasačním opravném prostředku zrušil původní rozsudek a rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později, přísluší Tribunálu, aby v souladu s článkem 219 jednacího řádu rozhodl v tomto rozsudku o všech nákladech řízení souvisejících s řízeními zahájenými před Tribunálem, a sice řízeními ve věcech T‑286/09 a T‑286/09 RENV, jakož i o nákladech řízení souvisejících s řízením o kasačním opravném prostředku, a sice řízením ve věci C‑413/14 P.

534    Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Je-li neúspěšných účastníků řízení více, rozhodne Tribunál o rozdělení nákladů. Pokud měli účastníci řízení ve věci částečně úspěch i neúspěch, ponese každý z nich vlastní náklady řízení. Jeví-li se to však vzhledem k okolnostem v projednávané věci jako odůvodněné, může Tribunál rozhodnout, že účastník řízení ponese vlastní náklady řízení a nahradí část nákladů řízení vynaložených druhým účastníkem řízení.

535    Podle čl. 138 odst. 3 jednacího řádu může Tribunál rozhodnout, že vlastní náklady řízení nesou i jiní vedlejší účastníci, než jsou účastníci uvedení v odstavcích 1 a 2.

536    Vzhledem k tomu, že Komise neměla ve věci částečně úspěch, je důvodné jí uložit, že ponese vlastní náklady řízení vynaložené v řízeních před Tribunálem ve věcech T‑286/09 a T‑286/09 RENV a v řízení o kasačním opravném prostředku před Soudním dvorem ve věci C‑413/14 P, jakož i dvě třetiny nákladů řízení vynaložených žalobkyní a společností ACT v těchto řízeních, a žalobkyně a společnost ACT ponesou každá třetinu vlastních nákladů řízení.

537    UFC ponese vlastní náklady řízení vynaložené v řízeních zahájených před Tribunálem ve věcech T‑286/09 a T‑286/09 RENV a v řízení o kasačním opravném prostředku před Soudním dvorem ve věci C‑413/14 P.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (čtvrtý rozšířený senát)

rozhodl takto:

1)      Článek 1 písm. a) až e) a článek 2 rozhodnutí Komise C(2009) 3726 final ze dne 13. května 2009 v řízení podle článku [102 SFEU] a článku 54 Dohody o EHP (Věc COMP/C3/37.990 – Intel) se ruší.

2)      Článek 3 rozhodnutí C(2009) 3726 final se ruší pouze v rozsahu, v němž se týká čl. 1 písm. a) až e) tohoto rozhodnutí.

3)      Ve zbývající části se žaloba zamítá.

4)      Evropská komise ponese vlastní náklady řízení vynaložené v řízeních před Tribunálem ve věcech T286/09 a T286/09 RENV a řízení o kasačním opravném prostředku před Soudním dvorem ve věci C413/14 P, dvě třetiny nákladů řízení vynaložených společností Intel Corporation, Inc. a společností Association for Competitive Technology, Inc. v těchto řízeních, a společnost Intel Corporation, Inc. a společnost Association for Competitive Technology, Inc. ponesou každá třetinu                                                             vlastních nákladů řízení.

5)      Union fédérale des consommateurs – Que choisir (UFC – Que choisir) ponese vlastní náklady řízení vynaložené v řízeních zahájených před Tribunálem ve věcech T286/09 a T286/09 RENV a v řízení o kasačním opravném prostředku před Soudním dvorem ve věci C413/14 P.

Kanninen

Schwarcz      Iliopoulos      

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 26. ledna 2022.

Podpisy.


Obsah


Skutkový základ sporu

Správní řízení

Napadené rozhodnutí

Relevantní trh

Dominantní postavení

Zneužívající jednání a pokuta

Výrok

Řízení před Tribunálem a Soudním dvorem

Řízení a návrhová žádání účastnic řízení po vrácení věci

Právní otázky

K argumentům účastnic řízení týkajícím se předmětu sporu po vrácení věci

K argumentům Komise týkajícím se přípustnosti určitých argumentů obsažených v hlavních vyjádřeních žalobkyně a společnosti ACT

K věci samé

K návrhovým žádáním znějícím na zrušení napadeného rozhodnutí

I. K metodě definované Soudním dvorem pro posouzení způsobilosti systému slev omezit hospodářskou soutěž

II. K zásadám vyplývajícím z rozsudku o kasačním opravném prostředku

III. K opodstatněnosti argumentů vznesených žalobkyní a společností ACT

A. K argumentu, podle kterého je napadené rozhodnutí založeno na nesprávné právní analýze

B. K argumentu, podle kterého musí být napadené rozhodnutí zrušeno z důvodu, že obsahuje analýzu AEC, která je stižena více pochybeními

1. K rozsahu přezkumu Tribunálu

2. Obecné úvahy k analýze AEC

3. K důkaznímu břemeni a požadované míře dokazování

4. K opodstatněnosti argumentů, podle kterých je napadené rozhodnutí stiženo více vadami, pokud jde o test AEC

a) Obecné argumenty k údajným pochybením týkajícím se testu AEC uplatněného na společnost Dell

1) K posouzení sporné části

i) K argumentům vycházejícím ze zásady právní jistoty

ii) K posouzení sporné části ve výši 7,1 %

iii) K tvrzení žalobkyně týkajícímu se počáteční části relevantního období od prosince 2002 do října 2003

2) K alternativní metodě výpočtu

3) K faktorům posílení

4) Závěr týkající se testu AEC ohledně slev poskytovaných společnosti Dell

b) K údajným pochybením týkajícím se testu AEC použitého na společnost HP

1) K období přezkoumanému v rámci testu AEC

2) K údajným faktorům posílení

c) K údajným pochybením týkajícím se testu AEC uplatněného na společnost NEC

1) K výpočtu podmíněné části slev

i) K důkazům zohledněným v napadeném rozhodnutí

ii) K důkazům předloženým společností Intel

2) K použití čtvrtého čtvrtletí roku 2002 jako referenčního bodu

d) K údajným pochybením týkajícím se testu AEC použitého na společnost Lenovo

1) Stručný přehled části napadeného rozhodnutí věnované společnosti Lenovo

2) K podmíněné části slev

e) K údajným pochybením týkajícím se testu AEC použitého na společnost MSH

f) Závěry k testu AEC

C. K argumentu, podle kterého nebyla v napadeném rozhodnutí provedena náležitá analýza a zohledněna kritéria uvedená v bodě 139 rozsudku o kasačním opravném prostředku

1. K dosahu na trhu

2. K době trvání a částce slev

3. Závěry ohledně zohlednění kritérií uvedených v bodě 139 rozsudku o kasačním opravném prostředku

D. Závěry k návrhu znějícímu na zrušení napadeného rozhodnutí

K návrhovým žádáním znějícím na zrušení či snížení částky pokuty

K nákladům řízení


*–      Jednací jazyk: angličtina.


1 Skryté důvěrné údaje.