Věc T‑423/10
(zveřejnění formou výňatků)
Redaelli Tecna SpA
v.
Evropská komise
„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Evropský trh s předpínací ocelí – Určování cen, rozdělení trhu a výměna citlivých obchodních informací – Rozhodnutí, jímž se konstatuje porušení článku 101 SFEU – Spolupráce během správního řízení – Přiměřená lhůta“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (šestého senátu) ze dne 15. července 2015
1. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Úprava základní částky – Pravidla o shovívavosti – Cíle, které sledovala Komise, když nahradila své první sdělení o ochraně před pokutami – Zohlednění unijním soudem
(Článek 101 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 96/C 207/04 a 2002/C 45/03)
2. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Úprava základní částky – Pravidla o shovívavosti – Snížení pokuty za spolupráci dotyčného podniku – Podmínky – Významná přidaná hodnota důkazů poskytnutých dotčeným podnikem – Kritéria posouzení – Zohlednění chronologického aspektu poskytnuté spolupráce
(Článek 101 SFEU; Dohoda o EHP, článek 53; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 2002/C 45/03, body 20 až 23)
3. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Úprava základní částky – Pravidla o shovívavosti – Snížení pokuty za spolupráci dotyčného podniku – Podmínky – Významná přidaná hodnota důkazů poskytnutých dotčeným podnikem – Posuzovací pravomoc Komise – Soudní přezkum – Rozsah
(Článek 101 SFEU; Dohoda o EHP, článek 53; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 2002/C 45/03, body 20 až 23)
1. V oblasti hospodářské soutěže Komise ve svém sdělení o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (z roku 2002) vymezila podmínky, za kterých mohou být podniky, jež s ní v průběhu šetření kartelové dohody spolupracují, osvobozeny od pokut nebo být oprávněny ke snížení pokuty, kterou by jinak musely zaplatit. Uvedené sdělení nahradilo první sdělení Komise o neuložení nebo snížení pokut v případech kartelových dohod (z roku 1996) s cílem umožnit Komisi přizpůsobit její politiku v této oblasti s ohledem na zkušenosti, které získala za pět let provádění. Komise měla zejména za to, že i když byla potvrzena platnost zásad, kterými se řídí sdělení z roku 1996, zkušenost ukázala, že účinnost tohoto sdělení by se zlepšila zvýšením transparentnosti a jistoty podmínek, za nichž se udělují jakákoli snížení pokut. Komise uvedla, že účinnost by zvýšilo také sblížení úrovně snížení pokut a hodnoty příspěvku podniku ke zjištění protiprávního jednání.
Tribunálu přísluší, aby tento vývoj, který měla Komise na mysli, když nahradila sdělení z roku 1996 sdělením z roku 2002, zohlednil.
(viz body 77–79)
2. V kontextu stanovení výše pokut ukládaných za porušení pravidel hospodářské soutěže předpokládá sdělení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (sdělení o shovívavosti) rozlišení dvou etap.
Zaprvé, aby dotčený podnik získal nárok na snížení pokuty, je třeba, aby poskytl důkazy, které mají významnou přidanou hodnotu k důkazům, které má již Komise k dispozici. Tím, že sdělení o shovívavosti stanoví, že důkazy poskytnuté podnikem představují významnou přidanou hodnotu k důkazům, které Komise již vlastní, vyžaduje srovnání mezi důkazy, které měla Komise k dispozici již dříve, a důkazy, které byly získány na základě spolupráce ze strany žadatele o shovívavost.
Zadruhé za účelem případného stanovení míry snížení pokuty je třeba přihlédnout ke dvěma kritériím: době, kdy byly důkazy předloženy, a míře, v jaké tyto důkazy představovaly přidanou hodnotu. Komise může v rámci této analýzy vzít v úvahu také rozsah a stálost jakékoli spolupráce, kterou podnik poskytl poté, co předložil důkazy.
Pokud tedy mají důkazy poskytnuté Komisi významnou přidanou hodnotu a podnik není prvním nebo druhým podnikem, který takové důkazy předložil, maximální míra snížení pokuty, kterou by mu jinak Komise mohla uložit, je 20 %. Čím dříve dojde ke spolupráci a čím větší bude míra přidané hodnoty, tím vyšší bude míra snížení, která může dosáhnout maximálně 20 % částky, kterou by jinak Komise mohla uložit. Základními prvky systému zavedeného sdělením o shovívavosti jsou tedy chronologické pořadí a rychlost spolupráce poskytnuté účastníky kartelové dohody. Totéž platí i stran míry přidané hodnoty jednotlivých důkazů, které podnik v tomto ohledu poskytl. V této souvislosti je třeba uvést, že i když je Komise povinna uvést důvody, proč se domnívá, že informace předložené podnikem v rámci sdělení o shovívavosti jsou či nejsou příspěvkem odůvodňujícím snížení uložené pokuty, podniky, které v tomto ohledu chtějí rozhodnutí Komise zpochybnit, naproti tomu musejí prokázat, že informace, které dobrovolně poskytly, byly rozhodující pro to, aby Komise mohla prokázat naplnění skutkové podstaty protiprávního jednání, a tedy přijmout rozhodnutí ukládající pokuty.
S ohledem na účel snížení tedy Komise nemůže odhlédnout od užitečnosti poskytnuté informace, jež nezbytně závisí na důkazech, které již měla k dispozici. Pokud totiž podnik v rámci žádosti o shovívavost toliko potvrdí, a to méně přesným a méně jednoznačným způsobem, některé informace, které již byly na základě spolupráce poskytnuty jiným podnikem, stupeň spolupráce poskytnuté tímto podnikem sice pro Komisi může mít jistý význam, nelze jej však považovat za srovnatelný se stupněm spolupráce poskytnuté podnikem, jenž uvedené informace dodal jako první. Prohlášení, které pouze do určité míry potvrzuje prohlášení, které již Komise měla k dispozici, totiž neusnadňuje činnost Komise výrazným způsobem. Nemůže tedy postačovat k odůvodnění snížení pokuty na základě sdělení o shovívavosti.
Kromě toho prohlášení podniku obviněného z účasti na kartelové dohodě, jehož správnost je popírána několika dalšími obviněnými podniky, nemůže být považováno za dostatečný důkaz existence protiprávního jednání spáchaného těmito podniky a nebýt přitom podloženo jinými důkazními materiály.
(viz body 86–94)
3. V oblasti hospodářské soutěže platí, že Komise disponuje v rámci zkoumání významné přidané hodnoty informací, které jí byly předloženy na základě jejího sdělení o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů, určitým prostorem pro uvážení. Unijní soud se nicméně nemůže opřít o uvedený prostor pro uvážení, aby z tohoto důvodu upustil od důkladného přezkumu právních i skutkových posouzení, ke kterým Komise v tomto ohledu dospěla. Uvedené platí tím spíše tehdy, když je požadováno, aby sám unijní soud posoudil hodnotu, kterou je třeba přiznat důkazům předloženým v průběhu řízení, jež vedlo ke konstatování porušení práva hospodářské soutěže.
(viz body 95, 96)