Žaloba podaná dne 2. října 2009 - 1. garantovaná v. Komise
(Věc T-392/09)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Žalobkyně: 1. garantovaná a.s. (Bratislava, Slovenská republika) (zástupci: M. Powell, Solicitor, A. Sutton and G. Forwood, Barristers)
Žalovaná: Komise Evropských společenství
Návrhové žádání žalobkyně
zrušit rozhodnutí Komise ze dne 22. července 2009 týkající se řízení podle článku 81 ES a článku 53 Dohody o EHP ve věci č. COMP/39.396 - Činidla na bázi karbidu vápníku a hořčíku pro ocelářský průmysl a plynárenský průmysl, celé nebo v části, v níž je určeno žalobkyni;
podpůrně snížit pokutu uloženou žalobkyni v článku 2 rozhodnutí týkajícího se řízení podle článku 81 ES a článku 53 Dohody o EHP ve věci č. COMP/39.396 - Činidla na bázi karbidu vápníku a hořčíku pro ocelářský průmysl a plynárenský průmysl,
uložit Komisi náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Svou žalobou se žalobkyně domáhá částečného zrušení rozhodnutí Komise K (2009) 5791 v konečném znění ze dne 22. července 2009, kterým bylo rozhodnuto o existenci kartelu v odvětví karbidu vápníku a hořčíku, v jehož důsledku došlo k porušení článku 81 ES, za které byla žalobkyně shledána odpovědnou společně a nerozdílně se společností Novácke chemické závody a.s. ("NCHZ").
Žaloba je založena na dvou obsáhlých důvodech.
Zaprvé žalobkyně tvrdí, že Komise se dopustila právního a skutkového omylu tím, že přičítá jednání NCHZ žalobkyni, jednak tím, že nezákonně obrátila důkazní břemeno na žalobkyni, a jednak tím, že sama důkazní břemeno neunesla. Žalobkyně tvrdí, že Komise na ni jakožto většinového akcionáře společnosti, která se přímo účastnila porušení pravidel hospodářské soutěže, nesprávně použila domněnku použitelnou na mateřské společnosti s dceřinými společnostmi, které zcela vlastní. V každém případě žalobkyně tvrdí, že Komise neprokázala, že žalobkyně skutečně účinně vykonávala rozhodující vliv na NCHZ v době protiprávního jednání.
Zadruhé se žalobkyně v případě, že Soudní dvůr potvrdí její odpovědnost, podpůrně domáhá, aby pokuta, která jí byla uložena společně a nerozdílně s NCHZ, byla snížena v plné jurisdikci Soudního dvora podle článku 229 ES ve spojení s článkem 31 nařízení (ES) č. 1/2003
1, neboť Komise nesprávně použila hranici 10 % obratu obsaženou v článku 23 nařízení (ES) č. 1/2003. Podle žalobkyně se Komise zjevně dopustila omylu, když použila rok 2007 místo roku 2008 jako referenční rok pro výpočet 10 % obratu.
Kromě toho žalobkyně tvrdí, že rozhodnutí Komise nepoužít obecné pravidlo obsažené v čl. 23 odst. 2 nařízení (ES) č. 1/2003 je porušením podstatných formálních náležitostí, neboť Komise měla předtím respektovat právo žalobkyně být vyslechnuta.
Navíc žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí je stiženo pochybením Komise, jež neuvedla důvody pro nepoužití obecného pravidla, podle něhož je základem pro výpočet 10 % obratu předcházející hospodářský rok.
Pokud se týká výše pokuty, žalobkyně tvrdí, že je nepřiměřená ve vztahu k sledovaným legitimním zájmům, konkrétně k tomu, aby hospodářská soutěž na vnitřním trhu nebyla narušena. Podle žalobkyně výše pokuty sníží počet soutěžitelů a posílí pozici přední společnosti Akzo Nobel na trhu, což je v rozporu s cílem uvedeným v článku 3 ES.
Konečně žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila nesprávného posouzení, když nepoužila své vlastní pokyny
2, pokud jde o schopnost žalobkyně zaplatit tuto pokutu. Žalobkyně zvláště tvrdí, že zamítnutí jejích podání o její neschopnosti platit je stiženo vadou spočívající v nedostatečném odůvodnění a je zjevně nepřiměřené, protože Komise údajně nezohlednila objektivní důkaz, který jí byl poskytnut, že uložení pokuty by nezvratně ohrozilo ekonomickou životaschopnost žalobkyně a vedlo by ke ztrátě veškeré hodnoty jejího majetku.