ROZSUDEK TRIBUNÁLU (devátého senátu)
8. července 2015(*)
„Ochranná známka Společenství – Řízení o prohlášení neplatnosti – Obrazová ochranná známka Společenství REDROCK – Starší národní slovní ochranné známky ROCK, KEPROCK, FLEXIROCK, FORMROCK, FLOOR-ROCK, TERMAROCK, KLIMAROCK, SPEEDROCK, DUROCK, SPLITROCK, PLANAROCK, TOPROCK, KLEMMROCK, FIXROCK, SONOROCK PLUS, VARIROCK, SONOROCK a MASTERROCK – Relativní důvod pro zamítnutí zápisu – Článek 8 odst. 1 písm. b) a čl. 53 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 207/2009“
Ve věci T‑548/12,
Deutsche Rockwool Mineralwoll GmbH & Co. OHG, se sídlem v Gladbecku (Německo), zastoupená J. Krenzelem, advokátem,
žalobkyně,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému V. Mahelkou, P. Geroulakosem a M. Rajh, jako zmocněnci,
žalovanému,
podporovanému
Redrock Construction s.r.o., se sídlem v Praze (Česká republika), zastoupenou D. Kroftou, advokátem,
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 16. října 2012 (věc R 1596/2011-4), týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi společnostmi Deutsche Rockwool Mineralwoll GmbH & Co. OHG a Redrock Construction s.r.o.,
TRIBUNÁL (devátý senát),
ve složení G. Berardis, předseda, O. Czúcz (zpravodaj) a A. Popescu, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: I. Drăgan, rada,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 18. prosince 2012,
s přihlédnutím k vyjádření OHIM k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 14. května 2013,
s přihlédnutím k vyjádření vedlejší účastnice k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 16. dubna 2013,
s přihlédnutím k replice došlé kanceláři Tribunálu dne 21. srpna 2013,
po jednání konaném dne 12. listopadu 2014,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 20. května 2004 podala vedlejší účastnice, společnost Redrock Construction s.r.o., u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) přihlášku ochranné známky Společenství na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění pozdějších předpisů [nahrazeného nařízením Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1)].
2 Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je následující obrazové označení:
3 Výrobky a služby, pro které byl zápis ochranné známky požadován, náležejí zejména do tříd 1, 2, 17, 19 a 37 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu:
– třída 1: „Chemické výrobky určené pro průmysl; tmely, spadající do této třídy; chemické pomocné materiály pro průmyslové užití; syntetické pryskyřice; nezpracované umělé pryskyřice; epoxidové pryskyřice; chemické sloučeniny pro průmyslové účely; lepidla pro použití v průmyslu; konzervační přípravky pro cement s výjimkou barev a olejů; chemická plnidla a plnicí činidla“;
– třída 2: „Nátěrové hmoty (barvy) a pomocné nátěrové přípravky; barvy; barvy práškové a plniva; nátěry, laky; přírodní pryskyřice v nezpracovaném stavu; tmely, zařazené v této třídě; ochranné přípravky proti korozi; ředidla pro barvy a laky“;
– třída 17: „Materiály těsnicí a izolační; výplňové tmely; izolační hmoty“;
– třída 19: „Stavební materiály nekovové; beton; malta; cement; omítky; sádra; cementové směsi; nátěrové hmoty pro užití ve stavebnictví; materiály pro stavbu silnic nekovové; podlahy nekovové; materiály pro použití v konstrukci svodu vlhkosti nekovové; směsi pro kladení podlah; stavební dříví“;
– třída 37: „Stavebnictví; pozemní stavitelství; informace stavebního charakteru; opravy a instalační služby; poradenství ve stavebnictví“.
4 Dne 5. března 2010 bylo dotyčné označení zapsáno jako ochranná známka Společenství (dále jen „napadená ochranná známka“) pod číslem 3 866 365 zejména pro výše uvedené výrobky a služby.
5 Dne 6. dubna 2010 podala žalobkyně, společnost Deutsche Rockwool Mineralwoll GmbH & Co. OHG, návrh na prohlášení neplatnosti napadené ochranné známky na základě čl. 53 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009, ve spojení s čl. 8 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení.
6 Návrh na prohlášení neplatnosti byl založen na následujících ochranných známkách:
– starší slovní ochranné známce ROCK, zapsané v Německu dne 24. března 2003 pod číslem 30 229 274 pro výrobky a služby náležející do tříd 1, 6 až 8, 17, 19, 37 a 42,
– starší slovní ochranné známce KEPROCK, zapsané v Německu dne 30. května 2003 pod číslem 30 312 115 pro následující výrobky a služby:
– třída 17: „Výrobky z minerální vlny ve formě sítí, rohoží, minerálních plstí, desek, lamelových rohoží, lamelových desek a tvářených dílů, tyto výrobky též s jednostranným nebo oboustranným povlakem disperzí umělých hmot nebo vodního skla nebo hydraulických pojiv nebo pojiv na bázi umělé pryskyřice, s plnivy nebo barevnými pigmenty či bez nich, veškeré výrobky k tepelné a zvukové izolaci, zejména prvky pro střešní izolaci pro ploché střechy, ploché nakloněné střechy a šikmé střechy; prvky pro valbové střechy, přednostně ve tvaru desek“;
– třída 19: „Výrobky z minerální vlny ve formě sítí, rohoží, minerálních plstí, desek, lamelových rohoží, lamelových desek a tvářených dílů; zvukově izolační desky pro suché podlahy, desky z minerálních vláken pro obrácené střechy, tyto výrobky též s jednostranným nebo oboustranným povlakem disperzí umělých hmot nebo vodního skla nebo hydraulických pojiv nebo pojiv na bázi umělé pryskyřice, s plnivy nebo barevnými pigmenty či bez nich, veškeré výrobky pro požární ochranu nebo jako stavební materiál pro stavební účely, zejména prvky pro střešní izolaci pro ploché střechy, ploché nakloněné střechy a šikmé střechy; prvky pro valbové střechy, přednostně ve tvaru desek“;
– třída 37: „Stavebnictví; instalační práce, zejména tepelně a zvukově izolační práce na střechách, jakož i instalace protipožárních prvků, především na střechách“.
– starší slovní ochranné známce FLEXIROCK, zapsané v Německu dne 21. září 1994 pod číslem 2 078 534 pro výrobky ve třídách 17 a 19;
– starší slovní ochranné známce FORMROCK, zapsané v Německu dne 21. září 1994 pod číslem 2 078 535 pro výrobky ve třídách 17 a 19;
– starší slovní ochranné známce FLOOR-ROCK, zapsané v Německu dne 6. října 1994 pod číslem 2 079 579 pro výrobky ve třídách 17 a 19;
– starší slovní ochranné známce TERMAROCK, zapsané v Německu dne 18. září 1995 pod číslem 39 502 727 pro výrobky ve třídách 17 a 19;
– starší slovní ochranné známce KLIMAROCK, zapsané v Německu dne 7. května 1996 pod číslem 39 517 348 pro výrobky ve třídách 17 a 19;
– starší slovní ochranné známce SPEEDROCK, zapsané v Německu dne 21. května 1996 pod číslem 39 543 868 pro výrobky ve třídách 17 a 19;
– starší slovní ochranné známce DUROCK, zapsané v Německu dne 11. června 1996 pod číslem 39 551 027 pro výrobky ve třídách 17 a 19;
– starší slovní ochranné známce SPLITROCK, zapsané v Německu dne 23. května 1996 pod číslem 39 605 619 pro výrobky ve třídách 17 a 19;
– starší slovní ochranné známce PLANAROCK, zapsané v Německu dne 17. prosince 1996 pod číslem 39 644 214 pro výrobky ve třídách 17 a 19;
– starší slovní ochranné známce TOPROCK, zapsané v Německu dne 23. dubna 1997 pod číslem 39 707 589 pro výrobky ve třídách 17 a 19;
– starší slovní ochranné známce KLEMMROCK, zapsané v Německu dne 10. října 1997 pod číslem 39 737 546 pro výrobky ve třídách 17 a 19;
– starší slovní ochranné známce FIXROCK, zapsané v Německu dne 23. srpna 1999 pod číslem 39 920 622 pro výrobky ve třídách 6, 17 a 19;
– starší slovní ochranné známce SONOROCK PLUS, zapsané v Německu dne 11. února 2002 pod číslem 30 166 175 pro výrobky a služby ve třídách 17, 19 a 37;
– starší slovní ochranné známce VARIROCK, zapsané v Německu dne 11. února 2002 pod číslem 30 166 176 pro výrobky a služby ve třídách 17, 19 a 37;
– starší slovní ochranné známce SONOROCK, zapsané v Německu dne 11. února 2002 pod číslem 30 166 177 pro výrobky a služby ve třídách 17, 19 a 37;
– starší slovní ochranné známce MASTERROCK, zapsané v Německu dne 9. července 2002 pod číslem 30 212 141 pro výrobky a služby ve třídách 17, 19 a 37.
7 Návrh na prohlášení neplatnosti byl podán na základě veškerých výrobků a služeb, na které se vztahují starší ochranné známky, a byl namířen proti všem výrobkům a službám, na které se vztahuje napadená ochranná známka, jež jsou uvedeny v bodě 3.
8 Rozhodnutím ze dne 12. července 2011 zrušovací oddělení návrh na prohlášení neplatnosti podaný žalobkyní zamítlo. Podle zrušovacího oddělení byly výrobky a služby, na které se vztahují kolidující označení, totožné nebo podobné. Pokud jde o prvek „rock“, zrušovací oddělení mělo za to, že popisuje výrobky, na které se vztahují starší ochranné známky, a že kolidující označení vykazují určitý stupeň podobnosti. S ohledem na vysokou úroveň pozornosti relevantní veřejnosti však zrušovací oddělení dospělo k závěru, že nebezpečí záměny neexistuje, pokud jde o všechny starší ochranné známky. Konečně zrušovací oddělení odmítlo argument žalobkyně vycházející z údajné existence skupiny ochranných známek.
9 Dne 3. srpna 2011 podala žalobkyně k OHIM proti rozhodnutí zrušovacího oddělení odvolání.
10 Rozhodnutím ze dne 16. října 2012 (dále jen „napadené rozhodnutí“) čtvrtý odvolací senát rozhodnutí zrušovacího oddělení potvrdil. Co se týče návrhu na prohlášení neplatnosti postaveného na starší ochranné známce ROCK, odvolací senát zdůraznil, že neexistence nebezpečí záměny byla s konečnou platností konstatována Tribunálem v rozsudku ze dne 13. října 2009, Deutsche Rockwool Mineralwoll v. OHIM – Redrock Construction (REDROCK) (T‑146/08, EU:T:2009:398). Co se týče návrhu na prohlášení neplatnosti postaveného na starší ochranné známce KEPROCK, měl odvolací senát za to, že úroveň pozornosti relevantní veřejnosti je vysoká, že výrobky u napadené ochranné známky ve třídách 1 a 2 a stavební dříví ve třídě 19 jsou odlišné, zatímco zbylé napadené výrobky a služby jsou zčásti shodné a zčásti podobné výrobkům a službám, na které se vztahuje ochranná známka KEPROCK. Kolidující označení mají kromě toho nižší než průměrnou míru vzhledové podobnosti a průměrnou míru fonetické podobnosti, avšak nevykazují žádnou pojmovou podobnost. Konečně společná část „rock“ má jen nízkou rozlišovací způsobilost. V důsledku toho nebezpečí záměny neexistuje. Odvolací senát měl za to, že nebezpečí záměny je vyloučeno rovněž s ohledem na zbylé starší ochranné známky v podstatě ze stejných důvodů. Odvolací senát měl navíc za to, že rozšířená ochrana poskytnutá skupinám ochranných známek nemůže být v projednávané věci uplatněna.
Návrhová žádání účastníků řízení
11 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– uložil OHIM náhradu nákladů řízení.
12 OHIM a vedlejší účastnice navrhují, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
13 Žalobkyně na podporu své žaloby uplatňuje jediný žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) a čl. 53 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009.
14 Podle těchto článků se ochranná známka Společenství prohlásí za neplatnou na základě návrhu podaného majitelem starší ochranné známky, pokud z důvodu totožnosti nebo podobnosti se starší ochrannou známkou a totožnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb, na které se obě ochranné známky vztahují, existuje nebezpečí záměny u veřejnosti na území, na kterém je starší ochranná známka chráněna. Nebezpečí záměny zahrnuje i nebezpečí asociace se starší ochrannou známkou. Kromě toho se podle čl. 8 odst. 2 písm. a) bodu ii) nařízení č. 207/2009 staršími ochrannými známkami rozumějí ochranné známky zapsané v členském státě s dřívějším datem podání přihlášky, než je datum podání přihlášky ochranné známky Společenství.
15 Podle ustálené judikatury představuje nebezpečí záměny nebezpečí, že se veřejnost může domnívat, že dotčené výrobky nebo služby pocházejí od stejného podniku, případně od podniků hospodářsky propojených. Nebezpečí záměny musí být posuzováno globálně podle toho, jak relevantní veřejnost vnímá dotčená označení a výrobky nebo služby, přičemž musí být zohledněny všechny relevantní faktory projednávaného případu, zejména vzájemná závislost mezi podobností označení a podobností výrobků nebo služeb, na které se vztahuje ochranná známka [rozsudky ze dne 9. července 2003, Laboratorios RTB v. OHIM – Giorgio Beverly Hills (GIORGIO BEVERLY HILLS), T‑162/01, Recueil, EU:T:2003:199, body 30 až 33, a ze dne 7. listopadu 2013, Three-N-Products v. OHIM – Munindra (AYUR), T‑63/13, EU:T:2013:583, bod 14].
16 V projednávané věci je třeba uvést, že Tribunál v rozsudku REDROCK, bod 10 výše (EU:T:2009:398), konstatoval, že mezi označeními ROCK a REDROCK neexistuje nebezpečí záměny. Žalobkyně tento závěr, který se ostatně stal pravomocným, nezpochybňuje. Je tedy třeba posoudit nebezpečí záměny mezi označením REDROCK a zbývajícími staršími ochrannými známkami.
17 V tomto ohledu je účelné poznamenat, že žalobkyně jak před OHIM, tak před Tribunálem zaměřila svou argumentaci na nebezpečí záměny mezi označením REDROCK a starší ochrannou známkou KEPROCK a soustředila se na výrobky, na které se vztahují starší ochranné známky, jež jsou vyráběny především z minerální vlny, aniž předložila samostatnou argumentaci ohledně služeb, na které se vztahují tyto ochranné známky.
K relevantní veřejnosti
18 Pokud jde o stupeň pozornosti relevantní veřejnosti pro účely globálního posouzení nebezpečí záměny, podle judikatury se má za to, že průměrný spotřebitel dotčených výrobků a služeb je běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný. Je rovněž třeba zohlednit skutečnost, že se úroveň pozornosti průměrného spotřebitele může měnit v závislosti na kategorii dotčených výrobků nebo služeb [viz rozsudek ze dne 13. února 2007, Mundipharma v. OHIM – Altana Pharma (RESPICUR), T‑256/04, Sb. rozh., EU:T:2007:46, bod 42 a citovaná judikatura].
19 V projednávané věci měl odvolací senát za to, že relevantním územím je Německo, tj. země zápisu a ochrany starších ochranných známek, a že relevantní veřejnost se skládá z odborníků ve stavebnictví a příležitostně i z průměrných spotřebitelů dobře informovaných v oblasti stavebnictví, kteří nakupují dotčené výrobky v obchodech pro kutily. Odvolací senát měl za to, že úroveň pozornosti veřejnosti je v okamžiku nákupu vysoká z důvodu ceny a očekávané dlouhodobé trvanlivosti dotčených výrobků.
20 Žalobkyně tuto analýzu nezpochybňuje.
21 Je třeba zdůraznit, že dotčené výrobky, v převážné míře stavební materiály, nejsou určeny k tomu, aby byly průměrnými spotřebiteli užívány každodenně. Jejich specializovaná povaha vyžaduje přesnou a obezřetnou volbu nezávisle na ceně a množství prodávaných výrobků. Kromě toho samotná skutečnost, že určitý typ výrobků spotřebitel nenakupuje pravidelně, naznačuje, že úroveň jeho pozornosti bude spíše vysoká. Je třeba dodat, že i když je část dotčených výrobků přístupná široké veřejnosti, zřídkakdy dochází k tomu, že by je nakupovali spotřebitelé sami, jelikož tento úkol zpravidla svěří odborníkovi nebo se poradí se spotřebiteli, jejichž úroveň znalostí v dané oblasti je vyšší než průměrná (v tomto smyslu viz rozsudek REDROCK, bod 10 výše, EU:T:2009:398, body 45 a 46).
22 Je třeba dodat, že znalosti o vlastnostech, jakosti a obchodním původu stavebních materiálů jsou pro relevantní veřejnost tím významnější, že často dochází k tomu, že tyto výrobky – stanou-li se součástí určité budovy – mohou být nahrazeny jen s vysokými náklady. Navíc jejich špatná jakost může v budově způsobit škody, což si může vyžádat nákladný zásah. Z těchto důvodů je rozumné počítat s tím, že i průměrný spotřebitel, který úkol spočívající ve výběru těchto výrobků nesvěří odborníkovi, provede na internetu rešerše dotčených výrobků a v každém případě jej zajímá původ a totožnost výrobce těchto výrobků.
23 Stejně je tomu v případě stavebních služeb náležejících do třídy 37, jejichž volba předpokládá přesný a obezřetný výběr a vyžaduje vysokou míru opatrnosti ze strany relevantní veřejnosti.
24 Je proto třeba mít za to, že úroveň pozornosti relevantní veřejnosti je zvláště vysoká (v tomto smyslu viz rozsudek REDROCK, bod 10 výše, EU:T:2009:398, bod 47).
Ke srovnání výrobků a služeb, na které se vztahují ochranné známky REDROCK a KEPROCK
25 V napadeném rozhodnutí měl odvolací senát za to, že výrobky, na které se vztahuje napadená ochranná známka, náležející do tříd 1 a 2 a stavební dříví zařazené do třídy 19 jsou odlišné, zatímco zbývající napadené výrobky a služby jsou zčásti shodné a zčásti podobné výrobkům a službám, na které se vztahuje ochranná známka KEPROCK.
26 Žalobkyně toto posouzení zpochybňuje. Uvádí, že výrobky, na něž se vztahuje napadená ochranná známka, zahrnuté ve třídách 1 a 2 mají stejný účel užívání jako výrobky, na něž se vztahuje ochranná známka KEPROCK zařazené do tříd 17 a 19 nebo mohou být komplementární ve vztahu k těmto výrobkům. Kromě toho jsou podle ní distribuční kanály stejné. Uvedené výrobky jsou tedy podobné. Žalobkyně má dále za to, že „těsnicí materiály“, na něž se vztahuje napadená ochranná známka, zařazené do třídy 17 jsou izolačním materiálům, na něž se vztahuje ochranná známka KEPROCK, zařazeným do tříd 17 a 19 nejen podobné, ale jsou jim rovněž velmi podobné.
27 Je nutno konstatovat, že podle napadeného rozhodnutí jsou „materiály izolační; výplňové tmely; izolační hmoty“ ve třídě 17 u napadené ochranné známky shodné s „veškerými výrobky k tepelné a zvukové izolaci“ v téže třídě u ochranné známky KEPROCK. Odvolací senát měl rovněž tak za to, že „stavební materiály nekovové“ ve třídě 19 u napadené ochranné známky jsou shodné se stavebním materiálem v téže třídě u ochranné známky KEPROCK. Podle odvolacího senátu jsou konečně stavební služby ve třídě 37, na něž se vztahují dotčená označení, rovněž shodné.
28 Odvolací senát měl za to, že i přes totožnost těchto výrobků a služeb, na něž se vztahují kolidující označení, nebezpečí záměny neexistuje.
29 Je tedy třeba přezkoumat nejprve otázku, zda odvolací senát mohl s ohledem na výrobky a služby, na něž se vztahují kolidující označení, o nichž měl za to, že jsou totožné, platně dospět k závěru, že nebezpečí záměny neexistuje. Platnost takového závěru v napadeném rozhodnutí by totiž přezkum míry podobnosti zbylých výrobků a služeb učinila nadbytečným.
30 Tribunál tak považuje za účelné přezkoumat nejprve podobnost mezi označeními REDROCK a KEPROCK.
Ke srovnání označení REDROCK a KEPROCK
31 Žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že nesprávně posoudil podobnost mezi označeními REDROCK a KEPROCK a popisný charakter prvku „rock“ v kontextu výrobků v odvětví stavebnictví.
32 Je třeba připomenout, že globální posouzení nebezpečí záměny, co se týče vzhledové, fonetické nebo pojmové podobnosti kolidujících označení, musí být založeno na celkovém dojmu, kterým tato označení působí, s přihlédnutím zejména k jejich rozlišujícím a dominantním prvkům. Vnímání ochranných známek průměrným spotřebitelem dotčených výrobků nebo služeb hraje rozhodující úlohu v globálním posouzení tohoto nebezpečí. V tomto ohledu průměrný spotřebitel vnímá obvykle ochrannou známku jako celek a nezabývá se jejími jednotlivými detaily (viz rozsudek ze dne 12. června 2007, OHIM v. Shaker, C‑334/05 P, Sb. rozh., EU:C:2007:333, bod 35 a citovaná judikatura).
33 Posouzení podobnosti mezi dvěma ochrannými známkami se nemůže omezit na to, že se zohlední pouze jedna složka kombinované ochranné známky a srovná se s jinou ochrannou známkou. Naopak je třeba provést srovnání, při kterém budou dotčené ochranné známky posuzovány každá jako celek, což nevylučuje, že celkovému dojmu, který kombinovaná ochranná známka vyvolává v paměti relevantní veřejnosti, může za určitých okolností dominovat jedna nebo více jejích složek (viz rozsudek OHIM v. Shaker, bod 32 výše, EU:C:2007:333, bod 41 a citovaná judikatura). Posoudit podobnost pouze na základě dominantního prvku je možné pouze v případě, že všechny ostatní složky ochranné známky jsou zanedbatelné (rozsudky OHIM v. Shaker, bod 32 výše, EU:C:2007:333, bod 42, a ze dne 20. září 2007, Nestlé v. OHIM, C‑193/06 P, EU:C:2007:539, bod 42). Tak tomu může být zejména v případě, kdy je tato složka sama o sobě způsobilá dominovat představě této ochranné známky, kterou si relevantní veřejnost uchovává v paměti, takže všechny ostatní složky ochranné známky jsou v celkovém dojmu vyvolávaném touto ochrannou známkou zanedbatelné (výše uvedený rozsudek Nestlé v. OHIM, EU:C:2007:539, bod 43).
Úvodní poznámky
34 Podle judikatury je k určení rozlišovací způsobilosti prvku, který tvoří ochrannou známku, třeba posoudit více či méně velkou způsobilost tohoto prvku přispět k identifikaci výrobků nebo služeb, pro které byla ochranná známka zapsána, jako pocházejících od určitého podniku, a tedy odlišit tyto výrobky nebo služby od výrobků nebo služeb jiných podniků. Při tomto posuzování je třeba zohlednit zejména vnitřní vlastnosti dotčeného prvku s ohledem na otázku, zda tento prvek postrádá či nepostrádá jakoukoli způsobilost popisovat výrobky nebo služby, pro které byla ochranná známka zapsána [rozsudky ze dne 13. června 2006, Inex v. OHIM – Wiseman (Vyobrazení kravské kůže), T‑153/03, Sb. rozh., EU:T:2006:157, bod 35, a ze dne 27. února 2008, Citigroup v. OHIM – Link Interchange Network (WORLDLINK), T‑325/04, EU:T:2008:51, bod 66].
35 V projednávané věci měl odvolací senát v kontextu vzhledového srovnání za to, že relevantní veřejnost prvek „rock“ identifikuje jako slovo, avšak kolidující označení přezkoumal jako celek. Pokud jde o fonetické srovnání, odvolací senát konstatoval, že relevantní veřejnost bude označení REDROCK vnímat jako anglické slovo složené ze slov základní slovní zásoby, zatímco ochranná známka KEPROCK bude vnímána jako fantazijní výraz. Dále podle odvolacího senátu budou relevantní němečtí spotřebitelé z pojmového hlediska bezprostředně vnímat význam obou slov z anglické základní slovní zásoby, která tvoří ochrannou známku REDROCK. Navíc si spotřebitelé s ohledem na dotčené výrobky a služby spojí prvek „rock“ s německými ekvivalenty slova „kámen“, a sice „Fels“ a „Stein“, takže má uvedený prvek podle odvolacího senátu nízkou rozlišovací způsobilost. Odvolací senát měl ostatně za to, že kombinace písmen „kep“ nemá v angličtině ani v němčině žádný význam. Podle něj tedy veřejnost nemá důvod ochrannou známku KEPROCK rozkládat a bude ji vnímat jako fantazijní slovní složeninu.
36 Zaprvé je třeba uvést, že žalobkyně tvrdí, že relevantní veřejnost nahlíží na ochrannou známku jako na celek. Má tedy za to, že odvolací senát nesprávně přezkoumal první a druhou slabiku kolidujících označení odděleně.
37 V tomto ohledu je třeba uvést, že i když průměrný spotřebitel vnímá obvykle ochrannou známku jako celek a nezabývá se jejími jednotlivými detaily (rozsudek ze dne 22. června 1999, Lloyd Schuhfabrik Meyer, C‑342/97, Recueil, EU:C:1999:323, bod 25), nic to nemění na tom, že průměrný spotřebitel, vnímaje slovní označení, identifikuje slovní prvky, které mu připomenou konkrétní význam nebo které se budou podobat slovům, která zná [rozsudky ze dne 6. října 2004, Vitakraft-Werke Wührmann v. OHIM – Krafft (VITAKRAFT), T‑356/02, Sb. rozh., EU:T:2004:292, bod 51, a RESPICUR, bod 18 výše, EU:T:2007:46, bod 57]. Z hlediska posouzení fonetické, vzhledové a pojmové podobnosti mezi kolidujícími označeními je relevantní identifikace slovních prvků, jež jsou pro spotřebitele srozumitelné [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. června 2010, MIP Metro v. OHIM – CBT Comunicación Multimedia (Metromeet), T‑407/08, Sb. rozh., EU:T:2010:256, body 37 a 38].
38 Odvolací senát tedy správně uvedl, že relevantní veřejnost identifikuje slovní prvek „rock“ jako slovo, a to i když mezi tímto prvkem a ostatními prvky kolidujících označení neexistuje žádné vizuální oddělení. I když průměrný německy hovořící spotřebitel nemá důkladnou znalost angličtiny, výraz „rock“ je součástí základních anglických slov a jak odborníci, tak spotřebitelé si výraz „rock“ spojí s výrazem „kámen“ (rozsudek REDROCK, bod 10 výše, EU:T:2009:398, bod 53).
39 Stejně je tomu v případě prvku „red“ u napadené ochranné známky, který v angličtině označuje červenou barvu, a jelikož patří do základní slovní zásoby anglického jazyka, relevantní veřejnost jej pochopí přímo (rozsudek REDROCK, bod 10 výše, EU:T:2009:398, bod 78).
40 Odvolací senát se tedy nedopustil žádného pochybení, když měl za to, že relevantní veřejnost rozdělí ochrannou známku REDROCK na dva prvky „red“ a „rock“ a že tato veřejnost prvek „rock“ u ochranné známky KEPROCK identifikuje jako slovo mající určitý význam.
41 Je třeba dodat, že žalobkyně v argumentaci týkající se skupiny ochranných známek, jejichž společným prvkem je slovo „rock“, uznává, že uvedený prvek má určitou autonomii ve všech starších ochranných známkách, včetně ochranné známky KEPROCK, jelikož podle ní tento prvek představuje prvek označující známkovou řadu, jenž umožní veřejnosti spojit všechny tyto ochranné známky s jediným obchodním původem. Žalobkyně tak nemůže v jiném kontextu platně popřít, že prvek „rock“ představuje samostatný prvek identifikovatelný relevantní veřejností.
42 Konečně z napadeného rozhodnutí jasně vyplývá, že odvolací senát po identifikaci prvku „rock“ jakožto slova majícího určitý význam zohlednil při srovnání všechna kolidující označení a navíc konstatoval, že označení KEPROCK jako celek bude z fonetického a pojmového hlediska vnímáno jako fantazijní slovní složenina.
43 Žádná skutečnost přitom odvolacímu senátu nebrání v tom, aby nejprve identifikoval srozumitelné prvky kolidujících označení, posoudil jejich rozlišovací způsobilost a následně uvedená označení jako celek srovnal. Takový postup je zcela slučitelný s judikaturou citovanou v bodech 32 a 37. Kromě toho identifikace „rozlišujících“ a „dominantních“ prvků může vyžadovat posouzení relativní rozlišovací způsobilosti všech částí tvořících ochrannou známku, a tudíž identifikaci prvků s nižší rozlišovací způsobilostí. Zohlednění celkového dojmu vyvolaného ochrannými známkami v pozdější fázi přezkumu tím není dotčeno.
44 Argument žalobkyně vycházející z odděleného přezkumu prvků tvořících kolidující označení musí být tudíž odmítnut.
45 Zadruhé je třeba připomenout, že odvolací senát v několika pasážích napadeného rozhodnutí vycházel z popisného charakteru prvku „rock“.
46 V tomto ohledu je třeba uvést, že alespoň část stavebních materiálů, na něž se vztahuje napadená ochranná známka, a téměř všechny výrobky, na které se vztahují starší ochranné známky, jsou vyráběny ze surovin, jejichž základem je kámen, které si může relevantní veřejnost zvláště v jejich přírodním stavu snadno spojit s výrazem „rock“, a to i ve smyslu „skála“ nebo „útes“, takže tento výraz je ve vztahu k nim do značné míry popisný (rozsudek REDROCK, bod 10 výše, EU:T:2009:398, bod 54).
47 Toto zjištění nemůže být zpochybněno argumentem žalobkyně, podle něhož má výraz „rock“ v němčině jiné významy, a sice označení hudebního stylu a části ženského oblečení. Pro účely posouzení rozlišovací způsobilosti nebo popisného charakteru označení je totiž třeba zohlednit ten smysl uvedeného označení, který odkazuje na dotčené výrobky nebo označuje jednu z jejich vlastností (rozsudky ze dne 23. října 2003, OHIM v. Wrigley, C‑191/01 P, Recueil, EU:C:2003:579, bod 32, a REDROCK, bod 10 výše, EU:T:2009:398, bod 55).
48 Kromě toho v projednávané věci výraz „rock“ v sobě nese rovněž pochvalné sdělení, pokud jde o vlastnosti dotčených výrobků a služeb, které spadají zejména pod stavební materiály a stavební činnost, a to v tom smyslu, že může být chápán jako odkaz na odolnost a stabilitu skalních útesů či jiných kamenných útvarů. Pochvalný výraz týkající se vlastností dotčených výrobků nebo služeb přitom vůči nim nemá vysokou inherentní rozlišovací způsobilost [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 16. ledna 2008, Inter-Ikea v. OHIM – Waibel (idea), T‑112/06, EU:T:2008:10, bod 51, a REDROCK, bod 10 výše, EU:T:2009:398, bod 56].
49 Z toho vyplývá, že společný prvek „rock“ je ve vztahu k výrobkům a službám, na něž se vztahují kolidující označení, ve značené míře popisný a pochvalný, takže má jen nízkou inherentní rozlišovací způsobilost, jak správně uvedl odvolací senát.
Ke vzhledovému aspektu srovnání
50 Odvolací senát v napadeném rozhodnutí uvedl, že označení REDROCK a KEPROCK mají společnou druhou část a stejný počet písmen. Výrazné rozdíly však existují v počátečních částech označení, jimž veřejnost obvykle věnuje větší pozornost a které v projednávané věci rovněž představují ty části kolidujících ochranných známek, které mají největší rozlišovací způsobilost. Společné písmeno „e“ je v ochranné známce REDROCK a v ochranné známce KEPROCK vzhledově odlišné, jelikož má originální stylizaci. V důsledku toho jsou podle odvolacího senátu označení vzhledově obdobná v míře nižší než průměrné.
51 Žalobkyně má za to, že ochranné známky jsou ze vzhledového hlediska velmi podobné. Uvádí, že velká písmena „K“ a „R“, jakož i „P“ a „D“ mají podobnou strukturu.
52 Je třeba uvést, že se obě ochranné známky skládají ze sedmi písmen a sdílejí druhou slabiku „rock“.
53 Je však nutno konstatovat, že relevantní veřejnost uvedenou slabiku identifikuje jako slovo „rock“, které odkazuje na vlastnosti dotčených výrobků a služeb a má pouze nízkou rozlišovací způsobilost.
54 Kromě toho podle judikatury může počáteční část slovních prvků ochranné známky zaujmout pozornost spotřebitele více než následující části [rozsudek ze dne 17. března 2004, El Corte Inglés v. OHIM – González Cabello a Iberia Líneas Aéreas de España (MUNDICOR), T‑183/02 a T‑184/02, Recueil, EU:T:2004:79, bod 81). I když je pravda, že relevantní veřejnost pochopí rovněž slovo „red“ a dá jej do souvislosti s prvkem „rock“, nemění to dále nic na tom, že se obrazový prvek – stylizovaná reprodukce velkého šedého písmena „E“ – nachází v první části ochranné známky REDROCK.
55 Relevantní veřejnost tak bude ze vzhledového hlediska věnovat mnohem větší pozornost počátečním částem kolidujících označení než společnému prvku „rock“.
56 V projednávané věci se přitom počáteční část kolidujících označení liší ve dvou ze tří písmen, přičemž je společné pouze velké písmeno „E“. Navíc stylizace uvedeného velkého písmena „E“ a použití šedé barvy činí vzhledový dojem z prvku „red“ napadené ochranné známky ještě odlišnější od prvku „kep“ obsaženého ve starší ochranné známce.
57 Pokud jde o údajnou podobnost mezi velkými písmeny „K“ a „R“, jakož i „P“ a „D“, je třeba konstatovat, že s ohledem na vysokou úroveň pozornosti relevantní veřejnosti tato veřejnost zcela jistě postřehne, že jsou tato písmena odlišná, i když si uchová v paměti jen neúplnou představu o starší ochranné známce.
58 Je tedy třeba potvrdit analýzu odvolacího senátu, podle níž jsou dotčená označení ze vzhledového hlediska podobná v míře nižší než průměrné, a dále upřesnit, že uvedená podobnost je nízká.
K fonetickému aspektu srovnání
59 Pokud jde o srovnání z fonetického hlediska, podle napadeného rozhodnutí relevantní němečtí spotřebitelé vyslovují obě ochranné známky dvojslabičně. Sekvence samohlásek je stejná. Označení REDROCK je vnímáno jako anglické slovo skládající se ze slov základní slovní zásoby, takže ochranná známka je vyslovována podle pravidel anglické výslovnosti. Starší německá ochranná známka KEPROCK je vnímána jako fantazijní výraz, a proto se vyslovuje podle pravidel německé výslovnosti. I když se koncovka vyslovuje velmi podobně, je odlišný začátek jasně postřehnutelný. Ochranné známky jsou tak podle odvolacího senátu z fonetického hlediska průměrně podobné.
60 Podle žalobkyně neexistuje žádný praktický důvod, proč by německy hovořící spotřebitelé měli napadenou ochrannou známku vyslovovat podle pravidel anglické výslovnosti, když starší ochrannou známku KEPROCK vyslovují podle pravidel německé výslovnosti. Průměrný spotřebitel význam prvku „rock“ nechápe jako odpovídající německým slovům „Fels“ nebo „Gestein“. Německá veřejnost si naopak slovo „rock“ spojí se shodným německým výrazem pro „sukni“ nebo v případě pomyšlení na angličtinu s výrazem pro hudební styl. Vzhledem k tomu, že kolidující označení jsou vyslovována podle pravidel německé výslovnosti a že zvuk hlásek „r“ a „k“, jakož i „d“ a „p“ je podobný, jsou podle žalobkyně uvedená označení z fonetického hlediska velmi podobná.
61 Je třeba připomenout, že kolidující označení mají totožnou délku a sdílejí tutéž sekvenci samohlásek. Druhá slabika, a sice slovo „rock“, je rovněž společná.
62 Počáteční část naproti tomu obsahuje odlišné souhlásky.
63 Kromě toho relevantní veřejnost zajisté pochopí význam anglických slov „red“ a „rock“. Tato skutečnost však nebrání tomu, aby část spotřebitelů vyslovovala napadenou ochrannou známku podle pravidel německé výslovnosti.
64 Každopádně i v případě, že by dotčená označení byla vyslovována podle pravidel německé výslovnosti, zůstává rozdíl mezi zvukem hlásky „r“, která v němčině není alveolární, a zvukem hlásky „k“ velmi výrazný. Dále, i když je rozdíl mezi zvukem souhlásek „d“ a „p“ nepatrně menší, relevantní veřejnost jej může vnímat.
65 Ačkoli se při posouzení vychází z německé výslovnosti, je s ohledem na výše uvedené úvahy podobnost mezi dotčenými označeními z fonetického hlediska průměrná, jak správně uvedl odvolací senát.
K pojmovému aspektu srovnání
66 Podle napadeného rozhodnutí budou z pojmového hlediska relevantní němečtí spotřebitelé vnímat bezprostředně význam obou slov ze základní slovní zásoby, která tvoří ochrannou známku REDROCK. Napadená ochranná známka tak pro ně evokuje kámen červené barvy. Počáteční část ochranné známky KEPROCK naproti tomu žádný význam nemá, takže tato ochranná známka bude vnímána jako fantazijní slovní složenina. Kolidující označení jsou tak podle odvolacího senátu z pojmového hlediska odlišná.
67 Je třeba připomenout, že žalobkyně neuvedla žádný argument týkající se srovnání z pojmového hlediska.
68 Tribunál ve svém rozsudku REDROCK, bod 10 výše (EU:T:2009:398), již judikoval, že relevantní veřejnost, která provede spojení mezi anglickým přídavným jménem „red“ a anglickým podstatným jménem „rock“, pochopí prvek „rock“, z něhož je napadená ochranná známka složena, jako výraz znamenající „kámen“, „skála“ nebo „útes“. Jako celek tak popisuje představu určenou smyslem těchto slov (rozsudek REDROCK, bod 10 výše, EU:T:2009:398, bod 80).
69 Naproti tomu ochranná známka KEPROCK nevyvolává u spotřebitele žádnou konkrétní představu, jelikož prvek „kep“ nemá žádný význam. I když relevantní veřejnost přizná prvku „rock“ určitý význam, označení KEPROCK je celkově vnímáno jako fantazijní slovní složenina, která nemá žádný konkrétní význam.
70 V důsledku toho je třeba konstatovat, že není možné srovnat smysl označení REDROCK a KEPROCK, takže srovnání z pojmového hlediska zůstává v projednávané věci neutrálním prvkem.
71 S ohledem na předcházející je třeba dospět k závěru, že mezi kolidujícími označeními existuje ze vzhledového hlediska nízká podobnost a z fonetického hlediska průměrná podobnost, zatímco srovnání z pojmového hlediska je neutrální.
K nebezpečí záměny
72 Odvolací senát shledal, že mezi napadenou ochrannou známkou a staršími ochrannými známkami neexistuje nebezpečí záměny.
73 Žalobkyně toto posouzení zpochybňuje.
K nebezpečí záměny mezi označeními REDROCK a KEPROCK
74 Zaprvé je třeba uvést, že rozlišovací způsobilost starší ochranné známky KEPROCK je průměrná, jak správně uvedl odvolací senát. Tribunál totiž konstatuje, že označení KEPROCK není zvláště invenční či nápadné ani takové povahy, že by jeho inherentní rozlišovací způsobilost byla vyšší, než je obvyklá míra. Je třeba dodat, že žalobkyně sama neidentifikuje faktory, které by prokazovaly, že ochranná známka KEPROCK má vyšší rozlišovací způsobilost než průměrná ochranná známka, která nemá žádný význam. Žalobkyně ostatně netvrdí, že ochranná známka KEPROCK má zvýšenou rozlišovací způsobilost v důsledku užívání.
75 Zadruhé je třeba zdůraznit, že úroveň pozornosti relevantní veřejnosti je při nákupu dotčených výrobků a služeb zvláště vysoká a že uvedená veřejnost chce znát totožnost obchodního původu těchto výrobků a služeb.
76 Zatřetí je třeba připomenout, že mezi kolidujícími označeními existuje ze vzhledového hlediska nízká podobnost a z fonetického hlediska průměrná podobnost, zatímco srovnání označení z pojmového hlediska je neutrální.
77 V tomto ohledu je třeba dodat, že vzhledové, fonetické či pojmové hledisko kolidujících označení nemá vždy stejnou váhu a v rámci globálního posouzení nebezpečí záměny je nutno zohlednit povahu dotčených výrobků, jakož i analyzovat objektivní podmínky, za kterých se ochranné známky mohou prezentovat na trhu [rozsudek ze dne 6. října 2004, New Look v. OHIM – Naulover (NLSPORT, NLJEANS, NLACTIVE a NLCollection), T‑117/03 až T‑119/03 a T‑171/03, Sb. rozh., EU:T:2004:293, bod 49].
78 Stupeň fonetické podobnosti mezi dvěma ochrannými známkami má omezený význam v případě výrobků, které jsou uváděny na trh takovým způsobem, že relevantní veřejnost obvykle při nákupu vnímá ochrannou známku, která je označuje, rovněž vizuálně [rozsudky ze dne 14. října 2003, Phillips-Van Heusen v. OHIM – Pash Textilvertrieb und Einzelhandel (BASS), T‑292/01, Recueil, EU:T:2003:264, bod 55, a idea, bod 48 výše, EU:T:2008:10, body 78 a 79].
79 Tak je tomu přitom v případě stavebních materiálů, na které se vztahují kolidující označení, jež jsou uváděny na trh způsobem, jenž umožňuje průměrnému spotřebiteli vizuálně vnímat uvedené ochranné známky. Stejně tak je třeba zdůraznit, že výběru dotčených výrobků relevantní veřejností nutně předchází průzkum vlastností těchto výrobků v obchodech nebo na internetu, neboť se uvedená veřejnost chce ujistit o tom, že použité materiály budou dlouhodobě plnit svou funkci v budově, jejíž jsou součástí. Tyto okolnosti rovněž implikují, že je relevantní veřejnost vizuálně konfrontována s obrazem ochranné známky před tím, než učiní svou volbu.
80 Za těchto podmínek má Tribunál za to, že mezi ochrannými známkami REDROCK a KEPROCK, posuzovanými odděleně, neexistuje nebezpečí záměny, a to ani ve vztahu k výrobkům, na něž se obě ochranné známky vztahují, které jsou totožné. Průměrný spotřebitel, který při nákupu vykazuje zvláště vysoký stupeň pozornosti, bude totiž vnímat odlišnosti mezi ochrannými známkami a nebude se domnívat, že výrobky označené kolidujícími označeními mají tentýž obchodní původ.
81 Stejně je tomu v případě služeb, na něž se vztahují ochranné známky REDROCK a KEPROCK, ohledně nichž žalobkyně ostatně neuvádí žádné konkrétní argumenty. Relevantní veřejnost nezamění kolidující označení z důvodů uvedených v bodech 74 až 76 výše.
82 Je tedy zbytečné přezkoumávat argumenty žalobkyně, jejichž cílem je prokázat, že v případě určitých výrobků je podobnost vyššího stupně, než je podobnost konstatovaná v napadeném rozhodnutí, jelikož žádné nebezpečí záměny neexistuje ani v případě totožných výrobků a služeb. V tomto ohledu je třeba připomenout, že výraz „rock“ je ve vztahu ke všem výrobkům ve značné míře popisný a pochvalný a ve vztahu ke službám, na něž se vztahují starší ochranné známky, je pochvalný.
K nebezpečí záměny mezi ochrannou známkou REDROCK a zbývajícími staršími ochrannými známkami
83 Pokud jde o zbývající starší ochranné známky, odvolací senát měl za to, že rozdíly mezi uvedenými ochrannými známkami a označením REDROCK postačují k vyvážení totožnosti nebo podobnosti dotčených výrobků a služeb.
84 Žalobkyně, která se soustředila na srovnání ochranných známek REDROCK a KEPROCK, jakož i na svůj argument týkající se skupiny ochranných známek, neuvádí žádný zvláštní argument týkající se zbývajících starších ochranných známek (FLEXIROCK, FORMROCK, FLOOR-ROCK, TERMAROCK, KLIMAROCK, SPEEDROCK, DUROCK, SPLITROCK, PLANAROCK, TOPROCK, KLEMMROCK, FIXROCK, SONOROCK PLUS, VARIROCK, SONOROCK a MASTERROCK) posuzovaných odděleně.
85 Jde-li v tomto ohledu o srovnání ze vzhledového hlediska, je třeba upřesnit, že mezi zbývajícími staršími ochrannými známkami mají pouze ochranné známky TOPROCK a FIXROCK stejný počet písmen jako ochranná známka REDROCK. První části těchto ochranných známek, kterým relevantní veřejnost podle judikatury (viz bod 54 výše) věnuje zpravidla více pozornosti, jsou však zcela odlišné, jelikož žádné z písmen v prvcích „top“ a „fix“ neodpovídá prvku „red“. Ostatně, i když starší ochranné známky KLEMMROCK a SPEEDROCK obsahují písmeno „e“, je třeba připomenout, že zbývající část prvních částí dotčených označení je zcela odlišná od první části ochranné známky REDROCK, a navíc uvedené starší ochranné známky obsahují devět písmen, zatímco ochranná známka REDROCK jich obsahuje pouze sedm. I s ohledem na výskyt obrazového prvku v ochranné známce REDROCK jsou tedy ochranné známky TOPROCK, FIXROCK, SPEEDROCK a KLEMMROCK na straně jedné a ochranná známka REDROCK na straně druhé ze vzhledového hlediska nanejvýš slabě podobné, a to i přes společný prvek „rock“. To platí a fortiori pro zbývající starší ochranné známky.
86 Jde-li dále o srovnání z fonetického hlediska, je třeba dodat, že pouze zvučnost starší ochranné známky KLEMMROCK vykazuje určitou podobnost se zvučností ochranné známky REDROCK, a to z důvodu výskytu téže sekvence samohlásek a téhož počtu slabik. Kombinace souhlásek „k“ a „l“ na začátku označení však mírně zdůrazňuje výslovnost, k čemuž se připojuje ještě výskyt dvojitého písmene „m“, což výslovnost této ochranné známky ještě více odlišuje od výslovnosti ochranné známky REDROCK. Fonetická podobnost mezi ochrannou známkou KLEMMROCK a REDROCK je tedy nanejvýš nízká. To platí a fortiori pro zbývající starší ochranné známky.
87 Konečně pokud jde o srovnání z pojmového hlediska, je třeba upřesnit, že v případě většiny starších ochranných známek má výraz „rock“ stejný význam jako v případě ochranné známky REDROCK. První prvky „flexi“, „form“, „floor“, „terma“, „klima“, „speed“, „split“, „plana“, „top“, „klemm“, „fix“, „sono“, „vari“ a „master“ však mají význam, který je zcela odlišný od významu výrazu „red“, takže podobnost mezi dotčenými označeními z pojmového hlediska zůstává celkově nanejvýš na nízké úrovni. Pokud jde o ochrannou známku „DUROCK“, je třeba učinit stejný závěr za předpokladu, že průměrný německý spotřebitel identifikuje prvek „dur“ jako prvek odkazující na pojmy „trvanlivost“ či „odolnost“. Alternativně za předpokladu, že relevantní veřejnost nepřizná prvku „du“ žádný smysl, zůstává pojmové srovnání neutrální.
88 Je tedy třeba dospět k závěru, že s ohledem na zvláště vysokou úroveň pozornosti relevantní veřejnosti postačují rozdíly mezi napadenou ochrannou známkou a staršími ochrannými známkami FLEXIROCK, FORMROCK, FLOOR-ROCK, TERMAROCK, KLIMAROCK, SPEEDROCK, DUROCK, SPLITROCK, PLANAROCK, TOPROCK, KLEMMROCK, FIXROCK, SONOROCK PLUS, VARIROCK, SONOROCK a MASTERROCK k vyloučení jakéhokoli nebezpečí záměny.
K nebezpečí záměny, které údajně vyplývá z existence skupiny ochranných známek, jež mají společný prvek „rock“
89 V napadeném rozhodnutí odvolací senát dospěl k závěru, že se žalobkyně nemůže odvolávat na rozšířenou ochranu poskytnutou skupině ochranných známek.
90 Žalobkyně uvádí, že starší ochranné známky KEPROCK, FLEXIROCK, FORMROCK, FLOOR-ROCK, TERMAROCK, KLIMAROCK, SPEEDROCK, DUROCK, SPLITROCK, PLANAROCK, TOPROCK, KLEMMROCK, FIXROCK, SONOROCK PLUS, VARIROCK, SONOROCK a MASTERROCK představují skupinu ochranných známek. Podle ní se průměrný spotřebitel bude domnívat, že napadená ochranná známka rovněž přísluší k této řadě, a že je tedy obchodní původ výrobků označených napadenou ochrannou známkou totožný, což představuje nebezpečí asociace.
91 Je třeba připomenout, že nebezpečí asociace je zvláštním případem nebezpečí záměny, který se vyznačuje skutečností, že dotčené ochranné známky, ač u cílové veřejnosti nemůže dojít přímo k jejich záměně, mohou být vnímány jako dvě ochranné známky téhož majitele [viz rozsudek ze dne 9. dubna 2003, Durferrit v. OHIM – Kolene (NU-TRIDE), T‑224/01, Recueil, EU:T:2003:107, bod 60 a citovaná judikatura]. K zohlednění tohoto kritéria je třeba, aby byl návrh na prohlášení neplatnosti založen na existenci několika ochranných známek vykazujících společné vlastnosti, které umožňují mít za to, že jsou součástí téže řady nebo skupiny (rozsudek ze dne 18. prosince 2008, Les Éditions Albert René v. OHIM, C‑16/06 P, Sb. rozh., EU:C:2008:739, bod 101). Faktor řady nebo skupiny ochranných známek je však relevantní pouze v případě, že má společný prvek rozlišovací způsobilost. Je-li tento prvek popisný, není schopen vyvolat nebezpečí záměny [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. července 2004, Grupo El Prado Cervera v. OHIM – Héritiers Debuschewitz (CHUFAFIT), T‑117/02, Sb. rozh., EU:T:2004:208, bod 59].
92 Zaprvé je třeba připomenout, že Tribunál již rozhodl, že rozšířenou ochranu poskytnutou skupině ochranných známek nelze platně uplatnit v případě, že společný prvek starších ochranných známek ve značné míře popisuje dotčené výrobky a služby. Výraz, který odkazuje na povahu uvedených výrobků a služeb, totiž nemůže představovat společný základ skupiny ochranných známek, který má rozlišovací způsobilost [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. července 2012, Caixa Geral de Depósitos v. OHIM – Caixa d’Estalvis i Pensions de Barcelona (la Caixa), T‑255/09, EU:T:2012:383, bod 82].
93 Je třeba připomenout, že prvek „rock“ je ve vztahu k výrobkům a službám, na něž se vztahují starší ochranné známky, ve značné míře popisný a pochvalný. Podle judikatury citované v bodech 91 a 92 výše tedy není způsobilý být společným prvkem skupiny ochranných známek.
94 Zadruhé je toto zjištění posíleno usnesením ze dne 30. ledna 2014, Industrias Alen v. The Clorox Company (C‑422/12 P, Sb. rozh., EU:C:2014:57, bod 45), v němž Soudní dvůr judikoval, že určení existence nebezpečí záměny mezi ochrannými známkami CLOROX a CLORALEX neznamená, že by byl majiteli starší ochranné známky přiznán monopol na prvek „clor“, který ve značné míře popisuje dotčené výrobky, neboť existence nebezpečí záměny vede pouze k ochraně určité kombinace prvků a popisný prvek, jenž je součástí této kombinace, není jako takový chráněn.
95 Uznání skupiny ochranných známek s prvkem označujícím známkovou řadu „rock“ by přitom vedlo právě k monopolizaci prvku „rock“, který je ve vztahu k výrobkům a službám, na něž se vztahují starší ochranné známky, ve značné míře popisný a pochvalný. Ochrana zesílená v důsledku uznání existence skupiny ochranných známek by v praxi znamenala, že by si žádný jiný subjekt nemohl nechat zapsat ochrannou známku obsahující prvek „rock“, a mohlo by mu být případně dokonce zakázáno, aby tento prvek užíval v reklamních sloganech a materiálech. Takové omezení volné soutěže vyplývající z vyhrazení základního anglického výrazu jedinému hospodářskému subjektu nelze odůvodnit snahou odměnit tvůrčí či reklamní úsilí majitele starších ochranných známek. Nejedná-li se totiž o rozlišovací způsobilost zvýšenou v důsledku užívání, obchodní hodnota, kterou představuje uvedené vyhrazení, není výsledkem takového úsilí majitele, ale pouze výsledkem smyslu daného slova, který je předurčen dotčeným jazykem a odkazuje na vlastnosti dotčených výrobků a služeb.
96 Zatřetí se žalobkyně nemůže platně odvolávat na rozsudek ze dne 27. dubna 2010, UniCredito Italiano v. OHIM – Union Investment Privatfonds (UNIWEB) (T‑303/06 a T‑337/06, EU:T:2010:160). V tomto rozsudku totiž Tribunál zdůraznil význam rozlišovací způsobilosti prvku označujícího známkovou řadu „uni“ ve vztahu k dotčeným službám a měl za to, že tato způsobilost je natolik vysoká, že tento prvek je sám o sobě způsobilý u relevantní veřejnosti vyvolat přímou asociaci s dotčenou řadou (výše uvedený rozsudek UNIWEB, EU:T:2010:160, body 35, 38 a 39). V projednávané věci se však o takto vysokou rozlišovací způsobilost nejedná.
97 Prvek „uni“ má sice pro průměrného německého spotřebitele určitý význam, avšak nelze jej přímo spojit s finančními službami, zvláště s investičními fondy, na něž se vztahují starší ochranné známky ve věci, v níž byl vydán rozsudek UNIWEB, bod 96 výše (EU:T:2010:160). Naproti tomu prvek „rock“ uplatněný v projednávané věci odkazuje na vlastnosti stavebních materiálů a služeb, na něž se vztahují starší ochranné známky. Vzhledem k tomu, že skutkový kontext je v tomto klíčovém bodě odlišný, řešení přijaté v uvedeném rozsudku nelze použít v projednávané věci.
98 Z toho vyplývá, že vzhledem k tomu, že v projednávané věci je prvek „rock“ ve vztahu k výrobkům a službám, na něž se vztahují starší ochranné známky, ve značné míře popisný a pochvalný, není způsobilý k tomu, aby představoval společný základ skupiny ochranných známek.
99 Pro úplnost je třeba konstatovat, že žalobkyně každopádně nepředložila důkaz o skutečném užívání dostatečného počtu ochranných známek, které by mohly představovat skupinu ochranných známek.
100 Podle judikatury nelze skutečné užívání ochranné známky prokázat na základě pravděpodobnosti nebo domněnek, ale musí se zakládat na konkrétních a objektivních okolnostech, které prokazují skutečné a dostatečné užívání ochranné známky na dotyčném trhu [rozsudky VITAKRAFT, bod 37 výše, EU:T:2004:292, bod 28, a ze dne 30. listopadu 2009, Esber v. OHIM – Coloris Global Coloring Concept (COLORIS), T‑353/07, EU:T:2009:475, bod 24].
101 V projednávané věci přitom důkazy o skutečném užívání, které žalobkyně předložila u OHIM, sestávají z přísežného prohlášení a z katalogů, v nichž jsou uvedeny výrobky označené staršími ochrannými známkami.
102 Jak správně uvedl odvolací senát, žalobkyně nepředložila takové nezávislé důkazy, jako jsou studie trhu, faktury či číselné údaje týkající se reklamy, které by mohly podložit číselné údaje uvedené v přísežném prohlášení. Katalogy navíc prokazují pouze existenci starších ochranných známek, aniž uvádějí distribuovaná množství a období, během nichž k uvedené distribuci došlo.
103 Žalobkyně tedy neuvedla konkrétní a objektivní okolnosti, které by umožnily prokázat skutečné a dostatečné užívání všech starších ochranných známek, nebo alespoň dostatečně velkého počtu těchto starších ochranných známek, který by již mohl být kvalifikován jako skupina ochranných známek. Takové prokázání přitom judikatura týkající se skupiny ochranných známek vyžaduje [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. února 2006, Il Ponte Finanziaria v. OHIM – Marine Enterprise Projects (BAINBRIDGE), T‑194/03, Sb. rozh., EU:T:2006:65, body 126 a 127].
104 S ohledem na vše předcházející musí být argumenty žalobkyně vycházející z údajné existence skupiny ochranných známek odmítnuty.
105 V důsledku toho musí být jediný žalobní důvod uplatněný žalobkyní zamítnut, a proto musí být zamítnuta i její žaloba.
K nákladům řízení
106 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že OHIM a vedlejší účastnice požadovaly náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (devátý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Společnosti Deutsche Rockwool Mineralwoll GmbH & Co. OHG se ukládá náhrada nákladů řízení.
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 8. července 2015.
Podpisy.