Věc T-211/05

Italská republika

v.

Komise Evropských společenství

„Státní podpory – Režim podpor zavedený italskými orgány ve prospěch podniků nově kótovaných na burze – Rozhodnutí, kterým se podpora prohlašuje za neslučitelnou se společným trhem a nařizuje se její navrácení – Povinnost uvést odůvodnění – Selektivní povaha – Ovlivnění obchodu mezi členskými státy – Narušení hospodářské soutěže“

Shrnutí rozsudku

1.      Podpory poskytované státy – Přezkum Komisí – Předběžná část a sporná část řízení – Slučitelnost podpory se společným trhem – Obtíž při posouzení – Povinnost Komise zahájit kontradiktorní řízení – Povinnost předběžně projednat podporu s dotčeným členským státem a posuzovat situaci s ohledem na jím předložené důkazy

(Čl. 87 odst. 1 ES a 88 odst. 2 a 3 ES; nařízení Rady č. 659/1999, čl. 4 odst. 4)

2.      Právo Společenství – Zásady – Práva obhajoby – Použití na správní řízení zahájená Komisí – Přezkum záměrů podpor

(Čl. 88 odst. 3 ES)

3.      Podpory poskytované státy – Přezkum Komisí – Rozhodnutí o zahájení formálního přezkumného řízení stanoveného v čl. 88 odst. 2 ES – Povinnost uvést odůvodnění

(Čl. 88 odst. 2 ES; nařízení Rady č. 659/1999, čl. 6 odst. 1)

4.      Podpory poskytované státy – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje neslučitelnost podpory se společným trhem – Povinnost uvést odůvodnění

(Čl. 88 odst. 2 ES a 253 ES)

5.      Podpory poskytované státy – Pojem – Selektivní charakter opatření – Opatření spočívající v daňových úlevách vztahujících se na podniky nově kótované na burze – Zahrnutí – Odůvodnění povahou a systematikou daňové soustavy – Provedení důkazů příslušející dotčenému členskému státu

(Čl. 87 odst. 1 ES)

6.      Podpory poskytované státy – Ovlivnění obchodu mezi členskými státy – Narušení hospodářské soutěže – Podpora malého rozsahu v odvětví, ve kterém panuje vysoká konkurence

(Čl. 87 odst. 1 ES)

7.      Podpory poskytované státy – Zákaz – Výjimky – Podpory, na něž se může vztahovat výjimka podle čl. 87 odst. 3 písm. c) ES

(Čl. 87 odst. 3 písm. c) ES)

1.      V rámci řízení o kontrole státních podpor stanoveného v článku 88 ES musí být rozlišována jednak fáze předběžného přezkumu zavedená v odstavci 3 tohoto článku, jejímž cílem je pouze umožnit Komisi, aby si mohla utvořit své prvotní stanovisko jak ohledně povahy dotčeného opatření jakožto státní podpory, tak ohledně částečné nebo plné slučitelnosti dotčené podpory se společným trhem, a jednak formální vyšetřovací fáze uvedená v odstavci 2 téhož článku. Pouze v rámci formální vyšetřovací fáze, která má umožnit Komisi, aby získala úplné informace o všech okolnostech věci, ukládá Smlouva o ES Komisi povinnost vyzvat zúčastněné strany, aby předložily své připomínky. Podle čl. 4 odst. 4 nařízení č. 659/1999 týkajícího se použití článku 88 ES je Komise povinna zahájit postup podle čl. 88 odst. 2 ES, pokud jí první šetření neumožnilo překonat veškeré obtíže vyvolané otázkou, zda státní opatření, které jí bylo předloženo k přezkoumání, představuje podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, přičemž toto platí přinejmenším tehdy, pokud Komise při tomto prvním zkoumání nenabyla přesvědčení, že dotyčné opatření je, i za předpokladu, že představuje podporu, v každém případě slučitelné se společným trhem.

Vzhledem k právním důsledkům rozhodnutí o zahájení řízení stanoveného v čl. 88 odst. 2 ES musí Komise při předběžné kvalifikaci opatření jakožto nových podpor, i když dotčený členský stát nemusí s takovou kvalifikací souhlasit, předběžně projednat dotyčná opatření s dotčeným členským státem, aby měl tento stát příležitost případně oznámit Komisi, že podle něho uvedená opatření nepředstavují podpory nebo že představují existující podpory.

(viz body 35–37)

2.      Dodržení práva na obhajobu v rámci předběžného vyšetřovacího řízení vyžaduje, aby bylo dotyčnému členskému státu umožněno užitečně sdělit svůj názor ohledně skutečností, na kterých Komise založila své posouzení. Nicméně k tomu, aby porušení práva na obhajobu v této fázi vedlo ke zrušení konečného rozhodnutí, je třeba, aby v případě neexistence takové nesrovnalosti mohlo řízení vést k odlišnému výsledku. Důkazní břemeno v tomto ohledu přísluší dotčenému členskému státu, jelikož jakékoli porušení práva na obhajobu představuje formální vadu, která vyžaduje, aby zúčastněná strana uplatnila zvláštní negativní účinek tohoto porušení na svá subjektivní práva.

(viz bod 45)

3.      Zásada kontradiktornosti, která představuje základní zásadu práva Společenství, jež patří zejména mezi práva obhajoby, vyžaduje, aby dotyčnému účastníku řízení bylo v průběhu správního řízení umožněno užitečně vyjádřit své stanovisko k reálnosti a relevanci skutkových zjištění, námitek a okolností tvrzených Komisí na podporu jejího tvrzení existence porušení Smlouvy o ES. Podle čl. 6 odst. 1 nařízení č. 659/1999 týkajícího se použití článku 88 ES „rozhodnutí o zahájení formální vyšetřovacího řízení shrne relevantní faktické a právní otázky, zahrne předběžné hodnocení Komise o charakteru navrhovaného opatření jako podpory a vyloží pochybnosti o jeho slučitelnosti se společným trhem“. Toto rozhodnutí o zahájení řízení musí umožnit zúčastněným stranám účinně se účastnit formálního vyšetřovacího řízení, ve kterém budou mít možnost uplatnit své argumenty. Za tímto účelem postačuje, aby byly strany seznámeny s úvahami, které vedly Komisi k předběžnému závěru, že dotčené opatření může představovat novou podporu neslučitelnou se společným trhem.

Komise není povinna dotčený členský stát informovat o svém postoji před tím, než přijme své rozhodnutí, jelikož byl členský stát vyzván k podání připomínek.

(viz body 53–54, 58)

4.      Rozsah povinnosti odůvodnění závisí na povaze dotčeného aktu a kontextu, ve kterém byl přijat. Z odůvodnění musí jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak, aby jednak soud Společenství mohl vykonávat svůj přezkum legality, a jednak se dotčené osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, aby mohly chránit svá práva a ověřit, zda je rozhodnutí opodstatněno. Není požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 253 ES, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast. Komise především není povinna vyjádřit se ke všem argumentům, jichž se před ní dovolávají zúčastněné strany. Stačí, aby popsala skutečnosti a právní úvahy, které mají zásadní význam v rámci struktury rozhodnutí.

Krom toho se Komise v případě režimu podpor může za účelem ověření, zda tento režim obsahuje prvky podpory, omezit na zkoumání všeobecných charakteristik dotčeného režimu, aniž by byla povinna přezkoumat každý konkrétní případ jeho použití.

I když je Komise povinna zmínit v odůvodnění svého rozhodnutí alespoň okolnosti, za nichž byla podpora poskytnuta, umožňují-li prokázat, že podpora může ovlivnit obchod mezi členskými státy a narušit nebo hrozit narušením hospodářské soutěže, není povinna provádět hospodářskou analýzu skutečné situace dotčených trhů, tržního podílu podniků, které jsou příjemci podpory, postavení konkurenčních podniků a obchodu mezi členskými státy. Krom toho v případě protiprávně poskytnutých podpor Komise není povinna prokazovat skutečné dopady těchto podpor na hospodářskou soutěž a na obchod mezi členskými státy. Pokud by tomu tak totiž bylo, znamenal by takovýto požadavek, že by členské státy, které poskytují podpory protiprávně, byly zvýhodněny oproti těm státům, které oznamují návrh podpory.

(viz body 68–69, 87, 158)

5.      Článek 87 odst. 1 ES ukládá povinnost určit, zda v rámci daného právního režimu může vnitrostátní opatření zvýhodňovat určité podniky vůči ostatním, které se s ohledem na cíl sledovaný uvedeným režimem nacházejí ve srovnatelné skutkové a právní situaci.

Je tomu tak v případě daňové výhody, která je přiznána pouze podnikům, které byly přijaty ke kótování na regulovaném trhu v krátkém období účinnosti režimu podpor, zatímco ostatní podniky jsou z tohoto režimu podpor vyloučeny, ať se jedná o společnosti již kótované nebo společnosti, které během období, na které se vztahuje režim podpor, nesplňují a nemohou splňovat podmínky požadované ke kótování.

Pokud jde o případnou odůvodněnost dotčených opatření povahou a strukturou italské vnitrostátní soustavy, pokud se takové rozlišování opírá o jiné cíle, než jsou cíle sledované obecným systémem, je na dotčené opatření v zásadě nahlíženo tak, že splňuje podmínku selektivity stanovenou v čl. 87 odst. 1 ES. Členskému státu, který zavedl takové rozlišování mezi podniky v oblasti daní, přísluší prokázat, že toto rozlišování skutečně vyplývá z povahy a struktury dotčeného systému.

(viz body 119–120, 125)

6.      Článek 87 odst. 1 ES zakazuje podpory, jež ovlivňují obchod mezi členskými státy a narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž. Komise v rámci svého posouzení obou těchto podmínek není povinna prokázat skutečný dopad podpor na obchod mezi členskými státy a skutečné narušení hospodářské soutěže, ale je povinna pouze přezkoumat, zda tyto podpory mohou tento obchod ovlivnit a narušit hospodářskou soutěž.

I podpora v poměrně malé výši může ovlivnit obchod mezi členskými státy, zvláště pokud v odvětvích, v nichž působí podniky, které jsou jejími příjemci, panuje silná hospodářská soutěž.

Krom toho, jestliže veřejný orgán zvýhodní podnik působící v odvětví výroby vyznačujícím se intenzivní hospodářskou soutěží tím, že mu poskytne výhodu, dochází k narušení hospodářské soutěže nebo existuje riziko takového narušení. Pokud je výhoda omezená, je hospodářská soutěž narušena omezeným způsobem, ale je nicméně narušena. Zákaz uvedený v čl. 87 odst. 1 ES se přitom použije na jakoukoli podporu, která narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž, bez ohledu na její výši v rozsahu, v němž ovlivňuje obchod mezi členskými státy.

(viz body 151–152, 154–155)

7.      Legalita rozhodnutí Komise, jež konstatuje, že nová podpora nesplňuje podmínky pro použití této odchylky, musí být totiž posuzována pouze v rámci čl. 87 odst. 3 písm. c) ES, a nikoliv s ohledem na předchozí rozhodovací praxi Komise za předpokladu, že je prokázána.

Podpory na provoz v zásadě nespadají do působnosti čl. 87 odst. 3 ES, jelikož narušují podmínky hospodářské soutěže v oblastech, ve kterých jsou poskytovány, aniž by však ze své povahy mohly dosáhnout jednoho z cílů stanovených tímto ustanovením.

(viz body 170, 173)