Žaloba podaná dne 11. března 2010 - Conte a další v. Rada

(Věc T-121/10)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobci: Giovanni Conte (Pomezia, Itálie), Casa del Pescatore Soc. coop. rl (Civitanova Marche, Itálie), Guidotti Giovanni & Figli Snc (Termoli, Itálie), Organizzazione di produttori della pesca di Civitanova Marche Soc. coop. rl (Civitanova Marche, Itálie), Consorzio gestione mercato ittico Manfredonia Soc. coop. rl (Cogemim) (Manfredonia, Itálie) (zástupci: P. Cavasola, G. Micucci, V. Cannizzaro, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání žalobců

zrušit napadené nařízení;

uložit žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Projednávaná žaloba je podána proti nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 ze dne 20. listopadu 2009 o zavedení kontrolního režimu Společenství k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky, o změně nařízení (ES) č. 847/96, (ES) č. 2371/2002, (ES) č. 811/2004, (ES) č. 768/2005, (ES) č. 2115/2005, (ES) č. 2166/2005, (ES) č. 388/2006, (ES) č. 509/2007, (ES) č. 676/2007, (ES) č. 1098/2007, (ES) č. 1300/2008 a (ES) č. 1342/2008 a o zrušení nařízení (EHS) č. 2847/93, (ES) č. 1627/94 a (ES) č. 1966/2006.

Všichni žalobci v této věci působí v odvětví rybolovu a vztahují se na ně povinnosti stanovené v napadeném nařízení.

Na podporu svých nároků žalobci uplatňují následující důvody:

Neplatnost čl. 9 odst. 2 a 3 a čl. 10 odst. 1 a 2 napadeného nařízení v rozsahu, v němž tato ustanovení stanoví bezpodmínečnou povinnost vybavit rybářská plavidla nad 15 metrů dvojím systémem sledování: satelitní sledování stanovené v článku 9, a navíc systém automatické identifikace. Jedná se o dva různé systémy sledování, které mají v podstatě tutéž funkci. Tato povinnost není adekvátně odůvodněna. Tato povinnost se mimoto jeví v rozporu se zásadou proporcionality, v tomto případě co se týče potřeby a vhodnosti opatření. Povinnost vybavit plavidla dvojím systémem sledování má mimoto za následek finanční zátěž k tíži žalobců, jež je neodůvodněná a nepřiměřená.

Neplatnost článků 15 a 17 napadeného nařízení v rozsahu, v němž tato ustanovení stanoví povinnost k tíži rybářských plavidel o délce 12 metrů nebo větší zasílat denně určité informace, a v každém případě před vplutím do přístavu, nebo dokonce čtyři hodiny před vplutím do přístavu. Podle žalobců je tato povinnost neodůvodněná, nepřiměřená a není ji ani možné splnit. Především pro plavidla, která provádějí rybolov v malém měřítku v rybolovných oblastech nacházejících se ve vzdálenosti plavby málo hodin od přístavů, je splnění této povinnosti nemožné, ledaže by plavidla zůstala stát mimo přístav, dokud neuplynou dotčené lhůty.

Neplatnost systému sledování a inspekcí v rozsahu, v němž napadené nařízení stanoví bezpodmínečnou povinnost umožnit přístup do prostor plavidla, jakož i ke spisům a elektronickým dokumentům, a umožnit inspekce a šetření úředníky, kteří konají bez jakéhokoliv povolení soudních orgánů a nepodléhají jakékoliv kontrole policejních orgánů. Jsou tak porušena práva na důvěrnost, domov, rodinný a osobní život a právo na obhajobu ve svých různých formách. Taková kontrola, vedle porušování základních práv uvedených výše, zbavuje konečně v důsledku své intruzívní povahy své podstaty právo rybářů vykonávat hospodářskou svobodu, jež je zaručena zakládajícími Smlouvami. Konkrétní důvod neplatnosti se týká článku 82, který svěřuje úředníkům provádějícím inspekci pravomoc učinit opatření k zajištění důkazů týkajících se případného porušení předpisů.

Neplatnost čl. 73 odst. 8 napadeného nařízení v rozsahu, v němž toto ustanovení stanoví právo členských států účtovat provozovatelům rybářských plavidel náklady na systém sledování. V této souvislosti je tvrzeno, že toto ustanovení je zjevně neplatné, neboť je v rozporu se zásadou sociálního rozdělení výdajů nezbytných na uskutečnění veřejných zájmů.

Neplatnost článku 92 napadeného nařízení v rozsahu, v němž toto ustanovení stanoví systém přenesení odpovědnosti za případná porušení předpisů způsobem, že bez ohledu na to, kdo se porušení dopustil, nese nakonec odpovědnost majitel rybářského plavidla a právní nástupci. V tomto ohledu je tvrzeno, že toto ustanovení je v rozporu se zásadou, že odpovědnost je přičitatelná pouze osobě, která se porušení dopustila, se zásadou ochrany soukromého vlastnictví a se zásadou proporcionality, neboť racionálně nesměřuje k zabránění tomu, aby byl obcházen sankční režim.

Neplatnost článku 103 napadeného nařízení v rozsahu, v němž toto ustanovení stanoví, že pokud členský stát nesplní povinnosti stanovené nařízením, může to vést k pozastavení finanční pomoci poskytované podle nařízení 1198/2006¹ a nařízení 861/2006². Pozastavení podpor má podle žalobců za následek přenesení odpovědnosti ze státu na jednotlivce, kteří tak musejí nést nepříznivé následky jednání státu. Tato forma přenesení sankcí porušuje zásadu, že trestem je postihována pouze osoba, jež se porušení dopustila, a zásadu proporcionality.

Neplatnost čl. 14 odst. 1, 2, 3, 4 a 5, čl. 17 odst.1, čl. 58 odst. 1, 2, 3 a 5, čl. 59 odst. 2 a 3, čl. 60 odst. 4 a 5, čl. 62 odst. 1, čl. 63 odst. 1, článku 64, článku 65, čl. 66 odst. 1 a 3, čl. 67 odst. 1 a článku 68 napadeného nařízení. Žalobci v tomto ohledu tvrdí, že uvedené nařízení je založeno pouze na článku 37 Smlouvy o ES, který umožňuje zavedení společné rybářské politiky a že opatření obsažená v nařízení jsou legitimní, pouze pokud se týkají rybářské politiky zavedené orgány Společenství různými akty. Ustanovení uvedená výše se však netýkají odvětví nebo druhů, které se řídí společnou rybářskou politikou, a tudíž nespadají do rozsahu působnosti článku 37 Smlouvy o ES.

____________

¹ - Nařízení Rady (ES) č. 1198/2006 ze dne 27. července 2006 o Evropském rybářském fondu.

² - Nařízení Rady (ES) č. 861/2006 ze dne 22. května 2006, kterým se stanoví finanční opatření Společenství pro provádění společné rybářské politiky a pro oblast mořského práva.