Language of document : ECLI:EU:C:2021:939

STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA

MANUELA CAMPOS SÁNCHEZ-BORDONY

přednesené dne 18. listopadu 2021(1)

Spojené věci C793/19 a C794/19

Spolková republika Německo

proti

SpaceNet AG (C793/19)

Telekom Deutschland GmbH (C794/19)

[žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Bundesverwaltungsgericht (Spolkový správní soud, Německo)]

„Řízení o předběžné otázce — Telekomunikace — Zpracování osobních údajů a ochrana soukromí v odvětví elektronických komunikací — Směrnice 2002/58 — Článek 15 odst. 1 — Článek 4 odst. 2 SEU — Listina základních práv Evropské unie — Články 6, 7, 8 a 11 a čl. 52 odst. 1 — Plošné a nerozlišující uchovávání údajů o připojení za účelem stíhání závažných trestných činů nebo odvrácení konkrétního nebezpečí pro národní bezpečnost“






1.        Tyto žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, ke kterým se řadí žádost o rozhodnutí o předběžné otázce ve věci C‑140/20(2), svědčí znovu o obavách, které vyvolala v některých členských státech judikatura Soudního dvora o uchovávání a přístupu k osobním údajům generovaným v oblasti elektronických komunikací.

2.        Ve stanoviscích ve věcech C‑511/18 a C‑512/18, La Quadrature du Net a další(3), a C‑520/18, Ordre des barreaux francophones et germanophone a další(4), jsem uvedl jako dosavadní nejvýznamnější milníky této judikatury následující rozsudky:

—      rozsudek ze dne 8. dubna 2014, Digital Rights Ireland a další(5), který prohlásil směrnici 2006/24/ES(6) za neplatnou z důvodu, že představovala nepřiměřený zásah do práv přiznaných články 7 a 8 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“);

—      rozsudek ze dne 21. prosince 2016, Tele2 Sverige a Watson a další(7), v němž bylo rozhodnuto, že čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58/ES(8) brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví plošné a nerozlišující uchovávání provozních a lokalizačních údajů za účelem boje proti závažné trestné činnosti;

—      rozsudek ze dne 2. října 2018, Ministerio Fiscal(9), který potvrdil výklad čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58, přičemž upřesnil význam zásady proporcionality v této souvislosti.

3.        V roce 2018 se několik soudů některých členských států obrátilo na Soudní dvůr se žádostmi o rozhodnutí o předběžné otázce, v nichž vyjádřily pochybnosti ohledně toho, zda tyto rozsudky (z let 2014, 2016 a 2018) nemohou připravit státní orgány o nástroj nezbytný k zajištění národní bezpečnosti a k boji proti trestné činnosti a terorismu.

4.        Čtyři z těchto žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce vedly k vydání rozsudků Privacy International(10) a La Quadrature du Net a další(11), oba ze dne 6. října 2020, které v podstatě potvrdily judikaturu vycházející z rozsudku Tele2 Sverige, třebaže přinesly určitá dodatečná upřesnění.

5.        Vzhledem k původu těchto rozsudků (velký senát Soudního dvora), jejich obsahu a úsilí vysvětlit podrobně, v rámci dialogu s předkládajícími soudy, důvody, které navzdory všemu podporují teze, jež jsou v nich uvedeny, by bylo možné očekávat, že tyto dva „souhrnné“ rozsudky ze dne 6. října 2020 diskusi uzavřely. Na jakoukoli jinou žádost o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se téže věci by tedy náleželo odpovědět usnesením s odůvodněním ve smyslu článku 99 jednacího řádu Soudního dvora.

6.        Před 6. říjnem 2020 byly však do rejstříku kanceláře Soudního dvoru zapsány další tři žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce (dvě žádosti spojené v tomto řízení a žádost ve věci C‑140/20), jejichž obsah znovu zpochybnil judikaturu týkající se čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58.

7.        Soudní dvůr oznámil předkládajícímu soudu rozsudky ze dne 6. října 2020 pro případ, že by chtěl vzít své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce zpět. Vzhledem k tomu, že předkládající soud na svých žádostech trvá, jak uvedu níže(12), bylo rozhodnuto nepoužít článek 99 jednacího řádu a nechat odpověď na ně na velkém senátu Soudního dvora

I.      Legislativní rámec

A.      Unijní právo. Směrnice 2002/58

8.        Článek 5 („Důvěrný charakter sdělení“) v odstavci 1 stanoví:

„Členské státy zajistí prostřednictvím vnitrostátních právních předpisů důvěrný charakter sdělení přenášených pomocí veřejné komunikační sítě a veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a s nimi souvisejících provozních údajů. Zejména zakáží příposlech, odposlech, uchovávání nebo jiné druhy zachycování či sledování sdělení a s nimi souvisejících provozních údajů osobami jinými než uživateli bez souhlasu dotčených uživatelů, pokud k takovému jednání nejsou zákonem oprávněny v souladu s čl. 15 odst. 1. Tento odstavec nebrání technickému uchovávání, které je nezbytné pro přenos sdělení, aniž by tím byla dotčena zásada důvěrnosti.“

9.        Článek 6 („Provozní údaje“) stanoví:

„1.      Provozní údaje vztahující se k účastníkům a uživatelům zpracovávané a uchovávané provozovatelem veřejné komunikační sítě nebo poskytovatelem veřejně dostupné služby elektronických komunikací, musí být vymazány nebo anonymizovány, jakmile již nejsou potřebné pro přenos sdělení, aniž by tímto byly dotčeny odstavce 2, 3 a 5 tohoto článku a čl. 15 odst. 1.

2.      Je možno zpracovávat provozní údaje nezbytné pro účely účtování a stanovení plateb za propojení. Takovéto zpracování je přípustné pouze do konce období, v němž lze právně napadnout účet či uplatňovat nárok na platbu.

[…]“.

10.      Článek 15 („Použití některých ustanovení směrnice 95/46/ES“)(13) v odstavci 1 stanoví:

„Členské státy mohou přijmout legislativní opatření, kterými omezí rozsah práv a povinností uvedených v článku 5, článku 6, čl. 8 odst. 1, 2, 3 a 4 a článku 9 této směrnice, pokud toto omezení představuje v demokratické společnosti nezbytné, vhodné a přiměřené opatření pro zajištění národní bezpečnosti (tj. bezpečnosti státu), obrany, veřejné bezpečnosti a pro prevenci, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů nebo neoprávněného použití elektronického komunikačního systému, jak je uvedeno v čl. 13 odst. 1 směrnice 95/46/ES. Za tímto účelem mohou členské státy mimo jiné přijmout legislativní opatření umožňující uchovávání údajů po omezenou dobu na základě důvodů uvedených v tomto odstavci. Veškerá opatření uvedená v tomto odstavci musí být v souladu s obecnými zásadami práva Společenství, včetně zásad uvedených v čl. 6 odst. 1 a 2 Smlouvy o Evropské unii.“

B.      Vnitrostátní právo

1.      Telekommunikationsgesetz (zákon o telekomunikacích; dále jen „TKG“)

11.      Ustanovení § 113a odst. 1 stanoví:

„Povinnosti týkající se uchovávání, používání a bezpečnosti provozních údajů podle § 113b až § 113g se vztahují na poskytovatele veřejně dostupných telekomunikačních služeb koncovým uživatelům.“

12.      Ustanovení § 113b stanoví:

„(1) Poskytovatelé uvedení v § 113a odst. 1 musí uchovávat údaje v tuzemsku následujícím způsobem:

1.      údaje podle odstavců 2 a 3 po dobu deseti týdnů,

2.      lokalizační údaje podle odstavce 4 po dobu čtyř týdnů.

(2) Poskytovatelé veřejně dostupných telefonních služeb uchovávají

1.      telefonní číslo nebo jiné označení volající a volané linky, jakož i každé další linky zúčastněné při přepnutí nebo při přesměrování,

2.      datum a čas začátku a konce spojení s uvedením příslušného časového pásma,

3.      údaje o použité službě, pokud lze v rámci telefonní služby použít různé služby,

4.      v případě mobilních služeb dále

a)      mezinárodní označení mobilního účastníka pro volající a volanou linku,

b)      mezinárodní označení volajícího a volaného koncového zařízení,

c)      datum a čas první aktivace služby s uvedením příslušného časového pásma, pokud byly služby zaplaceny dopředu,

5.      v případě internetových telefonních služeb také IP adresy volající a volané linky a přidělená označení uživatele.

První pododstavec se použije přiměřeně

1.      při komunikaci prostřednictvím krátké textové, multimediální nebo obdobné zprávy; v tom případě se údaje uvedené v prvním pododstavci bodě 2 nahrazují okamžikem odeslání a přijetí zprávy;

2.      na nepřijaté hovory nebo hovory neúspěšné z důvodu zásahu provozovatele soustavy […].

(3) Poskytovatelé veřejně dostupných služeb internetového připojení uchovávají

1.      IP adresu přidělenou účastníkovi pro užívání internetu,

2.      jednoznačné označení linky umožňující přístup k internetu, jakož i přidělené označení uživatele,

3.      datum a čas začátku a konce užívání internetu z přidělené IP adresy s uvedením příslušného časového pásma.

(4) V případě využití mobilních telefonních služeb je třeba uchovat označení buněk použitých volajícím a volaným na začátku spojení. U veřejně dostupných služeb připojení k internetu je třeba v případě mobilního použití uchovat označení buněk použitých na začátku internetového spojení. Dále je třeba uchovat údaje, ze kterých vyplývá zeměpisná poloha a maximální dosah antén, které využívají dotyčné buňky.

(5) Na základě tohoto ustanovení nelze uchovávat obsah komunikace, údaje o navštívených internetových stránkách a údaje o službách elektronické pošty.

(6) Na základě tohoto ustanovení nelze uchovávat údaje, jež se týkají spojení uvedených v § 99 odst. 2. To platí obdobně pro telefonní spojení vycházející od subjektů uvedených § 99 odst. 2. Ustanovení § 99 odst. 2 druhý až sedmý pododstavec se použije obdobně.[(14)]

[…]“.

13.      Podle § 113c:

„(1) Údaje uchovávané na základě § 113b mohou

1.      být předány orgánu činnému v trestním řízení, pokud o předání požádá na základě zákonného ustanovení, které jej opravňuje ke shromažďování údajů uvedených v §113b za účelem stíhání zvláště závažných trestných činů;

2.      být předány bezpečnostnímu orgánu spolkových zemí, pokud o předání požádá na základě zákonného ustanovení, které jej opravňuje ke shromažďování údajů uvedených v §113b k odvrácení konkrétního nebezpečí pro zdraví, život nebo svobodu osoby nebo pro existenci spolkového státu nebo spolkové země;

3.      být použity poskytovatelem veřejně dostupných telekomunikačních služeb k poskytování informací podle § 113 odst. 1 třetího pododstavce.

(2) Údaje uchovávané podle § 113b nemohou být použity osobami povinnými podle § 113a odst. 1 pro jiné účely, než které jsou uvedeny v odstavci 1.

[…]“.

14.      Ustanovení § 113d stanoví:

„Osoba povinná podle § 113a odst. 1 musí zajistit, aby údaje uchovávané na základě povinnosti uchovávání podle § 113b odst. 1 byly chráněny technickými a organizačními opatřeními odpovídajícími stavu techniky před nepovoleným seznámením se s nimi a použitím. Tato opatření zahrnují zejména:

1.      použití zvláště bezpečného procesu kódování,

2.      uchovávání v samostatných úložištích, oddělených od těch, které jsou určeny na běžné provozní funkce,

3.      uchovávání s vysokou úrovní ochrany před kybernetickými útoky v systémech na zpracování údajů nepřipojených k internetu,

4.      omezení přístupu k zařízením na zpracování údajů na osoby, které mají zvláštní oprávnění udělené povinnou osobou, a

5.      povinná účast minimálně dvou osob, které mají zvláštní oprávnění udělené povinnou osobou, při přístupu k údajům“.

15.      Ustanovení § 113e zní:

„(1) Osoba povinná podle § 113a odst. 1 musí zajistit, aby byl za účelem kontroly ochrany údajů zaznamenán každý přístup, zejména načítání, rozmnožení, změna, vymazání a zablokování údajů uchovávaných na základě povinnosti uchovávání podle § 113b odst. 1. Musí být zaznamenán

1.      čas přístupu,

2.      osoby, které k údajům přistupují,

3.      účel a druh přístupu.

(2) Zaznamenané údaje nelze použít k jiným účelům než ke kontrole ochrany údajů.

(3) Osoba povinná podle §113a odst. 1 musí zajistit, aby byly zaznamenané údaje po uplynutí jednoho roku vymazány“.

2.      Strafprozessordnung (trestní řád; dále jen „StPO“)

16.      Ustanovení § 100g stanoví:

„[…]

(2) Odůvodňují-li určité skutečnosti podezření, že někdo se jako pachatel nebo spolupachatel dopustil některého ze zvláště závažných trestných činů uvedených v druhém pododstavci, nebo v případech, kdy je trestný pokus trestného činu, se pokusil spáchat takový trestný čin, a tento čin je i v konkrétním případě obzvlášť závažný, lze provozní údaje uchovávané podle § 113b [TKG] shromažďovat, pokud by jinak bylo šetření skutkového stavu nebo zjištění místa pobytu obviněného podstatně ztížené nebo neproveditelné a shromažďování údajů je přiměřené významu věci.

[…]

(4) Shromažďování provozních údajů podle odstavce 2 […], které by mohlo vést k informacím, o nichž by [subjekt údajů] mohl odmítnout svědčit […], je nepřípustné.“

17.      Ustanovení § 101a odst. 1 podmiňuje shromažďování provozních údajů podle § 100g StPO soudním povolením. Podle § 101a odst. 2 téhož zákona musí soudní rozhodnutí v každém jednotlivém případě zvážit nezbytnost a relevanci opatření, jehož přijetí musí být oznámeno účastníkům komunikace (§ 101 odst. 6 StPO).

II.    Skutkový stav, řízení a předběžné otázky

18.      SpaceNet AG a Telekom Deutschland GmbH jsou společnosti, které ve Spolkové republice Německo poskytují veřejně dostupné služby internetového připojení.

19.      Tyto dvě společnosti se obrátily na Verwaltungsgericht (správní soud, Německo) a napadly povinnost uchovávat od 1. července 2017 telekomunikační provozní údaje jejich zákazníků, kterou ukládá § 113a odst. 1 ve spojení s § 113b TKG.

20.      Vzhledem k tomu, že v prvním stupni se svými nároky uspěly, podala Spolková agentura pro sítě opravný prostředek „Revision“ k Bundesverwaltungsgericht (Spolkový správní soud), který se před vydáním rozsudku rozhodl položit v obou řízeních tuto předběžnou otázku:

„Musí být článek 15 směrnice 2002/58/ES ve světle článků 7, 8 a 11 a čl. 52 odst. 1 Listiny […] na jedné straně a článku 6 Listiny […] a článku 4 [SEU] na druhé straně vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která ukládá poskytovatelům veřejně dostupných služeb elektronických komunikací povinnost uchovávat provozní a lokalizační údaje konečných uživatelů těchto služeb, pokud tato povinnost

—      nevyžaduje žádný specifický důvod co do místního, časového nebo prostorového hlediska,

—      předmětem povinnosti uchovávání při poskytování veřejně dostupné telefonní služby – včetně přenosu krátkých textových, multimediálních nebo obdobných zpráv, jakož i nepřijatých nebo neúspěšných hovorů – jsou následující údaje:

—      telefonní číslo nebo jiné označení volající a volané linky, jakož i každé další linky zúčastněné při přepnutí nebo při přesměrování,

—      datum a čas začátku a konce spojení nebo – při přenosu krátkých, multimediálních nebo obdobných zpráv – okamžik odeslání a přijetí zprávy s uvedením příslušného časového pásma,

—      údaje o použité službě, pokud lze v rámci telefonní služby použít různé služby,

—      v případě mobilních služeb dále

—      mezinárodní označení mobilního účastníka pro volající a volanou linku,

—      mezinárodní označení volajícího a volaného koncového zařízení,

—      datum a čas první aktivace služby s uvedením příslušného časového pásma, pokud byly služby zaplaceny dopředu,

—      označení buněk použitých volající a volanou linkou na začátku spojení,

—      v případě internetových telefonních služeb také IP adresy volající a volané linky a přidělená označení uživatele,

—      při poskytování veřejně dostupných služeb internetového připojení jsou předmětem povinnosti uchovávání následující údaje:

—      IP adresa přidělená účastníkovi pro užívání internetu,

—      jednoznačné označení linky umožňující přístup k internetu, jakož i přidělené označení uživatele,

—      datum a čas začátku a konce užívání internetu z přidělené IP adresy s uvedením příslušného časového pásma,

—      v případě mobilního užívání označení buňky použité na začátku internetového spojení,

—      nesmí být uchovávány následující údaje:

—      obsah komunikace,

—      údaje o navštívených internetových stránkách,

—      údaje o službách elektronické pošty,

—      údaje týkající se spojení na určité linky osob, úřadů nebo organizací působících v sociální nebo náboženské oblasti nebo spojení z těchto linek,

—      doba uchovávání lokalizačních údajů, tj. označení užité buňky, činí čtyři týdny a u ostatních údajů deset týdnů,

—      je zaručena účinná ochrana uchovávaných údajů před riziky zneužití, jakož i před jakýmkoliv neoprávněným přístupem a

—      uchovávané údaje smí být užity jen ke stíhání obzvláště závažných trestných činů a k odvrácení konkrétního nebezpečí pro zdraví, život nebo svobodu osoby nebo pro existenci spolkového státu nebo spolkové země, s výjimkou IP adresy přidělené účastníkovi pro užívání internetu, kterou lze použít v rámci poskytnutí informací o účastníkovi za účelem stíhání jakýchkoliv trestných činů, k odvrácení nebezpečí pro veřejnou bezpečnost a pořádek, jakož i k plnění úkolů zpravodajských služeb?“

21.      Jak vysvětluje předkládající soud, úprava sporné povinnosti byla změněna zákonem ze dne 10. prosince 2015(15), jehož přijetí bylo nezbytné v návaznosti na:

—      rozsudek Bundesverfassungsgericht (Spolkový ústavní soud, Německo) ze dne 2. března 2010(16), kterým byla dřívější ustanovení o uchovávání údajů prohlášena za protiústavní; a

—      prohlášení neplatnosti směrnice 2006/24, k jejímuž provedení byla tato ustanovení přijata.

22.      Předkládající soud má za to, že sporná povinnost uchovávání omezuje práva uvedená v čl. 5 odst. 1, čl. 6 odst. 1 a čl. 9 odst. 1 směrnice 2002/58. Uvedené omezení by podle něj bylo odůvodněno pouze tehdy, kdyby mohlo spadat pod čl. 15 odst. 1 této směrnice.

23.      Podle předkládajícího soudu může mít povinnost, která je předmětem sporu, navzdory judikatuře vyplývající z rozsudku Tele2 Sverige, oporu v čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58, neboť:

—      použitelné vnitrostátní předpisy nevyžadují uchovávání všech telekomunikačních provozních údajů všech uživatelů a účastníků ve vztahu ke všem elektronickým komunikačním prostředkům;

—      tyto předpisy podstatně zkrátily (na nejvýše deset týdnů) dobu uchovávání ve srovnání s dobou stanovenou právními předpisy posuzovanými v rozsudku Tele2 Sverige a zmíněnou směrnicí 2006/24, což ztěžuje vytvoření profilů;

—      byla stanovena přísná omezení v oblasti ochrany, přístupu a používání uchovávaných údajů;

—      normotvůrce pouze plnil povinnost jednat, kterou s sebou nese právo na bezpečnost (článek 6 Listiny)(17);

—      pokud by obecně „bezdůvodné“(18) uchovávání údajů nemohlo být opřeno o čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58 (to znamená, kdyby nezáleželo na konkrétní úpravě dotčených komunikačních prostředků, kategoriích uchovávaných údajů, době uchovávání, podmínkách přístupu k těmto údajům a ochraně před riziky zneužití), byl by podstatně omezen prostor vnitrostátních zákonodárců pro jednání v oblasti, která, jako oblast trestního stíhání a veřejné bezpečnosti, zůstává podle čl. 4 odst. 2 třetí věty SEU výhradní odpovědností členských států;

—      je třeba zajistit soudržnost mezi právy zaručenými Listinou a právy zakotvenými Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „EÚLP“), jak je vykládá Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“), aniž je narušena autonomie unijního práva a pravomoc Soudního dvora.

III. Řízení před Soudním dvorem

24.      Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce byly zapsány do rejstříku kanceláře Soudního dvora dne 29. října 2019.

25.      Písemná vyjádření předložily SpaceNet, Telekom Deutschland, německá, dánská, španělská, estonská, finská, francouzská, irská, nizozemská, polská a švédská vláda, jakož i Komise.

26.      Předkládající soud na výzvu, aby se vyjádřil k případnému zpětvzetí předběžné otázky po vyhlášení rozsudku La Quadrature du Net, vyjádřil dne 13. ledna 2021 záměr nadále na této otázce trvat, neboť ji nelze považovat za vyřešenou tímto rozsudkem.

27.      Jednání, které se konalo společně s jednáním v související věci C‑140/20, proběhlo dne 13. září 2021 a vedle těch, kdo předložili v tomto řízení písemná vyjádření, se jej zúčastnili Spolková agentura pro sítě a evropský inspektor ochrany údajů.

IV.    Posouzení

A.      Úvodní poznámka

28.      Tyto dvě žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce lze posoudit buď tak, jak byly původně položeny, nebo s ohledem na úvahy, které uvedl předkládající soud dne 13. ledna 2021 v odpovědi Soudnímu dvoru k odůvodnění toho, že po seznámení se s rozsudkem La Quadrature du Net, na svých žádostech trvá.

29.      I když se stručně budu věnovat nejrelevantnějším bodům původních žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce, zaměřím se na analýzu důvodů, proč je podle předkládajícího soudu zásah Soudního dvora i nadále relevantní. Stručně řečeno, všechny tyto důvody vycházejí z toho, že výchozí právní stav se liší od stavu posuzovaného v rozsudku La Quadrature du Net.

30.      Ve svém sdělení ze dne 13. ledna 2021 uvedl předkládající soud tyto argumenty:

—      Rozdíly mezi německými předpisy a předpisy francouzskými a belgickými, kterých se týká rozsudek La Quadrature du Net, jsou významné. Podle prvně uvedených předpisů nejsou uchovávány údaje o navštívených internetových stránkách, údaje o elektronické poště a údaje o spojeních na linky telefonické pomoci sociální nebo náboženské povahy nebo z těchto linek.

—      Další, ještě významnější rozdíl spočívá v tom, že doba uchovávání činí podle čl. 113b odst. 1 TKG čtyři týdny nebo deset týdnů, nikoliv rok. Tento faktor snižuje riziko, že bude možné vytvořit celkový profil dotčených osob.

—      Německé předpisy zajišťují účinnou ochranu uchovávaných údajů před nebezpečím zneužití a neoprávněného přístupu.

—      Po nedávném rozhodnutí Bundesverfassungsgericht (Spolkový ústavní soud) o § 113 TKG(19) je platnost tohoto ustanovení vázána na podmínky, jejichž slučitelnost s unijním právem není snadné určit.

—      Přetrvává nejistota ohledně požadavků unijního práva v souvislosti s IP adresami, jelikož rozsudek La Quadrature du Net neumožňuje jasně dovodit, zda je jejich uchovávání obecně vyloučeno, jelikož mezi body 168 a 155 uvedeného rozsudku lze zaznamenat jisté napětí.

B.      Použitelnost směrnice 2002/58

31.      Irská republika, jakož i francouzská, nizozemská, polská a švédská vláda v podstatě tvrdí, že se směrnice 2002/58 na takové vnitrostátní právní úpravy, jako je právní úprava dotčená v těchto sporech, nepoužije. Vzhledem k tomu, že předmětem těchto právních úprav je ochrana národní bezpečnosti a prevence a stíhání závažných trestných činů, spadají v souladu s čl. 4 odst. 2 SEU do výlučné pravomoci členských států.

32.      Tuto námitku Soudní dvůr v rozsudku La Quadrature du Net jednoznačně odmítl, když konstatoval, že „vnitrostátní právní úprava, která poskytovatelům služeb elektronických komunikací ukládá povinnost uchovávat takové provozní a lokalizační údaje za účelem zajištění národní bezpečnosti a boje proti trestné činnosti, jako jsou údaje dotčené ve věcech v původních řízeních, spadá do oblasti působnosti směrnice 2002/58“(20).

33.      Předkládající soud z tohoto předpokladu vychází, když potvrzuje závěr soudu prvního stupně a dodává, že použitelnost směrnice 2005/58 v tomto případě byla „stanovena definitivně“ rozsudkem Tele2 Sverige(21).

34.      Nebudu se tedy tomuto bodu, ke kterému jsem měl příležitost vyjádřit se v dané době ve stanovisku La Quadrature du Net ve smyslu, s nímž se ztotožnil Soudní dvůr, dále věnovat(22).

C.      Plošné a nerozlišující uchovávání versus cílené uchovávání provozních a lokalizačních údajů

35.      Základní myšlenkou judikatury Soudního dvora ve vztahu ke směrnici 2002/58 je, že uživatelé prostředků elektronické komunikace mohou v zásadě právem očekávat, že jejich komunikace a s ní související údaje zůstanou anonymní a nebude možné je zaznamenat bez jejich souhlasu(23).

36.      Článek 15 odst. 1 směrnice 2002/58 umožňuje výjimky z povinnosti zajistit důvěrnost a ze souvisejících povinností za podmínek, které uvedu dále. Rozsudek La Quadrature du Net se věnuje přezkumu sladění těchto výjimek se základními právy, jejichž výkon může být dotčen(24).

37.      Plošné a nerozlišující uchovávání provozních a lokalizačních údajů lze podle Soudního dvora odůvodnit pouze cílem zajistit národní bezpečnost, jehož význam „přesahuje význam ostatních cílů uvedených v čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58“(25).

38.      V tomto případě (národní bezpečnost) Soudní dvůr konstatoval, že čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58, vykládaný ve světle článků 7, 8 a 11 a čl. 52 odst. 1 Listiny, „v zásadě nebrání legislativnímu opatření, které opravňuje příslušné orgány k tomu, aby uložily poskytovatelům služeb elektronických komunikací povinnost uchovávat provozní a lokalizační údaje všech uživatelů prostředků elektronické komunikace po omezenou dobu, pokud existují dostatečně konkrétní okolnosti, pro které se lze domnívat, že dotčený členský stát čelí […] závažné hrozbě pro národní bezpečnost […], která je skutečná a aktuální či předvídatelná“(26).

39.      Je pravda, že tyto požadavky vedou k přísnějšímu a rigoróznějšímu režimu, než jaký vyplývá z judikatury ESLP ve vztahu k článku 8 EÚLP. To, že „smysl a rozsah práv“ obsažených v Listině, která odpovídají právům zaručeným EÚLP, musí být stejné jako ty, které jim přikládá uvedená úmluva, nebrání podle čl. 52 odst. 3 in fine Listiny tomu, aby unijní právo poskytovalo širší ochranu.

40.      Ostatně judikatura ESLP v rozsudcích ze dne 25. května 2021, Big Brother Watch a další v. Spojené království(27) a Centrum för Rättvisa v. Švédsko(28), jakož i ze dne 4. prosince 2015, Zakharov v. Rusko(29), se týká případů, které – podle převládajícího mínění zúčastněných na jednání – nejsou srovnatelné s věcmi projednávanými v těchto žádostech o rozhodnutí o předběžné otázce. Řešení je třeba nalézt uplatněním vnitrostátních pravidel, která jsou považována za souladná s komplexní právní úpravou směrnice 2002/58, jak ji vykládá Soudní dvůr.

41.      Bez ohledu na názor na uplatnění národní bezpečnosti v rozsudku La Quadrature du Net jakožto důvodu pro zrušení, za určitých podmínek, zákazu plošného a nerozlišujícího uchovávání provozních a lokalizačních údajů (meze stanovené Soudním dvorem jsou podle mého mínění příliš široké), musí být dodrženy požadavky vyjmenované v bodech 137 až 139 tohoto rozsudku.

42.      Mimo tento případ bude třeba zkoumat, zda vnitrostátní právní úprava spočívá na kritériích, která jsou dostatečně cílená, aby splňovala podmínky, které mohou v souladu s judikaturou Soudního dvora odůvodnit zvláště závažný zásah do dotčených základních práv, jako je uchovávání údajů

43.      Cílené uchovávání provozních a lokalizačních údajů(30) je ústředním prvkem odůvodnění rozsudků Soudního dvora v této oblasti. Toto cílení může být mimo jiné provedeno podle kategorií dotčených osob(31) nebo může být založeno na zeměpisném kritériu(32).

44.      Jak předkládající soud, tak většina zúčastněných, kteří předložili vyjádření, shodně poukazují na obtíže, které s sebou nesou kritéria uvedená Soudním dvorem. Sám jsem na některé z těchto obtíží(33) poukázal ve stanovisku ve věci Ordre des barreaux francophones et germanophone(34).

45.      Nelze však vyloučit způsoby cíleného uchovávání založené na těchto kritériích, které mohou být účinné a současně nediskriminační. Je na vnitrostátních zákonodárcích, a nikoli na Soudním dvoru, aby je nastavily tak, aby respektovaly základní práva zaručená Listinou(35).

46.      Kromě toho trvám na tom, že by bylo nesprávné dovodit, že osobní a zeměpisná kritéria jsou jako jediná slučitelná s čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58 s ohledem na práva chráněná Listinou.

47.      I když francouzská vláda tvrdí, že se ukázaly jako neúčinné(36), nemyslím si ani, že lze pominout způsoby navržené pracovními skupinami, které vznikly v rámci Rady(37) za účelem definovat pravidla uchovávání a přístupu slučitelná s judikaturou Soudního dvora(38).

48.      Podle mého názoru je třeba upřednostnit dočasné uchovávání některých kategorií provozních a lokalizačních údajů, omezených v závislosti na nezbytných potřebách bezpečnosti, které by neumožňovaly v souhrnu získat přesný a detailní obraz o životě dotčených osob. To v praxi znamená, že co se týče dvou hlavních kategorií (provozních a lokalizačních údajů), měly by být prostřednictvím vhodných filtrů uchovávány pouze minimální údaje, které se považují za absolutně nezbytné pro prevenci a účinnou kontrolu trestné činnosti a ochranu národní bezpečnosti(39).

49.      Každopádně přísluší členským státům nebo unijním institucím, aby legislativní cestou (s pomocí svých vlastních odborníků) realizovaly takové cílení a odolaly jakémukoli nutkání uložit povinnost plošného a nerozlišujícího uchovávání všech provozních a lokalizačních údajů(40).

50.      Proto jsem ve stanovisku ve věci Ordre des barreaux francophones et germanophone uvedl, že „legislativní obtížnost – kterou uznávám – nastavit přesně případy a podmínky, za nichž je třeba provádět cílené uchovávání, neospravedlňuje to, aby členské státy z výjimky učinily pravidlo a z plošného uchovávání osobních údajů učinily centrální zásadu svých právních úprav. Pokud by tomu tak bylo, připustilo by se na dobu neurčitou zásadní oslabení práva na ochranu osobních údajů“(41).

D.      Bod 168 rozsudku La Quadrature du Net

51.      V tomto kontextu vyplývají skutečnosti nezbytné pro odpověď předkládajícímu soudu podle mého názoru přímo z judikatury Soudního dvora týkající se čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58, která byla shrnuta v rozsudku La Quadrature du Net.

52.      Nejprve tedy musím připomenout judikaturu Soudního dvora stanovenou v uvedeném rozsudku, jehož bod 168 ji shrnuje takto:

„[Článek] 15 odst. 1 směrnice 2002/58 ve spojení s články 7, 8 a 11 a čl. 52 odst. 1 Listiny musí být vykládán v tom smyslu, že brání legislativním opatřením, která pro účely stanovené v čl. 15 odst. 1 preventivně stanoví plošné a nerozlišující uchovávání provozních a lokalizačních údajů. Naproti tomu uvedený čl. 15 odst. 1 ve spojení s články 7, 8 a 11 a čl. 52 odst. 1 Listiny nebrání legislativním opatřením,

—      která za účelem zajištění národní bezpečnosti stanoví možnost přikázat poskytovatelům služeb elektronických komunikací, aby prováděli plošné a nerozlišující uchovávání provozních a lokalizačních údajů v situacích, kdy dotyčný členský stát čelí závažnému ohrožení národní bezpečnosti, které se jeví jako skutečné a aktuální nebo předvídatelné, přičemž rozhodnutí o uložení tohoto příkazu může být předmětem účinného přezkumu soudem nebo nezávislým správním orgánem, jehož rozhodnutí je závazné, a cílem tohoto přezkumu bude ověřit, že nastala některá z těchto situací, jakož i dodržení podmínek a záruk, které musí být stanoveny, a tento příkaz však může být vydán pouze na dobu nezbytně nutnou, avšak s možností prodloužení, pokud ohrožení přetrvává;

—      která za účelem zajištění národní bezpečnosti, boje proti závažné trestné činnosti a předcházení závažnému ohrožení veřejné bezpečnosti stanoví cílené uchovávání provozních a lokalizačních údajů, které je na základě objektivních a nediskriminačních kritérií vymezeno kategoriemi dotčených osob nebo prostřednictvím zeměpisného kritéria, na dobu nezbytně nutnou, avšak s možností prodloužení;

—      která za účelem zajištění národní bezpečnosti, boje proti závažné trestné činnosti a předcházení závažnému ohrožení veřejné bezpečnosti stanoví plošné a nerozlišující uchovávání IP adres přidělených zdroji připojení, a to po nezbytně nutnou dobu;

—      která za účelem zajištění národní bezpečnosti, boje proti trestné činnosti a ochrany veřejné bezpečnosti stanoví plošné a nerozlišující uchovávání údajů o totožnosti uživatelů prostředků elektronické komunikace a

—      která za účelem boje proti závažné trestné činnosti a a fortiori zajištění národní bezpečnosti stanoví možnost přikázat rozhodnutím příslušného orgánu, které podléhá účinnému soudnímu přezkumu, poskytovatelům služeb elektronických komunikací, aby po určenou dobu prováděli urychlené uchování provozních a lokalizačních údajů, jimiž disponují,

pokud tato opatření pomocí jasných a přesných pravidel zajišťují při uchovávání dotčených údajů dodržení souvisejících hmotněprávních a procesních podmínek a pokud subjekty údajů mají k dispozici účinné záruky proti riziku zneužití“.

E.      Posouzení právních předpisů dotčených v těchto žádostech o rozhodnutí o předběžné otázce ve světle rozsudku La Quadrature du Net

53.      Podle předkládajícího soudu, kterému výlučně přísluší výklad německých právních předpisů, tyto předpisy stanoví „bezdůvodné, plošné a osobně, časově a místně nerozlišující uchovávání velké části všech relevantních telekomunikačních provozních údajů“(42).

54.      Dotčená vnitrostátní právní úprava se neomezuje na povolení příslušným orgánům požadovat uchovávání provozních a lokalizačních údajů po omezenou dobu: povinnost uchovávat tyto údaje ukládá přímo a neomezeně zákonodárce.

55.      Po konstatování tohoto východiska předkládající soud ve svém sdělení ze dne 13. ledna 2021 vyjmenoval rozdíly mezi vnitrostátními předpisy a předpisy posuzovanými v rozsudku La Quadrature du Net, které by mohly vést k jinému řešení, než bylo přijato tehdy.

56.      Budu zkoumat tyto rozdíly ve stejném pořadí, v jakém je uvádí předkládající soud, avšak předtím musím uznat, že německý zákonodárce se zodpovědně snažil přizpůsobit vnitrostátní právní úpravu požadavkům, které vyplývají v této oblasti z judikatury Soudního dvora.

57.      Jak zdůrazňuje předkládající soud, dotčená právní úprava je výsledkem změny právních předpisů, kterou umožnila judikatura Bundesverfasgericht (Spolkový ústavní soud) a účinky judikatury vycházející z rozsudku Digital Rights.

58.      Pokrok v dotčené vnitrostátní právní úpravě, který je důsledkem jednoznačné vůle přizpůsobit se judikatuře Soudního dvora, je tedy chvályhodný.

59.      Legislativní snaha však možná kladla důraz více na aspekty týkající se ochrany uchovávaných údajů a přístupu k nim, a ne tolik na aspekty týkající se cíleného vymezení údajů, které mají být uchovávány.

1.      Typologie uchovávaných údajů

60.      Typologie uchovávaných údajů (neuchovávají se údaje o navštívených internetových stránkách, elektronické poště a údaje o spojeních na linky telefonické pomoci sociální nebo náboženské povahy nebo z těchto linek) podle mého názoru nic nemění na tom, že povinnost plošného a nerozlišujícího uchovávání se vztahuje na velmi široký soubor řady jiných provozních a lokalizačních údajů, který je jako celek podobný tomu, jenž byl zkoumán v rozsudku La Quadrature du Net.

61.      V tomto ohledu je takřka irelevantní, že jsou vyloučeny údaje týkající se spojení na určité linky telefonního poradenství, které provozují osoby, orgány nebo organizace v sociální nebo náboženské oblasti, nebo z těchto linek, vzhledem ke specifickým charakteristikám těchto spojení a jejich omezenému dopadu na celkové počty(43).

62.      Není rozhodující ani to, že povinnost uchovávání se nevztahuje na obsah (ať již internetových stránek nebo elektronické pošty), jelikož rozsudek La Quadrature du Net se netýká obsahu, nýbrž provozních a lokalizačních údajů elektronické komunikace.

2.      Doba trvání povinnosti uchovávat údaje

63.      Nejvýznamnější rozdíl oproti vnitrostátním předpisům posuzovaným v rozsudku La Quadrature du Net se týká doby uchovávání, která je podle § 113 odst. 1 TKG čtyři nebo deset týdnů (čtyři týdny u lokalizačních údajů a deset týdnů u ostatních údajů), a nikoli rok.

64.      Jak předkládající soud, tak některé zúčastněné vlády tuto okolnost zdůrazňují a poukazují na to, že dotčená právní úprava výrazně zkracuje dobu uchovávání údajů. Podle předkládajícího soudu snižuje kratší doba riziko, že lze vytvořit celkový profil dotčených osob.

65.      Jak jsem uvedl ve stanovisku Ordre des barreaux francophones et germonophone, s odkazem právě na nyní posuzovanou vnitrostátní právní úpravu, je třeba, aby uchovávané údaje mohly být uchovány pouze po omezenou dobu(44) podle toho, do které kategorie patří(45).

66.      I když je časové omezení doby uchovávání relevantním prvkem pro posouzení dotčené právní úpravy, nemůže tato okolnost kompenzovat to, že tato úprava vyžaduje plošné a nerozlišující uchovávání provozních a lokalizačních údajů.

67.      Již jsem uvedl, že podle judikatury Soudního dvora mohou být údaje týkající se elektronické komunikace, kromě případu odůvodněného ochranou národní bezpečnosti, uchovávány pouze cíleně, z důvodu vážného rizika, které s sebou nese jejich plošné uchovávání.

68.      Toto riziko bylo v konečném důsledku tím, co inspirovalo judikaturu Soudního dvora v této oblasti: „provozní a lokalizační údaje mohou odhalit informace o celé řadě aspektů soukromého života subjektů údajů včetně citlivých informací, jako jsou sexuální orientace, politické názory, náboženské, filozofické, sociálněprávní nebo jiné přesvědčení, jakož i zdravotní stav, přičemž takové údaje kromě toho požívají zvláštní ochrany v unijním právu. Z těchto údajů jako celku lze vyvodit velmi přesné závěry o soukromém životě osob, jejichž údaje byly uchovány, tedy o každodenních zvyklostech, o místech, kde trvale či přechodně pobývají, o denních či jiných přesunech, o aktivitách, společenských vztazích těchto osob a o společenských kruzích, s kterými se stýkají. Na základě těchto údajů lze zejména vytvořit profil dotčených osob, který je s ohledem na právo na ochranu soukromého života informací stejně citlivé povahy, jako je samotný obsah sdělení.“(46)

69.      Je pravda, jak uvádí i předkládající soud, že časově velmi omezené uchovávání může vytvoření profilů ztížit.

70.      Větší či menší obtížnost v tomto ohledu však závisí nejen na době uchovávání, ale také na množství a kvalitě uchovávaných údajů: čím větší je počet údajů, tím větší bude možnost získat citlivé informace během období, jejichž délka bude zase záviset na vývoji technik monitorování, korelace a posuzování veškerých údajů týkajících se elektronické komunikace. Co se dnes může jevit jako doba nedostatečná pro shromáždění informací, které umožňují vytvoření profilů, může být k tomu více než dostačující ve více či méně blízké budoucnosti(47).

71.      V každém případě, a podle Soudního dvora, „zásah do základních práv zakotvených v článcích 7 a 8 Listiny, k němuž dochází v důsledku přístupu orgánu veřejné moci k souboru provozních nebo lokalizačních údajů, z nichž mohou vyplynout informace o komunikaci uživatele prostředku elektronické komunikace nebo o umístění koncových zařízení, která používá, je v každém případě závažný bez ohledu na délku období, ve vztahu k němuž je přístup k uvedeným údajům požadován, a na množství či povahu údajů dostupných v souvislosti s takovým obdobím, pokud lze […] z tohoto souboru údajů vyvodit přesné závěry o soukromém životě subjektu údajů nebo subjektů údajů“(48).

72.      V konečném důsledku mám za to, že navzdory rozdílům, na které poukázal předkládající soud, podobnost tohoto aspektu právní úpravy dotčené v původních řízeních s právními předpisy dotčenými v řízeních, ve kterých byl vydán rozsudek La Quadrature du Net, neumožňuje odhlédnout od judikatury vyplývající z uvedeného rozsudku.

3.      Ochrana údajů před neoprávněným přístupem

73.      Podle tvrzení předkládajícího soudu zajišťují německé předpisy účinnou ochranu uchovávaných údajů před nebezpečím zneužití a neoprávněného přístupu.

74.      Aniž je snižována legislativní snaha v oblasti ochrany údajů a přístupu k nim, nelze zapomínat, že podle Soudního dvora „uchovávání provozních a lokalizačních údajů představuje samo o sobě […] zásah do základních práv na respektování soukromého života a na ochranu osobních údajů“(49). V tomto smyslu „přístup k takovým údajům představuje bez ohledu na jejich následné využití odlišný zásah“ do zmíněných základních práv(50).

75.      V dané souvislosti tedy není relevantní, že režim ochrany uchovávaných údajů stanovený německým zákonodárcem: a) účinně zajišťuje nedotknutelnost těchto údajů; b) striktně a účinně omezuje podmínky přístupu omezením okruhu osob, které mají k těmto údajům přístup; a c) připouští použití uchovávaných údajů pouze ke stíhání závažných trestných činů a k odvrácení konkrétního nebezpečí pro život nebo svobodu osoby nebo pro bezpečnost státu.

76.      Skutečně rozhodující je, jak opakuje rovněž předkládající soud, že dotčená povinnost uchovávání jako taková nepodléhá žádné specifické podmínce.

4.      Dopad rozsudku Bundesverfassungsgericht (Spolkový ústavní soud) ze dne 27. května 2020

77.      Předkládající soud poukazuje na rozhodnutí Bundesverfassungsgericht (Spolkový ústavní soud) o § 113 TKG(51), v návaznosti na které bylo toto ustanovení poté, co byla konstatována jeho protiústavnost, podrobeno podmínkám, jejichž slučitelnost s unijním právem není snadné určit.

78.      Soudní dvůr nemá v této fázi k účinkům uvedeného rozsudku co dodat, a tím méně ke konturám nových pravidel, která by německý zákonodárce měl přijmout (nebo případně přijal).

79.      Pokud předkládající soud má, jak uvádí, vydat rozsudek o opravném prostředku „Revision“ s ohledem na právo platné ke dni jeho vydání, bude muset sám určit jeho slučitelnost s unijním právem ve světle judikatury Soudního dvora týkající se ochrany údajů o elektronické komunikaci.

5.      IP adresy

80.      Podle předkládajícího soudu z bodu 168 rozsudku La Quadrature du Net vyplývá, že Soudní dvůr vyžaduje u IP adres důvod uchovávání spojený s cílem zajištění národní bezpečnosti, boje proti závažné trestné činnosti a předcházení závažnému ohrožení veřejné bezpečnosti. Z bodu 155 však podle něj vyplývá, že tyto IP adresy mohou být uchovávány, aniž je nutný specifický důvod, přičemž důvod spojený s uvedeným cílem je vyžadován pouze u použití uchovávaných údajů.

81.      Nemyslím si však, že zde dochází k napětí (tím méně rozporu). I když je v bodě 155 uvedeno, že plošné a nerozlišující uchovávání IP adres přidělených zdroji připojení „se v zásadě nejeví být v rozporu s čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58“, je následně v bodě 156 konstatováno, že „[s] ohledem na závažnost zásahu do základních práv […], který toto uchovávání představuje, může být tento zásah odůvodněn – stejně jako v případě zajištění národní bezpečnosti – pouze bojem proti závažné trestné činnosti a předcházením závažnému ohrožení veřejné bezpečnosti […]“.

82.      Ze spojení bodů 155 a 156 rozsudku La Quadrature du Net tedy vyplývá soudržná odpověď, kterou dal Soudní dvůr v bodě 168 na tehdy položené předběžné otázky týkající se uchovávání IP adres.

83.      Na jednání bylo poukazováno na určité problémy spojené s uchováváním IP adres, které podle názoru některých zúčastněných vyžadují vyjasnění ze strany Soudního dvora. Řešení těchto problému (mimo jiné způsobených rozdílem mezi dynamickými a statickými IP adresami, jakož i dopadem protokolu Ipv6) jde podle mého názoru nad rámec toho, na co se táže předkládající soud, jehož původní žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce(52) a sdělení ze dne 13. ledna 2021 mají v tomto detailu mnohem omezenější rozsah.

V.      Závěry

84.      S ohledem na výše uvedené navrhuji Soudnímu dvoru, aby na otázku Bundesverwaltungsgericht (Spolkový správní soud, Německo) odpověděl takto:

„Článek 15 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (Směrnice o soukromí a elektronických komunikacích), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/136/ES ze dne 25. listopadu 2009, ve spojení s články 7, 8 a 11 a čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie a čl. 4 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii, musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která ukládá poskytovatelům veřejně dostupných služeb elektronických komunikací povinnost preventivního, plošného a nerozlišujícího uchovávání provozních a lokalizačních údajů konečných uživatelů těchto služeb pro jiné účely než ochranu národní bezpečnosti před závažnou hrozbou, která se jeví jako skutečná a aktuální či předvídatelná“.


1–      Původní jazyk: španělština.


2–      Věc C‑140/20, Commissioner of the Garda Síochána a další, v níž dnes rovněž přednáším stanovisko.


3–      Dále jen „stanovisko ve věci La Quadrature du Net“ (EU:C:2020:6).


4–      Dále jen „stanovisko ve věci Ordre des barreaux francophones et germanophone“ (EU:C:2020:7).


5–      Věci C‑293/12 a C‑594/12 (EU:C:2014:238; dále jen „rozsudek Digital Rights“).


6–      Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 15. března 2006 o uchovávání údajů vytvářených nebo zpracovávaných v souvislosti s poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací nebo veřejných komunikačních sítí a o změně směrnice 2002/58/ES (Úř. věst. 2006, L 105, s. 54).


7–      Věci C‑203/15 a C‑698/15 (EU:C:2016:970; dále jen „rozsudek Tele2 Sverige“).


8–      Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) (Úř. věst. 2002, L 201, s. 37; Zvl. vyd. 13/29, s. 514; oprava Úř. věst. 2014, L 290, s. 11), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/136/ES ze dne 25. listopadu 2009 (Úř. věst. 2009, L 337, s. 11).


9–      Věc C‑207/16 (EU:C:2018:788).


10–      Věc C‑623/17 (EU:C:2020:790).


11–      Věci C‑511/18, C‑512/18 a C‑520/18 (EU:C:2020:791; dále jen „rozsudek La Quadrature du Net“).


12–      Bod 30 tohoto stanoviska.


13–      Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. 1995, L 281, s. 31; Zvl. vyd. 13/15, s. 355).


14–      Spojeními uvedenými v § 99 odst. 2 TKG jsou spojení s osobami, orgány a organizacemi sociální nebo náboženské povahy, které poskytují volajícím, v zásadě anonymním, telefonickou pomoc v případě psychického nebo sociálního stavu nouze a na které se vztahují zvláštní povinnosti důvěrnosti. V souladu s § 99 odst. 2 druhým až čtvrtým pododstavcem TKG je tato výjimka podmíněna zápisem na seznam, který vede Bundesnetzagentur für Elektrizität, Gas, Telekommunikation, Post und Eisenbahnen (Spolková agentura pro elektrické, plynové, telekomunikační, poštovní a železniční sítě; dále jen „Spolková agentura pro sítě“), po ověření povahy služeb prostřednictvím osvědčení vydaného veřejnoprávním orgánem, subjektem nebo nadací.


15–      Gesetz zur Einführung einer Speicherpflicht und einer Höchstspeicherfrist für Verkehrsdaten (zákon o zavedení povinnosti uchovávání a maximální době uchovávání provozních údajů).


16–      1 BvR 256/08, 1 BvR 263/08, 1 BvR 586/08 (DE:BVerfG:2010:rs20100302.1bvr025608).


17–      Podle předkládajícího soudu judikatura Soudního dvora nevylučuje kategoricky to, že vnitrostátní zákonodárci mohou, na základě patřičného zhodnocení, zavést uchovávání údajů bez důvodu (spojeného případně s přísným režimem přístupu), aby byla zohledněna specifická rizika, která se pojí s novými telekomunikačními prostředky.


18–      To je doslovný výraz použitý předkládajícím soudem.


19–      Rozsudek ze dne 27. května 2020, 1 BvR 1873/13, 1 BvR 2618/13 (DE:BVerfG:2020:rs20200527.1bvr187313). Podle tohoto rozsudku je § 113 TKG neslučitelný s čl. 2 odst. 1 a čl. 10 odst. 1 Grundgesetz (Základní zákon) a může být uplatňován pouze do přijetí nových pravidel, nejpozději však do 31. prosince 2021.


20–      Rozsudek La Quadrature du Net, bod 104.


21–      Bod 19 písm. a) předkládacího usnesení.


22–      Stanovisko ve věci La Quadrature du Net, body 40 až 90.


23–      Rozsudek La Quadrature du Net, bod 109.


24–      Tamtéž, body 111 až 133.


25–      Rozsudek La Quadrature du Net, bod 136.


26–      Tamtéž, bod 137 (kurzivou zvýraznil autor stanoviska). Tak tomu je, pokračuje Soudní dvůr, „[i] když se takové opatření vztahuje bez rozdílu na všechny uživatele prostředků elektronické komunikace, aniž tito mají […] na první pohled vazbu na ohrožení národní bezpečnosti tohoto členského státu“, takže je třeba „mít za to, že existence takového ohrožení může sama o sobě tuto vazbu prokázat“ (loc. ult. cit.).


27–      CE:ECHR:2021:0525JUD005817013.


28–      CE:ECHR:2021:0525JUD003525208.


29–      CE:ECHR:2015:1204JUD004714306.


30–      Rozsudek La Quadrature du Net, bod 147: „[…] čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58 ve spojení s články 7, 8 a 11 a čl. 52 odst. 1 Listiny nebrání tomu, aby členský stát přijal právní úpravu, která preventivně umožňuje cílené uchovávání provozních a lokalizačních údajů za účelem boje proti závažné trestné činnosti a předcházení závažnému narušení veřejné bezpečnosti, jakož i za účelem zajištění národní bezpečnosti, za podmínky, že uchovávání je omezeno na to, co je nezbytně nutné, pokud jde o kategorie údajů, které mají být uchovávány, komunikační prostředky, na něž se toto uchovávání vztahuje, dotčené osoby a dobu trvání uchovávání“. Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.


31–      Rozsudek La Quadrature du Net, body 148 a 149.


32–      Rozsudek La Quadrature du Net, bod 150.


33–      Vedle jejich nedostatečnosti také možnost, že vyústí v režim všeobecného podezření u některých segmentů populace nebo stigmatizaci zeměpisných oblastí.


34–      Stanovisko ve věci Ordre des barreaux francophones et germanophone, body 88 a 89.


35–      Tamtéž, bod 90.


36–      Bod 47 jejího písemného vyjádření. Závěr, který zdůrazňovaly i některé vlády na jednání.


37–      Groupe Échange d’informations et protection des données (DAPIX). Stejný názor vyjádřila švédská vláda v bodě 21 svého písemného vyjádření.


38–      V bodě 92 stanoviska ve věci Ordre des barreaux francophones et germanophone jsem uvedl, že tyto pracovní skupiny posuzovaly jako způsoby řešení omezení kategorií uchovávaných údajů, pseudonymizaci údajů, zavedení omezené doby uchovávání, vyloučení některých kategorií poskytovatelů služeb elektronických komunikací, obnovitelnost schvalování uchovávání, povinnost uchovávat shromážděné údaje uvnitř Unie nebo systematická a průběžná kontrola – nezávislým správním orgánem – záruk nabízených poskytovateli služeb elektronických komunikací proti neoprávněnému užívání údajů.


39–      Stanovisko ve věci Ordre des barreaux francophones et germanophone a další, body 93 a 94.


40–      Tamtéž, bod 95.


41–      Tamtéž, bod 104.


42–      Bod 25b písm. b) německého originálu předkládacího rozhodnutí.


43–      Na jednání německá vláda vyčíslila počet subjektů, jejichž elektronická komunikace je vyloučena z povinnosti uchovávání, na 1 300 a upřesnila, že vyloučení se nemůže vztahovat na odborníky, kteří podléhají povinnosti profesního tajemství (jako advokáti nebo lékaři), vzhledem k jejich vysokému počtu.


44–      Stanovisko ve věci Ordre des barreaux francophones et germanophone, bod 96. Tím se zajistí, aby „neumožnily poskytnout podrobný obraz o životě dotčených osob. Tato doba uchovávání navíc musí být uzpůsobena povaze těchto údajů tak, aby údaje poskytující přesnější informace o stylu života a zvycích osob byly uchovávány po kratší dobu.“


45–      Tamtéž, bod 97: „Jinými slovy, rozlišování doby uchovávání jednotlivých kategorií údajů v závislosti na jejich užitečnosti pro dosažení cílů bezpečnosti je jednou z cest, která by měla být zvažována. Omezení doby, po kterou se jednotlivé kategorie údajů uchovávají současně (a proto mohou být použity k nalezení souvislostí, které odkrývají životní styl dotčených osob), rozšiřuje ochranu práva zaručeného článkem 8 Listiny.“


46–      Rozsudek La Quadrature du Net, bod 117.


47–      Jak bylo uvedeno na jednání, i doba deseti týdnů shromažďování metadat (provozních a lokalizačních údajů) by mohla stačit k identifikaci vzorců chování účastníka, které by svým opakováním odhalily citlivé rysy jeho osobnosti a života.


48–      Rozsudek ze dne 2. března 2021, Prokuratuur (Podmínky přístupu k údajům o elektronické komunikaci) (C‑746/18, EU:C:2021:152, bod 39). Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.


49–      Rozsudek La Quadrature du Net, bod 115.


50–      Tamtéž, bod 116. Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.


51–      Viz poznámka pod čarou 19 tohoto stanoviska.


52–      Bod 30 předkládacího usnesení.