Žaloba podaná dne 29. ledna 2010 - Reagens v. Komise
(Věc T-30/10)
Jednací jazyk: angličtina
Účastnice řízení
Žalobkyně: Reagens SpA (San Giorgio di Piano, Itálie) (zástupci: B. O'Connor, L. Toffoletti, D. Gullo a E. De Giorgi, advokáti)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhové žádání žalobkyně
zrušit rozhodnutí Komise č. K(2009) 8682 v konečném znění ze dne 11. listopadu 2009 (věc COMP/38.589 - Tepelné stabilizátory) o cínových stabilizátorech v jeho úplnosti nebo v rozsahu, v němž se týká žalobkyně;
určit, že lhůty stanovené v článku 25 nařízení č. 1/2003 se použijí tak, že vylučují uložení pokuty žalobkyni;
podpůrně určit, že Komise pochybila v tom, že stanovila žalobkyni pokutu ve výši 10 791 000 eur, a případně upravit pokutu na úroveň, která je vhodná s ohledem na omezenou povahu možného porušení článku 101 SFEU po roce 1996 žalobkyní;
vydat pokyn ohledně použití bodu 35 Pokynů pro výpočet pokut v souvislosti s Chemson a Baerlocher a v souvislosti se všemi vyjádřeními předloženými adresáty rozhodnutí ve věci cínových stabilizátorů po oznámení námitek;
uložit Komisi náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Prostřednictvím své žaloby se žalobkyně domáhá částečného zrušení rozhodnutí Komise č. K(2009) 8682 v konečném znění ze dne 11. listopadu 2009, v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto, že žalobkyně je odpovědná za porušení článku 81 ES a 53 EHP (věc COMP/38.589 - Tepelné stabilizátory) a byla jí uložena pokuta.
Na podporu své žaloby žalobkyně uplatňuje následující žalobní důvody:
Žalobkyně zaprvé tvrdí, že Komise se dopustila zjevně nesprávného skutkového posouzení v souvislosti s cínovými stabilizátory, jelikož konstatovala, že se žalobkyně podílela na porušení článku 81 ES (nyní článek 101 SFEU) po období let 1996-1997.
Zadruhé, žalobkyně tvrdí, že Komise zjevně pochybila při použití článku 25 nařízení (ES) č. 1/2003
1 na skutkové okolnosti trhu cínových stabilizátorů a konkrétně tím, že konstatovala, že lhůty stanovené v uvedeném článku byly splněny. Podle žalobkyně neprokázání protiprávního jednání po období let 1996-1997 znamená, že rozhodnutí o uložení pokuty žalobkyni je promlčeno na základě pravidel o pěti, respektive deseti letech, stanovených v uvedeném článku.
Zatřetí, žalobkyně tvrdí, že Komise porušila zásady řádné správy a legitimního očekávání žalobkyně v tom, že měla vést řízení podle svých nejlepších schopností, důkladně a pečlivě a neignorovat důkazy hospodářské soutěže. Žalobkyně dále tvrdí, že Komise jednala v rozporu s jejími právy na obranu v tom, že odpovídajícím způsobem nezkoumala důkazy poskytnuté žalobkyní jako odpověď na oznámení námitek a při jednání účastníků řízení a neumožnila žalobkyni opakovaný přístup k neutajovanému spisu šetření.
Začtvrté, žalobkyně tvrdí, že Komise porušila zásadu zacházet podle práva se všemi podniky stejně, tím, že nesprávně použila Pokyny pro výpočet pokut
2. Žalobkyně dále tvrdí, že Komise porušila zásadu proporcionality tím, že pokuta uložená žalobkyni byla nepřiměřená ve srovnání se všemi ostatními adresáty rozhodnutí o cínových stabilizátorech, konkrétně s Baerlocher.
Zapáté, žalobkyně tvrdí, že Komise jednala tak, že došlo k narušení hospodářské soutěže na společném trhu v rozporu s článkem 101 SFEU tím, že nesprávně použila Pokyny pro výpočet pokut.
Žalobkyně konečně tvrdí, že Komise porušila zásadu řádné správy tím, že neprovedla šetření pečlivě a včas, a porušila právo žalobkyně na obranu tím, že nepokračovala v šetření v období, kdy byly Tribunálu předloženy žádosti o ochranu dokumentů z titulu důvěrnosti mezi advokáty a klienty ve věci Akzo
3.