STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA

EVGENIJE TANČEVA

přednesené dne 6. října 2021(1)

Věc C‑666/19 P

Changmao Biochemical Engineering Co. Ltd

proti

Evropské komisi

„Kasační opravný prostředek – Dumping – Dovoz aspartamu pocházejícího z Číny – Použitelnost ratione temporis nařízení (EU) 2016/1036 – Článek 2 odst. 7 písm. a) nařízení (ES) č. 1225/2009 – Určování běžné hodnoty na základě ceny obdobného výrobku v Evropské unii – Článek 2 odst. 10 nařízení (EC) č. 1225/2009 – Úpravy pro účely zjištění dumpingového rozpětí – Úpravy pro účely zjištění existence újmy“

Obsah

1.        Projednávaným kasačním opravným prostředkem se společnost Changmao Biochemical Engineering Co. Ltd domáhá toho, aby Soudní dvůr zrušil rozsudek ze dne 28. června 2019, Changmao Biochemical Engineering v. Komise (dále jen „napadený rozsudek“)(2), kterým Tribunál zamítl její žalobu na neplatnost prováděcího nařízení Komise (EU) 2016/1247 (dále jen „sporné nařízení“)(3) ukládajícího antidumpingové clo ve výši 55,4 % z dovozu aspartamu její výroby.

2.        Tento kasační opravný prostředek poskytuje Soudnímu dvoru příležitost rozhodnout o tom, do jaké míry může Komise v případě dovozu ze zemí bez tržního hospodářství určit běžnou hodnotu nikoliv pomocí základní metody stanovené v čl. 2 odst. 7 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 1225/2009(4), tj. na základě ceny nebo početně zjištěné hodnoty ve třetí zemi s tržním hospodářstvím (dále jen „srovnatelná země“), ale pomocí doplňující metody, tj. na základě ceny skutečně zaplacené nebo ceny, kterou je třeba zaplatit, za obdobné výrobky v Evropské unii. Projednávaná věc rovněž otevírá otázku pravomoci nebo povinnosti Komise provádět úpravy pro účely zjištění nejen dumpingového rozpětí, ale také existence újmy.

I.      Právní rámec

3.        Článek 2 odst. 7 písm. a) nařízení č. 1225/2009, který odpovídá čl. 2 odst. 7 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1036(5), stanoví:

„V případě dovozu ze zemí bez tržního hospodářství se běžná hodnota určí na základě ceny nebo početně zjištěné hodnoty ve třetí zemi s tržním hospodářstvím nebo ceny, za niž se prodává výrobek z takové třetí země do jiných zemí včetně [EU], nebo v případě, že to není možné, na jakémkoli jiném přiměřeném základě, včetně ceny skutečně zaplacené nebo ceny, kterou je třeba zaplatit, za obdobné výrobky v [EU], která se v případě nutnosti náležitě opraví o přiměřené ziskové rozpětí.

Vhodná třetí země s tržním hospodářstvím se vybere přiměřeným způsobem s náležitým přihlédnutím ke všem spolehlivým informacím, které jsou k dispozici v době výběru. Zohlední se také lhůty, a kde je to vhodné, použije se třetí země s tržním hospodářstvím, která je předmětem stejného šetření.

[…]“

4.        Článek 2 odst. 10 nařízení č. 1225/2009, který odpovídá čl. 2 odst. 10 nařízení č. 2016/1036, stanoví:

„Mezi vývozní cenou a běžnou hodnotou se provede spravedlivé srovnání. Toto srovnání se provede na stejné obchodní úrovni a na základě prodeje uskutečněného ve stejné nebo co nejbližší době, jakož i s náležitým přihlédnutím k jiným rozdílům, které ovlivňují srovnatelnost cen. Nejsou-li takto určená běžná hodnota a vývozní cena srovnatelné na tomto základě, provedou se pokaždé náležité individuální úpravy o rozdíly u činitelů, na které bylo upozorněno a které prokazatelně ovlivňují ceny a srovnatelnost cen. […]“

5.        Podle článku 3 odst. 2 a 3 nařízení č. 1225/2009, nadepsaného „Zjišťování újmy“, které odpovídají čl. 3 odst. 2 a 3 nařízení 2016/1036, platí:

„2.      Zjištění újmy se musí zakládat na skutečných důkazech a zahrnovat objektivní posouzení

a)      jednak objemu dumpingového dovozu a jeho účinku na ceny obdobných výrobků na trhu [EU];

b)      jednak následného účinku tohoto dovozu na výrobní odvětví [EU].

3.      V souvislosti s objemem dumpingového dovozu se posoudí, zda došlo k významnému zvýšení dumpingového dovozu v absolutních hodnotách nebo v poměru k výrobě nebo spotřebě v [EU]. Pokud jde o účinek dumpingového dovozu na ceny, posoudí se, zda ve srovnání s cenou obdobného výrobku výrobního odvětví [EU] existuje značné cenové podbízení ze strany dumpingového dovozu nebo zda tento dovoz jinak významnou měrou způsobil pokles cen nebo zabránil významnou měrou jejich růstu, ke kterému by jinak došlo. Žádné z uvedených kritérií nemusí být rozhodující.“

II.    Skutečnosti předcházející sporu

6.        Dne 30. května 2015 zahájila Komise na základě podnětu podaného dne 16. dubna 2015 jediným výrobcem aspartamu v EU, a sice společností Ajinomoto Sweeteners Europe SAS, nyní Hyet Sweet SAS, antidumpingové řízení týkající se dovozu aspartamu pocházejícího z Číny do EU.

7.        Aspartam je sladicí látka vyráběná v podobě bílých, různě velikých krystalů bez zápachu s chutí podobnou cukru, ale se zvýšenou účinností slazení a značně nižší kalorickou hodnotou. Používá se hlavně jako náhražka cukru v odvětví výroby nealkoholických nápojů, potravin a mléčných výrobků(6).

8.        Dne 25. února 2016 přijala Komise prozatímní nařízení.

9.        Dne 28. července 2016 přijala Komise sporné nařízení, kterým uložila konečné antidumpingové clo z dovozu aspartamu vyráběného několika čínskými společnostmi včetně, jak je uvedeno v bodě 1 výše, cla ve výši 55,4 % z dovozu aspartamu vyráběného společností Changmao Biochemical Engineering.

III. Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek

10.      Dne 21. října 2016 podala společnost Changmao Biochemical Engineering žalobu na neplatnost sporného nařízení.

11.      Napadeným rozsudkem Tribunál tuto žalobu zamítl.

12.      Vzhledem k tomu, že jsem byl Soudním dvorem požádán, abych omezil své stanovisko na posouzení druhého, třetího a čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku, které zpochybňují posouzení druhého a třetího žalobního důvodu předloženého Tribunálu, níže shrnu pouze posouzení těchto dvou žalobních důvodů provedené Tribunálem.

13.      Zaprvé Tribunál zamítl druhý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise porušila čl. 2 odst. 7 písm. a) nařízení 2016/1036 tím, že při výpočtu běžné hodnoty vycházela z cen jediného výrobce v Unii za obdobný výrobek na trhu Unie, a nikoli z vývozních cen výrobce uvažované srovnatelné země, konkrétně Japonska. Podle Tribunálu z první odrážky tohoto ustanovení vyplývá, že v případě dovozu ze zemí bez tržního hospodářství se Komise může rozhodnout nepoužít obecné pravidlo uvedené v tomto ustanovení (podle něhož musí být běžná hodnota určena na základě ceny ve srovnatelné zemi nebo na základě ceny, za niž se prodává výrobek z takové země do jiných zemí) a použít „jiný přiměřený základ“ pouze tehdy, pokud toto obecné pravidlo nelze použít. Tak je tomu v případě, kdy jsou informace dostupné v době výběru nespolehlivé a mohou vést k nevhodné a nepřiměřené volbě srovnatelné země. V projednávané věci nebyly údaje poskytnuté japonským výrobcem spolehlivé a zúčastněné strany vyjádřily obavy ohledně volby Japonska jako srovnatelné země. Navíc vzhledem k tomu, že výrobci aspartamu jsou v podobných zemích vzácní a je obtížné najít výrobce, který by byl ochoten spolupracovat, Komise při hledání srovnatelných zemí splnila své povinnosti.

14.      Zadruhé Tribunál zamítl třetí žalobní důvod vycházející z toho, že Komise porušila čl. 2 odst. 10, čl. 3 odst. 2 písm. a) a odst. 3 a čl. 9 odst. 4 nařízení 2016/1036 a zásadu řádné správy tím, že odmítla provést úpravy nezbytné k zajištění spravedlivého srovnání cen. Zaprvé Komise tím, že odmítla provést úpravy pro účely zjištění dumpingového rozpětí, podle Tribunálu neporušila čl. 2 odst. 10 uvedeného nařízení. Bylo tomu tak proto, že společnost Changmao Biochemical Engineering neprokázala, že údajné rozdíly ve výrobních nákladech mezi výrobcem v Unii a jí samotnou ovlivnily ceny a srovnatelnost cen, což by odůvodňovalo provedení úprav. Žádné z ustanovení, na něž se společnost Changmao Biochemical Engineering odvolává, navíc nevyžadovalo, aby Komise provedla úpravy pro účely určení rozpětí újmy. Zadruhé Tribunál zamítl tvrzení společnosti Changmao Biochemical Engineering, že jí Komise uložila nepřiměřené důkazní břemeno tím, že od ní požadovala důkaz o tom, že údajné rozdíly ve výrobních nákladech ovlivnily ceny a srovnatelnost cen, ačkoli neměla přístup k údajům unijního průmyslu. Podle názoru Tribunálu tomu tak bylo proto, že údaje týkající se výrobce v Unii byly sděleny společnosti Changmao Biochemical Engineering, přičemž ta nesla důkazní břemeno ohledně dopadu na ceny.

IV.    Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastnic řízení

15.      Tímto kasačním opravným prostředkem společnost Changmao Biochemical Engineering navrhuje, aby Soudní dvůr: zrušil napadený rozsudek; vydal konečné rozhodnutí ve věci a zrušil sporné nařízení v rozsahu, v němž se jí toto nařízení dotýká; a uložil Komisi a společnosti Hyet Sweet náhradu nákladů řízení. Podpůrně společnost Changmao Biochemical Engineering navrhuje, aby Soudní dvůr vrátil věc Tribunálu k rozhodnutí o druhé části prvního žalobního důvodu předloženého v řízení v prvním stupni, která se týká čl. 2 odst. 7 písm. c) druhé odrážky nařízení 2016/1036, nebo ještě podpůrněji, aby rozhodl o jakýchkoli jiných žalobních důvodech předložených v řízení v prvním stupni a rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.

16.      Komise navrhuje, aby Soudní dvůr zamítl kasační opravný prostředek a uložil společnosti Changmao Biochemical Engineering náhradu nákladů řízení.

V.      Analýza

17.      Společnost Changmao Biochemical Engineering předkládá pět důvodů kasačního opravného prostředku. Jak bylo uvedeno výše v bodě 12, byl jsem Soudním dvorem požádán, abych omezil své stanovisko na posouzení druhého, třetího a čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku.

18.      Vyvstává však předběžná otázka ohledně použitelnosti ratione temporis nařízení 2016/1036, z něhož sporné nařízení vychází(7). Nařízení 2016/1036, které zrušilo a nahradilo nařízení č. 1225/2009, totiž vstoupilo v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie, tj. dvacátým dnem po 30. červnu 2016(8). Nařízení 2016/1036 tedy vstoupilo v platnost před přijetím sporného nařízení dne 28. července 2016, avšak až poté, co došlo k šetřeným skutečnostem. Vyvstává tak otázka, zda Komise a Tribunál(9) pochybily, když použily nařízení 2016/1036, a nikoli nařízení č. 1225/2009. Účastnicím řízení byla v tomto smyslu zaslána písemná otázka, na kterou odpověděly ve lhůtě stanovené Soudním dvorem. Budu proto zkoumat, zda bylo nařízení 2016/1036 použitelné ratione temporis (část A), a teprve poté budu posuzovat druhý, třetí a čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku (části B, C a D).

A.      Je nařízení 2016/1036 použitelné ratione temporis na projednávanou věc?

1.      Argumenty účastnic řízení

19.      Společnost Changmao Biochemical Engineering tvrdí, že přijetí antidumpingového cla v projednávané věci se řídilo hmotněprávními pravidly nařízení č. 1225/2009, jelikož toto nařízení bylo platné ke dni, kdy došlo k rozhodným skutečnostem, jakož i ke dni jejich konečného posouzení v obecném informačním dokumentu a předložení připomínek k tomuto dokumentu ze strany společnosti Changmao Biochemical Engineering. Komise tedy podle ní pochybila, když ve sporném nařízení odkázala na nařízení 2016/1036.

20.      Komise má naopak za to, že přijetí antidumpingového cla v projednávané věci upravovalo nařízení 2016/1036. To podle jejího názoru vyplývá z dřívější, avšak ustálené judikatury, která nerozlišuje mezi hmotněprávními a procesními pravidly, a ze skutečnosti, že nařízení 2016/1036 je pouhou kodifikací nařízení č. 1225/2009 a jeho změn. Komise rovněž tvrdí, že z rozsudku ze dne 10. prosince 2013, Komise v. Irsko a další (C‑272/12 P, EU:C:2013:812, bod 28), vyplývá, že Soudní dvůr nemůže bez návrhu zkoumat použitelnost ratione temporis hmotněprávních pravidel.

2.      Posouzení

21.      Na úvod bych chtěl zdůraznit, že ustanovení nařízení 2016/1036, jejichž porušení je v projednávané věci tvrzeno(10), jsou totožná s odpovídajícími ustanoveními nařízení č. 1225/2009. Pokud by tedy Soudní dvůr dospěl k závěru, že Komise a Tribunál při určování použitelného nařízení pochybily, nemělo by to na výsledek řízení v této věci žádný vliv. Domnívám se však, že určení toho, které nařízení se v projednávané věci uplatní, je důležité, jelikož v opačném případě by rozsudek Soudního dvora mohl být založen na nařízení, které není použitelné ratione temporis.

22.      Nejprve posoudím, zda na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, může Soudní dvůr zkoumat i bez návrhu, zda je nařízení 2016/1036 použitelné ratione temporis na projednávanou věc, a poté se budu zabývat tím, zda je toto nařízení použitelné, či nikoli.

23.      Zaprvé mám za to, že použitelnost ratione temporis nařízení 2016/1036 může Soudní dvůr zkoumat i bez návrhu.

24.      Je pravda, že podle judikatury Soudního dvora některé důvody sice mohou, či dokonce musí být uplatněny i bez návrhu, avšak důvod týkající se legality sporného rozhodnutí po materiální stránce, smí být unijním soudem zkoumán, pouze je-li uplatněn žalobcem(11).

25.      Z judikatury Soudního dvora však rovněž vyplývá, že unijní soudy nemohou být vázány pouze argumenty, kterých se účastníci dovolávají na podporu svých tvrzení, neboť jinak by byly případně nuceny založit své rozhodnutí na chybných právních úvahách(12). Unijní soudy jsou tedy oprávněny, případně povinny, zkoumat z úřední povinnosti některé nepominutelné důvody materiální legality. Tribunál a Soud pro veřejnou službu již konstatovaly, že uvedené platí pro žalobní důvod vycházející z nesprávného pochopení rozsahu působnosti právní normy(13).

26.      Je třeba odkázat zejména na rozsudek ze dne 16. září 2013, Wurster v. EIGE (F‑20/12 a F‑43/12, EU:F:2013:129), v němž Soud pro veřejnou službu bez návrhu zkoumal použitelnost ratione temporis obecných prováděcích ustanovení týkajících se pracovníků středního managementu Evropského institutu pro rovnost žen a mužů(14), která byla přijata poté, co žalobkyně podepsala smlouvu o dočasném zaměstnání, avšak před tím, než jí skončila zkušební doba, kterou tato obecná prováděcí ustanovení prodloužila. Soud pro veřejnou službu konstatoval, že obecná prováděcí ustanovení nejsou ratione temporis použitelná(15).

27.      Analogicky jsem tedy dospěl k závěru, že Soudní dvůr může i bez návrhu zkoumat, zda je nařízení 2016/1036 použitelné ratione temporis na projednávanou věc.

28.      Zadruhé mám za to, že nařízení 2016/1036 není použitelné ratione temporis na projednávanou věc.

29.      Podle ustálené judikatury platí, že nové pravidlo se v zásadě okamžitě vztahuje na budoucí účinky situace, která vznikla za platnosti předchozího pravidla. Naproti tomu platí, že hmotněprávní unijní pravidla musí být za účelem dodržení zásad právní jistoty a legitimního očekávání vykládána tak, že se vztahují na situace nastalé před jejich vstupem v platnost pouze tehdy, když z jejich znění, cíle nebo struktury jasně vyplývá, že jim takový účinek musí být přiznán(16). Jinými slovy, zatímco procesní pravidla jsou obecně považována za okamžitě použitelná na situace nastalé před jejich vstupem v platnost, hmotněprávní pravidla se na tyto situace nepoužijí, pokud nestanoví jinak.

30.      Není sporu o tom, že ustanovení nařízení 2016/1036, jejichž porušení je v projednávané věci tvrzeno(17), stanovují hmotněprávní pravidla(18). Žádné ustanovení nařízení 2016/1036 kromě toho neuvádí, že se toto nařízení vztahuje na situace nastalé před jeho vstupem v platnost.

31.      Z judikatury citované výše v bodě 29 tedy vyplývá, že ustanovení nařízení 2016/1036, jejichž porušení je tvrzeno, se v projednávané věci nepoužijí.

32.      Rozsudky ze dne 27. března 2019, Canadian Solar Emea a další v. Rada (C‑236/17 P, EU:C:2019:258), ze dne 9. června 2011, Diputación Foral de Vizcaya v. Komise (C‑465/09 P až C‑470/09 P, nezveřejněný, EU:C:2011:372), a ze dne 11. prosince 2008, Komise v. Freistaat Sachsen (C‑334/07 P, EU:C:2008:709), na nichž Komise zakládá svá tvrzení, že nelze rozlišovat mezi procesními a hmotněprávními pravidly, v důsledku čehož by se jakákoli nová pravidla, i hmotněprávní, měla okamžitě použít na situace nastalé před jejich vstupem v platnost, nezpochybňují můj závěr uvedený v bodě 31 výše.

33.      Je pravda, že v rozsudku ze dne 27. března 2019, Canadian Solar Emea a další v. Rada (C‑236/17 P, EU:C:2019:258, body 129 až 140), Soudní dvůr konstatoval, že nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1168/2012(19), které prodloužilo tříměsíční lhůtu pro rozhodnutí Komise o žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství, je použitelné ratione temporis, ačkoli vstoupilo v platnost až poté, co v  tomto konkrétním případě uplynula tříměsíční lhůta, aniž Komise rozhodla o žádosti čínských vyvážejících výrobců(20). Situace, která nastala v projednávané věci, se však od situace uvedené v tomto rozsudku liší. Zaprvé nařízení č. 1168/2012 obsahuje na rozdíl od nařízení 2016/1036 přechodná ustanovení. Zde se výslovně uvádí, že se toto nařízení použije „na všechna probíhající šetření ode dne 15. prosince 2012“(21), což je datum, k němuž šetření v této věci stále probíhalo. Zadruhé nařízení č. 1168/2012 lze v rozsahu, v němž prodlužuje výše uvedenou tříměsíční lhůtu, považovat za procesní pravidlo. Jako takové by se podle judikatury citované v bodě 29 výše mělo na již nastalé situace vztahovat okamžitě. Na bodech 135 a 136 uvedeného rozsudku, v nichž Soudní dvůr konstatuje, že situace čínských vyvážejících výrobců byla s konečnou platností ustavena až poté, co nařízení, kterým se jim ukládá antidumpingové clo, vstoupilo v platnost, tedy nelze zakládat tvrzení, že ukládání antidumpingových cel se řídí jakýmikoli pravidly platnými ke dni jejich přijetí, jak v zásadě učinila Komise.

34.      Rovněž je pravda, že v rozsudku ze dne 9. června 2011, Diputación Foral de Vizcaya v. Komise (C‑465/09 P až C‑470/09 P, nezveřejněný, EU:C:2011:372, body 121 až 129), Soudní dvůr konstatoval, že pokyny k vnitrostátní regionální podpoře(22) byly použitelné ratione temporis, ačkoli vstoupily v platnost až po přijetí zamýšlené podpory(23). V těchto pokynech však bylo výslovně uvedeno, že se vztahují na neoznámené podpory poskytnuté před jejich přijetím – což byl případ dotčených opatření podpory. Situace, která nastala v projednávané věci, se tedy od situace uvedené v tomto rozsudku liší, neboť nařízení 2016/1036 na rozdíl od pokynů dotčených v uvedeném rozsudku neobsahuje žádná přechodná ustanovení.

35.      Konečně je také pravda, že v rozsudku ze dne 11. prosince 2008, Komise v. Freistaat Sachsen (C‑334/07 P, EU:C:2008:709, body 43 až 59), Soudní dvůr rozhodl, že nařízení Komise (ES) č. 70/2001(24) je použitelné ratione temporis, ačkoli bylo přijato až po oznámení dotčené podpory(25). Musím však zdůraznit, že Soudní dvůr, který k tomuto závěru dospěl v bodech 52 a 53 tohoto rozsudku, vycházel ze skutečnosti, že oznámení zamýšlené podpory nezakládá konečný stav, neboť jeho jediným účelem je umožnit Komisi provádět preventivní kontrolu státních podpor. V oblasti antidumpingového práva však očividně žádná oznamovací povinnost neexistuje. Na tomto rozsudku tedy nelze zakládat tvrzení, že ukládání antidumpingových cel se řídí hmotněprávními předpisy platnými ke dni jejich přijetí, jak učinila Komise.

36.      V každém případě však musím zdůraznit, že i kdyby Soudní dvůr souhlasil s Komisí v tom, že se hmotněprávní pravidla unijního práva okamžitě použijí na situace nastalé před jejich vstupem v platnost, neznamená to, že nařízení 2016/1036 je použitelné ratione temporis na projednávanou věc.

37.      Dle mého názoru je tomu tak proto, že situaci v projednávané věci nelze považovat ke dni, kdy nařízení 2016/1036 vstoupilo v platnost, za „nastalou“. Období zohledňované při určování, zda byly splněny podmínky pro ukládání antidumpingových cel, totiž trvalo do 31. března 2015(26). Skutkový stav tedy předcházel vstupu nařízení 2016/1036 v platnost. Zjišťování skutkového stavu bylo navíc dokončeno před vstupem uvedeného nařízení v platnost, neboť jak poskytnutí konečných informací o nejdůležitějších skutečnostech a úvahách, na jejichž základě bylo zamýšleno doporučit přijetí konečných opatření, tak předložení připomínek k tomuto poskytnutí informací, jakož i jednání předcházely vstupu nařízení 2016/1036 v platnost(27). Jinými slovy, skutkový stav byl s konečnou platností zjištěn před vstupem nařízení 2016/1036 v platnost.

38.      Přístup uvedený výše v bodě 37 je v souladu s judikaturou Soudního dvora, podle níž dodržování zásad, kterými se řídí časová působnost právních předpisů, a zásad právní jistoty a ochrany legitimního očekávání vyžaduje použití hmotněprávních norem platných v době rozhodné z hlediska skutkových okolností, i když tyto právní normy již nejsou platné v okamžiku přijetí aktu orgánu Unie(28).

39.      Tento přístup je rovněž v souladu s judikaturou Tribunálu, podle níž se v případě, kdy skutečnosti, kterých se týká antidumpingové šetření, nastaly před vstupem nařízení 2016/1036 v platnost, avšak k uložení antidumpingových opatření došlo až po vstupu tohoto nařízení v platnost, situace řídí procesními pravidly stanovenými v nařízení 2016/1036 a hmotněprávními pravidly stanovenými nařízením č. 1225/2009(29).

40.      Dospěl jsem tedy k závěru, že nařízení 2016/1036 není v projednávané věci použitelné ratione temporis a že Tribunál pochybil, když na něj v bodě 1 napadeného rozsudku odkázal jako na použitelné nařízení.

41.      Připomínám však, jak je uvedeno výše v bodě 21, že jelikož ustanovení nařízení č. 1225/2009, jejichž porušení je v projednávané věci tvrzeno, jsou totožná s ustanoveními nařízení 2016/1036, nemá to na výsledek řízení v této věci žádný vliv.

42.      Přesto budu ve své analýze druhého, třetího a čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku dále odkazovat nikoli na nařízení 2016/1036, ale na nařízení č. 1225/2009.

B.      Druhý důvod kasačního opravného prostředku

1.      Argumenty účastnic řízení

43.      V druhém důvodu svého kasačního opravného prostředku společnost Changmao Biochemical Engineering tvrdí, že Tribunál zkreslil skutkový stav a dopustil se nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že Komise neporušila čl. 2 odst. 7 písm. a) a čl. 6 odst. 8 nařízení 2016/1036, jakož i zásadu řádné správy a povinnost řádné péče tím, že si nevyžádala a nezkoumala podrobný seznam vývozů japonského vyvážejícího výrobce. Druhý důvod kasačního opravného prostředku je rozdělen na tři části.

44.      V rámci první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku společnost Changmao Biochemical Engineering tvrdí, že Tribunál v bodech 113, 115, 116, 128 a 129 napadeného rozsudku dospěl k nesprávnému závěru, že Komise neporušila čl. 2 odst. 7 písm. a) nařízení 2016/1036 či zásadu řádné správy a povinnost řádné péče tím, že určila běžnou hodnotu na základě údajů unijního průmyslu, přestože si od japonského vyvážejícího výrobce nevyžádala údaje o jeho vývozu v členění dle jednotlivých transakcí. Podle názoru společnosti Changmao Biochemical Engineering z čl. 2 odst. 7 písm. a) nařízení 2016/1036 vyplývá, že v případě dovozu ze zemí bez tržního hospodářství lze běžnou hodnotu určit na základě údajů unijního průmyslu pouze tehdy, pokud domácí cena ve srovnatelné zemi a vývozní cena z této země nejsou spolehlivé. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci měla Komise k dispozici pouze souhrnné údaje, a nikoli údaje o jednotlivých transakcích týkajících se vývozního prodeje tohoto výrobce, však nelze vyloučit, že některé vývozní prodeje japonského vyvážejícího výrobce byly ziskové, a tudíž spolehlivé. Tribunál tedy zkreslil skutkový stav, když v bodě 113 napadeného rozsudku konstatoval, že veškerý vývozní prodej tohoto výrobce byl ztrátový. Z toho vyplývá, že Komise nemohla stanovit běžnou hodnotu na základě údajů unijního průmyslu.

45.      V rámci druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku společnost Changmao Biochemical Engineering tvrdí, že Tribunál v bodech 125 a 126 napadeného rozsudku dospěl k nesprávnému závěru, že neporušil svou povinnost podle čl. 6 odst. 8 nařízení 2016/1036 „co nejdůkladněji ověřit správnost“ informací poskytnutých účastníky řízení tím, že si od japonského vyvážejícího výrobce nevyžádal údaje o jednotlivých transakcích a tyto informace neověřil.

46.      V rámci třetí části druhého důvodu kasačního opravného prostředku společnost Changmao Biochemical Engineering tvrdí, že Tribunál v bodech 117 a 118 napadeného rozsudku dospěl k nesprávnému závěru, že bylo na žalobkyni, aby předložila důkazy o tom, že dumpingové rozpětí by bylo nižší než rozpětí újmy, pokud by byl zohledněn vývozní prodej japonského vyvážejícího výrobce. Posouzení všech dostupných informací přísluší z její vlastní iniciativy spíše Komisi.

47.      Komise má za to, že druhý důvod kasačního opravného prostředku je irelevantní v celém rozsahu, jelikož nezpochybňuje závěr Tribunálu uvedený v bodech 112 a 114 napadeného rozsudku, dle něhož jsou údaje poskytnuté japonským vyvážejícím výrobcem nespolehlivé, a neposkytuje žádné vysvětlení, proč by doplňující údaje vyžádané od tohoto výrobce neměly mít stejné nedostatky.

48.      Podpůrně Komise tvrdí, že třetí část druhého důvodu kasačního opravného prostředku, která je shrnuta výše v bodě 46, je neopodstatněná, a tudíž že první a druhá část tohoto důvodu, které jsou shrnuty výše v bodech 44 a 45, jsou irelevantní.

49.      Ještě podpůrněji Komise tvrdí, že první a druhá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku, které jsou shrnuty výše v bodech 44 a 45, jsou buď irelevantní (první část v rozsahu, v němž namítá zkreslení skutkového stavu v bodě 113 napadeného rozsudku), nebo nepřípustné (druhá část) a že jsou v každém případě neopodstatněné.

2.      Posouzení

50.      V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku společnost Changmao Biochemical Engineering tvrdí, že Tribunál dospěl k nesprávnému závěru, že Komise neporušila čl. 2 odst. 7 písm. a) nařízení č. 1225/2009 či zásadu řádné správy a povinnost řádné péče tím, že určila běžnou hodnotu pomocí údajů unijního průmyslu, přestože si od japonského vyvážejícího výrobce nevyžádala údaje o jednotlivých transakcích týkajících se jeho vývozního prodeje.

51.      Jak je vysvětleno výše v bodech 44 až 46, druhý důvod kasačního opravného prostředku je rozdělen na tři části. První část, která směřuje proti bodům 113, 115, 116, 128 a 129 napadeného rozsudku, vychází z porušení čl. 2 odst. 7 písm. a) nařízení č. 1225/2009, jakož i zásady řádné správy a z toho, že Komise porušila povinnost řádné péče. Druhá část, která směřuje proti bodům 125 a 126 napadeného rozsudku, vychází z porušení čl. 6 odst. 8 uvedeného nařízení. Ve třetí části, která směřuje proti bodům 117 a 118 napadeného rozsudku, společnost Changmao Biochemical Engineering tvrdí, že Tribunál dospěl k nesprávnému závěru, že bylo na žalobkyni, aby předložila důkazy o tom, že dumpingové rozpětí by bylo nižší než rozpětí újmy, pokud by byl zohledněn vývozní prodej japonského vyvážejícího výrobce.

a)      Přípustnost

52.      Komise zpochybňuje přípustnost druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku vzhledem k tomu, že tento důvod nebyl vznesen v prvním stupni.

53.      Společnost Changmao Biochemical Engineering před Tribunálem uvedla, že Komise porušila čl. 2 odst. 7 písm. a) nařízení č. 1225/2009, jakož i povinnost řádné péče tím, že určila běžnou hodnotu na základě údajů unijního průmyslu. Netvrdila, že tím Komise porušila čl. 6 odst. 8 uvedeného nařízení. Toto ustanovení totiž není v písemných podáních, která společnost Changmao Biochemical Engineering předložila Tribunálu, vůbec zmíněno.

54.      Kromě toho v bodech 102 až 130 napadeného rozsudku, v nichž Tribunál posuzuje a zamítá žalobní důvod shrnutý výše v bodě 53, není uveden žádný odkaz na čl. 6 odst. 8 nařízení č. 1225/2009. Odkaz na toto ustanovení není konkrétně uveden v bodech 125 a 126 uvedeného rozsudku, proti nimž směřuje druhá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku.

55.      Mám tedy za to, že druhá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku je nepřípustná.

b)      K věci samé

56.      Než posoudím první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku, budu zkoumat třetí část tohoto důvodu.

1)      Třetí část druhého důvodu kasačního opravného prostředku

57.      Na úvod bych měl zmínit, že podle pravidla „nižšího cla“ stanoveného v čl. 9 odst. 4 poslední větě nařízení č. 1225/2009 „[v]ýše antidumpingového cla nesmí přesahovat zjištěné dumpingové rozpětí a měla by být nižší než toto rozpětí, pokud menší clo postačuje k odstranění újmy způsobené [unijnímu] výrobnímu odvětví“. Rozpětí újmy se tedy použije pro určení sazby antidumpingového cla, pokud je dumpingové rozpětí vyšší než rozpětí újmy. V projednávané věci bylo antidumpingové clo uložené společnosti Changmao Biochemical Engineering stanoveno na úrovni rozpětí újmy (55,4 %), protože toto rozpětí bylo nižší než dumpingové rozpětí (124 %)(30).

58.      Pro účely zamítnutí argumentu společnosti Changmao Biochemical Engineering, že běžná hodnota měla být určena na základě vývozních cen japonského vyvážejícího výrobce a nikoli na základě údajů unijního průmyslu, Tribunál v bodech 117 a 118 napadeného rozsudku vycházel ze skutečnosti, že společnost Changmao Biochemical Engineering neprokázala, že pokud by byla běžná hodnota vypočtena dle jejího návrhu, dumpingové rozpětí by bylo nižší než rozpětí újmy, a antidumpingové clo, které jí bylo uloženo, by tedy bylo stanoveno na základě dumpingového rozpětí.

59.      Jak je uvedeno výše v bodě 51, společnost Changmao Biochemical Engineering ve třetí části druhého důvodu svého kasačního opravného prostředku tvrdí, že body 117 a 118 napadeného rozsudku obsahují nesprávné právní posouzení.

60.      Jak uvádí Komise, pokud by Soudní dvůr v těchto bodech neshledal nesprávné právní posouzení, musel by první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku zamítnout jako irelevantní. Pokud by totiž Soudní dvůr dospěl k závěru, že společnost Changmao Biochemical Engineering měla prokázat, že dumpingové rozpětí by bylo nižší než rozpětí újmy, pokud by běžná hodnota byla vypočtena na základě vývozních cen japonského vyvážejícího výrobce, což společnost Changmao Biochemical Engineering nesporně neučinila, bylo by irelevantní, zda běžná hodnota mohla být vypočtena tímto způsobem bez porušení čl. 2 odst. 7 písm. a) nařízení č. 1225/2009, zásady řádné správy a bez porušení povinnosti řádné péče ze strany Komise. Jak je proto uvedeno výše v bodě 56, než posoudím první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku, budu zkoumat třetí část tohoto důvodu.

61.      Mám za to, že třetí část druhého důvodu kasačního opravného prostředku je opodstatněná, přesto však musí být zamítnuta jako irelevantní.

62.      Mám za to, že v případech, kdy je antidumpingové clo stanoveno na základě rozpětí újmy, může výrobce, jemuž bylo antidumpingové clo uloženo, zpochybnit výpočet dumpingového rozpětí, přestože neprokázal, že kdyby bylo dumpingové rozpětí vypočteno tak, jak navrhuje, bylo by nižší než rozpětí újmy, a proto by bylo antidumpingové clo stanoveno na základě dumpingového rozpětí. Podle mého názoru tedy bod 118 napadeného rozsudku obsahuje nesprávné právní posouzení, přičemž třetí část druhého důvodu kasačního opravného prostředku je z níže uvedených důvodů opodstatněná.

63.      Zaprvé je pravda, že za účelem zpochybnění výpočtu dumpingového rozpětí byla žalobkyně v některých případech povinna prokázat, že dumpingové rozpětí by bylo nižší než rozpětí újmy, kdyby bylo vypočteno podle jejího návrhu.

64.      V tomto ohledu je třeba odkázat na rozsudek ze dne 5. října 1988, Brother Industries v. Rada (250/85, EU:C:1988:464, bod 24). V tomto rozsudku Soudní dvůr zamítl žalobní důvod vycházející v podstatě z nesprávného výpočtu dumpingového rozpětí z důvodu, že i) antidumpingové clo bylo stanoveno na základě rozpětí újmy ve výši 21 %, zatímco ii) dumpingové rozpětí činilo 33,6 %, takže iii) údajná chyba, která by vedla ke snížení dumpingového rozpětí o 1,5 %, „by neměla na sazbu antidumpingového cla žádný vliv“.

65.      Rovněž je třeba odkázat na rozsudek ze dne 10. března 2009, Interpipe Niko Tube a Interpipe NTRP v. Rada (T‑249/06, EU:T:2009:62, bod 111). V tomto rozsudku Tribunál zamítl žalobní důvod vycházející z nesprávného výpočtu rozpětí újmy (spočívajícího v podstatě v tom, že Komise nezohlednila prodeje výrobců v Unii společnostem, které s nimi byly spojeny), když konstatoval, že: i) antidumpingová cla uložená žalobkyním byla stanovena na základě dumpingového rozpětí 25,7 %, nikoli na základě rozpětí újmy ve výši 57 %(31); ii) údajná chyba ve výpočtu rozpětí újmy ovlivnila nejvýše 10 % celkových prodejů výrobního odvětví EU; takže iii) k tomu, aby rozpětí újmy dosáhlo úrovně nižší než úroveň dumpingového rozpětí, by bylo třeba, aby tyto prodejní ceny používané společnostmi spojenými s výrobci v Unii byly zcela nepřiměřené vzhledem k cenám jiných prodejů zohledněných v rámci výpočtu rozpětí újmy. Soudní dvůr v tomto odůvodnění neshledal nesprávné právní posouzení. Dále rozhodl, že v důsledku toho musí být ostatní žalobní důvody zpochybňující zjištění újmy prohlášeny za irelevantní(32).

66.      Podobně v rozsudku ze dne 4. března 2010, Foshan City Nanhai Golden Step Industrial v. Rada (T‑410/06, EU:T:2010:70, body 94 až 98), Tribunál zamítl jako irelevantní žalobní důvod vycházející z nesprávného výpočtu rozpětí cenového podbízení ve výši 66 % z důvodu, že bez této chyby by rozpětí cenového podbízení činilo buď 20,5 % (podle Rady), nebo 17,3 % (podle žalobkyně), a bylo by tedy stále vyšší než dumpingové rozpětí ve výši 9,7 %, na jehož základě bylo stanoveno antidumpingové clo uložené žalobkyni(33).

67.      Podotýkám však, že v rozsudcích ze dne 5. října 1988, Brother Industries v. Rada (250/85, EU:C:1988:464), a ze dne 10. března 2009, Interpipe Niko Tube a Interpipe NTRP v. Rada (T‑249/06, EU:T:2009:62) – i když nikoli v rozsudku ze dne 4. března 2010, Foshan City Nanhai Golden Step Industrial v. Rada (T‑410/06, EU:T:2010:70) – bylo zřejmé, že bez údajné chyby ve výpočtu rozpětí újmy by toto rozpětí nekleslo pod dumpingové rozpětí (nebo že bez údajné chyby ve výpočtu dumpingového rozpětí by toto rozpětí nekleslo pod rozpětí újmy). V těchto prvních dvou rozsudcích byla totiž údajná chyba malá nebo byl rozdíl mezi dumpingovým rozpětím a rozpětím újmy značný.

68.      Zadruhé je pravda, že v rozsudku ze dne 14. března 1990, Nashua Corporation a další v. Komise a Rada (C‑133/87 a C‑150/87, EU:C:1990:115, bod 38), o který se Tribunál opírá v bodě 118 napadeného rozsudku, Soudní dvůr zamítl žalobní důvod vycházející z toho, že Rada nesprávně vypočítala antidumpingové clo pouze na základě újmy způsobené prodejem uskutečněným japonskými výrobci, aniž zohlednila újmu způsobenou prodejem uskutečněným japonskými výrobci původního vybavení (OEM). Tento žalobní důvod byl zamítnut z důvodu, že žalobce, japonský výrobce Ricoh, „neprokázal, že [přístup Rady spočívající ve vyloučení prodejů uskutečněných OEM] ovlivnil výši uloženého antidumpingového cla nebo do jaké míry by se tato výše lišila, pokud by byly zohledněny také prodeje uskutečněné OEM“.

69.      Podotýkám však, že v rozsudku uvedeném výše v bodě 68 bylo antidumpingové clo stanoveno na základě rozpětí újmy(34), přičemž žalobce zpochybnil právě zjištění újmy. Soudní dvůr tedy požadoval, aby žalobce prokázal, že nebýt údajné chyby, bylo by antidumpingové clo nižší, a nikoli aby prokázal, že nebýt této chyby, bylo by clo místo na základě rozpětí újmy stanoveno na základě dumpingového rozpětí.

70.      Zatřetí zdůrazňuji, že existuje mnoho příkladů, kdy unijní soudy zkoumaly žalobní důvody vycházející z chyby ve výpočtu dumpingového rozpětí, přestože žalobce neprokázal, že bez údajné chyby by bylo dumpingové rozpětí nižší než rozpětí újmy. Je třeba odkázat například na rozsudek ze dne 15. září 2016, PT Musim Mas v. Rada (T‑80/14, nezveřejněný, EU:T:2016:504). Ačkoli bylo antidumpingové clo uložené žalobkyni stanoveno na základě rozpětí újmy(35), Tribunál zkoumal žalobní důvod vycházející z toho, že Rada a Komise nesprávně vypočetly běžnou hodnotu na základě výrobních nákladů na hlavní surovinu, které odrážejí zveřejněné mezinárodní ceny, a nevyžadovaly, aby žalobkyně prokázala, že by dumpingové rozpětí bylo nižší než rozpětí újmy, pokud by běžná hodnota nebyla vypočtena tímto způsobem..

71.      Začtvrté podotýkám, že v rozsudku ze dne 2. dubna 2020, Hansol Paper v. Komise (T‑383/17, nezveřejněný, EU:T:2020:139, body 162 až 169), Tribunál s odkazem na rozsudek ze dne 4. března 2010, Foshan City Nanhai Golden Step Industrial v. Rada (T‑410/06, EU:T:2010:70, bod 94), uvedený výše v bodě 66, konstatoval, že žalobní důvod zpochybňující výpočet rozpětí újmy je přípustný, přestože žalobkyně přesně neuvedla, do jaké míry by bylo rozpětí újmy bez údajné chyby nižší než dumpingové rozpětí. Podle názoru Tribunálu žalobkyně tímto žalobním důvodem obecněji zpochybnila zjištění existence újmy a příčinné souvislosti, které představují základní podmínky pro uložení antidumpingového cla, a jejichž nesprávné posouzení tak „mohlo vést ke zrušení napadeného prováděcího nařízení, aniž […] bylo nutné položit otázku, zda rozpětí újmy bylo nižší než dumpingové rozpětí“(36).

72.      Zapáté zdůrazňuji, že požadavek, aby vyvážející výrobci, kterým bylo uloženo antidumpingové clo, prokázali, že bez údajné chyby ve výpočtu dumpingového rozpětí by toto rozpětí bylo nižší než rozpětí újmy, by slovy společnosti Changmao Biochemical Engineering, ukládal rozsáhlé důkazní břemeno vyvážejícím výrobcům, které by vzhledem ke složitosti příslušných výpočtů nemuseli být schopni unést. To by platilo i tehdy, pokud by vyvážející výrobci byli povinni prokázat pouze to, že bez údajné chyby by dumpingové rozpětí mohlo být nižší než rozpětí újmy(37), jelikož je obtížné určit, za jakých podmínek či okolností by tomu tak bylo.

73.      Dospěl jsem proto k závěru, že se Tribunál dopustil nesprávného posouzení, když v bodě 118 napadeného rozsudku konstatoval, že společnost Changmao Biochemical Engineering nesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že dumpingové rozpětí by bylo nižší než rozpětí újmy, pokud by bylo vypočteno podle jejího návrhu. Třetí část druhého důvodu kasačního opravného prostředku je tedy opodstatněná.

74.      Jak je však uvedeno výše v bodě 61, třetí část druhého důvodu kasačního opravného prostředku musí být přesto zamítnuta jako irelevantní. Je tomu tak proto, že Tribunál při zamítnutí druhého žalobního důvodu, který mu byl předložen, nevycházel pouze ze skutečnosti, že společnost Changmao Biochemical Engineering neprokázala, že by dumpingové rozpětí bylo nižší než rozpětí újmy, pokud by běžná hodnota byla vypočtena podle jejího návrhu. Tribunál v bodech 111 až 116 napadeného rozsudku vycházel také ze skutečnosti, že informace dostupné v době výběru nebyly spolehlivé a mohly vést k nevhodné a nepřiměřené volbě srovnatelné země.

2)      První část druhého důvodu kasačního opravného prostředku

75.      V rámci první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku společnost Changmao Biochemical Engineering tvrdí, že Komise porušila čl. 2 odst. 7 písm. a) nařízení č. 1225/2009, jakož i zásadu řádné správy a povinnost řádné péče tím, že určila běžnou hodnotu na základě údajů unijního průmyslu, přestože si od japonského vyvážejícího výrobce nevyžádala údaje o jednotlivých transakcích v rámci jeho vývozního prodeje.

76.      Podle mého názoru je první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku neopodstatněná.

77.      Pokud jde především o porušení čl. 2 odst. 7 písm. a) nařízení č. 1225/2009, podotýkám, že první pododstavec tohoto ustanovení uvádí, že v případě dovozu ze zemí bez tržního hospodářství se běžná hodnota v zásadě určí, odchylně od pravidel stanovených v čl. 2 odst. 1 až 6 téhož nařízení, na základě ceny nebo početně zjištěné hodnoty ve třetí zemi s tržním hospodářstvím, tzn. podle metody srovnatelné země.

78.      Podle judikatury se však Komise může vyhnout použití obecného pravidla pro určení běžné hodnoty výrobků ze země bez tržního hospodářství uvedeného v čl. 2 odst. 7 písm. a) nařízení č. 1225/2009 tím, že bude vycházet z jiného přiměřeného základu, pouze tehdy, když toto obecné pravidlo nelze použít(38).

79.      V projednávané věci byla v prozatímním nařízení běžná hodnota vypočtena na základě informací obdržených od spolupracujícího výrobce ze třetí země s tržním hospodářstvím, konkrétně z Japonska (dále jen „japonský výrobce“). Tímto výrobcem byla společnost Ajinomoto Co., Japonsko(39). Světová výroba aspartamu se soustřeďuje v několika málo zemích, tj. Číně, Francii, Japonsku a Jižní Koreji, a zatímco jediný známý výrobce v Jižní Koreji spolupráci odmítl, japonský výrobce s ní souhlasil(40).

80.      Ve sporném nařízení však byla běžná hodnota vypočtena na „jiném přiměřeném základě“, jak stanoví čl. 2 odst. 7 písm. a) první pododstavec nařízení č. 1225/2009. Vycházela z cen jediného unijního výrobce obdobného výrobku na unijním trhu, a to společnosti Ajinomoto Sweeteners Europe SAS, nyní Hyet Sweet, která byla dceřinou společností japonského výrobce(41). Důvody, proč se Komise ve sporném nařízení rozhodla, že nevyužije údaje poskytnuté japonským výrobcem, byly následující: i) tento výrobce byl jediným výrobcem působícím na japonském trhu, který čelil konkurenci dovozců z Číny a Koreje, a ii) co je ovšem důležitější, zisková rozpětí, jichž japonský výrobce dosahuje, se značně lišila v závislosti na druhu a velikosti zákazníků a šetření neodhalilo jakýkoli rozumný důvod pro tento výrazný rozdíl mezi ziskovými rozpětími(42).

81.      V bodech 105 až 116 napadeného rozsudku Tribunál konstatoval, že Komise tím, že při výpočtu běžné hodnoty vycházela z cen jediného výrobce v Unii na unijním trhu, neporušila čl. 2 odst. 7 písm. a) nařízení č. 1225/2009. Podle názoru Tribunálu tomu tak bylo proto, že: i) údaje poskytnuté japonským výrobcem nebyly kvůli velkým a neospravedlnitelným rozdílům v ziskových rozpětích tohoto výrobce spolehlivé; ii) jak vyplývá z tabulky 15 obsažené v odpovědi japonského výrobce na dotazník Komise, zatímco veškerý domácí prodej tohoto výrobce byl vysoce ziskový, veškerý jeho vývozní prodej byl ztrátový; a iii) zúčastněné strany vyjádřily obavy ohledně volby Japonska jako srovnatelné země.

82.      Společnost Changmao Biochemical Engineering argumentuje tím, že Komise si od japonského výrobce vyžádala údaje o jeho domácím prodeji rozděleném na jednotlivé transakce, o jeho vývozním prodeji však nikoli. Podle názoru společnosti Changmao Biochemical Engineering tedy nelze vyloučit, že část vývozního prodeje tohoto výrobce může být zisková. Z toho vyplývá, že Komise neprokázala, že údaje poskytnuté japonským výrobcem byly nespolehlivé a že je nebylo možné použít pro účely výpočtu běžné hodnoty. Společnost Changmao Biochemical Engineering dospěla k závěru, že Komise tím, že při výpočtu běžné hodnoty vycházela z údajů unijního průmyslu, a nikoli z vývozních cen japonského výrobce, porušila čl. 2 odst. 7 písm. a) nařízení č. 1225/2009, a že body 113, 115 a 116 napadeného rozsudku obsahují nesprávné právní posouzení.

83.      Společnost Changmao Biochemical Engineering tedy nezpochybňuje, jak je vysvětleno výše v bodech 77 a 78, že metoda pro určení běžné hodnoty na základě cen v Unii představuje doplňující metodu, kterou lze použít pouze v případě, že není možné použít základní metodu. Společnost Changmao Biochemical Engineering však zpochybňuje závěr Tribunálu, že v projednávané věci nebylo možné použít údaje japonského výrobce (a tedy běžná hodnota nemohla být vypočtena na jejich základě).

84.      Komise odpovídá, že žalobní důvod vycházející z porušení čl. 2 odst. 7 písm. a) nařízení č. 1225/2009 je irelevantní a v každém případě neopodstatněný.

85.      Podle mého názoru je třeba žalobní důvod vycházející z porušení čl. 2 odst. 7 písm. a) nařízení č. 1225/2009 zamítnout jako neopodstatněný, nikoli jako irelevantní. Níže vysvětlím, proč nesouhlasím s postojem Komise, že tento žalobní důvod je irelevantní, a teprve poté uvedu důvody, proč je neopodstatněný.

86.      Podle názoru Komise je žalobní důvod vycházející z porušení čl. 2 odst. 7 písm. a) nařízení č. 1225/2009 irelevantní zaprvé z důvodu, že společnost Changmao Biochemical Engineering nezpochybňuje konstatování Tribunálu, že informace poskytnuté japonským výrobcem byly nespolehlivé, zadruhé z důvodu, že tato společnost napadá pouze jeden ze tří důvodů, které vedly Tribunál k zamítnutí žalobního důvodu vycházejícího z porušení čl. 2 odst. 7 písm. a) nařízení č. 1225/2009, a to důvod uvedený v bodě 113 napadeného rozsudku, a nikoli důvody uvedené v bodech 112 a 114 tohoto rozsudku a zatřetí z důvodu, že body 124 až 128 uvedeného rozsudku postačují k tomu, aby podpořily závěr Tribunálu, dle něhož k porušení nedošlo.

87.      Zaprvé je však pravda, jak uvádí Komise, že společnost Changmao Biochemical Engineering netvrdí, že údaje poskytnuté japonským výrobcem jsou nesprávné. Má však za to, že tyto údaje jsou neúplné, neboť japonský výrobce poskytl Komisi souhrnné údaje o svém vývozním prodeji, a nikoli údaje o tomto prodeji rozděleném na jednotlivé transakce. Domnívám se, že na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, společnost Changmao Biochemical Engineering tímto zpochybňuje spolehlivost údajů poskytnutých japonským výrobcem ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. a) druhého pododstavce nařízení č. 1225/2009.

88.      Zadruhé je pravda, jak tvrdí Komise, že společnost Changmao Biochemical Engineering napadá pouze bod 113 napadeného rozsudku, a nikoli body 112 a 114 tohoto rozsudku. V bodech 112 a 113 však nejsou uvedeny samostatné důvody, proč Tribunál konstatoval, že Komise nepochybila, když odmítla vypočítat běžnou hodnotu na základě údajů poskytnutých japonským výrobcem. Oba body odkazují na nevysvětlené rozdíly v ziskových rozpětích japonského výrobce. Pokud jde o bod 114 napadeného rozsudku, ten pouze reprodukuje připomínky, které zúčastněné strany vznesly v průběhu správního řízení, aniž je Komise nebo Tribunál převzaly. Na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, tedy skutečnost, že společnost Changmao Biochemical Engineering zpochybňuje bod 113 napadeného rozsudku, nikoli však body 112 a 114 tohoto rozsudku, neznamená, že je žalobní důvod vycházející z porušení čl. 2 odst. 7 písm. a) nařízení č. 1225/2009 irelevantní.

89.      Zatřetí podotýkám, že na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, společnost Changmao Biochemical Engineering zpochybňuje bod 128 napadeného rozsudku.

90.      Jak je však uvedeno výše v bodě 85, souhlasím s Komisí, že žalobní důvod vycházející z porušení čl. 2 odst. 7 písm. a) nařízení č. 1225/2009 je neopodstatněný.

91.      Zaprvé podle mého názoru je tomu tak proto, že k tomu, aby Komise mohla považovat údaje poskytnuté japonským výrobcem za nespolehlivé a pravděpodobně vedoucí k nevhodné a nepřiměřené volbě srovnatelné země, nebylo nutné, aby získala údaje o vývozním prodeji tohoto výrobce rozdělená na jednotlivé transakce.

92.      Podle čl. 2 odst. 7 písm. a) druhého pododstavce nařízení č. 1225/2009 se vhodná třetí země s tržním hospodářstvím vybere přiměřeným způsobem „s náležitým přihlédnutím ke všem spolehlivým informacím, které jsou k dispozici v době výběru“.

93.      Je pravda, že v rozsudku ze dne 22. března 2012, GLS (C‑338/10, EU:C:2012:158, body 31 a 32), Soudní dvůr konstatoval, že pojem „spolehlivé informace, které jsou k dispozici“ ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. a) druhého pododstavce nařízení č. 1225/2009 se neomezuje pouze na informace předložené stěžovatelem nebo zúčastněnými stranami, neboť Komise má povinnost i bez návrhu zkoumat všechny informace, které jsou k dispozici.

94.      Zdůrazňuji však, že podle judikatury má Komise při určování dostupnosti informací určitou volnost při uvážení, neboť uvedené způsoby šetření jsou nepovinné a provádějí se o to obtížněji, pokud se týkají informací o třetí zemi. Článek 6 odst. 4 nařízení č. 1225/2009 totiž stanoví, že šetření ve třetích zemích lze provést mimo jiné, pokud „s tím dotčené podniky souhlasí“. Kromě toho se v čl. 6 odst. 8 tohoto nařízení uvádí, že ověření správnosti informací má být provedeno „co nejdůkladněji“(43).

95.      V projednávané věci je sice nesporné, že Komise si v průběhu správního řízení nevyžádala údaje o vývozním prodeji japonského výrobce rozdělené na jednotlivé transakce a údaje o ziskových rozpětích dosažených z těchto prodejů a ani je neobdržela, nicméně měla k dispozici souhrnné údaje o vývozním prodeji tohoto výrobce. Skutečnost, že Komise nepovažovala za nutné vyžádat si údaje rozdělené na jednotlivé transakce, spadá do oblasti jejího uvážení při určování spolehlivosti informací, které již má k dispozici, jak je uvedeno výše v bodě 94.

96.      Situace nastalá v projednávané věci se dále liší od situace řešené v rozsudku ze dne 22. března 2012, GLS (C‑338/10, EU:C:2012:158), v němž Soudní dvůr konstatoval, že Rada a Komise pochybily, když běžnou hodnotu vypočítaly na základě cen v Unii, neboť nevěnovaly náležitou péči tomu, aby zjistily, zda lze běžnou hodnotu vypočítat na základě cen ve srovnatelné zemi. V tomto případě se Komise omezila pouze na zaslání dotazníku dvěma thajským společnostem a z toho, že neposkytly odpověď, dovodila, že běžnou hodnotu není možné určit na základě cen v žádné třetí zemi s tržním hospodářstvím. To znamená, že nezkoumala, zda by jako srovnatelná země mohla být vybrána některá ze tří dalších třetích zemí s tržním hospodářstvím, jejichž dovozy do Unie byl výrazně vyšší než dovozy z Thajska(44). Naproti tomu v projednávané věci před Soudním dvorem nikdo netvrdil, že Komise neprovedla šetření ohledně jiné třetí země s tržním hospodářstvím kromě Japonska(45).

97.      Zadruhé ještě důležitější je, že společnost Changmao Biochemical Engineering neprokázala, že byla volba Komise spočívající ve výpočtu běžné hodnoty na základě údajů unijního průmyslu zcela nepřijatelná.

98.      Podle judikatury se totiž žalobkyně v rámci stížnosti zpochybňující metodu pro určení běžné hodnoty jednoduše nemůže dovolávat pro účely určení běžné hodnoty alternativní metody k metodě zvolené Komisí, ale musí předložit dostatečné důkazy o tom, že posouzení, na nichž je tato volba založena, jsou zcela nepřijatelná, neboť unijní soudy nemohou nahradit posouzení provedené Komisí svými vlastními posouzeními(46).

99.      V projednávané věci společnost Changmao Biochemical Engineering v rámci kasačního opravného prostředku pouze tvrdí, že „nelze vyloučit“, že „některé“ vývozní prodeje japonského výrobce jsou ziskové, a že tedy mohou být použity pro výpočet běžné hodnoty. Společnost Changmao Biochemical Engineering netvrdí, natož aby prokázala, že veškeré vývozní transakce japonského výrobce nebo většina z nich jsou ziskové, což by mohlo zpochybnit volbu Komise spočívající ve výpočtu běžné hodnoty nikoli na základě vývozních cen japonského výrobce, ale na základě údajů unijního průmyslu. Společnost Changmao Biochemical Engineering tedy neprokázala, že by závěr Komise o tom, že jsou údaje týkající se vývozního prodeje japonského výrobce nespolehlivé, byl nepřijatelný.

100. Dospěl jsem tedy k závěru, že první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta jako neopodstatněná v rozsahu, v němž je namítáno porušení čl. 2 odst. 7 písm. a) nařízení č. 1225/2009.

101. Zadruhé, pokud jde o porušení povinnosti řádné péče ze strany Komise, poznamenávám, že z judikatury vyplývá, že podle čl. 2 odst. 7 písm. a) druhého pododstavce nařízení č. 1225/2009 musí Komise zkoumat informace ve spise s veškerou řádnou péčí, která je vyžadována k tomu, aby mohl být učiněn závěr, že běžná hodnota dotčeného výrobku byla určena vhodným a přiměřeným způsobem(47). Mám tedy za to, že žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti řádné péče ze strany Komise musí být zamítnut jako neopodstatněný z týchž důvodů jako žalobní důvod vycházející z porušení čl. 2 odst. 7 písm. a) nařízení č. 1225/2009.

102. Zatřetí, pokud jde o porušení zásady řádné správy, podotýkám, že podle této zásady je Komise povinna zkoumat předložené důkazy s veškerou vyžadovanou řádnou péčí a nestranností, a vzít v úvahu všechny relevantní skutečnosti(48). I v tomto případě tedy musí být žalobní důvod vycházející z porušení zásady řádné správy zamítnut jako neopodstatněný z týchž důvodů jako žalobní důvod vycházející z porušení čl. 2 odst. 7 písm. a) nařízení č. 1225/2009.

103. Dospěl jsem proto k závěru, že první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta jako neopodstatněná, a proto musí být tento důvod zamítnut v celém rozsahu.

C.      Třetí důvod kasačního opravného prostředku

1.      Argumenty účastnic řízení

104. V rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku společnost Changmao Biochemical Engineering tvrdí, že Tribunál tím, že v bodech 141 až 144, 151 až 153 a 155 až 162 napadeného rozsudku konstatoval, že Komise nepochybila, když odmítla provést úpravy, které společnost Changmao Biochemical Engineering vyžadovala pro účely výpočtu dumpingového rozpětí, zkreslil skutkový stav a porušil následující ustanovení: článek 2 odst. 10 nařízení 2016/1036; článek 2.4 poslední větu Dohody o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu z roku 1994 (GATT)(49) (dále jen „antidumpingová dohoda“); čl. 20 odst. 2 a 4 nařízení 2016/1036 a článek 6.2 antidumpingové dohody v rozsahu, v němž tato ustanovení stanoví právo společnosti Changmao Biochemical Engineering na obhajobu; článek 12.2.1 a článek 12.2.2 antidumpingové dohody; článek 6.4 této dohody a čl. 9 odst. 4 nařízení 2016/1036, jakož i zásadu řádné správy a povinnost Komise jednat s řádnou péčí.

105. Třetí důvod kasačního opravného prostředku je v podstatě rozdělen na čtyři části.

106. V rámci první části třetího důvodu kasačního opravného prostředku společnost Changmao Biochemical Engineering tvrdí, že Tribunál zkreslil skutkový stav, když v bodech 141 až 144 napadeného rozsudku konstatoval, že společnost Changmao Biochemical Engineering nepředložila důkazy na podporu svého tvrzení, že mezi výrobcem v Unii a čínským výrobcem existovaly rozdíly ve výrobních nákladech a tyto rozdíly ovlivnily srovnatelnost cen.

107. V rámci druhé části třetího důvodu kasačního opravného prostředku společnost Changmao Biochemical Engineering tvrdí, že Tribunál porušil čl. 2 odst. 10 nařízení 2016/1036, když v bodech 151 až 153 napadeného rozsudku konstatoval, že žádosti o provedení úprav podané čínskými vyvážejícími výrobci, kterým nebyl udělen status tržního hospodářství, se nemohou vztahovat ke skutečným nákladům v Číně.

108. V rámci třetí části třetího důvodu kasačního opravného prostředku společnost Changmao Biochemical Engineering tvrdí, že Tribunál se dopustil nesprávného posouzení, když v bodech 143 a 144 napadeného rozsudku konstatoval, že společnost Changmao Biochemical Engineering nesla důkazní břemeno ohledně toho, zda rozdíly u činitelů uvedených v čl. 2 odst. 10 písm. a) až j) nařízení 2016/1036, jako jsou rozdíly ve výrobních nákladech, ovlivnily srovnatelnost cen. Podle jejího názoru to vyplývá ze znění čl. 2 odst. 10. Jakékoli jiné řešení by za situace, kdy je běžná hodnota vypočítávána na základě údajů unijního průmyslu, ukládalo výrobcům v zemích bez tržního hospodářství nepřiměřené důkazní břemeno.

109. V rámci čtvrté části třetího důvodu kasačního opravného prostředku společnost Changmao Biochemical Engineering tvrdí, že Tribunál tím, že v bodech 155 až 160 napadeného rozsudku rozhodl, že Komise jí neuložila nepřiměřené důkazní břemeno, když požadovala důkaz o tom, že se rozdíly ve výrobních nákladech promítly do cenových rozdílů, porušil následující ustanovení: článek 2.4 poslední větu antidumpingové dohody, jak je vykládán rozhodnutími orgánu pro řešení sporů Světové obchodní organizace (WTO); čl. 20 odst. 2 a 4 nařízení 2016/1036 a článek 6.2 antidumpingové dohody v rozsahu, v němž tato ustanovení stanoví právo společnosti Changmao Biochemical Engineering na obhajobu; článek 6.4, článek 12.2.1 a článek 12.2.2 této dohody; jakož i zásadu řádné správy a povinnost Komise jednat s řádnou péčí. Kromě toho Tribunál pochybil, když v bodě 207 napadeného rozsudku odmítl uložit Komisi formou organizačního procesního opatření či vyšetřovacího opatření povinnost předložit analýzu, která ji vedla k tomu, že v bodě 70 odůvodnění sporného nařízení konstatovala, že mezi dotčeným výrobkem a obdobným výrobkem není žádný rozdíl, který by byl systematicky promítnut do cen.

110. Komise má za to, že třetí důvod kasačního opravného prostředku je třeba zamítnout.

111. Podle názoru Komise musí být první část třetího důvodu kasačního opravného prostředku zamítnuta, jelikož v kasačním opravném prostředku není v zásadě uvedeno, které skutečnosti nebo důkazy Tribunál zkreslil, ani zde nejsou uvedeny skutečnosti, které by prokazovaly, že se rozdíly ve výrobních nákladech promítly do cenových rozdílů.

112. Pokud jde o druhou část třetího důvodu kasačního opravného prostředku, Komise tvrdí, že je nepřípustná, protože nebyla vznesena před Tribunálem. V každém případě je irelevantní, neboť body 151 až 153 napadeného rozsudku obsahují pouze podpůrnou argumentaci, přičemž hlavní důvody jsou uvedeny v bodech 137 až 150 tohoto rozsudku. Konečně zejména vzhledem k tomu, že původ údajů použitých k provedení úpravy je irelevantní, je podle ní neopodstatněná. Podstatné je, že tato úprava nemá za následek neúčinnost čl. 2 odst. 7 nařízení 2016/1036.

113. Podle Komise je třetí část třetího důvodu kasačního opravného prostředku neopodstatněná, neboť ze znění návětí čl. 2 odst. 10 nařízení 2016/1036, ze znění čl. 2 odst. 10 písm. k) tohoto nařízení a z judikatury jasně vyplývá, že požadavek na prokázání dopadu na ceny a srovnatelnost cen se vztahuje na všechny činitele uvedené v čl. 2 odst. 10 téhož nařízení.

114. Komise tvrdí, že čtvrtá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku je nepřípustná v rozsahu, v němž je namítáno porušení následujících ustanovení: článku 2.4 poslední věty antidumpingové dohody; čl. 20 odst. 2 a 4 nařízení 2016/1036 a článku 6.2 antidumpingové dohody v rozsahu, v němž tato ustanovení stanoví práva společnosti Changmao Biochemical Engineering na obhajobu, a článek 6.4, článek 12.2.1 a článek 12.2.2 této dohody. Je tomu tak proto, že porušení těchto ustanovení nebylo v prvním stupni namítáno. V každém případě je podle ní čtvrtá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku neopodstatněná v rozsahu, v němž vychází z porušení těchto ustanovení. Konečně, pokud jde o zbývající část čtvrté části třetího důvodu kasačního opravného prostředku, tj. návrh společnosti Changmao Biochemical Engineering na přijetí organizačního procesního opatření či vyšetřovacího opatření, Komise tvrdí, že je irelevantní a v každém případě neopodstatněná.

2.      Posouzení

115. V rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku společnost Changmao Biochemical Engineering tvrdí, že Tribunál svým konstatováním, že Komise nepochybila, když odmítla provést úpravy, které společnost Changmao Biochemical Engineering požadovala pro účely výpočtu dumpingového rozpětí, zkreslil skutkový stav a porušil čl. 2 odst. 10, čl. 9 odst. 4 a čl. 20 odst. 2 a 4 nařízení č. 1225/2009; článek 2.4 a další ustanovení antidumpingové dohody, jakož i zásadu řádné správy a povinnost Komise jednat s řádnou péčí.

116. Jak je vysvětleno výše v bodech 105 až 109, třetí důvod kasačního opravného prostředku je rozdělen na čtyři části. První část, která směřuje proti bodům 141 až 144 napadeného rozsudku, vychází z toho, že Tribunál zkreslil skutkový stav, když dospěl k závěru, že společnost Changmao Biochemical Engineering nepředložila důkazy o existenci rozdílů ve výrobních nákladech, které ovlivnily srovnatelnost cen. Druhá část, která směřuje proti bodům 151 až 153 uvedeného rozsudku, vychází z toho, že Tribunál porušil čl. 2 odst. 10 nařízení č. 1225/2009, když dospěl k závěru, že žádosti o provedení úprav podané výrobci ze zemí bez tržního hospodářství se nemohou vztahovat ke skutečným nákladům v této zemi. Ve třetí části společnost Changmao Biochemical Engineering tvrdí, že Tribunál v bodech 143 a 144 napadeného rozsudku porušil čl. 2 odst. 10 nařízení č. 1225/2009 a uložil výrobcům v zemích bez tržního hospodářství nepřiměřené důkazní břemeno, když požadoval, aby prokázali, že rozdíly ve výrobních nákladech ovlivnily ceny a srovnatelnost cen. Čtvrtá část směřuje proti bodům 155 až 160 napadeného rozsudku a vychází z toho, že Tribunál tím, že požadoval, aby společnost Changmao Biochemical Engineering prokázala dopad na srovnatelnost cen, ačkoli neměla přístup k údajům unijního průmyslu, porušil články 2.4, 6.2 6.4, 12.2.1 a 12.2.2 antidumpingové dohody, čl. 20 odst. 2 a 4 nařízení č. 1225/2009 a zásadu řádné správy a povinnost Komise jednat s řádnou péčí. Čtvrtá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku rovněž napadá skutečnost, že Tribunál v bodě 207 napadeného rozsudku odmítl uložit organizační procesní opatření či vyšetřovací opatření.

a)      Přípustnost

117. Komise namítá nepřípustnost druhé části třetího důvodu kasačního opravného prostředku v celém rozsahu a zčásti nepřípustnost čtvrté části tohoto důvodu.

118. Na prvním místě Komise tvrdí, že druhá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku je nepřípustná, jelikož se jedná o nový žalobní důvod.

119. Podle mého názoru musí být tato námitka nepřípustnosti zamítnuta.

120. Zaprvé společnost Changmao Biochemical Engineering nevznesla před Soudním dvorem žádný argument, který nepředložila Tribunálu.

121. V rámci druhé části třetího důvodu kasačního opravného prostředku totiž společnost Changmao Biochemical Engineering tvrdí, že Komise porušila čl. 2 odst. 10 nařízení č. 1225/2009, když odmítla provést úpravy požadované společností Changmao Biochemical Engineering z důvodu, že žádost o úpravu podaná čínským vyvážejícím výrobcem, který nepožívá výhod zacházení jako v tržním hospodářství, se nemůže vztahovat ke skutečným nákladům v Číně. Společnost Changmao Biochemical Engineering v tomto ohledu připomíná, že požádala Komisi, aby provedla úpravu nikoli na základě jejích vlastních výrobních nákladů, ale nákladů v Unii.

122. Před Tribunálem v rámci třetího žalobního důvodu vycházejícího z toho, že Komise porušila mimo jiné čl. 2 odst. 10 nařízení č. 1225/2009, když odmítla provést požadované úpravy, společnost Changmao Biochemical Engineering uvedla, že skutečnost, že čínskému vyvážejícímu výrobci nebylo přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství, nebránila tomuto výrobci v tom, aby požádal o úpravy. Podle názoru společnosti Changmao Biochemical Engineering tyto úpravy sice nemohly být provedeny na základě vlastních nákladů tohoto výrobce, mohly se však vztahovat k jiným parametrům v Číně, než jsou ceny a náklady, jako je použití odlišného výrobního procesu v této zemi.

123. Zadruhé podle judikatury platí, že navrhovatelka je oprávněna uvést důvody vyplývající ze samotného napadeného rozsudku a směřující ke zpochybnění jeho právní opodstatněnosti, a to bez ohledu na to, zda navrhovatelka tyto důvody uvedla v řízení před Tribunálem(50). Tak je tomu v projednávané věci, neboť otázka, zda vyvážející výrobce, kterému nebylo přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství, může přesto požádat o provedení úprav a ve vztahu k jakým parametrům tak může učinit, je řešena v bodech 151 až 153 napadeného rozsudku.

124. Na druhém místě Komise namítá nepřípustnost čtvrté části třetího důvodu kasačního opravného prostředku v rozsahu, v němž vychází z porušení čl. 2.4 poslední věty antidumpingové dohody, článků 6.2, 6.4, 12.2.1. a 12.2.2 této dohody a čl. 20 odst. 2 a 4 nařízení č. 1225/2009. Podle názoru Komise nebylo před Tribunálem namítáno porušení žádného z těchto ustanovení.

125. Mám za to, že námitce nepřípustnosti je třeba vyhovět. Před Tribunálem totiž nebylo namítáno porušení žádného z ustanovení uvedených výše v bodě 124 v souvislosti s tím, že Komise odmítla provést úpravy požadované společností Changmao Biochemical Engineering.

126. Čtvrtá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku však zůstává přípustná v rozsahu, v němž vychází z porušení zásady řádné správy a povinnosti Komise jednat s řádnou péčí, jakož i v rozsahu, v němž napadá skutečnost, že Tribunál odmítl uložit organizační procesní opatření či vyšetřovací opatření.

127. Dospěl jsem proto k závěru, že druhá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku je přípustná a že čtvrtá část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku je nepřípustná v rozsahu, v němž vychází z porušení čl. 2.4 poslední věty antidumpingové dohody, článků 6.2, 6.4, 12.2.1. a 12.2.2 této dohody a čl. 20 odst. 2 a 4 nařízení č. 1225/2009.

b)      K věci samé

128. Posoudím třetí část třetího důvodu kasačního opravného prostředku, poté první část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku, čtvrtou část a nakonec druhou část.

1)      Třetí část třetího důvodu kasačního opravného prostředku

129. Podle článku 2 odst. 10 nařízení č. 1225/2009 se mezi vývozní cenou a běžnou hodnotou provede spravedlivé srovnání. Návětí tohoto ustanovení uvádí, že „[n]ejsou-li […] běžná hodnota a vývozní cena srovnatelné na tomto základě, provedou se pokaždé náležité individuální úpravy o rozdíly u činitelů, na které bylo upozorněno a které prokazatelně ovlivňují ceny a srovnatelnost cen“.

130. Z judikatury vyplývá, že pokud účastník řízení žádá na základě čl. 2 odst. 10 nařízení č. 1225/2009 o provedení úprav určených k dosažení srovnatelnosti běžné hodnoty a vývozní ceny pro účely určení dumpingového rozpětí, musí předložit důkaz, že je jeho žádost odůvodněná. Povinnost prokázat, že zvláštní úpravy uvedené v čl. 2 odst. 10 písm. a) až k) tohoto nařízení musí být provedeny, přísluší osobám, které se jich dovolávají(51).

131. Co se týče projednávané věci, bod 48 odůvodnění sporného nařízení uvádí, že společnost Changmao Biochemical Engineering požádala Komisi o provedení úprav pro účely výpočtu dumpingového rozpětí, protože existují rozdíly mezi výrobními náklady čínského výrobce a výrobními náklady výrobce v Unii. Podle bodu 49 odůvodnění uvedeného nařízení Komise tuto žádost o provedení úprav zamítla s odůvodněním, že společnost Changmao Biochemical Engineering své tvrzení nedoložila, a zejména nepředložila žádné důkazy o tom, že „zákazníci v důsledku rozdílu v[e výrobních nákladech] na domácím trhu setrvale plat[ili] odlišné ceny“.

132. V bodech 143 a 144 napadeného rozsudku Tribunál konstatoval, že příslušelo společnosti Changmao Biochemical Engineering, aby prokázala, že se rozdíly ve výrobních nákladech promítly do rozdílů v cenách, což neučinila, a že tedy Komise neporušila čl. 2 odst. 10 nařízení č. 1225/2009, když její žádosti o provedení úprav zamítla.

133. V rámci třetí části třetího důvodu kasačního opravného prostředku společnost Changmao Biochemical Engineering tvrdí, že Tribunál se tímto postupem dopustil nesprávného právního posouzení.

134. Podle mého názoru je třetí část třetího důvodu kasačního opravného prostředku neopodstatněná.

135. Zaprvé toto vyplývá ze znění čl. 2 odst. 10 nařízení č. 1225/2009. Nesouhlasím s argumentem společnosti Changmao Biochemical Engineering, že strana, která žádá o provedení úprav, musí prokázat dopad na ceny a srovnatelnost cen pouze v případě, že je požadována úprava podle písmene k) tohoto ustanovení o „jin[é] činitel[e], které nejsou uvedeny v písmenech a) až j)“, nikoli však v případě, že je požadována úprava o rozdíly u činitelů, které v písmenech a) až j) uvedeny jsou. Je pravda, že v písmenu k) je výslovně uvedeno, že je třeba „proká[zat], že [rozdíly u činitelů] ovlivňují srovnatelnost cen“, zatímco písmena a) až j) nic takového výslovně neuvádějí(52). Podotýkám však, že návětí čl. 2 odst. 10 nařízení č. 1225/2009, citované výše v bodě 129, stanoví, že rozdíly u „činitelů“ musí „prokazatelně ovlivň[ovat] ceny a srovnatelnost cen“. Návětí se vztahuje na všechny činitele uvedené v písmenech a) až k). Poukazuji rovněž na skutečnost, že dle písmene k) je třeba prokázat, že rozdíly u jiných činitelů „ovlivňují srovnatelnost cen ve smyslu [uvedeného] odstavce“(53). Samotné písmeno k) tedy naznačuje, že tento důkaz je vyžadován ve všech případech, kdy je požadováno provedení úprav podle odstavce 10, bez ohledu na dotčený činitel.

136. Zadruhé uvedené je v souladu s judikaturou Soudního dvora, podle níž jak ze znění, tak i struktury čl. 2 odst. 10 nařízení č. 1225/2009 vyplývá, že úpravu vývozní ceny nebo běžné hodnoty lze provést pouze z důvodu zohlednění rozdílů u činitelů, které mají vliv na ceny, a tedy na jejich srovnatelnost. Například v rozsudku ze dne 29. dubna 2015, Changshu City Standard Parts Factory a Ningbo Jinding Fastener v. Rada (T‑558/12 a T‑559/12, nezveřejněný, EU:T:2015:237, bod 114), Tribunál rozhodl, že Rada a Komise musí odmítnout provedení úpravy o rozdíly u činitelů, u nichž nebylo prokázáno, že mají vliv na ceny, a tedy na jejich srovnatelnost(54). Obdobně v rozsudku ze dne 18. října 2016, Crown Equipment (Suzhou) a Crown Gabelstapler v. Rada (T‑351/13, nezveřejněný, EU:T:2016:616, bod 138), Tribunál konstatoval, že vyvážejícím výrobcům, kteří žádali o provedení úpravy o částku odpovídající 14 % dovozního cla účtovaného orgány srovnatelné země, přísluší, aby předložili důkazy, ze kterých vyplývá, že toto dovozní clo mělo vliv na úrovně cen, které představovaly běžnou hodnotu, a na možnost porovnání těchto cen s vývozními cenami.

137. Zatřetí nesouhlasím s argumentem společnosti Changmao Biochemical Engineering, že jí Tribunál uložil nepřiměřené důkazní břemeno, když požadoval, aby prokázala dopad na ceny a srovnatelnost cen, neboť běžná hodnota byla vypočtena na základě údajů poskytnutých výrobcem v Unii, k nimž společnost Changmao Biochemical Engineering jakožto čínský vyvážející výrobce neměla přístup.

138. Podotýkám, že tímto argumentem se Tribunál zabýval a zamítl jej v bodech 155 až 159 napadeného rozsudku, které společnost Changmao Biochemical Engineering napadá ve čtvrté části třetího důvodu kasačního opravného prostředku. Budu se jím však zabývat na tomto místě, jinak by rozbor třetí části třetího důvodu kasačního opravného prostředku nebyl úplný.

139. Je pravda, že podle judikatury osoba žádající o úpravu na základě čl. 2 odst. 10 nařízení č. 1225/2009, která je povinna prokázat nutnost požadované úpravy, nesmí čelit nepřiměřenému důkaznímu břemenu(55). Nicméně v projednávané věci tomu tak není, a to z následujících důvodů.

140. Zdůrazňuji, že neexistuje žádná výhrada k požadavku podle návětí čl. 2 odst. 10 nařízení č. 1225/2009, že rozdíly u činitelů uvedených v písmenech a) až k) tohoto ustanovení musí prokazatelně ovlivňovat ceny a srovnatelnost cen. To znamená, že tento důkaz musí být předložen bez ohledu na metodu použitou při výpočtu běžné hodnoty, a tedy i v případě, že je vypočtena na základě údajů unijního průmyslu. Pokud by tomu tak nebylo, byla by Komise povinna provést na požádání úpravu, která nemá vliv na ceny a srovnatelnost cen, a která by proto vedla k vytvoření asymetrie mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou.

141. Kromě toho nelze mít na rozdíl od tvrzení společnosti Changmao Biochemical Engineering za to, že čínští vyvážející výrobci nemají přístup k údajům použitým pro výpočet běžné hodnoty a vývozní ceny, pokud tyto údaje Komisi předložil výrobce ve srovnatelné zemi nebo, jako v projednávané věci, výrobce v Unii.

142. Podotýkám, že podle čl. 6 odst. 7 nařízení č. 1225/2009 mohou vývozci nahlédnout do všech informací, které předal Komisi některý účastník šetření, a podle čl. 20 odst. 2 téhož nařízení mohou požádat o konečné informace o nejdůležitějších skutečnostech a úvahách, na jejichž základě je zamýšleno doporučit přijetí konečných opatření. Je pravda, že nahlížení do informací a poskytnutí konečných informací se vztahuje pouze na informace, které nejsou důvěrné ve smyslu článku 19 uvedeného nařízení(56). Co se však týče projednávané věci, z bodu 40 odůvodnění sporného nařízení vyplývá, že Komise společnosti Changmao Biochemical Engineering sdělila údaje týkající se výrobce v Unii.

143. Podotýkám rovněž, jak tvrdí Komise, že společnost Changmao Biochemical Engineering na podporu svého argumentu, že jí Tribunál uložil nepřiměřené důkazní břemeno, neuvedla, že jí Komise neposkytla údaje nezbytné k podání žádosti o provedení úpravy (kromě obecného a ničím nepodloženého prohlášení uvedeného v kasačním opravném prostředku, že „výrobci v zemích bez tržního hospodářství nemají k dispozici údaje o cenách výrobce ve srovnatelné zemi“). Společnost Changmao Biochemical Engineering na podporu tohoto argumentu zejména tvrdí, že výrobce v Unii nepředložil veškeré informace nezbytné k tomu, aby bylo možné provést spravedlivé srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny.

144. Je pravda, že společnost Changmao Biochemical Engineering rovněž napadá skutečnost, že Tribunál odmítl uložit Komisi formou organizačního procesního opatření či vyšetřovacího opatření, povinnost předložit analýzu, která ji vedla k tomu, že v bodě 70 odůvodnění sporného nařízení konstatovala, že mezi dotčeným výrobkem a obdobným výrobkem není žádný rozdíl, který by byl systematicky promítnut do cen. Podotýkám však, že společnost Changmao Biochemical Engineering v tomto ohledu tvrdí nejen to, že Komise (podle jejích vlastních slov) „zatajila“ informace nezbytné k provedení úprav, ale především to, že Komise tyto informace, zejména faktury a smlouvy unijního průmyslu, možná jednoduše neshromáždila. Mám tedy za to, že společnost Changmao Biochemical Engineering napadením skutečnosti, že Tribunál odmítl uložit povinnost předložit výše uvedenou analýzu, v podstatě usiluje o určení, zda Komise shromáždila dostatek informací, a nikoli o prokázání toho, že jí Komise neposkytla dostatečné množství informací.

145. Dospěl jsem tedy k závěru, že třetí část třetího důvodu kasačního opravného prostředku je neopodstatněná.

2)      První část třetího důvodu kasačního opravného prostředku

146. V bodech 141 až 144 napadeného rozsudku Tribunál konstatoval, že Komise tím, že odmítla provést úpravy požadované společností Changmao Biochemical Engineering, neporušila čl. 2 odst. 10 nařízení č. 1225/2009, jelikož tato společnost nepředložila na podporu své žádosti žádné důkazy a neprokázala, že se údajné rozdíly ve výrobních nákladech promítly do cenových rozdílů.

147. V první části třetího důvodu kasačního opravného prostředku společnost Changmao Biochemical Engineering tvrdí, že Tribunál tím zkreslil skutkový stav.

148. Já mám za to, že první část třetího důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta.

149. Z judikatury vyplývá, že navrhovateli přísluší, aby přesně označil důkazy, jež byly zkresleny, a prokázal pochybení v posouzení, ke kterým došlo(57).

150. V projednávané věci společnost Changmao Biochemical Engineering sice v kasačním opravném prostředku uvádí důkazy, jichž se dovolává v rámci správního řízení, avšak nevysvětluje, jak konkrétně údajné rozdíly u jednotlivých relevantních činitelů ovlivnily ceny a srovnatelnost cen, a jak tedy Tribunál zkreslil skutkový stav, když v bodě 143 rozsudku konstatoval, že společnost Changmao Biochemical Engineering neprokázala, že se rozdíly ve výrobních nákladech promítly do rozdílů v cenách.

151. Podotýkám rovněž, že na rozdíl od tvrzení společnosti Changmao Biochemical Engineering neexistuje rozpor mezi bodem 49 odůvodnění sporného nařízení, v němž se uvádí, že společnost Changmao Biochemical Engineering neprokázala dopad na ceny a srovnatelnost cen, a bodem 76 odůvodnění tohoto nařízení, podle něhož se čínský dumpingový dovoz podbízel vůči cenám v Unii o 21,1 %. Závěr Komise stran podbízení ve skutečnosti znamená, že unijní průmysl utrpěl újmu bez náznaku o tom, že toto podbízení bylo způsobeno rozdíly ve výrobních nákladech, což by odůvodňovalo provedení úpravy.

152. První část třetího důvodu kasačního opravného prostředku je tedy třeba zamítnout.

3)      Čtvrtá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku

153. V bodech 155 až 160 napadeného rozsudku Tribunál konstatoval, že Komise neuložila společnosti Changmao Biochemical Engineering nepřiměřené důkazní břemeno, když od ní za situace, kdy neměla přístup k údajům unijního průmyslu, požadovala důkaz o tom, že údajné rozdíly ve výrobních nákladech se promítly do rozdílů v cenách.

154. V rámci čtvrté části třetího důvodu kasačního opravného prostředku společnost Changmao Biochemical Engineering uvádí, že Tribunál tímto postupem porušil článek 2.4 poslední větu antidumpingové dohody, články 6.2, 6.4, 12.2.1 a 12.2.2. této dohody, čl. 20 odst. 2 a 4 nařízení č. 1225/2009, jakož i zásadu řádné správy a povinnost Komise jednat s řádnou péčí. Společnost Changmao Biochemical Engineering navíc tvrdí, že Tribunál pochybil, když v bodě 207 napadeného rozsudku odmítl uložit Komisi formou organizačního procesního opatření či vyšetřovacího opatření povinnost předložit analýzu, která ji vedla k zamítnutí její žádosti o úpravu.

155. Jak je vysvětleno výše v bodech 124 až 127, čtvrtá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku je zčásti nepřípustná. Níže však pro úplnost vysvětlím, proč by Soudní dvůr v případě, že by považoval čtvrtou část třetího důvodu kasačního opravného prostředku za přípustnou v celém rozsahu, musel tuto část i přesto zamítnout jako neopodstatněnou.

156. Zaprvé čtvrtá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku je neopodstatněná v rozsahu, v němž vychází z porušení čl. 2.4 poslední věty antidumpingové dohody a článků 6.2, 6.4, 12.2.1 a 12.2.2 této dohody.

157. Podle ustálené judikatury nepatří dohody WTO s ohledem na svou povahu a strukturu v zásadě k normám, ve vztahu k nimž lze přezkoumávat legalitu aktů unijních orgánů. Pouze ve dvou výjimečných situacích, které vyplývají z úmyslu unijního normotvůrce omezit si svůj rozhodovací prostor při uplatňování pravidel WTO, Soudní dvůr připustil, že případný přezkum legality unijního aktu a aktů přijatých k jeho provedení vzhledem k dohodám WTO přísluší unijnímu soudu. V první řadě jde o případ, kdy Unie zamýšlí splnit určitý závazek, který přijala v rámci těchto dohod WTO, a ve druhé řadě o případ, kdy dotčený unijní akt výslovně odkazuje na konkrétní ustanovení uvedených dohod(58).

158. Žádný článek nařízení č. 1225/2009 neodkazuje na konkrétní ustanovení dohod WTO. Podle judikatury však čl. 2 odst. 10 nařízení č. 1225/2009 provádí článek 2.4 antidumpingové dohody, jehož ustanovení v podstatě přebírá(59).

159. Článek 2 odst. 10 nařízení č. 1225/2009 však výslovně nepřebírá požadavek podle poslední věty čl. 2 odst. 4 antidumpingové dohody, dle něhož „[ú]řady oznámí dotyčným stranám, které informace jsou nezbytné k zajištění správného srovnání a nebudou je nerozumně zatěžovat takovými důkazy“(60). Mám tedy za to, že unijní normotvůrce neměl jasný úmysl provést zvláštní povinnost vyplývající z poslední věty článku 2.4 antidumpingové dohody. Z toho vyplývá, že legalitu sporného nařízení nelze přezkoumávat s ohledem na poslední větu článku 2.4 antidumpingové dohody(61).

160. Kromě toho, aniž je nutné zkoumat, zda konkrétní ustanovení nařízení č. 1225/2009 provádějí články 6.2, 6.4, 12.2.1 nebo 12.2.2 antidumpingové dohody, a zda lze v důsledku toho přezkoumat zákonnost sporného nařízení s ohledem na tato ustanovení, se domnívám, že žalobní důvod vycházející z porušení článků 6.2, 6.4, 12.2.1 nebo 12.2.2 antidumpingové dohody nemůže být úspěšný. Články 12.2.1 a 12.2.2, které se týkají veřejných oznámení o uložení antidumpingových opatření, nebo článek 6.2, který se týká setkání s protistranami, vskutku neshledávám případnými. Pokud jde o článek 6.4, který stanoví, že příslušné orgány umožní zúčastněným stranám nahlédnout do všech relevantních informací, které nejsou důvěrné, poznamenávám, jak je vysvětleno výše v bodě 143 a níže v bodě 161, že společnost Changmao Biochemical Engineering neuvedla, že jí Komise neposkytla informace nezbytné k tomu, aby mohla požádat o provedení úprav.

161. Zadruhé čtvrtá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku je podle mého názoru neopodstatněná v rozsahu, v němž vychází z porušení čl. 20 odst. 2 a 4 nařízení č. 1225/2009. Jak je uvedeno výše v bodě 142, podle čl. 20 odst. 2 a 4 nařízení č. 1225/2009 mohou vývozci požádat o konečné informace o nejdůležitějších skutečnostech a úvahách, „přičemž se řádně přihlédne k ochraně důvěrných informací“. V bodě 143 výše jsem však vysvětlil, že v projednávané věci společnost Changmao Biochemical Engineering na podporu svého žalobního důvodu vycházejícího z porušení čl. 20 odst. 2 a 4 nařízení č. 1225/2009 neuvedla, že jí Komise neposkytla informace nezbytné k tomu, aby mohla požádat o provedení úprav. Na podporu tohoto žalobního důvodu tvrdí spíše to, že Komise konkrétně neshromáždila všechny informace nezbytné pro rozhodnutí, zda těmto žádostem vyhovět, či nikoli. Toto pochybení, pokud by bylo prokázáno, nemůže představovat porušení čl. 20 odst. 2 a 4 nařízení č. 1225/2009.

162. Zatřetí čtvrtá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku je neopodstatněná v rozsahu, v němž vychází z toho, že Komise porušila povinnost řádné péče. Podle judikatury citované výše v bodě 102 byla Komise povinna s veškerou vyžadovanou řádnou péčí a nestranností zkoumat důkazy, které předložila společnost Changmao Biochemical Engineering na podporu svých žádostí o provedení úpravy. Jak jsem však doložil výše v bodech 148 až 152, Tribunál tím, že v bodech 141 až 144 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že společnost Changmao Biochemical Engineering neprokázala, že údajné rozdíly ve výrobních nákladech ovlivnily ceny a srovnatelnost cen, nezkreslil skutkový stav.

163. Začtvrté mám za to, že čtvrtá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku je neopodstatněná v rozsahu, v němž vychází z porušení zásady řádné správy. Podle judikatury ze zásady řádné správy vyplývá, že důkazní břemeno, které Komise ukládá vyvážejícím výrobcům, kteří žádají o provedení úpravy podle čl. 2 odst. 10 nařízení č. 1225/2009, nesmí být nepřiměřené(62). Výše v bodech 139 až 144 jsem však uvedl důvody, proč Komise tím, že od společnosti Changmao Biochemical Engineering požadovala důkaz o tom, že údajné rozdíly ve výrobních nákladech ovlivnily ceny a srovnatelnost cen, neuložila této společnosti nepřiměřené důkazní břemeno.

164. Zapáté čtvrtá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku je neopodstatněná v rozsahu, v němž vychází z toho, že Tribunál pochybil, když v bodě 207 napadeného rozsudku odmítl uložit Komisi formou organizačního procesního opatření či vyšetřovacího opatření povinnost předložit analýzu, která ji vedla k tomu, že v bodě 70 odůvodnění sporného nařízení konstatovala, že mezi dotčeným výrobkem a obdobným výrobkem není žádný rozdíl, který by byl systematicky promítnut do cen. Z judikatury vyplývá, že pokud jde o posuzování návrhů účastníka řízení na přijetí organizačních opatření nebo vyšetřovacích opatření ze strany Tribunálu, je třeba uvést, že pouze Tribunál je oprávněn posoudit, zda je případně nezbytné doplnit poznatky, které má k dispozici o věcech, které mu jsou předloženy(63). Jak je navíc uvedeno výše v bodech 148 až 152, v projednávané věci nebylo prokázáno žádné zkreslení skutkového stavu.

165. Mám tedy za to, že čtvrtou část třetího důvodu kasačního opravného prostředku je třeba v plném rozsahu zamítnout.

4)      Druhá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku

166. V bodech 151 až 153 napadeného rozsudku Tribunál konstatoval, že čínští vyvážející výrobci, kteří nepožívají výhod zacházení jako v tržním hospodářství, mohou podávat žádosti o provedení úpravy, avšak že tyto žádosti se nemohou „vztahovat ke skutečným nákladům v Číně“, jinak by byl čl. 2 odst. 7 písm. a) nařízení č. 1225/2009 zbaven svých účinků.

167. Ve druhé části třetího důvodu kasačního opravného prostředku společnost Changmao Biochemical Engineering tvrdí, že Tribunál tímto postupem porušil čl. 2 odst. 10 nařízení č. 1225/2009.

168. Mám za to, že ačkoli je druhá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku opodstatněná, musí být přesto zamítnuta jako irelevantní. Níže uvedu důvody, proč se domnívám, že je opodstatněná, a poté vysvětlím, z jakých důvodů je irelevantní.

169. Z judikatury vyplývá, že cílem čl. 2 odst. 7 písm. a) nařízení č. 1225/2009 je zabránit zohlednění cen a nákladů platných v zemích, které nemají tržní hospodářství, jelikož tyto parametry obvykle nejsou výsledkem působení tržních sil(64).

170. Komise argumentuje tím, že pokud by byla provedena úprava z důvodu rozdílů mezi výrobními náklady v Číně a výrobními náklady v Unii, vyvolalo by to neúčinnost čl. 2 odst. 7 písm. a) nařízení č. 1225/2009, protože výrobní náklady v Číně souvisejí se statusem Číny jakožto netržního hospodářství a jsou zkreslené.

171. Tato argumentace podle mého názoru nemůže obstát.

172. Je pravda, že v rozsudku ze dne 29. dubna 2015, Changshu City Standard Parts Factory a Ningbo Jinding Fastener v. Rada (T‑558/12 a T‑559/12, nezveřejněný, EU:T:2015:237), Tribunál dospěl k závěru, že s ohledem na rozdíly v účinnosti a v produktivitě mezi čínskými vyvážejícími výrobci, kterým bylo uloženo antidumpingové clo, a výrobcem ve srovnatelné zemi nelze provést žádné úpravy, neboť prvně jmenovaní nesplnili podmínky pro zacházení jako v tržním hospodářství, a údaje, které se jich týkají, tak nemohly být pro účely určení běžné hodnoty zohledněny(65). Čínští vyvážející výrobci před Soudním dvorem tvrdili, že provedení úprav o rozdíly v účinnosti a v produktivitě by nezbavily použití metody srovnatelné země účinků, protože jejich nižší spotřeba surovin a elektřiny a vyšší produktivita práce jejich zaměstnanců (ve srovnání s cenami výrobce ve srovnatelné zemi) nesouvisí s cenami a náklady nebo tržními silami v Číně(66). Generální advokát Mengozzi navrhl odmítnout tento argument s odůvodněním, že „podnik, kterému nebyl přiznán status společnosti působící v podmínkách tržního hospodářství, se nemůže dovolávat rozdílů týkajících se produktivity a účinnosti za účelem žádostí o úpravy běžné hodnoty“, neboť produktivita a účinnost „jsou výsledkem působení několika činitelů […], u kterých lze rozumně předpokládat, že jsou přinejmenším nepřímo ovlivněny parametry, které obvykle nejsou výsledkem působení tržních sil“(67). Soudní dvůr však nerozhodl o tom, že Rada a Komise odmítly provést požadované úpravy(68).

173. Také je pravda, že v rozsudku ze dne 23. dubna 2018, Shanxi Taigang Stainless Steel v. Komise (T‑675/15, nezveřejněný, EU:T:2018:209), Tribunál konstatoval, že nelze provést úpravy z důvodu rozdílů ve výrobním procesu a přístupu k surovinám mezi Čínou a srovnatelnou zemí, jelikož zaprvé Čína nebyla v rozhodné době považována za zemi s tržním hospodářstvím a zadruhé žalobce, čínský vyvážející výrobce, nepodal žádost o zacházení jako v tržním hospodářství. Podle názoru Tribunálu tedy nic nenasvědčovalo tomu, že zásobování niklem nebo výrobní proces podniku působícího na trhu za podmínek, které nejsou podmínkami tržního hospodářství, nejsou ovlivněny parametry, které nejsou výsledkem působení tržních sil(69). Čínští vyvážející výrobci před Soudním dvorem tvrdili, že Tribunál měl zkoumat, zda by účinkem přijetí požadovaných úprav bylo to, že by do běžné hodnoty byly znovu zahrnuty zkreslené náklady ovlivněné parametry, které nevyplývají z působení tržních sil, což Tribunál neučinil(70). Soudní dvůr tento argument zamítl jako irelevantní s odůvodněním, že čínští vyvážející výrobci výslovně nezpochybnili skutkové zjištění Tribunálu, podle něhož se nejevilo, že se úpravy týkaly činitelů, které byly výsledkem působení tržních sil(71).

174. Poznamenávám však, že ani v rozsudku ze dne 5. dubna 2017, Changshu City Standard Parts Factory a Ningbo Jinding Fastener v. Rada (C‑376/15 P a C‑377/15 P, EU:C:2017:269), ani v rozsudku ze dne 29. července 2019, Shanxi Taigang Stainless Steel v. Komise (C‑436/18 P, EU:C:2019:643), Soudní dvůr meritorně nezkoumal otázku, zda čínští vyvážející výrobci, kterým nebylo přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství, mohou žádat o provedení úprav o rozdíly ve výrobním procesu a ve spotřebě surovin a přístupu k nim mezi Čínou a srovnatelnou zemí.

175. Rovněž podotýkám, že společnost Changmao Biochemical Engineering tvrdí, aniž jí Komise oponuje, že situace, která nastala v projednávané věci, se liší od situace uvedené v rozsudku ze dne 29. července 2019, Shanxi Taigang Stainless Steel v. Komise (C‑436/18 P, EU:C:2019:643), neboť v projednávané věci by úpravy nebyly prováděny vzhledem k výrobním nákladům čínského vyvážejícího výrobce nebo k výrobním nákladům v Číně, ale vzhledem k výrobním nákladům v Unii. Společnost Changmao Biochemical Engineering v podstatě argumentuje tím, že určení běžné hodnoty v souladu s čl. 2 odst. 7 písm. a) nařízení č. 1225/2009 nebrání tomu, aby Komise vyhověla žádostem o úpravu, pokud při stanovování výše úprav nepoužije údaje čínského trhu.

176. Společnost Changmao Biochemical Engineering vysvětluje, že v projednávané věci nežádala Komisi o provedení úprav ve vztahu k jejím vlastním výrobním nákladům. Zaprvé požádala Komisi, aby v případě, že by unijní průmysl používal jiné suroviny a zdroje než ona, buď snížila běžnou hodnotu, nebo zvýšila její vývozní cenu o částku rovnající se rozdílu mezi i) náklady na surovinu nebo zdroj používaný unijním průmyslem a ii) náklady v Unii na odpovídající surovinu nebo zdroj, který ona sama používá(72). Zadruhé společnost Changmao Biochemical Engineering požádala Komisi, aby v případě, že náklady vznikly pouze unijnímu průmyslu, a nikoli jí samotné, provedla úpravy ve výši rovnající se těmto nákladům. Společnost Changmao Biochemical Engineering zdůrazňuje, že Komise by při provádění požadovaných úprav ani v jednom případě nezohledňovala její vlastní výrobní náklady ani skutečné náklady v Číně. Podle názoru společnosti Changmao Biochemical Engineering tedy čl. 2 odst. 7 nařízení č. 1225/2009 nebránil tomu, aby Komise tyto úpravy provedla.

177. Podle mého názoru brání čl. 2 odst. 7 nařízení č. 1225/2009 Komisi v tom, aby vyhověla žádostem o provedení úprav podaným čínskými vyvážejícími výrobci, kterým nebyl přiznán status zacházení jako v tržním hospodářství, pouze v případě, že se pro určení výše úpravy použijí výrobní náklady čínských vyvážejících výrobců nebo výrobní náklady v Číně, přičemž tyto náklady se tak zahrnou do výpočtu běžné hodnoty. Naproti tomu v případě, kdy jsou výrobní náklady v Číně použity pouze ke zjištění rozdílů u činitelů uvedených v čl. 2 odst. 10 písm. a) až k) uvedeného nařízení, čl. 2 odst. 7 tohoto nařízení Komisi nebrání, aby žádostem o provedení úprav podaným těmito vyvážejícími výrobci vyhověla.

178. Je tomu tak proto, že pokud by čínští vyvážející výrobci nemohli žádat o provedení úprav, je-li běžná hodnota stanovena v souladu s čl. 2 odst. 7 písm. a) nařízení č. 1225/2009, a to i v případě, že se pro výpočet výše úprav nepoužívají žádné údaje čínského trhu, tito vyvážející výrobci by o provedení úprav za situace, kdy je běžná hodnota stanovena v souladu s uvedeným ustanovením, fakticky nemohli žádat. Z judikatury citované výše v bodě 169, podle níž je cílem čl. 2 odst. 7 písm. a) nařízení č. 1225/2009 zabránit zohlednění cen a nákladů platných v zemích, které nemají tržní hospodářství, jelikož tyto parametry obvykle nejsou výsledkem působení tržních sil, však nevyplývá, že běžnou hodnotu nelze vůbec upravit, pokud je stanovena v souladu s tímto ustanovením. Právě naopak v uvedeném nařízení není nic, co by naznačovalo, že čl. 2 odst. 7 písm. a) tohoto nařízení stanoví obecnou výjimku z požadavku provádět úpravy na základě čl. 2 odst. 10 téhož nařízení pro účely srovnatelnosti(73).

179. Řešení navržené výše v bodě 177 je navíc v souladu se závěrem Tribunálu uvedeným v bodech 607 a 608 rozsudku ze dne 19. května 2021, China Chamber of Commerce for Import and Export of Machinery and Electronic Products a další v. Komise (T‑254/18, EU:T:2021:278), dle něhož je nutné, aby byl čl. 2 odst. 10 nařízení č. 1225/2009 vykládán s přihlédnutím k čl. 2 odst. 7 písm. a) téhož nařízení a v jeho kontextu, takže provedené úpravy nesmějí začlenit nebo znovu začlenit narušující prvek čínského režimu do výpočtu běžné hodnoty stanovené na základě metody srovnatelné země.

180. V rozsudku uvedeném výše v bodě 179 Tribunál konstatoval, že úprava na běžnou hodnotu může být provedena za použití 12% sazby DPH stanovené pro vývoz dotčeného výrobku z Číny podle čínského práva, a to v podstatě z důvodu, že tento prvek nebyl narušen(74). Je sice pravda, že situace uvedená v tomto rozsudku se liší od situace nastalé v projednávané věci, neboť v uvedeném rozsudku o provedení úpravy nepožádali čínští vyvážející výrobci(75). To však nic nemění na tom, že podle tohoto rozsudku lze provést úpravu s použitím prvku čínského režimu – ovšem za předpokladu, že tento prvek nepůsobí narušení, ale je výsledkem působení tržních sil.

181. Z toho vyplývá, že Tribunál v bodě 153 napadeného rozsudku dospěl k nesprávnému závěru, že se žádosti o provedení úpravy podané čínskými vyvážejícími výrobci, kteří nepožívají výhod zacházení jako v tržním hospodářství, nemohou vztahovat ke skutečným nákladům v Číně. Podle mého názoru mohou být žádosti těchto vyvážejících výrobců zamítnuty pouze tehdy, jsou-li k určení výše úpravy použity údaje vztahující se ke skutečným nákladům v Číně, nikoli tehdy, jsou-li tyto údaje použity ke zjištění, že v nákladech mezi Čínou a srovnatelnou zemí existují rozdíly.

182. Druhá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku je tedy opodstatněná.

183. Jak je však uvedeno výše v bodě 168, musí být přesto zamítnuta jako irelevantní z následujících dvou důvodů.

184. Zaprvé se domnívám, že k tomu, aby Komise mohla vyhovět žádostem o provedení úpravy, které se vztahují ke skutečným nákladům v Číně, musí čínští vyvážející výrobci, kteří tyto žádosti podávají, prokázat, že dotčené konkrétní náklady jsou obvyklým výsledkem působení tržních sil, a to i v případě, že údaje týkající se těchto nákladů slouží pouze ke zjištění, že u činitelů uvedených v čl. 2 odst. 10 písm. a) až k) nařízení č. 1225/2009 existují rozdíly. Vyplývá to z judikatury citované výše v bodě 130, podle níž povinnost prokázat, že zvláštní úpravy musí být provedeny, přísluší osobám, které se jich dovolávají.

185. V projednávané věci však společnost Changmao Biochemical Engineering podle mého názoru neprokázala, že používání odlišných surovin a zdrojů nebo náklady vzniklé pouze unijnímu průmyslu(76) jsou běžným výsledkem působení tržních sil. Popsala pouze rozdíly v použitých surovinách a zdrojích a v procesu rafinace mezi Čínou a Unií a nevysvětlila, proč na tyto prvky nemá vliv status Číny jakožto netržního hospodářství.

186. Zadruhé důvody uvedené v bodech 151 až 153 napadeného rozsudku jsou podpůrné, neboť Tribunál již v bodě 144 tohoto rozsudku konstatoval, že Komise tím, že odmítla provést úpravy požadované společností Changmao Biochemical Engineering, neporušila čl. 2 odst. 10 nařízení č. 1225/2009, jelikož tato společnost neprokázala, že se údajné rozdíly ve výrobních nákladech promítly do rozdílů v cenách. O tom svědčí použití výrazu „v každém případě“ v bodě 151 napadeného rozsudku.

187. Ačkoli je tedy druhá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku opodstatněná, musí být zamítnuta jako irelevantní.

188. Pro úplnost poznamenávám, že z toho vyplývá, že žalobní důvod vycházející z porušení čl. 9 odst. 4 nařízení č. 1225/2009 musí být rovněž zamítnut. Argument společnosti Changmao Biochemical Engineering na podporu tohoto důvodu spočívá v tom, že pokud by Komise provedla požadované úpravy, dumpingové rozpětí by kleslo pod rozpětí újmy, na jehož základě bylo stanoveno antidumpingové clo. Nicméně vzhledem k tomu, že Komise podle mého názoru nepochybila, když odmítla tyto úpravy provést, k porušení čl. 9 odst. 4 nařízení č. 1225/2009 nedošlo.

189. Dospěl jsem tedy k závěru, že třetí důvod kasačního opravného prostředku je třeba v plném rozsahu zamítnout.

D.      Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku

1.      Argumenty účastnic řízení

190. V rámci čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku společnost Changmao Biochemical Engineering tvrdí, že Tribunál tím, že v bodech 148 a 150 napadeného rozsudku konstatoval, že Komise nepochybila, když odmítla provést požadované úpravy za účelem zjištění existence újmy, porušil čl. 3 odst. 2 a 3 nařízení 2016/1036, ve znění pozdějších předpisů, čl. 9 odst. 4 tohoto nařízení, jakož i zásadu řádné správy a povinnost Komise jednat s řádnou péčí. Rozdíly ve výrobních nákladech mezi výrobcem v Unii a čínskými vyvážejícími výrobci podle společnosti Changmao Biochemical Engineering odůvodňovaly nejen úpravy pro účely určení dumpingového rozpětí, ale také úpravy pro účely určení rozpětí újmy podle čl. 2 odst. 10 nebo čl. 3 odst. 2 téhož nařízení.

191. Komise tvrdí, že čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut, neboť (konkrétně) čl. 2 odst. 10 a čl. 3 odst. 2 a 3 nařízení 2016/103 na úpravy neodkazují.

2.      Posouzení

192. Ve sporném nařízení Komise zamítla žádost společnosti Changmao Biochemical Engineering o provedení úprav za účelem určení nikoli dumpingového rozpětí, ale rozpětí újmy, a to z důvodu rozdílů ve výrobních nákladech mezi výrobcem v Unii a čínskými vyvážejícími výrobci. Komise tyto žádosti zamítla v podstatě proto, že tyto rozdíly se nutně nepromítají do rozdílů v cenách nebo že nutně neovlivňují srovnatelnost cen(77).

193. V bodech 148 a 150 napadeného rozsudku Tribunál v podstatě konstatoval, že Komise tím, že odmítla provést požadované úpravy za účelem zjištění existence újmy, neporušila čl. 2 odst. 10 nařízení č. 1225/2009, čl. 3 odst. 2 písm. a) a odst. 3 tohoto nařízení nebo čl. 9 odst. 4 uvedeného nařízení.

194. V rámci čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku společnost Changmao Biochemical Engineering tvrdí, že Tribunál tímto postupem porušil uvedená ustanovení, jakož i povinnost Komise jednat s řádnou péčí a zásadu řádné správy.

195. Mám za to, že tento důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut. Ačkoli je podle mého názoru opodstatněný v rozsahu, v němž vychází z porušení čl. 3 odst. 2 písm. a) a odst. 3 nařízení č. 1225/2009, je přesto v celém rozsahu irelevantní. Níže uvedu důvody, proč je zčásti opodstatněný, a poté vysvětlím, proč je irelevantní.

196. Podle článku 1 odst. 1 nařízení č. 1225/2009 musí dumpingový dovoz způsobovat unijnímu průmyslu újmu, aby mohlo být uloženo antidumpingové clo. Podle čl. 3 odst. 2 písm. a) uvedeného nařízení zahrnuje zjištění újmy objektivní posouzení „objemu dumpingového dovozu a jeho účinku na ceny obdobných výrobků na trhu [EU]“. Článek 3 odst. 3 téhož nařízení stanoví, že „[p]okud jde o účinek dumpingového dovozu na ceny, posoudí se, zda ve srovnání s cenou obdobného výrobku výrobního odvětví [EU] existuje značné cenové podbízení ze strany dumpingového dovozu nebo zda tento dovoz jinak významnou měrou způsobil pokles cen nebo zabránil významnou měrou jejich růstu, ke kterému by jinak došlo“.

197. Je pravda, že čl. 3 odst. 2 písm. a) a odst. 3 ani žádné jiné ustanovení nařízení č. 1225/2009 nestanoví, že Komise musí provést úpravy pro účely určení rozpětí újmy. V této souvislosti neexistuje žádný ekvivalent čl. 2 odst. 10 uvedeného nařízení, který stanoví, že pro účely určení dumpingového rozpětí musí být provedeny úpravy.

198. Z judikatury však vyplývá, že s povinností provést objektivní posouzení vlivu dumpingového dovozu, jež je stanovena v čl. 3 odst. 2 nařízení č. 1225/2009, se pojí povinnost provést spravedlivé srovnání mezi cenou dotčeného výrobku a cenou obdobného výrobku unijního výrobního odvětví při prodeji na území Unie. Takovéto spravedlivé srovnání je podmínkou pro legalitu výpočtu újmy tomuto výrobnímu odvětví(78).

199. Domnívám se, že pokud jsou úpravy nezbytné k zajištění spravedlivého srovnání mezi cenou dotčeného výrobku a cenou obdobného výrobku unijního průmyslu v Unii, je třeba mít za to, že Komise je povinna tyto úpravy provést. Tím by byla obnovena symetrie mezi cenou dotčeného výrobku a cenou obdobného výrobku, stejně jako úprava běžné hodnoty provedená v souladu s čl. 2 odst. 10 nařízení č. 1225/2009 podle judikatury obnovuje symetrii mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou výrobku, a zajišťuje tak srovnatelnost cen(79).

200. Ačkoli žádné ustanovení nařízení č. 1225/2009 výslovně nestanoví, že Komise musí provést úpravy, aby zajistila spravedlivé srovnání mezi cenou dotčeného výrobku a cenou obdobného výrobku unijního průmyslu v Unii, lze podle mého názoru tuto povinnost dovodit z čl. 3 odst. 2 písm. a) a odst. 3 uvedeného nařízení, neboť toto ustanovení spravedlivé srovnání vyžaduje.

201. Je pravda, jak tvrdí Komise, že Tribunál se nedopustil pochybení, když v bodě 149 napadeného rozsudku konstatoval, že rozsudek ze dne 17. února 2011, Zhejiang Xinshiji Foods a Hubei Xinshiji Foods v. Rada (T‑122/09, nezveřejněný, EU:T:2011:46), se týkal porušení práva žalobkyň na obhajobu a nedostatečného odůvodnění napadeného nařízení. V tomto rozsudku totiž Tribunál nezkoumal opodstatněnost tvrzení, že úprava vývozní ceny provedená v rámci výpočtu cenového podbízení byla nevhodná(80).

202. Je však třeba odkázat na rozsudek ze dne 5. října 1988, Canon a další v. Rada (277/85 a 300/85, EU:C:1988:467, body 65 a 66), v němž Soudní dvůr konstatoval, že Komise nepochybila, když v rámci posouzení újmy provedla úpravu o rozdíly mezi dováženými modely dotčeného výrobku (elektronické psací stroje) a modely v Unii, které se jim nejvíce podobají(81).

203. Obdobně v rozsudku ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise (T‑301/16, EU:T:2019:234, body 172 až 189), Tribunál rozhodl, že výpočet cenového podbízení provedený Komisí byl v rozporu s čl. 3 odst. 2 nařízení č. 1225/2009, neboť Komise porovnávala prodejní ceny uplatněné vůči prvním nezávislým odběratelům za obdobný výrobek výrobního odvětví Unie s cenami CIF (náklady, pojištění a přepravné) uplatňovanými čínským vyvážejícím výrobcem. Požadavek porovnávat ceny na stejné obchodní úrovni podle Tribunálu vyžadoval, aby Komise nepoužila ceny CIF uplatňované čínským vyvážejícím výrobcem, ale prodejní ceny uplatněné vůči prvním nezávislým odběratelům vyvážejícího výrobce. Komise tedy měla provést odpovídající úpravy, což však neučinila(82).

204. Tribunál se proto dopustil nesprávného posouzení, když v bodě 148 napadeného rozsudku konstatoval, že žádné z ustanovení nařízení č. 1225/2009 citovaného společností Changmao Biochemical Engineering, tj. čl. 2 odst. 10, čl. 3 odst. 2 a 3 a čl. 9 odst. 4 uvedeného nařízení, neukládá Komisi, aby provedla úpravy za účelem zjištění existence újmy. Povinnost Komise tak učinit však podle mého názoru stanoví čl. 3 odst. 2 písm. a) a odst. 3 nařízení č. 1225/2009. Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku je tedy opodstatněný v rozsahu, v němž vychází z porušení čl. 3 odst. 2 písm. a) a odst. 3 uvedeného nařízení.

205. Jak je však uvedeno výše v bodě 195, čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku musí být podle mého názoru zamítnut jako irelevantní.

206. Domnívám se totiž, že pokud se má za to, že Komise je v rámci posuzování újmy povinna provést nezbytné úpravy, měly by se uplatnit zásady, kterými se řídí žádosti o provedení úpravy podané v souvislosti se zjišťováním dumpingu. Analogicky s judikaturou citovanou výše v bodě 130 musí tedy účastník řízení, který žádá o provedení úpravy za účelem zjištění existence újmy, předložit důkaz, že je jeho žádost odůvodněná. Musí zejména prokázat, že se rozdíly (například) ve výrobních nákladech promítají do rozdílů v cenách.

207. V bodě 160 napadeného rozsudku však Tribunál v podstatě rozhodl, že společnost Changmao Biochemical Engineering neprokázala, že se rozdíly ve výrobních nákladech mezi Čínou a Unií promítly do cenových rozdílů. Zdůrazňuji, že bod 160 napadeného rozsudku se týká konkrétně žádosti o provedení úprav za účelem určení rozpětí cenového podbízení, kterou podala společnost Changmao Biochemical Engineering. Znění uvedeného bodu totiž přebírá znění bodu 70 odůvodnění sporného nařízení, v němž Komise uvádí důvody, pro které zamítá žádosti společnosti Changmao Biochemical Engineering o provedení úpravy za účelem určení rozpětí cenového podbízení.

208. Společnost Changmao Biochemical Engineering nezpochybnila bod 160 napadeného rozsudku v rámci čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku, který se týká zákonnosti úprav provedených za účelem určení rozpětí cenového podbízení. Tento bod napadla pouze v rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku, který se týká úprav provedených za účelem určení dumpingového rozpětí.

209. Ačkoli je tedy čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku opodstatněný, musí být zamítnut jako irelevantní.

210. Dospěl jsem proto k závěru, že kasační opravný prostředek je třeba zamítnout v plném rozsahu.

VI.    Náklady řízení

211. Článek 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora stanoví, že je-li kasační opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení.

212. Článek 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, který se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 téhož jednacího řádu, stanoví, že účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, se uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. V projednávané věci neměla společnost Changmao Biochemical Engineering úspěch a požadovala od Komise náhradu nákladů řízení. Společnosti Changmao Biochemical Engineering by tedy mělo být uloženo nést vlastní náklady řízení a nahradit náklady řízení vynaložené Komisí.

VII. Závěry

213. Navrhuji proto, aby Soudní dvůr:

–        zamítl kasační opravný prostředek a

–        uložil společnosti Changmao Biochemical Engineering, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí.

1–      Původní jazyk: angličtina.

2–      T‑741/16, nezveřejněný, EU:T:2019:454.

3–      Nařízení ze dne 28. července 2016 o uložení konečného antidumpingového cla a o konečném výběru prozatímního cla z dovozu aspartamu pocházejícího z Čínské lidové republiky (Úř. věst. 2016, L 204, s. 92).

4–      Nařízení ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 2009, L 343, s. 51).

5–      Nařízení ze dne 8. června 2016 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 2016, L 176, s. 21). Nařízení 2016/1036 zrušilo a nahradilo nařízení č. 1225/2009.

6–      Viz body 19 až 22 odůvodnění prováděcího nařízení (EU) 2016/262 o uložení prozatímního antidumpingového cla z dovozu aspartamu pocházejícího z Čínské lidové republiky (Úř. věst. 2016, L 50, s. 4) (dále jen „prozatímní nařízení“) a bod 18 odůvodnění sporného nařízení.

7–      Viz preambule („s ohledem na [nařízení 2016/1036] […]“) a bod 142 odůvodnění sporného nařízení.

8–      Článek 25 nařízení 2016/1036.

9–      Bod 1 napadeného rozsudku.

10–      Jak je uvedeno v poznámkách pod čarou 18 a 19 níže.

11–      Rozsudek ze dne 25. října 2017, Komise v. Itálie (C‑467/15 P, EU:C:2017:799, bod 15). Viz rovněž stanovisko generálního advokáta P. Mengozziho ve věci Bensada Benallal (C‑161/15, EU:C:2016:3, body 62 a 63).

12–      Rozsudek ze dne 20. ledna 2021, Komise v. Printeos (C‑301/19 P, EU:C:2021:39, bod 58).

13–      Rozsudky ze dne 15. července 1994, Browet a další v. Komise (T‑576/93 až T‑582/93, EU:T:1994:93, bod 35); ze dne 12. června 2019, RV v. Komise (T‑167/17, EU:T:2019:404, body 60 a 65); ze dne 31. ledna 2008, Valero Jordana v. Komise (F‑104/05, EU:F:2008:13, bod 53); ze dne 21. února 2008, Putterie-De-Beukelaer v. Komise (F‑31/07, EU:F:2008:23, bod 52) [tento bod nebyl zrušen rozsudkem ze dne 8. července 2010, Komise v. Putterie-De-Beukelaer (T‑160/08 P, EU:T:2010:294, bod 67)]; ze dne 23 září 2009, Neophytou v. Komise (F‑22/05 RENV, EU:F:2009:120, bod 56); ze dne 13. dubna 2011, Vakalis v. Komise (F‑38/10, EU:F:2011:43, body 28, 38 a 40), a ze dne 16. září 2013, Wurster v. EIGE (F‑20/12 a F‑43/12, EU:F:2013:129, bod 84).

14–      Rozsudek ze dne 16. září 2013, Wurster v. EIGE (F‑20/12 a F‑43/12, EU:F:2013:129, bod 84).

15–      Tato obecná prováděcí ustanovení byla shledána nepoužitelnými ratione temporis z důvodu, že v nich bylo uvedeno, že se nepoužijí zpětně, ale až ode dne následujícího po dni jejich přijetí. Kromě toho situace žalobkyně byla s konečnou platností ustavena ještě před přijetím obecných prováděcích ustanovení, neboť již v době přijetí do zaměstnání splňovala všechny podmínky způsobilosti pro toto pracovní místo a zkušební doba ovlivnila pouze dobu trvání její smlouvy (rozsudek ze dne 16. září 2013, Wurster v. EIGE, F‑20/12 a F‑43/12, EU:F:2013:129, body 93 až 97).

16–      Rozsudek ze dne 6. října 2015, Komise v. Andersen (C‑303/13 P, EU:C:2015:647, body 49 a 50 a citovaná judikatura).

17–      Konkrétně čl. 2 odst. 7 písm. a) a c), čl. 2 odst. 10, čl. 3 odst. 2, 3 a 5, čl. 6 odst. 8 a čl. 9 odst. 4 uvedeného nařízení.

18–      Vzhledem k tomu, že čtvrtá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku je podle mého názoru nepřípustná v rozsahu, v němž namítá porušení čl. 20 odst. 2 a 4 téhož nařízení (viz bod 127 níže).

19–      Nařízení ze dne 12. prosince 2012, kterým se mění nařízení č. 1225/2009 (Úř. věst. 2012, L 344, s. 1).

20–      Nařízení č. 1168/2012 nicméně vstoupilo v platnost před přijetím nařízení ukládajícího antidumpingová opatření v této věci.

21–      Článek 2 nařízení č. 1168/2012

22–      Úř. věst. 1998, C 74, s. 9.

23–      Vstoupily nicméně v platnost před přijetím rozhodnutí, v nichž Komise shledala neslučitelnost dotčených opatření podpory s vnitřním trhem.

24–      Nařízení ze dne 12. ledna 2001 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podpory malým a středním podnikům (Úř. věst. 2001, L 10, s. 33; Zvl. vyd. 08/02, s. 141).

25–      Nařízení č. 1370/2007 nicméně vstoupilo v platnost před přijetím rozhodnutí, v němž Komise shledala podporu částečně slučitelnou s vnitřním trhem.

26–      Období šetření a posuzované období pro posouzení újmy trvalo do 31. března 2015 (viz bod 3 odůvodnění sporného nařízení).

27–      K poskytnutí konečných informací došlo dne 2. června 2016, vyjádření byla předložena dne 13. června 2016 a jednání se konalo dne 5. července 2016 (viz body 7 až 9 napadeného rozsudku).

28–      Rozsudek ze dne 14. června 2016, Komise v. McBride a další (C‑361/14 P, EU:C:2016:434, bod 40). Viz rovněž rozsudky ze dne 15. března 2018, Deichmann (C‑256/16, EU:C:2018:187, bod 76), a ze dne 19. června 2019, C & J Clark International (C‑612/16, nezveřejněný, EU:C:2019:508, bod 54).

29–      Rozsudek ze dne 20. září 2019, Jinan Meide Casting v. Komise (T‑650/17, EU:T:2019:644, body 41 a 42). Viz rovněž rozsudek ze dne 19. září 2019, Zhejiang Jndia Pipeline Industry v. Komise (T‑228/17, EU:T:2019:619, bod 2).

30–      Bod 131 odůvodnění sporného nařízení.

31–      Situace popsaná v rozsudku ze dne 10. března 2009, Interpipe Niko Tube a Interpipe NTRP v. Rada (T‑249/06, EU:T:2009:62), je tedy opačná než situace nastalá v projednávané věci (v níž bylo dumpingové clo stanoveno na základě rozpětí újmy, nikoli na základě dumpingového rozpětí).

32–      Rozsudek ze dne 16. února 2012, Rada v. Interpipe Niko Tube a Interpipe NTRP (C‑191/09 P a C‑200/09 P, EU:C:2012:78, body 153 až 158). Viz rovněž stanovisko generálního advokáta P. Mengozziho ve spojených věcech Rada v. Interpipe Niko Tube a Interpipe NTRP (C‑191/09 P a C‑200/09 P, EU:C:2011:245, body 254, 277 a 278).

33–      Je třeba odkázat rovněž na rozsudek ze dne 21. března 2012, Fiskeri og Havbruksnæringens Landsforening a další v. Rada (T‑115/06, nezveřejněný, EU:T:2012:136, body 35, 36 a 45 až 47).

34–      Viz body 27, 107 a 114 odůvodnění nařízení Rady (EHS) č. 535/87 ze dne 23. února 1987 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu kopírek na obyčejný papír pocházejících z Japonska (Úř. věst. 1987, L 54, s. 12).

35–      Bod 215 odůvodnění prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1194/2013 ze dne 19. listopadu 2013 o uložení konečného antidumpingového cla a o konečném výběru prozatímního cla uloženého na dovoz bionafty pocházející z Argentiny a Indonésie (Úř. věst. 2013, L 315, s. 2).

36–      Rozsudek ze dne 2. dubna 2020, Hansol Paper v. Komise (T‑383/17, nezveřejněný, EU:T:2020:139, bod 168). Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.

37–      V tomto ohledu viz bod 194 rozsudku ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise (T‑301/16, EU:T:2019:234), v němž Tribunál konstatoval, že „nelze vyloučit, že kdyby bylo cenové podbízení vypočteno správně, bylo by rozpětí újmy výrobnímu odvětví Unie stanoveno na nižší úrovni, než je úroveň dumpingového rozpětí“ (kurzivou zvýraznil autor stanoviska).

38–      Rozsudek ze dne 22. března 2012, GLS (C‑338/10, EU:C:2012:158, bod 26).

39–      Viz body 17 písm. e), 45 a 46 odůvodnění prozatímního nařízení.

40–      Viz body 42 až 46 odůvodnění prozatímního nařízení. Viz rovněž bod 29 odůvodnění sporného nařízení.

41–      Viz body 2, 26, 32 a 33 odůvodnění sporného nařízení.

42–      Viz bod 31 odůvodnění sporného nařízení.

43–      V tomto ohledu viz rozsudky ze dne 23. září 2015, Schroeder v. Rada a Komise (T‑205/14, EU:T:2015:673, bod 44); ze dne 23. září 2015, Hüpeden v. Rada a Komise (T‑206/14, nezveřejněný, EU:T:2015:672, bod 45), a ze dne 19. května 2021, China Chamber of Commerce for Import and Export of Machinery and Electronic Products a další v. Komise (T‑254/18, EU:T:2021:278, bod 198). (Podotýkám, že právě probíhá řízení o kasačním opravném prostředku proti posledně uvedenému rozsudku).

44–      Rozsudek ze dne 22. března 2012, GLS (C‑338/10, EU:C:2012:158, body 33 a 34).

45–      Připomínám, že aspartam se vyrábí jen v několika málo zemích, že jako srovnatelná země mohla být vybrána pouze jedna další třetí země, konkrétně Jižní Korea, a že jediný známý jihokorejský výrobce odmítl spolupráci (viz výše bod 79).

46–      Rozsudek ze dne 20. září 2019, Jinan Meide Casting v. Komise (T‑650/17, EU:T:2019:644, bod 191). Obdobně viz rovněž rozsudky ze dne 11. září 2014, Gold East Paper a Gold Huasheng Paper v. Rada (T‑444/11, EU:T:2014:773, bod 62), a ze dne 15. října 2020, Zhejiang Jiuli Hi-Tech Metals v. Komise (T‑307/18, nezveřejněný, EU:T:2020:487, body 241 a 242). (Podotýkám, že právě probíhá řízení o kasačním opravném prostředku proti posledně uvedenému rozsudku).

47–      Rozsudky ze dne 22. března 2012, GLS (C‑338/10, EU:C:2012:158, bod 22); ze dne 10. září 2015, Fliesen-Zentrum Deutschland (C‑687/13, EU:C:2015:573, bod 51), a ze dne 29. července 2019, Shanxi Taigang Stainless Steel v. Komise (C‑436/18 P, EU:C:2019:643, bod 31).

48–      Rozsudek ze dne 19. července 2012, Rada v. Zhejiang Xinan Chemical Industrial Group (C‑337/09 P, EU:C:2012:471, bod 104).

49–      Úř. věst. 1994, L 336, s. 103.

50–      Rozsudky ze dne 16. června 2016, Evonik Degussa a AlzChem v. Komise (C‑155/14 P, EU:C:2016:446, bod 55), a ze dne 28. února 2018, Komise v. Xinyi PV Products (Anhui) Holdings (C‑301/16 P, EU:C:2018:132, bod 90).

51–      Rozsudky ze dne 7. května 1987, Nachi Fujikoshi v. Rada (255/84, EU:C:1987:203, bod 33); ze dne 10. března 1992, Canon v. Rada (C‑171/87, EU:C:1992:106, bod 32); ze dne 16. února 2012, Rada v. Interpipe Niko Tube a Interpipe NTRP (C‑191/09 P a C‑200/09 P, EU:C:2012:78, bod 58); ze dne 26. října 2016, PT Musim Mas v. Rada (C‑468/15 P, EU:C:2016:803, bod 83), a ze dne 9. července 2020, Donex Shipping and Forwarding (C‑104/19, EU:C:2020:539, bod 60).

52–      S výjimkou čl. 2 odst. 10 písm. d) bodu i) nařízení č. 1225/2009, který stanoví, že úpravu o rozdíly v obchodních úrovních lze provést, pokud „se […] prokáže, že se vývozní cena […] týká jiné obchodní úrovně než běžná hodnota a že rozdíl ovlivnil srovnatelnost cen, což se projevuje v trvalých a zřejmých rozdílech ve funkcích a cenách prodejců na různých obchodních úrovních na domácím trhu země vývozu“ (kurzivou zvýraznil autor stanoviska).

53–      Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.

54–      Podotýkám, že ačkoli byl tento rozsudek zrušen rozsudkem Soudního dvora ze dne 5. dubna 2017, Changshu City Standard Parts Factory a Ningbo Jinding Fastener v. Rada (C‑376/15 P a C‑377/15 P, EU:C:2017:269), toto zrušení bylo v zásadě založeno na porušení čl. 2 odst. 11 nařízení č. 1225/2009, aniž Soudní dvůr zkoumal druhý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z porušení čl. 2 odst. 10 uvedeného nařízení.

55–      Rozsudek ze dne 19. května 2021, China Chamber of Commerce for Import and Export of Machinery and Electronic Products a další v. Komise (T‑254/18, EU:T:2021:278, bod 580). Viz rovněž rozsudky ze dne 8. července 2008, Huvis v. Rada (T‑221/05, nezveřejněný, EU:T:2008:258, body 77 a 78); a ze dne 18. října 2016, Crown Equipment (Suzhou) a Crown Gabelstapler v. Rada (T‑351/13, nezveřejněný, EU:T:2016:616, bod 137).

56–      Podle čl. 6 odst. 7 a čl. 20 odst. 4 nařízení č. 1225/2009.

57–      Rozsudky ze dne 27. dubna 2017, FSL a další v. Komise (C‑469/15 P, EU:C:2017:308, bod 48); ze dne 26. září 2018, Philips a Philips France v. Komise (C‑98/17 P, nezveřejněný, EU:C:2018:774, bod 70), a ze dne 10. července 2019, Caviro Distillerie a další v. Komise (C‑345/18 P, nezveřejněný, EU:C:2019:589, bod 56).

58–      Rozsudky ze dne 27. září 2007, Ikea Wholesale (C‑351/04, EU:C:2007:547, body 29 a 30); ze dne 16. července 2015, Komise v. Rusal Armenal (C‑21/14 P, EU:C:2015:494, body 38 až 41); ze dne 4. února 2016, C & J Clark International a Puma (C‑659/13 a C‑34/14, EU:C:2016:74, body 85 až 87); a ze dne 9. července 2020, Donex Shipping and Forwarding (C‑104/19, EU:C:2020:539, bod 46).

59–      Rozsudky ze dne 8. července 2008, Huvis v. Rada (T‑221/05, nezveřejněný, EU:T:2008:258, bod 73), a ze dne 20. září 2019, Jinan Meide Casting v. Komise (T‑650/17, EU:T:2019:644, bod 250). Viz rovněž stanovisko generálního advokáta P. Mengozziho ve spojených věcech Changshu City Standard Parts Factory a Ningbo Jinding Fastener v. Rada (C‑376/15 P a C‑377/15 P, EU:C:2016:928, bod 37).

60–      Rozsudky ze dne 8. července 2008, Huvis v. Rada (T‑221/05, nezveřejněný, EU:T:2008:258, bod 77), a ze dne 6. září 2013, Godrej Industries a VVF v. Rada (T‑6/12, EU:T:2013:408, bod 51).

61–      Stanovisko generálního advokáta G. Pitruzzelly ve věci Donex Shipping and Forwarding (C‑104/19, EU:C:2020:159, body 46 až 49).

62–      Viz judikatura uvedená výše v poznámce pod čarou 56.

63–      Rozsudky ze dne 30. září 2003, Freistaat Sachsen a další v. Komise (C‑57/00 P a C‑61/00 P, EU:C:2003:510, bod 47); ze dne 14. září 2016, Ori Martin a SLM v. Komise (C‑490/15 P a C‑505/15 P, nezveřejněný, EU:C:2016:678, bod 108); ze dne 22. října 2020, Silver Plastics a Johannes Reifenhäuser v. Komise (C‑702/19 P, EU:C:2020:857, bod 28), a ze dne 4. března 2021, Liaño Reig v. SRB (C‑947/19 P, EU:C:2021:172, bod 98).

64–      Rozsudky ze dne 22. října 1991, Nölle (C‑16/90, EU:C:1991:402, bod 10); ze dne 29. května 1997, Rotexchemie (C‑26/96, EU:C:1997:261, bod 9); ze dne 10. září 2015, Fliesen-Zentrum Deutschland (C‑687/13, EU:C:2015:573, bod 48), a ze dne 4. února 2016, C & J Clark International a Puma (C‑659/13 a C‑34/14, EU:C:2016:74, bod 106).

65–      Rozsudek ze dne 29. dubna 2015, Changshu City Standard Parts Factory a Ningbo Jinding Fastener v. Rada (T‑558/12 a T‑559/12, nezveřejněný, EU:T:2015:237, bod 111). Viz rovněž body 115 a 116 uvedeného rozsudku.

66–      Stanovisko generálního advokáta P. Mengozziho ve spojených věcech Changshu City Standard Parts Factory a Ningbo Jinding Fastener v. Rada (C‑376/15 P a C‑377/15 P, EU:C:2016:928, bod 93).

67–      Stanovisko generálního advokáta P. Mengozziho ve spojených věcech Changshu City Standard Parts Factory a Ningbo Jinding Fastener v. Rada (C‑376/15 P a C‑377/15 P, EU:C:2016:928, body 107 a 108).

68–      Rozsudek ze dne 5. dubna 2017, Changshu City Standard Parts Factory a Ningbo Jinding Fastener v. Rada (C‑376/15 P a C‑377/15 P, EU:C:2017:269, bod 73).

69–      Rozsudek ze dne 23. dubna 2018, Shanxi Taigang Stainless Steel v. Komise (T‑675/15, nezveřejněný, EU:T:2018:209, body 63 a 64).

70–      Rozsudek ze dne 29. července 2019, Shanxi Taigang Stainless Steel v. Komise (C‑436/18 P, EU:C:2019:643, bod 49).

71–      Rozsudek ze dne 29. července 2019, Shanxi Taigang Stainless Steel v. Komise (C‑436/18 P, EU:C:2019:643, body 51 a 52).

72–      Předpokládejme například, že unijní průmysl využívá surovinu A, zatímco společnost Changmao Biochemical Engineering používá surovinu B, čímž jí vznikají nižší výrobní náklady. Podle společnosti Changmao Biochemical Engineering by Komise v takovém případě měla buď snížit běžnou hodnotu, nebo zvýšit její vývozní cenu o částku rovnající se rozdílu mezi i) náklady na surovinu A v Unii a ii) náklady na surovinu B nikoli v Číně, ale v Unii.

73–      Rozsudek ze dne 19. května 2021, China Chamber of Commerce for Import and Export of Machinery and Electronic Products a další v. Komise (T‑254/18, EU:T:2021:278, bod 605).

74–      Rozsudek ze dne 19. května 2021, China Chamber of Commerce for Import and Export of Machinery and Electronic Products a další v. Komise (T‑254/18, EU:T:2021:278, body 602 až 610). Měl bych vysvětlit, že v této věci byla běžná hodnota vypočtena na základě cen ve srovnatelné zemi, konkrétně v Indii, zatímco jako vývozní cena byla použita skutečná vývozní cena uplatňovaná čínskými vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku, a že byla provedena úprava o rozdíl mezi DPH u vývozního prodeje z Číny do Unie (kde byla při vývozu účtována 17% daň a 5 % z ní bylo následně vráceno) a DPH u domácího prodeje v Indii (kde byly domácí ceny od daně osvobozeny). Tribunál rozhodl, že ačkoli úpravy nemohly zahrnovat prvky spojené s parametry, které v Číně obvykle nebyly výsledkem působení tržních sil, v tomto případě tomu tak nebylo. Podle Tribunálu byl totiž důvodem, proč čínský režim DPH způsobil narušení, pouze způsob, jakým Čína uplatňovala DPH na vývoz tím, že stanovila vrácení této DPH jen u některých výrobků a jiných nikoliv. (Opět podotýkám, že právě probíhá řízení o kasačním opravném prostředku proti tomuto rozsudku).

75–      Bod 79 odůvodnění prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/140 ze dne 29. ledna 2018 o uložení konečného antidumpingového cla a o konečném výběru prozatímního cla uloženého na dovoz určitých výrobků z litiny pocházejících z Čínské lidové republiky a o ukončení šetření dovozu určitých výrobků z litiny pocházejících z Indie (Úř. věst. 2018, L 25, s. 6).

76–      Viz bod 176 výše.

77–      Viz body 64 až 74 odůvodnění sporného nařízení.

78–      Rozsudek ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise (T‑301/16, EU:T:2019:234, bod 176).

79–      Rozsudek ze dne 19. května 2021, China Chamber of Commerce for Import and Export of Machinery and Electronic Products a další v. Komise (T‑254/18, EU:T:2021:278, bod 593).

80–      Rozsudek ze dne 17. února 2011, Zhejiang Xinshiji Foods a Hubei Xinshiji Foods v. Rada (T‑122/09, nezveřejněný, EU:T:2011:46, bod 93).

81–      Viz rovněž rozsudek ze dne 5. října 1988, Brother Industries v. Rada (250/85, EU:C:1988:464, bod 36).

82–      Viz rovněž rozsudek ze dne 30. listopadu 2011 ve věci T‑107/08, Transnational Company „Kazchrome“ a ENRC Marketing v. Rada a Komise (EU:T:2011:704, body 50 až 71).