Věc C‑185/15

Marjan Kostanjevec

proti

F&S Leasing GmbH

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Vrhovno sodišče)

„Řízení o předběžné otázce – Soudní spolupráce v občanských věcech – Nařízení (ES) č. 44/2001 – Článek 6 bod 3 – Pojem ‚vzájemná žaloba‘ – Nárok založený na bezdůvodném obohacení – Zaplacení částky splatné na základě zrušeného rozhodnutí – Časová působnost“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 12. října 2016

1.        Soudní spolupráce v občanských věcech – Pravomoc Soudního dvora – Předběžné otázky – Pojem „vzájemná žaloba“ ve smyslu čl. 66 odst. 1 nařízení č. 44/2001 – Návrh na vrácení částky podaný v rámci nového přezkumu původní žaloby v důsledku zrušení pravomocného rozhodnutí vydaného na základě této žaloby – Zahrnutí – Přípustnost

(Nařízení Rady č. 44/2001, čl. 66 odst. 1)

2.        Soudní spolupráce v občanských věcech – Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Nařízení č. 44/2001 – Časová působnost – Členský stát, který přistoupil k Evropské unii v roce 2004 – Návrh na vrácení částky podaný v roce 2008 v rámci nového přezkumu původní žaloby v důsledku zrušení pravomocného rozhodnutí vydaného na základě této žaloby – Podání původní žaloby před vstupem nařízení v platnost – Neexistence vlivu – Použitelnost nařízení v rámci žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce

(Nařízení Rady č. 44/2001, čl. 66 odst. 1)

3.        Soudní spolupráce v občanských věcech – Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Nařízení č. 44/2001 – Zvláštní příslušnost – Vzájemná žaloba ve smyslu čl. 6 bodu 3 – Návrh na vrácení částky, která byla dohodnuta v rámci mimosoudního urovnání sporu při výkonu rozhodnutí vydaného na základě původní žaloby, která byla následně zrušena – Podání nové žaloby mezi týmiž účastníky v návaznosti na zrušení původního rozhodnutí – Příslušnost určeného soudu rozhodnout o původní žalobě

(Nařízení Rady č. 44/2001, čl. 6 bod 3)

1.      Návrh na zaplacení částky, který byl podán v rámci nového přezkumu původní žaloby v důsledku zrušení pravomocného rozhodnutí, k němuž vedla tato žaloba, musí být považován za řízení ve smyslu čl. 66 odst. 1 nařízení č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. I když se totiž řešení přijatá vnitrostátním právem členských států mohou lišit podle způsobů provedení zásady věci pravomocně rozsouzené, skutečnost, že podle relevantních vnitrostátních procesních pravidel takové rozhodnutí nabylo právní moci, je dostatečná k přijetí závěru, že pozdější žaloba, jejímž předmětem je uplatnění nároku založeného na bezdůvodném obohacení proti druhé straně před soudem, spadá do pojmu řízení ve smyslu tohoto ustanovení.

(viz body 27, 28)

2.      Co se týče časové působnosti nařízení č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, jelikož všechny otázky položené na základě žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se týkají žaloby založené na bezdůvodném obohacení, kterou podal žalobce v roce 2008, spadá taková žaloba do časové působnosti tohoto nařízení.

(viz bod 29)

3.      Článek 6 bod 3 nařízení č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že soud určený tímto ustanovením v oblasti vzájemných žalob je příslušný k rozhodnutí o takové žalobě, jejímž předmětem je vrácení částky z titulu bezdůvodného obohacení odpovídající částce, která byla dohodnuta v rámci mimosoudního urovnání sporu, pokud je tato žaloba podána v rámci nového soudního řízení mezi týmiž účastníky řízení v návaznosti na zrušení rozhodnutí, k němuž vedla původní žaloba mezi těmito účastníky řízení a jehož výkon vedl k tomuto mimosoudnímu urovnání sporu.

Předmětem vzájemné žaloby totiž musí být návrh, který lze oddělit od žalobního návrhu a který směřuje k vydání samostatného rozsudku. Za takových okolností, v nichž leasingový nájemce podal vzájemnou žalobu proti leasingovému pronajímateli v návaznosti na zrušení rozsudku, který uložil tomuto leasingovému nájemci povinnost zaplatit částku, navýšenou o smluvní úroky, která odpovídá měsíčním splátkám splatným na základě smlouvy o leasingu, tak návrh na vrácení částky zaplacené v rámci výkonu mimosoudního urovnání sporu představuje samostatný návrh leasingového nájemce, jehož cílem je samostatné určení, že leasingový pronajímatel je mu povinen vrátit částku, která mu byla neoprávněně zaplacena.

Článek 6 bod 3 nařízení č. 44/2001 kromě toho vyžaduje, aby se vzájemná žaloba týkala stejné smlouvy či stejné skutečnosti jako původní žaloba, přičemž tento pojem je třeba vykládat autonomně s ohledem na cíle tohoto nařízení. V tomto ohledu je v zájmu řádného výkonu spravedlnosti účelem zvláštní soudní příslušnosti pro vzájemnou žalobu umožnit účastníkům řízení, aby bylo o všech jejich vzájemných nárocích, které mají společný původ, rozhodnuto v témže řízení před týmž soudem. Vzájemná žaloba na vrácení částky na základě bezdůvodného obohacení musí být považována za návrh vyplývající ze smlouvy o finančním leasingu, na jejímž základě byla podána původní žaloba leasingového pronajímatele, jelikož k údajnému obohacení ve výši částky zaplacené při výkonu mezitím zrušeného rozsudku by bez uvedené smlouvy nedošlo.

(viz body 32–40 a výrok)