Language of document : ECLI:EU:C:2013:272

Věc C‑398/11

Thomas Hogan a další

v.

Minister for Social and Family Affairs, Ireland

a

Attorney General

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná High Court (Irsko)]

„Řízení o předběžné otázce – Sociální politika – Sbližování právních předpisů – Ochrana zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele – Směrnice 2008/94/ES – Působnost – Doplňkové zaměstnanecké systémy sociálního zabezpečení – Dávkově definovaný a nákladově vyrovnaný systém – Nedostatek finančních prostředků – Minimální úroveň ochrany – Hospodářská krize – Vyrovnaný hospodářský a sociální rozvoj – Povinnosti členského státu v případě nedostatku finančních prostředků – Odpovědnost členského státu v případě nesprávného provedení“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 25. dubna 2013

1.        Sociální politika – Sbližování právních předpisů – Ochrana zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele – Směrnice 2008/94 – Působnost – Práva na starobní důchod z doplňkového systému sociálního zabezpečení zřízeného zaměstnavatelem – Zahrnutí

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/94)

2.        Sociální politika – Sbližování právních předpisů – Ochrana zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele – Směrnice 2008/94 – Doplňkové zaměstnanecké systémy sociálního zabezpečení – Povinnost dotyčného členského státu přijmout nezbytná opatření na ochranu zájmů zaměstnanců – Zohlednění dávek zákonného důchodu – Neexistence

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/94, článek 8)

3.        Sociální politika – Sbližování právních předpisů – Ochrana zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele – Směrnice 2008/94 – Doplňkové zaměstnanecké systémy sociálního zabezpečení – Povinnost dotyčného členského státu přijmout nezbytná opatření na ochranu zájmů zaměstnanců – Působnost – Nedostatečné finanční krytí v okamžiku platební neschopnosti – Zahrnutí

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/94, článek 8)

4.        Sociální politika – Sbližování právních předpisů – Ochrana zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele – Směrnice 2008/94 – Doplňkové zaměstnanecké systémy sociálního zabezpečení – Ochrana práv na starobní důchod – Vyžadovaná minimální úroveň ochrany – Vnitrostátní opatření, která ve výsledku neumožnila, aby bývalí zaměstnanci podniku v platební neschopnosti získali více než 49 % svých práv – Nepřípustnost – Odůvodnění – Hospodářská situace dotyčného členského státu – Vyloučení

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/94, článek 8)

5.        Právo Evropské unie – Práva přiznaná jednotlivcům – Porušení členským státem – Povinnost nahradit újmu způsobenou jednotlivcům – Podmínky – Dostatečně závažné porušení – Jasný a Soudním dvorem upřesněný druh a rozsah povinností členských států – Vnitrostátní opatření, která ve výsledku neumožnila, aby bývalí zaměstnanci podniku v platební neschopnosti získali více než 49 % svých práv na starobní důchod na základě doplňkového zaměstnaneckého systému sociálního zabezpečení

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/94, článek 8)

1.        Směrnice 2008/94 o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele musí být vykládána v tom smyslu, že se použije na práva bývalých zaměstnanců na starobní důchod z doplňkového systému sociálního zabezpečení zřízeného jejich zaměstnavatelem.

(viz bod 27, výrok 1)

2.        Článek 8 směrnice 2008/94 o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele musí být vykládán v tom smyslu, že pro účely určení, zda členský stát splnil povinnost stanovenou v tomto článku, nelze dávky zákonného důchodu zohlednit. Cílem tohoto článku je totiž zaručit v případě vzniku platební neschopnosti zaměstnavatele ochranu zájmů zaměstnanců, co se týče jejich práv na starobní důchod v rámci doplňkových zaměstnaneckých systémů sociálního zabezpečení. Samotné toto ustanovení uvádí, že se vztahuje výlučně na doplňkové zaměstnanecké nebo mezioborové systémy sociálního zabezpečení, přičemž upřesňuje, že v rámci této ochrany se jedná o systémy, které stojí mimo vnitrostátní zákonné systémy sociálního zabezpečení.

(viz body 29, 33, výrok 2)

3.        Článek 8 směrnice 2008/94 o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele musí být vykládán v tom smyslu, že pro jeho použití je dostatečné, že doplňkový zaměstnanecký systém sociálního zabezpečení nemá dostatečné finanční krytí k datu, k němuž se zaměstnavatel ocitne v platební neschopnosti, a že zaměstnavatel nemá z důvodu platební neschopnosti finanční prostředky nezbytné k tomu, aby do tohoto systému zaplatil příspěvky v dostatečné výši, jež by umožnily plnou úhradu dávek dlužných účastníkům tohoto systému. Není nezbytné, aby posledně uvedení účastníci prokázali existenci jiných faktorů, které zapříčinily ztrátu jejich práv na starobní důchod.

Tento článek totiž nerozlišuje mezi různými možnými důvody, které vyvolaly platební neschopnost zaměstnavatele, ale stanoví obecnou povinnost ochrany zájmů zaměstnanců a ponechává členským státům volnost vymezit v souladu s unijním právem a zejména směrnicí 2003/41 o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohledu nad nimi metody, prostřednictvím nichž tuto povinnost splní.

(viz body 38, 40, výrok 3)

4.        Směrnice 2008/94 o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele musí být vykládána v tom smyslu, že opatření přijatá dotyčným členským státem po vydání rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 25. ledna 2007, Robins a další (C‑278/05), která ve výsledku neumožnila, aby bývalí zaměstnanci podniku v platební neschopnosti získali více než 49 % hodnoty svých nabytých práv na starobní důchod na základě doplňkového zaměstnaneckého systému sociálního zabezpečení, nesplňují povinnosti stanovené touto směrnicí a že hospodářská situace dotyčného členského státu nepředstavuje zvláštní okolnost, která by mohla odůvodnit nižší úroveň ochrany zájmů zaměstnanců, co se týče jejich práv na starobní důchod na základě doplňkového zaměstnaneckého systému sociálního zabezpečení.

Pro odpověď na otázku, zda členský stát řádně splnil povinnosti stanovené v článku 8 směrnice 2008/94, totiž nejsou rozhodné zvláštní vlastnosti opatření přijatých členským státem, ale výsledek vyplývající z uplatnění těchto vnitrostátních opatření.

(viz body 45, 47, výrok 4)

5.        Směrnice 2008/94 o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele musí být vykládána v tom smyslu, že skutečnost, že opatření přijatá dotyčným členským státem po vydání rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 25. ledna 2007, Robins a další (C‑278/05), ve výsledku neumožnila, aby bývalí zaměstnanci podniku v platební neschopnosti získali více než 49 % hodnoty svých nabytých práv na starobní důchod na základě doplňkového zaměstnaneckého systému sociálního zabezpečení, sama o sobě představuje závažné porušení povinností tohoto členského státu.

Od vyhlášení výše uvedeného rozsudku Robins a další 25. ledna 2007 byly totiž členské státy informovány o tom, že řádné provedení článku 8 směrnice 2008/94 vyžaduje, aby zaměstnanec obdržel v případě platební neschopnosti svého zaměstnavatele alespoň polovinu dávek ve stáří vyplývajících z nabytých důchodových práv, na která zaplatil příspěvky v rámci doplňkového zaměstnaneckého systému sociálního zabezpečení. Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že ačkoliv druh a rozsah povinnosti členských států na základě článku 8 směrnice 2008/94, jejímž cílem je přiznat práva jednotlivcům, byl nejpozději ode dne 25. ledna 2007 jasný a přesný, dotyčný členský stát tuto povinnost řádně nesplnil, což představuje dostatečně závažné porušení této právní normy v rámci případného přezkumu odpovědnosti tohoto členského státu za škody způsobené jednotlivcům.

V tomto ohledu mají poškození jednotlivci nárok na náhradu škody vůči členskému státu, jsou-li splněny tři podmínky, a sice podmínka, že cílem porušené právní normy je přiznání práv jednotlivcům, že porušení této normy je dostatečně závažné a že existuje přímá příčinná souvislost mezi tímto porušením povinnosti a škodou způsobenou jednotlivcům.

(viz body 49, 51–53, výrok 5)