Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Landgericht Duisburg (Německo) dne 7. prosince 2023 – FD v. Mercedes-Benz Group AG
(Věc C-751/23, Mercedes-Benz Group)
Jednací jazyk: němčina
Předkládající soud
Landgericht Duisburg
Účastníci původního řízení
Žalobce: FD
Žalovaná: Mercedes-Benz Group AG
Předběžné otázky
Lze v případech, kdy bylo určitému typu motorového vozidla uděleno ES schválení typu, zrušit nebo alespoň omezit pravomoc občanskoprávního soudu členského státu Evropské unie přiznat nabyvateli motorového vozidla, které bylo podle informací poskytnutých výrobcem vyrobeno a uvedeno na trh na základě tohoto ES schválení typu, nároky na náhradu škody, a to zejména vůči jeho prodejci nebo výrobci, s odůvodněním, že dané vozidlo s ohledem na určité okolnosti nesplňuje z důvodu nesouladu se schváleným typem nebo protiprávnosti samotného ES schválení typu požadavky stanovené právem Evropské unie, aniž bylo po udělení ES schválení typu, na jehož základě bylo toto vozidlo vyrobeno a uvedeno na trh, vydáno právně závazné vyjádření některého z orgánů uvedených v čl. 5 odst. 2 druhém pododstavci nařízení (EU) 2018/8581 o tom, že dotyčné vozidlo právě s ohledem na tyto okolnosti a právě z těchto důvodů, a to nesouladu se schváleným typem nebo protiprávnosti samotného ES schválení typu, nesplňuje požadavky stanovené právem Evropské unie?
V případě kladné odpovědi na první otázku:
Konkrétně v jakých těchto případech a konkrétně nakolik je vyloučeno, aby občanskoprávní soudy členského státu přiznaly nabyvateli motorového vozidla, které bylo podle informací poskytnutých výrobcem vyrobeno a uvedeno na trh na základě tohoto ES schválení typu, nároky na náhradu škody, a to zejména vůči jeho prodejci nebo výrobci, s odůvodněním, že dané vozidlo s ohledem na určité okolnosti nesplňuje z důvodu nesouladu se schváleným typem nebo protiprávnosti samotného ES schválení typu požadavky stanovené právem Evropské unie?
V případě kladné odpovědi na první otázku:
Stanoví právo Evropské unie požadavky ohledně rozložení břemene tvrzení a důkazního břemene, úlev při dokazování a povinností účastníků řízení, související s dokazováním splnění podmínek, za kterých je dána pravomoc občanskoprávního soudu členského státu přiznat nabyvateli motorového vozidla nároky na náhradu škody s odůvodněním, že dané vozidlo s ohledem na určité okolnosti nesplňuje z důvodu nesouladu se schváleným typem nebo protiprávnosti samotného ES schválení typu požadavky stanovené právem Evropské unie, prováděným v rámci občanskoprávního sporu vedeného mezi nabyvatelem motorového vozidla a jeho výrobcem, který toto vozidlo nabyvateli rovněž prodal, jehož předmětem je povinnost výrobce k náhradě škody nabyvateli?
V případě kladné odpovědi na třetí otázku a pokud existují požadavky stanovené právem Evropské unie:
Jakou podobu má mít rozložení břemene tvrzení podle práva Evropské unie?
Jakou podobu má mít rozložení důkazního břemene podle práva Evropské unie?
Je zejména třeba přiznat jedné či druhé straně úlevy při dokazování? Pokud ano: Jaké?
Musí jedna či druhá strana v rámci dokazování předmětných podmínek splnit nějaké povinnosti? Pokud ano: Jaké? V případě, že musí existovat nějaké povinnosti: Jaké právní následky je podle práva Evropské unie třeba spojit s nesplněním těchto povinností jednou či druhou stranou?
Lze v případech, kdy je k dispozici právně závazné vyjádření některého z orgánů uvedených v čl. 5 odst. 2 druhém pododstavci nařízení 2018/858 o tom, že motorové vozidlo s ohledem na určité okolnosti nesplňuje z důvodu nesouladu se schváleným typem nebo protiprávnosti samotného ES schválení typu požadavky stanovené právem Evropské unie, zrušit nebo alespoň omezit pravomoc občanskoprávního soudu členského státu Evropské unie odepřít nabyvateli tohoto motorového vozidla nárok na náhradu škody vůči jeho prodejci nebo výrobci s odůvodněním, že předmětné motorové vozidlo navzdory tomuto právně závaznému vyjádření ze skutkových nebo právních důvodů skutečně splňuje požadavky stanovené právem Evropské unie?
V případě kladné odpovědi na pátou otázku:
Konkrétně v jakých těchto případech a konkrétně nakolik je vyloučeno, aby občanskoprávní soudy členského státu nabyvateli tohoto motorového vozidla odepřely nárok na náhradu škody vůči jeho prodejci nebo výrobci s odůvodněním, že předmětné motorové vozidlo navzdory tomuto právně závaznému vyjádření ze skutkových nebo právních důvodů skutečně splňuje požadavky stanovené právem Evropské unie?
Konkrétně: Vztahuje se v těchto případech omezení pravomoci občanskoprávního soudu členského státu pouze na odepření nároku na náhradu škody ze skutkových důvodů, nebo pouze na odepření nároku na náhradu škody z právních důvodů nebo jak na odepření nároku na náhradu škody ze skutkových důvodů, tak i na odepření nároku na náhradu škody z právních důvodů?
Za jakých podmínek platí mezní hodnoty emisí výfukových plynů, které jsou podle nařízení (ES) č. 715/20071 stanoveny pro motorová vozidla podléhající emisní normě Euro 5?
Pokud s ohledem na obsah odpovědí na první až šestou otázku přicházejí v úvahu případy, kdy má občanskoprávní soud členského státu v rámci sporu nabyvatele motorového vozidla vedeného proti jeho výrobci nebo prodejci, jehož předmětem je nárok prvně uvedeného na náhradu škody, který vůči posledně uvedenému uplatnil z důvodu, že stav daného vozidla je údajně v rozporu s požadavky stanovenými právem Evropské unie, pravomoc učinit si vlastní závěr o tom, zda předmětné vozidlo splňuje požadavky stanovené právem Evropské unie ohledně dodržování mezních hodnot emisí výfukových plynů:
Stanoví právo Evropské unie požadavky ohledně rozložení důkazního břemene, úlev při dokazování a povinností účastníků řízení, související s dokazováním týkajícím se otázky, zda emise výfukových plynů motorových vozidel splňují mezní hodnoty za podmínek, za kterých by tyto mezní hodnoty, které pro ně byly stanoveny, měly být dodrženy, prováděným v rámci občanskoprávního sporu vedeného mezi nabyvatelem motorového vozidla a jeho výrobcem, jehož předmětem je nárok prvně uvedeného na náhradu škody, který vůči posledně uvedenému uplatnil z důvodu tvrzeného překračování mezních hodnot emisí výfukových plynů stanovených právními předpisy, k němuž u daného vozidla dochází za podmínek, kdy by měly být dodrženy?
V případě kladné odpovědi na osmou otázku a pokud existují požadavky stanovené právem Evropské unie:
Jakou podobu má mít rozložení důkazního břemene podle práva Evropské unie?
Je zejména třeba přiznat jedné či druhé straně úlevy při dokazování? Pokud ano: Jaké?
Musí jedna či druhá strana v rámci dokazování splnit nějaké povinnosti? Pokud ano: Jaké?
V případě, že musí existovat nějaké povinnosti: Jaké právní následky je podle práva Evropské unie třeba spojit s nesplněním těchto povinností jednou či druhou stranou?
Liší se odpovědi na výše uvedené otázky v závislosti na tom, zda je uplatňovaný nárok na náhradu škody dovozován z porušení smlouvy, nebo z deliktního jednání, a pokud ano, v čem?
Může konstrukční prvek vozidla, který snímá teplotu, rychlost vozidla, otáčky motoru, zařazený rychlostní stupeň, podtlak v sacím potrubí nebo jakýkoli jiný parametr, aby se v závislosti na výsledku tohoto snímání změnily parametry procesu spalování v motoru, snížit účinnost systému regulace emisí ve smyslu čl. 3 bodu 10 nařízení č. 715/2007 a představovat tedy odpojovací zařízení ve smyslu čl. 3 bodu 10 tohoto nařízení i tehdy, pokud změna parametrů procesu spalování, k níž došlo na základě výsledku snímání konstrukčním prvkem vozidla, sice na jedné straně zvyšuje emise jedné nebo několika znečišťujících látek, například oxidů dusíku, ale současně na druhé straně snižuje emise jedné nebo několika jiných znečišťujících látek, například částic, uhlovodíků, oxidu uhelnatého nebo oxidu uhličitého?
V případě kladné odpovědi na desátou otázku:
Za jakých podmínek je v takovém případě tento konstrukční prvek odpojovacím zařízením?
Může být obvod nebo řídicí jednotka v motorovém vozidle, které změnou parametrů procesu spalování sice na jedné straně zvyšují emise jedné nebo několika znečišťujících látek, například oxidů dusíku, ale současně na druhé straně snižují emise jedné nebo několika jiných znečišťujících látek, například částic, uhlovodíků, oxidu uhelnatého nebo oxidu uhličitého, podle práva Evropské unie nepřípustné z jiného důvodu, než je existence odpojovacího zařízení ve smyslu čl. 3 bodu 10 nařízení č. 715/2007?
V případě kladné odpovědi na dvanáctou otázku:
Za jakých podmínek tomu tak je?
V případě kladné odpovědi na desátou otázku:
Je podle čl. 5 odst. 2 druhé věty písm. a) nařízení č. 715/2007 odpojovací zařízení ve smyslu čl. 3 bodu 10 tohoto nařízení přípustné i tehdy, pokud sice není potřebné k ochraně motoru proti poškození nebo poruše, avšak je potřebné pro zajištění bezpečného provozu motorového vozidla?
Pokud s ohledem na obsah odpovědí na první až šestou otázku přicházejí v úvahu případy, kdy má občanskoprávní soud členského státu v rámci sporu nabyvatele motorového vozidla vedeného proti jeho výrobci nebo prodejci, jehož předmětem je nárok prvně uvedeného na náhradu škody, který vůči posledně uvedenému uplatnil z důvodu, že stav daného vozidla je údajně v rozporu s požadavky stanovenými právem Evropské unie, pravomoc učinit si vlastní závěr o tom, zda předmětné vozidlo splňuje požadavky stanovené právem Evropské unie ohledně obvodů a řídicích jednotek, které jsou v něm instalovány
a zároveň
je kromě toho odpověď na desátou otázku kladná:
Jsou v právu Evropské unie stanoveny požadavky ohledně důkazního břemene, úlev při dokazování a povinností účastníků řízení, související s dokazováním prováděným v rámci občanskoprávního sporu vedeného mezi nabyvatelem motorového vozidla a jeho výrobcem, jehož předmětem je nárok prvně uvedeného na náhradu škody, který vůči posledně uvedenému uplatnil z důvodu zakázaného odpojovacího zařízení ve smyslu čl. 3 bodu 10 nařízení č. 715/2007, které je v něm údajně instalováno, jestliže jsou skutečnosti, ze kterých vyplývá existence daného odpojovacího zařízení a jeho nepřípustnost, mezi účastníky řízení sporné, pokud je výrobce zároveň rovněž osobou, od které nabyvatel dané vozidlo zakoupil?
V případě kladné odpovědi na patnáctou otázku a pokud existují požadavky stanovené právem Evropské unie:
Jakou podobu má mít v tomto ohledu rozložení důkazního břemene podle práva Evropské unie?
Je zejména třeba přiznat jedné či druhé straně úlevy při dokazování? Pokud ano: Jaké?
Musí jedna či druhá strana v rámci dokazování splnit nějaké povinnosti? Pokud ano: Jaké?
V případě, že musí existovat nějaké povinnosti: Jaké právní následky je podle práva Evropské unie třeba spojit s nesplněním těchto povinností jednou či druhou stranou?
Liší se odpovědi na výše uvedené otázky v závislosti na tom, zda je uplatňovaný nárok na náhradu škody dovozován z porušení smlouvy, nebo z deliktního jednání, a pokud ano, v čem?
Pokud s ohledem na obsah odpovědí na první až šestou otázku přicházejí v úvahu případy, kdy má občanskoprávní soud členského státu v rámci sporu nabyvatele motorového vozidla vedeného proti jeho výrobci nebo prodejci, jehož předmětem je nárok prvně uvedeného na náhradu škody, který vůči posledně uvedenému uplatnil z důvodu, že stav daného vozidla je údajně v rozporu s požadavky stanovenými právem Evropské unie, pravomoc učinit si vlastní závěr o tom, zda předmětné vozidlo splňuje požadavky stanovené právem Evropské unie ohledně obvodů a řídicích jednotek, které jsou v něm instalovány
a zároveň
je odpověď na dvanáctou otázku kladná:
Jsou v právu Evropské unie stanoveny požadavky ohledně rozložení důkazního břemene, úlev při dokazování a povinností účastníků řízení, související s dokazováním prováděným v rámci občanskoprávního sporu vedeného mezi nabyvatelem motorového vozidla a jeho výrobcem, jehož předmětem je nárok prvně uvedeného na náhradu škody, který vůči posledně uvedenému uplatnil z důvodu obvodu nebo řídicí jednotky, které jsou v něm údajně instalovány a sice je nelze kvalifikovat jako odpojovací zařízení ve smyslu čl. 3 bodu 10 nařízení č. 715/2007, avšak mají být nepřípustné z jiných důvodů, pokud jsou skutečnosti, ze kterých vyplývá existence daného obvodu nebo řídicí jednotky a jejich nepřípustnost, mezi účastníky řízení sporné, pokud je výrobce zároveň rovněž osobou, od které nabyvatel dané vozidlo zakoupil?
V případě kladné odpovědi na sedmnáctou otázku a pokud existují požadavky stanovené právem Evropské unie:
Jakou podobu má mít v tomto ohledu rozložení důkazního břemene podle práva Evropské unie?
Je zejména třeba přiznat jedné či druhé straně úlevy při dokazování? Pokud ano: Jaké?
Musí jedna či druhá strana v rámci dokazování splnit nějaké povinnosti? Pokud ano: Jaké?
V případě, že musí existovat nějaké povinnosti: Jaké právní následky je podle práva Evropské unie třeba spojit s nesplněním těchto povinností jednou či druhou stranou?
Liší se odpovědi na výše uvedené otázky v závislosti na tom, zda je uplatňovaný nárok na náhradu škody dovozován z porušení smlouvy, nebo z deliktního jednání, a pokud ano, v čem?
Je účelem ustanovení směrnice 2007/46/ES1 , zejména jejího čl. 18 odst. 1, čl. 26 odst. 1 prvního pododstavce a čl. 3 bodu 36, a norem, které členské státy mají přijmout na jejich základě, vždy nebo alespoň v určitých případech rovněž ochrana individuálního nabyvatele motorového vozidla, a to bez ohledu na to, od koho si dané vozidlo pořídil a i ve vztahu k jeho výrobci, před uskutečněním pořízení vozidla nesplňujícího požadavky stanovené právem Evropské unie, které je pro něj ekonomicky nevýhodné a jež by s vědomím, že toto vozidlo nesplňuje požadavky stanovené právem Evropské unie, neuskutečnil, protože si je nepřál, a před tím, aby jím byl byť i jen zčásti vázán a aby musel byť i jen zčásti nést jeho důsledky, jakož i před tím, aby byl zatížen náklady, které účelně vynaloží v důsledku toho, že se domáhá úplného zrušení takového nechtěného pořízení? Pokud tomu tak je pouze v určitých případech nebo pouze v omezeném rozsahu: V jakých případech nebo v jakém rozsahu tomu tak je?
Musí být bez ohledu na odpověď na předcházející devatenáctou otázku v případě, že se výrobce motorového vozidla dopustí porušení norem členských států přijatých na základě čl. 18 odst. 1, čl. 26 odst. 1 prvního pododstavce a čl. 3 bodu 36 směrnice 2007/46 v podobě porušení zákazu vydat nepravdivé prohlášení o shodě, výrobce podle práva Evropské vždy nebo alespoň v určitých případech z jiných důvodů povinen nabyvatele bez ohledu na to, od koho si dané vozidlo pořídil, v plném rozsahu zprostit důsledků pořízení motorového vozidla neodpovídajícího požadavkům stanoveným právem Evropské unie, které je pro něj ekonomicky nevýhodné, zakládá se na tomto protiprávním jednání a které by si s vědomím, že toto vozidlo nesplňuje požadavky stanovené právem Evropské unie, nepřál, tedy zejména mu, pokud to požaduje, – popřípadě oproti předání dotčeného vozidla a převodu vlastnického práva k němu a za současného započtení hodnoty případného dalšího prospěchu, který nabyvatel získal v důsledku pořízení daného vozidla – nahradit náklady vynaložené na pořízení vozidla, a nahradit mu mimoto i přiměřené náklady, které mu vzniknou v důsledku uplatnění nároku na náhradu nákladů vynaložených na pořízení vozidla? Pokud tomu tak je pouze v určitých případech nebo v omezeném rozsahu: V jakých případech nebo v jakém rozsahu tomu tak je?
V případě, že odpověď na první otázku uvedenou v bodě 19 je kladná pouze v určitých případech:
Stanoví právo Evropské unie požadavky ohledně rozložení důkazního břemene, úlev při dokazování a povinností účastníků řízení, související s dokazováním týkajícím se otázky, zda jsou splněny podmínky vyžadované v případě, kdy je účelem ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ze dne 5. září 2007, zejména jejího čl. 18 odst. 1 a čl. 3 bodu 36, a norem, které členské státy mají přijmout na jejich základě, rovněž ochrana individuálního nabyvatele motorového vozidla ve vztahu k jeho výrobci před tím, aby uskutečnil pořízení motorového vozidla nesplňujícího požadavky stanovené právem Evropské unie, které je pro něj ekonomicky nevýhodné a jež by s vědomím, že toto vozidlo nesplňuje požadavky stanovené právem Evropské unie, neuskutečnil, protože si je nepřál, a před tím, aby jím byl, byť i jen zčásti vázán a aby musel byť i jen zčásti nést jeho důsledky, jakož i před tím, aby byl zatížen náklady, které účelně vynaloží v důsledku toho, že se domáhá úplného zrušení takového nechtěného pořízení, prováděným v rámci občanskoprávního sporu vedeného mezi nabyvatelem motorového vozidla a výrobcem, kterého žaluje jako takového, jehož předmětem je nárok prvně uvedeného na náhradu škody, který vůči posledně uvedenému uplatnil z důvodu tvrzeného protiprávního stavu daného vozidla?
V případě kladné odpovědi na dvacátou první otázku a pokud existují požadavky stanovené právem Evropské unie:
Jakou podobu má mít v tomto ohledu rozložení důkazního břemene podle práva Evropské unie?
Je zejména třeba přiznat jedné či druhé straně úlevy při dokazování? Pokud ano: Jaké?
Musí jedna či druhá strana v rámci dokazování splnit nějaké povinnosti? Pokud ano: Jaké?
V případě, že musí existovat nějaké povinnosti: Jaké právní následky je podle práva Evropské unie třeba spojit s nesplněním těchto povinností jednou či druhou stranou?
V případě, že odpověď na první otázku uvedenou v bodě 20 je kladná pouze v určitých případech:
Stanoví právo Evropské unie požadavky ohledně rozložení důkazního břemene, úlev při dokazování a povinností účastníků řízení, související s dokazováním týkajícím se otázky, zda jsou splněny podmínky vyžadované v případě, kdy výrobce musí být z jiných důvodů než důvodů popsaných v devatenácté otázce v případě, že se dopustí porušení norem členských států přijatých na základě čl. 18 odst. 1, čl. 26 odst. 1 prvního pododstavce a čl. 3 bodu 36 směrnice 2007/46 v podobě porušení zákazu vydat nepravdivé prohlášení o shodě, povinen nabyvatele v plném rozsahu zprostit důsledků pořízení vozidla neodpovídajícího požadavkům stanoveným právem Evropské unie, které se zakládá na tomto protiprávním jednání a které by si s vědomím, že toto vozidlo nesplňuje požadavky stanovené právem Evropské unie, nepřál, tedy zejména mu, pokud to požaduje, – popřípadě oproti předání dotčeného vozidla a převodu vlastnického práva k němu a za současného započtení hodnoty případného dalšího prospěchu, který nabyvatel získal v důsledku pořízení daného vozidla – nahradit náklady vynaložené na pořízení vozidla, a nahradit mu mimoto i přiměřené náklady, které mu vzniknou v důsledku uplatnění nároku na náhradu nákladů vynaložených na pořízení vozidla prováděným v rámci občanskoprávního sporu vedeného mezi nabyvatelem motorového vozidla a jeho výrobcem, kterého žaluje jako takového, jehož předmětem je nárok prvně uvedeného na náhradu škody, který vůči posledně uvedenému uplatnil z důvodu tvrzeného protiprávního stavu daného vozidla?
V případě kladné odpovědi na dvacátou třetí otázku a pokud existují požadavky stanovené právem Evropské unie:
Jakou podobu má mít v tomto ohledu rozložení důkazního břemene podle práva Evropské unie?
Je zejména třeba přiznat jedné či druhé straně úlevy při dokazování? Pokud ano: Jaké?
Musí jedna či druhá strana v rámci dokazování splnit nějaké povinnosti? Pokud ano: Jaké?
V případě, že musí existovat nějaké povinnosti: Jaké právní následky je podle práva Evropské unie třeba spojit s nesplněním těchto povinností jednou či druhou stranou?
Vyžaduje právo Evropské unie, aby v případech, kdy je výrobce co do důvodu povinen nahradit nabyvateli motorového vozidla škodu způsobenou vydáním prohlášení o shodě, v němž je nepravdivě osvědčeno, že toto vozidlo splňuje všechny regulační akty platné v době jeho výroby, byla nabyvateli motorového vozidla s výhradou započtení prospěchu získaného v důsledku jeho pořízení ve vztahu k jeho výrobci přiznána určitá minimální náhrada škody, a to dokonce i pokud nabyvateli ve skutečnosti již bez zohlednění compensatio lucri cum damno nevznikla vůbec žádná nebo pouze nižší škoda? Pokud tomu tak je pouze v určitých případech: V jakých případech je tento požadavek stanoven?
V případě, že je odpověď na dvacátou pátou otázku kladná alespoň v určitých případech:
Jak vysoká je minimální náhrada škody, kterou je třeba přiznat s výhradou započtení prospěchu získaného v důsledku pořízení?
____________
1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858 ze dne 30. května 2018 o schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla a o dozoru nad trhem s nimi, o změně nařízení (ES) č. 715/2007 a č. 595/2009 a o zrušení směrnice 2007/46/ES (Úř. věst. 2018, L 151, s. 1).
1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 ze dne 20. června 2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla (Úř. věst. 2007, L 171, s. 1).
1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ze dne 5. září 2007, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (rámcová směrnice) (Úř. věst. 2007, L 263, s. 1).