ROZSUDEK TRIBUNÁLU

(kasační senát)

25. září 2014

Věc T‑86/13 P

Diana Grazyte

v.

Evropská komise

„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Dočasní zaměstnanci – Odměňování – Příspěvek za práci v zahraničí – Podmínka stanovená v článku 4 odst. 1 písm. b) přílohy VII služebního řádu – Desetileté rozhodné období – Funkce v mezinárodní organizaci“

Předmět:      Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (třetího senátu) ze dne 5. prosince 2012, Grazyte v. Komise (F‑76/11, Sb. VS, EU:F:2012:173), a znějící na zrušení tohoto rozsudku.

Rozhodnutí:      Kasační opravný prostředek se zamítá. Diana Grazyte ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady vynaložené v tomto řízení Evropskou komisí.

Shrnutí

1.      Úředníci – Odměna za práci – Příspěvek za práci v zahraničí – Podmínky přiznání – Výkon služby pro jiný stát nebo pro mezinárodní organizaci – Pojem – Výkon služby u Evropské nadace odborného vzdělávání (ETF) a Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) – Zahrnutí

(Služební řád, příloha VII, čl. 4 odst. 1)

2.      Úředníci – Odměna za práci – Příspěvek za práci v zahraničí – Podmínky přiznání – Obvyklé bydliště mimo členský stát přidělení během referenčního období – Výpočet doby – Nezohlednění dob služby vykonávané pro stát nebo mezinárodní organizaci – Přípustnost

[Služební řád, příloha VII, čl. 4 odst. 1 písm. b)]

3.      Úředníci – Odměna za práci – Příspěvek za práci v zahraničí – Podmínky přiznání – Založení na objektivních faktorech – Zohlednění důvodů, které vedly dotyčnou osobu k opuštění státu, jehož státní příslušnost má nebo měla – Absence

[Služební řád, příloha VII, čl. 4 odst. 1 písm. b)]

1.      Evropská nadace odborného vzdělávání (ETF) a Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) musejí být jakožto subjekty zřízené Unií kvalifikovány jako mezinárodní organizace ve smyslu čl. 4 odst. 1 přílohy VII služebního řádu.

Jelikož jsou navíc činnosti vykonávané v Komisi považovány za činnosti vykonávané pro mezinárodní organizaci ve smyslu uvedeného ustanovení, nebylo by odůvodněné dospět v případě subjektů Unie k jinému závěru.

(viz body 33 až 35)

Odkazy:

Soudní dvůr: rozsudek ze dne 10. října 1989, Atala-Palmerini v. Komise, 201/88, Recueil, EU:C:1989:365, bod 6

Tribunál: rozsudky ze dne 30. března 1993, Vardakas v. Komise, T‑4/92, Recueil, EU:T:1993:29, bod 47, a ze dne 3. května 2001, Liaskou v. Rada, T‑60/00, Recueil FP, EU:T:2001:129, body 49 a 50

2.      Pokud jde o podmínky přiznání příspěvku za práci v zahraničí podle čl. 4 odst. 1 písm. b) přílohy VII služebního řádu, musí úředník prokázat, že měl obvyklé bydliště mimo evropské území státu přidělení, jehož státní příslušnost má nebo měl, z jiného důvodu, než je plnění služebních povinností pro stát nebo mezinárodní organizaci. Pokud měl úředník skutečně obvyklé bydliště mimo území státu přidělení, avšak byl ve službách určitého státu nebo určité mezinárodní organizace, nelze mít za to, že přerušil trvalé vazby vytvořené ke státu přidělení, jehož státní příslušnost má nebo měl. Domněnku, podle které lze trvalé vazby vytvořené ke státu přidělení, jehož státní příslušnost dotyčná osoba má nebo měla, považovat za přerušené, vyvrací tedy pouhá skutečnost, že dotyčná osoba byla během desetiletého referenčního období ve službě státu nebo mezinárodní organizace.

Při výpočtu desetiletého rozhodného období je proto třeba vzít v úvahu doby, během nichž dotyčná osoba vykonávala služební povinnosti pro stát nebo mezinárodni organizaci, a to tak, že k nim nebude přihlédnuto, což vede k odpovídajícímu prodloužení referenčního období. Přístup, podle něhož není ze skutečnosti, že práce byla vykonávána pro stát nebo mezinárodní organizaci, vyvozován žádný důsledek pro vymezení uvedeného období, by totiž porušoval jak znění, tak i účel čl. 4 odst. 1 písm. b) přílohy VII služebního řádu, protože by v praxi znamenal, že na takovou práci bude nahlíženo jako na práci vykonávanou pro jakéhokoli jiného zaměstnavatele.

(viz body 50, 51 a 54)

Odkazy:

Soudní dvůr: rozsudek ze dne 24. ledna 2008, Adam v. Komise, C‑211/06 P, Sb. VS, EU:C:2008:34, bod 41 a citovaná judikatura

Tribunál: rozsudek ze dne 27. září 2000, Lemaître v. Komise, T‑317/99, Recueil FP, EU:T:2000:218, bod 59

3.      Ze znění čl. 4 odst. 1 písm. b) přílohy VII služebního řádu nijak nevyplývá, že pro účely přiznání příspěvku za práci v zahraničí musejí být zohledněny důvody, které byly určující pro přestěhování nebo pro rozhodnutí zůstat v nové zemi. Podrobný přezkum různých důvodů, které vedly dotyčnou osobu k opuštění státu, jehož státní příslušnost má nebo měla, a k usazení se v jiném státě by se totiž nezbytně zakládala na posouzeních subjektivní povahy, která jsou neslučitelná jak se zněním, tak i s cíli uvedeného ustanovení.

Z článku 4 přílohy VII služebního řádu nelze navíc vyvodit, že jeho autoři zamýšleli přiznat zvláštní důležitost okamžiku přemístění bydliště mimo stát, jehož státním příslušníkem dotyčná osoba je či byla, nebo důvodům, které byly pro toto přemístění rozhodující.

(viz body 56, 58 a 78)

Odkazy:

Tribunál: rozsudky ze dne 8. dubna 1992, Costacurta Gelabert v. Komise, T‑18/91, Recueil, EU:T:1992:56, bod 42, a ze dne 13. dubna 2000, Reichert v. Parlament, T‑18/98, Recueil FP, EU:T:2000:113, bod 25