Language of document : ECLI:EU:C:2007:250

Věc C-135/05

Komise Evropských společenství

v.

Italská republika

„Nesplnění povinnosti státem – Nakládání s odpady – Směrnice 75/442/EHS, 91/689/EHS a 1999/31/ES“

Shrnutí rozsudku

1.        Žaloba pro nesplnění povinnosti – Prokázání nesplnění povinnosti – Důkazní břemeno Komise

(Článek 226 ES)

2.        Členské státy – Povinnosti – Poslání vykonávat dohled svěřené Komisi – Povinnost členských států

(Články 10 ES, 211 ES a 226 ES; směrnice Rady 75/442 ve znění směrnic 91/156, 91/689 a 1999/31)

3.        Žaloba pro nesplnění povinnosti – Přezkum opodstatněnosti Soudním dvorem – Stav, který je třeba vzít v úvahu – Stav po uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku

(Článek 226 ES)

4.        Životní prostředí – Odstraňování odpadů – Směrnice 75/442 – Článek 4

(Směrnice Rady 75/442, ve znění směrnice 91/156, článek 4)

1.        V rámci řízení o nesplnění povinnosti podle článku 226 ES přísluší Komisi prokázat existenci tvrzeného nesplnění povinnosti. Komise musí Soudnímu dvoru předložit poznatky nezbytné k přezkoumání existence tohoto nesplnění povinnosti, aniž by se mohla opírat o jakoukoli domněnku. Avšak pokud Komise předložila dostatečné poznatky o některých skutečnostech, ke kterým došlo na území žalovaného členského státu a které mohou prokázat, že orgány členského státu dospěly k opakované a trvající praxi, která je v rozporu s ustanoveními směrnice, přísluší tomuto členskému státu, aby zevrubně a podrobně zpochybnil předložené údaje a důsledky, jež z nich vyplývají.

(viz body 26, 30, 32)

2.        Členské státy jsou podle článku 10 ES povinny usnadnit Komisi plnění jejího poslání spočívajícího podle článku 211 ES zejména v dbaní na provádění ustanovení Smlouvy, jakož i aktů přijatých orgány na jejím základě. V oblasti přezkumu správného praktického použití vnitrostátních ustanovení určených k zajištění účinného provedení směrnic, včetně těch, která byla přijata v oblasti životního prostředí, je Komise, která nemá vlastní vyšetřovací pravomoci, z velké části odkázána na poznatky předložené případnými stěžovateli, soukromými subjekty nebo veřejnými institucemi činnými na území dotyčného členského státu, jakož i samotným uvedeným členským státem. Za takových okolností přísluší v první řadě vnitrostátním orgánům, aby provedly nezbytný přezkum na místě v duchu loajální spolupráce, v souladu s úlohou každého členského státu usnadňovat obecné poslání Komise.

(viz body 27–28, 31)

3.        Existence nesplnění povinnosti se posuzuje vzhledem ke stavu, v němž se členský stát nacházel v době, kdy uplynula lhůta stanovená v odůvodněném stanovisku, a změny, ke kterým došlo následně, nemohou být Soudním dvorem brány v úvahu, i kdyby představovaly správné použití pravidla práva Společenství, které je předmětem uvedené žaloby pro nesplnění povinnosti

(viz bod 36)

4.        I když článek 4 směrnice 75/442 ve znění směrnice 91/156 nestanoví konkrétní obsah opatření, která mají být přijata členskými státy, aby zajistily, že odpady se budou odstraňovat bez ohrožení lidského zdraví a bez poškozování životního prostředí, je toto ustanovení nicméně pro členské státy závazné, pokud jde o cíl, kterého má být dosaženo, přičemž jim ponechává prostor pro uvážení při posouzení nezbytnosti přijetí takových opatření.

V zásadě tak není možné vyvodit přímo z neslučitelnosti faktické situace s cíli stanovenými v čl. 4 uvedené směrnice, že dotyčný členský stát nutně nesplnil povinnosti uložené tímto ustanovením. Avšak přetrvávání takové faktické situace, zejména pokud vede k značnému poškození životního prostředí během delší doby bez zásahu příslušných orgánů, může ukázat, že členské státy překročily prostor pro uvážení, který jim toto ustanovení svěřuje.

(viz bod 37)