Věc T‑894/16
Société Air Francie
v.
Evropská komise
Rozsudek Tribunálu (šestého rozšířeného senátu) ze dne 11. července 2019
„Žaloba na neplatnost – Státní podpory – Opatření provedená Francií ve prospěch letiště Marseille-Provence a leteckých společností, jež letiště používají – Rozhodnutí prohlašující podporu za slučitelnou s vnitřním trhem – Investiční dotace – Rozdíly v letištních poplatcích uplatňovaných na vnitrostátní lety a na mezinárodní lety – Snížené letištní poplatky s cílem podpořit lety z nového letištního terminálu Marseille-Provence 2 – Neexistence osobního dotčení – Neexistence podstatného zásahu do soutěžního postavení – Nepřípustnost“
1. Žaloba na neplatnost – Fyzické a/nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Osobní dotčení – Kritéria – žaloba – Žaloba podniku, který nevykazuje konkurenční vztah s příjemcem podpory – Nepřípustnost
(Článek 108 odst. 2 a 3 a čl. 263 čtvrtý pododstavec SFEU)
(viz body 24–44)
2. Žaloba na neplatnost – Fyzické a/nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Osobní dotčení – Kritéria – Rozhodnutí Komise o slučitelnosti podpory s vnitřním trhem – Žaloba konkurujícího podniku neprokazující podstatný zásah do jeho postavení na trhu – Nepřípustnost – Porušení práva na účinnou soudní ochranu – Neexistence
(Článek 108 odst. 2 a 3 a čl. 263 čtvrtý pododstavec SFEU; Listina základních práv Evropské unie, článek 47)
(viz body 53–69, 80)
3. Žaloba na neplatnost – Fyzické a/nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Rozhodnutí Komise konstatující slučitelnost podpory s vnitřním trhem – Žaloba podniku, který se účastnil správního řízení – Nedostatečná charakteristika pro přiznání aktivní legitimace
(Článek 108 odst. 2 a 3 a čl. 263 čtvrtý pododstavec SFEU)
(viz body 71, 72)
Shrnutí
V rozsudku Air France v. Komise (T‑894/16), který byl vydán dne 11. července 2019, Tribunál odmítl jako nepřípustnou žalobu na neplatnost podanou leteckou společností Air France proti rozhodnutí v oblasti státních podpor, které Komise přijala ve věci některých opatření provedených francouzskými orgány ve prospěch letiště Marseille-Provence a leteckých společností, jež toto letiště používají(1).
Letiště Marseille-Provence je jedním z největších letišť ve Francii. V roce 2004 se v zájmu navýšení dopravy a přesměrování svého rozvoje na evropské destinace provozovatel tohoto letiště rozhodl vybudovat vedle hlavního terminálu nový terminál pro „nízkonákladové“ lety. Za účelem financování výstavby tohoto nového terminálu provozovatel obdržel zejména investiční dotaci na výstavbu od francouzského státu. Kromě toho byla pro nový terminál zavedena zvláštní právní úprava stanovící snížené sazby poplatku za cestujícího. A konečně byla uzavřena smlouva o zakoupení reklamního prostoru na dobu pěti let s možností obnovení za účelem zajištění reklamy na destinaci Marseille s cílem přilákat vysoký počet cestujících.
Poté, co Komise přezkoumala jednotlivá opatření s ohledem na právo státních podpor, měla za to, že letiště Marseille-Provence čerpalo investiční podporu, která je slučitelná s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU. Pokud jde o snížené poplatky použitelné na nový terminál vyhrazený pro „nízkonákladové“ lety a smlouvu o zakoupení reklamního prostoru, Komise naopak dospěla k závěru, že se nejedná o podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Toto rozhodnutí Komise bylo předmětem žaloby na neplatnost podané společností Air France, která si stěžovala zejména na skutečnost, že „nízkonákladové“ letecké společnosti, jako je Ryanair, získaly užíváním nového terminálu vyhrazenému tomuto druhu letů soutěžní výhodu.
Tribunál však žalobu společnosti Air France odmítl jako nepřípustnou s odůvodněním, že tato společnost nemá aktivní legitimaci podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU.
V tomto ohledu Tribunál nejprve zdůraznil, že podle uvedeného ustanovení musí žalobkyně, jako je společnost Air France, splnit dvojí podmínku, aby byla bezprostředně a osobně dotčena napadeným rozhodnutím. V souladu s ustálenou judikaturou může být osobní dotčení společnosti Air France mimoto potvrzeno pouze tehdy, pokud by společnost Air France byla v soutěžním vztahu s příjemcem opatření podpory, která byla předmětem napadeného rozhodnutí před Tribunálem, a pokud by její postavení na trhu bylo těmito opatřeními podstatně zasaženo.
S ohledem na své zásady Tribunál poté uvedl, že investiční dotace poskytnutá za účelem financování výstavby nového terminálu na letišti Marseille-Provence byla přiznána pouze provozovateli tohoto letiště, který byl jejím jediným příjemcem. Vzhledem k tomu, že mezi uvedeným provozovatelem a společností Air France neexistuje konkurenční vztah, posledně uvedená společnost tedy nebyla rozhodnutím Komise, kterým byla tato dotace prohlášena za slučitelnou s vnitřním trhem, osobně dotčena.
Pokud jde o snížené poplatky použitelné na nový terminál pro „nízkonákladové“ lety a na smlouvu o zakoupení reklamního prostoru, Tribunál na závěr upřesnil, že relevantní trh, na kterém musí být účinek dotčených opatření zkoumán, tvoří všechna spojení uskutečňovaná z tohoto letiště a na toto letiště bez ohledu na použitý terminál. Společnosti Air France tak příslušelo, aby jako žalobkyně prokázala, že její soutěžní postavení na tomto trhu bylo podstatně zasaženo sníženými poplatky a smlouvou o zakoupení reklamního prostoru. I za předpokladu, že by soutěžní postavení společnosti Air France na relevantním trhu bylo s ohledem na její soutěžní vztah se společností Ryanair bezprostředně dotčeno, společnost Air France nepředložila důkazy umožňující dospět k závěru, že takové dotčení bylo podstatné. Její žaloba tedy musela být v plném rozsahu odmítnuta jako nepřípustná.