STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
MANUELA CAMPOS SÁNCHEZ-BORDONY
přednesené dne 30. března 2023(1)
Věc C‑162/22
A. G.
za účasti
Lietuvos Respublikos generalinė prokuratūra
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas (Nejvyšší správní soud, Litva)]
„Řízení o předběžné otázce – Telekomunikace – Zpracování osobních údajů – Směrnice 2002/58/ES – Působnost – Článek 15 odst. 1 – Přístup k údajům uchovávaným poskytovateli služeb elektronických komunikací a shromažďovaným v rámci vyšetřování – Následné využívání údajů v rámci vyšetřování ve věci služebního pochybení“
1. Tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se v zásadě týká toho, zda mohou být určité osobní údaje získané v průběhu trestního vyšetřování následně použity v disciplinárním řízení správní povahy proti úředníkovi ve veřejné službě.
2. Odpověď na tuto otázku je pro Soudní dvůr další příležitostí vyjádřit se k otázce působnosti směrnice 2002/58/ES(2), ale i směrnice (EU) 2016/680(3) a nařízení (EU) 2016/679(4).
3. Pokud jde o směrnici 2002/58, Soudní dvůr vytvořil ustálenou judikaturu týkající se případů, resp. podmínek, za nichž mohou členské státy omezit rozsah práv a povinností stanovených směrnicí(5).
I. Právní rámec
A. Právo Unie
1. Směrnice 2002/58
4. Článek 1 „Oblast působnosti a cíl“ stanoví:
„1. Touto směrnicí se harmonizují předpisy členských států požadované pro zajištění rovnocenné úrovně ochrany základních práv a svobod, zejména práva na soukromí a zachování důvěrnosti informací, se zřetelem na zpracování osobních údajů v odvětví elektronických komunikací, a pro zajištění volného pohybu těchto údajů a elektronických komunikačních zařízení a služeb ve Společenství.
2. Ustanovení této směrnice upřesňují a doplňují směrnici 95/46/ES(6) pro účely uvedené v odstavci 1. Navíc poskytují ochranu oprávněných zájmů účastníků, kteří jsou právnickými osobami.
3. Tato směrnice se nevztahuje na činnosti, které nespadají do oblasti působnosti [SFEU], jako činnosti uvedené v hlavě V a VI Smlouvy o založení Evropské unie [SEU], a v žádném případě na činnosti týkající se veřejné bezpečnosti, obrany, bezpečnosti státu (včetně hospodářské prosperity státu, pokud jsou tyto činnosti spojeny s otázkami bezpečnosti státu) a na činnosti státu v oblasti trestního práva.“
5. Článek 5 „Důvěrný charakter sdělení“ odst. 1 stanoví:
„Členské státy zajistí prostřednictvím vnitrostátních právních předpisů důvěrný charakter sdělení přenášených pomocí veřejné komunikační sítě a veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a s nimi souvisejících provozních údajů. Zejména zakáží příposlech, odposlech, uchovávání nebo jiné druhy zachycování či sledování sdělení a s nimi souvisejících provozních údajů osobami jinými než uživateli bez souhlasu dotčených uživatelů, pokud k takovému jednání nejsou zákonem oprávněny v souladu s čl. 15 odst. 1. Tento odstavec nebrání technickému uchovávání, které je nezbytné pro přenos sdělení, aniž by tím byla dotčena zásada důvěrnosti.“
6. Článek 15 „Použití některých ustanovení směrnice 95/46/ES“ stanoví:
„1. Členské státy mohou přijmout legislativní opatření, kterými omezí rozsah práv a povinností uvedených v článku 5, článku 6, čl. 8 odst. 1, 2, 3 a 4 a článku 9 této směrnice, pokud toto omezení představuje v demokratické společnosti nezbytné, vhodné a přiměřené opatření pro zajištění národní bezpečnosti (tj. bezpečnosti státu), obrany, veřejné bezpečnosti a pro prevenci, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů nebo neoprávněného použití elektronického komunikačního systému, jak je uvedeno v čl. 13 odst. 1 směrnice 95/46/ES. Členské státy mohou mimo jiné přijmout právní opatření umožňující zadržení údajů na omezenou dobu na základě důvodů uvedených v tomto odstavci. Veškerá opatření uvedená v tomto odstavci musí být v souladu s obecnými zásadami práva Společenství, včetně zásad uvedených v čl. 6 odst. 1 a 2 [SEU].
[…]
2. Ustanovení směrnice 95/46/ES, kapitoly III o soudním přezkumu, odpovědnosti a sankcích, se použijí s ohledem na vnitrostátní právní předpisy přijaté v souladu s touto směrnicí a s ohledem na práva jednotlivců vyplývající z této směrnice.
[…]“.
2. GDPR
7. Článek 2 „Věcná působnost“ stanoví:
„1. Toto nařízení se vztahuje na zcela nebo částečně automatizované zpracování osobních údajů a na neautomatizované zpracování těch osobních údajů, které jsou obsaženy v evidenci nebo do ní mají být zařazeny.
2. Toto nařízení se nevztahuje na zpracování osobních údajů prováděné:
a) při výkonu činností, které nespadají do oblasti působnosti práva Unie;
[…]
d) příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, včetně ochrany před hrozbami pro veřejnou bezpečnost a jejich předcházení.
[…]“.
8. Článek 5 „Zásady zpracování osobních údajů“ stanoví:
„1. Osobní údaje musí být:
[…]
b) shromažďovány pro určité, výslovně vyjádřené a legitimní účely a nesmějí být dále zpracovávány způsobem, který je s těmito účely neslučitelný; další zpracování pro účely archivace ve veřejném zájmu, pro účely vědeckého či historického výzkumu nebo pro statistické účely se podle čl. 89 odst. 1 nepovažuje za neslučitelné s původními účely (‚účelové omezení‘);
[…]“.
9. Článek 6 „Zákonnost zpracování“ stanoví:
„1. Zpracování je zákonné, pouze pokud je splněna nejméně jedna z těchto podmínek a pouze v odpovídajícím rozsahu:
[…]
e) zpracování je nezbytné pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci, kterým je pověřen správce;
[…]
3. Základ pro zpracování podle odst. 1 písm. c) a e) musí být stanoven:
a) právem Unie nebo
b) právem členského státu, které se na správce vztahuje.
[…]
4. Pokud zpracování pro jiný účel, než pro který byly osobní údaje shromážděny, není založeno na souhlasu subjektu údajů nebo na právu Unie či členského státu, který v demokratické společnosti představuje nutné a přiměřené opatření k zajištění cílů uvedených v čl. 23 odst. 1, zohlední správce v zájmu zjištění toho, zda je zpracování pro jiný účel slučitelné s účely, pro něž byly osobní údaje původně shromážděny, mimo jiné:
a) jakoukoli vazbu mezi účely, pro které byly osobní údaje shromážděny, a účely zamýšleného dalšího zpracování;
b) okolnosti, za nichž byly osobní údaje shromážděny, zejména pokud jde o vztah mezi subjekty údajů a správcem;
c) povahu osobních údajů, zejména zda jsou zpracovávány zvláštní kategorie osobních údajů podle článku 9 nebo osobní údaje týkající se rozsudků v trestních věcech a trestných činů podle článku 10;
d) možné důsledky zamýšleného dalšího zpracování pro subjekty údajů;
[…]“.
3. Směrnice 2016/680
10. Článek 1 „Předmět a cíle“ odst. 1 stanoví:
„1. Tato směrnice stanoví pravidla týkající se ochrany fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, včetně ochrany před hrozbami pro veřejnou bezpečnost a jejich předcházení.“
11. Článek 2 „Oblast působnosti“ odst. 1 stanoví:
„Tato směrnice se vztahuje na zpracování osobních údajů příslušnými orgány pro účely uvedené v čl. 1 odst. 1.“
12. Článek 4 „Zásady zpracování osobních údajů“ stanoví:
„1. Členské státy zajistí, aby byly osobní údaje:
[…]
b) shromažďovány pro určité, výslovně vyjádřené a legitimní účely a nebyly zpracovávány způsobem, který je s těmito účely neslučitelný;
[…]
2. Zpracování stejným nebo jiným správcem pro kterýkoli účel uvedený v čl. 1 odst. 1 jiný než účel, pro nějž byly osobní údaje shromážděny, je přípustné, pokud:
a) je správce oprávněn zpracovávat takové osobní údaje pro takový účel v souladu s právem Unie či členského státu a
b) je zpracování pro tento jiný účel nezbytné a přiměřené v souladu s právem Unie či členského státu.
[…]“.
13. Článek 9 „Zvláštní podmínky pro zpracování“ odst. 1 stanoví:
„Osobní údaje shromážděné příslušnými orgány pro účely uvedené v čl. 1 odst. 1 nesmějí být zpracovávány pro účely neuvedené v čl. 1 odst. 1, ledaže takové zpracování povoluje právo Unie nebo členského státu. Na zpracování osobních údajů pro tyto jiné účely se použije [GDPR], ledaže se zpracování provádí v rámci činností, které nespadají do oblasti působnosti práva Unie.“
B. Vnitrostátní právní předpisy
1. Lietuvos Respublikos elektroninių ryšių įstatymas(7)
14. Ustanovení čl. 65 odst. 2 ukládá poskytovatelům služeb elektronických komunikací povinnost uchovávat údaje uvedené v příloze 1 téhož zákona a v případě potřeby je poskytnout příslušným orgánům v rámci boje proti závažné trestné činnosti(8).
15. Podle čl. 77 odst. 1 musí poskytovatelé služeb elektronických komunikací poskytovat příslušným orgánům informace, jimiž na základě zákona disponují a jež jsou nezbytné zejména pro účely prevence, odhalování a stíhání trestných činů.
16. Podle čl. 77 odst. 4 musí poskytovatelé služeb elektronických komunikací technicky umožnit zvláště orgánům činným v trestním řízení a vyšetřovacím orgánům v souladu s postupem podle trestního řádu sledování obsahu komunikací přenášených prostřednictvím sítí elektronických komunikací, existuje-li odůvodněné soudní rozhodnutí nebo jiný zákonem stanovený právní titul.
2. Lietuvos Respublikos kriminalinės žvalgybos įstatymas(9)
17. Podle čl. 6 odst. 3 bodu 1 mají orgány činné v trestním řízení(10) právo požadovat informace od poskytovatelů služeb elektronických komunikací, jsou-li splněny podmínky stanovené zákonem o kriminálním zpravodajství a mají-li tyto orgány povolení úřadu státního zastupitelství nebo soudního orgánu.
18. Podle čl. 8 odst. 1 a 3 orgány činné v trestním řízení konají, jakmile mají informace o přípravě nebo spáchání velmi závažného, závažného nebo méně závažného trestného činu, přičemž svědčí-li vyšetřování o spáchání trestného činu, trestní stíhání se zahajuje okamžitě.
19. Podle čl. 19 odst. 1 bodu 5 lze informace z vyšetřovacích úkonů v trestním řízení využít v případech uvedených v čl. 19 odst. 3 a 4 a v dalších případech stanovených zákonem.
20. Podle čl. 19 odst. 3 lze informace týkající se skutku, který vykazuje znaky korupčního protiprávního jednání, po dohodě se státním zastupitelstvím odtajnit a využít v rámci vyšetřování disciplinárních nebo služebních přestupků.
3. Lietuvos Respublikos baudžiamojo proceso kodeksas(11)
21. Podle čl. 154 „Kontrola, zaznamenávání a uchovávání informací přenášených prostřednictvím sítí elektronických komunikací“ odst. 1 může vyšetřující orgán na základě rozhodnutí vyšetřujícího soudce přijatého na žádost státního zastupitelství odposlouchávat, zaznamenávat a uchovávat hovory přenášené prostřednictvím sítí elektronických komunikací, existuje-li důvodné podezření, že je tak možné získat informace o připravovaném, páchaném nebo již dokonaném velmi závažném nebo závažném trestném činu nebo o méně závažném nebo jiném než závažném trestném činu.
22. Podle čl. 177 odst. 1 „Nezveřejňování údajů z přípravného řízení“ jsou údaje z fáze vyšetřování důvěrné a až do soudního projednání věci mohou být zveřejněny pouze se souhlasem státního zastupitelství a pouze v odůvodněném rozsahu(12).
II. Skutkový stav, spor a předběžná otázka
23. Lietuvos Respublikos generalinė prokuratūra (Nejvyšší státní zastupitelství Litevské republiky) zahájilo interní vyšetřování činnosti A. G., tehdejšího státního zástupce Apygardos prokuratūra (krajské státní zastupitelství, Litva), a to v souvislosti s podezřením na jeho pochybení při výkonu funkce.
24. Komise nejvyššího státního zastupitelství dospěla k závěru, že se A. G. dopustil nesprávného úředního postupu, a navrhla mu uložit disciplinární opatření v podobě propuštění ze služebního poměru.
25. Jednání dotyčného úředníka bylo prokázáno na základě informací získaných z průběhu správního řízení a vyplývajících z úkonů kriminálního zpravodajství, vysvětlení dalších úředníků i samotného navrhovatele, jakož i na základě výsledků dvou přípravných řízení.
26. Konkrétně údajně došlo k telefonické komunikaci mezi A. G. a advokátem jisté podezřelé osoby, týkající se přípravného řízení, jež měl A. G. na starosti, ohledně záležitostí, v nichž tento advokát vystupoval jako obhájce(13).
27. Sledování a zaznamenávání obsahu informací přenášených prostřednictvím sítí elektronických komunikací bylo povoleno soudními příkazy.
28. Nejvyšší státní zástupce uložil A. G. sankci ve formě propuštění ze služebního poměru, proti níž A. G. podal u Vilnius apygardos administracinis teismas (Krajský správní soud ve Vilniusu, Litva) žalobu, v níž se domáhal zrušení tohoto propuštění.
29. Žaloba byla zamítnuta rozsudkem ze dne 16. července 2021, v němž soud prvního stupně konstatoval, že postup kriminálních zpravodajských služeb, jakož i použití údajů získaných těmito službami v rámci disciplinárního řízení, byl zákonný.
30. A. G. podal proti rozsudku prvního stupně odvolání k Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas (Nejvyšší správní soud, Litva), který položil Soudnímu dvoru tuto předběžnou otázku:
„Musí být čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58 […] ve spojení s články 7, 8, 11 a čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie [Listina] vykládán tak, že zakazuje příslušným orgánům veřejné moci používat údaje uchovávané poskytovateli služeb elektronických komunikací, kteří mohou poskytovat informace o údajích a komunikaci uživatele prostředků elektronických komunikací, při vyšetřování zneužití pravomoci veřejného činitele souvisejícího s korupcí, bez ohledu na to, zda byl přístup k těmto údajům v konkrétním případě poskytnut za účelem boje proti závažné trestné činnosti a předcházení závažnému ohrožení veřejné bezpečnosti?“
III. Řízení před Soudním dvorem
31. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla zapsána do rejstříku kanceláře Soudního dvora dne 3. března 2022.
32. Písemná vyjádření předložili A. G., česká, estonská, maďarská, irská, italská a litevská vláda a Evropská komise.
33. V rámci veřejného jednání, které se konalo dne 2. února 2023, vystoupili A. G., francouzská, maďarská, irská a litevská vláda a Komise.
IV. Analýza
A. Přípustnost. Vymezení odpovědi na předběžnou otázku
34. Předkládající soud je správním soudem, který je příslušný k soudnímu přezkumu správních rozhodnutí. Takovou povahu má i rozhodnutí nejvyššího státního zástupce, který úředníkovi státního zastupitelství uložil v souvislosti s jeho jednáním představujícím služební pochybení sankci v podobě propuštění ze služebního poměru.
35. Spor v původním řízení se tedy netýká rozhodnutí soudních orgánů činných v trestním řízení. Ačkoli tato rozhodnutí existují souběžně se správním (disciplinárním) řízením, které vedlo k odvolání z funkce(14), je důležité zdůraznit, že spor vzniká pouze v souvislosti s tímto správním řízením.
36. Vzhledem k uvedenému je předkládací rozhodnutí poněkud nepřesné, pokud jde o skutkové okolnosti sporu, které předznamenávají souvislosti předběžné otázky.
37. Jak zdůraznily česká vláda a Komise, z předkládacího rozhodnutí nelze s jistotou určit, zda se příslušné orgány a) obrátily na poskytovatele služeb elektronických komunikací s cílem získat sporné údaje nebo b) tyto údaje získaly přímo.
38. Tato otázka není v žádném případě zanedbatelná. Závisí na ní určení unijní právní úpravy, která je relevantní pro zodpovězení předběžné otázky. V závislosti na tom, zda se skutky udály tak či onak, je třeba použít:
– směrnici 2002/58, pokud získané údaje vyplývají z povinnosti zpracovávat údaje uložené poskytovatelům služeb elektronických komunikací, nebo
– směrnici 2016/680, pokud údaje obdržel orgán veřejné moci přímo, bez uložení povinností těmto poskytovatelům.
39. V druhém případě by se ochrana osobních údajů řídila vnitrostátním právem, s výhradou použití směrnice 2016/680(15). Důrazem na směrnici 2002/58 by tedy k předběžné otázce mohl být zaujat nevhodný přístup.
40. Maďarská vláda, která je přesvědčena, že osobní údaje byly získány v rámci odposlechu telefonních hovorů prováděného kriminálními zpravodajskými službami, zpochybňuje přípustnost žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce; směrnice 2002/58 by tak nebyla použitelná.
41. Podle názoru Komise by se však:
– směrnice 2016/680 použila v rozsahu, v jakém mají být osobní údaje shromážděné a uchovávané přímo orgány v rámci předchozího vyšetřování trestného činu použity pro účely následného vyšetřování;
– směrnice 2002/58 použila, jak uvedl předkládající soud(16), pokud měly být alespoň některé údaje shromažďovány a uchovávány podle vnitrostátního předpisu přijatého podle čl. 15 odst. 1 této směrnice. Směrnice 2002/58 by tak byla pro řešení sporu relevantní.
42. S tímto přístupem Komise, který navíc jako jediný umožňuje překonat (oprávněné) pochybnosti ohledně přípustnosti, které předkládací rozhodnutí vyvolává, souhlasím.
43. Je-li předběžná otázka chápána takto, relevance směrnice 2002/58 pro odpověď na tuto otázku:
– vychází z domněnky nezbytnosti podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, jež je vlastní všem takovým žádostem, za jejíž položení nese odpovědnost soud, který ji podává(17).
– je připustitelná, pokud se Soudní dvůr domáhá toliko výkladu směrnice 2002/58, kterou považuje z hlediska výsledku sporu za klíčovou(18).
44. Podle předkládajícího soudu jsou totiž pro řízení před ním relevantní:
„i) přístup k údajům uchovávaným poskytovateli služeb elektronických komunikací, a to nejen pro účely boje proti závažné trestné činnosti a předcházení závažnému ohrožení veřejné bezpečnosti, a
ii) využívání uchovávaných údajů získaných za účelem boje proti závažné trestné činnosti a předcházení závažnému ohrožení veřejné bezpečnosti při vyšetřování zneužití pravomoci veřejného činitele souvisejícího s korupcí“(19).
45. Zdá se tedy, že kromě možné existence osobních údajů, jejichž zpracování nemohlo spadat do působnosti směrnice 2002/58 (nýbrž do působnosti směrnice 2016/680), byly při vyšetřování, které vedlo k uložení sankce, užity osobní údaje shromážděné od poskytovatelů služeb elektronických komunikací.
46. Odpověď Soudního dvora se musí omezit na žádost předkládajícího soudu v takové podobě, v jaké ji tento soud předložil. Je proto třeba určit, zda osobní údaje získané a zpracovávané na základě čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58 v rámci trestního vyšetřování mohou být následně použity v (správním) disciplinárním řízení proti úředníkovi ve veřejné službě.
47. Poté, co je takto vymezen rámec žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, je třeba konstatovat, že následující otázky z ní lze vypustit:
– zaprvé ty, které se týkají zákonnosti původního získání osobních údajů podle čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58. Otázka předkládajícího soudu se omezuje na následné použití těchto údajů v disciplinárním řízení, aniž by zpochybňovala zákonnost jejich původního získání(20).
– zadruhé ty, které se týkají použití údajů získaných a zpracovávaných orgány veřejné moci v souvislosti s předchozím vyšetřováním. Ani v tomto bodě, který spadá do působnosti vnitrostátního práva a směrnice 2016/680, předkládající soud nevznáší žádné pochybnosti.
48. Následující úvahy ve věci samé se tedy v zásadě nebudou zabývat výkladem směrnice 2016/680(21). Pokud jde o směrnici 2002/58, jsou tyto úvahy omezeny na použití osobních údajů získaných na jejím základě prostřednictvím takových zpracování, u nichž je nutné předpokládat jejich původní zákonnost vzhledem k tomu, že v původním sporu nebyla zpochybněna.
B. K věci samé
1. Shrnutí judikatury Soudního dvora týkající se používání směrnice 2002/58
49. Z článku 15 odst. 1 první věty směrnice 2002/58 vyplývá, že členské státy mohou přijmout opatření odchylující se od zásady důvěrnosti zakotvené v čl. 5 odst. 1 této směrnice, je-li takové opatření „v demokratické společnosti nezbytné, vhodné a přiměřené“ a „plně“ přiměřené vzhledem k zamýšlenému účelu(22).
50. Zejména možnost členských států odůvodnit omezení práv a povinností stanovených v článcích 5, 6 a 9 směrnice 2002/58 musí být posuzována z hlediska závažnosti zásahu, který takové omezení představuje, a musí být ověřeno, že význam cíle obecného zájmu sledovaného tímto omezením je úměrný závažnosti zásahu(23).
51. „Za účelem splnění požadavku proporcionality musí právní úprava stanovit jasná a přesná pravidla pro rozsah a použití předmětného opatření a stanovit minimální požadavky, tak aby osoby, o jejichž osobní údaje jde, měly dostatečné záruky umožňující účinně chránit tyto údaje před rizikem zneužití. Tato právní úprava musí být právně závazná ve vnitrostátním právu a musí zejména vymezit okolnosti a podmínky, za nichž může být přijato opatření týkající se zpracovávání takových údajů […]“(24).
52. Pokud jde o cíle obecného zájmu, které mohou odůvodnit opatření přijaté na základě čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58, v souladu se zásadou proporcionality panuje mezi těmito cíli hierarchie podle jejich příslušného významu a význam cíle sledovaného takovým opatřením musí být úměrný závažnosti zásahu, který z něj vyplývá(25).
53. V této hierarchii cílů přesahuje zajištění národní bezpečnosti ve světle čl. 4 odst. 2 SEU význam ostatních cílů uvedených v čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58, tj. obrany, veřejné bezpečnosti nebo prevence, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů nebo neoprávněného použití elektronických komunikačních systémů. Do této druhé kategorie spadá boj proti obecné, ač závažné trestné činnosti, a cíl zajistit veřejnou bezpečnost(26).
54. Z této kategorizace cílů vyplývá, že:
– ochrana národní bezpečnosti, která je v hierarchii vytvořené Soudním dvorem na prvním místě, umožňuje zásah tak závažné povahy, jaký představují legislativní opatření umožňující přikázat poskytovatelům služeb elektronických komunikací, aby prováděli plošné a nerozlišující uchovávání provozních a lokalizačních údajů(27).
– V pořadí další nejdůležitější cíl, totiž boj proti závažné trestné činnosti, může ospravedlnit takové zásahy, jako je například cílené uchovávání provozních a lokalizačních údajů nebo IP adres přidělených zdroji připojení, a to po nezbytně nutnou dobu(28).
2. Použití této judikatury v rámci projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce
55. Podle předkládajícího soudu byly předmětné údaje údajně získány prostřednictvím závažného zásahu do práv zaručených články 7, 8 a 11 Listiny(29).
56. Opakuji, že zde nejde o zkoumání původní zákonnosti získání těchto údajů, tj. o posouzení, zda byl zásah dostatečně odůvodněn s ohledem na závažnost trestného činu, proti němuž byl namířen.
57. V obou bodech (závažnost zásahu a závažnost protiprávního jednání) rozhodl předkládající soud způsobem, který není v původním řízení sporný, a proto není pro předběžnou otázku relevantní.
58. V projednávané věci je podle předkládajícího soudu důležité určit, zda tyto údaje: a) mohou být použity i při následném vyšetřování v rámci boje proti nezákonnému jednání obecně (za předpokladu, že do této kategorie spadá jednání, které je předmětem daného disciplinárního opatření) nebo b) mohou být použity pouze při vyšetřování zaměřeném na boj proti závažné trestné činnosti.
59. Česká a irská vláda se zabývaly otázkou, zda lze jednání, jímž se předkládající soud zabývá, považovat za „závažné protiprávní jednání“, a dospěly ke kladné odpovědi.
60. Podle mého názoru však Soudnímu dvoru nepřísluší o této otázce rozhodovat, neboť kvalifikace jednání je věc, o níž rozhoduje předkládající soud.
61. Předkládající soud konstatuje, že pokud lze použití údajů získaných prostřednictvím závažného zásahu do základních práv odůvodnit toliko bojem proti závažné trestné činnosti a předcházení závažným hrozbám pro veřejnou bezpečnost, není možné tyto údaje použít při vyšetřování disciplinárních přestupků týkajících se korupce(30). To znamená v rámci takových vyšetřování, jakým je vyšetřování v této věci.
62. Na základě tohoto posouzení je třeba určit, zda disciplinární přestupky, k jejichž stíhání by mělo být použito daných osobních údajů, musí být z hlediska své závažnosti kvalitativně rovnocenné protiprávním jednáním, která odůvodnila získání těchto údajů(31).
63. Litevská vláda na jednání konstatovala, že k odvolání z funkce došlo z důvodu porušení etiky ze strany potrestaného státního zástupce. Zda lze takové pochybení (únik informací o přípravném řízení) přirovnat k závažnému trestnému činu nebo zda představuje vážné riziko pro zajištění veřejné bezpečnosti, závisí na řadě faktorů, které může ověřit pouze předkládající soud(32).
64. V průběhu jednání byl mnohokrát zmíněn boj proti korupci jakožto jev, který je základem podobných jednání, jako je jednání v předmětné věci. V zájmu přísnosti, která je nutná při všech projevech trestní moci státu, by si diskuse o tomto bodu zasloužila mnoho úhlů pohledu. Například by bylo nutné určit, zda se pojem „korupce“ používá v obecném smyslu nebo se vztahuje na specifický druh jednání, přičemž by bylo zřejmě problematické do něj zahrnout pouhé porušení povinnosti mlčenlivosti, není-li doprovázeno odpovídající výhodou ve prospěch úředníka(33).
65. V každém případě, pokud by předkládající soud měl za to, že porušení profesní etiky, které je zde sankcionováno, je méně závažné než trestný čin, jehož vyšetřování odůvodňuje přijetí opatření podle článku 15 směrnice 2002/58, odpověď na jeho otázku by vyplývala z těchto tvrzení Soudního dvora:
– „Přístup k provozním a lokalizačním údajům uchovávaným poskytovateli na základě opatření přijatého podle čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58, který musí být prováděn plně v souladu s podmínkami vyplývajícími z judikatury, která vyložila směrnici 2002/58, může být v zásadě odůvodněn pouze cílem obecného zájmu, pro který bylo těmto poskytovatelům toto uchovávání uloženo. Jinak je tomu pouze tehdy, když význam cíle sledovaného přístupem přesahuje význam cíle, který je důvodem uchovávání.“(34)
„Z toho zejména vyplývá, že přístup k takovým údajům za účelem stíhání a trestání běžné trestné činnosti nemůže být v žádném případě poskytnut, pokud jejich uchovávání bylo odůvodněno cílem boje proti závažné trestné činnosti nebo a fortiori zajištění národní bezpečnosti.“(35)
66. Platí zde tedy jakási zásada rovnocennosti mezi cíli veřejného zájmu, které odůvodňují získání osobních údajů, a cíli, které odůvodňují jejich následné použití. Jak je uvedeno výše, jedinou výjimkou z této zásady je případ, kdy je význam cíle sledovaného přístupem větší než význam cíle, který odůvodňuje uchovávání.
67. Jiné chápání by bylo zpochybněním systému záruk, které dává směrnice 2002/58: práva, která chrání, by mohla být předmětem závažných zásahů, jež nejsou součástí případů stanovených v článku 15 ani podmínek stanovených v judikatuře Soudního dvora.
68. Zejména obětovat právo na důvěrnost komunikace je ze zákona přípustné pouze s ohledem na konkrétní cíl obecného zájmu, kterému slouží. Zákonnost přístupu k uchovávaným údajům je tedy třeba posuzovat v každém případě jednotlivě, přičemž je třeba zvážit závažnost případu na jedné straně a význam cíle obecného zájmu, jemuž má příslušný zásah sloužit, na straně druhé.
69. Směrnici 2002/58 není možné vykládat tak, že jakmile byl jednou poskytnut přístup v původním případě, kdy to bylo řádně odůvodněno, je otevřena cesta k následnému přístupu (ve skutečnosti k opakovanému použití získaných údajů), a to na základě cíle, který je hierarchicky nižší než v původním případě.
70. V tomto ohledu je možné požadavky týkající se původního přístupu (včetně požadavků stanovených Soudním dvorem, pokud jde o povolení)(36) přenést na případy následného užití stejných údajů jinými orgány.
C. Podpůrně: vliv směrnice 2016/680
71. V dosavadních úvahách jsem uvedl to, co se mi jeví v rámci odpovědi na žádost o rozhodnutí o předběžné otázce jako nejvhodnější, tj. poskytnutí výkladu směrnice 2002/58 předkládajícímu soudu, jak to požaduje.
72. Pokud by údaje, o něž se v tomto případě jedná, nebyly získány podle čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58, ale přímo zpravodajskými službami členského státu v rámci trestního řízení, byla by situace odlišná.
73. V takovém případě by se uplatnila pravidla vnitrostátního práva, s výhradou použití směrnice 2016/680, pokud jde o zpracování osobních údajů získaných v rámci trestního vyšetřování. Předpokládám, že v případech, jako je tento, spadá činnost kriminálních zpravodajských služeb do oblasti působnosti směrnice 2016/680. To se potvrdilo na jednání.
74. Jak jsem uvedl ve svém stanovisku k věci Inspektor v. Inspektorata kam Visshia sadeben savet (Účely zpracování osobních údajů – Trestní vyšetřování)(37), „GDPR a směrnice 2016/680 tvoří soudržný systém, v němž:
– GDPR stanoví obecná pravidla pro ochranu fyzických osob v souvislosti se zpracováním jejich osobních údajů;
– směrnice 2016/680 stanoví zvláštní pravidla pro zpracování těchto údajů v oblasti justiční spolupráce v trestních věcech a policejní spolupráce“(38).
75. Připomněl jsem tedy(39), že:
– „Ochrana poskytovaná režimem tvořeným těmito dvěma ustanoveními je založena na zásadách zákonnosti, korektnosti, transparentnosti a – pro účely projednávané věci – na zásadě přísného omezení shromažďování a zpracování údajů pro účely stanovené zákonem.“
– „Konkrétně článek 5 odst. 1 písm. b) GDPR stanoví, že údaje musí být ‚shromažďovány pro určité, výslovně vyjádřené a legitimní účely a nesmějí být dále zpracovávány způsobem, který je s těmito účely neslučitelný‘. Stejné znění má také, jakožto lex specialis, čl. 4 odst. 1 písm. b) směrnice 2016/680.“
– „Osobní údaje tedy nelze shromažďovat a zpracovávat obecně, ale pouze pro určité účely a za podmínek zákonnosti stanovených unijním normotvůrcem.“(40)
– „Zásada přísné vazby mezi shromažďováním a zpracováním údajů na jedné straně a účely, kterým mají obě operace sloužit, na straně druhé není absolutní, neboť jak GDPR, tak směrnice 2016/680 umožňují určitou flexibilitu […]“
76. Na základě toho, jak Soudní dvůr vyložil čl. 4 odst. 2 směrnice 2016/680(41), je stěží přípustné, aby osobní údaje shromážděné v průběhu trestního řízení byly použity ke stejnému účelu v rámci následného disciplinárního řízení proti úředníkovi.
77. Musím však připomenout, že podle čl. 4 odst. 2 směrnice 2016/680 „zpracování stejným nebo jiným správcem pro kterýkoli účel uvedený v čl. 1 odst. 1 jiný než účel, pro nějž byly osobní údaje shromážděny, je přípustné, pokud:
– je správce oprávněn zpracovávat takové osobní údaje pro takový účel v souladu s právem Unie či členského státu a
– je zpracování pro tento jiný účel nezbytné a přiměřené v souladu s právem Unie či členského státu“.
78. Na základě tohoto předpokladu musí předkládající soud posoudit, zda (jiný) účel dalšího zpracování spadá či nespadá pod účely uvedené v čl. 1 odst. 1 směrnice 2016/680:
– V prvním případě (další použití ad intra) je třeba ověřit, zda jsou splněny obě podmínky stanovené v čl. 4 odst. 2 směrnice 2016/680.
– Ve druhém případě (další použití ad extra) se použije čl. 9 odst. 1 směrnice 2016/680.
1. Použití údajů podle čl. 4 odst. 2 směrnice 2016/680
79. Pokud jde o první ze dvou podmínek tohoto ustanovení, bude splněna pouze tehdy, pokud má právní úprava členského státu podobu zákona(42) stanovujícího, kdy je správce oprávněn zpracovávat osobní údaje. Takový zákon musí navíc obsahovat závazná, jasná a přesná pravidla(43).
80. To je však samozřejmě otázka, kterou musí ověřit předkládající soud po analýze článku 177 trestního řádu, čl. 19 odst. 3 zákona o kriminálním zpravodajství a doporučení nejvyššího státního zastupitelství(44). Na základě těchto hledisek bude muset posoudit, do jaké míry vnitrostátní právo umožňuje, aby informace získané v rámci trestního řízení byly za určitých podmínek použity v rámci vyšetřování disciplinárních přestupků. V tomto ohledu mohou být užitečné úvahy obsažené v rozsudku ESLP ve věci Adomaitis(45).
81. Pokud jde o druhou podmínku, předkládající soud bude muset posoudit, zda při zpracování údajů, které jsou předmětem této věci, byl zásah nezbytný a přiměřený(46).
82. K tomuto posouzení mohou opět přispět prohlášení obsažená v rozsudku ESLP ve věci Adomaitis:
– pokud jde o nezbytnost, bude třeba zvážit, do jaké míry bylo, vzhledem k nedostatečnému prokázání jiných dostupných údajů v průběhu disciplinárního řízení, pro úspěch současného vyšetřování skutečně nezbytné použít předmětné údaje(47).
– pokud jde o přiměřenost, je třeba posoudit závažnost přestupku, který je důvodem pro disciplinární řízení, přičemž je třeba mít na paměti, jak tvrdí litevská vláda a vyplývá z rozsudku ESLP ve věci Adomaitis(48), použití osobních údajů je vyhrazeno pro případy protiprávních jednání, za jejichž spáchání se předpokládá nejpřísnější disciplinární opatření, tj. odvolání z funkce.
2. Použití údajů podle článku 9 směrnice 2016/680
83. Podle čl. 9 odst. 1 směrnice 2016/680 osobní údaje shromážděné příslušnými orgány pro účely uvedené v čl. 1 odst. 1 smějí být zpracovávány pro účely neuvedené v čl. 1 odst. 1“, pokud takové zpracování povoluje právo Unie nebo členského státu. Pro tyto účely se použije GDPR, ledaže se zpracování provádí v rámci činností, které nespadají do oblasti působnosti práva Unie(49).
84. V případě, že předkládající soud bude mít za to, že čl. 4 odst. 2 směrnice 2016/680 nelze použít, bude muset použít nařízení GDPR. V rámci tohoto nařízení je třeba určit, zda je kromě zákonného ustanovení splněna alespoň jedna z podmínek zákonnosti zpracování osobních údajů taxativně uvedených v čl. 6 odst. 1 nařízení.
V. Závěry
85. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhuji Soudnímu dvoru, aby odpověděl Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas (Nejvyšší správní soud, Litva) takto:
„1. Článek 15 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) ve spojení s články 7, 8, 11 a čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie
musí být vykládán v tom smyslu, že
neumožňuje příslušným orgánům veřejné moci shromažďovat údaje uchovávané poskytovateli služeb elektronických komunikací, které mohou podávat podrobné informace o uživateli, a používat je v souvislosti s vyšetřováním jednání představujících méně závažná protiprávní jednání než ta, jejichž vyšetřování může v daném okamžiku odůvodňovat přístup k těmto údajům.
2. Podpůrně:
Článek 9 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV, ve spojení s články 6 a 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES, s ohledem na články 7 a 8 Listiny základních práv Evropské unie,
musí být vykládán v tom smyslu, že
nebrání tomu, aby byly ve správním řízení disciplinární povahy použity osobní údaje, které orgán veřejné moci získal zákonným způsobem a přímo v rámci trestního vyšetřování, jsou-li toto řízení a toto vyšetřování v souladu s jasnými, přesnými a závaznými pravidly vnitrostátního práva vzájemně propojena, slouží-li použití těchto údajů legitimnímu účelu a je-li nezbytné a přiměřené, což musí posoudit soudní orgán.“