ROZSUDEK TRIBUNÁLU (čtvrtého senátu)

13. září 2013(*)

„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Trh parafínových vosků – Trh parafínového gáče – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES – Stanovení cen a rozdělení trhů – Důkaz o existenci kartelové dohody – Pojem jediného a trvajícího protiprávního jednání – Doba trvání protiprávního jednání – Přerušení protiprávního jednání – Pokyny pro výpočet pokut z roku 2006 – Rovné zacházení – Presumpce neviny – Přičitatelnost protiprávního jednání – Odpovědnost mateřské společnosti za porušení pravidel hospodářské soutěže jejími dceřinými společnostmi – Rozhodující vliv vykonávaný mateřskou společností – Domněnka v případě vlastnictví 100% kapitálu – Přiměřenost – Zaokrouhlovací metoda – Plná jurisdikce“

Ve věci T‑566/08,

Total Raffinage Marketing, se sídlem v Puteaux (Francie), zastoupená A. Vandencasteelem, C. Falmagnem, C. Lemairem a S. Naudinem, advokáty,

žalobkyně,

proti

Evropské komisi, zastoupené F. Castillem de la Torre a A. Biolanem, jako zmocněnci, ve spolupráci s N. Coutrelis, advokátkou,

žalované,

jejímž předmětem je návrh na částečné zrušení rozhodnutí Komise C (2008) 5476 final ze dne 1. října 2008 v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/39.181 – Svíčkové vosky), jakož i podpůrně návrh na snížení pokuty uložené žalobkyni,

TRIBUNÁL (čtvrtý senát),

ve složení O. Czúcz (zpravodaj), předseda, I. Labucka a K. O’Higgins, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: C. Kristensen, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 20. října 2010,

vydává tento

Rozsudek

 Skutkový základ sporu

1        Rozhodnutím C (2008) 5476 final ze dne 1. října 2008 v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/39.181 — Svíčkové vosky) (dále jen „napadené rozhodnutí“) Komise Evropských společenství určila, že žalobkyně, Total Raffinage Marketing SA (původně Total France SA), a její mateřská společnost vlastnící 100 % jejího kapitálu, Total SA, porušily společně s dalšími podniky čl. 81 odst. 1 ES a čl. 53 odst. 1 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP) tím, že se účastnily kartelové dohody na trhu parafínových vosků v EHP a na německém trhu parafínového gáče.

2        Kromě žalobkyně a její mateřské společnosti Total SA (dále jen společně „skupina Total“ nebo „Total“), bylo napadené rozhodnutí určeno těmto společnostem: ENI SpA, Esso Deutschland GmbH, Esso Société Anonyme Française, ExxonMobil Petroleum and Chemical BVBA a Exxon Mobil Corp. (dále jen společně „ExxonMobil“), H&R ChemPharm GmbH, H&R Wax Company Vertrieb GmbH a Hansen & Rosenthal KG (dále jen společně „H&R“), Tudapetrol Mineralölerzeugnisse Nils Hansen KG, MOL Nyrt., Repsol YPF Lubricantes y Especialidades SA, Repsol Petróleo SA a Repsol YPF SA (dále jen společně „Repsol“), Sasol Wax GmbH, Sasol Wax. International AG, Sasol Holding in Germany GmbH a Sasol Ltd (dále jen společně „Sasol“), Shell Deutschland Oil GmbH, Shell Deutschland Schmierstoff GmbH, Deutsche Shell GmbH, Shell International Petroleum Company Ltd, The Shell Petroleum Company Ltd, Shell Petroleum NV a The Shell Transport and Trading Company Ltd (dále jen společně „Shell“), RWE Dea AG a RWE AG (dále jen společně „RWE“) (bod 1 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

3        Parafínové vosky jsou vyráběny v rafineriích ze surové ropy. Používají se k výrobě výrobků, jako jsou svíčky, chemikálie, pneumatiky a výrobky automobilového průmyslu, jakož i v gumárenském průmyslu a odvětvích pryže, obalů, lepidel a žvýkaček (bod 4 napadeného rozhodnutí).

4        Parafínový gáč je surovina nezbytná pro výrobu parafínových vosků. Vyrábí se v rafineriích jako vedlejší produkt vznikající při výrobě základních olejů ze surové ropy. Je také prodáván konečným uživatelům, například výrobcům dřevotřískových desek (bod 5 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

5        Komise zahájila své šetření poté, co ji Shell Deutschland Schmierstoff v dopise ze dne 17. března 2005 informovala o existenci kartelové dohody a podala žádost o ochranu před pokutou na základě oznámení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (Úř. věst. 2002, C 45, s. 3, dále jen „oznámení o spolupráci z roku 2002“) (bod 72 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

6        Dne 28. a 29. dubna 2005 provedla Komise podle čl. 20 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 [ES] a 82 [ES] (Úř. věst 2003, L 1 s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205) šetření na místě v prostorách „H & R/Tudapetrol“, ENI, MOL, jakož i v prostorách patřících společnostem skupin Sasol, ExxonMobil, Repsol a Total (bod 75 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

7        Dne 29. května 2007 zaslala Komise oznámení námitek společnostem uvedeným v bodě 2 výše, včetně společnosti Total France (bod 85 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Total France na oznámení námitek odpověděla dopisem ze dne 14. srpna 2007.

8        Dne 10 a 11. prosince 2007 Komise uspořádala slyšení, kterého se Total France zúčastnila (bod 91 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

9        V napadeném rozhodnutí se Komise, vzhledem k důkazům, které měla, domnívala, že se osoby, kterým bylo určeno a které tvoří většinu výrobců parafínových vosků a parafínového gáče v EHP, podílely na jediném, komplexním a trvajícím porušování článku 81 Smlouvy o ES a článku 53 Dohody o EHP, zahrnujícím území EHP. Protiprávní jednání spočívalo v dohodách nebo jednáních ve vzájemné shodě týkajících se stanovení cen a výměny a zpřístupňování citlivých obchodních informací ohledně parafínových vosků (dále jen „hlavní část protiprávního jednání“). Co se týče společností RWE (později Shell), ExxonMobil, MOL, Repsol, Sasol a Total, týkalo se protiprávní jednání vztahující se na parafínové vosky také rozdělení zákazníků nebo trhů (dále jen „druhá část protiprávního jednání“). Kromě toho se protiprávní jednání, kterého se dopustily RWE, ExxonMobil, Sasol a Total rovněž týkalo parafínového gáče prodávaného konečným zákazníkům na německém trhu (dále jen „složka protiprávního jednání týkající se parafínového gáče“) (body 2, 95, 328 odůvodnění a článek 1 napadeného rozhodnutí).

10      Protiprávní jednání byla konkretizována na protisoutěžních schůzkách nazývaných jejich účastníky „technické schůzky“ nebo někdy schůzky „Blauer Salon“ a na „schůzkách týkajících se parafínového gáče“ věnovaných konkrétně otázkám týkajícím se parafínového gáče.

11      Podle napadeného rozhodnutí se zaměstnanci společnosti Total France přímo podíleli na protiprávním jednání po celou dobu jeho trvání. Komise tedy shledala společnost Total France odpovědnou z důvodu její účasti na kartelové dohodě (body 555 a 556 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Kromě toho byla Total France v období od roku 1990 do konce protiprávního jednání vlastněna, přímo nebo nepřímo, ve výši přesahující 98 % základního kapitálu společností Total SA. Komise se domnívala, že z tohoto důvodu bylo možno mít za to, že Total SA vykonávala rozhodující vliv na chování společnosti Total France, jelikož obě společnosti byly součástí jednoho podniku (body 557 až 559 odůvodnění napadeného rozhodnutí). V odpovědi na ústní otázku položenou na jednání týkající se přičtení odpovědnosti své mateřské společnosti, žalobkyně odkázala na veškeré informace poskytnuté společností Total SA v související věci T‑548/08, Total SA v. Komise, ve které byl vydán rozsudek tento den. V uvedeném případě Total SA v odpovědi na písemnou otázku Tribunálu uvedla, že během období protiprávního jednání přímo nebo nepřímo stoprocentně vlastnila společnost Total France.

12      Výše pokut uložených v projednávané věci byla spočítána na základě pokynů pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 (Úř. věst. 2006, C 210, s. 2) (dále jen „pokyny pro výpočet pokut z roku 2006“), které byly v platnosti v okamžiku oznámení námitek společnostem uvedeným v bodě 2 výše.

13      V případě žalobkyně Komise nejprve zohlednila hodnotu ročního obratu na dotčených trzích. Ten představuje částku 31 133 865 eur (z toho 1 993 620 eur za parafínový gáč).

14      Poté Komise z důvodu závažnosti protiprávního jednání zohlednila 18 % roční hodnoty tržeb za parafínové vosky a 15 % roční hodnoty tržeb za parafínový gáč. Takto získané částky byly vynásobeny, z důvodu doby trvání protiprávního jednání, koeficientem 13 pro parafínové vosky a koeficientem 7 pro parafínový gáč. Stejně tak Komise podle bodu 25 pokynů z roku 2006 do základní částky pokuty přidala dodatečnou částku (tzv. „vstupní poplatek“), představující 18 % hodnoty ročních tržeb za parafínové vosky a 15 % roční hodnoty tržeb za parafínový gáč. Takto Komise došla ke stanovení základní částky pokuty ve výši 75 390 000 eur pro Total (bod 671 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

15      Komise ve vztahu k žalobkyni neshledala žádnou přitěžující nebo polehčující okolnost, takže základní částka pokuty nebyla z tohoto důvodu upravena. Nicméně Komise za účelem odrazujícího účinku pokuty stanovila s přihlédnutím k celkovému obratu skupiny Total na základě odstavce 30 pokynů z roku 2006 koeficient 1,7. Vynásobením základní částky tímto koeficientem tak Komise došla k upravené základní částce pokuty ve výši 128 163 000 eur.

16      Při nesnížení částky pokuty na základě oznámení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (Úř. věst 2002, C 45, s. 3; Zvl. vyd. 08/01, s. 171) se upravená základní částka pokuty ve výši 128 163 000 eur rovná celkové částce pokuty (bod 785 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

17      Napadené rozhodnutí obsahuje mimo jiné následující ustanovení:

„Článek 1

Následující podniky porušily čl. 81 odst. 1 [ES] a od 1. ledna 1994 článek 53 Dohody o EHP tím, že se během uvedených období účastnily trvající dohody nebo jednání ve vzájemné shodě v odvětví parafínových vosků na společném trhu a od 1. ledna 1994 v rámci EHP:

[…]

Total France SA: od 3. září 1992 do 28. dubna 2005 a

Total SA: od 3. září 1992 do 28. dubna 2005.

Pokud jde o následující podniky, týká se protiprávní jednání v uvedených obdobích parafínového gáče prodávaného konečným zákazníkům na německém trhu:

Total France SA: od 30. října do 12. května 2004 a

Total SA: 30. října do 12. května 2004.

[…]

Článek 2

Z důvodu protiprávního jednání uvedeného v článku 1 se ukládají tyto pokuty:

ENI SpA: 29 120 000 eur,

Esso Société Anonyme Française: 83 588 400 eur,

z toho společně a nerozdílně s:

ExxonMobil Petroleum and Chemical BVBA a ExxonMobi1 Corporation ve výši 34 670 400 eur, z toho společně a nerozdílně s Esso Deutschland GmbH ve výši 27 081 600 eur,

Tudapetrol Mineralölerzeugnisse Nils Hansen KG: 12 000 000 eur,

Hansen & Rosenthal KG společně a nerozdílně se společností H&R Wax Company Vertrieb GmbH: 24 000 000 eur,

z toho společně a nerozdílně s

H&R ChemPharm GmbH ve výši 22 000 000 eur,

MOL Nyrt.: 23 700 000 eur,

Repsol YPF Lubricantes y Especialidades SA společně a nerozdílně s Repsol Petróleo SA a Repsol YPF SA: 19 800 000 eur,

Sasol Wax GmbH: 318 200 000 eur,

z toho společně a nerozdílně s

Sasol Wax International AG, Sasol Holding in Germany GmbH a Sasol Limited ve výši 250 700 000 eur,

Shell Deutschland Oil GmbH, Shell Deutschland Schmierstoff GmbH, Deutsche Shell GmbH, Shell International Petroleum Company Limited, Shell Petroleum Company Limited, Shell Petroleum NV a Shell Transport and Trading Company Limited: 0 eur,

RWE-Dea AG společně a nerozdílně s RWE AG: 37 440 000 eur,

Total France SA společně a nerozdílně s Total SA: 128 163 000 eur.“

 Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

18      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 17. prosince 2008 žalobkyně podala projednávanou žalobu.

19      Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil články 1 a 2 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž se jí dotýká,

–        podpůrně, snížil výši pokuty, která jí byla uložena v článku 2 napadeného rozhodnutí,

–        uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

20      Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl žalobu,

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

21      Na podporu svých návrhových žádání směřujících k částečnému zrušení napadeného rozhodnutí a snížení částky jí uložené pokuty žalobkyně vznáší jedenáct žalobních důvodů.

22      První žalobní důvod vychází z porušení článku 81 ES a porušení povinnosti uvést odůvodnění, pokud jde o posouzení složky protiprávního jednání týkající se parafínového gáče. Druhý žalobní důvod vychází z porušení článku 81 ES a porušení povinnosti uvést odůvodnění, pokud jde o provádění praktik týkajících se parafínových vosků. Třetí žalobní důvod vychází z porušení článku 81 ES a porušení zásad presumpce neviny, právní jistoty a rovného zacházení, pokud jde o účast žalobkyně na protiprávním jednání po 12. květnu 2004. Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení článku 81 ES a zásady presumpce neviny v souvislosti s tím, že Komise nevzala v úvahu přerušení účasti žalobkyně na dotčených praktikách. Pátý žalobní důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění a porušení pokynů z roku 2006 z důvodu nezohlednění neprovedení kartelové dohody. Šestý žalobní důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění a pokynů z roku 2006 při určení referenčního období sloužícího pro vypočet základní částky pokuty. Sedmý žalobní důvod vychází z porušení pokynů z roku 2006 a zásady proporcionality, pokud jde o určení procentního podílu hodnoty tržeb za prodej parafínového gáče, který má být zohledněn. Osmý žalobní důvod vychází z porušení nařízení č. 1/2003 a zásad proporcionality, rovného zacházení a presumpce neviny, pokud jde o metodu výpočtu stanovenou v pokynech z roku 2006. Devátý žalobní důvod vychází z porušení pokynů z roku 2006 a zásad individualizace trestu a sankcí a zásady proporcionality, pokud jde o určení dodatečné částky pokuty za účelem odrazujícího účinku. Desátý žalobní důvod vychází z porušení zásady proporcionality v rámci stanovení výše pokuty. Jedenáctý žalobní důvod vychází z porušení článku 81 ES, pokud jde o přičtení protisoutěžního jednání společnosti Total France její mateřské společnosti, Total SA. Kromě toho žalobkyně na jednání předložila dvanáctý žalobní důvod, vycházející z porušení jejího práva na obhajobu z důvodu zahrnutí obratů jiných společností skupiny Total do hodnoty tržeb použité pro výpočet výše pokuty.

23      Tribunál považuje za vhodné začít zkoumáním druhého žalobního důvodu.

1.     K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článku 81 ES a povinnosti uvést odůvodnění, pokud jde o praktiky týkající se parafínových vosků

24      Nejprve je třeba připomenout, že se Komise v druhém bodě odůvodnění napadeného rozhodnutí, nazvaném „Shrnutí protiprávního jednání“, domnívala, že se osoby, jimž je toto rozhodnutí určeno, podílely na jediném, komplexním a trvajícím porušování článku 81 ES a článku 53 Dohody o EHP. Pokud jde o parafínové vosky, toto protiprávní jednání spočívalo „v dohodách nebo jednáních ve vzájemné shodě týkajících se stanovení cen a výměny a vyzrazování citlivých obchodních informací“ (hlavní část protiprávního jednání) a v „rozdělení zákazníků nebo trhů“ (druhá část protiprávního jednání).

25      Žalobkyně tvrdí, že posouzení důkazů týkajících se prvních dvou částí protiprávního jednání, týkajících se parafínových vosků, ze strany Komise, je chybné. Komise tím podle ní porušila článek 81 ES a povinnost uvést odůvodnění.

26      V první části tohoto žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že z výčtu jednání spadajících do hlavní části protiprávního jednání lze prokázat pouze výměny informací o situaci na trhu parafínových vosků, objemu tržeb a úrovně uplatňovaných cen, zatímco dohody a jednání ve vzájemné shodě týkající se stanovení ceny parafínových vosků nemohou být, pokud jde o žalobkyni, na základě údajů ze spisu platně prokázány.

27      Ve druhé části žalobkyně tvrdí, že Komise protiprávně nevzala v úvahu neexistenci důkazu o provedení dohod o stanovení ceny.

28      Ve třetí části žalobkyně Komisi vytýká, že důkazy ve spisu neumožňují prokázat její účast na druhé části protiprávního jednání, totiž rozdělení zeměpisných trhů a zákazníků na technických schůzkách, pokud jde o parafínové vosky.

29      Ve čtvrté části žalobkyně uvádí, že hospodářská analýza prodejních cen, kterou předložila, vyvrací její údajné připojení se k dohodě o cenách.

 Úvodní poznámky

 K pojmům „dohoda“ a „jednání ve vzájemné shodě“

30      Podle článku 81 odst. 1 ES jsou se společným trhem neslučitelné, a proto zakázané, veškeré dohody mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejichž cílem nebo výsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na společném trhu.

31      K dohodě ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES stačí, aby dotčené podniky vyjádřily svou společnou vůli chovat se na trhu určitým způsobem (rozsudky Tribunálu ze dne 17. prosince 1991, Hercules Chemicals v. Komise, T‑7/89, Recueil, s. II‑1711, bod 256, a ze dne 20. března 2002, HFB a další v. Komise, T‑9/99, Recueil, s. II‑1487, bod 199).

32      Lze se domnívat, že dohoda ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES je uzavřena, jakmile existuje shoda vůle k omezení hospodářské soutěže jako takovému, i když konkrétní prvky zamýšleného omezení jsou ještě předmětem jednání (v tomto smyslu viz rozsudek HFB a další v. Komise, bod 31 výše, body 151 až 157 a 206).

33      Pojem „jednání ve vzájemné shodě“ se týká formy koordinace mezi podniky, která ač nedospěla až k uzavření dohody ve vlastním slova smyslu, vědomě nahrazuje rizika hospodářské soutěže praktickou spoluprací mezi podniky (rozsudky Soudního dvora ze dne 8. července 1999, Komise v. Anic Partecipazioni, C‑49/92 P, Recueil, s. I‑4125, bod 115, a Hüls v. Komise, C‑199/92 P, Recueil, s. I‑4287, bod 158).

34      V tomto ohledu čl. 81 odst. 1 ES brání jakýmkoliv přímým nebo nepřímým kontaktům mezi hospodářskými subjekty, které jsou takové povahy, že buď ovlivňují tržní jednání skutečných nebo potenciálních soutěžitelů, nebo odhalují takovému soutěžiteli tržní jednání, ke kterému je dotčený hospodářský subjekt rozhodnut nebo které zamýšlí na trhu přijmout, jestliže je účelem nebo důsledkem těchto kontaktů omezení hospodářské soutěže (v tomto smyslu viz rozsudek Komise v. Anic Partecipazioni, bod 33 výše, body 116 a 117).

 K zásadám posouzení důkazů

35      Podle judikatury je Komise povinna předložit důkaz o protiprávní jednání, které konstatuje, a uvést důkazy, které mohou právně dostačujícím způsobem prokázat existenci skutečností zakládajících protiprávní jednání (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 17. prosince 1998, Baustahlgewebe v. Komise, C‑185/95 P, Recueil, s. I‑8417, bod 58, a rozsudek Tribunálu ze dne 27. září 2006, Dresdner Bank a další. v. Komise, T‑44/02 OP, T‑54/02 OP, T‑56/02 OP, T‑60/02 OP a T‑61/02 OP, Sb. rozh. s. II‑3567, bod 59 a citovaná judikatura).

36      Co se týče rozsahu soudního přezkumu, podle ustálené judikatury, pokud je Tribunálu předložena žaloba na neplatnost rozhodnutí vydaného podle čl. 81 odst. 1 ES, musí Tribunál obecně provést úplný přezkum otázky, zda jsou splněny podmínky pro použití čl. 81 odst. 1 ES, či nikoli (viz rozsudek Tribunálu ze dne 26. října 2000, Bayer v. Komise, T‑41/96, Recueil, s. II‑3383, bod 62 a citovaná judikatura).

37      Pakliže má soud v tomto kontextu pochybnosti, musí být tato skutečnost ku prospěchu podniku, jemuž je určeno rozhodnutí, které konstatuje protiprávní jednání. Soudce tedy nemůže dospět k závěru, že Komise existenci předmětného protiprávního jednání prokázala právně dostačujícím způsobem, jestliže má o této otázce stále pochybnosti, zejména v rámci žaloby směřující ke zrušení rozhodnutí, jímž se ukládá pokuta (rozsudek Dresdner Bank a další v. Komise, bod 35 výše, bod 60).

38      V posledně uvedené situaci je totiž nezbytné zohlednit zásadu presumpce neviny, jak vyplývá zejména z čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950, která je součástí základních práv, jež představují obecné zásady práva Evropské unie. S ohledem na povahu dotčených protiprávních jednání, jakož i na povahu a stupeň přísnosti souvisejících sankcí se zásada presumpce neviny použije zejména na řízení, která se týkají porušení pravidel hospodářské soutěže použitelných pro podniky a v rámci kterých může být rozhodnuto o pokutách nebo penále (v tomto smyslu viz rozsudek Dresdner Bank a další v. Komise, bod 35 výše, bod 61 a citovaná judikatura).

39      Komise tedy musí předložit přesné a shodující se důkazy, aby prokázala existenci protiprávního jednání. Nicméně je třeba zdůraznit, že není nutné, aby každý z důkazů předložených Komisí odpovídal těmto kritériím se zřetelem na každý prvek protiprávního jednání. Stačí, aby tomuto požadavku odpovídal soubor nepřímých důkazů, kterého se orgán odvolává, posuzovaný jako celek (viz rozsudek Dresdner Bank a další v. Komise, bod 35 výše, body 62 a 63 a citovaná judikatura).

40      Nepřímé důkazy, kterých se Komise v rozhodnutí dovolává, aby prokázala porušení čl. 81 odst. 1 ES podnikem, musí být posuzovány nikoliv izolovaně, ale jako celek (viz rozsudek Tribunálu 8. července 2008, BPB v. Komise, T‑53/03, Sb. rozh. s. II‑1333, bod 185 a citovaná judikatura).

41      Rovněž je třeba podotknout, že Komise je v praxi často povinna prokázat existenci protiprávního jednání za podmínek, které jsou pro plnění této úlohy nepříznivé, pokud od doby vzniku skutečností zakládajících protiprávní jednání, mohlo uplynout několik let a pokud s Komisí aktivně nespolupracovalo několik vyšetřovaných podniků. Komisi sice nevyhnutně přísluší prokázat, že protiprávní dohoda o stanovení cen byla uzavřena, avšak by bylo přehnané požadovat, aby mimoto podala důkaz o specifickém mechanismu, kterým mělo být tohoto cíle dosaženo. Pro podnik, který je odpovědný za protiprávní jednání, by totiž bylo příliš jednoduché vyhnout se jakékoli sankci, pokud by mohl argumentovat nejasnou povahou informací uvedených ve vztahu k fungování protiprávní dohody i přesto, že jsou existence dohody a její protisoutěžní cíl dostatečně prokázány. Podniky se v takové situaci mohou účinně bránit, pokud mají příležitost vyjádřit se ke všem důkazům uvedeným proti nim Komisí (rozsudek Tribunálu ze dne 8. července 2004, JFE Engineering a další. v. Komise, T‑67/00, T‑68/00, T‑71/00 a T‑78/00, Sb. rozh. s. II‑2501, bod 203).

42      Stran důkazů, které mohou být uplatněny k prokázání porušení článku 81 ES, platí totiž v unijním právu zásada volného hodnocení důkazů (rozsudek Tribunálu ze dne 8. července 2004, Dalmine v. Komise, T‑50/00, Sb. rozh. s. II‑2395, bod 72).

43      Pokud jde o důkazní hodnotu různých důkazů, jediným kritériem pro hodnocení předložených důkazů je jejich hodnověrnost (rozsudek Dalmine v. Komise, bod 42 výše, bod 72).

44      Podle obecných pravidel v oblasti dokazování závisí hodnověrnost, a tedy důkazní hodnota dokumentu na jeho původu, okolnostech jeho vypracování, osobě, které je určen a jeho obsahu (rozsudek Tribunálu ze dne 15. března 2000, Cimenteries CBR a další v. Komise, T‑25/95, T‑26/95, T‑30/95 až T‑32/95, T‑34/95 až T‑39/95, T‑42/95 až T‑46/95, T‑48/95, T‑50/95 až T‑65/95, T‑68/95 až T‑71/95, T‑87/95, T‑88/95, T‑103/95 a T‑104/95, Recueil, s. II‑491, body 1053 a 1838).

45      Pokud se Komise pro učinění závěru o existenci protiprávního jednání opírá pouze o chování podniků na trhu, stačí, aby tyto podniky prokázaly existenci okolností, které poskytují jiné vysvětlení skutkového stavu zjištěného Komisí, a umožňují tak nahradit vysvětlení skutkového stavu, které Komise použila k závěru, že došlo k porušení unijních pravidel hospodářské soutěže jiným přijatelným vysvětlením skutečností (v tomto smyslu viz rozsudek JFE Engineering a další v. Komise, bod 41 výše, bod 186).

46      Naproti tomu v případě, že Komise vycházela z listinných důkazů, musejí dotyčné podniky předložit nejen pouhou přesvědčivou alternativu k tezi Komise, nýbrž tvrdit nedostatečnost důkazů použitých v napadeném rozhodnutí k prokázání existence protiprávního jednání (rozsudek JFE Engineering a další v. Komise, bod 41 výše, bod 187). Takové podání důkazů neporušuje zásadu presumpci neviny (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 8. července 1999, Montecatini v. Komise, C‑235/92 P, Recueil, s. I‑4539, bod 181).

47      Jelikož jsou zákaz účasti na protisoutěžních praktikách a dohodách, jakož i sankce, které mohou pachatele postihnout, obecně známé, je obvyklé, že se činnosti, se kterými jsou tyto praktiky a dohody spojeny, odehrávají tajně, že setkání se konají tajně a že související dokumentace je omezena na minimum. Od Komise tedy nelze vyžadovat, aby předložila písemnosti výslovně prokazující navázání kontaktu mezi dotčenými hospodářskými subjekty. I když Komise objeví takové písemnosti, jsou obvykle útržkovité a rozptýlené, takže se často ukazuje jako nezbytné rekonstruovat některé podrobnosti dedukcemi. Existenci protisoutěžního jednání nebo protisoutěžní dohody lze tedy dovodit z určitého počtu shod okolností a indicií, které, jsou-li nahlíženy vcelku, mohou při neexistenci jiného soudržného vysvětlení představovat důkaz porušení pravidel hospodářské soutěže (rozsudek Soudního dvora ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise, C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, Recueil, s. I‑123, body 55 až 57; viz rovněž rozsudek Dresdner Bank a další v. Komise, bod 35 výše, body 64 a 65 a citovaná judikatura).

48      Ze zásady volného hodnocení důkazů vyplývá, že i v případě, že neexistence listinných důkazů může být v rámci celkového posouzení souboru nepřímých důkazů uplatněných Komisí relevantní, nemá sama o sobě za následek, že je dotyčný podnik schopen zpochybnit tvrzení Komise předložením alternativního vysvětlení skutkového stavu. Tak je tomu pouze v případě, kdy důkazy předložené Komisí neumožňují prokázat existenci protiprávního jednání jednoznačně a vyžadují výklad (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 12. září 2007, Coats Holdings a Coats v. Komise, T‑36/05, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 74).

49      Výše citovaná judikatura se obdobně vztahuje i na článek 53 dohody o EHP.

 K první části, týkající se údajné neexistence důkazu umožňujícího prokázat dohody nebo jednání ve vzájemné shodě s cílem stanovení ceny parafínových vosků

50      V rámci této části žalobkyně popírá zásady uplatněné Komisí při posouzení důkazů a zpochybňuje posouzení důkazů, pokud jde o technické schůzky, ohledně nichž Komise konstatovala dohodu nebo jednání ve vzájemné shodě s cílem stanovení ceny parafínových vosků.

 K popisu hlavní části protiprávního jednání v napadeném rozhodnutí

51      V bodě 4.1 napadeného rozhodnutí, nazvaném „Základní zásady a fungování kartelové dohody“, Komise popsala obsah praktik stanovení ceny takto:

„[…]

(106) Technické schůzky byly vždy rozděleny do dvou částí: úvodní diskuse o technických otázkách, následovaná diskusemi protisoutěžní povahy týkajícími se, mimo jiné, stanovení cen, rozdělení trhů a zákazníků (v některých případech), jakož i výměny a vyzrazování důvěrných obchodních informací, jako jsou současné a budoucí cenová politiky, zákazníci, výrobní kapacity a objemy tržeb.

(107) Diskuse týkající se cen a potenciálního zvýšení cen se obvykle konaly na konci technických schůzek. Obvykle Sasol analyzovala diskuse týkající se ceny, pak však byly ceny a cenové strategie diskutovány všemi účastníky formou vyjádření všech zúčastněných. Diskuse se týkaly jak zvyšování cen a indikativních cen pro jednotlivé zákazníky a obecného zvyšování cen, jakož i minimálních cen a indikativních cen pro celý trh. Zvyšování cen bylo obvykle dohodnuto v absolutních číslech a nikoli v procentech (například 60 eur za tunu pro plně rafinované parafínové vosky). Minimální ceny nebyly dohodnuty pouze tehdy, když existovala dohoda o zvýšení cen, ale i v případě, kdy zvýšení cen nebylo uskutečnitelné (např. v období poklesu cen).

[…]

(109) Zástupci podniků si mimoto vyměňovali citlivé obchodní informace a vyzrazovali svou obecnou strategii.

(110) Podniky byly, s výjimkou MOL, zastoupeny zástupci, kteří měli pravomoc určit cenovou strategii svého podniku a stanovit ceny pro jednotlivé zákazníky […].

(111) Během většiny technických jednání se diskuse o cenách týkaly parafínových vosků obecně, a zřídka pouze konkrétních druhů parafínových vosků (jako plně rafinovaných parafínových vosků, polorafinovaných parafínových vosků, voskových směsí a speciálních vosků, pevných parafínových vosků nebo vosků ošetřených hydrofinišem). Kromě toho bylo všem podnikům jasné, že se ceny všech druhů parafínových vosků zvýší o stejnou částku nebo o stejné procento.

      […]

(113)Výsledek technických schůzek byl zpravidla proveden oznámením zvýšení cen zákazníkům nebo zrušením stávajících cenových schémat. Ojedinělé případy podvodů nebo neuskutečnění byly probrány na následujících schůzkách (viz například body 149 a 157 odůvodnění). Zpravidla se jedna ze zastoupených společností chopila iniciativy a začala zvyšovat své ceny. Obvykle se jednalo o společnost Sasol, která však někdy požádala jiného účastníka, aby začal. Krátce poté, co podnik zákazníkům oznámil svůj úmysl zvýšit ceny, reagovali na pohyb další dodavatelé a také oznámili zvýšení ceny. Osoby zastupující podniky na technických schůzkách informovaly druhé o krocích učiněných k provedení výsledků technických schůzek. Tyto informace byly předávány ústně nebo zasláním kopie oznámení o zvýšení cen nebo zrušení dotyčných cen jednomu nebo všem dalším [zúčastněným] podnikům. Komise totiž zjistila, že taková oznámení byla mezi účastníky vyměňována. Byl zjištěn vzorek asi 150 dopisů tohoto druhu, které byly vyměňovány po dobu šesti týdnů po technických schůzkách. Rovněž bylo prohlášeno, že podle dohody zastoupené podniky neměly využívat uplatnění dohodnutého zvýšení ceny cen ke zvýšení vlastního tržního podílu. Toto prohlášení nebylo zpochybněno v odpovědích na oznámení námitek.“

52      V bodě 4.2 napadeného rozhodnutí, nazvaného „Podrobné informace o technických schůzkách“, Komise nejprve předložila shrnující tabulku uvádějící místo a datum technických schůzek, jakož i přítomné podniky (bod odůvodnění 124 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Poté zkoumala dostupné důkazy pro každou z technických schůzek (body 126 až 177 napadeného rozhodnutí).

53      V bodě 5.3 napadeného rozhodnutí, nazvaném „Povaha projednávaného porušení“, Komise uvedla zásady platné pro označení za protiprávní jednání, použitelné v projednávaném případě:

„[…]

(205) [V] případě komplexního protiprávního jednání trvajícího dlouhou dobu není nezbytné, aby je Komise označila za [dohodu nebo jednání ve vzájemné shodě]. Pojmy [dohoda nebo jednání ve vzájemné shodě] jsou vágní a mohou se překrývat. Protisoutěžní chování se mohlo snadno čas od času měnit nebo jeho mechanismy mohly být upraveny nebo zesíleny, aby se zohlednil vývoj situace. Takové rozlišování se totiž dokonce může ukázat nemožným, jelikož protiprávní jednání může mít současně charakteristiky každé formy zakázaného jednání, zatímco, posuzováno izolovaně, by některé z jeho projevů mohly být definovány tak, že spadají do jedné formy, spíše než do formy jiné. Bylo by však analyticky umělé dále dělit to, co jasně představuje provádění jednání majících jediný celkový cíl, na různé formy protiprávních jednání. Jedna kartelová dohoda tak může zároveň představovat zároveň dohodu i jednání ve vzájemné shodě. Článek 81 [ES] nestanoví zvláštní kvalifikaci pro komplexní protiprávní jednání typu, který je popsán v tomto rozhodnutí.

(206) Za okolností, kdy mnoho členů kartelové dohody a jejich protisoutěžní chování může být v průběhu doby označeno za dohodu nebo jednání ve vzájemné shodě (komplexní protiprávní jednání), nemusí Komise provést přesné hodnocení toho, do které kategorie každý typ chování patří.“

54      Poté, v témže bodě napadeného rozhodnutí, Komise popsala obsah protiprávního jednání takto:

„5.3.2 Použití

(210) Na základě skutečností popsaných v [odstavci] 4 tohoto rozhodnutí bylo prokázáno, že se všechny podniky, kterých se týká toto řízení, účastnily koluzních činností týkajících se parafínových vosků a, co se týče společností uvedených v bodě 2 odůvodnění, parafínového gáče, […] a že se pravidelně účastnily schůzek, během nichž byly projednávány následující záležitosti:

1)      stanovení ceny [;]

2)       […] rozdělení zákazníků nebo rozdělení trhů [;]

3)      vyzrazení a výměna obchodně citlivých informací, zvláště o zákaznících, cenových tarifech, výrobních kapacitách a objemech tržeb [;]

[…]

5.3.2.2. Stanovení cen

(240) Body 98, 107, 126, 128, 131, 133, 135, 137, 139, 140, 142, 145, 147, 149, 152, 153, 156, 157, 163, 168, 174, 176 a 177 odůvodnění ukazují, že dotčené podniky stanovily minimální tarify a dohodly se na zvýšeních cen (‚stanovení ceny’).

(241) ExxonMobil, Repsol, Sasol a Shell potvrdily existenci praktik stanovení ceny [viz bod 107 odůvodnění] a znovu tuto informaci potvrdily na jednání, jakož i ve své písemné odpovědi na oznámení námitek.“

55      Pokud jde o žalobkyni, z přílohy napadeného rozhodnutí vyplývá, že byla přítomna na 39 technických schůzkách a „schůzkách týkajících se parafínového gáče“ z celkového množství 51 schůzek konaných během její účasti na kartelové dohodě, tedy mezi 3. zářím 1992 a 28. dubnem 2005.

 K důkazní hodnotě důkazů shromážděných Komisí

56      Nejprve je třeba zkoumat důkazy týkající s obsahu diskusí vedených během technických schůzek, o něž se Komise opřela v napadeném rozhodnutí. Uvedené důkazy spočívají v prohlášeních podniků a v písemných poznámkách učiněných v souvislosti s technickými schůzkami vyhotovených buď během konkrétní technické schůzky, nebo brzy poté a popisujících obsah diskusí tam vedených.

57      V tomto ohledu žalobkyně zpochybňuje zásady výkladu důkazů, které Komise použila v napadeném rozhodnutí, jakož i důkazní hodnotu prohlášení a listinných důkazů.

–       Prohlášení podniků

58      Je třeba uvést, že podle prohlášení Sasol dne 12. května 2005 technické schůzky obvykle vedly ke koluzní činnosti, jelikož na nich byla diskutována zvýšení a snížení cen a byly vyměňovány informace o brutto cenách a plánech v oblasti výrobních kapacit.

59      Podle prohlášení Repsol ze dne 19. května 2005 byla součástí technických schůzek diskuse o výši cen uplatňovaných účastníky.

60      Shell prohlásila, že všechny technické schůzky se týkaly stanovení cen. Podle jejího prohlášení ze dne 14. června 2006 přinejmenším od roku 1999, kdy se její zástupce, který podal svědectví, začal účastnit technických schůzek, nebylo o cenách parafínových vosků nikdy rozhodnuto jednostranně, ale vždy byly soutěžiteli dohodnuty během technických schůzek.

61      Kromě toho tytéž podniky rovněž uvedly ve stejných prohlášeních, že na několika technických schůzkách se účastníci ve skutečnosti dohodli na minimálních cenách nebo zvyšování cen, a někdy i na opatřeních ke zvýšení cen. Kromě toho z uvedených prohlášení vyplývá, že se Total plně účastnila těchto protisoutěžních dohod.

62      Mimoto je třeba uvést, že Komise odkázala na dotčená prohlášení (viz body 58 až 61 výše) v bodech 107 a 113 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

63      Žalobkyně tvrdí, že prohlášení učiněná v rámci oznámení o spolupráci z roku 2002 mají omezenou důkazní hodnotu, zejména pokud nejsou podložena žádnými dalšími důkazy. Uvedená prohlášení jsou totiž údajně ze své povahy subjektivní a mají tendenci „svalovat vinu na druhé“. Navíc prohlášení Sasol a Repsol o závažnosti protiprávního jednání byla údajně učiněna „na podnět Komise“ a za účelem zachování výhody z jejich žádostí o spolupráci.

64      Je třeba uvést, že takové argumenty již byly unijním soudem zkoumány a zamítnuty.

65      Podle judikatury žádné ustanovení ani žádná obecná zásada unijního práva Komisi nezakazují, aby vůči podniku použila prohlášení jiných podniků, kterým vytýká účast na kartelové dohodě. Kdyby tomu tak nebylo, bylo by důkazní břemeno Komise spočívající v prokázání jednání porušujícího článek 81 ES neunesitelné a neslučitelné s její úlohou dohledu nad řádným uplatňováním těchto ustanovení (rozsudek JFE Engineering a další v. Komise, bod 41 výše, bod 192).

66      Zvláště vysokou důkazní hodnotu je možné přiznat prohlášením, která jsou zaprvé hodnověrná, zadruhé byla učiněna jménem podniku, zatřetí je učinila osoba vázaná služební povinností jednat v zájmu tohoto podniku, začtvrté nejsou v zájmu osoby, která je učinila, zapáté pochází od přímého svědka událostí, které jsou v těchto prohlášeních vylíčeny, a zašesté byla poskytnuta písemně, dobrovolně a po zralé úvaze (v tomto smyslu viz rozsudek JFE Engineering a další v. Komise, bod 41 výše, body 205 až 210).

67      Mimoto je obecně namístě určitá nedůvěra k dobrovolným výpovědím hlavních účastníků protiprávní kartelové dohody, ačkoli to vzhledem k možnosti, že tito účastníci budou mít tendenci zmenšovat význam svého přispění k protiprávnímu jednání a zvyšovat význam takového přispění ostatních účastníků, nic nemění na skutečnosti, že požadování výhody na základě oznámení o spolupráci z roku 2002 za účelem získání osvobození od pokuty nebo jejího snížení nutně nevede k podnětu předložit zkreslené důkazy o účasti dalších účastníků kartelové dohody. Jakákoliv snaha uvést Komisi v omyl by totiž mohla zpochybnit upřímnost a úplnost spolupráce žadatele, a ohrozit tak možnost, aby tato osoba získala úplnou výhodu na základě oznámení o spolupráci z roku 2002 (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 16. listopadu 2006, Peróxidos Orgánicos v. Komise, T 120/04, Sb. rozh. s. II‑4441, bod 70).

68      Zvláště je třeba mít za to, že skutečnost, že osoba přizná, že se dopustila protiprávního jednání, čímž přizná existenci skutečností, které jdou nad rámec skutečností, jež mohly být přímo dovozeny z předmětných dokumentů, a priori znamená, že se tato osoba – neexistují-li zvláštní okolnosti, které by mohly svědčit o opaku – rozhodla mluvit pravdu. Prohlášení, která jsou v rozporu se zájmy prohlašujícího, tak v zásadě musejí být považována za zvláště hodnověrné důkazní materiály (rozsudky Tribunálu JFE Engineering a další v. Komise, bod 41 výše, body 211 a 212, ze dne 26. dubna 2007, Bolloré a další v. Komise, T‑109/02, T‑118/02, T‑122/02, T‑125/02, T‑126/02, T‑128/02, T‑129/02, T‑132/02 a T‑136/02, Sb. rozh. s. II‑947, bod 166, a ze dne 8. července 2008, Lafarge v. Komise, T‑54/03, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 59).

69      V projednávané věci byla dotčená prohlášení učiněna na základě svědectví osob, které se účastnily technických schůzek, a po zralé úvaze, a z protiprávního jednání viní i společnosti, jejichž jménem byla podána. Kromě toho se tato prohlášení v obecných rysech shodují s popisem protiprávního jednání, což dále posiluje jejich hodnověrnost. Ve smyslu judikatury uvedené v bodě 66 výše, a na rozdíl od tvrzení žalobkyně, jsou tedy zvláště spolehlivá.

70      Kromě toho žalobkyně neuvádí žádný odkaz nebo důkaz na podporu svého tvrzení, podle kterého prohlášení Sasol a Repsol byla učiněna „na podnět Komise“. Mimoto z oznámení o shovívavosti z roku 2002 nevyplývá žádný podnět ke zveličení závažnosti protiprávního jednání a žádný nelze shledat v projednávané věci. Naopak je třeba zdůraznit, že prohlášení Sasol, Repsol a ExxonMobil byla učiněna po šetřeních, takže tyto podniky mohly předpokládat, že je málo pravděpodobné, že by byly prvními, které podaly informace umožňující Komisi nařídit šetření nebo konstatovat existenci kartelové dohody (viz bod 8 oznámení o spolupráci z roku 2002). Z jejich pohledu tak byla velká šance, že mohou získat nanejvýš snížení pokuty činící maximálně 50 % (viz bod 23 oznámení o shovívavosti z roku 2002). Za těchto okolností nebyl žádný hospodářský důvod, který by výše uvedené podniky mohl podnítit k tomu, aby protiprávní jednání popsaly jako závažnější, než ve skutečnosti bylo, protože větší závažnost protiprávního jednání by měla za následek zvýšení částky jejich pokut. Konečně je třeba připomenout, že předložení nepravdivých informací v prohlášeních může dotčené podniky zbavit výhody plynoucí z oznámení o spolupráci z roku 2002 (viz bod 67 výše).

71      Proto musejí být argumenty žalobkyně vycházející z údajného „podnětu“ pro podniky, podávající žádost o spolupráci, popsat protiprávní jednání jako závažnější, než jaké skutečně bylo, zamítnuty.

72      Kromě toho žalobkyně tvrdí, že Komise nemůže své závěry založit na prohlášení podniku, jehož přesnost je popírána některými obviněnými podniky a které nebylo podepřeno jinými důkazy.

73      Podle judikatury je pravda, že prohlášení podniku, kterému je vytýkána účast na kartelové dohodě, jehož správnost je popírána několika dalšími dotčenými podniky, nemůže být považováno za dostatečný důkaz existence protiprávního jednání spáchaného těmito podniky, aniž je podpořeno jinými důkazními materiály, přičemž vyžadovaný stupeň potvrzení může být s ohledem na hodnověrnost dotčených prohlášení nižší (rozsudek JFE Engineering a další v. Komise, bod 41 výše, body 219 a 220).

74      Avšak v projednávaném případě se Komise neopřela o prohlášení jednoho účastníka, které by bylo zpochybněno jinými účastníky, nýbrž o prohlášení učiněná nezávisle několika podniky, která se v obecných rysech v popisu protiprávního jednání shodují (viz body 58 až 61 výše). Kromě toho se Komise opřela o mnohé listinné důkazy, které doplňují a potvrzují obsah prohlášení podniků, z nichž část bude zkoumána v bodě 76 a následujících níže.

75      Dotčená prohlášení jsou tedy částí souboru důkazů prokazujících dohody a jednání ve vzájemné shodě týkajících se stanovení cen parafínových vosků, o nichž bylo rozhodnuto na technických schůzkách, jichž se žalobkyně zúčastnila. Proto musejí být argumenty žalobkyně zpochybňující jejich důkazní hodnotu zamítnuty.

–       Listinné důkazy

76      Je třeba uvést, že napadené rozhodnutí obsahuje odkazy na mnoho listinných důkazů pocházejících z inkriminované doby nalezených při kontrolách v prostorách dotyčných společností. Těmito listinnými důkazy jsou většinou ručně psané poznámky MOL a zápisy ze schůzek „Blauer Salon“ vyhotovené Sasol.

77      Žalobkyně zpochybňuje důkazní hodnotu těchto listinných důkazů. Tvrdí, že pokud byly ručně psané poznámky zapsány v průběhu technických schůzek, jako jsou ručně psané poznámky MOL, nejsou vyčerpávající a obsahují znaky a symboly, jejichž význam, zná pouze autor. Co se týče zápisů ze schůzek „Blauer Salon“ vyhotovených Sasol, je jejich důkazní hodnota údajně omezená, jelikož nebyly zapsány během technických schůzek ani osobou, která se jich zúčastnila. Navíc některé informace obsažené v těchto zápisech pocházely ze soukromé konverzace mimo rámec technických schůzek. Argument Komise, podle kterého byly vyhotoveny in tempore non suspecto, nelze přijmout tím spíše, že je jejich obsah většinou nejasný.

78      Je třeba uvést, že Tribunál a Soudní dvůr již měly příležitost takové argumenty zkoumat a odmítnout.

79      Jak vyplývá z judikatury uvedené v bodě 47 výše, jelikož jsou zákaz účasti na protisoutěžních praktikách a dohodách, jakož i sankce, které mohou pachatele postihnout, obecně známé, je obvyklé, že činnosti, se kterými jsou tyto praktiky a dohody spojeny, se odehrávají tajně, že setkání se konají tajně a že související dokumentace je většinou omezena na minimum. I když Komise objeví písemnosti výslovně prokazující protiprávní kontakty mezi hospodářskými subjekty, jako jsou zápisy ze schůzky, jsou tyto obvykle útržkovité a rozptýlené, takže se často ukazuje jako nezbytné rekonstruovat některé podrobnosti dedukcí.

80      Kromě toho je podle judikatury při posouzení důkazní hodnoty listinných důkazů třeba považovat za důležitou skutečnost, že byl dokument vypracován v bezprostřední souvislosti se skutkovými okolnostmi (rozsudky Tribunálu ze dne 11. března 1999, Ensidesa v. Komise, T‑157/94, Recueil, s. II‑707, bod 312, a ze dne 16. prosince 2003, Nederlandse Federatieve Vereniging voor de Groothandel op Elektrotechnisch Gebied et Technische Unie v. Komise, T‑5/00 a T‑6/00, Recueil, s. II‑5761, bod 181), nebo přímým svědkem těchto okolností (rozsudek JFE Engineering a další. v. Komise, bod 41 výše, bod 207).

81      Neuvedení data nebo podpisu na dokumentu nebo skutečnost, že je špatně čitelný, nezbavuje tento dokument veškeré důkazní hodnoty, zvláště pokud mohou být jeho původ, pravděpodobné datum a jeho obsah určeny s dostatečnou jistotou (rozsudek Tribunálu ze dne 13. prosince 2006, FNCBV v. Komise, T‑217/03 a T‑245/03, Sb. rozh. s. II‑4987, bod 124, v tomto smyslu viz rovněž rozsudek Tribunálu ze dne 10. března 1992, Shell v. Komise, T‑11/89, Recueil, s. II‑757, bod 86).

82      V projednávaném případě, jak Komise uvedla v bodě 215 odůvodnění napadeného rozhodnutí, byly poznámky MOL vyhotoveny v průběhu schůzek osobou, která se jich zúčastnila, a obsah těchto poznámek je strukturován a poměrně podrobný. Důkazní hodnota těchto poznámek je tudíž velmi velká. V případě zápisů ze schůzek „Blauer Salon“ vyhotovených Sasol se jedná o dokumenty z období, ve kterém nastaly skutkové okolnosti, a které byly sepsány in tempore non suspecto, totiž krátce po každé technické schůzce. I v případě, že osoba, která je sepsala, se technických schůzek neúčastnila, vycházela z informací získané od účastníka. To znamená, že důkazní hodnota těchto zápisů je rovněž vysoká.

83      V důsledku toho musejí být argumenty žalobkyně zpochybňující důkazní hodnotu listinných důkazů, na něž napadené rozhodnutí odkazuje, zamítnuty.

 K podrobnému zkoumání argumentů žalobkyně týkajících se konkrétních technických schůzek

84      Žalobkyně tvrdí, že pokud jde o 36 z 52 technických schůzek, Komise netvrdí, že účastníci dospěli k dohodě o cenách. Zaprvé, pokud jde o čtyři technické schůzky, Komise podle ní v napadeném rozhodnutí uznala, že není jisté, zda k těmto schůzkám došlo, ani že nebylo možné zjistit obsah schůzky. Zadruhé v případě 12 technických schůzek, Komise v napadeném rozhodnutí přiznala, že k jejich obsahu nebyl jiný údaj než prohlášení některých účastníků, podle kterých tyto schůzky měly protisoutěžní účel, aniž by byla přesně určena povaha dotčeného chování. Zatřetí, pokud jde o 6 dalších technických schůzek, Komise v napadeném rozhodnutí neuvedla, které se týkaly diskusí o cenách. Začtvrté, pokud jde o 14 dalších technických schůzek, Komise v napadeném rozhodnutí uznala, že ačkoli tam byly vyměněny informace o cenách, nebyla uzavřena žádná dohoda o zvýšení cen a a fortiori o společné úrovni zvýšení cen, nebo že si každopádně nebyla o výsledu těchto výměn jista.

85      Ostatně žalobkyně tvrdí, že Komise shledala, že pouze na 16 technických schůzkách účastníci dosáhli dohody o cenách. Předkládá podrobnou argumentaci k nesprávnému posouzení důkazů ve vztahu ke každé z těchto technických schůzek.

86      V první řadě, pokud jde o technickou schůzku, která se konala ve dnech 3. a 4. září 1992, se Komise v bodě 126 odůvodnění napadeného rozhodnutí opřela o zápis ze schůzky „Blauer Salon“ vyhotovený Sasol obsahující zmínku „do 22/11 cena ‚0‘ “. Vyvozuje z toho, že během této schůzky bylo dohodnuto ceny neměnit.

87      Žalobkyně tvrdí, že zápis vypracovaný Sasol se týká interní komunikace mezi dvěma zaměstnanci Sasol, panem K. dávajícím pokyn panu O. neměnit cenu, takže uvedený zápis neprokazuje existenci dohody učiněné během technické schůzky.

88      Je třeba konstatovat, že Sasol tuto zmínku pochopila jako prokazující dohodu neměnit ceny v prohlášení učiněném v rámci správního řízení. Kromě toho z řady zápisů ze schůzek „Blauer Salon“ vyhotovených Sasol a jejích prohlášení vyplývá, že uvedenými zápisy pan K., zástupce Sasol na technických schůzkách, informoval pana O. o obsahu diskusí vedených na uvedených schůzkách. Kromě toho číslo „0“ bylo často účastníky používáno pro označení zachování cen. Proto i když přísně vzato dotčený zápis představuje interní komunikaci mezi p. K. a p. O., nic to nemění na tom, že svědčí o dohodě neměnit ceny, uzavřené na dotčené technické schůzce. Proto je třeba argumenty žalobkyně vznesené v tomto ohledu zamítnout.

89      Kromě toho žalobkyně nemůže platně vůči Komisi tvrdit, že během těchto schůzek nebylo dohodnuto žádné zvýšení ceny. Dohoda o zachování cen je totiž rovněž dohodou o stanovení ceny, jelikož existuje shoda účastníků na použití společně stanovené cenové úrovně.

90      V důsledku toho se Komise v bodě 240 odůvodnění napadeného rozhodnutí správně opřela o dotčenou technickou schůzku, aby došla k závěru, že „dotčené podniky stanovily minimální ceny“.

91      V druhé řadě, pokud jde o schůzku ze dne 23. a 24. listopadu 1992, odkázala Komise v bodě 128 odůvodnění napadeného rozhodnutí na poznámku MOL uvádějící „první čtvrtletí – zachování cen – výměna informací v případě nutnosti – minimální ceny“. Vyvodila z toho, že tato poznámka svědčí o existenci dohody o zachování cen.

92      Podle žalobkyně je zmínka obsažená v poznámce MOL „bezvýznamná“, protože ji nelze spojovat s žádnou konkrétní cenou. Kromě toho MOL údajně tento výklad nepotvrdila a jakýkoli jiný výklad ve prospěch pouhé výměny informací by byl stejně nedůvěryhodný.

93      Tribunál se domnívá, že vysvětlení poskytnuté žalobkyní není přesvědčivé. Před touto zmínkou totiž není uvedeno žádné konkrétní jméno podniku, takže není možné dojít k závěru, zda se jednalo o jednostrannou komunikaci. Pro použití opačného příkladu poznámka Sasol týkající se schůzky „Blauer Salon“ ze dne 17. a 18 září 1996 obsahovala slova „MOL, HU 110, – DEM flü.ffr ab 1/10.96“. Komise na tomto základě došla k závěru, že to „ukazuje, že osoby zastupující podniky na této schůzce hovořily o svých budoucích záměrech v oblasti cenové politiky a prozradily je“ (bod 141 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

94      To znamená, že se Komise v bodě 240 odůvodnění napadeného rozhodnutí právem opřela o tuto technickou schůzku, aby došla k závěru, že „dotčené podniky stanovily minimální ceny“ (viz bod 89 výše).

95      Ve třetí řadě, pokud jde o schůzky ze dne 7. a 8. září 1995 (bod 137 napadeného rozhodnutí), žalobkyně tvrdí, že si účastníci pouze vyměnili informace o cenách.

96      Tento výklad je v rozporu se zápisem ze schůzky „Blauer Salon“ vyhotoveným Sasol, jak byl Sasol vyložen v rámci správního řízení týkajícího se této schůzky.

97      Poznámka MOL totiž obsahuje následující skutečnosti:

„11. Schümann 970, – DEM min. cena

[…]

13. Total 920,– DEM se zvýšila z 950 DM.– 970 DM,– plánováno před koncem roku

[…]

15. zvýšíme na 900.“

98      Zápis ze schůzky „Blauer Salon“ vyhotovený Sasol uvádí „Preise hoch per 1/1.95“. Kromě toho bylo podle odpovědi Sasol ze dne 16. prosince 2006 na žádost Komise o informace datum uvedeno chybně, takže bylo zvýšení ceny ve skutečnosti plánováno na 1. ledna 1996. Podle uvedené odpovědi to odráží výsledek schůzky ze dne 7. a 8. září 1995.

99      Informace Komise, podle které si účastníci této schůzky „vyměnili informace o budoucí cenové politice a diskutovali a stanovili zvýšení ceny, jakož minimální ceny“ tudíž spočívá na zvláště koherentním souboru důkazů. Prohlášení Sasol rozptyluje nejistotu ohledně existence souběhu vůle zvýšit ceny. Pouhá skutečnost že se úroveň zvýšení a úroveň minimálních cen lišily podnik od podniku, nemá dopad na označení této schůzky za schůzku, která vedla k dohodě o stanovení cen, jelikož výraz „stanovení cen“ neznamená použití stejné ceny pro všechny účastníky.

100    Začtvrté, pokud jde o technickou schůzku ze dne 22. a 23. února 1996, Komise se v bodě 139 odůvodnění napadeného rozhodnutí opřela o poznámku MOL, která obsahuje následující údaje: „Parafín – všechny úrovně jakosti – stejná cena 108 DEM; Malý/velký zákazník – stejná cena 108 DEM; imerzní vosky 1 200–1 250 DEM “. Podle uvedeného bodu odůvodnění to ukazuje, že se zúčastněné podniky dohodly na cenách parafínových vosků.

101    Žalobkyně se domnívá, že znění této poznámky ve svém celku neumožňuje vyvodit takový závěr. Informace totiž údajně byly předloženy v obvyklém stylu poznámek MOL, totiž „formou vyjádření všech zúčastněných“ spočívající v převzetí informací vyzrazených a vyměněných účastníky.

102    Je však třeba uvést, že Sasol a Repsol, nezávisle na sobě, potvrdily protisoutěžní povahu technické schůzky ze dne 22. a 23. února 1996. Navíc uvedená poznámka MOL obsahuje rovněž zmínku „od 1.8. 80 DEM/t zvýšit všude“, tedy datum a úroveň zvýšení cen.

103    Komise tak správně v bodě 240 odůvodnění napadeného rozhodnutí stanovila, že dotčené podniky na této technické schůzce stanovily minimální ceny a dohodly tarifní zvýšení.

104    Zapáté, pokud jde o schůzku ze dne 14. a 15. května 1996 (bod 140 odůvodnění napadeného rozhodnutí) zápis ze schůzky „Blauer Salon“ vyhotovený Sasol uvádí toto:

„Výchozím bodem bylo zvýšení ceny ve druhém čtvrtletí 1996

– D + F: na 1.8.96 svíčka –      FRP min 115,– nto nto flü ffr

      Svíčka na ohřívače 115 %

      Pohřební svíčka 115 %

      pevný vosk + 5 % z aktuální ceny

      směs FRF min 105,– nto, nto flü ffr“.

105    Na tomto základě Komise došla k závěru, že „se zapojené německé a francouzské podniky během diskusí dohodly na zvýšení cen v průběhu druhé poloviny roku 1996 tím, že plánovaly zvýšení ceny parafínových vosků pro svíčky dne 1. srpna 1996“.

106    Žalobkyně tvrdí, že neexistovala dohoda o cenách a že se každopádně této schůzky nezúčastnila.

107    Tyto argumenty nemohou vyvrátit analýzu Komise. Odpověď Sasol ze dne 16. prosince 2006 na žádost Komise o informace totiž jasně ukazuje, že na této schůzce došlo k uzavření dohody o cenách.

108    Skutečnost, že se žalobkyně této schůzky nezúčastnila, nemůže Komisi bránit v obecném závěru, že se podílela na dohodách o stanovení cen a vzít v tomto ohledu v úvahu důkazy týkající se této schůzky. Podnik může však být činěn odpovědným za celkovou kartelovou dohodu i tehdy, je-li prokázáno, že se přímo zúčastnil pouze jednoho nebo více prvků tvořících tuto dohodu, jestliže věděl nebo měl nutně vědět, že koluze, na níž se účastní, zvláště prostřednictvím pravidelných schůzek organizovaných během několika let, byla součástí celkového schématu určeného k narušení normálního fungování hospodářské soutěže a jestliže toto schéma zahrnovalo soubor prvků tvořících kartelovou dohodu (rozsudek JFE Engineering a další v. Komise, bod 41 výše, bod 370 a citovaná judikatura).

109    Podle odpovědi Sasol ze dne 16. prosince 2006 na žádost komise o informace se Sasol prostřednictvím telefonických rozhovorů, ke kterým došlo po schůzce, dozvěděla, že Total skutečně zvýšila své ceny na 115 německých marek (DEM) za 100 kg, avšak poskytla bonus pro některé podkategorie výrobků. Nejenže tudíž žalobkyně byla informována o dohodě uzavřené na dotčené schůzce, nýbrž rovněž částečně její výsledek uplatnila. Jelikož tato část prohlášení o chování žalobkyně, která se nepochybně týkala jednání žalobkyně, nemohla vést k žádnému snížení odpovědnosti Sasol, jelikož Sasol mohla ztratit výhodu spolupráce, pokud by Komisi poskytla nesprávné informace, a jelikož každopádně Sasol zdůraznila, že připojení se žalobkyně k dohodě bylo pouze částečné, není žádný důvod zpochybňovat hodnověrnost tohoto prohlášení.

110    Zašesté je třeba zkoumat argumenty žalobkyně, co se týče schůzek ze dne 30. a 31. října 1997 (bod 145 odůvodnění napadeného rozhodnutí) a ze dne 5. a 6. května 1998 (bod 147 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

111    Je třeba uvést, že zápis ze schůzky „Blauer Salon“ týkající se prvně uvedené schůzky uvádí toto:

.	„ Datum	Zvýšení	Cena min.
√ SCHS, D	.	.	.
√ Dea, D	.	.	.
√ SRS-Tuda, D	.	.	.
√ MOL, HU	1.1.	.	.
√ Total, F	1.1.	10,– DEM	120 DEM
Mobil-Bp, F	.	.	.
√ Repsol, E	.	.	.
√ Agip, I	1.1.	DEM 10“	.

112    Sasol prohlásila, že z tohoto zápisu vyplývá, že se všichni účastníci zavázali zvýšit cenu o 10 až 12 DEM za 100 kg, že si Total a Agip přály zvýšit ceny o 10 DEM a že to mělo vést k minimální ceně 120 DEM za 100 kg, přinejmenším pro Total.

113    Úrovně a data zvýšení jsou zcela potvrzeny dvěma poznámkami týkajícími se této schůzky, nalezenými v prostorách MOL.

114    Žalobkyně se omezuje na tvrzení, že existuje jiné vysvětlení k poznámkám nalezeným u MOL, podle kterého byly jedním z účastníků nahlas čteny ceny různých druhů parafínových vosků. Nicméně proti tomuto údajnému vysvětlení jasně hovoří zápis vyhotovený Sasol, jak je jí vykládán, vůči čemuž žalobkyně nepředložila žádný argument.

115    Ostatně argument žalobkyně, podle kterého různá data plánovaných zvýšení svědčí o tom, že účastníci nedosáhly žádné dohody, je zcela neopodstatněný. Různá data pro plánovaná zvýšení mohou ukazovat, že účastníci zohlednili individuální obchodní situaci různých zastoupených podniků. Kromě toho pro zúčastněné podniky mohlo být rozumné za účelem zachování iluze u zákazníků, že se trh parafínových vosků stále řídí pravidly nabídky a poptávky, zavést nové ceny v různých dnech, čímž předstíraly, že jimi zavedená zvýšení ceny byla výsledkem nezávislých obchodních rozhodnutí. Takové vysvětlení různých dat a různých úrovní zvýšení ceny poskytla Shell, pro období po začátku roku 2004.

116    Závěr Komise, podle kterého minimální cena 1 200 DEM za tunu byla stanovena pro přinejmenším některé účastníky na schůzce ze dne 30 a 31. října 1997, byl navíc potvrzen poznámkou MOL týkající se schůzky ze dne 5. a 6. května 1998, která uvádí „Repsol – min. cena 1 180 DEM (neschopna prodat za 1 200)“. Nejsoudržnějším vysvětlením této zmínky je, že Repsol nemohla uplatnit cenu dohodnutou na předcházející schůzce a uvedla minimální cenu, o níž se domnívala, že je použitelná.

117    Komise tudíž právně dostačujícím způsobem prokázala, že účastníci stanovili ceny parafínových vosků na schůzce konané dne 30. a 31. října 1997.

118    Zasedmé, pokud jde o technickou schůzku ze dne 3. a 4. listopadu 1998, vycházela Komise, v bodě 149 odůvodnění napadeného rozhodnutí, z poznámky MOL a ze zápisu schůzky „Blauer Salon“ vyhotovený Sasol.

119    Zápis ze schůzky „Blauer Salon“ vyhotovený Sasol obsahuje následující údaje:

„Návrh na 1/1 99 + DEM 6?,– pro všechny [ceny] pod 120,–

= bude vydán oběžník s odůvodněním ‚situace v oblasti surovin‘ (= disponibilita množství), aby

–        byly zvýšeny ceny nižší než 120 DEM,

–        se ceny nesnižovaly,

–        výrobci svíček obdrželi ‚dokumenty‘ pro svá vyjednávání s řetězci [bezpochyby obchody].“

120    Poznámka MOL obsahuje tento údaj: „60 DEM/t – zvýšit od 1. ledna 1999“.

121    Komise z těchto údajů v napadeném rozhodnutí vyvodila, že účastníci diskutovali o situaci, jaká vznikla po jejich dohodě, uzavřené na technické schůzce dne 30. a 31. října 1997 a stanovící za cíl zvýšení cen parafínových vosků nad 120 DEM za 100 kg, kterého ještě nebylo dosaženo. Účastníci proto na technické schůzce konané dne 3. a 4. listopadu 1998 dohodli zvýšení ceny o 6 DEM pro všechny zákazníky kupující parafínové vosky pod 120 DEM, které bylo stanoveno na 1. ledna 1999. Stejně tak podle napadeného rozhodnutí uvedené zvýšení mělo být u zákazníků odůvodněno nedostatkem surovin. Kromě toho osoby zastupující společnosti dohodly, že ceny každopádně nemají klesnout.

122    Žalobkyně uvádí, že se zmínka obsažená v poznámce MOL týká údaje uvedeného panem S. (Shell), jelikož je umístěna pod jménem „S.“. Zmínka obsažená v zápise ze schůzky „Blauer Salon“ vyhotoveném Sasol, podle kterého „bude vydán oběžník […], aby […] se ceny nesnižovaly“, údajně odkazuje na interní oběžník Sasol a nelze jej považovat za dohodu uzavřenou na technické schůzce, nýbrž pouze za vyjádřený cíl, který si Sasol stanovila.

123    V tomto ohledu je třeba uvést, že vysvětlení poskytnuté žalobkyní není přesvědčivé a nespočívá na soudržném výkladu listinných důkazů. Žalobkyně totiž nijak nevysvětluje důvody, ze kterých Sasol rozhodla o sepsání oběžníku adresovaného jejím zákazníkům a oznamujícího zvýšení ceny o 6 DEM za 100 kg v návaznosti na jednostranné prohlášení jiného účastníka, Shell, při neexistenci dohody mezi účastníky, pokud jde o zvýšení ceny. Nadto výklad poskytnutý Komisí prokazuje souvislost s diskusemi vedenými na technické schůzce ze dne 30. a 31. října 1997, na rozdíl od výkladu žalobkyně.

124    Komise proto mohla z důkazů týkajících se technické schůzky ze dne 3. a 4. listopadu 1998 platně vyvodit, že se na ní účastníci dohodli na cenovém zvýšení.

125    Zaosmé je třeba zkoumat argumenty žalobkyně, pokud jde o schůzku ze dne 27. a 28. října 1999.

126    V tomto ohledu Komise disponovala zápisem ze schůzky „Blauer Salon“ vyhotoveným Sasol, který obsahuje tyto údaje:

.	„Zvýšení
Přítomna: Total	do 15/1.2000 + Ffr 2300 = DEM 6,85
Přítomna: Repsol
Přítomna: SRS-Tuda	na 10/1.2000
Přítomna: Dea	na 17/1.2000 podle [pana B. z Dea] + 8,50 DEM
Přítomna: SCHS	na 15/1.2000
Mobil-Bp, F
Nepřítomna: MOL	do 1/2.2000 (alt DEM 110.– flü ffr) + 6 DEM, – podle T. T. 10/1
Nepřítomna: Mobil
[Nepřítomna:] Esso, F	nar 1/2.2000 + 40 $,– (podle MA 19/1)
Kuwait, NL na? + 8 DEM,- (podle Buchh [Buchhaltung (účetní oddělení)]) 24/1
Obecně ve všech odvětvích
– V tekutém stavu	+ DEM 7–9,– %kg (v žádném případě méně než 6 DEM)
– V pevném stavu	+ 11 DEM,– % kg “

127    Komise tuto poznámku vyložila následovně, přičemž zohlednila vysvětlení Sasol (bod 156 odůvodnění napadeného rozhodnutí):

„Tato poznámka ukazuje, že i Total, Repsol, H&R/Tudapetrol (‚SRSTuda‘), Dea a Sasol se zavázaly zvýšit ceny v lednu 2000. Total měla zvýšit ceny dne 15. ledna 2000 o 2 300 FRF, H&R/Tudapetrol dne 10. ledna 2000, Dea dne 17. ledna 2000 o 8,50 DEM a Sasol dne 15. ledna 2000. Pro společnosti, které nebyly přítomny, je u MOL uvedeno zvýšení, dne 1. ledna 2000, o 6 DEM. Esso měla navýšit dne 1. února 2000 o 40 USD a Kuwait o 8 DEM k neznámému datu. Tyto tři informace Sasol obdržela po technické schůzce, v rámci bilaterálních kontaktů, a podle Sasol byly připojeny k dokumentu dne 7. prosince 1999. To je ukázáno pasážemi ‚podle‘ se jménem a datem. Sasol zavolala zástupcům těchto společností uvedeného dne a obdržela informace týkající se zvýšení ceny.“

128    Žalobkyně nemůže platně tvrdit, že se jednalo pouze o výměnu informací. S touto tezí je jasně v rozporu prohlášení Sasol ze dne 16. prosince 2006, podle kterého byly Total, Repsol, „SRSTuda (Hansen & Rosenthal)“ přítomny a zavázaly se ke zvýšení ceny v lednu 2000.

129    Skutečnost, že se data obsažená vedle jména podniků liší, nemůže podepřít tezi žalobkyně z důvodů již uvedených v bodě 115 výše.

130    Stejně tak vzhledem k prohlášení Sasol je nejpřesvědčivějším vysvětlením neuvedení čísel vedle jména podniků zastoupených na schůzce to, že úroveň zvýšení cen byla stejná pro všechny podniky, totiž 6,85 DEM.

131    Komise tudíž právně dostačujícím způsobem prokázala existenci dohody o stanovení cen na dotčené schůzce.

132    Zadeváté je třeba zkoumat argumenty žalobkyně týkající se schůzky ze dne 26. a 27. června 2001 (bod 163 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

133    V tomto ohledu obsahuje zápis ze schůzky „Blauer Salon“ vyhotovený Sasol následující údaje:

„V červenci: co nejrychleji zrušit ceny zvláštních zákazníků

[…]

Konec srpna: zrušit všechny ceny do 30/9.01

      do 1/10.01 + 7 €,– .“

134    Podle napadeného rozhodnutí tyto údaje ukazují, že osoby zastupující podniky dohodly zvýšení cen za parafín ze 7 eur dne 1. října 2001, čemuž mělo předcházet zrušení všech existujících cenových uspořádání do 30. září.

135    Žalobkyně uvádí, že prohlášení Sasol ze dne 16. prosince 2006 nepodporuje tento výklad a nesvědčí o diskusi o cenách.

136    Proti tomuto tvrzení však hovoří uvedené prohlášení. Podle něho totiž pan O. ze Sasol poznamenal výsledky technické schůzky ze dne 26. a 27. června 2001 a záměr zvýšit ceny byl odrazem závěrů přijatých na uvedené schůzce.

137    Jelikož prohlášení zmiňuje závěry přijaté na schůzce týkající se zvýšení cen, je třeba mít za to, že uvedené prohlášení prokazuje dohodu o stanovení cen uzavřenou na této schůzce.

138    Zadesáté žalobkyně kritizuje posouzení důkazů týkajících se schůzky ze dne 11. a 12. května 2004, obsažené v bodě 174 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

139    V tomto ohledu obsahuje ručně psaná poznámka nalezená v prostorách Total France tyto údaje:

„ –> Sasol 40 €/50 $. – konec července.

–> Mer: 38–28.

–> 1. července

+ FRP: 70 –> 6 000 €/T

+ Svíčka na ohřívače: 50 –> 500 €/T

+ Mikrovosk: 25 –> 50 €/

[...]

–> 40 €/T parafínový gáč.“

140    Podle napadeného rozhodnutí z obecného kontextu ručně psané poznámky nalezené v prostorách Total France vyplývá, že šipka před cenou ukazuje na existenci strategie dohodnuté pro budoucnost, takže zvýšení cen bylo účastníky dohodnuto.

141    Podle žalobkyně výklad ručně psané poznámky nalezené v prostorách Total France provedený Komisí nemůže obstát z důvodu rozpornosti prohlášení týkajících se této technické schůzky. Shell totiž prohlásila, že bylo dohodnuto zvýšení cen, kdežto Sasol uvedla skutečnost, že bylo diskutováno cenové zvýšení. Proto i vzhledem k ručně psané poznámce nalezené u Total France lze údajně prokázat pouze výměnu informací.

142    Je třeba konstatovat, že prohlášení Shell ze dne 14. června 2006 není vůbec nejednoznačné v rozsahu, v němž tvrdí, že zvýšení ceny bylo dohodnuto na této technické schůzce a mělo být uskutečněno dne 1. července 2004.

143    Žalobkyně nemůže platně vycházet z prohlášení Sasol ze dne 12. srpna 2005, aby popřela závěr o dohodě na této schůzce. Skutečnost, že Sasol připouští, že se v průběhu této schůzky konaly diskuse o cenách, nijak nevylučuje, že účastníci na základě těchto diskusí dospěli k dohodě. Navíc Sasol v uvedeném prohlášení rovněž tvrdila, že zaslala „řetězový dopis“ oznamující zvýšení ceny z pěti na sedm eur za 100 kg dne 14. června 2004 a že obdržela dopis H&R oznamující zvýšení jejích cen z 5,20 na 6,80 eur za 100 kg.

144    Z tohoto prohlášení tedy vyplývá, že Sasol měla v úmyslu zvýšit své ceny na stejnou úroveň, jako byla částka uvedená v ručně psané poznámce nalezené u Total France a že poté H&R rovněž zaslala dopis o cenovém zvýšení, uvádějící zvýšení velmi blízké zvýšení ceny provedenému Sasol.

145    Komise tedy v napadeném rozhodnutí správně stanovila, že se účastníci dohodli na zvýšení cen parafínových vosků v průběhu uvedené technické schůzky.

146    Ve světle předcházejícího zkoumání došel Tribunál k závěru – aniž považoval za nezbytné zkoumat důkazy týkající se všech technických schůzek, kterých se žalobkyně zúčastnila – že Komise v napadeném rozhodnutí právně dostačujícím způsobem prokázala, že účastníci kartelové dohody uzavřeli dohody o stanovení ceny parafínových vosků na technických schůzkách konaných dne 3. a 4. září 1992 (bod 126 odůvodnění napadeného rozhodnutí), dne 23. a 24. listopadu 1992 (bod 128 odůvodnění), dne 7. a 8. září 1995 (bod 137 odůvodnění), dne 22. a 23. února 1996 (bod 139 odůvodnění), dne 14. a 15. května 1996 (bod 140 odůvodnění), dne 30. a 31. října 1997 (bod 145 odůvodnění), dne 3. a 4. listopadu 1998 (bod 149 odůvodnění), dne 27. a 28. října 1999 (bod 156 odůvodnění), dne 26. a 27. června 2001 (bod 163 odůvodnění) a dne 11. a 12. května 2004 (bod 174 odůvodnění).

 K celkovému posouzení

147    Zaprvé je třeba uvést, že Shell, Sasol a Repsol připustily, že na technických schůzkách byly diskutovány ceny parafínových vosků s obecným cílem dohodnout se na jejich výši. Podle judikatury uvedené v bodě 32 výše, skutečnost, že existuje takový společný cíl, již představuje dohodu ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES, jakmile existuje shoda vůle k omezení hospodářské soutěže jako takovému. Kromě toho téže podniky rovněž prohlásily, že na několika technických schůzkách se účastníci skutečně dohodli na minimálních cenách nebo zvýšení ceny, někdy dokonce i na opatřeních ke zvýšení. Je třeba zdůraznit, že v těchto prohlášeních podniky rovněž poukázaly na účast Total na technických schůzkách a uvedly jméno zaměstnanců žalobkyně, kteří ji zastupovali na schůzkách.

148    Zadruhé je třeba konstatovat, že dotčená prohlášení jsou potvrzena četnými ručně psanými poznámkami vyhotovenými během technických schůzek, které Komise nalezla při kontrolách, ke kterým žalobkyně měla přístup v průběhu správního řízení, a jejichž část je uvedena zejména v bodech 126, 128, 137, 139, 140, 145, 149, 156, 163 a 174 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

149    Zatřetí je třeba připomenout, že žalobkyně byla přítomna na 39 protisoutěžních schůzkách z celkového počtu 51 konaných v období její účasti na kartelové dohodě, tedy od 3. září 1992 do 28. dubna 2005.

150    V tomto ohledu je nejprve třeba připomenout (viz bod 146 výše), že Komise v napadeném rozhodnutí prokázala, že účastníci kartelové dohody uzavřeli dohody o stanovení ceny parafínových vosků na technických schůzkách dne 3. a 4. září 1992 (bod 126 odůvodnění napadeného rozhodnutí), dne 23. a 24 listopadu 1992 (bod 128 odůvodnění), dne 7. a 8. září 1995 (bod 137 odůvodnění), dne 22. a 23. února 1996 (bod 139 odůvodnění), dne 14. a 15. května 1996 (bod 140 odůvodnění), dne 30. a 31. října 1997 (bod 145 odůvodnění), dne 3. a 4. listopadu 1998 (bod 149 odůvodnění), dne 27. a 28. října 1999 (bod 156 odůvodnění), dne 26. a 27. června 2001 (bod 163 odůvodnění) a dne 11. a 12. května 2004 (bod 174 odůvodnění).

151    Zadruhé žalobkyně přiznává, že informace o cenách parafínových vosků byly vyměňovány na technických schůzkách dne 30. září 1994 (bod 133 odůvodnění napadeného rozhodnutí), dne 27. ledna 1995 (bod 134 odůvodnění), dne 17. a 18. září 1996 (bod 141 odůvodnění), dne 2. a 3. září 1998 (bod 148 odůvodnění), dne 3. a 4. února 2000 (bod 157 odůvodnění), dne 25. a 26. května 2000 (bod 159 odůvodnění), dne 21. a 22. února 2002 (bod 165 odůvodnění), dne 18. prosince 2002 (bod 168 odůvodnění), dne 27. a 28. února 2003 (bod 169 odůvodnění) a dne 14. a 15. ledna 2004 (bod 173 odůvodnění), kterých se zúčastnila.

152    Žalobkyně nepředkládá žádný konkrétní argument k vyvrácení prohlášení společností Sasol, Repsol a Shell, podle kterých bylo cílem technických schůzek stanovení cen.

153    Komise tak, alespoň pokud jde o technické schůzky uvedené v bodech 146 a 151 výše, disponovala souborem nevyvratitelných důkazů, ze kterých vyplývalo, že si účastníci na technických schůzkách v průběhu více než dvanácti let pravidelně vyměňovali informace o svých cenách a o plánovaných zvýšeních. Žalobkyně nepředložila koherentní vysvětlení, co se týče těchto aktivit, které by mohlo zpochybnit tvrzení Komise, podle kterého předmětem těchto praktik bylo zejména stanovení cen. Naopak dlouhá doba, po kterou byly schůzky systematicky pořádány, představuje sama o sobě nepřímý důkaz toho, že účastníci sledovali cíl harmonizace svých cenových politik, vědomým nahrazením tržních rizik vzájemnou spoluprací, při použití jednání ve vzájemné shodě týkajících se ceny parafínových vosků, a dokonce, přinejmenším pokud jde o technické schůzky uvedené v bodě 146 výše, dohodou o stanovení ceny.

154    V širším kontextu je třeba uvést, že podle judikatury citované v bodě 34 výše čl. 81 odst. 1 ES brání jakýmkoliv přímým nebo nepřímým kontaktům mezi hospodářskými subjekty, které jsou takové povahy, že buď ovlivňují tržní jednání skutečných nebo potenciálních soutěžitelů, nebo odhalují takovému soutěžiteli tržní jednání, ke kterému je dotčený hospodářský subjekt rozhodnut nebo které zamýšlí na trhu přijmout, jestliže je účelem nebo důsledkem těchto kontaktů omezení hospodářské soutěže. V projednávané věci žalobkyně nepopírá navázání kontaktu ani výměnu citlivých informací na technických schůzkách.

155    Začtvrté žalobkyně nemůže platně tvrdit, že Komise neprokázala její účast na dohodách nebo jednáních ve vzájemné shodě zavedených na technických schůzkách.

156    Pokud jde o dohody protisoutěžní povahy, ke kterým dojde během schůzek konkurenčních podniků, Soudní dvůr totiž již rozhodl, že k porušení čl. 81 odst. 1 ES dochází, jestliže tyto schůzky mají za cíl omezit, vyloučit nebo narušit hospodářskou soutěž, a směřují tak k umělému organizování fungování trhu. V takovém případě k tomu, aby Komise prokázala účast uvedeného podniku na kartelové dohodě, postačuje, aby prokázala, že se dotyčný podnik účastnil schůzek, na nichž byly uzavřeny dohody protisoutěžní povahy. Pokud byla účast na takových schůzkách prokázána, přísluší tomuto podniku, aby předložil indicie prokazující, že se zmíněných schůzek neúčastnil s žádným protisoutěžním záměrem, a to tak, že prokáže, že svým soutěžitelům sdělil, že jeho účast na těchto schůzkách měla odlišnou povahu než jejich (rozsudek Aalborg Portland a další v. Komise, bod 47 výše, bod 81, a rozsudek Soudního dvora ze dne 25. ledna 2007, Sumitomo Metal Industries a Nippon Steel v Komise, C‑403/04 P a C‑405/04 P, Sb. rozh. s. I‑729, bod 47).

157    Důvodem této právní zásady je skutečnost, že tím, že se podnik účastnil uvedeného setkání, aniž se veřejně distancoval od předmětu jednání, vede ostatní účastníky k domnění, že souhlasí s výsledkem setkání a že se jím bude řídit (rozsudky Aalborg Portland a další v. Komise, bod 47 výše, bod 82, a Sumitomo Metal Industries a Nippon Steel v. Komise, bod 156 výše, bod 48).

158    Ačkoli se však žalobkyně pravidelně účastnila technických schůzek, netvrdí, že se veřejně distancovala od obsahu protisoutěžních schůzek.

159    Zapáté je třeba poznamenat, že se vysvětlení podaná žalobkyní pokaždé týkají konkrétní technické schůzky. Nemohou tak představovat přesvědčivé vysvětlení, pokud jde o všechny důkazy shromážděné Komisí, které jí umožnily určit existenci komplexního, jediného a trvajícího protiprávního jednání.

160    Vzhledem ke všem předcházejícím úvahám je třeba dojít k závěru, že Komise měla v napadeném rozhodnutí správně za to, že se účastníci kartelové dohody, včetně žalobkyně, dopustili protiprávního jednání spočívajícího „v dohodách nebo jednáních ve vzájemné shodě týkajících se stanovení cen a výměny a zpřístupňování citlivých obchodních informací“.

161    Komise tak v tomto ohledu neporušila článek 81 ES.

162    Proto je třeba první část tohoto žalobního důvodu zamítnout.

 K druhé části, týkající se neexistence důkazu o provádění dohod o stanovení ceny

163    V druhé části žalobkyně uvádí, že Komise porušila článek 81 ES tím, že konstatovala, že protiprávní jednání bylo provedeno. Komise údajně zvláště neprokázala, že zaslání dopisů oznamujících zvýšení ceny představuje provedení hlavní části protiprávního jednání.

164    Úvodem je třeba připomenout, že v bodě 4.1 napadeného rozhodnutí, pod názvem „Základní zásady a fungování kartelové dohody“, se Komise domnívala toto:

„[...]

(113) Výsledek technických schůzek se zpravidla uskutečnil prostřednictvím oznámení o zvýšení cen zákazníkům nebo zrušením existujících cenových schémat. Vzácné případy podvádění nebo neuplatňování byly projednány na následujících schůzkách (viz například body 149 a 157). Jeden ze zastoupených podniků se obvykle chopil iniciativy a začal zvyšovat své ceny. Zpravidla to byla Sasol, ale tato společnost někdy požádala jiného účastníka, aby začal. Krátce poté, co některý podnik zákazníkům oznámil, že zamýšlí zvýšit ceny, ostatní dodavatelé ho následovali a také oznámily zvýšení cen. Zástupci podniků se na technických schůzkách vzájemně informovali o krocích učiněných k realizaci výsledků technických schůzek. Tyto informace byly poskytovány ústně nebo zasláním kopie příslušných oznámení o zvýšení cen nebo zrušení cen jednomu nebo všem ostatním [zúčastněným] podnikům. Komise totiž zjistila, že si účastníci taková oznámení vyměňovali. Bylo zjištěno, že v šesti týdnech po technických schůzkách došlo k výměně vzorku přibližně 150 dopisů tohoto druhu. Bylo také prohlášeno, že podle dohody zastoupené podniky nemají mít prospěch z uplatnění dohodnutého zvýšení cen ke zvýšení svého vlastního podílu na trhu. Toto prohlášení nebylo zpochybněno v odpovědích na oznámení námitek.“

165    Komise dále v bodě 5.1 napadeného rozhodnutí, nazvaném „Provádění“, mimo jiné uvedla:

„[…]

(299) Ačkoli Komise není povinna prokázat uskutečňování protisoutěžní dohody, v projednávaném případě je možné prokázat její provádění. Výměna dopisů o cenách, jakož i ústních informací o cenách (viz bod 248) také sloužila ke kontrole uplatňování dohody. Tím, že členové kartelové dohody informovali všechny ostatní členy kartelové dohody o budoucích zvýšeních cen nebo zrušení cen, byli schopni ověřit, zda určitý podnik dodržuje závazky přijaté na technických schůzkách. Kromě toho se o provádění příležitostně diskutovalo na technických schůzkách, například na schůzkách popsaných v bodech 147 a 149 odůvodnění. Skutečnost, že členové kartelové dohody také mezi sebou udržovali vztahy jako dodavatelé, což by v zásadě mohlo vysvětlit určitou komunikaci mezi nimi, na této úvaze nic nemění. Nejde o to, zda by k některé komunikaci každopádně došlo v důsledku těchto dvoustranných křížových dodávek, ale o to, zda tato komunikace objektivně pomohla zajistit kontrolu provádění protiprávního jednání.“

166    Zaprvé žalobkyně tvrdí, že podle prohlášení podniků nebylo zasílání dopisů o cenách ostatním účastníkům systematické, takže nepředstavovalo prostředek k uskutečnění hlavní části protiprávního jednání. Žalobkyně se domnívá, že pokud by účelem technických schůzek bylo společné určování nových cen, bylo by k tomu, aby účastníci mohli ověřovat dodržování dohody ze strany všech, třeba, aby každý z účastníků oznámil své nové ceny všem ostatním nebo alespoň jednomu z nich, pověřenému tímto ověřováním, k čemuž nedošlo.

167    Podle žalobkyně každopádně nelze postup spočívající ve výměně dopisů o cenách vytýkat společnosti Total France. Nejprve, jak to uznává Shell, Total France často nezasílala své dopisy o zvýšení cen svým zákazníkům a obvykle oznamovala zvýšení svých cen ústně, při návštěvách zákazníků, aniž to sdělovala konkurentům. Ze 123 dopisů citovaných Komisí se navíc jen devět připisuje společnosti Total France a většina z nich představuje výměnu korespondence týkající se poptávky či cenových nabídek vzhledem k případnému nákupu.

168    Je třeba uvést, že se tato tvrzení žalobkyně týkají výměny dopisů o cenách mezi účastníky kartelové dohody.

169    Tyto výměny přitom nepředstavovaly uskutečňování předmětného protiprávního jednání v pravém slova smyslu spočívající v uplatňování cenové úrovně, udržení cen nebo zvýšení cen diskutovaných nebo stanovených na schůzkách vůči zákazníkům. Komise totiž v bodě 113 odůvodnění napadeného rozhodnutí tvrdila, že „[v]ýsledek technických schůzek se zpravidla realizoval prostřednictvím oznámení o zvýšení cen zákazníkům nebo zrušením existujících cenových schémat“. Výměny dopisů o cenách a ústní diskuse po schůzkách se týkají mechanismu kontroly provádění protiprávního jednání ze strany účastníků.

170    Tvrzení žalobkyně, že ze vzorku Komise, který tvořilo 123 dopisů, lze žalobkyni přičíst pouze devět dopisů o cenách, které byly předmětem výměn mezi soutěžiteli, je tedy irelevantní. Každopádně žalobkyně sama uznává, že často nezasílala dopisy o cenách, kterými oznamovala zvýšení cen zákazníkům, ale obvykle oznamovala zvýšení cen ústně při návštěvách zákazníků. V důsledku toho žalobkyně sama připouští, že pravidelně zvyšovala své ceny, a vysvětluje, proč byla schopna zaslat jen několik kopií dopisů o cenách konkurentům: v případě, kdy se zvýšení cen oznamovalo zákazníkům ústně, nebylo možné zaslat konkurentům žádnou kopii dopisu o cenách, neboť zákazníkům nebyl zaslán žádný dopis o cenách.

171    Ve druhé řadě je třeba uvést, že proti tezi žalobkyně týkající se neprovádění protiprávního jednání v projednávaném případě svědčí důkazy, na kterých bylo založeno napadené rozhodnutí.

172    Shell totiž ve svém prohlášení z 18. března 2005 výslovně tvrdila, že po technických schůzkách její zástupce obvykle obdržel dopis o cenách, kterým konkurent oznámil zvýšení cen. Tyto dopisy byly pravidelnými oznámeními o nových cenách, které výrobci parafínových vosků zasílali zákazníkům a ostatním výrobcům, kteří v rámci křížových dodávek také často nakupují parafínové vosky jeden od druhého. Podle informací poskytnutých společností Shell, když první výrobce takto dal najevo svůj záměr zvýšit ceny, ostatní účastníci kartelové dohody ho následovali v souladu s diskusemi vedenými na technických schůzkách.

173    Shell ve svém prohlášení ze dne 14. června 2006 rovněž tvrdila, že vždy, když zaslala dopis o cenách, kterým oznámila zvýšení cen, obsahoval tento dopis cenu dohodnutou na předchozí technické schůzce. Také upřesnila, že pravidelně dostávala takové dopisy od společností Sasol, H&R a ExxonMobil, i když od této posledně uvedené společnosti nikdy nekupovala parafínové vosky. Ačkoli Total nezasílala takové dopisy svým zákazníkům často, Shell od ní dostala jeden nebo dva takové dopisy. Kromě toho podle prohlášení společnosti Shell její zástupce – s cílem zajistit řádné provádění zvýšení cen dohodnutých na technických schůzkách – zatelefonoval zástupcům společností Sasol, H&R, Total a ExxonMobil dříve, než zahájil jednání o ceně se zákazníky.

174    Tento mechanismus provádění kartelové dohody je potvrzen prohlášením společnosti Sasol ze dne 12. srpna 2005, ve kterém jsou uvedeny i podrobné příklady týkající se konkrétních technických schůzek.

175    Ve třetí řadě žalobkyně tvrdí, že na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, neexistuje vzájemný vztah mezi dostupnými informacemi o technických schůzkách a dopisy o cenách, které zmínila Komise.

176    Zaprvé z několika výše citovaných prohlášení vyplývá, že zvýšení cen dohodnutá na technických schůzkách zpravidla nemohla být vůči zákazníkům uplatněna v celém rozsahu. Shell prohlásila, že bylo možné provést asi dvě třetiny dohodnutých zvýšení. Kromě toho existuje několik údajů uvedených ve spise svědčících o tom, že účastníci často vůbec nemohli provést dohodnuté zvýšení.

177    Zadruhé je třeba připomenout, že podle judikatury citované v bodě 47 výše jsou důkazy týkající se kartelových dohod obvykle neúplné a nesourodé. Vzhledem k tomu, že Komise neměla k dispozici podrobné důkazy o obsahu diskusí vedených na každé technické schůzce a měla jen malou část dopisů o cenách, které účastníci zaslali zákazníkům, se tak žalobkyně nemůže úspěšně dovolávat skutečnosti, že Komise nebyla schopna rekonstruovat přesnou vazbu mezi diskusemi vedenými na technických schůzkách a cenami uvedenými v uvedených dopisech o cenách, a to tím spíše že se ceny různých výrobků z parafínových vosků značně lišily a zákazníci se logicky snažili bránit se zvýšením.

178    Tento argument musí být tedy zamítnut.

179    Začtvrté žalobkyně tvrdí, že poskytnutí dopisů o cenách, ve kterých byla uvedena zvýšení cen, konkurentům bylo odůvodněno zákaznicko-dodavatelskými vztahy mezi podniky podílejícími se na kartelové dohodě.

180    V tomto ohledu je třeba připomenout, že uskutečňování hlavní části protiprávního jednání spočívalo v oznamování zvýšení cen zákazníkům nebo ve zrušení existujících cenových schémat a nikoli v zasílání dopisů o cenách konkurentům, které bylo spíše nástrojem k ověření uvedeného provádění. Každopádně Shell prohlásila, že obdržela dopisy o cenách od konkurenta, kterému nedodávala žádné zboží (viz bod 173 výše). Jak Shell, tak Sasol rovněž potvrdily, že zasílání dopisů o cenách bylo součástí mechanismu provádění hlavní části protiprávního jednání.

181    Tento argument žalobkyně tedy musí být odmítnut.

182    Zapáté žalobkyně na podporu svého tvrzení, že se neúčastnila provádění protiprávního jednání, tvrdí, že podle prohlášení společnosti Shell jedinkrát, kdy se ji Sasol snažila přesvědčit ji, aby jako první zaslala dopis o zvýšení cen, využila to k posílení svého konkurenčního postavení tím, že zaslala dopis o fiktivním zvýšení svým konkurentům, a nikoli svým zákazníkům.

183    V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že z prohlášení společnosti Shell totiž vyplývá, že když Sasol požádala žalobkyni, aby jako první zaslala dopis o cenách uvádějící zvýšení cen zákazníkům, žalobkyně to neučinila, ale konkurentům zaslala „kopii“ fiktivního dopisu o zvýšení. To tedy svědčí jen o tom, že žalobkyně nevyhověla žádosti společnosti Sasol, aby jako první zaslala dopis o cenách uvádějící zvýšení cen.

184    Podle judikatury však nedodržování kartelové dohody nic nemění na samotné její existenci (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 11. března 1999, Thyssen Stahl v. Komise, T‑141/94, Recueil, s. II‑347, body 233, 255, 256 a 341). I za předpokladu, že by byla prokázána skutečnost, že se některým účastníkům kartelové dohody podařilo oklamat jiné účastníky předáváním nesprávných informací a využít kartelovou dohodu ve svůj prospěch jejím nedodržováním, tato skutečnost sama o sobě neznamená, že k spáchanému protiprávnímu jednání nedošlo (rozsudek Tribunálu ze dne 8. července 2008, Knauf Gips v. Komise, T‑52/03, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 201; viz rovněž v tomto smyslu rozsudek Tribunálu ze dne 15. června 2005, Tokai Carbon a další v. Komise, T‑71/03, T‑74/03, T‑87/03 a T‑91/03, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 74).

185    Argument žalobkyně v tomto ohledu tedy musí být zamítnut.

186    Zašesté je třeba zdůraznit, že – jak správně uvádí Komise – provádění jediného, komplexního a trvajícího protiprávního jednání se musí posuzovat jako celek.

187    V tomto ohledu Tribunál již rozhodl, že v případě, kdy se konkurenti účastnili schůzek, na kterých si vyměňovali informace týkající se zejména cen, které chtěli uplatňovat na trhu, určitý podnik svou účastí na schůzce s protisoutěžním cílem se nejen snažil předem vyloučit nejistotu týkající se budoucího chování svých konkurentů, ale i nezbytně musel přímo či nepřímo zohlednit informace, které získal na těchto schůzkách, při určování politiky, kterou chtěl provádět na trhu (rozsudky Tribunálu ze dne 24. října 1991, Rhône-Poulenc v. Komise, T‑1/89, Recueil, s. II‑867, body 122 a 123, a Knauf Gips v. Komise, bod 184 výše, bod 276).

188    Dále je podle judikatury třeba předpokládat, že neexistuje-li důkaz o opaku, jehož předložení přísluší zúčastněným subjektům, podniky, které jednají ve vzájemné shodě a které na trhu nadále působí, zohledňují při určování svého chování na trhu informace, které si vyměnily se svými konkurenty. Je tomu tak tím spíše, jestliže jednají ve vzájemné shodě pravidelně během dlouhého období (rozsudek Hüls v. Komise, bod 33 výše, bod 162).

189    V projednávaném případě byla přitom jednání ve vzájemné shodě týkající se cen pravidelná a častá a byla prováděna během dlouhého období, neboť Komise má k dispozici informace o více než padesáti schůzkách od roku 1992 do roku 2005. Komise rovněž předložila 343 dopisů žalobkyně o cenách, kterými byla oznámena zvýšení cen zákazníkům. V prohlášeních společností Shell a Sasol se také uvádí, že se Total podílela na provádění výše uvedených praktik.

190    Vzhledem k výše uvedeným úvahám se Tribunál domnívá, že Komise správně konstatovala, že protiprávní jednání bylo prováděno a že se žalobkyně na tomto provádění podílela.

191    Vzhledem k předcházejícím úvahám je třeba druhou část druhého žalobního důvodu zamítnout.

 K třetí části, týkající se rozdělení zeměpisných trhů a zákazníků

192    Žalobkyně tvrdí, že Komise v napadeném rozhodnutí neprokázala, že se žalobkyně podílela na druhé části protiprávního jednání. Proto Komise údajně porušila článek 81 ES.

193    V tomto ohledu Komise v napadeném rozhodnutí tvrdila toto:

„[…]

(108) Pokud jde o diskuse týkající se rozdělení trhů a zákazníků, ,existovala mezi zúčastněnými výrobci vosku obecná dohoda, pokud jde o hlavní zákazníky ostatních subjektů působících na daném domácím trhu’ s parafínem, a podniky ,se snažily chránit svůj domácí trh tím, že mezi sebou vytvořily atmosféru vzájemné důvěry a dobré vůle‘.

[…]

5.3.2.3. Rozdělení zákazníků nebo rozdělení trhů

(243) Z důkazů popsaných v bodech 98, 108, 137 [technická schůzka ze dne 7. a 8. září 1995], 145 [technická schůzka ze dne 30. a 31. října 1997], (147) [technická schůzka ze dne 5. a 6. května 1998], (168) [technická schůzka ze dne 18. prosince 2002] a 170 [technická schůzka ze dne 16. a 17. dubna 2003] vyplývá, že ExxonMobil, MOL, Repsol, Sasol, Dea (později Shell) a Total si rozdělily zákazníky nebo objemy výrobků, které se měly prodávat určitým zákazníkům (dále jen ,rozdělení zákazníků‘), nebo určité zeměpisné oblasti jakožto ,domácí trhy‘ (dále jen ,rozdělení trhů‘).

(244) ExxonMobil, Sasol a Shell připustily, že existovaly praktiky rozdělení zákazníků nebo rozdělení trhů. Ve svých odpovědích na oznámení námitek opět potvrdily nebo alespoň nepopřely existenci takových praktik.“

 K rozdělení zeměpisných trhů

194    Zaprvé žalobkyně tvrdí, že důkazy, na kterých Komise založila svá tvrzení uvedená v bodě 108 odůvodnění napadeného rozhodnutí, jsou vágní.

195    V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že odpověď společnosti Sasol ze dne 16. prosince 2006 na žádost Komise o informace jasně uvádí, že se účastníci technických schůzek snažili chránit své domácí trhy, neboť Sasol uvedla, že si „Total, BP France a Mobil“ nárokovaly francouzské území, zatímco němečtí výrobci (Sasol, H&R a Shell) si nárokovaly německé území jako své příslušné domácí trhy. Kromě toho Sasol v uvedené odpovědi zmínila, že když Repsol uvedla, že má ve své výrobě nadměrné objemy, zástupce společnosti Total protestoval proti možnosti, aby je Repsol prodala do Francie. Mimoto Sasol popsala událost, která se stala na technické schůzce dne 20. a 21. února 1997, kdy poznamenala, že se jí v roce 1996 snížil objem prodejů o 6 000 tun a předpokládala, že francouzští výrobci navzdory dohodám o dodržování domácích trhů tajně dodali tento objem německým zákazníkům. V reakci na to se Sasol rozhodla opět získat tyto tržní pozice tím, že nedodržovala ceny sjednané na technických schůzkách.

196    Kromě toho se v prohlášení společnosti Shell ze dne 14. června 2006 uvádí, že existovala konkludentní dohoda mezi účastníky, podle níž zákazníci, kteří se nacházeli v okruhu 50 až 100 km od výrobních závodů každého účastníka, patřili tomuto účastníkovi. Na základě této dohody výrobce svíček se sídlem v Hamburku (Německo) náležel společnostem Sasol a Shell. Pokud by se jiný účastník pokoušel prodávat své zboží tomuto výrobci svíček, Sasol a Shell by v rámci odvetných opatření začali dodávat parafínové vosky důležitému zákazníkovi tohoto jiného účastníka. Shell také prohlásila, že její zástupce na technických schůzkách řekl zástupci společnosti Total, že Shell nebude prodávat své zboží do Francie, takže od společnosti Total očekával, že nebude prodávat své zboží do Hamburku. Shell dále uvedla příklady zákazníků, kteří byli výhradními zákazníky určitých účastníků kartelové dohody, přičemž upřesnila, že výrobci svíček se sídlem ve Francii byli výhradními zákazníky společností Total a ExxonMobil, a že to její zástupce a ostatní účastníci technických schůzek věděli. Kromě toho Shell tvrdila, že existovala konkludentní dohoda mezi společnostmi Sasol a Total, podle níž se každá z nich zavázala, že nevstoupí na domácí trh druhé společnosti (pro společnost Total to byla Francie a pro společnost Sasol Německo), tedy bude prodávat jen omezené množství na území vyhrazeném pro druhého účastníka, jak to vyplývalo z diskusí mezi zástupci společností Sasol a Total na technických schůzkách. Podle uvedeného prohlášení však H&R prodávala parafínové vosky francouzským zákazníkům. Pokud uvedený prodej přesáhl 1 000 tun ročně, stěžovala si Total na nejbližší technické schůzce na chování společnosti H&R, přičemž všem účastníkům oznámila, že nebude tolerovat významný dovoz do Francie. Total tak v rámci odvetných opatření zvýšila svůj prodej dvěma tradičním zákazníkům společnosti H&R. Konečně Shell prohlásila, že respektování domácích trhů a vyhrazených zákazníků bylo součástí obecného plánu, který přijali všichni účastníci technických schůzek. Pokud účastník tyto dohody porušil, jeden nebo více výrobců, kterým byl trh nebo zákazník vyhrazen, protestovali a případně prostřednictvím odvetných opatření přesvědčili účastníka, který porušil dohody, aby zastavil svůj prodej, případně nabídnutím zákazníkovi příliš vysokých cen, tak aby od něj už nic nekoupil.

197    Z výše uvedeného vyplývá, že Sasol a Shell v rozporu s tím, co tvrdí žalobkyně, poskytly přesné a shodující se informace o rozdělení trhů a zákazníků mezi účastníky kartelové dohody. Je třeba dodat, že dotčená prohlášení byla učiněna po zralé úvaze na základě svědectví osob, které se zúčastnily technických schůzek, a že tato prohlášení obviňují i podniky, jejichž jménem byly provedeny. Ve smyslu judikatury citované v bodě 66 výše a na rozdíl od tvrzení žalobkyně jsou tedy uvedená prohlášení zvláště věrohodná.

198    Zadruhé je třeba uvést, že jsou prohlášení společností Sasol a Shell potvrzena rovněž zápisem společnosti Sasol ze schůzky „Blauer Salon“, kterou Komise přiřadila k technické schůzce ze dne 17. a 18. prosince 2002 (bod 168 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

199    Žalobkyně tvrdí, že se Komise nemůže opírat o zápis společnosti Sasol ze schůzky „Blauer Salon“, kterou přiřazuje ke schůzce ze dne 17. a 18. prosince 2002, neboť v něm není uveden rok.

200    V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle judikatury citované v bodě 81 výše neuvedení data nebo podpisu na dokumentu nebo skutečnost, že je špatně čitelný, nezbavuje tento dokument veškeré důkazní hodnoty, zvláště pokud lze s dostatečnou jistotou určit jeho původ, pravděpodobné datum jeho vyhotovení a jeho obsah. Komise přitom v napadeném rozhodnutí vysvětlila, že nejpravděpodobnějším rokem je rok 2002, protože to byl jediný rok, během kterého se konala technická schůzka dne 17. a 18. prosince. Mimoto bez ohledu na rok dotčený zápis svědčí o rozdělení trhů nebo zákazníků, neboť obsahuje následující údaj: „Repsol má problémy (55 000 tun vlastní produkce ročně) – [zástupce společnosti Total] okamžitě namítal proti dodatečnému/obchodovanému objemu – Repsol je zřejmě ochotna o tom uvažovat“. Nepřijatelnějším výkladem tohoto zápisu totiž je, že Repsol chtěla prodat přebytek své výroby na území Francie, která je územím nejbližším k jejím výrobním závodům nacházejícím se ve Španělsku, a že Total chtěla zdůraznit, že uvedené území považuje za území vyhrazené pro ni.

201    Kromě toho podle judikatury citované v bodě 40 výše se nepřímé důkazy uvedené Komisí v napadeném rozhodnutí k prokázání existence porušení čl. 81 odst. 1 ES podnikům nemají posuzovat izolovaně, ale jako celek. Obecný plán rozdělení trhů přitom jasně vyplývá již z prohlášení společností Shell a Sasol a údaj uvedený v zápisu společnosti Sasol je součástí mechanismu popsaného v uvedených prohlášeních.

202    V důsledku toho dotčený zápis společnosti Sasol ze schůzky „Blauer Salon“ – v rozporu s tvrzením žalobkyně – představuje listinný důkaz týkající se rozdělení trhů nebo zákazníků.

203    Zatřetí žalobkyně uvádí, že pravidlu respektování domácích trhů odporuje obchod uvnitř Společenství, zejména obchod mezi Francií a Německem.

204    V tomto ohledu je třeba zaprvé poznamenat, že z výše uvedených prohlášení vyplývá, že domácí trh určitého podniku nezbytně neodpovídal území konkrétního členského státu, ale v určitých případech regionu v okolí výrobních závodů daného podniku.

205    Zadruhé z prohlášení společností Sasol a Shell citovaných v bodech 195 a 196 výše vyplývá, že nešlo o hermetické rozdělení trhů ani o výlučné dodávání parafínových vosků některým zákazníkům, ale spíše o zčásti konkludentní dohodu nedodávat významná množství na území a zákazníkům, o nichž bylo předpokládáno, že patří jinému výrobci parafínových vosků.

206    Zatřetí prohlášení svědčí o příležitostných porušeních pravidla respektování domácích trhů, které vedly k odvetným opatřením podniku, o jehož území šlo. Tato okolnost může sama o sobě vysvětlit výkyvy v obchodě uvnitř Společenství.

207    Tento argument musí být tedy odmítnut.

208    Vzhledem k výše uvedenému je třeba argumenty žalobkyně týkající se zjištění Komise v souvislosti s rozdělením trhů zamítnout.

 K rozdělení zákazníků

209    Žalobkyně se domnívá, že listinné důkazy shromážděné Komisí v napadeném rozhodnutí neumožňují prokázat dohodu o rozdělení zákazníků, ale nanejvýš výměnu informací.

210    V tomto ohledu je třeba uvést, že v přesných, shodujících se a věrohodných prohlášeních společností Sasol a Shell jsou zmíněny dohody a jednání ve vzájemné shodě týkající se rozdělení zákazníků. Každopádně Komise neoznačila druhou část protiprávního jednání za dohodu, nýbrž za část trvajícího a komplexního protiprávního jednání v rozsahu, v němž se týkalo dohod, jednání ve vzájemné shodě a výměny citlivých informací mezi konkurenty. Z pohledu prokázání druhé části protiprávního jednání jsou tedy relevantní i důkazy a indicie o takové výměně informací.

211    Nejprve je třeba uvést, že v bodě 145 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise v souvislosti s technickou schůzkou konanou dne 30. a 31. října 1997 v Hamburku citovala poznámku společnosti MOL, obsahující následující údaje:

„Směšovače (o 100 DEM levnější než obvyklí výrobci svíček)

Astor -> Schümann cena dnes 1 000 DEM ze závodu

[Astor] –> Total 1 050 DEM CPT

Paramelt –> Total 1 100 DEM CPT

Iberceras –> Total 1 030 DEM.“

212    Podle žalobkyně poznámka společnosti MOL neumožňuje dospět k závěru, že došlo k uzavření dohody o rozdělení zákazníků, neboť ze znění této poznámky vyplývá pouze výměna informací o cenách uplatňovaných jednotlivými zúčastněnými podniky vůči jejich zákazníkům.

213    Úvodem je třeba připomenout, že poznámky společnosti MOL jsou ručně psanými poznámkami vyhotovenými osobami, které se účastnily schůzek, jejichž obsah je strukturovaný a poměrně podrobný. Proto je jejich důkazní hodnota velmi vysoká.

214    Kromě toho podle judikatury citované v bodě 47 výše nelze od Komise požadovat, aby předložila písemnosti, které by výslovně prokazovaly jednotlivé prvky protiprávního jednání. Mělo by být v každém případě možné doplnit útržkovité a rozptýlené poznatky, jimiž Komise může disponovat, dedukcí umožňující rekonstruovat relevantní okolnosti. Poznámka společnosti MOL přitom jasně spojuje zákazníky společností Astor, Paramelt a Iberceras s některými podniky podílejícími se na kartelové dohodě, včetně mimo jiné žalobkyně.

215    Vysvětlení Komise, podle něhož tyto údaje svědčí o diskusích týkajících se rozdělení zákazníků, které se uskutečnily na technické schůzce dne 30. a 31. října 1997, je tedy přesvědčivé, takže tato poznámka je součástí souboru důkazů směřujících k prokázání existence druhé části protiprávního jednání a účasti žalobkyně na něm.

216    Co se týče bodu 147 odůvodnění napadeného rozhodnutí, Komise v něm v souvislosti s technickou schůzkou konanou dne 5. a 6. května 1998 v Budapešti (Maďarsko) citovala poznámku společnosti MOL, která obsahovala následující údaje:

„MOL      Eika max. 1 500 tun

      Vollmar 2–3 tis. tun

      L&G největší

Vollmar –      Schümann 3–3,5 tis. tun

↑      MOL   2,0–3 tis. tun

Poptávka 15 000 Total

      Repsol.“

217    Komise tyto údaje vyložila takto:

„Poznámka také ukazuje, že se diskutovalo o zásobování společnosti Vollmar, která byla důležitým zákazníkem. Byl dohodnut podíl společností Schümann a MOL, přičemž zájem zjevně měly i Total a Repsol.“

218    Podle žalobkyně z této poznámky nevyplývá žádné rozdělení zásobování společnosti Vollmar. V této poznámce se totiž uvádí, že celková poptávka společnosti Vollmar představuje 15 000 tun, zatímco uvedené tonáže jsou vyjádřeny rozpětím (3 000 až 3 500 tun a 2 000 až 3 000 tun), takže součet vyjádřených tonáží se nerovná 15 000 tun. Pokud by přitom byla uzavřena jakákoliv dohoda o rozdělení zásobování, byla by přesná, nejen pokud jde o tonáž přiznanou každému dodavateli, ale rozdělení by se vztahovalo na celé zásobování tohoto zákazníka. Proto v poznámkách společnosti MOL údajně nejde o plánované dodávky, ale o odhadované dodávky každého z účastníků. U společnosti Total France každopádně není uveden žádný objem, takže není důkaz o její účasti.

219    Je třeba odmítnout argumenty žalobkyně a potvrdit výklad Komise. V poznámce společnosti MOL, která ostatně má velmi velkou důkazní hodnotu, jak bylo uvedeno v bodě 213 výše, se totiž uvádí, že účastníci kartelové dohody diskutovali o poptávce společnosti Vollmar (15 000 tun) jako celku a rozdělili prodej mezi společnosti Schümann (3 000 až 3 500 tun) a MOL (2 000 až 3 000 tun). Existuje také údaj, podle kterého Repsol a Total plánovali prodávat zboží společnosti Vollmar. Kromě toho se v první části poznámky uvádí, že MOL oznámila ostatním účastníkům objemy zboží prodávaného společnostem Eika, Vollmar a Langhammer a Gasda (L&G). V prohlášeních společností Sasol a Shell jsou ostatně zmíněny dohody o rozdělení zákazníků týkající se zejména rozdělení objemů zboží, které má být prodáno společnosti Vollmar.

220    Co se týče technické schůzky ze dne 16. a 17. dubna 2003 (bod 170 napadeného rozhodnutí), Komise citovala ručně psanou poznámku společnosti Total, která obsahuje formulaci „Vollmar 13 kt HOS 2003 → 30 kt 22 kt SX50“. Komise ji vyložila takto:

„Svědčí to o tom, že se diskutovalo o zásobování zákazníka Vollmar a že bylo dohodnuto, že Sasol (v té době HOS) a Shell (která prodávala parafín pod obchodní značkou SX50) si dodávku rozdělí.“

221    Podle žalobkyně však v těchto poznámkách nelze najít takové rozdělení zásobování. Formulace uvedené v tomto ohledu jsou údajně v poznámce „rozptýlené“, přičemž je nelze nijak propojit. Komise podle žalobkyně uměle spojila údaj „Vollmar“ s formulacemi týkajícími se tonáží přesto, že tonáže jsou jasně uvedeny v odlišných řádcích dokumentu.

222    Vzhledem k tomu, že nezávisle učiněná prohlášení společností Shell a Sasol shodně uvádějí, že došlo k uzavření dohod o rozdělení objemů zboží, které má být prodáno zákazníkům, Tribunál se domnívá, že výklad Komise je správný, a odmítá tedy argumenty žalobkyně.

223    Pro úplnost je třeba uvést, že vysvětlení poskytnuté žalobkyní, podle nichž nešlo o dohodu, ale jen o výměnu informací týkajících se objemů zboží, které má být prodáno určitým zákazníkům, nemohou zpochybnit platnost napadeného rozhodnutí.

224    Je třeba uvést, že i když Komise objeví písemnosti výslovně prokazující protiprávní kontakty mezi subjekty, jako jsou zápisy ze setkání, jsou tyto obvykle útržkovité a rozptýlené, takže se často ukazuje jako nezbytné rekonstruovat některé podrobnosti dedukcí. Ve většině případů musí být tudíž existence protisoutěžního jednání nebo dohody vyvozena z určitého počtu shodujících se skutečností a nepřímých důkazů, které jako celek mohou představovat, pokud neexistuje jiné logické vysvětlení, důkaz o porušení pravidel hospodářské soutěže (viz bod 79 výše).

225    Komisi sice nevyhnutně přísluší prokázat, že protiprávní dohoda o rozdělení trhů byla uzavřena, bylo by však přehnané požadovat, aby mimoto podala důkaz o specifickém mechanismu, kterým mělo být tohoto cíle dosaženo. Pro podnik, který se dopustil protiprávního jednání, by totiž bylo příliš jednoduché se vyhnout jakékoli sankci, pokud by mohl argumentovat nejasnou povahou informací uvedených ve vztahu k fungování protiprávní dohody i přesto, že jsou existence dohody a její protisoutěžní cíl dostatečně prokázány (viz bod 41 výše).

226    Různé projevy dotčeného protiprávního jednání je třeba chápat v celkovém kontextu, který vysvětluje jejich existenci. Jde o provádění důkazů, v jehož rámci je důkazní hodnota jednotlivých skutkových okolností potvrzena nebo vyvrácena jinými skutkovými okolnostmi, které mohou společně prokázat existenci komplexního, jediného a trvajícího protiprávního jednání (rozsudky Knauf Gips v. Komise, bod 184 výše, bod 310, a BPB v. Komise, bod 40 výše, bod 250).

227    V projednávaném případě jsou přitom tvrzení Komise ohledně části komplexního, jediného a trvajícího protiprávního jednání, týkající se rozdělení zákazníků, založena jak na shodných prohlášeních účastníků, která se týkají i jejich vlastní odpovědnosti (a tedy jsou mimořádně věrohodná), tak na částech poznámek učiněných na technických schůzkách nebo přímo po těchto schůzkách.

228    Žalobkyně ve skutečnosti nevysvětlila, proč v případě neexistence jakékoli dohody o rozdělení zákazníků ExxonMobil, Shell a Sasol nezávisle přiznaly a podrobně popsaly takové rozdělení.

229    Žalobkyně ostatně tvrdí, že se Komise nemůže opírat o informace týkající se kontaktů mezi podniky, které se podílely na kartelové dohodě, protože své šetření omezila pouze na technické schůzky.

230    V tomto ohledu stačí připomenout, že důkazy zkoumané výše se týkají technických schůzek.

231    Vzhledem k výše uvedenému je třeba dojít k závěru, že konstatování Komise týkající se praktik majících za cíl rozdělení zákazníků spočívá na souboru dostatečných důkazů, takže Komise v tomto ohledu neporušila článek 81 ES.

232    Proto je třeba zamítnout třetí část druhého žalobního důvodu.

 Ke čtvrté části, týkající se konkurenčního chování společnosti Total France

233    Žalobkyně Komisi vytýká, že nezohlednila její konkurenční chování, které bylo prokázáno ekonomickou studií, kterou předložila během správního řízení, a prohlášeními ostatních účastníků kartelové dohody.

234    V první řadě se žalobkyně odvolává na hospodářskou analýzu své cenové politiky podle členských států a reprezentativních zákazníků pro hlavní druhy parafínových vosků prodávaných od roku 2002 do roku 2005.

235    Tato studie prokazuje neexistenci jakéhokoli významného vztahu mezi cenovou politikou společnosti Total France a technickými schůzkami na jedné straně a vývojem cen různých druhů parafínových vosků na druhé straně. Tyto dva faktory prokazují, že se neúčastnila jakékoli dohody o určování cen. Také z ní vyplývá neexistence významného vlivu výměny informací na tržní podmínky. Komise však v napadeném rozhodnutí nijak neodůvodnila, proč nezohlednila tuto ekonomickou studii.

236    Úvodem je třeba připomenout, že Tribunál již taková tvrzení prozkoumal a zamítl. Podle judikatury skutečnost že podniky opravdu oznámily dohodnutá zvýšení cen a že takto oznámené ceny sloužily jako základ pro stanovení individuálních transakčních cen, sama o sobě postačuje ke konstatování, že jak cílem, tak účinkem koluze o cenách bylo závažné omezení hospodářské soutěže (rozsudek Tribunálu ze dne 14. května 1998, Cascades v. Komise, T‑308/94, Recueil, s. II‑925, bod 194). V takovém případě Komise není povinna přezkoumat podrobně argumentaci účastníků řízení, kterou chtějí prokázat, že dotčené dohody nezpůsobily zvýšení cen ve větším rozsahu, než by bylo možné pozorovat za normálních podmínek hospodářské soutěže, a odpovídat na ně bod po bodu (rozsudek Bolloré a další v. Komise, bod 68 výše, bod 451).

237    Jak přitom vyplývá z přezkumu první a druhé části tohoto žalobního důvodu, Komise právně dostačujícím způsobem prokázala, že koluzní praktiky se v projednávaném případě týkaly stanovování cen a že výsledek setkání, během nichž se diskutovalo o zvýšení cen nebo během kterých byla zvýšení cen dohodnuta, byl často proveden zrušením cen vůči zákazníkům a oznámením zvýšení a že takto oznámené ceny sloužily jako základ pro stanovení cen u individuálních transakcí. Pokud se dále účastníci kartelu s ohledem na podmínky trhu dohodli na zachování cen, je to také třeba považovat za součást provádění jediného, komplexního a trvajícího protiprávního jednání v projednávané věci.

238    Proto je ekonomická analýza předložena žalobkyní irelevantní.

239    Zadruhé je třeba připomenout, že podle judikatury musí odůvodnění individuálního rozhodnutí jasně a jednoznačně uvádět úvahu orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonávat přezkum. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech daného případu. Nepožaduje se, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda splňuje požadavky článku 253 ES, musí být posuzována s ohledem nejen na znění dotčeného aktu, ale i na kontext, v němž byl uvedený akt přijat (rozsudek Soudního dvora ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s France, C‑367/95 P, Recueil, s. I‑1719, bod 63).

240    Z toho vyplývá, že vzhledem k tomu, že ekonomická studie předložená žalobkyní byla irelevantní (viz body 236 až 238 výše), Komise nebyla povinna uvést důvody, pro které v napadeném rozhodnutí nezohlednila uvedenou studii.

241    Zatřetí žalobkyně tvrdí, že její konkurenční chování uznali její konkurenti během správního řízení. Z písemností týkajících se technických schůzek a z prohlášení ostatních účastníků vyplývá, že Total France vytvořila politiku, která bránila tomu, aby dohody, které jsou předmětem napadeného rozhodnutí, způsobovaly účinky. V těchto prohlášeních se uvádí, že konkurenti společnosti Total France opakovaně přicházeli o zákazníky nebo museli z důvodu chování této společnosti snížit své ceny.

242    Podle judikatury je třeba ověřit, zda jsou okolnosti uváděné žalobkyní způsobilé prokázat, že se žalobkyně během období, v němž byla účastnicí protiprávních jednání, skutečně vyhýbala jejich uplatňování tím, že se na trhu chovala konkurenčně (v tomto smyslu viz rozsudky Tribunálu ze dne 9. července 2003, Archer Daniels Midland a Archer Daniels Midland Ingredients v. Komise, T‑224/00, Recueil, s. II‑2597, bod 268, a Bolloré a další v. Komise, bod 68 výše, bod 625).

243    Mimoto skutečnost, že podnik, jehož jednání ve vzájemné shodě s jeho konkurenty v oblasti cen je prokázáno, se na trhu nechoval způsobem dohodnutým s jeho konkurenty, není nutně prvkem, který musí být při určování částky pokuty, jež má být uložena, zohledněn jakožto polehčující okolnost. Podnik, který na trhu navzdory jednání ve vzájemné shodě se svými konkurenty sleduje politiku více či méně odchylnou od dohodnuté politiky, totiž jednoduše může mít v úmyslu využít kartelovou dohodu ve svůj prospěch (rozsudky Tribunálu Cascades v. Komise, bod 236 výše, bod 230, a ze dne 27. září 2006, Jungbunzlauer v. Komise, T‑43/02, Sb. rozh. s. II‑3435, bod 269).

244    Zaprvé je třeba připomenout (viz bod 183 výše), že z prohlášení společnosti Shell vyplývá, že když Sasol požádala žalobkyni, aby jako první zaslala dopis o cenách uvádějící zvýšení cen zákazníkům, žalobkyně to neudělala, ale zaslala konkurentům „kopii“ fiktivního dopisu o zvýšení cen. To svědčí jen o tom, že žalobkyně nevyhověla žádosti společnosti Sasol, aby jako první zaslala dopis o cenách, ve kterém bude uvedeno zvýšení cen. Žalobkyně mimoto netvrdí, že při svých následných jednáních se zákazníky výsledek dotčené schůzky nezohlednila.

245    Zadruhé je třeba přezkoumat argument žalobkyně, podle kterého se v prohlášeních konkurentů uvádí, že opakovaně přicházeli o zákazníky nebo museli z důvodu chování žalobkyně snížit své ceny.

246    V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že se žalobkyně odvolává na ústní prohlášení společnosti Shell ze dne 14. listopadu 2005, ze dne 14. června 2006 a ze dne 24. června 2005, jakož i na odpověď společnosti Sasol ze dne 18. prosince 2006 na žádost Komise o informace. Tyto dokumenty se totiž netýkají popisu chování žalobkyně a už vůbec ne jejího soutěžního chování, ale obsahují stovky stran s informacemi o fungování kartelové dohody obecně, přičemž žalobkyně ani neuvádí relevantní pasáže podporující její tvrzení.

247    Podle judikatury obecný odkaz na ostatní písemnosti, byť přiložené k žalobě, nemůže zhojit nedostatek základních prvků právní argumentace, které musejí být uvedeny v žalobě, i když lze obsah žaloby podepřít a doplnit v konkrétních bodech odkazy na výňatky z písemností, které tvoří její přílohu. Mimoto Tribunálu nepřísluší v přílohách vyhledávat a označovat žalobní důvody a argumenty, které by mohl pokládat za důvody a argumenty představující základ žaloby, neboť přílohy mají čistě důkazní a pomocnou funkci (viz rozsudek Tribunálu ze dne 14. prosince 2005, Honeywell v. Komise, T‑209/01, Sb. rozh. s. II‑5527, bod 57 a citovaná judikatura). Proto je tvrzení žalobkyně v rozsahu, v jakém je založeno na výše uvedených dokumentech, nepřípustné.

248    Každopádně je třeba se domnívat, že tato prohlášení nezmiňují konkurenční chování žalobkyně, ale její účast na provádění kartelové dohody. Prohlášení společnosti Shell dokonce svědčí o tom, že žalobkyně protestovala, když byl její domácí trh cílem prodeje ostatních účastníků.

249    Žalobkyně se ostatně odvolává na rukou psanou poznámku společnosti MOL vyhotovenou během schůzky dne 30. září 1994 a na odpověď společnosti Sasol ze dne 20. prosince 2005 na žádost Komise o informace.

250    Co se týče poznámky společnosti MOL, obsahuje tento údaj:

„Mobil – 2 000 t na začátku roku

Zvýšení cen částečně zrušeno z důvodu společnosti Total.“

251    Je třeba uvést, že Komise zmínila tuto poznámku v bodě 133 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Vyložila ji takto:

„[… P]odniky si oznamovaly plánované zvýšení cen a při rozhodování o takových zvýšeních zohledňovaly situaci konkurentů. Jde zde o chování, které je rovnocenné dohodě o neměnnosti cen nebo které lze přinejmenším považovat za jednání ve vzájemné shodě.“

252    Je třeba poznamenat, že žalobkyně nezpochybňuje tento výklad. Takové chování žalobkyně přitom nelze označit za konkurenční, jelikož žalobkyně se každopádně podílela na protisoutěžní diskusi, jejímž cílem bylo určit cenové úrovně, které se mají použít s ohledem na situaci na trhu a na obchodní situaci účastníků.

253    Co se týče odpovědi společnosti Sasol ze dne 20. prosince 2005 na žádost Komise o informace, žalobkyně se odvolává na údaj týkající se schůzky ze dne 7. a 8. září 1995. Sasol uvádí, že Total podhodnocovala ceny společnosti Sasol vůči jejímu tradičnímu zákazníkovi. Podle společnosti Sasol je to konkrétní důkaz o tom, že dohody, ke kterým se dospělo na technických schůzkách, se často porušovaly.

254    Ačkoli je pravda, že tato pasáž svědčí o porušení dohody o rozdělení zákazníků, nic to nemění na tom, že žalobkyně takto ukázala jen na ojedinělý případ, který nemůže prokazovat, ani když se posuzuje spolu s podváděním zmíněným v bodě 244 výše, že se vzhledem ke komplexnímu, jedinému a trvajícímu protiprávnímu jednání v projednávaném případě chovala konkurenčně. Sporadické a ojedinělé případy obcházení nebo neprovádění kartelové dohody konkrétním účastníkem, zejména pokud se týkají dlouhodobé kartelové dohody, totiž nemohou samy o sobě prokázat, že tento účastník neprováděl kartelovou dohodu nebo že se choval konkurenčně (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 8. října 2008, Le Carbone Lorraine v. Komise, T‑73/04, Sb. rozh. s. II‑2661, bod 204).

255    Zatřetí je třeba připomenout (viz body 187 a 188 výše), že podle judikatury v případě, kdy se konkurenti účastnili schůzek, na kterých si vyměňovaly informace týkající se zejména cen, které chtěli uplatňovat na trhu, určitý podnik svou účastí na schůzce s protisoutěžním cílem se nejen snažil předem vyloučit nejistotu týkající se budoucího chování svých konkurentů, ale i nezbytně musel přímo či nepřímo zohlednit informace, které získal na těchto schůzkách, při určování politiky, kterou chtěl provádět na trhu. Je tudíž třeba předpokládat, že neexistuje-li důkaz o opaku, jehož předložení přísluší zúčastněným subjektům, podniky, které jednají ve vzájemné shodě a které na trhu nadále působí, zohledňují pro určování svého chování na trhu informace, které si vyměnily se svými konkurenty. Je tomu tak tím spíše, když jednají ve vzájemné shodě pravidelně během dlouhého období.

256    V projednávaném případě přitom byla jednání ve vzájemné shodě týkající se cen pravidelná a častá a byla prováděna v průběhu dlouhého období, neboť Komise má k dispozici informace o více než padesáti setkáních od roku 1992 do roku 2005, z nichž se většina konala za přítomnosti zástupce žalobkyně. Proto žalobkyně měla velké množství informací, které si protiprávně vyměnila se svými konkurenty, které mohla použít při určování svého obchodního chování. Naproti tomu žalobkyně uvádí pouze jeden případ, a to případ podhodnocování cen společnosti Sasol, když se snažila dodat parafínové vosky tradičnímu zákazníkovi společnosti Sasol v rozporu s dohodou o rozdělení zákazníků. I na technické schůzce, během které se o tomto případu diskutovalo (technická schůzka ze dne 7. a 8. září 1995), pan S. E. ze společnosti Total oznámil ostatním účastníkům citlivé obchodní informace, takže uvedený ojedinělý případ neumožňuje dospět k závěru o konkurenčním obchodním chování společnosti Total.

257    Začtvrté je třeba uvést, že žalobkyně v souvislosti s prováděním výsledku technických schůzek sama prohlásila, že svým zákazníkům často nezasílala dopisy o zvýšení cen, ale že obvykle oznamovala zvýšení svých cen ústně při návštěvách u svých zákazníků. Kromě toho, že žalobkyně takto uznává, že pravidelně zvyšovala své ceny, což samo o sobě svědčí o uplatňování cen dohodnutých nebo probraných na technických schůzkách, je třeba uvést, že Komise ke své žalobní odpovědi připojila 343 dopisů o zvýšení cen zaslaných společností Total jejím zákazníkům. Komise navíc předložila i některé dopisy o zvýšení cen, které žalobkyně zaslala konkurentům v rámci mechanismu kontroly uplatňování kartelové dohody.

258    Zapáté je třeba zdůraznit, že dotčenou kartelovou dohodu doprovázelo několik kontrolních mechanismů. Kromě výměny dopisů o cenách zúčastněné podniky prohlásily, že mohly přímo kontaktovat zákazníky svých konkurentů a takto odhalit podvádění. Vzhledem k dlouhé době trvání kartelové dohody si nelze myslet, že ostatní účastníci by třináct let zvali žalobkyni na technické schůzky, pokud by žalobkyně systematicky používala informace, které od nich získala, pro podhodnocení cen svých konkurentů a takto ke zvýšení objemu svého prodeje na jejich úkor.

259    Vzhledem k výše uvedenému je třeba konstatovat, že okolnosti, na které žalobkyně odkazuje v rámci této části, i když se posuzují jako celek, neumožňují dojít k závěru, že se žalobkyně během období, v jehož průběhu byla účastnicí protiprávních dohod, skutečně zdržela jejich uplatňování a na trhu se chovala konkurenčně.

260    Komise tudíž neporušila ani článek 81 ES ani svou povinnost uvést odůvodnění.

261    V důsledku toho musí být zamítnuty rovněž čtvrtá část, a tudíž i druhý žalobní důvod v plném rozsahu.

2.     K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článku 81 ES a povinnosti uvést odůvodnění, pokud jde o posouzení složky protiprávního jednání týkající se parafínového gáče

 K první části, vycházející z porušení článku 81 ES, pokud jde o konstatování, podle kterého praktiky týkající se parafínových vosků na jedné straně a praktiky týkající se parafínového gáče na druhé straně představovaly jediné a trvající protiprávní jednání

262    Úvodem je třeba připomenout, že Komise v napadeném rozhodnutí potrestala žalobkyni za její účast na komplexním, jediném a trvajícím protiprávním jednání, přičemž uvedené protiprávní jednání bylo označeno za komplexní, neboť spočívalo v dohodách, jednáních ve vzájemné shodě a ve výměně citlivých informací, za jediné, neboť se týkalo jak parafínových vosků, tak parafínového gáče, a za trvající, neboť sestávalo z dlouhé řady protisoutěžních schůzek.

263    V rámci této části žalobkyně tvrdí, že Komise porušila článek 81 ES tím, že konstatovala, že postupy týkající se parafínových vosků a postupy týkající se parafínového gáče představují jediné a trvající protiprávní jednání.

264    Podle judikatury může porušení článku 81 odst. 1 ES vyplývat nejen z jediného úkonu, ale rovněž z řady úkonů, anebo i z trvajícího jednání. Tento výklad nelze zpochybnit z důvodu, že jeden nebo více prvků z této řady úkonů nebo tohoto trvajícího jednání může rovněž sám o sobě a nahlížen izolovaně představovat porušení uvedeného ustanovení (rozsudky Komise v. Anic Partecipazioni, bod 33 výše, bod 81, a Aalborg Portland a další v. Komise, bod 47 výše, bod 258).

265    Pojem „jediné protiprávní jednání“ předpokládá souhrn úkonů různých účastníků, které sledují tentýž protisoutěžní hospodářský cíl (rozsudky Rhône-Poulenc v. Komise, bod 187 výše, body 125 a 126, a Cimenteries CBR a další v. Komise, bod 44 výše, bod 3699). Skutečnost, že jednotlivé úkony podniků jsou součástí „celkového plánu“ z důvodu jejich shodného cíle narušujícího hospodářskou soutěž v rámci společného trhu, je rozhodující pro konstatování existence jediného protiprávního jednání (v tomto smyslu viz rozsudek Aalborg Portland a další v. Komise, bod 47 výše, body 258 a 260).

266    V tomto ohledu může Tribunál při posuzování otázky, zda jde o jediné protiprávní jednání, a otázky existence celkového plánu vzít v úvahu alespoň částečnou totožnost dotčených podniků a skutečnost, že tyto podniky si jsou vědomy, že se podílejí na cíli, který protiprávní úkony spojuje (rozsudky Tribunálu BPB v. Komise, bod 40 výše, bod 257, a ze dne 28. dubna 2010, Amann & Söhne a Cousin Filterie v. Komise, T‑446/05, Sb. rozh. s. II‑1255, bod 89).

267    Stejně tak je pro účely označení jednotlivých úkonů za jediné a trvající protiprávní jednání třeba ověřit, zda se doplňují v tom smyslu, že každé z nich má čelit jednomu nebo několika následkům běžné hospodářské soutěže, a prostřednictvím interakce tato jednání přispívají k uskutečnění souhrnu protisoutěžních účinků předvídaných jejich původci v rámci celkového plánu směřujícího k jedinému cíli. V tomto ohledu je třeba zohlednit veškeré okolnosti, které mohou prokázat či zpochybnit uvedenou spojitost, jako je doba uplatňování, obsah (včetně použitých metod) a souvztažně cíl jednotlivých předmětných úkonů (rozsudek Amann & Söhne a Cousin Filterie v. Komise, bod 266 výše, bod 92; viz rovněž v tomto smyslu rozsudek Tribunálu ze dne 12. prosince 2007, BASF a UCB v. Komise, T‑101/05 a T‑111/05, Sb. rozh. s. II‑4949, body 179 až 181).

268    Naproti tomu pojem „jediný cíl“ nelze vymezit obecným odkazem na narušení hospodářské soutěže na trhu dotčeném protiprávním jednáním, neboť ovlivnění hospodářské soutěže je, jako cíl či výsledek, podstatným prvkem jakéhokoli jednání spadajícího do působnosti čl. 81 odst. 1 ES. Hrozilo by, že taková definice pojmu „jediný cíl“ částečně zbaví pojem „jediné a trvající protiprávní jednání“ jeho smyslu v rozsahu, v jakém by měla za následek, že by několik úkonů, týkajících se hospodářského odvětví, zakázaných čl. 81 odst. 1 ES muselo být systematicky kvalifikováno jako prvky naplňující znaky jediného protiprávního jednání (rozsudek Amann & Söhne a Cousin Filterie v. Komise, bod 266 výše, bod 92).

269    V projednávaném případě Komise založila své rozhodnutí přistupovat k praktikám týkajícím se parafínových vosků a parafínového gáče jako k jedinému protiprávnímu jednání na následujících úvahách:

„[…]

(295) Parafínový gáč byl předmětem technických schůzek alespoň dvakrát – dne 30. a 31. října 1997 a dne 11. a 12. května 2004. Účastníci schůzky věnované parafínovému gáči dne 8. a 9. května 1999 byli v podstatě totožní s účastníky, kteří obvykle zastupovali svůj podnik na technických schůzkách. Parafínový gáč a parafínové vosky jsou úzce související výrobky: parafínový gáč je jedinou surovinou, která umožňuje výrobu parafínových vosků, a je vyráběn nebo prodáván ve velké míře podniky, které vyrábějí ​​nebo prodávají také parafínové vosky. Mechanismus používaný a zkoušený pro parafínové vosky (tedy pravidelné schůzky, diskuse a stanovení cen) byl stejným způsobem uplatňován na parafínový gáč. Přinejmenším některé z osob zapojených do protiprávního jednání týkajícího se parafínových vosků byly ve svém příslušném podniku odpovědné také za parafínový gáč. Otázky týkající se parafínových vosků a zároveň parafínového gáče měli stejný společný cíl, totiž kontrolu a určení ceny každého z těchto výrobků, což umožnilo podnikům chránit se před hospodářskou soutěží s cílem stabilizovat nebo zvýšit své zisky za podmínek sníženého konkurenčního tlaku a zvýšené transparentnosti trhu.

(296) Okolnosti projednávané věci, zejména organizační a materiální vazby mezi diskusemi o obou produktech, jsou takové, že by nebylo opodstatněné považovat dohody nebo jednání ve vzájemné shodě týkající se parafínového gáče za samostatné protiprávní jednání.“

270    Zaprvé žalobkyně tvrdí, že Komise v projednávaném případě nemohla dospět k závěru o existenci jediného protiprávního jednání, jelikož parafínové vosky a parafínový gáč patří do odlišných výrobkových trhů.

271    Je třeba uvést, že ve smyslu judikatury citované v bodech 265 až 268 výše skutečnost, že se protisoutěžní postupy týkají dvou samostatných výrobkových trhů, nemůže bránit tomu, aby Komise dospěla k závěru o existenci jediného protiprávního jednání, pokud jednání týkající se různých trhů spadají do celkového plánu, jehož jsou si účastníci vědomi.

272    Žalobkyně sice cituje rozhodnutí Komise, ve kterých Komise prokázala různá protiprávní jednání pro výrobky spadající do odlišných trhů. V těchto případech však šlo o příbuzné trhy, kdežto v projednávaném případě jsou trh s parafínovými vosky a trh s parafínovým gáčem vertikálně propojeny, protože parafínový gáč je surovinou pro výrobu parafínových vosků. V rozsudku ze dne 8. října 2008, Le Carbone Lorraine v. Komise (bod 254 výše, body 64 a 65), přitom Tribunál již potvrdil analýzu Komise, která za jediné protiprávní jednání označila protisoutěžní chování týkající se dvou rozdílných trhů, které však byly vertikálně propojeny, zejména z důvodu, že cílem dohody uzavřené v souvislosti se surovinami bylo posílit hlavní dohodu týkající se odvozených výrobků.

273    Tento argument žalobkyně tedy musí být odmítnut.

274    Zadruhé žalobkyně tvrdí, že v projednávaném případě Komise neprokázala, že vazby mezi parafínovými vosky a parafínovým gáčem svědčí o celkovém plánu protiprávního jednání.

275    V tomto ohledu je třeba uvést, že Komise v napadeném rozhodnutí zkoumala důkazy týkající se vlivu diskusí o parafínovém gáči na fungování částí kartelové dohody týkajících se parafínových vosků.

276    Zaprvé prohlášení společnosti Shell ze dne 14. června 2006, na které Komise poukázala v souvislosti se zkoumáním složky týkající se parafínového gáče (poznámka pod čarou 557 napadeného rozhodnutí), výslovně odkazuje na vazbu mezi postupy týkajícími se parafínového gáče a postupy týkajícími se parafínových vosků. Shell totiž tvrdila, že zvýšení cen parafínových vosků byla odůvodněná ve vztahu k zákazníkům z důvodu zvýšení cen parafínového gáče, který je jedinou surovinou. Dodala, že by zákazníci neakceptovali uvedené zvýšení, kdyby věděli, že cena suroviny je stabilní. Umělá zvýšení ceny parafínového gáče tedy sloužila k zajištění provedení zvýšení cen parafínových vosků, která byla dohodnuta na technických schůzkách.

277    Zadruhé Komise v poznámce pod čarou v bodě 149 odůvodnění napadeného rozhodnutí cituje poznámku společnosti Sasol týkající se technické schůzky ze dne 3. a 4. listopadu 1998. Podle uvedené poznámky společnosti Sasol:

„bude vyhotoven oběžník s [odůvodněním] ,stav surovin‘ ([objemy – dostupnost]), aby

–        se ceny nižší než 120 DEM zvýšily,

–        se ceny nesnižovaly,

–        výrobci svíček získali ,dokumenty‘ pro svá jednání s řetězci.“

278    Komise v bodě 149 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyložila tuto poznámku takto:

„To ukazuje, že zvýšení cen o 6 DEM pro všechny zákazníky, zatímco cíle 120 DEM ještě nebylo dosaženo, bylo naplánováno na 1. ledna 1999 (viz také tabulka citovaná v bodě 145 odůvodnění, v níž se uvádí, že v říjnu 1997 byla uzavřena dohoda o stanovení určitých minimálních cen na 120 DEM, což tedy na této schůzce bylo považováno za platné referenční kritérium). Toto zvýšení mělo být ve vztahu k zákazníkům odůvodněno nedostatkem surovin. Zástupci společností se dohodli, že ceny v každém případě nemají klesat.“

279    Je třeba konstatovat, že Komise mohla na základě poznámky společnosti Sasol oprávněně dospět k závěru, že se účastníci kartelové dohody rozhodli odůvodnit zvýšení svých cen parafínových vosků nedostatkem parafínového gáče. Odkaz na „objemy“ a na „dostupnost“ „surovin“, představující odůvodnění zvýšení cen ve vztahu ke kupujícím parafínových vosků, totiž v podstatě znamená, že účastníci kartelové dohody chtěli oznámit zákazníkům, že uvedené zvýšení se stalo nezbytným z důvodu vývoje podmínek na trhu s parafínovým gáčem, konkrétně nedostatkem parafínového gáče.

280    Žalobkyně nemůže platně tvrdit, že uvažování Komise bylo nesprávné, jelikož se jednalo o nedostatek parafínového gáče, a nikoli o vývoj ceny parafínového gáče. Podle normálního fungování trhu totiž pokles nabídky znamená zvýšení cen, pokud všechny ostatní faktory zůstanou nezměněny. Žalobkyně přitom neuvádí žádnou okolnost, která by kompenzovala účinek nedostatku parafínového gáče na jeho cenu.

281    Proto důkazy, které má Komise k dispozici a na které poukázala v napadeném rozhodnutí, svědčí o tom, že účastníci kartelové dohody ve vztahu k zákazníkům odůvodnili zvýšení nebo udržení cen parafínových vosků umělými zvýšeními cen parafínového gáče. Proto se hlavní část protiprávního jednání, týkající se zejména stanovení cen parafínových vosků, a složka protiprávního jednání týkající se parafínového gáče doplňují.

282    Zatřetí žalobkyně tvrdí, že se praktiky týkající se parafínových vosků vztahovaly na EHP, zatímco praktiky týkající se parafínového gáče byly omezeny na Německo. Rozdíl v zeměpisném rozsahu praktik přitom údajně vylučuje jednotnost protiprávního jednání, což odporuje konstatováním uvedeným Komisí v bodě 295 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

283    V tomto ohledu je třeba připomenout, že mezi účastníky řízení je nesporné, že, jak vyplývá z bodu 70 napadeného rozhodnutí, relevantním zeměpisným trhem pro parafínové vosky, jakož i pro parafínový gáč je EHP. Proto by podle ekonomických pravidel fungování trhu zvýšení cen v Německu za normálních okolností mělo vést ke zvýšení cen v ostatních členských státech.

284    Kromě toho, jak bylo uvedeno v bodě 278 výše, vznik nedostatku parafínového gáče obvykle způsobuje zvýšení cen. Proto Komise správně konstatovala, že praktiky, jejichž cílem bylo v podstatě zvýšit ceny pro německé zákazníky, sloužily rovněž k zajištění úspěchu praktik na trhu s parafínovými vosky, jelikož zvýšení ceny parafínového gáče na německém trhu, který je navíc největším trhem v EHP, mohlo v očích odběratelů parafínových vosků učinit věrohodnější „odůvodnění“ zvýšení cen vycházejícího z nedostatku parafínového gáče.

285    Komise se tedy mohla správně domnívat, že praktiky týkající se parafínového gáče, které vedly ke zvýšení cen přinejmenším v Německu, měly za následek, že praktiky týkající se parafínových vosků byly přijatelnější, zejména vzhledem k tomu, že měla k dispozici důkazy prokazující, že účastníci kartelové dohody skutečně zamýšleli odůvodnit zvýšení ceny parafínových vosků nedostatkem parafínového gáče, jehož běžným následkem je zvýšení cen parafínového gáče.

286    Z rozsudku BASF a UCB v. Komise (bod 267 výše, body 179 a 208) každopádně vyplývá, že skutečnost, že se praktiky týkají různých území, sama o sobě neumožňuje dospět k závěru o existenci dvou odlišných protiprávních jednání, neboť rozhodujícím prvkem je existence celkového plánu.

287    Je tedy třeba zamítnout argumenty žalobkyně uvedené ve vztahu k rozdílnosti dotčených území.

288    Začtvrté žalobkyně zpochybňuje tvrzení uvedené v bodě 295 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého „[m]echanismus používaný a zkoušený pro parafínové vosky (tedy pravidelné schůzky, diskuse a stanovení cen) byl stejným způsobem používán na parafínový gáč“. Tvrdí, že v ústních prohlášeních společnosti Shell je zmíněna existence dvou zcela odlišných praktik a že schůzky věnované parafínovému gáči byly mnohem méně časté. Od 30. října 1997 do 12. května 2004 se totiž uskutečnily jen čtyři „schůzky týkající se parafínového gáče“, zatímco ve stejném období se konalo 29 technických schůzek týkajících se parafínových vosků.

289    Především je třeba poznamenat, že Komise měla k dispozici důkazy, které svědčí o určení ceny parafínového gáče na dvou technických schůzkách. V poznámce společnosti MOL týkající se schůzky ze dne 30. a 31. října 1997 je zmíněno „slack wax DEM 550 → DEM 600“ a jsou v ní uvedeny budoucí data zvýšení pro každý z podniků (bod 145 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Stejně tak v rukou psané poznámce společnosti Total France týkající se schůzky ze dne 11. a 12. května 2004 uvádí „40 €/T parafínový gáč“ (bod 174 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Ze znění všech těchto poznámek vyplývá, že účastníci kartelové dohody diskutovali o ceně parafínového gáče a určovali ji, podobně jako v případě ceny parafínových vosků.

290    Kromě toho podle prohlášení společnosti Shell ze dne 18. března 2005 se praktiky týkaly tří skupin výrobků, a to zcela rafinovaných vosků, tvrdých vosků, směsí vosků a nepřímo parafínového gáče jako suroviny.

291    Shell v témže prohlášení rovněž uvedla, že zástupcům odvětví parafínových vosků bylo jasné, že pokud se ceny těchto výrobků zvýší o určitou částku nebo procentní sazbu, současně se zvýší ceny suroviny, konkrétně parafínového gáče, v rozsahu 30 až 40 % zvýšení ceny parafínových vosků.

292    Shell dále ve svém prohlášení ze dne 26. října 2005 vysvětlila dopad technické schůzky ze dne 27. a 28. února 2003 v Mnichově (Německo), během které účastníci kartelové dohody diskutovali jen o parafínových voscích, na cenu parafínového gáče, kterou uplatňovala. Shell tvrdí, že i když se nediskutovalo o ceně parafínového gáče, její zástupce byl schopen vyvodit z dohod týkajících se ceny parafínových vosků, že cena parafínového gáče se zvýší přibližně o 35 eur za tunu.

293    Z toho vyplývá, že prohlášení společnosti Shell, na které se odvolává žalobkyně s cílem prokázat odlišnou povahu praktik týkajících se parafínových vosků a praktik týkajících se parafínového gáče, nepodporují její tezi. Shell totiž při popisu výrobků, kterých se praktiky týkaly, zařadila parafínový gáč mezi různé podkategorie parafínových vosků (viz bod 290 výše). Pouhá skutečnost, že podle společnosti Shell se praktiky týkaly parafínového gáče jen nepřímo, nezpochybňuje jednotnost protiprávního jednání, jelikož účastníci mohli předvídat zvýšení ceny parafínového gáče na základě zvýšení dohodnutých pro parafínové vosky na technických schůzkách.

294    Z tohoto důvodu poznámka žalobkyně, že schůzky týkající se parafínového gáče byly mnohem méně časté než schůzky týkající se parafínových vosků, nemůže zpochybnit tvrzení Komise, že se pro obě složky protiprávního jednání používaly tytéž mechanismy. Vzhledem k tomu, že zvýšení cen pro parafínové vosky automaticky způsobovala zvýšení ceny parafínového gáče v rozsahu, jaký účastníci mohli předvídat, je totiž třeba mít za to, že k dosažení harmonizovaných zvýšení cen parafínového gáče nebylo nutné pravidelně diskutovat o ceně parafínového gáče a určovat ji.

295    Proto musejí být argumenty žalobkyně týkající se fungování těchto dvou složek protiprávního jednání zamítnuty. Z důkazů, které má Tribunál k dispozici, totiž vyplývá, že fungovaly velmi podobně.

296    Zapáté žalobkyně tvrdí, že účastníci těchto dvou složek protiprávního jednání nebyli totožní. Z rozsudků Jungbunzlauer v. Komise (bod 243 výše, bod 312) a Tokai Carbon a další v. Komise (bod 184 výše, bod 120) přitom údajně vyplývá, že je třeba vzít v úvahu, zda jsou účastníci různých dotčených praktik totožní, nebo nikoli.

297    Je třeba uvést, že všichni účastníci protiprávních praktik týkajících se parafínového gáče, podniky Dea (později, po koupi společnosti Dea, Shell), ExxonMobil, Sasol a Total se rovněž podíleli na praktikách týkajících se parafínových vosků (bod 2 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Tato situace se citelně liší od skutkového rámce věcí, ve kterých byly vydány rozsudky Tokai Carbon a další v. Komise (bod 184 výše) a Jungbunzlauer v. Komise (bod 243 výše), na které poukazuje žalobkyně. V těchto věcech se podniky podílející se na praktikách týkajících se různých trhů překrývaly spíše v omezené míře.

298    Mimoto je třeba poznamenat, že MOL, Repsol a ENI v období protiprávního jednání neprodávaly parafínový gáč konečným uživatelům na německém trhu, kromě malých dodávek, které Repsol uskutečnila v letech 1999 a 2000. Proto byla jejich účast na složce protiprávního jednání týkající se parafínového gáče vyloučena již z důvodu jejich obchodní situace.

299    Konečně je třeba připomenout, že se o otázce parafínového gáče diskutovalo i na dvou technických schůzkách, na kterých byli přítomni i zástupci společností MOL a „H&R/Tudapetrol“ a kde byla určena cena parafínového gáče. MOL byla také přítomna na technické schůzce ze dne 3. a 4. listopadu 1998, na které se účastníci dohodli na odůvodnění zvýšení ceny parafínových vosků z důvodu nedostatku parafínového gáče. Z toho vyplývá, že nejen podniky, které byly uznány za odpovědné za praktiky týkající se parafínového gáče (Shell, ExxonMobil, Sasol a skupina Total), ale i další podniky, věděly o postupech týkajících se parafínového gáče a o vazbách mezi oběma výrobkovými trhy a oběma složkami praktik.

300    Proto vzhledem k tomu, že všechny podniky podílející se na složce protiprávního jednání týkající se parafínového gáče se také účastnily praktik týkajících se parafínových vosků a další zúčastněné podniky také věděly o praktikách týkajících se parafínového gáče a o tom, že obě praktiky se doplňují, musejí být tvrzení žalobkyně vycházející z toho, že zúčastněné podniky nebyly totožné, zamítnuta.

301    Zašesté žalobkyně uvádí, že podle napadeného rozhodnutí jednotnost protiprávního jednání vyplývá ze skutečnosti, že společným cílem praktik týkajících se parafínových vosků a praktik týkajících se parafínového gáče byla kontrola a určování cen. Tento společný cíl má přitom údajně drtivá většina kartelových dohod, takže takové kritérium umožňuje Komisi uměle a svévolně změnit oddělená protiprávní jednání na jediné protiprávní jednání.

302    Je třeba konstatovat, že z výše uvedené analýzy vyplývá, že mezi oběma výrobkovými trhy a mezi praktikami, které se jich týkaly, existovaly úzké vazby. V tomto ohledu stačí připomenout, že dotčené podniky mohly s relativní přesností předvídat zvýšení ceny parafínového gáče, které následovalo po zvýšeních ceny parafínových vosků dohodnutých na technických schůzkách. Komise rovněž prokázala, že účastníci jedné technické schůzky zamýšleli odůvodnit zvýšení ceny parafínových vosků nedostatkem parafínového gáče. Na dvou schůzkách ostatně účastníci souběžně diskutovali jak o cenách parafínových vosků, tak o ceně parafínového gáče, a tyto ceny stanovili.

303    Proto Komise shromáždila dostatek přímých a nepřímých důkazů pro to, aby prokázala, že praktiky týkající se parafínových vosků a praktiky týkající se parafínového gáče byly součástí celkového plánu, o kterém účastníci věděli.

304    Komise se tedy právem domnívala, že složka protiprávního jednání týkající se parafínového gáče a hlavní složka protiprávního jednání představují jediné protiprávní jednání.

305    Tento závěr nemůže být zpochybněn ostatními argumenty žalobkyně.

306    Zaprvé žalobkyně uvádí, že Komise přiřadila každé ze složek protiprávního jednání jinou dobu trvání, a to od roku 1992 do roku 2005 pro parafínové vosky a od roku 1997 do roku 2004 pro parafínový gáč. Kromě toho začátek ani konec tvrzených praktik není shodný. V rozsudku Jungbunzlauer v. Komise (bod 243 výše, bod 312) přitom Tribunál zohlednil tuto okolnost a na základě toho vyloučil označení protiprávního jednání za jediné protiprávní jednání.

307    Ačkoli je pravda, že Tribunál ve svém rozsudku Jungbunzlauer v. Komise (bod 243 výše, bod 312) vzal v úvahu rozdíl v dobách trvání praktik týkajících se dvou různých výrobků, nic to nemění na tom, že tato okolnost nebyla pro jeho analýzu rozhodující. Tribunál totiž zdůraznil význam neexistence celkového plánu a také zmínil, že účastníci dvou dotčených protiprávních jednání se překrývali ve velmi malé míře. Kromě toho na rozdíl od trhu s kyselinou citronovou a trhu s glukonátem sodným, které byly předmětem zkoumání v rozsudku Jungbunzlauer v. Komise (bod 243 výše), tedy trhů, které nejsou propojeny, trh s parafínovými vosky a trh parafínového gáče jsou vertikálně propojeny, takže dotyčné podniky byly schopny na základě zvýšení dohodnutých pro parafínové vosky předvídat dokonce i míru zvýšení ceny parafínového gáče. Proto je skutkový kontext projednávané věci podstatně odlišný od skutkového kontextu věci, v níž byl vydán rozsudek Jungbunzlauer v. Komise (bod 243 výše).

308    Kromě toho je třeba uvést, že ustálená judikatura citovaná v bodech 265 až 267 výše jako kritérium jednotnosti protiprávního jednání neuvádí skutečnost, že doba trvání praktik týkajících se různých výrobků je stejná. Naopak citovaná judikatura zdůrazňuje existenci celkového plánu, o kterém účastníci vědí, což je kritérium, které je v projednávaném případě splněno.

309    Je tedy třeba zamítnout argument žalobkyně vycházející z rozdílné doby trvání praktik týkajících se parafínových vosků a parafínového gáče.

310    Zadruhé žalobkyně tvrdí, že Komise nesprávně tvrdila, že zástupci podniků, kteří se zúčastnili schůzky ze dne 8. a 9. března 1999 týkající se konkrétně parafínového gáče, byli totožní s těmi, kteří se zúčastnili technických schůzek, které se týkaly obecně parafínových vosků. Co se týče společnosti Total France, účastníci uvedené schůzky nejen že byli odlišní od těch, kteří se zúčastnili technických schůzek, ale nebyli ani zaměstnanci společnosti Total France, ale zaměstnanci společnosti Total Deutschland.

311    Toto tvrzení nemůže zpochybnit analýzu Komise. Komise totiž v bodě 295 odůvodnění napadeného rozhodnutí správně konstatovala, že „účastníci […] byli v podstatě totožní“, neboť zodpovědní zástupci ostatních podniků, například společností Shell a Sasol, byly na obou typech schůzek skutečně totožní.

312    Každopádně je třeba připomenout (viz bod 265 výše), že rozhodující okolností z hlediska prokázání existence jediného protiprávního jednání je, aby úkony týkající se různých trhů byly součástí celkového plánu, o kterém účastníci vědí. Skutečnost, že otázka parafínového gáče byla diskutována na dvou technických schůzkách a že účastníci na těchto technických schůzkách dokonce určili ceny parafínového gáče, přitom svědčí o tom, že osoby odpovědné za oblast parafínových vosků skutečně věděli o praktikách týkajících se parafínového gáče. Skutečnost, že na technické schůzce ze dne 3. a 4. listopadu 1998 chtěli účastníci odůvodnit zvýšení cen parafínových vosků nedostatkem na trhu parafínového gáče, také svědčí o tom, že si byli vědomi toho, že praktiky týkající se obou výrobků se doplňují.

313    Proto je tvrzení žalobkyně vycházející z toho, že její zástupce na technických schůzkách nebyl totožný se zástupcem na schůzce týkající se parafínového gáče ze dne 8. a 9. května 1999, irelevantní.

314    S ohledem na všechny předcházející úvahy je třeba potvrdit konstatování Komise, podle kterého praktiky týkající se parafínových vosků a praktiky týkající se parafínového gáče představovaly jediné protiprávní jednání, a proto je třeba odmítnout argumenty žalobkyně uvedené v rámci první části prvního žalobního důvodu.

315    Ostatně je třeba poznamenat, že argumenty žalobkyně, které zpochybňují nepřetržitost protiprávního jednání, byly uvedeny v rámci druhé části tohoto žalobního důvodu. V důsledku toho Tribunál rozhodne o těchto tvrzeních na konci svého zkoumání týkajícího se druhé části.

 K druhé části, vycházející z porušení článku 81 ES a povinnosti uvést odůvodnění, pokud jde o kvalifikaci praktik týkajících se parafínového gáče

316    Žalobkyně se domnívá, že Komise neměla k dispozici dostatečné důkazy k prokázání toho, že během technických schůzek docházelo k praktikám omezujícím hospodářskou soutěž týkajícím se prodeje parafínového gáče konečným spotřebitelům v Německu. I za předpokladu, že by předmětem schůzek ze dne 30. a 31. října 1997 a ze dne 11. a 12. května 2004 bylo restriktivní jednání týkající se prodeje parafínového gáče konečným zákazníkům v Německu, tyto schůzky údajně představují jen dvě izolovaná protiprávní jednání (z nichž první je navíc promlčeno) a nemohou podporovat závěr týkající se protiprávního jednání trvajícího od roku 1997 do roku 2004. Komise tedy v tomto ohledu porušila článek 81 ES a svou povinnost uvést odůvodnění.

 K napadenému rozhodnutí

317    Komise v bodě 288 odůvodnění napadeného rozhodnutí ES uvedla toto:

„Jak Sasol, tak i Shell, výslovně uznávají, že ceny parafínového gáče byly předmětem diskusí mezi konkurenty, zejména od konce 90. let, a poskytly podrobnosti o některých z dotčených kontaktů (viz rovněž bod 112 odůvodnění). Na schůzce, která se konala dne 30. a 31. října 1997 (viz bod 145 odůvodnění), se diskusí o parafínovém gáči zúčastnily přinejmenším ENI, H&R/Tudapetrol, MOL, Repsol, Sasol, Dea (po roce 2002 Shell) a Total, které se dohodly na zvýšení cen. Bylo prokázáno, že Shell a Total byly zastoupeny alespoň na jedné schůzce zvlášť věnované parafínovému gáči, dne 8. a 9. března 1999 (viz bod 152 odůvodnění). Sasol a ExxonMobil ve své odpovědi na oznámení námitek nepopírají svou přítomnost na této schůzce a jejich přítomnost se jeví skutečně pravděpodobná vzhledem k ručně psané poznámce týkající se interní elektronické právy společnosti Shell zaslané následujícího dne, která odkazuje na ,všechny výrobce‘. Sasol, Shell a Total byly také zastoupeny na technické schůzce ze dne 11. a 12. května 2004 (viz bod 174 odůvodnění), na kterém byla [uzavřena] dohoda týkající se ceny parafínového gáče. Komise mimoto poznamenává, že parafínový gáč byl předmětem diskusí na některých technických schůzkách, které se konaly za přítomnosti společností ExxonMobil, Sasol, Shell a Total. ExxonMobil přiznala, že se účastnila těchto diskusí od roku 1993 do roku 1996. ExxonMobil také připustila, že se pan [T. H.], zástupce společnosti ExxonMobil, zúčastnil diskusí o parafínovém gáči jménem výrobců třískových desek v německy mluvící části Evropy od roku 1999 do roku 2001, a obecně potvrzuje, že v rámci uspořádání kartelové dohody byly vedeny diskuse týkající se parafínového gáče prodávaného konečným zákazníkům. Total rovněž uvádí, že se konaly diskuse o zvýšení ceny parafínového gáče. Shell a ExxonMobil také potvrzují, že se konaly schůzky týkající se parafínového gáče mimo technických schůzek. Ačkoli ENI, H​​&R-Tudapetrol, MOL a Repsol byly také zastoupeny na některých z těchto schůzek, Komise se domnívá, že dostupné důkazy nejsou dostatečné pro konstatování odpovědnosti těchto podniků za protiprávní jednání týkající se parafínového gáče. Navíc, ačkoli se některé důkazy podle všeho týkají jiných období a trhů, Komise má za to, že dostupné důkazy umožňují konstatovat pouze protiprávní jednání týkající se parafínového gáče prodávaného konečným zákazníkům na německém trhu od roku 1997 do roku 2004.“

318    Kromě toho Komise v bodě 112 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla následující:

„Otázka parafínového gáče byla projednávána během některých technických schůzek [body 144, 145, 152, 157, 174 a 175 odůvodnění napadeného rozhodnutí]. Kromě toho dohody týkající se parafínového gáče prodávaného konečným zákazníkům na německém trhu byly uzavřeny alespoň jednou mimo technické schůzky, když se zástupci společností Shell, Sasol, ExxonMobil a Total a možná i dalších společností setkali a prohloubili diskusi o parafínovém gáči, jinak řečeno, stanovili ceny a vyměnili si citlivé obchodní informace. Například je prokázáno, že se taková schůzka konala v Düsseldorfu dne 8. a 9. března 1999. Zástupci podniků na zvláštní schůzce věnované parafínovému gáči byli v případě většiny podniků totožní se zástupci, kteří se účastnili technických schůzek, kromě společnosti Total.“

319    Je třeba uvést, že se body 144, 145, 152, 157, 174 a 175 odůvodnění napadeného rozhodnutí týkají schůzek ze dne 19. a 20. června 1997, ze dne 30. a 31. října 1997, ze dne 8. a 9. března 1999, ze dne 3. a 4. února 2000, ze dne 11. a 12. května 2004 a ze dne 3. a 4. srpna 2004.

320    Komise odůvodnila své rozhodnutí konstatovat existenci protisoutěžních praktik týkajících se parafínového gáče, jen pokud jde o prodej konečným zákazníkům v Německu takto:

„[…]

(289) Komise se mimoto domnívá, že tyto diskuse se týkaly výlučně parafínového gáče prodávaného propojenými podniky konečným zákazníkům, jako jsou výrobci třískových desek, a ne například výrobcům parafínových vosků. Ačkoli v prohlášeních podniků většinou nejsou nijak rozlišeny různé způsoby využití parafínového gáče, elektronická zpráva zmíněná v bodě 152 odůvodnění [týkající se schůzky v Düsseldorfu dne 8. a 9. března 1999] uvádí výhradně parafínový gáč prodávaný výrobcům třískových desek. V důsledku toho se Komise domnívá, že existují pochybnosti o tom, zda prodej parafínového gáče jiným zákazníkům než konečným zákazníkům byl předmětem protiprávního jednání, a omezuje své závěry na parafínový gáč prodávaný konečným zákazníkům. Tyto úvahy potvrzují Shell a ExxonMobil [Shell, spis s. 8122–8123, 38846; Exxon, odpověď na oznámení námitek, s. 36–48].

(290) Z dostupných důkazů vyplývá, že příležitostné diskuse o parafínovém gáči se týkaly zejména německého trhu. ExxonMobil, Sasol, Shell i Total prodávají parafínový gáč na německém trhu a schůzky, na kterých se diskutovalo o parafínovém gáči, se konaly v Německu. Komise se domnívá, že neexistuje dostatek důkazů, které by umožňovaly dojít k závěru, že se dohody týkající se parafínového gáče týkaly i parafínového gáče prodávaného konečným zákazníkům z jiných zemí.

(291) Komise se domnívá, že protiprávní jednání v rozsahu, v němž se týká parafínového gáče prodávaného konečným zákazníkům na německém trhu, začalo na schůzce konané dne 30. a 31. října 1997 a skončilo na schůzce dne 11. a 12. května 2004.

(292) Komise se proto domnívá, že diskuse týkající se parafínového gáče prodávaného konečným zákazníkům na německém trhu vedly k dohodám a/nebo jednáním ve vzájemné shodě ve smyslu článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP. Tento závěr se opírá o nezávislá a shodná prohlášení společností Shell a Sasol, podepřená prohlášeními společností ExxonMobil a Total. Tento závěr potvrzují písemné důkazy.“

 Ke zkoumání důkazů týkajících se protisoutěžních schůzek

321    V projednávaném případě se žalobkyně domnívá, že Komise neměla k dispozici dostatečné důkazy k prokázání toho, že během technických setkání docházelo k protisoutěžním jednáním týkajícím se prodeje parafínového gáče konečným zákazníkům v Německu.

322    Zaprvé je třeba připomenout, že Shell (viz body 290 až 292 výše) a ExxonMobil, ve svém prohlášení ze dne 14. června 2006, uvedly, že se protisoutěžní praktiky týkaly i parafínového gáče a že diskuse, které se ho týkaly, probíhaly na mnohostranných schůzkách mezi konkurenty. Shell dokonce upřesnila, že otázky týkající se parafínového gáče byly projednávány na některých technických schůzkách a na některých schůzkách věnovaných parafínovému gáči. Tato prohlášení byla učiněna na základě svědeckých výpovědí osob, které se zúčastnily technických schůzek, po zralé úvaze a obviňují i podniky, jejichž jménem byla učiněna. Ve smyslu judikatury citované v bodě 66 výše jsou tedy mimořádně věrohodná.

323    Zadruhé je třeba poznamenat, že tato prohlášení jsou podepřena listinnými důkazy z období protiprávního jednání. Jak Komise konstatovala v odůvodnění 215 napadeného rozhodnutí, byly poznámky společnosti MOL vypracovány během schůzek osobou, která se na nich podílela, a jejich obsah je strukturovaný a poměrně podrobný. Proto je důkazní hodnota těchto poznámek podle judikatury citované v bodě 80 výše velmi vysoká.

324    Zaprvé, co se týče technické schůzky ze dne 19. a 20. června 1997, v bodě 144 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise vycházela z poznámky společnosti MOL obsahující formulace „Shell/NL prodávající parafínový gáč například společnosti Bolsius“ a „parafínový gáč: DEM 550“. Žalobkyně se k této poznámce nijak nevyjádřila.

325    Tribunál konstatuje, že uvedená poznámka prokazuje existenci diskusí týkajících se parafínového gáče a dohody o určení jeho ceny, jak Komise právem poznamenala, když poukázala na tuto technickou schůzku v bodě 112 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

326    Zadruhé, co se týče schůzky ze dne 30. a 31. října 1997, Komise v bodě 145 odůvodnění napadeného rozhodnutí citovala poznámku společnosti MOL obsahující zmínku „slack wax: DEM 550 600“.

327    Žalobkyně tvrdí, že z této poznámky nevyplývá, že účastníci uzavřeli dohodu týkající se prodeje parafínového gáče konečným zákazníkům v Německu. Nejlogičtějším vysvětlením podle jejího názoru je, že se údaj „slack wax: DEM 550 600“ týkal ceny parafínových vosků.

328    Tento výklad nelze přijmout, neboť by bylo zcela nelogické, kdyby zástupce společnosti MOL použil výraz „slack wax“ pro odkaz na ceny parafínových vosků. Kromě toho podle poznámky společnosti MOL ceny parafínových vosků, v závislosti na druhu a stupně rafinace, činily 950 až 1 350 DEM, takže nebylo rozumné se domnívat, že cena 600 DEM může odpovídat ceně parafínových vosků. Naproti tomu údaj „parafínový gáč: DEM 550 600“ je zcela v souladu s obsahem poznámky společnosti MOL týkající se předchozí schůzky, která se konala dne 19. a 20. června 1997, v níž se uvádí, že cena dohodnutá pro parafínový gáč byla stanovena na 550 DEM.

329    Žalobkyně však tvrdí, že z poznámky společnosti MOL nevyplývá, že účastníci stanovili cenu parafínového gáče pro účely prodeje německým konečným zákazníkům.

330    Toto tvrzení je však irelevantní, protože určování cen se obecně uplatňuje na všechny zákazníky, včetně německých konečných zákazníků. Kromě toho Komise vysvětlila důvody, ze kterých se rozhodla omezit rozsah protisoutěžních praktik týkajících se parafínového gáče na prodej německým konečným zákazníkům v bodech 289 až 292 odůvodnění napadeného rozhodnutí, citovaných v bodě 320 výše. Žalobkyně se k těmto částem napadeného rozhodnutí nevyjádřila.

331    Proto se Komise v bodě 112 odůvodnění napadeného rozhodnutí právem odvolala na tuto technickou schůzku a důkazy, které se jí týkají, za účelem prokázání existence složky protiprávního jednání týkající se parafínového gáče.

332    Zatřetí v bodě 152 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise zkoumala schůzku věnovanou parafínovému gáči, která se konala dne 8. a 9. března 1999, a na které byli přítomni přinejmenším zástupci společností Shell, Total a ExxonMobil.

333    Podle bodu 152 odůvodnění napadeného rozhodnutí ručně psaná poznámka společnosti Shell z doby protiprávního jednání svědčí o tom, že zástupce této společnosti očekával, že zástupci různých podniků si na schůzce ze dne 8. a 9. března 1999 vymění informace o dodávkách parafínového gáče některým zákazníkům. Uvedená poznámka obsahovala údaj „8/9.3.99 PM = třískové desky“, přičemž PM dle společnosti Shell znamenalo „parafínová mafie“. Den po této schůzce uvedený zástupce zaslal svému nadřízenému elektronickou zprávu, v níž uvedl, že Shell má v úmyslu zvýšit od 1. června 1999 ceny parafínového gáče používaného v odvětví třískových desek z 8 na 10 %. Ručně psaná poznámka týkající se této elektronické zprávy uvádí: „Všichni výrobci považují za nutné zvýšit (ceny)“.

334    Komise z toho vyvodila, že zástupci společností se na schůzce dohodli na zvýšení cen parafínového gáče v odvětví třískových desek a na tom, že Shell bude uplatňovat tuto dohodu od června 1999.

335    Tribunál se domnívá, že tento výklad je správný a podepřený dalšími důkazy souvisejícími s praktikami týkajícími se parafínového gáče, takže je třeba ho potvrdit.

336    Žalobkyně však tvrdí, že důkazy týkající se schůzky ze dne 8. a 9. března 1999 nemohou potvrdit stanovisko Komise, jelikož tato schůzka nebyla technickou schůzkou. V bodě 275 odůvodnění napadeného rozhodnutí totiž Komise údajně vyloučila ze svého šetření všechny kontakty navázané mimo technické schůzky.

337    V bodě 275 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise tvrdila toto:

„Komise se rozhodla, že nebude prošetřovat dvoustranné kontakty z důvodu, že úsilí potřebné k prokázání doplňujících skutečností tohoto protiprávního jednání, aniž byl zjevně změněn konečný výsledek, by bylo nepřiměřené. Ze stejného důvodu se Komise rozhodla, že nebude prošetřovat ostatní kontakty, ke kterým došlo mimo technické schůzky. Komise se také domnívá, že dostatečně prokázala existenci jediného a trvajícího protiprávního jednání ve vztahu k praktikám, které vyšetřovala.“

338    V tomto ohledu se Tribunál domnívá, že Komise nemůže být povinna používat terminologii používanou členy kartelové dohody na označení jednotlivých důkazů. Ačkoli je pravda, že několik účastníků prohlásilo, že na technických schůzkách bylo odkazováno na diskuse týkající se parafínových vosků a že na jiných zvláštních schůzkách se hovořilo o parafínovém gáči, zvláště to nic nemění na tom, že toto rozlišování není jasné, protože diskuse týkající se parafínového gáče se konaly i na technických schůzkách. Komise navíc viditelně nevyloučila ze svého vyšetřování zvláštní schůzky týkající se parafínového gáče, neboť v bodě 152 odůvodnění napadeného rozhodnutí poměrně obšírně analyzovala schůzku ze dne 8. a 9. března 1999 mezi ostatními mnohostrannými protisoutěžními schůzkami označenými za „technické schůzky“.

339    Každopádně skutečnost, že Komise se v určitém okamžiku během správního řízení rozhodla zaměřit své úsilí na určité aspekty protiprávních praktik a neprošetřuje jiné aspekty, ji nemůže zbavit možnosti použít všechny důkazy, které má k dispozici k okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí, pokud byly dodrženy procesní záruky.

340    Žalobkyně netvrdí, že došlo k porušení jejích procesních práv v souvislosti s použitím důkazů týkajících se schůzek, které nejsou „technickými schůzkami“. Důkazy týkající se této schůzky byly každopádně uvedeny již v oznámení námitek a žalobkyně v tomto ohledu uvedla ve své odpovědi na oznámení námitek vyjádření, kterými se Komise zabývala v bodě 152 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

341    Ostatně prohlášení společnosti ExxonMobil týkající se této schůzky ukazuje, že se schůzka týkala „konkrétně parafínového gáče určeného pro výrobce třískových desek v německy mluvící části Evropy“, a doplňuje skutečnosti, na jejichž základě mohla Komise konstatovat, že pokud jde o složku protiprávního jednání týkající se parafínového gáče, měla k dispozici dostatek důkazů pouze ve vztahu k prodejům německým konečným zákazníkům.

342    Začtvrté, pokud jde o schůzku ze dne 3. a 4. února 2000, Komise souhlasí s žalobkyní, že neexistovaly důkazy o diskusích týkajících se parafínového gáče na této schůzce a že šlo o překlep spočívající v zmínění bodu 157 odůvodnění napadeného rozhodnutí v poznámce pod čarou uvedené v bodě 112 odůvodnění.

343    Zapáté, co se týče technické schůzky ze dne 17. a 18. prosince 2002, Komise v bodě 168 odůvodnění napadeného rozhodnutí citovala poznámky pocházející z období protiprávního jednání, které zástupce společnosti Total France uvedl na tabulce rozdané na této technické schůzce. Tabulka a poznámky obsahují citlivé obchodní informace týkající se parafínových vosků a parafínového gáče. Poznámky společnosti Total France obsahují údaj „parafínový gáč pod 500 eur“.

344    Komise na tomto základě dospěla k závěru, že cena parafínového gáče byla předmětem diskusí, které se uskutečnily na této technické schůzce.

345    Žalobkyně vůči Komisi namítá, že z těchto údajů nevyplývá žádná dohoda týkající se ceny parafínového gáče.

346    V této souvislosti je třeba uvést, že Komise netvrdila, že na této schůzce došlo k uzavření dohody týkající se ceny parafínového gáče. Kromě toho složka protiprávního jednání týkající se parafínového gáče byla komplexní, neboť zahrnovala, podobně jako hlavní část protiprávního jednání – dohody a jednání ve vzájemné shodě, jakož i výměnu citlivých obchodních informací o ceně parafínového gáče.

347    Ostatně výklad žalobkyně, podle kterého byla ručně psaná poznámka učiněna při schůzce ze dne 28. února 2003, nijak nesnižuje důkazní sílu této poznámky, jelikož tato poznámka každopádně představuje důkaz toho, že během let 2002 nebo 2003 probíhaly diskuse protisoutěžní povahy týkající se parafínového gáče.

348    Proto jsou dotčené poznámky součástí souboru důkazů prokazujících existenci složky protiprávního jednání týkající se parafínového gáče.

349    Zašesté, pokud jde o schůzku ze dne 11. a 12. května 2004, které se zúčastnila Sasol, Komise v bodě 174 napadeného rozhodnutí uvádí poznámku nalezenou v prostorách společnosti Total France, která obsahuje tyto údaje:

„– > Sasol 40 €/50 $. – Konec července.

–> Mer: 38–28.

–> 1. července

+ FRP: 70 –> 6 000 €/T

+ Čajové svíčky: 50 –> 500 €/T

+ Mikrovosk: 25 –> 50 $/T

[...]

–> 40 €/T parafínový gáč.“

350    Podle bodu 174 odůvodnění napadeného rozhodnutí:

„ […] poslední řádek uvádí, že zvýšení cen bylo rovněž dohodnuto pro parafínový gáč. Z celkového kontextu poznámky vyplývá, že šipka před cenou označuje existenci strategie dohodnuté pro budoucnost, tedy že je plánováno zvýšení cen.“

351    Podle žalobkyně skutečný obsah tohoto dokumentu spočíval v tom, že jeden z účastníků (Sasol nebo jiný německý výrobce) zmínil své cenové cíle.

352    Tribunál se domnívá, že žalobkyně neposkytla důvěryhodný a koherentní alternativní výklad, který by mohl zpochybnit výklad Komise. Ze spisu totiž vyplývá, že poznámky v případě jednostranné cenové nabídky uvádějí název podniku, jméno jeho zástupce nebo alespoň zemi sídla podniku, což u údaje „40 €/T parafínový gáč“ chybí.

353    Je tedy třeba dojít k závěru, že se Komise nedopustila pochybení při posuzování důkazů týkajících se schůzek, během nichž se diskutovalo o otázce parafínového gáče.

354    Je třeba učinit závěr, že na základě prohlášení podniků a listinných důkazů týkajících se schůzek, na kterých byla žalobkyně přítomna a které jsou zmíněny v bodech 144, 145, 152, 168 a 174 napadeného rozhodnutí, se Komisi podařilo prokázat existenci protisoutěžních praktik spočívajících v dohodách nebo jednáních ve vzájemné shodě a ve výměně citlivých obchodních informací týkajících se ceny parafínového gáče, jakož i účast žalobkyně na této složce protiprávního jednání.

 K trvající povaze složky protiprávního jednání týkající se parafínového gáče

355    Žalobkyně tvrdí, že Komise neprokázala trvající protiprávní jednání týkající se prodeje parafínového gáče německým konečným zákazníkům od roku 1997 do roku 2004. I v případě, že by Tribunál shledal, že důkazy Komise, pokud jde o technické schůzky ze dne 30. a 31. října 1997 a ze dne 11. a 12. května 2004, jsou dostatečné, šlo by údajně jen o dvě ojedinělá protiprávní jednání, z nichž první je ostatně promlčeno.

356    Zaprvé je třeba uvést, že žalobkyně založila svou argumentaci na předpokladu, že pouze tyto dvě schůzky by se mohly nanejvýš považovat i za schůzky, na nichž se projednávala otázka parafínového gáče. Jak však vyplývá z výše uvedené analýzy, Komise měla k dispozici listinné důkazy prokazující existenci takových praktik v souvislosti s pěti schůzkami konanými dne 19. a 20. června 1997, dne 30. a 31. října 1997, dne 8. a 9. března 1999, dne 17. a 18. prosince 2002 (nebo dne 28. února 2003) a dne 11. a 12. května 2004.

357    Zadruhé je třeba připomenout závěr vyvozený v bodě 314 výše, podle kterého Komise správně konstatovala, že praktiky týkající se parafínových vosků a praktiky týkající se parafínového gáče představovaly jediné protiprávní jednání. Proto musejí být důkazy vztahující se na praktiky týkající se parafínového gáče posuzovány v kontextu všech důkazů týkajících se jediného protiprávního jednání, které Komise shromáždila. Tyto důkazy svědčí o existenci nepřetržitých kontaktů mezi podniky, které se podílely na praktikách týkajících se parafínového gáče.

358    Zatřetí, jak vyplývá z prohlášení společnosti Shell citovaného v bodě 291 výše, zástupcům odvětví parafínových vosků bylo jasné, že když se ceny těchto výrobků zvýší o určitou částku nebo procentní sazbu, zvýší se současně ceny suroviny, totiž parafínového gáče, v rozsahu 30 až 40 % zvýšení ceny parafínových vosků. Proto měly protisoutěžní diskuse vedené v souvislosti s parafínovými vosky vliv i na cenovou politiku účastníků, pokud jde o parafínový gáč, což ještě více odůvodňuje konstatování Komise, že složka protiprávního jednání týkající se parafínového gáče měla trvající povahu.

359    Proto je třeba potvrdit konstatování Komise uvedené v napadeném rozhodnutí, že složka protiprávního jednání týkající se parafínového gáče byla součástí trvajícího protiprávního jednání, a zamítnout argumenty žalobkyně uvedené v tomto ohledu.

 K omezení protisoutěžních praktik na Německo

360    Žalobkyně se domnívá, že Komise v napadeném rozhodnutí neodůvodnila omezení dosahu složky protiprávního jednání týkající se parafínového gáče na německé konečné zákazníky.

361    V tomto ohledu je třeba spolu s Komisí uznat, že okolnost, že v pochybnostech rozhodla ve prospěch dotyčných podniků, pokud jde o existenci praktik volnějších než prodej konečným uživatelům v Německu, nemůže zpochybnit legalitu napadeného rozhodnutí. Komise totiž musí mít nadále možnost zohlednit za účelem uložení pokut jen protisoutěžní praktiky, jejichž existence nevyvolává žádné pochybnosti.

362    Ostatně, jak bylo uvedeno v bodě 329 výše, Komise v bodech 289 až 292 odůvodnění napadeného rozhodnutí, citovaných v bodě 320 výše, vysvětlila důvody, ze kterých se domnívá, že protisoutěžní praktiky týkající se parafínového gáče byly omezeny na prodej německým konečným zákazníkům. Žalobkyně se přitom k těmto pasážím napadeného rozhodnutí nevyjádřila.

363    Kromě toho jsou poznatky, které Komise uvedla při individuálním zkoumání schůzek (viz body 323 až 352 výše) dostatečné k tomu, aby podpořily její stanovisko k existenci protisoutěžních praktik týkajících se parafínového gáče, takže analýza argumentace žalobkyně týkající se důkazů zmíněných v bodě 288 odůvodnění napadeného rozhodnutí (viz bod 317 výše) je nadbytečná.

364    Proto je třeba dojít k závěru, že s ohledem na důkazy shromážděné Komisí se Komisi podařilo prokázat existenci protisoutěžních praktik spočívajících v dohodách nebo jednáních ve vzájemné shodě, jakož i ve výměně citlivých obchodních informací týkajících se ceny parafínového gáče, a také účast žalobkyně na této složce protiprávního jednání (viz bod 354 výše). Kromě toho je také třeba potvrdit konstatování Komise uvedené v napadeném rozhodnutí, že složka protiprávního jednání týkající se parafínového gáče byla součástí trvajícího protiprávního jednání (viz bod 359 výše).

365    Je tedy třeba zamítnout výtku žalobkyně vycházející z porušení článku 81 ES.

366    Stejně tak konstatování Komise, citovaná v bodech 317 až 320 výše, a dokumenty, na které tato konstatování odkazují, ukazují, ve smyslu judikatury citované v bodě 239 výše, jasným a jednoznačným způsobem úvahy Komise související se složkou protiprávního jednání týkající se parafínového gáče způsobem umožňujícím dotčeným osobám seznámit se s důvody v tomto ohledu a příslušnému soudu vykonávat svůj přezkum.

367    Výtka žalobkyně vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění tedy musí být zamítnuta.

368    S ohledem na všechny předcházející úvahy je třeba zamítnout druhou část prvního žalobního důvodu, a tudíž i první žalobní důvod v plném rozsahu.

3.     K třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článku 81 ES a zásad presumpce neviny, právní jistoty a rovného zacházení v souvislosti s účastí žalobkyně na protiprávním jednání po 12. květnu 2004

 K první části, vycházející z porušení článku 81 ES a zásady presumpce neviny

369    Pokud jde o dobu trvání protiprávního jednání týkající se parafínových vosků, Komise se domnívala, že skupina Total se na tomto protiprávním jednání podílela od 3. září 1992 do 28. dubna 2005 (dvanáct let a sedm měsíců). Žalobkyně však tvrdí, že její účast skončila dne 12. května 2004, kdy se konala poslední technická schůzka, které se zúčastnila.

370    V bodě 602 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise tvrdila následující:

„Total uvádí, že se neúčastnila žádné technické schůzky po technické schůzce ze dne 11. a 12. května 2004 a dodává, že její zástupce podle interní komunikace zrušil svou cestu na schůzku ze dne 3. a 4. listopadu 2004, v návaznosti na radu svého nadřízeného. Komise podotýká, že neexistuje žádný důkaz o případném odstoupení od kartelové dohody. V případech komplexních protiprávních jednání skutečnost, že se podnik nezúčastní schůzky nebo nesouhlasí s tím, o čem se diskutuje na schůzce, neznamená, že se tento podnik přestal podílet na trvajícím protiprávním jednání. Pro ukončení protiprávního jednání se podnik musí jasně distancovat od kartelové dohody. Total [však] nepředložila přesný důkaz, podle kterého zcela nezávisle přijala jednostrannou strategii na trhu a jasně a otevřeně se distancovala od činností kartelové dohody. Naopak důkazy, které má Komise k dispozici, svědčí o tom, že Total dostala oficiálně pozvánky na tři další technické schůzky (tedy na tři poslední technické schůzky uspořádané před provedením kontrol). Komise poznamenává, že zástupce společnosti Total potvrdil, že se zúčastní schůzky dne 3. a 4. listopadu 2004, i když se zdá, že následně svou cestu zrušil. Stejně tak, pokud jde o schůzku ze dne 23. a 24. února 2005, Sasol již zarezervovala pokoj pro zástupce společnosti Total v hotelu, kde se konala schůzka, přičemž tato rezervace byla následně zrušena. Komise z toho tedy vyvodila, že společnosti Sasol a ostatním účastníkům bylo jasné, že se Total podílela na kartelové dohodě až do konce. Komise také poznamenává, že diskuse vedené na schůzkách nebyly podstatně odlišné od těch, které se vedly na předchozích schůzkách, ale že účastníci nadále diskutovali o zvýšení cen, aniž zmínili jakýkoliv pokus společnosti Total opustit kartelovou dohodu (viz body 175, 176 a 177 odůvodnění), a že nebylo neobvyklé, že se podniky neúčastnily některých schůzek v době trvání kartelové dohody. Tyto dvě skutečnosti prokazují, že Total nebyla vnímána jako společnost, která po schůzce z května 2004 odešla z kartelové dohody. Interní sdělení zástupce společnosti Total v souvislosti s důvody neúčasti na schůzce nelze v žádném případě považovat za veřejné distancování se. Vzhledem k tomu, že žádná jiná informace nenaznačuje, [že Total] se distancovala od kartelové dohody, má Komise za to, že účast společnosti Total na kartelové dohodě neskončila před kontrolami.“

371    Zaprvé žalobkyně tvrdí, že podle judikatury mohla Komise pro konstatování ukončení účasti oprávněně vyžadovat veřejné distancování se. Vzhledem k nepokračování účasti na protisoutěžních diskusích byla údajně Komise, při neexistenci přímých důkazů, povinna předložit alespoň pozitivní nepřímé důkazy o pokračování účasti podniku na kartelové dohodě.

372    V tomto ohledu je třeba uvést, že podle rozsudku Amann & Söhne a Cousin Filterie v. Komise (bod 266 výše, bod 241) lze k závěru o definitivním skončení účasti podniku na kartelové dohodě dospět pouze tehdy, pokud se veřejně distancoval od jejího obsahu.

373    Mimoto Soudní dvůr rozhodl, že právě pochopení záměru dotyčného podniku ze strany ostatních účastníků kartelové dohody bylo rozhodující pro posouzení toho, zda se uvedený podnik chtěl distancovat od protiprávní dohody (rozsudek Soudního dvora ze dne 19. března 2009, Archer Daniels Midland v. Komise, C‑510/06 P, Sb. rozh. s. I‑1843, bod 120).

374    Proto Komise v napadeném rozhodnutí právem tvrdila, že se účastníci kartelové dohody měli veřejně distancovat od obsahu kartelové dohody s cílem ukončit svou účast na ní, a neporušila článek 81 ES ani zásadu presumpce neviny.

375    Zadruhé je třeba uvést, že se žalobkyně v očích ostatních účastníků veřejně nedistancovala od kartelové dohody.

376    Zaprvé je to prokázáno skutečnostmi uvedenými v bodě 602 odůvodnění napadeného rozhodnutí, které žalobkyně nepopírá, podle kterých „zástupce společnosti Total potvrdil, že se zúčastní schůzky dne 3. a 4. listopadu 2004, i když se zdá, že následně svou cestu zrušil“. Stejně tak, „pokud jde o schůzku ze dne 23. a 24. února 2005, Sasol již zarezervovala pokoj pro zástupce společnosti Total v hotelu, kde se konala schůzka, přičemž tato rezervace byla následně zrušena“. Je jasné, že pokud by účastníci kartelové dohody po schůzce dne 11. a 12. května 2004 nepovažovali společnost Total za účastníka, nepozvala by ji Sasol, organizátorka technických schůzek, na další schůzky a nerezervovala by pokoj pro jejího zástupce.

377    Zadruhé odkaz žalobkyně na elektronickou zprávu ze dne 3. listopadu 2004 zaslanou zástupcem společnosti Total na technických schůzkách jinému zaměstnanci společnosti Total nemůže prokazovat veřejné distancování se.

378    Tato elektronická zpráva zní takto:

„S ohledem na cíl setkání v Rakousku se budu držet Thibaultova doporučení. Ruším svou cestu do Vídně (původně jsem měl odcestovat dnes odpoledne).“

379    V tomto ohledu stačí poznamenat, že interní elektronická zpráva, která nebyla zaslána ostatním účastníkům, nemůže představovat veřejné distancování se.

380    Pro úplnost je třeba poznamenat, že pouhá skutečnost, že se žalobkyně neúčastnila posledních technických schůzek, nijak neprokazuje, že nevyužila informace o cenách uplatňovaných svými konkurenty, které obdržela na desítkách předchozích technických schůzek, kterých se účastnila, a že neměla prospěch z dohod o rozdělení trhů a zákazníků uzavřených na předchozích technických schůzkách. Žalobkyně tudíž nepředložila žádný důkaz, který by prokazoval, že dne 12. května 2004 přestala uplatňovat kartelovou dohodu.

381    V důsledku toho musí být první část tohoto žalobního důvodu zamítnuta.

 K druhé části, vycházející z porušení zásady rovného zacházení

382    Podle žalobkyně z bodu 604 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že se Repsol nacházela v obecně stejné situaci jako ona, pokud jde o dobu trvání účasti na protiprávním jednání. Obě společnosti údajně účinně ukončily svou účast na schůzkách přede dnem kontrol. Repsol se údajně navíc nikdy veřejně nedistancovala od kartelové dohody. Konečně stejně jako v případě společnosti Total Komise údajně konstatovala, že Repsol skutečně dostávala pozvánky na technické schůzky pořádané po září 2003, a to až do provedení kontrol. Jediný rozdíl spočívá podle žalobkyně v tom, že Komise ve své analýze pozvánky na schůzku v listopadu 2004, zaslané společností Sasol 25. října 2004, uvedla za účelem prokázat účast podniků adresáty této elektronické zprávy, s výjimkou zástupce společnosti Repsol. Jméno společnosti Repsol však bylo ve všech dopisech uvedeno mezi adresáty.

383    Navzdory stejné situaci společností Repsol a Total France Komise údajně stanovila konec účasti na protiprávním jednání v případě společnosti Repsol na 4. srpna 2004. Proto Komise nepoužila stejná kritéria pro posouzení doby trvání účasti společnosti Repsol a společnosti Total France a použila na poslední uvedenou společnost jednoznačně přísnější „důkazní standard“.

384    Podle judikatury je zásada rovného zacházení porušena pouze tehdy, pokud je se srovnatelnými situacemi zacházeno odlišně nebo s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno (rozsudek Soudního dvora ze dne 13. prosince 1984, Sermide, 106/83, Recueil, s. 4209, bod 28, a rozsudek Tribunálu ze dne 4. července 2006, Hoek Loos v. Komise, T‑304/02, Sb. rozh. s. II‑1887, bod 96).

385    Z bodu 604 odůvodnění napadeného rozhodnutí, jehož skutkové okolnosti žalobkyně nezpochybňuje, vyplývá, že i pro období po setkání z 24. a 25. září 2003, které bylo poslední schůzkou, které se Repsol zúčastnila, Komise došla k závěru o její účasti na kartelové dohodě vzhledem k tomu, že obdržela oficiální pozvánky společnosti Sasol, které obsahovaly program jednání, pro schůzky dne 14. a 15. ledna 2004 a 11. a 12. května 2004. Tak tomu bylo i v případě společnosti Total, pokud jde o schůzky, které se konaly od 11. a 12. května 2004 do konce kartelové dohody. Komise tedy zacházela s těmito dvěma srovnatelnými situacemi stejně tím, že konstatovala účast společností Repsol a Total za období, během nichž tyto společnosti nadále dostávaly oficiální pozvánky, které obsahovaly program jednání.

386    Naproti tomu se Komise domnívala, že účast společnosti Repsol skončila dne 4. srpna 2004, protože na toto setkání již Repsol nedostala žádnou oficiální pozvánku, která by obsahovala program jednání, což podle napadeného rozhodnutí svědčí o tom, že Sasol měla pochybnosti o pokračování účasti společnosti Repsol na kartelové dohodě.

387    Je třeba potvrdit, že skutečnost, že společnosti Repsol přestaly být zasílány oficiální pozvánky na schůzky obsahující program jednání, ukazuje, že Sasol, pořadatelka schůzek, začala vnímat společnost Repsol odlišně a že si už nebyla jistá její účastí na kartelové dohodě po 4. srpnu 2004. Tato skutečnost stačí ke konstatování, že se Repsol ve smyslu judikatury citované v bodě 373 výše v očích ostatních účastníků kartelové dohody od této dohody distancovala.

388    Naopak tomu tak nebylo v případě žalobkyně, která nadále dostávala oficiální pozvánky na schůzky, které obsahovaly program jednání. Pro jejího zástupce byl dokonce rezervován pokoj v hotelu, a to i na poslední technickou schůzku. Proto nelze mít za to, že se žalobkyně v očích ostatních účastníků distancovala od kartelové dohody.

389    Pokud jde tedy o období po 4. srpnu 2004, co se týče společnosti Repsol, a o období od 12. května 2004 do konce kartelové dohody, co se týče společnosti Total, Komise zacházela odlišně s dvěma situacemi, které byly odlišné, podle kritéria, které je relevantní pro posuzování doby trvání účasti na protiprávním jednání.

390    Z toho vyplývá, že Komise při určení konce účasti společností Total a Repsol neporušila zásadu rovného zacházení

391    Proto je třeba zamítnout i druhou část, a tedy třetí žalobní důvod v plném rozsahu.

4.     Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článku 81 ES a zásady presumpce neviny, pokud jde o údajné přerušení účasti žalobkyně na kartelové dohodě

392    Žalobkyně namítá, že v bodě 603 napadeného rozhodnutí Komise odmítla uznat údajné přerušení její účasti na protiprávním jednání mezi schůzkou ze dne 25. a 26. května 2000 a schůzkou ze dne 26. a 27. června 2001, ačkoli se během tohoto období neúčastnila schůzek. Žalobkyně tvrdí, že Komise tím porušila článek 81 ES a zásadu presumpce neviny.

393    V bodě 603 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise tvrdila následující:

„Total France SA tvrdí, že přerušila svou účast mezi lety 2000 a 2001 a že skutečnost, že její zástupce opustil schůzku rozhněvaný, představuje znak distancování se. Jak bylo prokázáno v bodě 4.2, Komise poznamenává, že se Total zúčastnila technické schůzky ze dne 18. a 19. září 2000 a pak opět schůzky ze dne 26. a 27. června 2001, takže tedy vynechala tři schůzky v období devíti měsíců. Komise také poznamenává, že nic nenasvědčuje tomu, že se Total veřejně distancovala od kartelové dohody. Skutečnost, že [pan S. E.] opustil schůzku, sama o sobě neznamená veřejné distancování se, neboť samotná Total netvrdí, že [pan S. E.] ohlásil svůj záměr ukončit účast společnosti Total na kartelové dohodě. Rozčilení [pana SE] spíše svědčí o tom, že nebyl spokojen s uzavřenými dohodami. Návrat společnosti Total po méně než roce potvrzuje, že jejím záměrem nebylo účast ukončit. V důsledku toho Komise nepovažuje krátkou dočasnou nepřítomnost společnosti Total za přerušení její účasti na kartelové dohodě.“

394    Zaprvé žalobkyně tvrdí, že Komise dospěla k nesprávnému závěru, že přerušení její účasti na schůzkách trvalo jen devět měsíců. Komise se totiž údajně domnívala, že se Total France přestala účastnit schůzek od technické schůzky, které se konala v září 2000. To je podle žalobkyně skutkový omyl, neboť ani v popisu schůzek v bodě 4.2 ani v tabulce schůzek připojené k napadenému rozhodnutí údajně není žádná zmínka o schůzce, která se konala dne 18. a 19. září 2000.

395    Je třeba poznamenat, že, jak Komise uznala v řízení před Tribunálem, v září 2000 se nekonala žádná schůzka, takže výtka žalobkyně je opodstatněná.

396    Zadruhé je třeba přezkoumat, zda Komise mohla platně dojít k závěru, že účast žalobkyně na kartelové dohodě nebyla přerušena, navzdory skutečnosti, že se žalobkyně nezúčastnila ani jedné ze tří schůzek, které se konaly od 26. května 2000 do 26. června 2001, a že její zástupce předčasně opustil schůzku ze dne 25. a 26. května 2000, přičemž nesouhlasil alespoň s některými aspekty diskuse, která tam byla vedena.

397    Žalobkyně tvrdí, že přerušení její účasti na schůzkách nebylo náhodné. Bylo přímým a trvalým důsledkem neshody mezi panem S. E., zástupcem společnosti Total France, a ostatními účastníky během schůzky dne 25. a 26. května 2000. Podle ní pan S. E. schůzku náhle opustil, protože se od něj žádalo, aby dodržoval závazek, který nikdy nepřijal.

398    Je třeba připomenout, že událost uváděná žalobkyní, k níž došlo na schůzce ze dne 25. a 26. května 2000, je popsána v prohlášení společnosti Shell ze dne 24. listopadu 2005. Podle tohoto prohlášení založeného na výpovědi zástupce společnosti Shell na technických schůzkách, který byl přímo přítomen při této události, účastníci diskutovali o cenách uplatňovaných vůči německému zákazníkovi. Total byla obviněna z toho, že prodávala zboží za příliš nízkou cenu, což pan S. E. popřel. Jiný účastník však zpochybnil jeho tvrzení a předložil kopii nabídky, kterou Total zaslala uvedenému zákazníkovi. Pan S. E. se „tak rozčílil“, že schůzku opustil. Po této události se pan S. E. již neúčastnil technických schůzek. Až poté, co Total zaměstnala pana C. O., začala se opět účastnit technických schůzek.

399    V tomto ohledu je třeba připomenout, že žalobkyně se podílela na komplexním, jediném a trvajícím protiprávním jednání, které spočívalo v protisoutěžních činnostech týkajících se určení cen, rozdělení zákazníků nebo rozdělení trhů, jakož i poskytování a výměně citlivých obchodních informací, zejména o zákaznících, cenách, výrobních kapacitách a objemech tržeb.

400    Událost, na kterou poukazuje žalobkyně, se přitom týká pouze izolovaného prvku kartelové dohody, a to ceny uplatňované vůči určitému zákazníkovi. Kromě toho je třeba konstatovat, že od technické schůzky ze dne 26. a 27. června 2001 se žalobkyně opět začala pravidelně zúčastňovat technických schůzek, přičemž byla přítomna na každé z následujících jedenácti technických schůzek, až do technické schůzky dne 11. a 12. května 2004.

401    Stejně tak, ačkoli je pravda, že uvedené ojedinělé chování pana S. E. svědčilo o příležitostném porušování uspořádání kartelové dohody společností Total, žalobkyně nepředložila žádný důkaz o tom, že pan S. E. odešel z technické schůzky tak, že dal ostatním účastníkům jasně najevo, že se Total chce od nynějška chovat na trhu konkurenčně. Stejně tak z prohlášení společnosti Shell vyplývá, že pan S. E. neodešel ze schůzky z důvodu jejího obecného protisoutěžního obsahu, ale protože jeden z účastníků předložil dokument, který zpochybňoval pravdivost jeho tvrzení, tedy z důvodu sporu spíše osobní povahy.

402    Událost uváděná žalobkyní tedy nemůže prokázat, že zástupce společnosti Total se v projednávaném případě v očích ostatních účastníků distancoval od jediného, komplexního a trvajícího protiprávního jednání (viz body 372 a 373 výše).

403    Kromě toho pouhá skutečnost, že se žalobkyně neúčastnila tří schůzek konaných od 26. května 2000 do 26. června 2001, vůbec neprokazuje, že nevyužila informace o cenách uplatňovaných svými konkurenty, které dostala na desítkách předchozích technických schůzek, kterých se zúčastnila, a že neměla prospěch z dohod o rozdělení trhů a zákazníků uzavřených na předchozích technických schůzkách. Žalobkyně tudíž nepředložila žádný důkaz, který by prokazoval, že její účast byla během dotčeného období přerušena.

404    Vzhledem k předcházejícím úvahám Komise v tomto ohledu neporušila článek 81 ES ani zásadu presumpce neviny. Čtvrtý žalobní důvod je proto třeba zamítnout.

5.     K pátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění a pokynů z roku 2006, pokud jde o neprovádění údajných praktik

405    Žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila pochybení tím, že nevzala v úvahu skutečnost, že žalobkyně se neúčastnila provádění kartelové dohody, jako polehčující okolnost na základě bodu 29 pokynů z roku 2006.

406    Úvodem je třeba připomenout, že pod nadpisem „Polehčující okolnosti“, Komise v bodě 696 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla:

„Několik podniků tvrdí, že dohody neprováděly, a zdůrazňují malý počet dopisů o cenách, které zaslaly nebo obdržely. Některé podniky tvrdí, že jejich chování na trhu nebylo ovlivněno dohodami. Komise se zaprvé nedomnívá, že tato jednoduchá tvrzení představují dostatečný důkaz o neprovádění ve smyslu pokynů o metodě stanovování pokut z roku 2006. Komise zadruhé podotýká, že zaslání nebo přijetí dopisů o cenách nebylo jediným prováděcím nástrojem, ale k provádění docházelo především prostřednictvím pravidelných (pokusů o) zvýšení cen oznámených na trhu, které byly někdy zdokumentovány důkazy z technických schůzek.“

407    Jak bylo konstatováno po zkoumání druhé a čtvrté části druhého žalobního důvodu, jsou tvrzení Komise týkající se provádění kartelové dohody žalobkyní podpořena dostatečnými důkazy.

408    Tento žalobní důvod tedy není skutkově opodstatněn, takže je třeba ho zamítnout.

6.     K šestému žalobnímu důvodu, týkajícímu se určení referenčního období pro posouzení základní částky pokuty

409    Žalobkyně se domnívá, že Komise porušila pokyny z roku 2006, zásadu právní jistoty a zásadu rovného zacházení tím, že použila hodnotu tržeb za poslední tři hospodářské roky její účasti na údajném protiprávním jednání, totiž období od roku 2002 do roku 2004, pokud jde o parafínové vosky, a období od roku 2001 do roku 2003, pokud jde o parafínový gáč. Pro dodržení těchto zásad Komise totiž údajně měla použít hodnotu tržeb za rok 2004, pokud jde o parafínové vosky, a hodnotu tržeb za rok 2003, pokud jde o parafínový gáč. Komise každopádně v tomto ohledu neuvedla přiměřené odůvodnění.

410    Bod 13 pokynů z roku 2006 stanoví:

„Při určování základní výše uložené pokuty bude Komise vycházet z hodnoty tržeb za zboží nebo služby dotčeného podniku v příslušné zeměpisné oblasti uvnitř EHP, které přímo nebo nepřímo souvisejí s protiprávním jednáním. Komise pro výpočet obvykle použije tržby podniku během posledního celého hospodářského roku jeho účasti na protiprávním jednání (dále jen ,hodnota tržeb‘)“.

411    V bodě 634 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise tvrdila toto:

„Komise uznává, že rok 2004 je, z důvodu rozšíření Evropské unie v květnu, výjimečným rokem. Komise se domnívá, že je vhodné nepoužít hodnotu tržeb dosažených během roku 2004 jako jediný základ pro výpočet pokuty, ale použít hodnotu tržeb za poslední tři hospodářské roky účasti entity na protiprávním jednání.“

412    Zaprvé, co se týče údajného porušení zásady právní jistoty, je především třeba uvést, že ze samotného znění pokynů z roku 2006, podle kterého má Komise „obvykle“ použít hodnotu tržeb podniku během posledního celého hospodářského roku jeho účasti na protiprávním jednání, vyplývá, že Komise není povinna systematicky zohledňovat hodnotu tržeb za poslední rok účasti. Žalobkyně mimoto neuvádí žádnou jinou právní normu, podle níž by Komise byla povinna zohlednit obrat za poslední celý rok účasti podniku na protiprávním jednání.

413    Výtka vycházející z porušení zásady právní jistoty tedy musí být odmítnuta.

414    Zadruhé je podle judikatury v rozsahu, v němž Komise musí za účelem určení vztahu mezi ukládanými pokutami vycházet z obratu podniků účastnících se téhož protiprávního jednání, nezbytné stanovit zohledňované období tak, aby získaná čísla byla pokud možno srovnatelná. Z toho plyne, že daný podnik může vyžadovat, aby Komise v jeho případě vycházela z jiného období, než které je obecně zohledňováno, jen tehdy, prokáže-li, že obrat, jehož dosáhl v průběhu posledně zmíněného období, nevypovídá z důvodů jemu vlastních o jeho skutečné velikosti a hospodářské síle ani o rozsahu protiprávního jednání, jehož se dopustil (rozsudek Tribunálu ze dne 14. května 1998, Fiskeby Board v. Komise, T‑319/94, Recueil, s. II‑1331, bod 42).

415    V projednávaném případě přitom Komise správně konstatovala, že rok 2004 byl pro dotčené výrobní odvětví výjimečný z důvodu rozšíření Unie a přistoupení deseti nových členských států, zvláště proto, že MOL, která byla jedním z účastníků kartelové dohody, měla sídlo a výrobní závod v Maďarsku.

416    Proto Komise neporušila pokyny z roku 2006 a nedopustila se nesprávného posouzení tím, že zohlednila průměr hodnot tržeb za období od roku 2002 do roku 2004 na trhu parafínových vosků stejným způsobem pro všechny podniky, které se podílely na kartelové dohodě až do konce. Vzhledem k tomu, že Komise použila průměr tří posledních hospodářských let účasti každého z podniků účastnících se kartelové dohody, pokud jde o parafínové vosky, mohla také platně uplatnit stejnou metodu i v případě parafínového gáče, s cílem použít co nejlépe srovnatelná data.

417    Zatřetí žalobkyně tvrdí, že Komise porušila zásadu rovného zacházení. I za předpokladu, že by rok 2004 byl pro některé účastníky kartelové dohody z důvodu rozšíření Unie výjimečným rokem, vůbec tomu tak nebylo v případě společnosti Total France. Komise tedy údajně zacházela stejně s podniky, které se nacházely v různých situacích.

418    V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle judikatury citované v bodě 384 výše zásada rovného zacházení je porušena, pouze pokud je se srovnatelnými situacemi zacházeno odlišně nebo s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněné.

419    I za předpokladu, že by žalobkyně mohla oprávněně tvrdit, že s rozdílnými situacemi (se situací společnosti Total ve srovnání se situací společnosti MOL) se zacházelo stejně, bylo toto zacházení objektivně odůvodněno s ohledem na výjimečnou povahu roku 2004 a jeho důsledků pro dotčené odvětví, zvláště z důvodu, že výroba společnosti MOL se stala součástí výrobního odvětví EHP. Stejně tak takové objektivní odůvodnění vyplývá ze skutečnosti, že Komise je povinna vymezit období, které se zohlední, tak, aby byly získány obraty co nejlépe srovnatelné, což obecně brání tomu, aby se pro podniky, které byly účastníky kartelové dohody do téhož dne, použila pro účely výpočtu hodnoty tržeb rozdílná období.

420    Začtvrté, co se týče údajné nedostatečnosti odůvodnění, Tribunál se domnívá, že Komise tím, že v bodě 634 odůvodnění napadeného rozhodnutí poukázala na rozšíření Unie v roce 2004 a v napadeném rozhodnutí podrobně popsala situaci společnosti MOL a její úlohu v kartelové dohodě, dostatečně odůvodnila své rozhodnutí zohlednit pro účely výpočtu hodnoty tržeb průměr tří posledních hospodářských let účasti entity na protiprávním jednání.

421    Tribunál se ostatně domnívá, že Komise si správně vybrala průměr hodnoty tržeb dosažených během tří posledních celých hospodářských let účasti každého z účastníků na protiprávním jednání, takže potvrzuje napadené rozhodnutí, pokud jde o tento prvek výpočtu částky pokuty.

422    S ohledem na předcházející úvahy je třeba šestý žalobní důvod zamítnout.

7.     K sedmému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení pokynů z roku 2006 a zásady proporcionality z důvodu, že Komise údajně vzala pro složku protiprávního jednání týkající se parafínového gáče v úvahu příliš velký procentuální podíl hodnoty tržeb

423    Žalobkyně se domnívá, že Komise porušila bod 20 pokynů z roku 2006 a zásadu proporcionality tím, že pro účely výpočtu výše pokuty vzala na základě závažnosti protiprávního jednání v úvahu 15 % hodnoty tržeb z prodeje parafínového gáče a pouze 18 % hodnoty tržeb z prodeje parafínových vosků.

424    Žalobkyně připomíná, že na rozdíl od parafínových vosků Komise v souvislosti s parafínovým gáčem neshledala žádné protiprávní jednání týkající se rozdělení trhů nebo rozdělení zákazníků. Z toho nutně vyplývá, že míra závažnosti tvrzených praktik, pokud jde o parafínový gáč, byla mnohem nižší než míra závažnosti tvrzených praktik, pokud jde o parafínové vosky. Kromě toho ze zeměpisného hlediska byla složka protiprávního jednání týkající se parafínového gáče omezena na území Německa, kdežto praktiky týkající se parafínových vosků se podle Komise vztahovaly na celé území EHP.

425    Tyto rozdíly v závažnosti složky protiprávního jednání týkající se parafínových vosků a složky protiprávního jednání týkající se parafínového gáče podle žalobkyně odůvodňovaly větší než tříprocentní rozdíl mezi dvěma koeficienty uplatněnými z důvodu závažnosti. Proto žalobkyně navrhuje, aby Tribunál podstatně snížil podíl hodnoty tržeb zohledněný pro parafínový gáč a na tomto novém základě přepočítal výši pokuty.

426    Podle bodu 20 pokynů z roku 2006 se dále vyhodnocení závažnosti provede individuálně pro každý typ protiprávního jednání a přihlédne se přitom ke všem důležitým okolnostem případu. Podle bodu 21 má být zohledněný podíl hodnoty tržeb obecně stanoven na úrovni, která může dosáhnout až 30 %. Bod 22 pokynů uvádí, že při rozhodování o tom, zda by se podíl tržeb, k němuž se bude v daném případě přihlížet, měl nacházet ve spodní nebo horní části této stupnice, vezme Komise v úvahu určitý počet ukazatelů, například povahu protiprávního jednání, kumulovaný podíl všech stran na trhu, zeměpisný rozsah protiprávního jednání, implementování či neimplementování protiprávního jednání. V bodě 23 pokynů z roku 2006 je upřesněno, že mezi nejzávažnější omezení hospodářské soutěže patří samotnou svojí povahou horizontální dohody o stanovení cen, rozdělení trhů a omezení produkce, které jsou obvykle tajné, takže podíl tržeb, k němuž se má u takového protiprávního jednání přihlížet, se obvykle bude nacházet v horní části stupnice uvedené v bodě 21.

427    V napadeném rozhodnutí Komise pod nadpisem „Závěr o závažnosti“ uvedla:

„[…]

(653) Vzhledem ke specifickým okolnostem projednávaného případu, výše probraným kritériím týkajícím se povahy protiprávního jednání a zeměpisnému rozsahu musí podíl hodnoty tržeb, který má být zohledněn pro společnosti ENI a H&R/Tudapetrol [tato společnost se zúčastnila pouze hlavní části protiprávního jednání] činit 17 %. Bylo prokázáno, že v případě společností ExxonMobil, MOL, Repsol, RWE, Sasol, Shell a Total se jediné a trvající protiprávní jednání rovněž vyznačovalo rozdělením zákazníků nebo trhů [druhá část protiprávního jednání]. Rozdělení trhů a rozdělení zákazníků patří svou povahou mezi nejzávažnější omezení hospodářské soutěže, jelikož tyto praktiky vedou k omezení nebo vyloučení hospodářské soutěže na některých trzích nebo ve vztahu k některým zákazníkům […]. S ohledem na tuto doplňující závažnost musí podíl hodnoty prodeje, který má být zohledněn v případě společností ExxonMobil, MOL, Repsol, RWE, Sasol, Shell a Total, činit 18 %. Vzhledem ke skutečnosti, že neexistuje žádný důkaz o tom, že rozdělení zákazníků nebo trhů se týkalo i parafínového gáče, a vzhledem ke skutečnosti, že zeměpisný rozsah protiprávního jednání souvisejícího s parafínovým gáčem [třetí část protiprávního jednání] byl omezen na Německo, musí podíl hodnoty tržeb z prodeje parafínového gáče v případě společností ExxonMobil, Sasol, Shell, RWE a Total činit 15 %.“

428    Zaprvé, pokud jde o výtku týkající se příliš velkého procentního podílu hodnoty tržeb zohledněného pro složku protiprávního jednání týkající se parafínového gáče, je třeba konstatovat, že, jak vyplývá z bodu 288 odůvodnění napadeného rozhodnutí (viz bod 317 výše), uvedená složka protiprávního jednání spočívala zejména v koluzních činnostech týkajících se určování cen mezi konkurenty. Podle pokynů z roku 2006 tento typ porušení patří samotnou svou povahou mezi nejzávažnější omezení hospodářské soutěže, a tedy musí být přísně trestán, takže podíl tržeb zohledněný pro taková protiprávní jednání musí být obvykle stanoven v horní části stupnice uvedené v bodě 21 pokynů z roku 2006.

429    Komise tedy neporušila pokyny z roku 2006 ani se nedopustila nesprávného posouzení, když pro účely výpočtu základní částky pokuty zohlednila, na stupnici do 30 %, 15 % hodnoty tržeb z prodeje parafínového gáče dotyčných podniků.

430    Zadruhé je třeba přezkoumat výtku žalobkyně, že Komise tím, že zohlednila 15 % hodnoty tržeb z důvodu závažnosti pro složku protiprávního jednání týkající se parafínového gáče a 18 % pro složku protiprávního jednáni týkající se parafínových vosků, porušila zásadu proporcionality.

431    Podle judikatury zásada proporcionality vyžaduje, aby akty orgánů nepřekračovaly meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení legitimních cílů sledovaných dotčenou právní úpravou, přičemž se rozumí, že pokud se nabízí volba mezi několika přiměřenými opatřeními, je třeba zvolit nejméně omezující opatření, a že způsobené nepříznivé následky nesmějí být nepřiměřené vzhledem ke sledovaným cílům (rozsudky Soudního dvora ze dne 13. listopadu 1990, Fedesa a další, C‑331/88, Recueil, s. I‑4023, bod 13, a ze dne 5. května 1998, Spojené království v. Komise, C‑180/96, Recueil, s. I‑2265, bod 96; rozsudek Tribunálu ze dne 12. září 2007, Prym a Prym Consumer v. Komise, T‑30/05, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 223).

432    V rámci řízení, která Komise zahajuje s cílem uložit sankci za porušení pravidel hospodářské soutěže, znamená uplatnění této zásady, že pokuty nesmějí být nepřiměřené v poměru ke sledovaným cílům, tzn. v poměru k dodržování těchto pravidel, a že částka pokuty uložené podniku za protiprávní jednání v oblasti hospodářské soutěže musí být přiměřená protiprávnímu jednání posuzovanému jako celek, zejména s přihlédnutím k jeho závažnosti a době trvání (v tomto smyslu viz rozsudek Prym a Prym Consumer v. Komise, bod 431 výše, body 223 a 224 a citovaná judikatura). Konkrétně zásada proporcionality znamená, že Komise musí stanovit výši pokuty přiměřeně ke skutečnostem zohledněným za účelem posouzení závažnosti protiprávního jednání a že v tomto ohledu musí tyto skutečnosti používat soudržným a objektivně odůvodněným způsobem (rozsudky Jungbunzlauer v. Komise, bod 243 výše, body 226 až 228, a Amann & Söhne a Cousin Filterie v. Komise, bod 266 výše, bod 171).

433    Tribunál nejprve konstatuje, že vzhledem ke skutečnosti, že složka protiprávního jednání týkající se parafínového gáče spočívala zejména v koluzních činnostech týkajících se určování cen mezi konkurenty, byl koeficient ve výši 15 % hodnoty tržeb, zohledněný z důvodu závažnosti protiprávního jednání, přiměřený ve vztahu k závažnosti této složky protiprávního jednání.

434    Proto jsou argumenty žalobkyně, které zdůrazňují rozdíly mezi složkami protiprávního jednání týkajícími se parafínových vosků a parafínového gáče neúčinné, neboť by mohly vést Tribunál nanejvýš k tomu, aby při novém stanovení výše pokuty zvýšil zohledněný podíl hodnoty tržeb z prodeje parafínových vosků na více než 18 %.

435    Pro úplnost je třeba uvést, že rozdíl mezi závažností obou složek protiprávního jednání musí být vnímán v širších souvislostech vzhledem k tomu, že zaprvé německý trh je nejdůležitější trh v rámci EHP a zadruhé rozdělení trhů a zákazníků obecně podporuje praktiky týkající se určení nebo zvýšení cen. Rozdělení trhů a zákazníků totiž omezuje výběr zákazníků mezi dodavateli, což zpravidla umožňuje dodavateli, jemuž byl trh nebo zákazník přidělen, vyjednat vyšší ceny než za běžných tržních podmínek. Kromě toho přiměřenost výše pokuty ve vztahu k omezenějšímu územnímu rozsahu složky protiprávního jednání týkající se parafínového gáče zajišťuje i skutečnost, že při výpočtu byla zohledněna pouze hodnota tržeb dosažená v Německu, zatímco v případě složek protiprávního jednání týkajících se parafínových vosků byla hodnota tržeb vypočtena na základě tržeb dosažených v celém EHP.

436    Proto je třeba výtku vycházející z porušení zásady proporcionality, a tedy i sedmý žalobní důvod v plném rozsahu zamítnout.

8.     K devátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z protiprávnosti dodatečné částky zahrnuté do základní částky pokuty k zajištění odrazujícího účinku

437    Žalobkyně vytýká skutečnost, že Komise se v napadeném rozhodnutí rozhodla zahrnout do základní částky pokuty dodatečnou částku 18 %, pokud jde o parafínové vosky, a 15 %, pokud jde o parafínový gáč (body 658 až 661 odůvodnění napadeného rozhodnutí), s cílem odradit od účasti na jiných horizontálních dohodách stejné povahy. Žalobkyně tvrdí, že Komise porušila zásadu personality trestu a sankcí a zásadu proporcionality, jakož i pokyny z roku 2006.

438    Úvodem je třeba připomenout, že bod 25 pokynů z roku 2006, který upravuje zahrnutí dodatečné částky, zvané „vstupní poplatek“, do základní částky pokuty, stanoví:

„Bez ohledu na dobu účasti podniku na protiprávním jednání, Komise zahrne do základní výše pokuty částku v hodnotě 15 % až 25 % hodnoty tržeb […], aby podniky odradila i jen od účasti na horizontálních dohodách o stanovení cen, rozdělení trhů a omezení produkce. Při rozhodování o tom, zda by se podíl tržeb, k němuž se bude v daném případě přihlížet, […] vezme Komise v úvahu určitý počet ukazatelů [povahu protiprávního jednání, kumulovaný podíl všech stran na trhu, zeměpisný rozsah protiprávního jednání, implementování či neimplementování protiprávního jednání].“

439    V projednávaném případě Komise stanovila procentuální podíl hodnoty tržeb, který má být zahrnut do základní částky k zajištění odrazujícího účinku, na stejné úrovni, jakou uplatnila z důvodu závažnosti protiprávního jednání (viz bod 653 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedený v bodě 427 výše), a na základě stejných úvah:

„[…]

(660) Vzhledem ke specifickým okolnostem projednávaného případu, výše probraným kritériím týkajícím se povahy protiprávního jednání a zeměpisnému rozsahu musí procentní podíl, který se má použít pro dodatečnou částku v případě společností ENI a H&R Tudapetrol činit 17 %.

(661) Bylo prokázáno, že v případě společností ExxonMobil, MOL, Repsol, RWE, Sasol, Shell a Total se jediné a trvající protiprávní jednání rovněž týkalo rozdělení zákazníků nebo trhů. Rozdělení trhů a rozdělení zákazníků patří svou povahou mezi nejzávažnější omezení hospodářské soutěže, jelikož tyto praktiky vedou k omezení nebo vyloučení hospodářské soutěže na některých trzích nebo ve vztahu k některým zákazníkům […] S ohledem na tuto doplňující závažnost musí procentní podíl, který se má použít pro dodatečnou částku v případě společností ExxonMobil, MOL, Repsol, RWE, Sasol, Shell a Total, činit 18 %. Vzhledem ke skutečnosti, že neexistuje žádný důkaz o tom, že rozdělení zákazníků nebo trhů se týkalo i parafínového gáče, a vzhledem ke skutečnosti, že zeměpisný rozsah protiprávního jednání souvisejícího s parafínovým gáčem byl omezen na Německo, musí podíl hodnoty tržeb z prodeje parafínového gáče v případě společností ExxonMobil, Sasol, Shell, RWE a Total činit 15 %.“

440    Zaprvé žalobkyně tvrdí, že Komise porušila pokyny z roku 2006.

441    V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že podle bodu 25 pokynů z roku 2006 Komise „zahrne do základní výše pokuty částku v hodnotě 15 % až 25 % hodnoty tržeb […], aby podniky odradila i jen od účasti na horizontálních dohodách o stanovení cen [a/nebo], rozdělení trhů“.

442    Komise v bodě 661 odůvodnění napadeného rozhodnutí vzpomněla dohodu o stanovení cen a rozdělení trhů (přičemž jednání ve vzájemné shodě je podle pokynů z roku 2006 zahrnuto do pojmu dohody). Zahrnutí dodatečné částky do základní částky na základě bodu 25 pokynů z roku 2006 tedy bylo odůvodněné.

443    Kromě toho Komise použila sazbu 18 % hodnoty tržeb pro složku protiprávního jednání týkající se parafínových vosků a sazbu 15 % pro složku protiprávního jednání týkající se parafínového gáče. Obě uplatněné sazby se nacházejí v rámci rozpětí stanoveného pokyny z roku 2006, 15 až 25 %.

444    Ostatně podle bodu 22 pokynů z roku 2006, na který odkazuje bod 25 těchto pokynů, se sazba dodatečné částky má stanovit vzhledem k povaze protiprávního jednání, kumulovanému podílu všech stran na trhu, zeměpisnému rozsahu protiprávního jednání a implementování či neimplementování protiprávního jednání. Komise přitom poukázala na dvě z těchto skutečností, totiž na povahu protiprávního jednání a jeho zeměpisný rozsah, s cílem odůvodnit sazbu uplatněnou v případě parafínových vosků. Co se týče sazby uplatněné na složku protiprávního jednání týkající se parafínového gáče, nebylo nutné žádné doplňující odůvodnění, jelikož Komise použila stanovenou minimální sazbu, tedy 15 %.

445    Z toho vyplývá, že Komise neporušila pokyny z roku 2006, takže tvrzení žalobkyně uvedené v tomto ohledu musí být zamítnuto.

446    Zadruhé žalobkyně tvrdí, že Komise nedostatečně odůvodnila zahrnutí dodatečné částky do základní částky pokuty k zajištění odrazujícího účinku.

447    Je třeba připomenout, že z odůvodnění individuálního rozhodnutí musejí jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak, aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonávat svůj přezkum. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu. Není požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 253 ES, musí být posuzována s ohledem nejen na znění dotčeného aktu, ale také s ohledem na kontext, v němž byl uvedený akt přijat (viz bod 239 výše).

448    Jak vyplývá z analýzy uvedené v bodech 441 až 444 výše, Komise v bodech 660 a 661 napadeného rozhodnutí vysvětlila důvody, na základě kterých do základní částky pokuty v projednávaném případě zahrnula dodatečnou částku k zajištění odrazujícího účinku, dostatečně podrobně na to, aby se žalobkyně mohla seznámit s odůvodněním jejího rozhodnutí a aby Tribunál mohl vykonat přezkum.

449    Proto je třeba zamítnout argumentaci žalobkyně vycházející z nedostatečnosti odůvodnění.

450    Zatřetí žalobkyně tvrdí, že Komise porušila zásadu personality trestu a sankcí a zásadu proporcionality

451    V tomto ohledu je třeba připomenout, že v rámci stanovení výše pokut ukládaných na základě čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 je rozdílné zacházení mezi dotyčnými podniky vlastní výkonu pravomocí, které Komisi podle tohoto ustanovení přísluší. V rámci svého prostoru pro uvážení je totiž Komise povinna individualizovat sankci v závislosti na jednání a vlastnostech dotyčných podniků, aby zajistila v každém projednávaném případě plnou účinnost unijních pravidel hospodářské soutěže (v tomto smyslu viz rozsudek Soudu ze dne 7. června 2007, Britannia Alloys & Chemicals v. Komise, C‑76/06 P, Sb. rozh. s. I‑4405, bod 44 a citovaná judikatura).

452    Zaprvé žalobkyně tvrdí, že automatické zahrnutí dodatečné částky stanovené v bodě 25 pokynů z roku 2006 do základní částky pokuty jako takové odporuje zásadě personality trestu a sankcí.

453    Tento argument nemůže být přijat. Ze znění a struktury pokynů z roku 2006 vyplývá, že Komise používá při stanovení výše pokuty jak faktory, jejichž sazba je společná pro všechny účastníky, s cílem zohlednit skutečnost, že tyto podniky se podílely na stejných protiprávních jednáních a v souladu se zásadou rovného zacházení, tak faktory, jejichž sazba nebo koeficient je přizpůsoben konkrétní situaci každého účastníka, s cílem dodržet zásadu personality trestu a sankcí.

454    Proto k dodržení zásady personality trestu a sankcí stačí, aby konečná částka pokuty odrážela rozdíly v situaci různých účastníků, aniž je třeba, aby Komise v každé etapě výpočtu výše pokuty zacházela s účastníky rozdílně.

455    Ze znění a struktury pokynů z roku 2006 vyplývá, že ustanovení v bodě 25 těchto pokynů, které se týká zahrnutí dodatečné částky do základní částky pokuty k zajištění odrazujícího účinku, odráží účast na nejzávažnějších protisoutěžních jednáních. Dodatečná částka zahrnutá z tohoto důvodu vyjadřuje znaky praktik všech účastníků a nikoliv individuální situaci každého z nich.

456    Proto legalitu tohoto ustanovení a jeho uplatnění v projednávaném případě nelze zpochybnit na základě zásady personality trestu a sankcí, takže argumenty žalobkyně uvedené v tomto ohledu musejí být zamítnuty.

457    Zadruhé podle žalobkyně z judikatury vyplývá, že Komise je povinna individualizovat sankci v závislosti na vlastnostech dotyčných podniků. Komise přitom v projednávaném případě údajně nezkoumala ani nezohlednila soubor skutečností, na jehož základě měla upustit od zahrnutí dodatečné částky k zajištění odrazujícího účinku.

458    Žalobkyně se totiž údajně od 31. července 2005 zdržela prodeje parafínových vosků a v podstatě vyrábí již jen parafínový gáč jako vedlejší produkt základových olejů. Jelikož žalobkyně již nepůsobí na dotčeném trhu, není údajně odůvodněné zahrnout do základní částky pokuty dodatečnou částku k zajištění odrazujícího účinku.

459    Žalobkyně se navíc domnívá, že již Komisi prokázala, a to zejména ve své odpovědi na oznámení námitek, že podporuje dodržování pravidel hospodářské soutěže, což je součástí hodnot skupiny Total, které jsou již několik let jednoznačně zapsány v jejím kodexu chování.

460    V tomto ohledu je třeba připomenout, že cílem odrazujícího účinku pokuty není jen odradit dotčený podnik od opakování protiprávního jednání (zvláštní prevence). Komise má pravomoc určit výši pokut s cílem posílit jejich odrazující účinek obecně zejména v případě, když jsou protiprávní jednání určitého typu ještě relativně častá nebo mají být považována za závažná (obecná prevence) (v tomto smyslu viz rozsudky Tribunálu ze dne 12. července 2001, Tate & Lyle a další v. Komise, T‑202/98, T‑204/98 a T‑207/98, Recueil, s. II‑2035, bod 134, a ze dne 15. března 2006, BASF v. Komise, T‑15/02, Sb. rozh. s. II‑497, bod 231).

461    Proto se žalobkyně nemůže úspěšně dovolávat skutečnosti, že již nepůsobí na trhu s parafínovými vosky a její kodex chování stanovuje dodržování pravidel hospodářské soutěže. I za předpokladu, že by tyto skutečnosti byly pravdivé, mají jen snížit pravděpodobnost, že se žalobkyně dopustí opakování protiprávního jednání, a jsou irelevantní z hlediska obecné prevence, kterou Komise také může zohlednit při stanovování výše pokut k zajištění odrazujícího účinku.

462    Žalobkyně konečně uvádí, že Komise porušila zásadu proporcionality, neboť odrazující účinek pokuty již byl zajištěn jinými skutečnostmi zohledněnými Komisí, takže uplatnění „vstupního poplatku“ už nebylo nutné z hlediska cíle sledovaného Komisí. Zaprvé žalobkyně uvádí vynásobení hodnoty tržeb použité Komisí poměrně velkou dobou trvání údajného protiprávního jednání. Zadruhé Komise údajně použila bod 30 pokynů z roku 2006, přičemž vynásobila použitelnou základní částku pokuty číslem 1,7 „s cílem zajistit, aby měla pokuta odrazující účinek“ (bod 713 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

463    V tomto ohledu je třeba uvést, že jelikož je podle judikatury odrazení cílem pokuty, požadavek na jeho zajištění je obecným požadavkem, jímž se má Komise řídit při výpočtu pokuty a který nutně nevyžaduje, aby v rámci výpočtu byla vyhrazena zvláštní etapa celkovému posouzení všech relevantních okolností pro účely dosažení tohoto cíle. Potřeby odrazení tedy nejsou předmětem dílčího posouzení, které je třeba provést během zvláštní etapy výpočtu pokut, ale musejí být základem celého procesu stanovování výše pokuty (rozsudky BASF v. Komise, bod 460 výše, body 226 a 238, a Le Carbone Lorraine v. Komise, bod 254 výše, bod 131).

464    Proto žalobkyně nemůže úspěšně vytýkat Komisi, že zohlednila potřebu zajistit odrazující účinek pokuty ve více etapách stanovování výše pokuty.

465    S ohledem na výše uvedené je třeba devátý žalobní důvod žalobkyně zamítnout.

9.     K desátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady proporcionality, pokud jde o konečnou částku pokuty

466    V rámci tohoto žalobního důvodu žalobkyně kritizuje skutečnost, že Komise stanovila konečnou částku pokuty na 128 163 000 eur, zatímco hodnota jejích ročních tržeb dosažených na dotčených trzích byla jen 31 133 865 eur (bod 639 napadeného rozhodnutí). Proto je výše pokuty údajně nepřiměřená ve vztahu k roční hodnotě tržeb, a dokonce i ve vztahu k obratu, který Total France dosáhla na dotyčných trzích během celé doby trvání protiprávního jednání.

467    Zaprvé se žalobkyně domnívá, že výše pokuty je nepřiměřená, neboť představuje 410 % hodnoty jejích tržeb na dotyčných trzích.

468    Podle judikatury citované v bodech 431 a 432 výše musí být výše pokuty přiměřená k závažnosti a k době trvání protiprávního jednání, kterého se žalobkyně účastnila.

469    Kromě toho by byl podle judikatury odrazující účinek pokut oslaben, kdyby podniky, které porušily právo hospodářské soutěže, mohly doufat, že jejich chování bude potrestáno pokutou nižší než možný zisk z uvedeného chování (rozsudky Tribunálu ze dne 20. března 2002, HFB a další v. Komise, T‑9/99, Recueil, s. II‑1487, bod 456, a BASF v. Komise, bod 460 výše, bod 227).

470    Pokud by se přitom přijala teze žalobkyně a pokud by bylo třeba zkoumat přiměřenost konečné částky pokuty ve vztahu k hodnotě tržeb dotčených výrobků za jediný rok, znamenalo by to, že výše pokuty, kterou lze uložit, omezená uplatněním uvedené zásady, by zůstala navzdory zvýšení počtu let účasti na kartelové dohodě stejná, kdežto prospěch neoprávněně získaný z protiprávního jednání by se zvyšoval v přímé úměrnosti ke zvýšení počtu let. To znamená, že čím déle by trvala účast na kartelové dohodě, tím zanedbatelnější by byla pokuta, kterou by účastníci mohli očekávat, ve srovnání s neoprávněným prospěchem, který získávají z protiprávního jednání. Proto by použití zásady proporcionality, jaké prosazuje žalobkyně, zbavilo sankce uložené podle nařízení č. 1/2003 veškerého užitečného účinku v případě dlouhodobých protiprávních jednání, jakým je dotčené protiprávní jednání.

471    Navíc by přístup prosazovaný žalobkyní bránil Komisi a Tribunálu v tom, aby v souladu s článkem 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003 zajistili, aby výše pokuty uložené účastníkům kartelové dohody byla přiměřená nejen ve vztahu k závažnosti, ale i ve vztahu k době trvání spáchaného protiprávního jednání.

472    Z toho vyplývá, že roční hodnotu tržeb jako takovou nelze zohlednit jako základ pro zkoumání přiměřenosti výše pokuty, a to zejména v případě dlouhodobého protiprávního jednání, jakým je dotčené protiprávní jednání, na němž se žalobkyně podílela více než dvanáct a půl roku.

473    Proto je třeba zamítnout argument žalobkyně vycházející ze skutečnosti, že výše pokuty, která jí byla uložena, představuje 410 % její roční hodnoty tržeb na dotyčných trzích.

474    Zadruhé žalobkyně tvrdí, že výše uložené pokuty představuje 32,63 % jejího obratu dosaženého na trzích s dotyčnými výrobky po celou dobu trvání protiprávního jednání, což je zjevně nepřiměřené, a tato výše představuje úroveň, jež v rozhodovací praxi Komise nikdy nebyla dosažena.

475    V tomto ohledu je třeba uvést, že vysoká procentuální hodnota pokuty ve vztahu k obratu společnosti Total France dosaženého na dotčených trzích během celého období protiprávního jednání je způsobena zejména tím, že Komise na základě bodu 30 pokynů z roku 2006 zohlednila obrat celé skupiny Total. Komise stanovila z tohoto důvodu násobící koeficient 1,7 (viz výše bod 15 a násl.). Podle žalobkyně však celkový obrat skupiny Total není relevantní.

476    Žalobkyně se odvolává na bod 94 rozsudku Tribunálu ze dne 14. července 1994, Parker Pen v. Komise (T‑77/92, Recueil, s. II‑549).

477    Podle judikatury Soudního dvora je za účelem stanovení výše pokuty možné přihlédnout jak k celkovému obratu podniku, který představuje údaj, ačkoli jen přibližný a nedokonalý, o jeho velikosti a hospodářské síle, tak k části tohoto obratu, jež byla dosažena ve vztahu ke zboží, které je předmětem protiprávního jednání, a která tedy může poskytnout údaj o jeho rozsahu. Ani jednomu ani druhému z těchto obratů nelze přikládat přílišný význam ve srovnání s jinými posuzovanými skutečnostmi, a stanovení přiměřené výše pokuty tedy nemůže být výsledkem jednoduchého výpočtu založeného na celkovém obratu. Zvláště to platí v případě, že dotčené zboží představuje pouze malý zlomek tohoto obratu (viz rozsudky Soudního dvora ze dne 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, Sb. rozh. s. I‑5425, bod 243; Archer Daniels Midland a Archer Daniels Midland Ingredients v. Komise, bod 242 výše, bod 100, a Parker Pen v. Komise, bod 476 výše, bod 94).

478    Naproti tomu unijní právo neobsahuje obecně použitelnou zásadu, podle které musí být sankce přiměřená velikosti podniku na trhu výrobků, které tvoří předmět protiprávního jednání (rozsudek Archer Daniels Midland a Archer Daniels Midland Ingredients v. Komise, bod 242 výše, bod 101).

479    Je třeba konstatovat, že Komise dodržela tyto požadavky vyplývající z judikatury. Zaprvé vycházela nejprve z obratu společnosti Total France dosaženého na trzích dotčených protiprávním jednáním. Zadruhé zdůraznila, že základní částka pokuty představuje jen zanedbatelný zlomek (0,03 %) obratu dotyčného podniku, skupiny Total, a stanovila koeficient 1,7 s cílem zohlednit velikost podniku odpovědného za protiprávní jednání.

480    Komise tím ani jednomu z těchto obratů nepřičetla význam nepřiměřený ve srovnání s jinými posuzovanými skutečnostmi.

481    Žalobkyně se ostatně nemůže úspěšně odvolávat na to, že konečná částka pokuty nikdy nebyla v rozhodovací praxi Komise stanovena v takové vysoké procentuální hodnotě ve vztahu k hodnotě tržeb dotčených výrobků.

482    V tomto ohledu stačí připomenout, že rozhodovací praxe Komise nemůže sama o sobě vytvářet právní rámec pro pokuty v oblasti hospodářské soutěže, který tvoří pouze nařízení č. 1/2003, a rozhodnutí týkající se jiných věcí mají ohledně případné existence diskriminace pouze orientační povahu, protože je málo pravděpodobné, že okolnosti jim vlastní, jako jsou dotčené trhy, výrobky, podniky a doby trvání, jsou totožné (viz rozsudek Tribunálu ze dne 8. října 2008, SGL Carbon v. Komise, T‑68/04, Sb. rozh. s. II‑2511, bod 114 a citovaná judikatura).

483    S ohledem na předcházející úvahy je třeba zamítnout desátý žalobní důvod žalobkyně.

10.  K jedenáctému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článku 81 ES vyplývajícího z přičtení odpovědnosti za chování společnosti Total France k tíži společnosti Total SA

484    Žalobkyně tvrdí, že Komise protiprávně přičetla společnosti Total SA odpovědnost za protiprávní jednání, kterého se dopustila žalobkyně. V rámci první části žalobkyně tvrdí, že Komise porušila článek 81 ES tím, že uplatnila domněnku založenou výhradně na kapitálových vazbách mezi mateřskou společností a dceřinou společností. V rámci druhé části žalobkyně zpochybňuje konstatování Komise, že žalobkyně neprokázala, že se na trhu chovala nezávisle.

485    Proto žalobkyně navrhuje, aby Tribunál zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž je odpovědnost za protiprávní jednání přičtena společnosti Total SA a v němž Komise při výpočtu výše pokuty uplatnila k zajištění odrazujícího účinku z důvodu velikosti podniku násobící koeficient 1,7.

 K první části, vycházející z nesprávného právního posouzení, pokud jde o uplatnění domněnky přičitatelnosti protiprávního jednání k tíži mateřské společnosti založené výlučně na kapitálových vazbách

486    Žalobkyně se domnívá, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení tím, že konstatovala, že samotné zjištění úzkých kapitálových vazeb stačí pro domněnku uplatňování rozhodujícího vlivu mateřskou společností na obchodní chování dceřiné společnosti. Taková domněnka je podle ní v rozporu se zásadou personality trestu a sankcí, zásadou presumpce neviny a zásadou, podle níž důkazní břemeno týkající se zavinění podniku nese Komise. Komise navíc v projednávaném případě údajně uplatnila nevyvratitelnou domněnku zavinění.

487    Úvodem, pokud jde o solidární odpovědnost mateřské společnosti za jednání její dceřiné společnosti, je třeba připomenout, že okolnost, že dceřiná společnost má oddělenou právní subjektivitu, nestačí k vyloučení možnosti, že její chování lze přičíst mateřské společnosti (rozsudek Soudního dvora ze dne 14. července 1972, Imperial Chemical Industries v. Komise, 48/69, Recueil, s. 619, bod 132).

488    Unijní právo hospodářské soutěže se totiž vztahuje na činnosti podniků a pojem „podnik“ zahrnuje jakoukoli entitu vykonávající hospodářskou činnost nezávisle na právním postavení této entity a způsobu jejího financování (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 10. září 2009, Akzo Nobel a další v. Komise, C‑97/08 P, Sb. rozh. s. I‑8237, bod 54 a citovaná judikatura).

489    Unijní soud rovněž upřesnil, že pod pojmem „podnik“ je v tomto kontextu třeba rozumět hospodářskou jednotku, i když je tato hospodářská jednotka z právního hlediska složena z více fyzických nebo právnických osob (viz rozsudky Soudního dvora ze dne 12. července 1984, Hydrotherm Gerätebau, 170/83, Recueil, s. 2999​​, bod 11, a Akzo Nobel a další v. Komise, bod 488 výše, bod 55 a citovaná judikatura; rozsudek Tribunálu ze dne 29. června 2000, DSG v. Komise, T‑234/95, Recueil, s. II‑2603, bod 124). Zdůraznil tak, že pro účely použití pravidel hospodářské soutěže není rozhodující formální oddělenost mezi dvěma společnostmi vyplývající z jejich oddělené právní subjektivity, ale otázka, zda existuje jednota v jejich tržním chování. Může se tedy ukázat nezbytným určit, zda dvě společnosti s oddělenými právními subjektivitami tvoří nebo patří do jednoho a téhož podniku nebo hospodářské entity, která má jednotné tržní chování (rozsudek Imperial Chemical Industries v. Komise, bod 487 výše, bod 140, a rozsudek Tribunálu ze dne 15. září 2005, DaimlerChrysler v. Komise, T‑325/01, Sb. rozh. s. II‑3319, bod 85).

490    Pokud taková hospodářská entita poruší pravidla hospodářské soutěže, musí nést za toto protiprávní jednání odpovědnost na základě zásady osobní odpovědnosti (viz rozsudek Akzo Nobel a další v. Komise, bod 488 výše, bod 56 a citovaná judikatura).

491    Porušení unijního práva hospodářské soutěže musí být jednoznačně přičteno právnické osobě, které mohou být pokuty uloženy, a musí jí být určeno oznámení námitek. Důležité je rovněž to, aby oznámení námitek uvádělo, v jakém postavení právnická osoba čelí obvinění z tvrzených skutečností (viz rozsudek Akzo Nobel a další v. Komise, bod 488 výše, bod 57 a citovaná judikatura).

492    Chování dceřiné společnosti tak může být přičteno mateřské společnosti, zejména pokud tato dceřiná společnost, přestože má vlastní právní subjektivitu, neurčuje své chování na trhu samostatně, ale v zásadě uplatňuje pokyny, které jsou jí uděleny mateřskou společností, zejména s ohledem na hospodářské, organizační a právní vazby, jež tyto dva právní subjekty spojují (viz rozsudky Soudního dvora ze dne 16. listopadu 2000, Metsä-Serla a další v. Komise, C‑294/98 P, Recueil, s. I‑10065, bod 27; Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 477 výše, bod 117, a Akzo Nobel a další v. Komise, bod 488 výše, bod 58 a citovaná judikatura).

493    V takové situaci jsou totiž mateřská společnost a její dceřiná společnost součástí téže hospodářské jednotky, a tudíž tvoří jediný podnik ve smyslu judikatury uvedené výše v bodě 488. Skutečnost, že mateřská společnost a její dceřiná společnost představují jediný podnik ve smyslu článku 81 ES, tak Komisi umožňuje určit rozhodnutí ukládající pokuty mateřské společnosti, aniž je vyžadováno prokázání osobního zapojení této společnosti do protiprávního jednání (rozsudek Akzo Nobel a další v. Komise, bod 488 výše, bod 59).

494    V projednávaném případě se Komise v bodech 332 a 333 napadeného rozhodnutí domnívala, že pouhá skutečnost, že mateřská společnost vlastnila celý nebo téměř celý základní kapitál své dceřiné společnosti, umožňuje předpokládat skutečný výkon rozhodujícího vlivu na obchodní politiku uvedené dceřiné společnosti, a tedy přičíst mateřské společnosti protisoutěžní chování dceřiné společnosti. Podle napadeného rozhodnutí sice uplatnění této domněnky nevyžaduje, aby Komise uvedla doplňující důkazy na její podporu, takovou domněnku však lze vyvrátit v případě, že dotyčné společnosti předloží důkazy o tom, že dceřiná společnost určuje svou obchodní politiku nezávisle.

495    Žalobkyně tvrdí, že unijní judikatura nedovoluje přičíst mateřské společnosti odpovědnost za protiprávní jednání, kterého se dopustila její dceřiná společnost, pouze na základě jejího podílu na základním kapitálu dceřiné společnosti, i když mateřská společnost vlastní 100 % kapitálu dceřiné společnosti, jako je to v projednávaném případě. Judikatura vyžaduje, aby domněnka skutečného výkonu rozhodujícího vlivu mateřské společnosti na její dceřinou společnost, jejíž je výlučným vlastníkem, byla vždy podpořena konkrétními důkazy, které svědčí o takovém vlivu.

496    Je třeba připomenout, že v konkrétním případě, kdy mateřská společnost vlastní 100 % kapitálu své dceřiné společnosti, která porušila unijní pravidla hospodářské soutěže, může zaprvé tato mateřská společnost vykonávat rozhodující vliv na chování této dceřiné společnosti, a zadruhé existuje vyvratitelná domněnka, podle které uvedená mateřská společnost skutečně vykonává rozhodující vliv na chování své dceřiné společnosti. Za těchto podmínek postačí k tomu, aby se dalo předpokládat, že mateřská společnost vykonává rozhodující vliv na obchodní politiku dceřiné společnosti, aby Komise prokázala, že veškerý kapitál této dceřiné společnosti je vlastněn její mateřskou společností. Komise následně může považovat mateřskou společnost za solidárně odpovědnou za uhrazení pokuty uložené její dceřiné společnosti, s výjimkou případu, kdy tato mateřská společnost, které náleží danou domněnku vyvrátit, předloží dostatečné důkazy způsobilé prokázat, že její dceřiná společnost jedná na trhu samostatně (viz rozsudek Akzo Nobel a další v. Komise, bod 488 výše, body 60 a 61 a citovaná judikatura).

497    Ačkoli je pravda, že Soudní dvůr ve své judikatuře před rozsudkem Akzo Nobel a další v. Komise, bod 488 výše, uvedl kromě vlastnictví 100 % kapitálu dceřiné společnosti další okolnosti svědčící o uplatňování rozhodujícího vlivu mateřské společnosti na obchodní chování dceřiné společnosti, nic to nemění na skutečnosti, že uplatnění domněnky uvedené v bodě 496 výše není podmíněno předložením doplňujících důkazů týkajících se skutečného výkonu takového vlivu mateřské společnosti (viz rozsudek Akzo Nobel a další v. Komise, bod 488 výše, bod 62 a citovaná judikatura; rozsudek Tribunálu ze dne 8. října 2008, Schunk a Schunk Kohlenstoff-Technik v. Komise, T‑69/04, Sb. rozh. s. II‑2567, bod 57).

498    Proto se Komise nedopustila nesprávného posouzení, když konstatovala, že pouhá skutečnost, že mateřská společnost vlastní celý nebo téměř celý základní kapitál dceřiné společnosti, umožňuje předpokládat, že mateřská společnost uplatňuje rozhodující vliv na obchodní politiku dceřiné společnosti, a tedy přičíst mateřské společnosti protisoutěžní jednání dceřiné společnosti.

499    Ostatní argumenty žalobkyně nemohou zpochybnit tento závěr.

500    Zaprvé žalobkyně tvrdí, že stanovisko Komise je nepřijatelné, neboť zavádí domněnku zavinění každého subjektu, který má významné kapitálové vazby s jiným subjektem, a to v rozporu se zásadou presumpce neviny a zásadou, že důkazní břemeno týkající se zavinění podniku nese Komise. Žalobkyně navíc tvrdí, že pokud okolnost, že mateřská společnost skutečně jmenovala členy správní rady dceřiné společnosti, stačí k určení přičitatelnosti protiprávního jednání mateřské společnosti, jde o nevyvratitelnou domněnku přičitatelnosti.

501    V tomto ohledu je třeba uvést, že uplatnění domněnky skutečného výkonu rozhodujícího vlivu na obchodní chování dceřiné společnosti její mateřskou společností, která vlastní její celý nebo téměř celý základní kapitál, je odůvodněno skutečností, že pokud je mateřská společnost jediným akcionářem dceřiné společnosti, má k dispozici všechny nástroje, které přicházejí v úvahu pro zajištění sladění obchodního chování dceřiné společnosti se svým obchodním chováním. Konkrétně právě jediný akcionář v zásadě určuje rozsah autonomie dceřiné společnosti vypracováním stanov dceřiné společnosti, vybírá její vedoucí zaměstnance, přijímá nebo schvaluje strategická obchodní rozhodnutí dceřiné společnosti, případně prostřednictvím účasti svých zástupců v orgánech dceřiné společnosti. Hospodářská jednotka mezi mateřskou společností a její dceřinou společností je obvykle navíc chráněna povinnostmi vyplývajícími z práva obchodních společností členských států, jako například vedení konsolidovaného účetnictví, povinnost dceřiné společnosti pravidelně informovat mateřskou společnost o svých činnostech, jakož i schvalování účetní závěrky dceřiné společnosti valnou hromadou, kterou tvoří jen mateřská společnost, což nevyhnutelně znamená, že mateřská společnost sleduje – alespoň obecně – obchodní činnosti dceřiné společnosti.

502    Dále je třeba zdůraznit, že v případě dceřiné společnosti, v níž jediná mateřská společnost vlastní 100 % nebo téměř 100 % základního kapitálu, v zásadě existuje jen jeden obchodní zájem a členové orgánů dceřiné společnosti jsou určováni a jmenováni jediným akcionářem, který jim může dávat přinejmenším neformálně pokyny a určovat jim kritéria výkonnosti. Proto v takovém případě nutně existuje vztah důvěry mezi řídícími pracovníky dceřiné společnosti a řídícími pracovníky mateřské společnosti a uvedení řídící pracovníci nutně jednají tak, že zastupují a podporují jediný existující obchodní zájem, a to obchodní zájem mateřské společnosti. Jednotnost chování mateřské společnosti a její dceřiné společnosti na trhu je tedy zajištěna navzdory nezávislosti přiznané řídícím pracovníkům dceřiné společnosti, pokud jde o provozní vedení dceřiné společnosti, které spadá stricto sensu pod její určování obchodní politiky. Navíc zpravidla právě jediný akcionář sám a podle svých vlastních zájmů definuje způsoby rozhodování dceřiné společnosti a rozhoduje o rozsahu provozní nezávislosti této společnosti, což může podle vlastní vůle změnit tím, že změní pravidla fungování dceřiné společnosti, nebo v rámci restrukturalizace, či dokonce vytvořením neformálních rozhodovacích struktur.

503    Uplatnění domněnky skutečného výkonu rozhodujícího vlivu mateřskou společností na obchodní chování její dceřiné společnosti je tedy odůvodněno, jestliže se vztahuje na typické situace týkající se vztahů mezi dceřinou společností a její jedinou mateřskou společností, přičemž je stanoveno, že skutečnost, že jediná mateřská společnost vlastní celý nebo téměř celý základní kapitál dceřiné společnosti, v zásadě znamená, že tyto společnosti se na trhu chovají jednotně.

504    Nic to nemění na tom, že dotčené společnosti v návaznosti na oznámení námitek mohou bez omezení prokázat, že mechanismy popsané v bodech 501 a 502 výše, které obvykle vedou ke sladění obchodního chování dceřiné společnosti s obchodním chováním její mateřské společnosti, nefungovaly obvyklým způsobem, takže hospodářská jednotka skupiny byla narušena.

505    Proto domněnka skutečného výkonu rozhodujícího vlivu mateřskou společností, která vlastní celý nebo téměř celý základní kapitál dceřiné společnosti, na její obchodní chování není nevyvratitelná a nevybočuje z přijatelných mezí vzhledem k tomu, že je přiměřená ve vztahu ke sledovanému legitimnímu cíli, existuje možnost prokázat opak a je zajištěno právo na obhajobu.

506     Zadruhé žalobkyně tvrdí, že uplatnění dotčené domněnky odporuje zásadě personality trestu a sankcí.

507    Na základě zásady personality trestu a sankcí, která je použitelná na veškerá správní řízení, která mohou vést k uložení sankcí na základě unijních pravidel hospodářské soutěže, má být podnik potrestán pouze za skutečnosti, které jsou mu individuálně vytýkány (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 13. prosince 2001, Krupp Thyssen Stainless a Acciai speciali Terni v. Komise, T‑45/98 a T‑47/98, Recueil, s. II‑3757, bod 63).

508    Tato zásada se však musí sladit s pojmem podniku a s judikaturou, podle níž skutečnost, že mateřská společnost a její dceřiná společnost tvoří jediný podnik ve smyslu článku 81 ES, umožňuje Komisi určit rozhodnutí, kterým se ukládají pokuty, mateřské společnosti skupiny společností. Je tedy třeba konstatovat, že Total SA byla osobně sankcionována za protiprávní jednání, o kterém se předpokládá, že se ho tato společnost dopustila sama, z důvodu svých úzkých hospodářských a právních vazeb se společností Total France, které vyplývaly z toho, že vlastnila celý její základní kapitál (v tomto smyslu viz rozsudek Metsä Serla a další v. Komise, bod 492 výše, bod 34).

509    S ohledem na předcházející úvahy je třeba první část tohoto žalobního důvodu zamítnout.

 K druhé části, týkající se posouzení důkazů předložených žalobkyní s cílem vyvrátit domněnku skutečného výkonu rozhodujícího vlivu mateřskou společností na obchodní chování dceřiné společnosti na trhu

510    Žalobkyně tvrdí, že okolnosti, které uvedla ve své odpovědi na oznámení námitek, které svědčí o její nezávislosti vůči společnosti Total SA, každopádně postačovaly k vyvrácení domněnky.

511    V tomto ohledu je třeba mít za to, že podle judikatury měla žalobkyně k vyvrácení domněnky uplatněné Komisí předložit jakékoliv důkazy týkající se organizačních, hospodářských a právních vazeb mezi ní a společností Total SA, které podle jejího názoru mohly prokázat, že tyto dvě společnosti netvořily hospodářskou jednotku. Tribunál musí totiž při svém posouzení zohlednit všechny předložené důkazy, jejichž povaha a význam se mohou lišit v závislosti na charakteru každé dotčené věci (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 12. prosince 2007, Akzo Nobel a další v. Komise, T‑112/05, Sb. rozh. s. II‑5049, bod 65, potvrzený rozsudkem Soudního dvora ze dne 10. září 2009, Akzo Nobel a další v. Komise, bod 488 výše).

512    Domněnka skutečného výkonu rozhodujícího vlivu mateřskou společností na obchodní chování dceřiné společnosti na trhu spočívá na konstatování, podle kterého zaprvé, kromě zcela výjimečných okolností, společnost, která vlastní celý nebo téměř celý základní kapitál dceřiné společnosti, může již vzhledem k tomu, že vlastní tento základní kapitál, vykonávat rozhodující vliv na chování této dceřiné společnosti, a zadruhé důkazy o neexistenci skutečného výkonu této moci ovlivňovat je obvykle nejúčinnější hledat ve sféře subjektů, vůči kterým se domněnka uplatňuje.

513    V projednávané věci Komise v bodě 578 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla toto:

„Výkon rozhodujícího vlivu na obchodní politiku dceřiné společnosti nevyžaduje každodenní zasahování do provozního vedení dceřiné společnosti. Vedení dceřiné společnosti může být svěřeno i samotné dceřiné společnosti, což nevylučuje, že mateřská společnost je schopna určovat cíle a politiky, které mají vliv na výkonnost skupiny, jakož i na její soudržnost, a sankcionovat každé chování, které je v rozporu s uvedenými cíli a politikami. Total SA však přiznává, že hraje roli institucionální koordinace a kontroly strategického směrování a má pravomoc schválit či neschválit nejvýznamnější investice nebo každou podstatnou změnu činností v rámci skupiny. To prokazuje, že Total SA jako mateřská společnost má určitý zájem a hraje ve vztahu ke svým dceřiným společnostem určitou roli jako akcionář, který chce chránit své finanční zájmy vlastníka a své zájmy v oblasti obchodní strategie. Total SA také uvádí některé další oblasti, jakými jsou politika lidských zdrojů, vedení konsolidovaného účetnictví a určování daňové politiky skupiny, a některé další horizontální provozní úkoly, jako například průmyslová bezpečnost, životní prostředí, správa finančních prostředků v souladu s etickými pravidly, činnosti týkající se financování atd., o kterých rozhoduje Total SA jménem celé skupiny.“

514    Žalobkyně se domnívá, že Komise nesprávně odmítla poznatky, které žalobkyně uvedla s cílem prokázat, že Total SA nevykonávala rozhodující vliv na její obchodní chování.

515    Žalobkyně zdůrazňuje, že její strategie vykonávali její vlastní zaměstnanci s pomocí jejích vlastních finančních, právních, informačních a jiných prostředků. Kromě toho si vedení činnosti týkajících se parafínových vosků společností Total France údajně nikdy nevyžadovalo, aby žalobkyně obdržela od společnosti Total SA povolení pro investice uskutečněné během dotyčného období. To je údajně důsledkem skutečnosti, že obrat z činnosti týkající se parafínových vosků představoval stěží více než tisícinu tržeb společnosti Total France.

516    Podle žalobkyně z předcházejících úvah vyplývá, že během celého období, kterého se týká údajné protiprávní jednání, měla k dispozici všechny prostředky pro vedení nezávislé politiky, pokud jde o uvádění výrobků, za které byla zodpovědná, na trh, zvláště parafínových vosků a parafínového gáče. Zpráva o této činnosti poskytnutá společnosti Total SA je údajně omezena na obecné finanční informace, aniž obsahuje jakékoli sdělení o uplatňované obchodní politice, a tedy ani o kontaktech udržovaných s jejími konkurenty. Total France tím spíše nikdy nedostávala pokyny od své mateřské společnosti týkající se politiky, kterou má uplatňovat, pokud jde o uvádění parafínových vosků a parafínového gáče na trh.

 K údajnému nezávislému určení své obchodní strategie společností Total France

517    Zaprvé je třeba připomenout, že Total SA ve své odpovědi na oznámení námitek přiznala, že hrála roli institucionální koordinace, kontroly soudržnosti strategického směrování a kontroly nejvýznamnějších investic v rámci skupiny.

518    Zadruhé skutečnost, i kdyby byla prokázána, že dceřiná společnost má vlastní místní vedení a vlastní prostředky, sama o sobě neprokazuje, že určuje své chování na trhu nezávisle na své mateřské společnosti. Rozdělení úkolů mezi dceřiné společnosti a jejich mateřské společnosti a zvláště svěření řízení běžných činností místnímu vedení stoprocentně vlastněné dceřiné společnosti je obvyklou praxí velkých podniků složených z více dceřiných společností, vlastněných v konečném důsledku stejnou zastřešující společností. V důsledku toho v případě vlastnictví veškerého nebo téměř veškerého kapitálu dceřiné společnosti, která se přímo podílela na protiprávním jednání, nemohou důkazy, které byly v této souvislosti předloženy, vyvrátit domněnku skutečného výkonu rozhodujícího vlivu ze strany mateřské společnosti a zastřešující mateřské společnosti na chování dceřiné společnosti.

519    Zatřetí Komise v bodě 578 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že Total SA „také uvádí některé další oblasti, jakými jsou politika lidských zdrojů, vedení konsolidovaného účetnictví a určování daňové politiky skupiny, a některé další horizontální provozní úkoly, jako například průmyslová bezpečnost, životní prostředí, správa finančních prostředků v souladu s etickými pravidly, činnosti týkající se financování atd., o kterých rozhoduje Total SA jménem celé skupiny“. Tyto skutečnosti ještě více oslabují stanovisko žalobkyně, že byla v rámci skupiny z organizačního hlediska zcela nezávislá.

520    Proto se Komise nedopustila nesprávného posouzení, když měla za to, že skutečnosti týkající se organizační struktury skupiny a údajně nezávislého určování obchodní politiky společnosti Total France neumožnily vyvrátit domněnku skutečného výkonu rozhodujícího vlivu mateřskou společností na obchodní chování dceřiné společnosti na trhu.

 K malému podílu tržeb z prodeje parafínových vosků na obratu společnosti Total France

521    Žalobkyně uvádí, že činnost „vosky a parafín“ představuje jen velmi malou část jejího obratu a že představuje ještě menší část obratu skupiny Total.

522    Podle judikatury však skutečnost, že oblast nebo činnost, které se týká protiprávní jednání, představuje jen malý podíl na všech činnostech skupiny nebo mateřské společnosti, nemůže prokázat nezávislost uvedené dceřiné společnosti na její mateřské společnosti, a proto nemá vliv na uplatnění domněnky skutečného výkonu rozhodujícího vlivu mateřskou společností na obchodní chování dceřiné společnosti na trhu (rozsudek ze dne 30. září 2009, Arkema v. Komise, T‑168/05, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 79; viz rovněž v tomto smyslu rozsudky Tribunálu Bolloré a další v. Komise, bod 68 výše, bod 144, a ze dne 27. září 2006, Avebe v. Komise, T‑314/01, Sb. rozh. s. II‑3085).

523    Z toho vyplývá, že argumenty žalobkyně musejí být zamítnuty jako irelevantní.

 K tvrzením, podle nichž Total France neinformovala společnost Total SA o své činnosti na trhu

524    Žalobkyně tvrdí, že zpráva o činnosti týkající se parafínových vosků poskytnutá společnosti Total SA byla omezena na obecné finanční informace, aniž obsahovala jakékoli sdělení o sledované obchodní politice, a tedy ani o kontaktech udržovaných s jejími konkurenty.

525    V tomto ohledu stačí uvést, že Tribunál zamítl stejné argumenty ve svém rozsudku Arkema v. Komise (bod 522 výše, body 77 a 78). Připomněl, že skutečností, která opravňuje Komisi k tomu, aby rozhodnutí ukládající pokuty určila mateřské společnosti skupiny společností, není ani podněcování dceřiné společnosti mateřskou společností, aby se dopustila protiprávního jednání, a už vůbec ne zapojení mateřské společnosti do protiprávního jednání, ale to, že tvoří jediný podnik. Neexistence specifické politiky týkající se informování společnosti Total SA o trhu s parafínovými vosky nebo nevědomost této společnosti o porušení nemůže prokázat nezávislost společnosti Total France.

526    V důsledku toho je také třeba zamítnout argumenty žalobkyně uvedené v tomto ohledu.

 K tvrzením, podle nichž Total France nepodléhala pokynům společnosti Total SA

527    Žalobkyně uvádí, že nikdy nedostávala pokyny od společnosti Total SA týkající se politiky, kterou má uplatňovat, pokud jde o uvádění vosků a parafínů a parafínového gáče na trh.

528    V tomto ohledu je třeba se domnívat, že skutečnost uváděná žalobkyní vyplývá do značné míry z toho, že žalobkyně má právní subjektivitu odlišnou od společnosti Total SA, že je, podle rozdělení úkolů v rámci skupiny, zodpovědná za oblast „rafinace a marketingu“ a že jejímu vedení byla přiznána nezávislost, pokud jde o rozhodování o běžných záležitostech v této oblasti. Pokud by tyto skutečnosti, které jsou příznačné pro fungování dceřiné společnosti v rámci skupiny se srovnatelnou velikostí, jako je skupina žalobkyně, postačovaly k vyvrácení domněnky uplatněné Komisí tím, že by prokázaly, že mateřská společnost nemohla vykonávat rozhodující vliv na svou dceřinou společnost, znamenalo by to, že by nejen taková domněnka, ale i samotný pojem „hospodářská jednota mezi mateřskou společností a dceřinou společností“ a v konečném důsledku i pojem „podnik“ tak, jak je vymezen v judikatuře, ztratily smysl.

529    Kromě toho je třeba uvést, že stejné argumenty zamítl Tribunál ve svém rozsudku Arkema v. Komise (bod 522 výše, body 76 a 80), jelikož se jednalo o skutečnosti, které nejsou způsobilé vyvrátit domněnku skutečného výkonu rozhodujícího vlivu mateřskou společností na obchodní chování dceřiné společnosti na trhu.

530    Proto musejí být tyto argumenty ze stejných důvodů také zamítnuty.

531    Konečně je pro úplnost třeba zdůraznit, že žádný z argumentů uvedených žalobkyní s cílem vyvrátit dotčenou domněnku nemůže prokázat, že mechanismy popsané v bodech 501 a 502 výše, které obvykle vedou ke sladění obchodního chování dceřiné společnosti s obchodním chováním její mateřské společnosti, řádně nefungovaly a že hospodářská jednota skupiny byla narušena.

532    Ze všech předcházejících úvah vyplývá, že Komise správně měla za to, že žalobkyni a společnosti Total SA se nepodařilo vyvrátit domněnku, že Total SA uplatňovala rozhodující vliv na obchodní politiku své dceřiné společnosti a že tyto společnosti proto tvořily jeden podnik ve smyslu článku 81 ES.

533    S ohledem na předchozí úvahy je třeba jedenáctý žalobní důvod žalobkyně zamítnout v plném rozsahu.

11.  K dvanáctému žalobnímu důvodu, který byl vznesen na jednání, vycházejícímu z porušení práva žalobkyně na obhajobu

534    Na jednání žalobkyně namítla porušení svého práva na obhajobu z důvodu, že do hodnoty tržeb použité pro výpočet výše pokuty byl zahrnut obrat ostatních společností patřících do skupiny Total.

535    Komise se domnívá, že tento žalobní důvod je nepřípustný, neboť nebyl vznesen v žalobě.

536    Je třeba připomenout, že z ustanovení čl. 44 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 48 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu vyplývá, že žaloba musí obsahovat předmět sporu a stručný popis žalobních důvodů a že nové důvody nelze předkládat v průběhu řízení, ledaže by se zakládaly na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení.

537    Přitom je třeba konstatovat, že žalobkyně před jednáním neuvedla argumentaci týkající se údajného porušení svého práva na obhajobu z důvodu, že do hodnoty tržeb použité pro výpočet výše pokuty byl zahrnut obrat dalších společností patřících do skupiny Total.

538    V důsledku toho je třeba tento žalobní důvod odmítnout jako nepřípustný.

12.  K osmému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z protiprávnosti bodu 24 pokynů z roku 2006

539    Žalobkyně se domnívá, že metoda výpočtu zakotvená v bodě 24 pokynů z roku 2006 je protiprávní.

540    Úvodem je třeba připomenout, že podle bodu 24 pokynů z roku 2006:

„Aby se řádně přihlédlo k trvání účasti jednotlivých podniků na protiprávním jednání, vynásobí se částka určená podle hodnoty tržeb […] počtem let, během nichž se daný podnik na takovém jednání podílel. Období kratší než šest měsíců se bude počítat jako půl roku, období delší než šest měsíců, ale kratší než jeden rok, se bude počítat jako jeden celý rok.“

541    V projednávaném případě žalobkyně tvrdí, že podle napadeného rozhodnutí se podílela na protiprávním jednání jen dvanáct let a sedm měsíců (od 3. září 1992 do 28. dubna 2005), pokud jde o parafínové vosky, a šest let a šest měsíců (od 30. října 1997 do 12. května 2004), pokud jde o parafínový gáč, zatímco byla sankcionována za období třinácti let a sedmi let, tedy o jedenáct měsíců více, což představuje prodloužení trvání její účasti na protiprávním jednání asi o 5 %. Žalobkyně se domnívá, že pokyny z roku 2006, které Komisi ukládají povinnost takto postupovat, porušují zásady proporcionality, rovného zacházení a presumpce neviny, jakož i čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003.

542    Komise tvrdí, že při stanovení výše pokuty, včetně různých etap výpočtu její výše, má širokou posuzovací pravomoc a diskreční pravomoc.

543    V tomto ohledu je třeba uvést, že omezení vlastní posuzovací pravomoci, které si Komise sama stanovila přijetím pokynů z roku 2006, není neslučitelné se zachováním podstatného prostoru pro její uvážení. Pokyny z roku 2006 obsahují různé pružné prvky, které umožňují Komisi výkon její diskreční pravomoci v souladu s ustanoveními nařízení č. 1/2003, tak jak je vyložil Soudní dvůr (rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 492 výše, bod 267, a rozsudek Tribunálu ze dne 19. května 2010, Chalkor v. Komise, T‑21/05, Sb. rozh. s. II‑1895, bod 62).

544    Podle judikatury je však Komise při stanovování výše pokuty povinna dodržovat obecné právní zásady, obzvláště zásady rovného zacházení a proporcionality, jak je vymezila judikatura unijních soudů (rozsudky Tribunálu ze dne 5. dubna 2006, Degussa v. Komise, T‑279/02, Sb. rozh. s. II‑897, body 77 a 79, a Schunk a Schunk Kohlenstoff-Technik v. Komise, bod 497 výše, bod 41).

545    Stejně tak prostor pro uvážení Komise a meze, které si Komise v tomto smyslu stanovila ve svých pokynech, navíc v zásadě nemají vliv na výkon pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci ze strany unijního soudu (rozsudek JFE Engineering a další v. Komise, bod 41 výše, bod 538), v rámci které je unijní soud oprávněn zrušit, snížit nebo zvýšit pokutu uloženou Komisí (viz rozsudek Tribunálu ze dne 6. května 2009, KME Germany a další v. Komise, T‑127/04, Sb. rozh. s. II‑1167, bod 37 a citovaná judikatura).

546    Rovněž je třeba připomenout, že Tribunál v rozsudcích ze dne 9. července 2003, Cheil Jedang v. Komise (T‑220/00, Sb. rozh. s. II‑2473, body 134 až 139), a BASF a UCB v. Komise (bod 267 výše, body 219 a 220) již upravil násobící koeficient použitý Komisí z důvodu doby trvání protiprávního jednání s cílem lépe zohlednit skutečnou dobu trvání účasti žalobkyně, aby tím byla zajištěna proporcionalita výše pokuty ve vztahu k době trvání protiprávního jednání a aby se zabránilo rozdílům v zacházení s podniky sankcionovanými v tomtéž rozhodnutí.

547    Tribunál se domnívá, že takový přístup je třeba uplatnit i v projednávaném případě.

548    Zaprvé je třeba konstatovat, že Komise tím, že přičetla žalobkyni odpovědnost za značný počet dnů, pro které nebyla prokázána účast na protiprávním jednání, porušila zásadu proporcionality, neboť takto vypočtená částka pokuty přiměřeně neodráží dobu trvání protiprávního jednání (viz bod 432 výše).

549    Zadruhé je třeba připomenout, že podle judikatury citované v bodě 384 výše je zásada rovného zacházení porušena, pouze pokud je se srovnatelnými situacemi zacházeno odlišně nebo s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněné.

550    V projednávaném případě přitom Komise v rámci uplatnění bodu 24 pokynů při stanovení doby trvání účasti žalobkyně na protiprávním jednání, pokud jde o parafínové vosky, nahlížela na účast, která trvala 7 měsíců a 28 dní, jako na účast trvající celý rok. V případě společnosti ExxonMobil byla období 11 měsíců a 20 dní a v případě společnosti Sasol období 11 měsíců a 27 dní také považována za celý rok.

551    Z toho vyplývá, že za poslední rok účasti žalobkyně na protiprávním jednání jí byla přičtena odpovědnost za čtyři měsíce a tři dny, za které ve vztahu k ní nebylo prokázáno žádné protiprávní jednání, zatímco pro účely výpočtu výše pokuty bylo ke skutečné době trvání účasti na protiprávním jednání přičteno v případě společnosti ExxonMobil jen deset dní navíc a v případě společnosti Sasol jen tři dny navíc.

552    Komise tedy takto zacházela s odlišnými situacemi stejně.

553    Kromě toho takové zacházení nebylo objektivně odůvodněno, jelikož jediným jeho základem byla metoda výpočtu stanovená v bodě 24 pokynů z roku 2006. Cílem tohoto ustanovení je přitom zajistit, aby byla výše pokuty přiměřená ve vztahu k době trvání účasti na protiprávním jednání. Toto ustanovení tedy nemůže představovat objektivní odůvodnění rozdílného zacházení, neboť výsledkem jeho striktního použití v projednávaném případě je stanovení doby trvání, která je zjevně nepřiměřená jak ve vztahu ke skutečné době trvání účasti žalobkyně na kartelové dohodě, tak ve vztahu k zacházení s dalšími účastníky.

554    Je tedy třeba dojít k závěru, že Komise porušila zásadu rovného zacházení.

555    Zatřetí je třeba uvést, že ostatní argumenty uvedené Komisí také neodůvodňují její postup v projednávaném případě.

556    Tribunál ve svém rozsudku ze dne 14. prosince 2006, Raiffeisen Zentralbank Österreich a další v. Komise (T‑259/02 až T‑264/02 a T‑271/02, Sb. rozh. s. II‑5169, body 465 až 467), citovaném Komisí, zaprvé měl za to, že žalobkyně nemohly platně tvrdit, že Komise má snížit koeficient zvýšení výchozí částky pokuty za dobu trvání kartelové dohody, během kterého byla jeho intenzita v porovnání s ostatními obdobími nižší. Zadruhé Tribunál konstatoval, že Komise je oprávněna stanovit sazbu zvýšení 12 % pro střednědobé protiprávní jednání, neboť nejvyšší sazba 10 % se podle pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 [UO] (Úř. věst. 1998, C 9, s. 3) použila pouze na dlouhodobé protiprávní jednání. Tyto výtky přitom nemají nic společného s výtkami uvedenými žalobkyní v projednávaném případě.

557    Stejně tak Tribunál v bodě 112 svého rozsudku ze dne 8. října 2008, SGL Carbon v. Komise (T‑68/04, Sb. rozh. s. II‑2511) odmítl argument společnosti SGL Carbon vycházející z uplatňování údajné „zásady degresivního zvyšování pokut“, který žalobkyně v projednávaném případě neuvedla.

558    Konečně, pokud jde o odkaz na rozsudek Dansk Rørindustrie a další v. Komise (bod 492 výše, bod 336), je třeba uvést, že Soudní dvůr v tomto rozsudku zkoumal posouzení otázky proporcionality týkající se pouze pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 [UO] Tribunálem, takže tato analýza není relevantní v projednávaném případě, jelikož Komise použila pokyny z roku 2006.

559    Začtvrté je třeba zdůraznit, že výpočet koeficientu odvozeného od doby trvání, pokud jde o složku protiprávního jednání týkající se parafínového gáče, je ovlivněn toutéž vadou, která byla konstatována v bodech 548 a 554 výše, pokud jde o parafínové vosky.

560    V bodě 611 odůvodnění napadeného rozhodnutí totiž Komise uvedla, že období účasti žalobkyně trvalo od 30. října 1997 do 12. května 2004. Toto období představuje šest let, šest měsíců a dvanáct dní. Komise však na základě bodu 24 pokynů z roku 2006 konstatovala, že se žalobkyně podílela na protiprávním jednání sedm let, čímž ke skutečné době trvání účasti žalobkyně přidala 5 měsíců a 18 dní. V případě společnosti Esso Société Anonyme Française Komise takto připojila jen další dva měsíce a 21 dní.

561    Vzhledem k předcházejícím úvahám, jelikož Komise porušila zásadu proporcionality a zásadu rovného zacházení, je třeba vyhovět tomuto žalobnímu důvodu a zrušit napadené rozhodnutí ve vztahu k žalobkyni, pokud jde o určení násobícího koeficientu odrážejícího dobu trvání její účasti na protiprávním jednání, aniž je nutné rozhodnout o legalitě bodu 24 pokynů z roku 2006. Důsledky, které je třeba z toho vyvodit pro určení výše pokuty, budou zkoumány níže v bodě 566 a následujících.

13.  K výkonu pravomoci přezkumu v plné jurisdikci a k určení konečné částky pokuty

562    Je třeba připomenout, že přezkum legality rozhodnutí přijatých Komisí je doplněn pravomocí přezkumu v plné jurisdikci, která je přiznána unijnímu soudu v článku 31 nařízení č. 1/2003 v souladu s článkem 229 ES. V rámci této pravomoci soud může, nad rámec pouhého přezkumu legality sankce, nahradit posouzení Komise svým posouzením, a uložené pokuty nebo penále tedy zrušit, snížit nebo zvýšit. Přezkum upravený Smlouvami tedy předpokládá, že v souladu s požadavky zásady účinné soudní ochrany podle článku 47 Listiny základních práv Evropské unie, vyhlášené dne 7. prosince 2000 v Nice (Úř. věst. C 364, s. 1), unijní soudy provádějí jak právní, tak věcný přezkum a že mají pravomoc posoudit důkazy, zrušit napadené rozhodnutí a změnit výši pokut (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 8. února 2007, Groupe Danone v. Komise, C‑3/06 P, Sb. rozh. s. I‑1331, body 60 až 62, a rozsudek Tribunálu ze dne 21. října 2003, General Motors Nederland a Opel Nederland v. Komise, T‑368/00, Recueil, s. II‑4491, bod 181).

563    Je proto úkolem Tribunálu, aby v rámci pravomoci přezkumu v plné jurisdikci posoudil ke dni přijetí svého rozhodnutí, zda žalobkyni byla uložena pokuta, jejíž výše správně odráží závažnost a dobu trvání dotčeného protiprávního jednání, tak aby uvedené pokuty byly přiměřené ve vztahu ke kritériím stanoveným v článku 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003 (v tomto smyslu viz rozsudky Tribunálu ze dne 11. března 1999, Aristrain v. Komise, T‑156/94, Recueil, s. II‑645, body 584 až 586, a Cheil Jedang v. Komise, bod 546 výše, bod 93).

564    Je však třeba zdůraznit, že výkon pravomoci přezkumu v plné jurisdikci není rovnocenný přezkumu z úřední povinnosti, a připomenout, že řízení před unijními soudy má spornou povahu.

565    Je třeba připomenout, že při výpočtu výše pokuty uložené žalobkyni Komise z důvodu závažnosti protiprávního jednání zohlednila 18 % roční hodnoty tržeb z prodeje parafínových vosků a 15 % roční hodnoty tržeb z prodeje parafínového gáče. Takto získané částky byly z důvodu doby trvání protiprávního jednání vynásobeny koeficientem 13 pro parafínové vosky a koeficientem 7 pro parafínový gáč. Komise celkově, včetně „vstupního poplatku“, použila násobící koeficient 14 pro parafínové vosky a násobící koeficient 7 pro gáč.

566    Pro nápravu protiprávností zjištěných v bodě 561 výše, upravením výše pokuty uložené žalobkyni s cílem zohlednit přesnou dobu trvání její účasti na protiprávním jednání, musí být násobící koeficient použitý z důvodu doby trvání její účasti na protiprávním jednání stanoven na 12,64, pokud jde o parafínové vosky (12 let 7 měsíců 28 dní), a na 6,53, pokud jde o parafínový gáč (6 let 6 měsíců 12 dní).

567    Po uplatnění koeficientu 1,7 za účelem odrazujícího účinku je výše pokuty stanovena na 121 626 710 eur pro parafínové vosky a na 3 833 132 eur pro parafínový gáč, tedy celková částka pokuty uložené žalobkyni činí 125 459 842 eur.

568    Konečně se Tribunál v rámci výkonu své pravomoci přezkumu v plné jurisdikci domnívá, že takto stanovená výše pokuty je přiměřená vzhledem k závažnosti a době trvání protiprávního jednání, kterého se žalobkyně dopustila.

 K nákladům řízení

569    Podle čl. 87 odst. 3 jednacího řádu může Tribunál rozdělit náklady mezi účastníky řízení nebo rozhodnout, že každý z nich nese vlastní náklady, pokud každý účastník měl ve věci částečně úspěch i neúspěch.

570    V projednávaném případě bylo vyhověno jen jednomu z dvanácti žalobních důvodů, které žalobkyně uvedla ve své žalobě. Kromě toho je třeba uvést, že žaloba svým rozsahem překročila o více než 40 % maximální počet stran spisů účastníka řízení, jak je stanoven v bodě 15 praktických pokynů pro účastníky řízení. Proto budou okolnosti věci náležitě posouzeny rozhodnutím, že žalobkyně ponese devět desetin vlastních nákladů řízení a nahradí devět desetin nákladů vynaložených Komisí. Komise ponese jednu desetinu vlastních nákladů řízení a nahradí jednu desetinu nákladů vynaložených žalobkyní.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (čtvrtý senát)

rozhodl takto:

1)      Výše pokuty uložené společnosti Total Raffinage Marketing v článku 2 rozhodnutí Komise C (2008) 5476 final ze dne 1. října 2008 v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/39.181 — Svíčkové vosky) se stanovuje na 125 459 842 eur.

2)      Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)      Total Raffinage Marketing ponese devět desetin vlastních nákladů řízení a nahradí devět desetin nákladů řízení Evropské komise. Komise ponese jednu desetinu vlastních nákladů řízení a nahradí jednu desetinu nákladů řízení vynaložených společností Total Raffinage Marketing.

Czúcz Labucka O’Higgins

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 13. září 2013.

Podpisy.

Obsah

Skutkový základ sporu

Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

Právní otázky

1.  K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článku 81 ES a povinnosti uvést odůvodnění, pokud jde o praktiky týkající se parafínových vosků

Úvodní poznámky

K pojmům „dohoda“ a „jednání ve vzájemné shodě“

K zásadám posouzení důkazů

K první části, týkající se údajné neexistence důkazu umožňujícího prokázat dohody nebo jednání ve vzájemné shodě s cílem stanovení ceny parafínových vosků

K popisu hlavní části protiprávního jednání v napadeném rozhodnutí

K důkazní hodnotě důkazů shromážděných Komisí

–  Prohlášení podniků

–  Listinné důkazy

K podrobnému zkoumání argumentů žalobkyně týkajících se konkrétních technických schůzek

K celkovému posouzení

K druhé části, týkající se neexistence důkazu o provádění dohod o stanovení ceny

K třetí části, týkající se rozdělení zeměpisných trhů a zákazníků

K rozdělení zeměpisných trhů

K rozdělení zákazníků

Ke čtvrté části, týkající se konkurenčního chování společnosti Total France

2.  K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článku 81 ES a povinnosti uvést odůvodnění, pokud jde o posouzení složky protiprávního jednání týkající se parafínového gáče

K první části, vycházející z porušení článku 81 ES, pokud jde o konstatování, podle kterého praktiky týkající se parafínových vosků na jedné straně a praktiky týkající se parafínového gáče na druhé straně představovaly jediné a trvající protiprávní jednání

K druhé části, vycházející z porušení článku 81 ES a povinnosti uvést odůvodnění, pokud jde o kvalifikaci praktik týkajících se parafínového gáče

K napadenému rozhodnutí

Ke zkoumání důkazů týkajících se protisoutěžních schůzek

K trvající povaze složky protiprávního jednání týkající se parafínového gáče

K omezení protisoutěžních praktik na Německo

3.  K třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článku 81 ES a zásad presumpce neviny, právní jistoty a rovného zacházení v souvislosti s účastí žalobkyně na protiprávním jednání po 12. květnu 2004

K první části, vycházející z porušení článku 81 ES a zásady presumpce neviny

K druhé části, vycházející z porušení zásady rovného zacházení

4.  Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článku 81 ES a zásady presumpce neviny, pokud jde o údajné přerušení účasti žalobkyně na kartelové dohodě

5.  K pátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění a pokynů z roku 2006, pokud jde o neprovádění údajných praktik

6.  K šestému žalobnímu důvodu, týkajícímu se určení referenčního období pro posouzení základní částky pokuty

7.  K sedmému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení pokynů z roku 2006 a zásady proporcionality z důvodu, že Komise údajně vzala pro složku protiprávního jednání týkající se parafínového gáče v úvahu příliš velký procentuální podíl hodnoty tržeb

8.  K devátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z protiprávnosti dodatečné částky zahrnuté do základní částky pokuty k zajištění odrazujícího účinku

9.  K desátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady proporcionality, pokud jde o konečnou částku pokuty

10.  K jedenáctému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článku 81 ES vyplývajícího z přičtení odpovědnosti za chování společnosti Total France k tíži společnosti Total SA

K první části, vycházející z nesprávného právního posouzení, pokud jde o uplatnění domněnky přičitatelnosti protiprávního jednání k tíži mateřské společnosti založené výlučně na kapitálových vazbách

K druhé části, týkající se posouzení důkazů předložených žalobkyní s cílem vyvrátit domněnku skutečného výkonu rozhodujícího vlivu mateřskou společností na obchodní chování dceřiné společnosti na trhu

K údajnému nezávislému určení své obchodní strategie společností Total France

K malému podílu tržeb z prodeje parafínových vosků na obratu společnosti Total France

K tvrzením, podle nichž Total France neinformovala společnost Total SA o své činnosti na trhu

K tvrzením, podle nichž Total France nepodléhala pokynům společnosti Total SA

11.  K dvanáctému žalobnímu důvodu, který byl vznesen na jednání, vycházejícímu z porušení práva žalobkyně na obhajobu

12.  K osmému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z protiprávnosti bodu 24 pokynů z roku 2006

13.  K výkonu pravomoci přezkumu v plné jurisdikci a k určení konečné částky pokuty

K nákladům řízení

* Jednací jazyk: francouzština.