Language of document : ECLI:EU:T:2012:605

Věc T‑345/12 R

Akzo Nobel NV a další

v.

Evropská komise

„Řízení o předběžných opatřeních – Hospodářská soutěž – Zveřejnění rozhodnutí konstatujícího porušení článku 81 ES – Zamítnutí žádosti o důvěrné zacházení s informacemi poskytnutými Komisi na základě jejího oznámení o spolupráci – Návrh na předběžné opatření – Naléhavost – Fumus boni juris – Zvážení zájmů“

Shrnutí – usnesení předsedy Tribunálu ze dne 16. listopadu 2012

1.      Řízení o předběžných opatřeních – Pravomoc soudce příslušného k rozhodování o předběžných opatřeních – Meze – Návrh, aby bylo Komisi předběžně zakázáno přijmout rozhodnutí o zpřístupnění dokumentu – Návrh nespadající do působnosti soudce příslušného k rozhodování o předběžných opatřeních – Nepřípustnost

(Články 278 SFEU a 279 SFEU; směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001)

2.      Řízení o předběžných opatřeních – Odklad vykonatelnosti – Předběžná opatření – Podmínky přiznání – Fumus boni juris – Naléhavost – Vážná a nenapravitelná újma – Kumulativní charakter – Zvážení všech dotčených zájmů – Pořadí přezkumu a způsob ověřování – Posuzovací pravomoc soudce příslušného pro rozhodování o předběžných opatřeních

(Článek 256 odst. 1, SFEU a články 278 SFEU a 279 SFEU; jednací řád Tribunálu, čl. 104 odst. 2).

3.      Řízení o předběžných opatřeních – Odklad vykonatelnosti – Podmínky přiznání – Zvážení všech dotčených zájmů – Odklad vykonatelnosti rozhodnutí Komise týkajícího se důvěrného zacházení s informacemi uvedenými v jednom z jejích rozhodnutí – Nutnost zachovat užitečný účinek rozhodnutí soudu v původním řízení

(Článek 278 SFEU)

4.      Základní práva – Respektování soukromého života – Pojem soukromý život – Aplikace na podniky – Rozsah

(Listina základních práv Evropské unie, článek 7)

5.      Řízení o předběžných opatřeních – Odklad vykonatelnosti – Předběžná opatření – Podmínky přiznání – Naléhavost – Vážná a nenapravitelná újma – Hrozba vážného a nenapravitelného zásahu do základních práv

(Články 278 SFEU a 279 SFEU)

6.      Řízení o předběžných opatřeních – Odklad vykonatelnosti – Podmínky přiznání – Fumus boni juris – Posouzení prima facie žalobních důvodů uvedených na podporu žaloby v hlavním řízení – Žaloba proti rozhodnutí Komise, kterým odepřela důvěrné zacházení s informacemi uvedenými v jednom ze svých rozhodnutí, jímž bylo konstatováno porušení článku 81 ES – Žalobní důvody týkající se důvěrnosti informací poskytnutých na základě oznámení o spolupráci – Žalobní důvody, které nejsou prima facie neopodstatněné

(Články 278 SFEU a 339 SFEU; Listina základních práv Evropské unie článek 7)

1.      Pravomoci soudu rozhodujícího o předběžném opatření se omezují pouze na soudní přezkum správních aktů, které již Komise přijala, a nevztahují se na posouzení otázek, k nimž se tento orgán dosud nevyslovil. Taková pravomoc by totiž vedla k předjímání rozhodnutí ve věci samé a docházelo by k záměně správního a soudního řízení v rozporu se systémem dělby pravomocí mezi Komisi a soud Evropské unie. Před přijetím konečného aktu, jehož vykonatelnosti chce žalobce předejít, tedy může soudce rozhodující o předběžném opatření bránit Komisi ve výkonu jejích správních pravomocí pouze za výjimečných okolností.

Návrh na předběžné opatření je tak nepřípustný jak v části týkající se odkladu vykonatelnosti budoucího rozhodnutí Komise, kterým se zamítá návrh na důvěrné zacházení s rozhodnutím Komise v řízení podle článku 81 ES v rozsahu, v němž toto rozhodnutí povoluje na základě nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise přístup k úplnému znění uvedeného rozhodnutí, tak v části týkající se příkazu, aby Komise nepovolila takový přístup. 

(viz body 17, 18)

2.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 19–22)

3.      Zvážení jednotlivých dotčených zájmů spočívá v tom, že soudce rozhodující o návrhu na předběžné opatření určí, zda zájem účastníka řízení, který podává návrh na vydání předběžného opatření, převažuje či nepřevažuje nad zájmem, aby byl sporný akt bezodkladně proveden, a konkrétně zkoumá, zda případné zrušení tohoto aktu soudem rozhodujícím ve věci samé umožní uvést situaci, která by vznikla okamžitým výkonem daného aktu, v předešlý stav a naopak, zda odklad vykonatelnosti daného aktu může zabránit jeho plnému účinku v případě, že žaloba v hlavním řízení bude zamítnuta.

Řízení o předběžném opatření má totiž pouze zaručit plnou účinnost budoucího rozhodnutí ve věci samé, takže jeho rozhodnutí musí být pouze prozatímní v tom smyslu, že nemá předjímat budoucí rozhodnutí ve věci samé ani ho nemá učinit iluzorním tím, že ho zbaví užitečného účinku.

Z toho nutně plyne, že zájem některého z účastníků řízení o předběžném opatření nepožívá ochrany, pokud tento účastník požaduje, aby soudce rozhodující o předběžném opatření přijal rozhodnutí, které zdaleka nebude pouze prozatímní, ale bude předjímat budoucí rozhodnutí ve věci samé a zbaví ho užitečného účinku, čímž se toto rozhodnutí stane iluzorním.

Pokud bude Tribunál v rámci hlavního řízení rozhodovat o tom, zda musí být napadené rozhodnutí, kterým Komise zamítla žádost žalobce, aby nezveřejňovala sporné informace, zrušeno, je zjevné, že k zachování užitečného účinku rozsudku, kterým se zrušuje napadené rozhodnutí, musí mít žalobce možnost zabránit tomu, aby Komise protiprávně zveřejnila sporné informace.

Tyto závěry nezpochybňuje okolnost, že ani faktické zveřejnění sporných informací by žalobce pravděpodobně nezbavilo právního zájmu na podání žaloby, pokud jde o zrušení napadeného rozhodnutí.

Zájem Komise na tom, aby byl návrh na předběžné opatření zamítnut, tedy musí ustoupit zájmu žalobce, a to tím spíše, že vyhovění návrhu na nařízení předběžných opatření pouze na omezenou dobu zachovává status quo, který existoval po řadu let.

(viz body 24–29)

4.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 32)

5.      S ohledem na podmínku týkající se naléhavosti a nedojde-li k přezkumu podmínky fumus boni juris, musí být návrhu na předběžná opatření vyhověno, jelikož základní práva žalobce mohou být zamítnutím návrhu na vydání předběžného opatření závažně a nenapravitelně poškozena.

(viz bod 33)

6.      V řízení o předběžném opatření je podmínka fumus boni juris splněna, jestliže se alespoň jeden žalobní důvod uplatněný účastníkem řízení, který požaduje vydání předběžného opatření na podporu své žaloby, jeví prima facie relevantní, a v každém případě nikoli prima facie neopodstatněný, v tom smyslu, že poukazuje na existenci složitých právních problémů, jejichž řešení není jednoznačné, a vyžaduje tedy důkladný přezkum, který nemůže provést soudce rozhodující o návrhu na předběžné opatření, nýbrž musí být předmětem hlavního řízení, nebo jestliže z diskuze mezi účastníky vyplývá zásadní právní problém, jehož řešení se přímo nenabízí.

Co se týče věci, v níž jsou nastoleny složité právní otázky, které nelze prima facie považovat za irelevantní a jejichž řešení si naopak žádá rozsáhlé šetření v rámci hlavního řízení, v rámci návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí Komise, kterým se zamítá návrh žalobce na to, aby Komise nezveřejňovala důvěrné informace uvedené v jednom z jejích rozhodnutí, je prima facie dán fumus boni juris.

Navrhovatel totiž v argumentaci nastoluje právní otázku, která dosud nebyla v judikatuře vyřešena, tj. zda napadené rozhodnutí porušuje právo žalobce na profesní tajemství zaručené článkem 339 SFEU, článkem 8 Evropské úmluvy o lidských právech a článkem 7 Listiny základních práv Evropské unie, protože se zveřejnění zamýšlené Komisí týká informací, které jí žalobce poskytl na základě oznámení o spolupráci a které jsou z hlediska původu a podstaty důvěrnými informacemi, jež je nutno chránit před zveřejněním.

(viz body 34, 46, 56)