Věc T‑345/12
Akzo Nobel NV a další
v.
Evropská komise
„Hospodářská soutěž – Správní řízení – Evropský trh s peroxidem vodíku a perboritanem – Zveřejnění rozhodnutí konstatujícího porušení článku 81 ES – Zamítnutí žádosti o důvěrné zacházení s informacemi poskytnutými Komisi na základě oznámení o spolupráci – Povinnost uvést odůvodnění – Důvěrnost – Profesní tajemství – Legitimní očekávání“
Shrnutí – Rozsudek Tribunálu (třetího senátu) ze dne 28. ledna 2015
1. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Rozhodnutí úředníka pro slyšení v rámci řízení pro použití pravidel hospodářské soutěže, zamítající žádost o důvěrné zacházení s informacemi
(Článek 81 ES; článek 296 SFEU; rozhodnutí Komise 2011/695, článek 8)
2. Akty orgánů – Uveřejňování – Dodržování zásady otevřenosti – Rozsah – Možnost zveřejnit akty při neexistenci výslovné povinnosti v tomto ohledu
(Článek 1 odstavec 2 SEU; článek 15 SFEU)
3. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Profesní tajemství – Určení informací, na které se vztahuje profesní tajemství – Kritéria
(Článek 81 ES; článek 339 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, články 28 a 30)
4. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Profesní tajemství – Rozsah – Rozdílné zacházení s nositeli práva být vyslechnut a s širokou veřejností
(Článek 81 ES; článek 339 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 27 odst. 2 a čl. 28 odst. 2)
5. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Profesní tajemství – Určení informací, na které se vztahuje profesní tajemství – Kritéria – Zpřístupnění, které by mohlo způsobit vážnou újmu – Informace spočívající v popisu skutkové podstaty jednání porušujícího pravidla hospodářské soutěže – Zveřejnění uvedených informací umožňujících snadněji prokázat občanskoprávní odpovědnost dotčených podniků
(Článek 81 ES; článek 339 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, články 28 a 30)
6. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Profesní tajemství – Určení informací, na které se vztahuje profesní tajemství – Kritéria – Zájmy hodné ochrany, jež by mohly být zasaženy zpřístupněním informací – Vyvážení obecného zájmu na transparentnosti činnosti Unie a legitimních zájmů bránících zpřístupnění – Zájem podniku na tom, aby nebyly zpřístupněny některé informace týkající se jeho chování – Zájem nezasluhující žádnou zvláštní ochranu pokud jde o podniky, které se účastnily protiprávního jednání porušujícího unijní pravidla hospodářské soutěže
(Článek 81 ES; článek 339 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, články 28 a 30)
7. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Profesní tajemství – Určení informací, na které se vztahuje profesní tajemství – Vyvážení obecného zájmu na transparentnosti činnosti Unie a legitimních zájmů bránících zpřístupnění – Zveřejnění informací, které byly Komisi dobrovolně sděleny pro účely využití programu shovívavosti – Zvážení zájmů odůvodňujících sdělení uvedených informací a jejich ochranu
(Článek 81 ES; článek 339 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 30 odst. 2; sdělení Komise 2002/C 45/03)
8. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Zveřejňování informací sdělených dobrovolně Komisi podnikem, který se podílel na protiprávním jednání, pro účely využití programu shovívavosti – Posuzovací pravomoc Komise – Oznámení o spolupráci – Omezení vlastní posuzovací pravomoci – Rozsah – Zákaz zveřejnit informace obsažené v žádostech o shovívavost – Neexistence
(Článek 81 ES; nařízení Rady č. 1/2003, článek 30; sdělení Komise 2002/C 45/03 a 2006/C 298/11)
9. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Zveřejňování informací sdělených dobrovolně Komisi podnikem, který se podílel na protiprávním jednání, pro účely využití programu shovívavosti – Posuzovací pravomoc Komise – Rozsah – Změna dřívější praxe – Porušení zásady legitimního očekávání – Neexistence
(Článek 81 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 30 odst. 2)
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 30–44)
2. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 60)
3. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 61, 65)
4. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 67–69)
5. K tomu, aby informace svou povahou spadaly pod závazek profesního tajemství a vztahovala se na ně ochrana proti zveřejnění, musí být zpřístupnění těchto informací zejména s to způsobit vážnou újmu osobě, která je poskytla, nebo třetím osobám.
Pokud jde o informace spočívající v popisu skutkové podstaty jednání porušujícího článek 81 ES, může zpřístupnění takových informací způsobit vážnou újmu podniku, který se podílel na tomto protiprávním jednání, pokud mohou usnadnit fyzickým nebo právnickým osobám, které se považují za oběti protiprávního jednání, prokázání občanskoprávní odpovědnosti podniku.
(viz body 73, 74, 77)
6. K tomu, aby informace svou povahou spadaly pod závazek profesního tajemství a vztahovala se tak na ně ochrana proti zveřejnění, musejí být zájmy, jež by mohly být zasaženy zpřístupněním takových informací, objektivně hodné ochrany. Tato podmínka zahrnuje, že posouzení důvěrné povahy informace vyžaduje zvážení oprávněných zájmů, které brání jejímu zpřístupnění, a obecného zájmu na tom, aby činnost orgánů probíhala při co nejširším dodržování zásady otevřenosti.
V tomto ohledu zájem podniku, kterému Komise uložila pokutu za porušení práva hospodářské soutěže, na tom, aby veřejnosti nebyly zpřístupněny podrobnosti o protiprávním jednání, jež je mu vytýkáno, nezasluhuje v podstatě žádnou zvláštní ochranu vzhledem k zájmu veřejnosti seznámit se co nejobšírněji s důvody jakéhokoli jednání Komise, k zájmu hospodářských subjektů na tom, aby věděly, která jednání je mohou vystavit sankcím, a vzhledem k zájmu osob poškozených protiprávním jednáním na tom, aby znaly jeho podrobnosti, aby případně mohly uplatnit svá práva vůči sankcionovaným podnikům, a vzhledem k možnosti uvedeného podniku předložit takové rozhodnutí k soudnímu přezkumu.
(viz body 79, 80)
7. Účinnost programů shovívavosti by mohla být dotčena zpřístupněním dokumentů týkajících se řízení o shovívavosti osobám, které chtějí podat žalobu na náhradu škody, i když vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž nebo Komise žadateli o shovívavost přiznají úplné nebo částečné osvobození od pokuty, kterou by mohly uložit. Osoba podílející se na porušení práva hospodářské soutěže by totiž s ohledem na takové případné zpřístupnění mohla být odrazena od využití možnosti, kterou nabízí takové programy shovívavosti zejména vzhledem ke skutečnosti, že dokumenty sdělené Komisi nebo prohlášení, která u ní byla z tohoto důvodu učiněna, mohou mít sebe usvědčující povahu.
Právo na náhradu škody způsobené smlouvou nebo jednáním, které mohou omezit nebo narušit hospodářskou soutěž, může nicméně významně přispět k zachování účinné hospodářské soutěže v Unii a přispívá tak k dosažení cíle veřejného zájmu.
Na základě těchto zásad Soudní dvůr, kterému byla předložena předběžná otázka v rámci sporů týkajících se žádostí podniků, které se považují za poškozené porušením práva hospodářské soutěže, o přístup k vyšetřovacím spisům, které mají k dispozici vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž, vyzval vnitrostátní soudy, projednávající tyto spory, aby vyvážily zájmy odůvodňující zpřístupnění informací dobrovolně poskytnutých žadateli o shovívavost a ochranu těchto informací.
Ve věci, která se netýká napadení odepření přístupu k dokumentům týkajícím se řízení v oblasti hospodářské soutěže, ale zveřejnění, které zamýšlí Komise, určitých informací obsažených v dokumentech nebo prohlášeních, které jí byly dobrovolně poskytnuty podnikem podílejícím se na porušení práva hospodářské soutěže za účelem využití programu shovívavosti, a v níž bylo tvrzeno, že zveřejnění informací, které byly dobrovolně sděleny během vyšetřování v naději, že podnik bude mít prospěch z programu shovívavosti, ohrožuje cíl vyšetřování Komise, nevyplývá z tohoto posledního tvrzení existence právního pravidla, které by Komise porušila jen proto, že zamýšlené zveřejnění informací poskytnutých v rámci shovívavosti mohlo mít vliv na provádění uvedeného programu s ohledem na budoucí vyšetřování.
Kromě toho tento konkrétní argument implikuje zájem veřejnosti seznámit se co nejobšírněji s důvody jakéhokoli jednání Komise, zájem hospodářských subjektů informovat se o jednání, která je mohou vystavit sankcím, a konečně zájem Komise zachovat užitečný účinek programu shovívavosti. Tyto konkrétní zájmy však nejsou vlastní dotčenému podniku, takže přísluší pouze Komisi, aby vyvážila účinnost programu shovívavosti na straně jedné se zájmem veřejnosti a hospodářských subjektů být informováni o obsahu jejího rozhodnutí a jednat tak, aby byla chráněna jejich práva, na straně druhé.
Tento závěr nemůže být zpochybněn argumentem, podle kterého informace, na které se vztahovala žádost podniku o důvěrné zacházení, nejsou podstatné pro pochopení výroku rozhodnutí Komise, konstatujícího porušení unijního práva hospodářské soutěže, a nespadají tudíž pod povinnost zveřejnění, kterou má Komise podle čl. 30 odst. 2 nařízení č. 1/2003. Účelem tohoto ustanovení totiž není omezit volnost Komise záměrně zveřejnit úplnější znění svého rozhodnutí, než je nezbytné minimum, a zahrnout do něj rovněž informace, jejichž zveřejnění není požadováno, pokud jejich zpřístupnění není neslučitelné s ochranou profesního tajemství.
(viz body 83–85, 87–90)
8. Přijetím takových pravidel chování, jako jsou pravidla obsažená v oznámeních o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů, a zveřejněním oznámení, že je bude napříště používat na případy jimi dotčené, se Komise omezuje při výkonu své posuzovací pravomoci a nemůže se od těchto pravidel odchýlit bez odůvodnění, aniž by byla případně sankcionována z důvodu porušení obecných právních zásad, jako je zásada rovného zacházení nebo ochrana legitimního očekávání. Z těchto oznámení nicméně nevyplývá, že Komise nemůže za žádných okolností zveřejnit informace obsažené v žádostech o shovívavost nebo v prohlášeních učiněných na základě programu shovívavosti. Různé závazky uvedené v těchto oznámeních se týkají pouze zpřístupnění dokumentů, které jí jsou dobrovolně předloženy podniky, které chtějí využít program shovívavosti, stejně jako prohlášení učiněných z tohoto důvodu těmito podniky.
(viz body 104, 106, 108)
9. Ačkoli je dodržení zásady legitimního očekávání součástí základních zásad unijního práva, nemohou hospodářské subjekty vložit legitimní očekávání v zachování existující situace, která může být v rámci posuzovací pravomoci unijních orgánů změněna.
V tomto ohledu nemůže podnik, který se účastnil protiprávního jednání porušujícího unijní pravidla hospodářské soutěže, legitimně očekávat zachování předchozí praxe Komise spočívající v nezveřejnění takových informací, které jí byly dobrovolně sděleny podniky na základě žádostí o shovívavost a u kterých uvedené podniky žádaly o důvěrné zacházení.
Komise má totiž široký prostor pro uvážení, pokud jde o rozhodnutí, zda takové informace zveřejní či nikoli. Článek 30 odst. 2 nařízení č. 1/2003 omezuje povinnost zveřejnění, kterou má Komise, pouze na uvedení zúčastněných stran a na hlavní obsah rozhodnutí, na která je odkazováno v prvním odstavci tohoto ustanovení, za účelem zjednodušení úlohy Komise informovat veřejnost o existenci a obsahu posledně uvedených, zejména s ohledem na jazyková omezení spojená s jejich zveřejněním v Úředním věstníku Evropské unie. Toto ustanovení naproti tomu neomezuje možnost Komise zveřejnit úplné znění nebo přinejmenším velmi podrobné znění svých rozhodnutí, považuje-li to za účelné a dovolují-li to její prostředky, s výhradou dodržování obchodního tajemství a jiných důvěrných informací.
Ačkoli tedy Komise podléhá obecné povinnosti zveřejňovat pouze nedůvěrná znění svých rozhodnutí, není k tomu, aby bylo zaručeno dodržování této povinnosti, nutné vykládat čl. 30 odst. 2 nařízení č. 1/2003 v tom smyslu, že přiznává osobám, jimž jsou určena rozhodnutí přijatá na základě článků 7 až 10, 23 a 24 uvedeného nařízení, zvláštní právo, které by jim umožňovalo bránit tomu, aby Komise v Úředním věstníku a případně na internetové stránce tohoto orgánu zveřejňovala informace, byť nedůvěrné, které nejsou hlavní pro pochopení výroku těchto rozhodnutí. Účelem čl. 30 odst. 2 nařízení č. 1/2003 tak není omezení práva Komise záměrně zveřejnit úplnější znění rozhodnutí, než je nezbytné minimum, a zahrnout do něj rovněž informace, jejichž zveřejnění není požadováno, pokud jejich zpřístupnění není neslučitelné s ochranou profesního tajemství.
(viz body 120, 122–124)