ROZSUDEK TRIBUNÁLU
(kasační senát)
21. května 2014
Věc T‑347/12 P
Dana Mocová
v.
Evropská komise
„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Dočasní zaměstnanci – Smlouva na dobu určitou – Rozhodnutí o neobnovení – Zamítnutí stížnosti – Povinnost uvést odůvodnění – Důvod uvedený v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti“
Předmět: Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (třetího senátu) ze dne 13. června 2012, Mocová v. Komise (F‑41/11) a směřující ke zrušení tohoto rozsudku.
Rozhodnutí: Kasační opravný prostředek se zamítá. Dana Mocová ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí v rámci řízení o kasačním opravném prostředku.
Shrnutí
1. Žaloby úředníků – Žaloba směřující proti rozhodnutí, kterým byla zamítnuta stížnost – Účinek – Podání žaloby proti napadenému aktu k soudu – Výjimka – Rozhodnutí, které nemá potvrzující povahu
(Služební řád, články 90 a 91)
2. Žaloby úředníků – Předcházející správní stížnost – Soulad mezi stížností a žalobou – Totožnost předmětu a důvodu – Cíl – Smírné řešení sporu
(Služební řád, články 90 a 91)
3. Úředníci – Povýšení – Stížnost nepovýšeného uchazeče – Rozhodnutí o zamítnutí – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah
(Služební řád, čl. 25 druhý pododstavec, článek 45 a čl. 90 odst. 2)
4. Žaloby úředníků – Předcházející správní stížnost – Soulad mezi stížností a žalobou – Totožnost předmětu a důvodu – Důvody a argumenty neobsažené ve stížnosti, ale směřující ke zpochybnění opodstatněnosti odůvodnění uvedeného v odpovědi na stížnost – Přípustnost
(Služební řád, články 90 a 91)
5. Žaloby úředníků – Posouzení legality napadeného aktu v závislosti na skutkových a právních okolnostech, které existovaly v době jeho přijetí
(Služební řád, článek 91)
1. Administrativní stížnost a její výslovné nebo implicitní zamítnutí tvoří nedílnou součást komplexního řízení a jsou jen jedním z předpokladů, které musí být splněny před podáním žaloby. Za těchto podmínek je žaloba, i když je formálně namířena proti zamítnutí stížnosti, podána k soudu proti aktu zasahujícímu do právního postavení, proti němuž byla stížnost podána, s výjimkou případu, kdy má zamítnutí stížnosti jiný rozsah než akt, proti kterému byla tato stížnost podána. Výslovné rozhodnutí o zamítnutí stížnosti nemusí totiž vzhledem ke svému obsahu potvrzovat akt napadený žalobcem. Je tomu tak tehdy, když rozhodnutí o zamítnutí stížnosti obsahuje přezkum situace žalobce na základě nových právních a skutkových okolností nebo mění či doplňuje původní rozhodnutí. V těchto případech představuje zamítnutí stížnosti akt podléhající přezkumu soudem, který jej vezme v úvahu při posouzení legality napadeného aktu, případně jej posoudí jako akt nepříznivě zasahující do právního postavení nahrazující napadený akt.
(viz bod 34)
Odkazy:
Tribunál: 21. září 2011, Adjemian a další v. Komise, T‑325/09 P, Sb. rozh. s. II‑6515, bod 32 a citovaná judikatura
2. Pravidlo souladu mezi žalobou a stížností směřuje k tomu, aby bylo úředníkovi nebo zaměstnanci zabráněno uplatnit určité výtky, nebo dokonce všechny výtky, až ve fázi soudního řízení, s tím důsledkem, že jakákoliv možnost mimosoudního vyrovnání sporu by byla značně omezena. Za těchto okolností by totiž neměla administrativa vzhledem k tomu, že by nemohla přesně znát výtky nebo požadavky dotyčného, žádnou možnost popřípadě vyhovět jeho návrhům, nebo navrhnout smírné řešení, a tedy nepředkládat spor přímo k rozhodnutí soudu.
Cíl týkající se umožnění, aby dotyčný a administrativa mohli vyřešit spor v rámci postupu před zahájením soudního řízení, však neznamená, že úředník má za všech okolností právo zpochybňovat ve fázi postupu před zahájením soudního řízení každý nový důvod uvedený administrativou ve fázi správního řízení.
(viz body 39 a 40)
Odkazy:
Soudní dvůr: 23. října 1986, Schwiering v. Účetní dvůr, 142/85, Recueil, s. 3177, bod 11
Tribunál: 12. března 1996, Weir v. Komise, T‑361/94, Recueil FP, s. I‑A‑121 a II‑381, bod 27
3. I když orgán oprávněný uzavírat pracovní smlouvy není povinen odůvodnit rozhodnutí o povýšení ve vztahu k jeho adresátovi ani ve vztahu k nepovýšeným uchazečům, má oproti tomu povinnost odůvodnit rozhodnutí o zamítnutí stížnosti podané podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu nepovýšeným uchazečem, přičemž o odůvodnění tohoto zamítavého rozhodnutí se má za to, že se shoduje s odůvodněním rozhodnutí, proti němuž stížnost směřovala. Odůvodnění musí být podáno nejpozději při zamítnutí stížnosti.
Tento orgán naproti tomu není povinen výslovně odpovědět na stížnost, pokud je samotné původní rozhodnutí odůvodněno.
(viz body 41 a 42)
Odkazy:
Soudní dvůr: 30. října 1974, Grassi v. Rada, 188/73, Recueil, s. 1099, bod 13; 16. prosince 1987, Delauche v. Komise, 111/86, Recueil, s. 5345, bod 13; 7. února 1990, Culin v. Komise, C‑343/87, Recueil, s. I‑225, bod 13; 9. prosince 1993, Parlament v. Volger, C‑115/92 P, Recueil, s. I‑6549, bod 23
Tribunál: 12. února 1992, Volger v. Parlament, T‑52/90, Recueil, s. II‑121, bod 36; 6. července 1999, Séché v. Komise, T‑112/96 a T‑115/96, Recueil FP, s. I‑A‑115 a II‑623, bod 76; 20. února 2002, Roman Parra v. Komise, T‑117/01, Recueil FP, s. I‑A‑27 a II‑121, bod 26; 12. prosince 2002, Morello v. Komise, T‑338/00 a T‑376/00, Recueil FP, s. I‑A‑301 a II‑1457, bod 48; 15. září 2005, Casini v. Komise, T‑132/03, Sb. VS s. I‑A‑253 a II‑1169, bod 32
4. V rámci dodržení práva na účinnou soudní ochranu a za předpokladu, že se stěžovatel dozví o odůvodnění aktu, který nepříznivě zasahuje do jeho právního postavení, prostřednictvím odpovědi na svou stížnost, nebo v případě, že uvedené odůvodnění podstatně mění nebo doplňuje odůvodnění obsažené v uvedeném aktu, musí být jakýkoliv důvod poprvé uplatněný až ve fázi žaloby, který zpochybňuje opodstatněnost odůvodnění uvedeného v odpovědi na stížnost, považován za přípustný. V takových případech totiž dotyčnému nebylo umožněno dozvědět se přesně a s konečnou platností důvody, na kterých byl založen akt nepříznivě zasahující do jeho právního postavení.
(viz bod 44)
5. Legalita rozhodnutí musí být posouzena v závislosti na skutkových a právních okolnostech, které měl orgán k dispozici v okamžiku přijetí uvedeného rozhodnutí. Nicméně s ohledem na evolutivní povahu postupu před zahájením soudního řízení končí zpracování aktu, který stanoví konečné stanovisko orgánu, tím, že orgán oprávněný uzavírat pracovní smlouvy rozhodne o odpovědi na stížnost podanou dočasným zaměstnancem. Z toho plyne, že legalita konečného aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení daného zaměstnance se posuzuje s ohledem na skutkové a právní okolnosti, které měl orgán k dispozici při výslovném nebo implicitním rozhodnutí o této odpovědi, bez ohledu na možnost orgánu poskytnout doplňující upřesnění ve fázi soudního řízení.
(viz bod 45)