Žaloba podaná dne 20. února 2024 – Evropská komise v. Lucemburské velkovévodství

(Věc C-138/24)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: W. Roels, A. Ferrand, zmocněnci)

Žalovaný: Lucemburské velkovévodství

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:

určil, že Lucemburské velkovévodství tím, že doplnilo sekuritizační jednotky do seznamu typů finančních podniků uvedených v čl. 2 odst. 5 směrnice Rady (EU) 2016/1164 ze dne 12. července 2016, kterou se stanoví pravidla proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem, které mají přímý vliv na fungování vnitřního trhu (Úř. věst. 2016, L 193, s. 1; Zvl. vyd. 05/04, s. 3), s cílem umožnit jejich vynětí z působnosti pravidel pro omezení odpočitatelnosti úroků stanovených v článku 4 této směrnice, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z uvedené směrnice;

uložil Lucemburskému velkovévodství náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Komise tvrdí, že Lucemburské velkovévodství doplnilo sekuritizační jednotky mezi typy finančních podniků uvedené v čl. 2 odst. 5 směrnice 2016/1164, a to s cílem umožnit jejich vynětí z působnosti pravidel pro omezení odpočitatelnosti úroků ve smyslu článku 4 uvedené směrnice.

Článek 4 odst. 7 směrnice 2016/1164 zajisté členským státům umožňuje vyjmout finanční podniky z omezení odpočitatelnosti nadměrných výpůjčních nákladů pro účely výpočtu základu korporační daně. Článek 2 odst. 5 této směrnice však obsahuje taxativní výčet subjektů, které spadají pod pojem „finanční podniky“. Do tohoto seznamu nejsou zahrnuty sekuritizační jednotky, a proto nespadají pod pojem „finanční podniky“ ve smyslu uvedené směrnice.

____________