Věc T-292/02

Confederazione Nazionale dei Servizi (Confservizi)

v.

Komise Evropských společenství

„Státní podpory – Režim podpor poskytovaných italskými orgány některým podnikům poskytujícím veřejné služby ve formě osvobození od daně a půjček se zvýhodněnou sazbou – Rozhodnutí prohlašující podpory za neslučitelné se společným trhem – Žaloba na neplatnost –Sdružení podniků – Nedostatek osobního dotčení – Nepřípustnost“

Shrnutí rozsudku

Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Rozhodnutí Komise konstatující neslučitelnost režimu podpor se společným trhem

(Článek 230 pododstavec 4 ES; nařízení Rady č. 659/1999 čl. 1 písm. h) a 20)

Žaloby podané sdružením jsou přípustné v některých situacích, totiž jestliže sdružení zastupuje zájmy podniků, které jsou samy aktivně legitimovány, nebo jestliže je individualizováno z důvodu dotčení svých vlastních zájmů jakožto sdružení zejména proto, že jeho postavení vyjednavače bylo dotčeno aktem, jehož zrušení je navrhováno, nebo také jestliže právní předpis tomuto sdružení výslovně přiznává soubor práv procesní povahy.

Co se týče žaloby sdružení podniků proti rozhodnutí Komise konstatujícímu neslučitelnost režimu podpor se společným trhem, pokud jde o první situaci, možnost určit více či méně přesně počet, nebo dokonce i totožnost právních subjektů, na něž se opatření použije, nikterak neznamená, že tyto subjekty musí být považovány za osobně dotčené tímto opatřením, pokud je nesporné, že se toto použití uskutečňuje na základě objektivní právní nebo faktické situace definované dotčeným aktem.

Pokud jde o druhou situaci, skutečnost, že se sdružení účastnilo fáze správního řízení podle čl. 1 písm. h) a článku 20 nařízení č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 88 ES, neumožňuje, aby bylo považováno za dotčené ve svém postavení vyjednavače aktem, jehož zrušení je požadováno. Uvedená ustanovení totiž zastupujícím sdružením nepřiznávají žádný zvláštní status vůči postavení kterékoli jiné zúčastněné strany.

Pokud jde o třetí situaci, i když čl. 1 písm. h) a článek 20 nařízení č. 659/1999 udílejí procesní práva zúčastněným stranám, nemůže pouhá skutečnost, že sdružení mohlo předložit vyjádření v rámci postupu podle čl. 88 odst. 2 ES a že by mohlo být považováno za zúčastněnou stranu, dostačovat k uznání přípustnosti jeho žaloby.

(viz body 52–53, 58–59)