USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(třetí senát)
31. března 2011
Věc F‑10/10
André Hecq
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Úředníci – Sociální zabezpečení – Převzetí léčebných výdajů ve výši 100 % – Implicitní zamítavé rozhodnutí – Chybějící rozhodnutí o uznání nemoci jako nemoci z povolání – Vázaná pravomoc správy – Rozhodnutí, jímž se zamítá stížnost – Rozhodnutí, které není čistě potvrzující – Neexistence stížnosti – Nepřípustnost“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se A. Hecq domáhá zaprvé zrušení implicitního rozhodnutí Komise ze dne 7. dubna 2009, kterým se zamítá žádost ze dne 7. prosince 2008 o úhradu lékařských výdajů ve výši 100 % a zadruhé zrušení, „v rozsahu, v němž to bude třeba“, rozhodnutí ze dne 20. října 2009 o zamítnutí jeho stížnosti
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá jako částečně zjevně neopodstatněná a částečně zjevně nepřípustná. Žalobce ponese vlastní náklady řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Implicitní zamítnutí žádosti – Přípustnost – Pozdější dílčí odpověď správy, kterou je dotčená osoba informována o tom, že se projednání její žádosti odkládá – Chybějící vliv na povahu aktu nepříznivě zasahující do právního postavení
(Služební řád, článek 90 odst. 1)
2. Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ pracovních úrazů a nemocí z povolání – Plnění – Úhrada ve výši 100 % – Podmínka
(Služební řád, článek 73 odst. 3)
3. Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Rozhodnutí o zamítnutí stížnosti – Prosté zamítnutí – Potvrzující akt – Nepřípustnost – Výjimka
(Služební řád, články 90 a 91)
4. Úředníci – Žaloba – Předcházející správní stížnost – Zpětvzetí napadeného rozhodnutí a přijetí nového rozhodnutí
(Služební řád, články 90 a 91)
1. Článek 90 odst. 1 služebního řádu má závaznou povahu a nelze jej ponechat k dispozici účastníkům řízení. Toto ustanovení je určeno k zabránění situaci, ve které by byl úředník ponechán v situaci, kdy neexistuje žádné opatření, které se ho nepříznivě dotýká, jehož legalitu by mohl napadnout a má tedy chránit dotčenou osobu před případnou nečinností správy.
V důsledku toho skutečnost, že správa informuje úředníka po přijetí implicitního rozhodnutí o zamítnutí jeho žádosti o tom, že se projednání této žádosti odkládá, nemůže zpochybnit existenci uvedeného rozhodnutí. Z toho vyplývá, že návrhová žádání směřující proti implicitnímu rozhodnutí o zamítnutí jsou přípustná.
(viz body 50 až 52)
2. Přijetí rozhodnutí o úhradě plnění ve výši 100 % na základě čl. 73 odst. 3 služebního řádu nezbytně předpokládá existenci rozhodnutí, které uznává původ nemoci, na jejíž léčbu byla vynaložena dotčená plnění, jako nemoci z povolání, přičemž toto posledně uvedené rozhodnutí může být přijato jen na konci řízení stanoveného jednotnými právními pravidly o pojištění pro případ pracovních úrazů a nemocí z povolání úředníků Unie. Jinými slovy, pokud chybí rozhodnutí uznávající původ nemoci jako nemoci z povolání, přijaté v souladu s postupem stanoveným jednotnými právními pravidly, orgán příslušný k použití čl. 73 odst. 3 služebního řádu může pouze zamítnout návrh na úhradu plnění vynaložených na léčbu uvedené nemoci ve výši 100 %.
(viz bod 53)
3. Návrhová žádání, která formálně směřují ke zrušení zamítnutí stížnosti, nemají v zásadě samostatný obsah a mají ten účinek, že se Soudu pro veřejnou službu předkládá akt nepříznivě zasahující do právního postavení, proti němuž byla stížnost podána. Rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, ať už výslovné, či implicitní, pokud je prosté a jednoduché, totiž pouze potvrzuje akt nebo nepřijetí aktu, které stěžovatel napadá, a nepředstavuje, pojímáno samostatně, napadnutelný akt.
Povahu aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení nelze přiznat čistě potvrzujícímu aktu, jako je akt, který neobsahuje žádnou novou skutečnost oproti staršímu aktu nepříznivě zasahujícímu do právního postavení, a který posledně uvedený tudíž nenahradil.
Nicméně výslovné rozhodnutí o zamítnutí stížnosti nemusí mít vzhledem k svému obsahu čistě potvrzující povahu k aktu napadenému stížností. O tento případ se jedná tehdy, když rozhodnutí o zamítnutí stížnosti obsahuje přezkum situace žalobce podle nových právních a skutkových okolností nebo když upravuje nebo doplňuje původní rozhodnutí. V těchto případech představuje zamítnutí stížnosti akt podléhající přezkumu soudem, který jej vezme v úvahu při posouzení legality napadeného aktu, či jej dokonce posoudí jako akt nepříznivě zasahující do právního postavení nahrazující původní akt. Za těchto okolností není nezbytné, aby stěžovatel podal novou stížnost proti změněnému rozhodnutí obsaženému v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti.
(viz body 60 až 63)
Odkazy:
Soudní dvůr: 28. května 1980, Kuhner v. Komise, 33/79 a 75/79, bod 9; 10. prosince 1980, Grasselli v. Komise, 23/80, bod 18; 16. června 1988, Progoulis v. Komise, 371/87, bod 17; 17. ledna 1989, Vainker v. Parlament, 293/87, bod 8
Tribunál: 27. června 2000, Plug v. Komise, T‑608/97, bod 23; 12. prosince 2002, Morello v. Komise, T‑338/00 a T‑376/00, body 34 a 35; 2. března 2004, Di Marzio v. Komise, T‑14/03, bod 54; 10. června 2004, Eveillard v. Komise, T‑258/01, body 30 až 32; 14. října 2004, Sandini v. Soudní dvůr, T‑389/02, bod 49; 7. června 2005, Cavallaro v. Komise, T‑375/02, body 63 až 66
Soud pro veřejnou službu: 9. září 2008, Ritto v. Komise, F‑18/08, bod 17; 10. listopadu 2009, N v. Parlament, F‑93/08, bod 41
4. Účel postupu před zahájením soudního řízení by byl zkreslen, pokud by Soud pro veřejnou službu dospěl k přípustnosti návrhových žádání směřujících přímo proti prvnímu stanovisku správy, bez předchozího podání stížnosti. Řízení, které probíhá takovým způsobem, neumožňuje totiž správě přehodnotit své rozhodnutí o žádosti úředníka a případně vzít uvedené rozhodnutí zpět, jak vyžaduje účel postupu před zahájením soudního řízení.
Jestliže na základě stížnosti podané podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu správa vezme zpět napadené rozhodnutí a nahradí jej novým rozhodnutím, původně napadený akt zmizí se zpětnou účinností z právního řádu a stěžovatel, pokud se domnívá, že mu nové rozhodnutí plně nevyhovuje, musí proti němu podat znovu stížnost, než zpochybní uvedené rozhodnutí před Soudem pro veřejnou službu.
(viz body 73 a 76)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: 1. července 2010, Mandt v. Parlament, F‑45/07, bod 111 a citovaná judikatura; 7. července 2010, Tomas v. Parlament, F‑116/07, F‑13/08 a F‑31/08, body 63 až 66