USNESENÍ TRIBUNÁLU (kasačního senátu)

16. prosince 2010

Věc T‑48/10 P

Herbert Meister

v.

Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Úředníci – Povýšení – Povyšovací řízení za rok 2008 – Rozhodnutí o přidělení bodů za povyšovací období – Poznámka týkající se bodů nashromážděných za dřívější povyšovací období – Zkreslení skutkového stavu – Platba nákladů řízení – Zčásti zjevně nepřípustný a zčásti zjevně neopodstatněný kasační opravný prostředek“

Předmět: Kasační opravný prostředek podaný proti usnesení Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 30. listopadu 2009, Meister v. OHIM (F-17/09, Sb. VS s. I‑A‑1‑501 a II‑A‑1‑2721), který směřuje ke zrušení tohoto usnesení.

Rozhodnutí: Kasační opravný prostředek se zamítá. Herbert Meister ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Úřadem pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) v rámci tohoto řízení.

Shrnutí

1.      Řízení – Rozhodnutí přijaté usnesením obsahujícím odůvodnění – Zpochybnění – Podmínky

(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, článek 76)

2.      Řízení – Rozhodnutí přijaté usnesením obsahujícím odůvodnění – Řízení ukončené usnesením vykazující spojitost s jinými žalobami považovanými za přípustné

(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, článek 76)

3.      Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Neurčení dovolávaného nesprávného právního posouzení – Nepřípustnost

[Článek 257 SFEU; statut Soudního dvora, příloha I, čl. 11 odst. 1; jednací řád Tribunálu, čl. 138 odst. 1 první pododstavec písm. c)]

4.      Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Důvod směřující proti rozhodnutí Soudu pro veřejnou službu o nákladech řízení – Nepřípustnost v případě zamítnutí všech ostatních důvodů

(Statut Soudního dvora, příloha I, čl. 11 odst. 2)

1.      Samo použití řízení, které umožňuje rozhodnout usnesením bez jednání, nezasahuje do práva na řádné a účinné soudní řízení, jelikož soud Unie může tuto možnost použít pouze tehdy, když je zjevně nepříslušný k rozhodnutí o dotčené žalobě nebo je-li žaloba zjevně nepřípustná nebo zjevně postrádá jakýkoli právní základ. Pokud soud Unie nesprávně usoudil, že podmínky použití tohoto řízení byly splněny, dotyčnému účastníkovi řízení tedy přísluší napadnout toto posouzení.

(viz bod 29)

Odkazy:

Soudní dvůr, 3. června 2005, Killinger v. Německo a další, C‑396/03 P, Sb. rozh. s. I‑4967, bod 9

2.      Žalobce se nemůže užitečně dovolávat toho, že Soud pro veřejnou službu porušil zákaz přijmout rozhodnutí bez jednání pouze na základě skutečnosti, že sporné řízení ukončené usnesením o nepřípustnosti vykazovalo určitou skutkovou a právní spojitost s předcházejícími žalobami, o nichž rozhodoval tentýž senát a tentýž soudce zpravodaj, a které byly prohlášeny za přípustné. Tato spojitost totiž sama o sobě nemohla soudci v prvním stupni řízení zabránit, aby zohlednil zvláštnosti projednávané věci za účelem prohlášení dotčené žaloby za zjevně nepřípustnou.

(viz bod 31)

3.      Z článku 257 SFEU, čl. 11 odst. 1 přílohy I statutu Soudního dvora a čl. 138 odst. 1 prvního pododstavce písm. c) jednacího řádu Tribunálu vyplývá, že kasační opravný prostředek musí přesným způsobem uvádět kritizované části rozsudku, jehož zrušení je navrhováno, jakož i právní argumenty, které specifickým způsobem tento návrh podporují. Kasační opravný prostředek, který neobsahuje žádnou argumentaci specificky směřující k označení vady spočívající v nesprávném právním posouzení, jíž byl údajně stižen dotčený rozsudek nebo usnesení, tento požadavek nesplňuje.

Tvrzení, která jsou příliš obecná a nepřesná, aby mohla být předmětem právního posouzení, musejí být považována za zjevně nepřípustná.

(viz body 42 a 43)

Odkazy:

Soudní dvůr, 17. září 1996, San Marco v. Komise, C‑19/95 P, Recueil, s. I‑4435, bod 37; Soudní dvůr, 8. července 1999, Hercules Chemicals v. Komise, C‑51/92 P, Recueil, s. I‑4235, bod 113; Soudní dvůr, 12. prosince 2006, Autosalone Ispra v. Komise, C‑129/06 P, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, body 31 a 32; Soudní dvůr, 1. února 2001, Area Cova a další v. Rada, C‑300/99 P a C‑388/99 P, Recueil, s. I‑983, bod 37; Soudní dvůr, 29. listopadu 2007, Weber v. Komise, C‑107/07 P, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 24

Tribunál, 12. března 2008, Rossi Ferreras v. Komise, T‑107/07 P, Sb. VS s. I‑B‑1‑5 a II‑B‑1‑31 bod 27

4.      Podle čl. 11 odst. 2 přílohy I statutu Soudního dvora opravný prostředek jen proti určení výše náhrady nákladů řízení nebo proti rozhodnutí, který z účastníků řízení je má platit, není přípustný. Kromě toho v případě, že všechny ostatní důvody opravného prostředku byly zamítnuty, návrhy týkající se údajné protiprávnosti rozhodnutí Soudu pro veřejnou službu o nákladech řízení musí být podle tohoto ustanovení odmítnuty jako nepřípustné.

(viz bod 53)

Odkazy:

Soudní dvůr, 12. července 2001, Komise a Francie v. TF1, C‑302/99 P a C‑308/99 P, Recueil, s. I‑5603, bod 31; Soudní dvůr, 26. května 2005, Tralli v. ECB, C‑301/02 P, Sb. rozh. s. I‑4071, bod 88