Věc T‑47/10

(zveřejnění formou výňatků)

Akzo Nobel NV a další

v.

Evropská komise

„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Evropské trhy s tepelnými stabilizátory – Rozhodnutí, kterým se konstatují dva případy porušení článku 81 ES a článku 53 Dohody o EHP – Stanovení cen, rozdělení trhů a výměna citlivých obchodních informací – Doba trvání protiprávních jednání – Promlčení – Délka správního řízení – Přiměřená lhůta – Právo na obhajobu – Přičtení protiprávních jednání – Protiprávní jednání, jehož se dopustily dceřiné společnosti, sdružení bez vlastní právní subjektivity a dceřiná společnost – Výpočet výše pokut“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (čtvrtého senátu) ze dne 15. července 2015 

1.      Hospodářská soutěž – Správní řízení – Promlčení v oblasti pokut – Promlčení ve vztahu k dceřiné společnosti – Neexistence vlivu na odpovědnost mateřské společnosti

(Článek 81 odst. 1 ES; nařízení Rady č. 1/2003, článek 25)

2.      Hospodářská soutěž – Správní řízení – Povinnosti Komise – Dodržení přiměřené lhůty – Porušení – Důsledky – Snížení pokut uložených zúčastněným podnikům ze strany Komise – Snížení pokut, které nebylo přiznáno podnikům, jež podaly žaloby proti některým rozhodnutím, která vůči nim byla přijata v rámci správního řízení – Porušení zásady účinné soudní ochrany – Porušení zásady rovného zacházení

(Článek 81 ES; nařízení Rady č. 1/2003)

1.      Dceřiné společnosti, které se přímo podílely na porušení čl. 81 odst. 1 ES, se mohou legitimně dovolávat toho, že ve vztahu k nim uplynula promlčecí lhůta stanovená v čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1/2003, pokud vůči nim Komise učinila první úkony za účelem šetření nebo postupu souvisejícího s těmito protiprávními jednáními ve smyslu čl. 25 odst. 3 tohoto nařízení po uplynutí uvedené lhůty.

Promlčení podle článku 25 nařízení č. 1/2003 nicméně nemá za následek zánik existence protiprávního jednání ani nemožnost Komise v rozhodnutí konstatovat odpovědnost za takové protiprávní jednání, ale pouze neuplatnění postupů určených k uložení sankcí v případě subjektů, ve vztahu k nimž k promlčení došlo. Z doslovného, teleologického a systematického výkladu článku 25 nařízení č. 1/2003 kromě toho vyplývá, že na každou právnickou osobu, vůči níž je vedeno stíhání Komise, se jednotlivě vztahuje i promlčení podle odstavce 1 a může jí být namítáno. Pouhá skutečnost, že uplynutí promlčecí lhůty jde ku prospěchu dceřiných společností mateřské společnosti, tedy nevede k tomu, že by byla zpochybněna odpovědnost uvedené mateřské společnosti a že by bylo zabráněno jejímu stíhání.

(viz body 124 až 126, 128)

2.      Tím, že Komise přiznala snížení uložených pokut z důvodu nepřiměřené délky správního řízení všem podnikům, které se podílely na porušení článku 81 ES, s výjimkou podniků, které podaly žaloby proti některým rozhodnutím, která vůči nim byla v rámci tohoto správního řízení přijata, dopustila se v rámci svého rozhodnutí, kterým bylo konstatováno porušení pravidel hospodářské soutěže a jímž byly uloženy pokuty, neodůvodněného nerovného zacházení.

Bez ohledu na otázku, zda by byly ostatní podniky odrazovány od soudního uplatňování svých práv, i kdyby se jich týkalo šetření Komise pro porušení pravidel hospodářské soutěže, se totiž argumentace Komise, podle které toto rozdílné zacházení odůvodňuje rozdíl v objektivně srovnatelných situacích spočívající v tom, že na rozdíl od ostatních podniků dotčené podniky podaly žaloby, jeví jako neslučitelná se zásadou účinné soudní ochrany.

(viz body 326, 328, 329)