ROZSUDEK SOUDU (prvního senátu)
12. září 2007 (*)
„Ochranná známka Společenství – Přihláška trojrozměrné ochranné známky Společenství ve tvaru mřížky mikrofonu – Absolutní důvod pro zamítnutí – Nedostatek rozlišovací způsobilosti – Článek 7 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94“
Ve věci T‑358/04,
Georg Neumann GmbH, se sídlem v Berlíně (Německo), zastoupená R. Böhmem, advokátem,
žalobkyně,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému G. Schneiderem, jako zmocněncem,
žalovanému,
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 17. června 2004 (věc R 919/2002‑2), kterým se zamítá přihláška k zápisu trojrozměrného označení ve tvaru mřížky mikrofonu jako ochranné známky Společenství,
SOUD PRVNÍHO STUPNĚ EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (první senát),
ve složení J. D. Cooke, předseda, R. García-Valdecasas a I. Labucka, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: K. Andová, rada,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Soudu dne 30. srpna 2004,
s přihlédnutím k vyjádření k žalobě došlému kanceláři Soudu dne 5. ledna 2005,
s přihlédnutím k replice došlé kanceláři Soudu dne 1. dubna 2005,
po jednání konaném dne 28. listopadu 2006,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 9. prosince 1996 žalobkyně podala u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) přihlášku ochranné známky Společenství na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění pozdějších předpisů.
2 Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je trojrozměrný tvar zobrazený níže:
3 Výše uvedená ochranná známka spočívá ve tvaru předmětu, který se běžně nazývá mřížka mikrofonu, která zakrývá a chrání mikrofonní vložku nacházející se na nejzazším konci tyče, která obsahuje elektronické součásti a slouží k držení mikrofonu.
4 Výrobky, pro které byl zápis ochranné známky požadován, spadají do třídy 9 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a odpovídají následujícímu popisu: „mikrofony, zejména studiové mikrofony, kondenzátorové mikrofony, tlakové gradientní mikrofony a jejich součásti (obsažené ve třídě 9)“.
5 Žalobkyně uplatňovala prioritu podání přihlášky německé ochranné známky č. 39625644 ze dne 10. června 1996 a její zápis dne 18. září 1996.
6 Dopisem ze dne 28. listopadu 2001 průzkumový referent informoval žalobkyni o tom, že její ochranná známka není způsobilá k zápisu z důvodu, že postrádá rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94. K výhradám průzkumového referenta byly připojeny obrázky podobných mikrofonů vyráběných a uváděných na trh jinými společnostmi. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně vzdala svého práva předložit další vyjádření, průzkumový referent rozhodnutím ze dne 6. září 2002 na svých výhradách trval a zamítl přihlášku k zápisu.
7 Dne 6. listopadu 2002 podala žalobkyně proti tomuto rozhodnutí odvolání, přičemž se dovolávala toho, že některé z mikrofonů podobné konstrukce, na které odkazoval průzkumový referent ve svých výhradách, pocházejí od konkurenčních podniků, které v důsledku kroků učiněných žalobkyní ukončily jejich výrobu a uvádění na trh. Krom toho žalobkyně uplatňovala, že jiné konkurenční podniky, které uváděly na trh mikrofony podobné konstrukce, pocházely z Dálného východu a vyráběly výrobky nízké kvality, které nebyly v přímé konkurenci s jejími výrobky. Žalobkyně také tvrdila, že omezená skupina spotřebitelů, kterou tyto výrobky oslovují, vnímá, že zvláštní tvar mikrofonu nemá funkční význam a že tento tvar vytváří jakožto kombinace estetických prvků celkově jedinečný dojem, který se vryje do paměti. Žalobkyně rovněž podotkla, že tvar tvořící přihlašovanou ochrannou známku byl zapsán jako ochranná známka ve Spojených státech.
8 Rozhodnutím ze dne 17. června 2004 (dále jen „napadené rozhodnutí“) druhý odvolací senát OHIM potvrdil rozhodnutí průzkumového referenta. Odvolací senát měl za to, že prvky, které tvoří mřížku mikrofonu, jsou běžné a že žádný doplňkový prvek ji nečiní způsobilou se zjevně odlišit od všech běžných tvarů takovým způsobem, aby se mohla jen díky svému tvaru vrýt do paměti a být identifikována jako výrobek určitého podniku. Odvolací senát tudíž uvedl, že zápis této ochranné známky by případně přicházel v úvahu pouze z důvodu rozlišovací způsobilosti získané jejím užíváním, avšak že žalobkyně neuplatnila čl. 7 odst. 3 nařízení č. 40/94. Odvolací senát vzal na vědomí rovněž to, že žalobkyně zabránila konkurenčním podnikům, aby uváděly na trh mikrofony s podobným designem, ale měl za to, že postup, který tyto podniky zvolily, nemůže stačit k tomu, aby poskytl přihlašované ochranné známce rozlišovací způsobilost.
Návrhová žádání účastníků řízení
9 Žalobkyně navrhuje, aby Soud:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– uložil OHIM náhradu nákladů řízení.
10 OHIM navrhuje, aby Soud:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
11 Žalobkyně dopisem došlým kanceláři Soudu dne 28. ledna 2005, jakož i v replice navrhovala přijetí organizačních procesních opatření a provedení důkazů s cílem prokázat, že relevantní veřejnost je zvyklá považovat tvar, který má mřížka mikrofonu, za údaj o původu a že je tomu tak v případě dotčeného tvaru, který má vzhled, jenž ho odlišuje od běžných tvarů.
Právní otázky
Argumenty účastníků řízení
12 Žalobkyně svým jediným žalobním důvodem uplatňuje, že odvolací senát porušil čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 tím, že provedl nesprávné posouzení rozlišovací způsobilosti ochranné známky, jejíž zápis byl požadován.
13 Zaprvé uvádí, že se odvolací senát dopustil nesprávného právního posouzení tím, že nezohlednil skutečnost, že relevantní veřejnost v projednávaném případě přikládá zvláštní pozornost tvaru, který mají mřížky mikrofonu, a vnímá podrobnosti daného vzhledu – které se mohou laikovi jevit jako dané povahou přístroje – vlastnosti, které individualizují a umožňují identifikovat původ těchto mikrofonů. Jsou pro to tři důvody.
14 Zaprvé výrobky, na které se vztahuje přihlašovaná ochranná známka, jsou mikrofony velké hodnoty, zejména studiové mikrofony, což potvrzuje umisťování mřížky mikrofonu za účelem jejich ochrany. Nejedná se tedy o běžné výrobky, ale o nákladné přístroje vyspělé technologie, které jsou z tohoto důvodu předmětem zvláštní pozornosti.
15 Žalobkyně v tomto ohledu ve své replice navrhovala, když uvedla, že „mikrofony pro které byla dotčená ochranná známka přihlašována, jsou v praxi výlučně vysoce kvalitní a výkonné studiové mikrofony“, omezit od této chvíle seznam výrobků na „studiové mikrofony a jejich součásti (v rozsahu, v němž jsou obsaženy ve třídě 9)“.
16 Zadruhé žalobkyně uvádí, že způsobilost přihlašované ochranné známky odlišit výrobek, který označuje, od výrobku jiných výrobců, musí být posuzována ve vztahu k relevantní veřejnosti. Žalobkyně uplatňuje, že odvolací senát tuto veřejnost správně vymezil a že výrobky uvedené v přihlášce k zápisu jsou nepopiratelně adresovány profesionálům a odborníkům z oblasti akustiky, pro které jsou mikrofony základním pracovním nástrojem, a proto jim věnují zvláštní pozornost.
17 Zatřetí dotčený tvar nemá jako takový plnit žádnou funkci, a proto může mít zvláštní vzhled, který ho odlišuje. Mimoto mřížka mikrofonu, jejíž tvar tvoří přihlašovanou ochrannou známku, je jasně oddělitelná od zbytku mikrofonu a tato její význačnost automaticky upoutává pozornost pozorovatele, a to tím spíše, že vzhled mikrofonu nemá žádný jiný oddělitelný prvek.
18 S přihlédnutím k těmto okolnostem má žalobkyně za to, že „obecné zásady spočívající na zkušenosti, pokud jde o vnímání tvaru výrobku spotřebitelem“, kterých se dovolává OHIM ve svém vyjádření k žalobě, nejsou v projednávané věci relevantní. Zásada uvedená v bodě 23 napadeného rozhodnutí, podle níž není v případě trojrozměrné ochranné známky, tvořené tvarem samotného výrobku, vnímání ze strany dotčené veřejnosti nutně stejné jako v případě slovní, obrazové nebo trojrozměrné ochranné známky, která není tvořena tvarem výrobku, totiž závisí na relevantní veřejnosti a stupni její pozornosti. Na rozdíl od projednávaného případu se tak ve věci, ve které byl vydán rozsudek Soudu ze dne 19. září 2001, Henkel v. OHIM (Kulatá červená a bílá tableta) (T‑337/99, Recueil, s. II‑2597), uvedený v bodě 23 napadeného rozhodnutí, jednalo o výrobky běžné spotřeby určené všem konečným spotřebitelům, a proto bylo namístě posoudit rozlišovací způsobilost přihlašované ochranné známky v této věci „s přihlédnutím k předpokládanému očekávání průměrného spotřebitele, běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného“ (výše uvedený rozsudek Kulatá červená a bílá tableta, bod 47).
19 V tomto ohledu a na podporu svého návrhu na přijetí organizačních procesních opatření a provedení důkazů (viz bod 11 výše) žalobkyně během jednání uplatňovala, že otázku vnímání relevantní veřejnosti v projednávaném případě by mohli zodpovědět pouze odborníci, a sice specialisté z oblasti zvuku.
20 Zadruhé žalobkyně uplatňuje, že odvolací senát založil své posouzení na neúplné a nepřesné analýze vlastností přihlašované ochranné známky. Žalobkyně souhlasí s odvolacím senátem, pokud jde o skutečnost, že mřížka mikrofonu, jejíž tvar tvoří přihlašovanou ochrannou známku, se stejně jako řada jiných mřížek mikrofonů, skládá z mezikruží jako základu ochranné mřížky, mikrofonní vložky obklopené pletivem a přes toto pletivo kolmo se klenoucího závěsu směrem k mezikruží (bod 25 napadeného rozhodnutí). Žalobkyně nicméně odmítá tvrzení, podle něhož přihlašovaná ochranná známka „postrádá jakýkoliv doplňkový prvek, který by mohl být považován za prvek upoutávající pozornost, zvláštní nebo originální prvek a který by jí mohl poskytnout způsobilost se zjevně odlišit od obvyklého a běžného tvaru takovým způsobem, že by se mohla jen díky svému tvaru vrýt do paměti a být identifikována nikoliv jako jakákoliv mřížka mikrofonu, ale jako výrobek určitého podniku“ (bod 25 napadeného rozhodnutí).
21 Symetrické zploštěniny pletiva po obou stranách závěsu tvoří „identifikační znak“. Vzhledem k částečnému zkosení plochy zásadně válcovitého těla (z pletiva), má každá plocha nezvyklý tvar hyperbolických částečných elips, které se objevují v popředí, a jsou tedy okamžitě viditelné (viz ilustrace vlevo nahoře v bodě 2 výše). Zploštěniny jsou také kolmé a jasně viditelné ze strany (viz ilustrace vpravo dole v bodě 2 výše).
22 Mřížka mikrofonu, jejíž tvar tvoří přihlašovanou ochrannou známku, se tak významně liší od mřížek běžných a tradičních mikrofonů, které mají válcovité nebo kulovité tvary. Žalobkyně mimoto uplatňuje, že tento tvar byl pro žalobkyni vytvořen v letech 1960 až 1964 Wilhelmem Braun-Feldwegem, známým průmyslovým designérem, profesorem průmyslového designu na vysoké škole výtvarných umění v Berlíně.
23 Zatřetí žalobkyně napadá relevanci příkladů mikrofonů uvedených průzkumovým referentem v jeho výhradách ze dne 28. listopadu 2001. Uvádí, že pokud se jedná o mikrofony, které měly mřížky obdobné mřížce, jejíž tvar tvoří přihlašovanou ochrannou známku, výrobci těchto mikrofonů byli donuceni, jak vyložila žalobkyně před odvolacím senátem, upustit od jejich výroby a jejich uvádění na trh v důsledku kroků učiněných žalobkyní.
24 V tomto kontextu je bezvýznamné, zda k tomuto upuštění došlo z důvodu práv, která žalobkyně vyvozuje ze své německé ochranné známky (jejíž rozlišovací způsobilost byla považována za dostačující), která odpovídá přihlašované ochranné známce, z důvodu jejího užívání (ve smyslu čl. 4 odst. 2 německého zákona o ochranných známkách) nebo z důvodu vycházejícího ze soutěžního práva. Rozhodující je, že užívání třetími osobami, kterých se dovolává průzkumový referent, již neexistují, a nemohou tudíž ohrozit rozlišovací způsobilost přihlašované ochranné známky. Zjištění, které učinil odvolací senát v bodě 29 napadeného rozhodnutí, je tedy bezpředmětné.
25 Začtvrté žalobkyně rovněž během jednání uplatnila, že napadené rozhodnutí je stiženo právní vadou, neboť spočívá na úvahách, které byly odmítnuty Soudním dvorem v rozsudku vydaném po podání žaloby v projednávané věci. Pro zamítnutí zápisu přihlašované ochranné známky z důvodu, že ochranná známka neměla rozlišovací způsobilost, odvolací senát, s uvedením bodu 36 rozsudku Soudu ze dne 2. července 2002, SAT.1 v. OHIM (SAT.2) (T‑323/00, Recueil, s. II‑2839), v bodě 22 napadeného rozhodnutí, tvrdil, že absolutní důvody pro zamítnutí uvedené v čl. 7 odst. 1 písm. b) až e) nařízení č. 40/94 sledují cíl obecného zájmu, který vyžaduje, aby označení, kterých se týkají, mohla být volně všemi užívána a že se jeví nezbytným vyloučit vznik výlučného práva k označení, které musí být za účelem vyloučení vzniku neoprávněné konkurenční výhody ve prospěch jediného hospodářského subjektu ponecháno k volnému užívání všemi. Rozsudkem ze dne 16. září 2004, SAT.1 v. OHIM (C‑329/02 P, Sb. rozh. s. I‑8317), Soudní dvůr výše uvedený rozsudek zrušil, neboť měl za to, že kritérium uvedené v bodě 36 rozsudku Soudu nebylo relevantní pro použití čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94.
26 OHIM má za to, že odvolací senát právem zamítl přihlášku tvaru mřížky mikrofonu k zápisu z důvodu, že postrádá rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94.
27 Především, pokud jde o argumentaci žalobkyně, podle které veřejnost složená z odborníků z oblasti zvuku obvykle vnímá, na rozdíl od běžných spotřebitelů, tvar mikrofonu jako údaj o původu, OHIM uplatňuje, že se ve skutečnosti jedná o argument týkající skutkového stavu, který není slučitelný s obecnými zásadami spočívajícími na zkušenosti, pokud jde o vnímání tvaru výrobku spotřebitelem, tak jak jsou vyloženy v judikatuře Společenství. OHIM má tedy za to, že toto tvrzení neodpovídá skutečnosti. OHIM krom toho během jednání podotkl, že žalobkyně zakládá svou argumentaci na studiových mikrofonech, zatímco popis výrobků v přihlášce je širší a nebyl omezen.
28 OHIM dále popírá tvrzení, podle něhož zploštěniny pletiva z kovového drátu tvoří nezvyklý prvek pro mikrofony.
29 OHIM v tomto ohledu uplatňuje, že s výjimkou jejích starších národních zápisů a soudních žalob podaných proti konkurentům za účelem ukončení zásahů do práv, která z nich čerpá, žalobkyně nepředložila žádný důkaz, který by mohl zpochybnit zjištění průzkumového referenta, podle něhož tvar, jehož zápis je požadován, je běžným tvarem. OHIM má přitom za to, že podání soudních žalob nevypovídá příliš o situaci na trhu a ještě méně umožňuje učinit si představu o předpokládaném vnímání spotřebitelů. Podotýká, že stejně tak jako národní zápis nemůže vázat OHIM v jeho posuzování, výsledky získané v rámci žaloby pro porušení práv z ochranné známky, založené na vnitrostátních právech, nemohou mít vliv na posouzení rozlišovací způsobilosti.
30 OHIM krom toho zdůrazňuje, že argumentace žalobkyně se zjevně týká pouze Německa a Spojených států, zatímco zjištění průzkumového referenta je platné pro celou Evropskou unii, protože lze předpokládat, že uvedení konkurenti uvádějí své výrobky na trh také ve Francii, Spojeném království, jakož i v jiných členských státech.
31 Pokud jde o dokumenty týkající se stylisty Braun-Feldwega, který vytvořil tvar, jehož zápis je požadován, OHIM zdůrazňuje, že tyto dokumenty byly poprvé předloženy před Soudem. V každém případě má OHIM za to, že skutečnost, že se nějakému Braun-Feldwegovi podařilo vytvořit vysoce technický výrobek, „který odpovída[l] kritériím krásy“, potvrzuje estetický význam tvaru, jehož zápis je požadován, ale žádným způsobem jeho rozlišovací způsobilost ve smyslu práva ochranných známek. Toto již ostatně uznal odvolací senát v bodě 25 napadeného rozhodnutí, když připustil, že spotřebitel může vnímat design mikrofonu jako estetický, aniž by mu však poskytl rozlišovací způsobilost.
Závěry Soudu
32 Je namístě připomenout, že rozlišovací způsobilost ochranné známky ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 znamená, že tato ochranná známka umožňuje identifikovat výrobky nebo služby, pro které je zápis požadován, jako pocházející od určitého podniku, a tedy odlišit tyto výrobky nebo služby od výrobků nebo služeb jiných podniků (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 7. října 2004, Mag Instrument v. OHIM, C‑136/02 P, Sb. rozh. s. I‑9165, bod 29 a uvedená judikatura). Rozlišovací způsobilost musí být posuzována jednak vzhledem k výrobkům nebo službám, pro které je zápis požadován, a jednak vzhledem k jejich vnímání relevantní veřejností, již tvoří běžně informovaní a přiměřeně pozorní a obezřetní průměrní spotřebitelé těchto výrobků nebo služeb (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 22. června 2006, Storck v. OHIM, C‑24/05 P, Sb. rozh. s. I‑5677, bod 23 a uvedená judikatura).
K dotčeným výrobkům
33 Z argumentů vznesených žalobkyní před Soudem vyplývá, že se domnívá, že výrobky, ve vztahu ke kterým je nutné posoudit rozlišovací způsobilost přihlašované ochranné známky, jsou výlučně mikrofony velké hodnoty, a zejména studiové mikrofony. S ohledem na seznam výrobků uvedený v bodě 4 výše však nelze toto tvrzení přijmout. Z použití výrazu „zejména“ v popisu výrobků totiž vyplývá, že studiové mikrofony, kondenzátorové mikrofony a tlakové gradientní mikrofony jsou tam uvedeny pouze jako příklady, a že se tedy seznam výrobků vztahuje na mikrofony obecně.
34 V tomto ohledu je možné, že žalobkyně vyrábí pouze mikrofony vysoké kvality a velké hodnoty, které tudíž nakupují výlučně profesionálové a odborníci z oboru akustiky. Z judikatury Soudu však vyplývá, že takové okolnosti nezávislé na právu z ochranné známky Společenství, jako je prodejní koncept a zejména cena dotyčného výrobku, nejsou předmětem zápisu, a nelze je tudíž zohlednit při posuzování rozlišovací způsobilosti určité ochranné známky [viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 30. dubna 2003, Axions a Belce v. OHIM (Tvar doutníku hnědé barvy a tvar zlatého ingotu), T‑324/01 a T‑110/02, Recueil, s. II‑1897, bod 36 a uvedená judikatura)].
35 Ze spisu přitom nevyplývá, že vysoká kvalita nebo velká hodnota výrobků uvedených v přihlášce ochranné známky jsou prvky nezbytně dané povahou těchto výrobků (a sice mikrofonů) nebo tvarem tvořícím přihlašovanou ochrannou známku, tak jak je zobrazen v bodě 2 výše. Naopak tvrzení žalobkyně, že umístění mřížky mikrofonu dokládá, že se jedná o mikrofony velké hodnoty, je popřeno argumenty, které žalobkyně vznesla před odvolacím senátem, podle nichž byly některé mikrofony podobné konstrukce výrobky nízké kvality a nebyly v přímé konkurenci s jejími výrobky. Ze spisu rovněž nevyplývá, že tvar tvořící přihlašovanou ochrannou známku mohou mít výlučně studiové mikrofony. Žalobkyně naopak tvrdí, že tento tvar jako takový neplní žádnou funkci.
36 Krom toho má Soud za to, že není namístě vyhovět návrhu směřujícímu k omezení seznamu výrobků označených v přihlášce k zápisu, tak jak je uveden v bodě 4 výše, na „studiové mikrofony a jejich součásti“, který podpůrně uvedla žalobkyně ve své replice. Soud se totiž domnívá, že tento návrh má za cíl změnu týkající se relevantní veřejnosti, s ohledem na kterou odvolací senát analyzoval rozlišovací způsobilost přihlašované ochranné známky, a směřuje tudíž nezbytně ke změně rozsahu sporu. Jak již bylo v tomto ohledu uvedeno, podle čl. 135 odst. 4 jednacího řádu Soudu nesmí podání účastníků řízení změnit předmět řízení před odvolacím senátem. Soudu totiž v tomto řízení přísluší přezkoumat legalitu rozhodnutí odvolacích senátů [rozsudky Soudu ze dne 9. října 2002, KWS Saat v. OHIM (Odstín oranžové barvy), T‑173/00, Recueil, s. II‑3843, bod 13, a ze dne 21. dubna 2005, Ampafrance v. OHIM – Johnson & Johnson (monBeBé), T‑164/03, Sb. rozh. s. II‑1401, body 20 a 21].
37 Rozlišovací způsobilost přihlašované ochranné známky musí být tedy posuzována s ohledem na výrobky obsažené v seznamu uvedeném v bodě 4 výše.
K relevantní veřejnosti
38 Pokud jde o relevantní veřejnost, je namístě se domnívat, že dotčené výrobky nejsou v zásadě určeny široké veřejnosti, ale omezenému okruhu spotřebitelů. Je tudíž namístě převzít definici stanovenou odvolacím senátem v bodě 24 napadeného rozhodnutí, podle které dotčené výrobky oslovují „omezenou skupinu osob, jež mají zvláštní znalosti v oblasti mikrofonů“, která nebyla napadena žalobkyní.
39 Nicméně s přihlédnutím k výše uvedeným úvahám týkajícím se dotčených výrobků není namístě tuto definici chápat tak, že se vztahuje „výlučně na profesionály, zejména na zvukaře, pro které jsou mikrofony pracovním nástrojem“, jak navrhuje žalobkyně. Mikrofony, chápány bez omezení, které navrhuje žalobkyně ve své replice, jsou jistě určeny širší veřejnosti, a sice rovněž spotřebitelům, kteří je nepoužívají pro profesní účely.
40 Mimoto je třeba připomenout, že vnímání ochranné známky relevantní veřejností je ovlivněno její úrovní pozornosti, která se může měnit v závislosti na kategorii dotčených výrobků nebo služeb (rozsudek Soudního dvora ze dne 22. června 1999, Lloyd Schuhfabrik Meyer, C‑342/97, Recueil, s. I‑3819, bod 26). V projednávaném případě se lze domnívat, že jelikož mikrofony jsou zbožím, které je větší hodnoty než výrobky běžné spotřeby, může veřejnost během výběru dotčených výrobků projevovat vysoký stupeň pozornosti.
K rozlišovací způsobilosti
41 Podle ustálené judikatury nejsou kritéria posouzení rozlišovací způsobilosti trojrozměrných ochranných známek tvořených vzhledem samotného výrobku odlišná od kritérií použitelných na ostatní druhy ochranných známek (viz výše uvedený rozsudek Storck v. OHIM, bod 24 a uvedená judikatura). Je tudíž namístě posoudit rozlišovací způsobilost přihlašované ochranné známky s ohledem na kritéria uvedená v bodě 32 výše.
42 Nicméně v rámci použití těchto kritérií není vnímání ze strany relevantní veřejnosti nutně stejné v případě trojrozměrné ochranné známky tvořené vzhledem samotného výrobku jako v případě slovní nebo obrazové ochranné známky spočívající v označení nezávislém na vzhledu výrobků, které označuje. Průměrní spotřebitelé totiž obvykle nevyvozují původ výrobků z jejich tvaru nebo tvaru jejich obalu v případě, že neexistuje jakýkoli grafický nebo textový prvek, a může se tedy jevit obtížnější prokázat rozlišovací způsobilost, pokud jde o takovou trojrozměrnou ochrannou známku, než v případě slovní nebo obrazové ochranné známky (viz výše uvedený rozsudek Storck v. OHIM, bod 25 a uvedená judikatura).
43 Za těchto podmínek pouze ochranná známka, která se značným způsobem odlišuje od normy nebo od zvyklostí odvětví, a v důsledku toho je způsobilá plnit svou základní funkci označení původu, nepostrádá rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 (viz výše uvedený rozsudek Storck v. OHIM, bod 26 a uvedená judikatura).
44 V projednávaném případě je namístě na úvod zkoumat argumenty vycházející z toho, že relevantní veřejnost vnímá tvar mřížek mikrofonu jako údaj o původu.
45 V tomto ohledu je jednak namístě konstatovat, že se odvolací senát, na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 23 napadeného rozhodnutí připomněl, že vnímání ze strany relevantní veřejnosti není nutně stejné v případě trojrozměrné ochranné známky tvořené vzhledem samotného výrobku jako v případě slovní nebo obrazové ochranné známky spočívající v označení nezávislém na vzhledu výrobků, které označuje. Odvolací senát neměl totiž tímto v žádném případě za to, že spotřebitel je v zásadě lhostejný k tvaru jakožto údaji o původu výrobků nebo že tvar mřížky mikrofonu nemůže mít nikdy rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94.
46 Krom toho, pokud jde o vnímání relevantní veřejnosti v projednávaném případě, má Soud za to, že okolnost, že průměrný spotřebitel dotčených výrobků je obezřetný a vysoce pozorný, nestačí sama o sobě k prokázání toho, že je zvyklý spatřovat ve tvaru těchto výrobků údaj o původu. Ačkoliv lze totiž předpokládat, že tato veřejnost bude pozornější, pokud jde o jednotlivé technické nebo estetické detaily výrobku, neznamená to automaticky, že je bude vnímat tak, že mají funkci ochranné známky. Soud přitom v tomto ohledu uvádí, že žalobkyně nepředložila žádný konkrétní důkaz, který by mohl prokázat existenci praxe v dotčeném odvětví, která by spočívala v rozlišování výrobků různých výrobců v závislosti na jejich tvaru. Vzhledem k nedostatku takových důkazů je argument, podle něhož se tvar mřížky mikrofonu velmi dobře hodí pro individualizaci dotčených výrobků, rovněž nedostatečný.
47 Je namístě dodat, že i kdyby byl průměrný spotřebitel dotčených výrobků plně způsobilý vnímat tvar mřížek mikrofonů jako údaj o jejich původu, toto zjištění by neznamenalo, že jakýkoliv tvar mřížky mikrofonu má rozlišovací způsobilost požadovanou pro účely jeho zápisu jakožto ochranná známka Společenství. K tomu, aby byla v takovém případě shledána rozlišovací způsobilost přihlašované ochranné známky, by bylo totiž ještě třeba ověřit, zda předmětný tvar vykazuje vlastnosti dostatečné pro upoutání pozornosti veřejnosti [viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 24. listopadu 2004, Henkel v. OHIM (Tvar bílé průhledné nádoby), T‑393/02, Sb. rozh. s. II‑4115, bod 34 a uvedená judikatura].
48 Pokud jde o otázku, zda přihlašovaná ochranná známka má, či nemá rozlišovací způsobilost, je třeba vzít v úvahu celkový dojem, který vyvolává, což není neslučitelné s postupným přezkoumáním jednotlivých prvků vzhledu použitých pro tuto ochrannou známku. V průběhu celkového posouzení může být totiž vhodné zkoumat každou složku dotyčné ochranné známky (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 30. června 2005, Eurocermex v. OHIM, C‑286/04 P, Sb. rozh. s. I‑5797, body 22 a 23 a uvedená judikatura).
49 Podle popisu, který učinila žalobkyně přihlašované ochranné známky a který se jeví s ohledem na její zobrazení v bodě 2 výše jako správný, je uvedená ochranná známka charakterizována následujícími prvky:
– kovovým mezikružím;
– kovovým závěsem kolmým k mezikruží;
– dvěma proti sobě umístěnými polovinami mřížky z pletiva, sahajícími od mezikruží k závěsu;
– dvěma zploštěninami polovin mřížky proti sobě se sbíhajícími k vrcholku mřížky ve tvaru hyperbolických částečných elips.
50 I když žalobkyně souhlasí s odvolacím senátem, pokud jde o to, že první tři uvedené prvky rovněž charakterizují řadu jiných mřížek mikrofonu, tvrdí, že tvar mřížky mikrofonu tvořící přihlašovanou ochrannou známku se významným způsobem liší od tvaru běžných a tradičních mřížek mikrofonu z důvodu symetrických zploštěnin pletiva na obou stranách závěsu. Vzhledem k částečnému zkosení plochy zásadně válcovitého těla, má každá plocha nezvyklý tvar hyperbolických částečných elips, které jsou jasně viditelné v popředí, jakož i ze strany a tvoří „identifikační znak“ přihlašované ochranné známky. Žalobkyně uvádí, že odvolací senát nevzal tuto vlastnost v úvahu, a založil tedy své posouzení rozlišovací způsobilosti na neúplné analýze dotčené ochranné známky.
51 V tomto ohledu je nutné konstatovat, že odvolací senát ve svém popisu prvků tvořících přihlašovanou ochrannou známku, obsaženém v bodě 25 napadeného rozhodnutí, nezmínil zploštěniny pletiva. Nicméně z tohoto bodu rovněž vyplývá, že odvolací senát svůj závěr, podle něhož přihlašovaná ochranná známka postrádá jakýkoliv doplňkový prvek, který by ji učinil způsobilou k tomu, aby se vryla se do paměti, a k tomu, aby byla identifikována jako výrobek určitého podniku, založil na přezkumu písemností předložených průzkumovým referentem.
52 Analýza písemností ve spise odvolacího senátu přitom potvrzuje, že několik mřížek mikrofonu, které uvedl průzkumový referent, je charakterizováno zploštěninami pletiva, takže jejich plochy mají tvar „hyperbolických částečných elips“. Žalobkyně mimoto sama připouští, že mezi příklady uvedenými průzkumovým referentem byly mřížky mikrofonu „obdobného“ nebo „podobného“ tvaru. Ze spisu odvolacího senátu ostatně vyplývá, že opatření, která přijal ve vztahu k některým z těchto podniků, byla odůvodněna skutečností, že tyto podniky vyráběly nebo uváděly na trh mřížky mikrofonu, které měly design vykazující totožné vlastnosti nebo téměř totožné s vlastnostmi ochranné známky žalobkyně.
53 Soud se za těchto okolností domnívá, že neúplná povaha popisu prvků tvořících přihlašovanou ochrannou známku nezpochybňuje výše uvedený závěr odvolacího senátu. V každém případě je namístě připomenout, že podle struktury nařízení č. 40/94 může být zápis proveden pouze na základě a v mezích přihlášky k zápisu předložené OHIM přihlašovatelem. Z toho vyplývá, že popis přihlašované ochranné známky provedený odvolacím senátem není pro přezkum rozlišovací způsobilosti dotčeného tvaru relevantní, neboť předmětem přezkumu musí být pouze tvar zobrazený v bodě 2 výše [viz v tomto smyslu rozsudky Soudu ze dne 30. listopadu 2005, Almdudler-Limonade v. OHIM (Tvar limonádové láhve), T‑12/04, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 42, a ze dne 31. května 2006, De Waele v. OHIM (Tvar salámu), T‑15/05, Sb. rozh. s. II‑1511, bod 36].
54 Je přitom nutné zdůraznit, že kromě zploštěnin pletiva ve tvaru hyperbolických částečných elips žalobkyně neuvedla žádnou vlastnost tvaru tvořícího přihlašovanou ochrannou známku, která by sama nebo ve spojení s ostatními umožnila relevantní veřejnosti odlišit její výrobky od výrobků jiných podniků. Soud musí z toho učinit závěr, že případné rozdíly existující mezi tvarem tvořícím přihlašovanou ochrannou známku a mikrofony charakterizovanými zploštěninami pletiva ve tvaru hyperbolických částečných elips, které jsou obsaženy ve spisu odvolacího senátu, nejsou takové povahy, aby upoutaly pozornost relevantní veřejnosti jakožto údaj o původu dotčených výrobků. Krom toho, s přihlédnutím ke stupni podobnosti mezi přihlašovanou ochrannou známkou a ostatními analyzovanými tvary, není tento závěr zpochybněn tím, že relevantní veřejnost může během výběru dotčených výrobků projevovat vysokou úroveň pozornosti.
55 Krom toho skutečnost, že tvar mřížky mikrofonu tvořící přihlašovanou ochrannou známku neplní jako takový žádnou funkci, nemůže zpochybnit tento závěr. Jelikož relevantní veřejnost vnímá označení jako údaj o obchodním původu výrobku nebo služby, skutečnost, že toto označení plní, či neplní zároveň jinou funkci než funkci údaje o obchodním původu, například technickou funkci, nemá totiž dopad na její rozlišovací způsobilost [viz výše uvedený rozsudek Soudu Odstín oranžové barvy, bod 30].
56 Pokud jde o argument žalobkyně, podle kterého se přihlašovaná ochranná známka významně liší od mřížek běžných a tradičních mikrofonů, jež mají válcovité nebo kulovité tvary, je třeba konstatovat, že relevantní veřejnost, tak jak ji vymezil odvolací senát, která má zvláštní znalosti v dotčené oblasti, bude znát nejen běžné a tradiční tvary dotčených výrobků, ale rovněž tvary méně typické, které by se mohly laikovi jevit jako nezvyklé. Soud má přitom za to, že příklady uvedené ve spisu odvolacího senátu právně dostačujícím způsobem dokazují, že relevantní veřejnost je zvyklá na existenci mřížek mikrofonů, které mají tuto vlastnost, jež žalobkyně považuje za „identifikační znak“ přihlašované ochranné známky, a tedy že tento druh mřížek mikrofonu odpovídá normě nebo zvyklostem trhu.
57 Je však třeba poukázat na to, že žalobkyně napadá relevanci příkladů průzkumového referenta. Žalobkyně podotýká, že co se týče mikrofonů uváděných průzkumovým referentem, které měly mřížku obdobnou té, jejíž tvar tvoří přihlašovanou ochrannou známku, byli jejich výrobci donuceni upustit od jejich výroby a uvádění na trh, jak již vyložila před odvolacím senátem. Jelikož užívání zmíněná průzkumovým referentem již neexistují, nemohou již ohrozit rozlišovací způsobilost přihlašované ochranné známky.
58 Zaprvé má Soud v tomto ohledu za to, že skutková tvrzení žalobkyně nebyla právně dostačujícím způsobem prokázána. Jak totiž uvedl OHIM během jednání, z odůvodnění odvolání ani z jeho příloh nevyplývá, že by obranná opatření byla s ohledem na všechny tvary obdobné těm, které zmiňuje průzkumový referent, úspěšně přijata. Zvláště pokud jde o mikrofon Røde, zdá se, že obranná opatření byla přijata pouze ve vztahu k německému distributorovi jeho výrobků Kotec Music Electronic.
59 Zadruhé je namístě konstatovat, že ze spisu odvolacího senátu vyplývá, že žalobkyně přijala obranná opatření ve vztahu k některým obdobným tvarům až po datu podání přihlášky k zápisu. Za těchto podmínek by odmítnutí relevance těchto příkladů tvarů z toho důvodu, že konkurenti žalobkyně upustili od jejich užívání, mohlo vést k zápisu ochranné známky, která postrádala vnitřní rozlišovací způsobilost v okamžiku podání přihlášky. Takový výsledek přitom nelze připustit [viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 6. března 2003, DaimlerChrysler v. OHIM (Maska chladiče), T‑128/01, Recueil, s. II‑701, bod 41].
60 Zatřetí má Soud každopádně za to, že odvolací senát právem v bodě 29 napadeného rozhodnutí konstatoval, že chování ať již správně či nesprávně zvolené konkurenčními podniky, nemůže v projednávaném případě stačit k tomu, aby poskytlo přihlašované ochranné známce rozlišovací způsobilost.
61 Jak již bylo uvedeno výše, relevantní veřejnost je totiž již zvyklá na tvary obdobné tvaru, který tvoří přihlašovanou ochrannou známku, a právě z důvodu této zvyklosti postrádá přihlašovaná ochranná známka vnitřní rozlišovací způsobilost. Neexistuje přitom žádný důvod se domnívat, že okolnost, že konkurenční podniky byly donuceny upustit od výroby nebo uvádění na trh výrobků, které mají tvar obdobný tvaru tvořícímu přihlašovanou ochrannou známku, vyvolala náhlou změnu normy nebo zvyklostí odvětví.
62 Je namístě dodat, že relevance příkladů obdobných tvarů pro účely přezkumu rozlišovací způsobilosti přihlašované ochranné známky ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 nemůže být popírána z důvodu, že na chování třetích osob vyrábějících nebo uvádějících na trh výrobky, které mají tyto tvary, se mohou případně uplatnit vnitrostátní právní předpisy týkající se nekalé soutěže (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Tvar limonádové láhve, bod 51) nebo právo ochranných známek. Je třeba poznamenat, že režim ochranných známek Společenství je totiž samostatným systémem tvořeným souborem pravidel a sledujícím cíle, které jsou mu vlastní, a jeho použití je nezávislé na jakémkoli vnitrostátním systému. Způsobilost označení k zápisu jako ochranné známky Společenství musí být tedy posuzována pouze na základě relevantní právní úpravy Společenství [rozsudky Soudu ze dne 7. února 2002, Mag Instrument v. OHIM (Tvar kapesních svítilen), T‑88/00, Recueil, s. II‑467, bod 41, a výše uvedený rozsudek Tvar bílé průhledné nádoby, bod 45]. Žalobkyně ostatně neprokázala, že tvary, které uváděl průzkumový referent, neodrážejí normu nebo skutečné zvyklosti dotčeného odvětví.
63 Za těchto podmínek nemůže být relevance příkladů uvedených průzkumovým referentem pro účely přezkumu rozlišovací způsobilosti přihlašované ochranné známky zpochybněna.
64 Krom toho, pokud jde o důkazy směřující k prokázání znamenitosti designu dotčeného tvaru, je namístě připomenout, že okolnost, že výrobky mají kvalitní design, nutně neznamená, že ochranná známka tvořená trojrozměrným tvarem těchto výrobků umožňuje odlišit ab initio tyto výrobky od výrobků jiných podniků ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 (výše uvedený rozsudek Mag Instrument v. OHIM, bod 68). Odvolací senát měl tudíž správně za to, že je možné, že spotřebitelé vnímají design přihlašované ochranné známky jako estetický, ale že je nepravděpodobné, že v něm spatřují odkaz na původ výrobků (bod 25 napadeného rozhodnutí).
65 Mimoto je namístě odmítnout argument předložený žalobkyní poprvé na jednání, aniž by bylo nutné přezkoumávat jeho přípustnost, podle něhož se odvolací senát v bodě 22 napadeného rozhodnutí nesprávně odvolával na bod 36 rozsudku SAT.2 zrušeného Soudním dvorem (viz bod 25 výše). Z napadeného rozhodnutí totiž vyplývá, že odvolací senát dospěl k závěru o nedostatku rozlišovací způsobilosti přihlašované ochranné známky z důvodu, že tato ochranná známka se nemůže jen díky svému tvaru vrýt do paměti relevantní veřejnosti a být identifikována nikoliv jako jakýkoliv tvar mřížky mikrofonu, ale jako výrobek určitého podniku (bod 25 napadeného rozhodnutí). Odvolací senát se tudíž neopíral o úvahy uvedené v bodě 36 rozsudku SAT.2, ale snažil se určit, zda přihlašovaná ochranná známka umožňuje relevantní veřejnosti odlišit výrobky žalobkyně od výrobků, které mají jiný původ. Nehledě na úvahy uvedené v bodech 22 a 27 napadeného rozhodnutí, odvolací senát tedy opřel své rozhodnutí o správné uplatnění relevantních kritérií, v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 32 výše.
66 Nakonec je namístě rovněž zamítnout návrh na přijetí organizačních procesních opatření a provedení důkazů (viz bod 11 výše). V tomto ohledu je třeba připomenout, že posouzení užitečnosti takových opatření přísluší Soudu (rozsudek Soudního dvora ze dne 2. října 2003, Corus UK v. Komise, C‑199/99 P, Recueil, s. I‑11177, bod 67, a rozsudek Soudu ze dne 20. března 1991, Pérez-Mínguez Casariego v. Komise, T‑1/90, Recueil, s. II‑143, bod 94). V projednávaném případě má přitom Soud za to, že je dostatečně obeznámen s celým řízením, neboť spis odvolacího senátu obsahuje, jak vyplývá z předcházejících úvah, dostatečné údaje pro prokázání opodstatněnosti důvodu pro zamítnutí shledaného na základě čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94.
67 Vzhledem k výše uvedenému musí být žaloba zamítnuta.
K nákladům řízení
68 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl ve věci úspěch, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že OHIM požadoval náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je namístě posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
SOUD (první senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Georg Neumann GmbH se ukládá náhrada nákladů řízení.
Cooke | García-Valdecasas | Labucka |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 12. září 2007.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |