Věc T‑466/14,

Španělské království

v.

Evropská komise

„Celní unie – Dovoz výrobků z tuňáka ze Salvadoru – Dodatečné vybrání dovozního cla – Žádost o nevybrání dovozního cla – Článek 220 odst. 2 písm. b) a článek 236 nařízení (EHS) č. 2913/92 – Právo na řádnou správu v rámci článku 872a nařízení (EHS) č. 2454/93 – Chyba ze strany příslušných orgánů, kterou nebylo možno rozumným způsobem zjistit“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (pátého senátu) ze dne 15. prosince 2016

1.      Právo Evropské unie – Zásady – Právo na obhajobu – Právo být vyslechnut – Povinnost vnitrostátních správních orgánů dodržovat uvedené zásady v rámci řízení o výběru cla – Rozsah

(Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 2, články 47 a 48; nařízení Komise č. 2454/93, články 872, 872a a 873)

2.      Vlastní zdroje Evropské unie – Vybrání dovozního nebo vývozního cla po propuštění zboží – Podmínky nezapočítání dovozního cla uvedené v čl. 220 odst. 2 písm. b) nařízení č. 2913/92 – Kumulativní charakter

[Nařízení Rady č. 2913/92, ve znění nařízení č. 2700/2000, čl. 220 odst. 2 písm. b)]

3.      Soudní řízení – Předložení nových žalobních důvodů v průběhu řízení – Žalobní důvod vznesený poprvé až ve fázi repliky – Nepřípustnost

[Jednací řád Tribunálu, čl. 76 písm. d) a čl. 84 odst. 1)]

4.      Vlastní zdroje Evropské unie – Vybrání dovozního nebo vývozního cla po propuštění zboží – Podmínky nezapočítání dovozního cla uvedené v čl. 220 odst. 2 písm. b) nařízení č. 2913/92 – Chyba orgánu, kterou osoba povinná zaplatit clo „nemohla rozumným způsobem zjistit“ – Chyby v osvědčení o původu zboží na „tiskopise A“ – Kritéria pro posouzení

[Nařízení Rady č. 2913/92, ve znění nařízení č. 2700/2000, čl. 220 odst. 2 písm. b)]

5.      Vlastní zdroje Evropské unie – Vybrání dovozního nebo vývozního cla po propuštění zboží – Podmínky nezapočítání dovozního cla uvedené v čl. 220 odst. 2 písm. b) nařízení č. 2913/92 – Kritéria pro posouzení

[Nařízení Rady č. 2913/92, ve znění nařízení č. 2700/2000, čl. 220 odst. 2 písm. b)]

6.      Vlastní zdroje Evropské unie – Vybrání dovozního nebo vývozního cla po propuštění zboží – Podmínky nezapočítání dovozního cla uvedené v čl. 220 odst. 2 písm. b) nařízení č. 2913/92 – Dobrá víra osoby povinné zaplatit clo – Pojem – Spojitost s podmínkou týkající se nevědomosti o chybě, jíž se dopustily celní orgány

[Nařízení Rady č. 2913/92, ve znění nařízení č. 2700/2000, čl. 220 odst. 2 písm. b)]

7.      Vlastní zdroje Evropské unie – Vybrání dovozního nebo vývozního cla po propuštění zboží – Podmínky nezapočítání dovozního cla uvedené v čl. 220 odst. 2 písm. b) nařízení č. 2913/92 – Dodržení platných právních předpisů týkajících se celního prohlášení – Dosah

[Nařízení Rady č. 2913/92, ve znění nařízení č. 2700/2000, čl. 220 odst. 2 písm. b)]

8.      Vlastní zdroje Evropské unie – Vybrání dovozního nebo vývozního cla po propuštění zboží – Podmínky nezapočítání dovozního cla uvedené v čl. 220 odst. 2 písm. b) nařízení č. 2913/92 – Chyba orgánu, kterou osoba povinná zaplatit clo „nemohla rozumným způsobem zjistit“ – Kritéria pro posouzení

[Nařízení Rady č. 2913/92, ve znění nařízení č. 2700/2000, čl. 220 odst. 2 písm. b)]

9.      Vlastní zdroje Evropské unie – Vybrání dovozního nebo vývozního cla po propuštění zboží – Podmínky nezapočítání dovozního cla uvedené v čl. 220 odst. 2 písm. b) nařízení č. 2913/92 – Povinnost poskytnout příslušným celním orgánům všechny nezbytné informace stanovené unijními předpisy a vnitrostátními předpisy

(Nařízení Rady č. 2913/92, ve znění nařízení č. 2700/2000, článek 84)

1.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 39–42)

2.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 47–50, 124)

3.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 71–73)

4.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 79–81, 86)

5.      Článek 220 odst. 2 písm. b) druhý až pátý pododstavec nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, zavádí zvláštní pravidla, podle kterých se dlužné dovozní clo dodatečně nezaúčtuje, pokud byl preferenční status zboží zjištěn na základě systému správní spolupráce s orgány třetí země.

V tomto ohledu musí být žádost o neprovedení dodatečného výběru dovozního cla posuzována z hlediska čl. 220 odst. 2 písm. b) druhého až pátého pododstavce celního kodexu Společenství.

Nicméně při posuzování uvedené žádosti musí být rovněž přihlédnuto k ustanovením čl. 220 odst. 2 písm. b) prvního pododstavce uvedeného kodexu, a tudíž v něm stanoveným kumulativním podmínkám, které musí být splněny vedle podmínky týkající se přiměřené zjistitelnosti chyby, jíž se dopustily příslušné orgány, tj. že dlužník byl v dobré víře a dodržel všechna ustanovení platných předpisů.

(viz body 106, 107)

6.      Pokud jde o podmínku týkající se dobré víry dlužníka stanovenou v čl. 220 odst. 2 písm. b) prvním pododstavci nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, ze čtvrtého pododstavce tohoto ustanovení vyplývá, že se dlužník může odvolat na dobrou víru, pokud je schopen prokázat, že v období dotyčných obchodních operací jednal s náležitou péčí, aby zajistil splnění všech podmínek pro preferenční zacházení.

Podmínka týkající se dobré víry hospodářského subjektu a podmínka týkající se nevědomosti o chybě, jíž se dopustily celní orgány, však vykazují určitou spojitost. Otázka, zda daný subjekt jednal v dobré víře, vyžaduje zejména určení, zda tento subjekt nemohl chybu, které se dopustily příslušné orgány, rozumným způsobem zjistit.

V tomto ohledu musí být bod 11 odůvodnění nařízení č. 2700/2000, kterým se mění nařízení č. 2913/92, vykládán tak, že představuje indicii v tom smyslu, že dobrá víra dlužníka musí být posuzována tehdy, když chyba, jíž se dopustily orgány třetí země, vedla k vydání nesprávného osvědčení, bez ohledu na původ této chyby, na to, zda je přičitatelná těmto orgánům nebo zda byla vyvolána nesprávným popisem skutečností podaným vývozcem.

(viz body 108, 110, 112, 118, 122)

7.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 125)

8.      Chyba ze strany příslušných orgánů musí být takové povahy, že ji osoba povinná zaplatit clo jednající v dobré víře nemohla rozumným způsobem zjistit, navzdory své profesní zkušenosti a náležité péči, kterou musela vynaložit. Je zajisté pravda, že profesní zkušenost sama o sobě nevylučuje dobrou víru hospodářského subjektu nebo nezjistitelnost chyby. Od zkušeného profesionála však lze očekávat, že věnuje zvýšenou pozornost administrativním a věcným náležitostem, jejichž posouzení spadá do běžného rámce jeho činností, zejména že může snadněji konstatovat jakoukoli odchylku od správné běžné praxe. Pokud jde o náležitou péči, je na hospodářském subjektu, který má pochybnosti, aby se informoval a opatřil si všechna možná vysvětlení, aby uvedená ustanovení neporušil.

V tomto ohledu je nesporné, že podmínka týkající se nezjistitelnosti chyby, které se dopustily příslušné orgány, je do určité míry spojena s otázkou dobré víry dlužníka. Nelze však připustit, že to, že chyba je považována za rozumným způsobem nezjistitelnou, což je zjištění plynoucí z uplatnění pravidla obsaženého v čl. 220 odst. 2 písm. b) druhém pododstavci nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, jež bylo vloženo nařízením č. 2700/2000, vede automaticky a nezbytně k tomu, že dobrá víra dlužníka je shledána.

(viz body 131, 133, 134, 143)

9.      Deklarant je povinen poskytnout příslušným celním orgánům všechny nezbytné informace stanovené unijními předpisy a vnitrostátními předpisy, které je popřípadě doplňují nebo provádějí s ohledem na celní zacházení požadované pro dotčené zboží.

Tato povinnost však nemůže zacházet nad rámec informací, o kterých deklarant může přiměřeným způsobem vědět nebo je získat, takže stačí, že takové informace, byť jsou nesprávné, byly poskytnuty v dobré víře.

(viz body 176, 177)