Věc T-386/04
Eridania Sadam SpA a další
v.
Komise Evropských společenství
„Společná organizace trhů v odvětví cukru – Cenový režim – Regionalizace – Deficitní oblasti – Klasifikace Itálie – Hospodářský rok 2004/2005 – Nařízení (ES) č. 1216/2004 – Žaloba na neplatnost – Fyzické a právnické osoby – Nepřípustnost“
Shrnutí usnesení
1. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty, které se jich bezprostředně a osobně dotýkají – Předpis, kterým se stanoví pro jeden hospodářský rok odvozená intervenční cena bílého cukru pro všechny oblasti Itálie – Žaloba italských výrobců cukru – Nepřípustnost
[Čl. 230 čtvrtý pododstavec ES; nařízení Komise č. 1216/2004, čl. 1 písm. d)]
2. Evropská Společenství – Soudní přezkum legality aktů orgánů Společenství – Akty s obecnou působností – Nutnost, aby se fyzické nebo právnické osoby ubíraly cestou námitky protiprávnosti nebo žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce směřující k posouzení platnosti – Povinnost vnitrostátních soudů uplatňovat vnitrostátní procesní právo tak, aby bylo umožněno zpochybnit legalitu aktů Společenství s obecnou působností – Podání žaloby na neplatnost k soudu Společenství v případě nepřekonatelných překážek na úrovni vnitrostátního procesního práva – Vyloučení
(Článek 10 ES, čl. 230 čtvrtý pododstavec ES, článek 234 ES a článek 241 ES)
3. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty, které se jich bezprostředně a osobně dotýkají – Výklad contra legem podmínky spočívající v nutnosti být osobně dotčen – Nepřípustnost
(Čl. 230 čtvrtý pododstavec ES; článek 48 EU)
4. Námitka protiprávnosti – Incidenční charakter – Nepřípustná hlavní žaloba – Nepřípustnost námitky
(Článek 241 ES)
1. Fyzická nebo právnická osoba může tvrdit, že je osobně dotčena aktem, který není rozhodnutím, jehož by byla adresátem, pouze tehdy, pokud je takovým aktem zasažena z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ni zvláštní, nebo faktické situace, která ji vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, a tím ji individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát rozhodnutí.
V tomto ohledu nejsou italští výrobci cukru osobně dotčeni čl. 1 písm. d) nařízení č. 1216/2004, kterým se pro hospodářský rok 2004/2005 stanoví odvozená intervenční cena bílého cukru pro všechny oblasti Itálie.
Aby byly totiž určité hospodářské subjekty považovány za tímto aktem bezprostředně dotčené, nepostačuje, že jsou aktem hospodářsky více zasaženy než jejich konkurenti. Z toho vyplývá, že žalobkyněmi dovolávaná škoda vyplývající z kombinovaného účinku zvýšení ceny cukrové řepy v Itálii v návaznosti na použití odvozené intervenční ceny a snížení ceny cukru v této zemi, vyvolaného rostoucím dovozem cukru původem z balkánských zemí, i za předpokladu, že by byla prokázána, nemůže být sama o sobě způsobilá žalobkyně individualizovat ve vztahu k ostatním hospodářským subjektům v odvětví.
(viz body 33–36)
2. Smlouva jednak ve svých článcích 230 ES a 241 ES, a jednak v článku 234 ES stanovila ucelený systém procesních prostředků a řízení určených k zajištění přezkumu legality aktů orgánů s tím, že jej svěřila soudci Společenství. Jelikož fyzické a právnické osoby nemohou v tomto systému z důvodu podmínek přípustnosti uvedených v čl. 230 čtvrtém pododstavci ES přímo napadnout akty Společenství s obecnou působností, mají možnost uplatnit neplatnost takových aktů podle okolností buďto procesní námitkou na základě článku 241 ES u soudu Společenství, nebo u vnitrostátního soudu a přimět tento vnitrostátní soud, který není sám příslušný k určení neplatnosti uvedených aktů, aby se obrátil na Soudní dvůr prostřednictvím předběžných otázek .
Členským státům tak přísluší, aby zavedly ucelený systém procesních prostředků a řízení, umožňující zajistit dodržování práva na účinnou soudní ochranu .
V rámci toho jsou v souladu se zásadou loajální spolupráce vyjádřenou v článku 10 ES vnitrostátní soudy povinny v co největším možném rozsahu vykládat a uplatňovat vnitrostátní procesní pravidla upravující podání žaloby takovým způsobem, který umožňuje fyzickým a právnickým osobám napadnout soudní cestou legalitu všech rozhodnutí a jiných vnitrostátních opatření týkajících se použití obecně závazného aktu Společenství vůči nim tím, že budou namítat neplatnost tohoto aktu
Žaloba na neplatnost podaná k soudu Společenství nemůže být přístupná jednotlivci, který napadá takový akt s obecnou působností, jako je nařízení, které jej neindividualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát rozhodnutí, dokonce i za předpokladu, že by po konkrétním přezkoumání vnitrostátního procesního práva uvedeným soudem mohlo být prokázáno, že toto právo neopravňuje jednotlivce k podání žaloby, jež by mu umožnila zpochybnit platnost napadeného aktu Společenství. Takový systém procesních prostředků by totiž vyžadoval v každém konkrétním případě, aby soud Společenství přezkoumal a vyložil vnitrostátní procesní právo, což přesahuje jeho pravomoc v rámci přezkumu legality aktů Společenství.
Vzhledem k tomu nemůže být žaloba na neplatnost před soudem Společenství v žádném případě přístupná, dokonce ani za předpokladu, že by se ukázalo, že vnitrostátní procesní právo umožňuje jednotlivci, aby zpochybnil platnost napadeného aktu Společenství až po jeho porušení
V tomto ohledu skutečnost, že se napadené nařízení použije bezprostředně bez zásahu vnitrostátních orgánů, neznamená sama o sobě, že tímto nařízením bezprostředně dotčený hospodářský subjekt může zpochybnit platnost uvedeného nařízení až po jeho porušení. Nemůže být totiž vyloučeno, že vnitrostátní právní systém umožňuje jednotlivci bezprostředně dotčenému obecným právním aktem vnitrostátního práva, který nemůže být přímo napaden žalobou, aby požádal vnitrostátní orgány o vydání opatření, jež se vztahuje k uvedenému aktu a jež může být zpochybněno před vnitrostátním soudem, umožňujícího tomuto jednotlivci, aby dotčený akt zpochybnil nepřímo. Stejně tak nemůže být vyloučeno ani to, že vnitrostátní právní systém umožňuje hospodářskému subjektu bezprostředně dotčenému napadeným nařízením, aby požádal vnitrostátní orgány o vydání aktu, jenž se vztahuje k tomuto nařízení a jenž může být zpochybněn před vnitrostátním soudem, umožňujícího takovému hospodářskému subjektu, aby dotčené nařízení zpochybnil nepřímo.
(viz body 39–44)
3. Ačkoli je pravda, že podmínka, podle níž může fyzická nebo právnická osoba podat žalobu proti nařízení pouze tehdy, je-li dotčena nikoli pouze bezprostředně, ale také osobně, musí být vykládána s ohledem na zásadu účinné soudní ochrany a při zohlednění různých okolností, jež mají takovou povahu, že žalobce individualizují, nemůže takový výklad vést k vyloučení dotčené podmínky, která je výslovně stanovena ve Smlouvě, aniž by byly překročeny pravomoci svěřené Smlouvou soudům Společenství, přičemž změnit v současné době platný systém náleží členským státům jednajícím v souladu s čl. 48 EU.
(viz bod 47)
4. Možnost daná článkem 241 ES dovolávat se nepoužitelnosti nařízení nebo aktu s obecnou působností, který představuje základ napadeného prováděcího aktu, není samostatným právem podat žalobu a může být vykonávána pouze cestou procesní námitky. V případě neexistence práva na podání hlavní žaloby se nelze uvedeného článku 241 ES dovolávat.
(viz bod 51)