Kasační opravný prostředek podaný dne 26. února 2024 BdM Banca SpA, nyní Banca Popolare di Bari SpA, proti rozsudku Tribunálu (čtvrtého rozšířeného senátu) ze dne 20. prosince 2023 ve věci T 415/21, Banca Popolare di Bari v. Komise
(Věc C-145/24 P)
Jednací jazyk: italština
Účastníci řízení
Navrhovatelka: BdM Banca SpA, nyní Banca Popolare di Bari SpA (zástupci: A. Zoppini, D. Gallo, G. Parisi, advokáti)
Další účastnice řízení: Evropská komise
Návrhová žádání
Navrhovatelka navrhuje, aby Soudní dvůr:
(i) zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 20. prosince 2023 ve věci T-415/21, EU:T:2023:833, v rozsahu, v němž Tribunál:
a) prohlásil žalobu za nepřípustnou, pokud jde o újmu spojenou se snížením počtu zaměstnanců;
b) nespatřoval v protiprávním jednání Komise dostatečně závažné porušení;
c) nerozhodl o existenci škody vzniklé Bance ani o jejím vyčíslení a dospěl k závěru, že neexistuje příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním Komise a škodou způsobenou Bance;
(ii) v důsledku toho na základě článku 61 statutu Soudního dvora Evropské unie:
a) vydal konečné rozhodnutí ve věci a ze všech důvodů uvedených ve vyjádřeních předložených v prvním stupni, a to i z hlediska existence újmy a jejího vyčíslení, uložil Unii zastoupené Komisí povinnost zaplatit navrhovatelce částku 203,3 milionu eur jako náhradu majetkové újmy, jakož i přiměřenou částku jako náhradu nemajetkové újmy způsobené rozhodnutím, která má být vypočtena ex æquo et bono, spolu s náklady řízení v obou stupních;
b) podpůrně vrátil věc Tribunálu, aby rozhodl o návrhu podaném navrhovatelkou.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu svého kasačního opravného prostředku navrhovatelka uplatňuje následující důvody.
I Porušení čl. 46 odst. 1 druhé věty statutu Soudního dvora Evropské unie v rozsahu, v němž Tribunál rozhodl, že žaloba je nepřípustná, pokud jde o újmu spojenou se snížením počtu zaměstnanců. Tribunál konkrétně nesprávně použil toto ustanovení, jelikož příčina škody, které se dovolává společnost BDM Banca SpA, zjevně nemohla být považována za projevenou okamžitě, neboť se projevila až v průběhu času v závislosti na konkrétním snížení počtu zaměstnanců úvěrové instituce.
II Porušení čl. 340 odst. 2 SFEU tím, že Tribunál nezjistil v protiprávním jednání Komise dostatečně závažné porušení. Tribunál měl zejména poukázat na neexistenci jakéhokoli prostoru pro uvážení Komise, pokud jde o použití čl. 107 odst. 1 SFEU, a v důsledku toho konstatovat a dospět k závěru o existenci „dostatečně závažného porušení“ tohoto ustanovení ze strany Komise. V každém případě Tribunál nemohl použít jako kritérium pro posouzení existence dostatečně závažného porušení skutkovou a právní složitost věci, která je předmětem rozhodnutí1 , zaprvé proto, že kritérium týkající se této složitosti je ustálené samotnou judikaturou při přezkumu opravného prostředku proti rozhodnutím Komise, ačkoli je sporné, že by mohlo být použito v žalobě na určení mimosmluvní odpovědnosti, a skutečně se nezdá, že by jej Soudní dvůr v této souvislosti někdy použil. Zadruhé a především, pokud by bylo možné souhlasit s přenesením takového odůvodnění i v rámci žaloby na určení mimosmluvní odpovědnosti, je třeba zdůraznit, že tato údajná složitost byla vyloučena nejprve Tribunálem v jeho rozsudku ze dne 19. března 2019 a poté Soudním dvorem v rozsudku ze dne 2. března 2021.
III Porušení čl. 340 odst. 2 SFEU, čl. 91 písm. e) a článku 96 jednacího řádu Tribunálu v rozsahu, v němž Tribunál dospěl k závěru o neexistenci příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním Komise a újmou způsobenou BDM Banca SpA. Konkrétně Tribunál tím, že vyloučil existenci příčinné souvislosti z důvodu, že BDM Banca SpA údajně nerozlišovala své zákazníky od zákazníků společnosti Tercas, porušil čl. 340 odst. 2 SFEU, jelikož tato okolnost není v projednávané věci relevantní, jelikož zákazníci jedné banky nemohou být v důsledku začlenění banky Tercas do BDM Banca SpA (v té době Banca Popolare di Bari) odlišeni od zákazníků druhé. Kromě toho Tribunál nesprávně použil článek 340 SFEU, když měl za to, že platba dobrovolného zásahu FITD ve prospěch banky Tercas byla okolností, která mohla přerušit příčinnou souvislost, neboť z pohledu zákazníka společnosti BDM Banca SpA se nakonec přijaté záložní řešení jevilo mnohem složitější než scénář zamýšlený předchozím průmyslovým plánem, a tudíž situace, která skutečně vznikla, a to i po široké mediální odezvě, vytvořila ohledně BDM Banca SpA dojem stavu nejistoty, pokud jde o pozitivní výsledek integrace společností Tercas a Caripe a obecněji o schopnost BDM Banca SpA sledovat své strategické cíle v situaci hospodářské a majetkové rovnováhy, jak byly přiloženy a zdokumentovány v průběhu řízení v prvním stupni samotnou BDM Banca SpA. Dále Tribunál vyvodil nesprávné závěry ze svého dřívějšího rozsudku ve věci Fondazione Cassa di Risparmio di Pesaro, v níž se totiž jednalo o situaci, ve které se Komise omezila na otázku existence podpory, ale nepřijala žádné rozhodnutí, zatímco v této věci Komise přijala závazné rozhodnutí. Tribunál se dále mýlil, když uvedl, že existují jiné faktory než rozhodnutí, které přispěly ke vzniku újmy utrpěné společností BDM Banca SpA, jelikož existence jiných událostí, které mohly přispět ke vzniku újmy tvrzené BDM Banca SpA, neruší odpovědnost Komise a neoslabuje existenci příčinné souvislosti, přičemž může nanejvýš ovlivnit vyčíslení náhrady újmy. Konečně navrhovatelka tvrdí, že závěr Tribunálu, že odborné zprávy předložené navrhovatelkou jsou značně nespolehlivé, protože vycházely z informací poskytnutých BDM Banca SpA, není opodstatněný, jelikož vzhledem k nepředložení několika důkazů ze strany Komise a vzhledem k tomu, že nenařídil vypracování znaleckého posudku, jak stanoví jednací řád, je zjevné, že Tribunál měl vycházet z odborné zprávy předložené navrhovatelkou.
____________
1 Rozhodnutí Komise (EU) 2016/1208 ze dne 23. prosince 2015 o státní podpoře SA.39451 (2015/C) (ex 2015/NN), kterou poskytla Itálie ve prospěch společnosti Banca Tercas (Úř. věst. 2016, L 203, s. 1).