Žaloba podaná dne 29. dubna 2020 – Watson v. Parlament

(Věc T-245/20)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Graham R. Watson (Edinburgh, Spojené království) (zástupci: A. Schmitt a A. Grosjean, advokáti)

Žalovaný: Evropský parlament

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

rozhodl, že žaloba je přípustná,

v případě potřeby, v rámci organizačních procesních opatření nebo dokazování v projednávané věci, uložil Evropskému parlamentu předložit stanoviska právní služby Parlamentu, která byla vydána 16. července a 3. prosince 2018, bez ohledu na přesná data, ale každopádně před přijetím rozhodnutí přijatého předsednictvem Parlamentu dne 10. prosince 2018, kterým se mění prováděcí opatření statutu poslanců Evropského parlamentu (Úř. věst. 2018, C 466, s. 8),

zrušil napadené individuální rozhodnutí, oznámené žalobci oddělením pro platy a sociální nároky poslanců při generálním ředitelství Evropského parlamentu ohledně nároků žalobce na doplňkový (dobrovolný) důchod, a to na základě článku 263 SFEU, jelikož dané rozhodnutí provedlo zvýšení věku žalobce pro čerpání doplňkového (dobrovolného) důchodu z 63 na 65 let k 1. lednu 2019, tak jak o něm bylo rozhodnuto výše uvedeným rozhodnutím předsednictva Parlamentu ze dne 10. prosince 2018,

zrušil výše uvedené rozhodnutí předsednictva Parlamentu nebo rozhodl o jeho nepoužitelnosti, a to na základě článku 277 SFEU, v rozsahu, v němž mění článek 76 prováděcích opatření statutu, konkrétněji v rozsahu, v němž k 1. lednu 2019 zvyšuje věk pro čerpání doplňkového (dobrovolného) důchodu,

uložil Parlamentu náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu své žaloby předkládá žalobce pět žalobních důvodů.

První žalobní důvod vychází z nepříslušnosti ratione materiae předsednictva:

rozhodnutí předsednictva ze dne 10. prosince 2018 (dále jen „rozhodnutí předsednictva“) bylo přijato v rozporu se statutem poslanců Evropského parlamentu přijatým rozhodnutím Evropského parlamentu ze dne 28. září 2005, 2005/684/ES, Euratom (Úř. věst. 2005, L 262, s. 1) (dále jen „statut“). Rozhodnutí předsednictva je v rozporu zejména s ustanoveními článku 27 statutu, který ukládá zachování „nabytých práv“ a „budoucích nároků“,

a dále rozhodnutí předsednictva vytváří daň zavedením zvláštního odvodu ve výši 5 % nominální výše důchodu, přestože vytvoření daně dle článku 223 odst. 2 SFEU do pravomoci předsednictva nespadá.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení podstatných formálních náležitostí:

předsednictvo přijalo své rozhodnutí při porušení pravidel zakotvených v článku 223 SFEU,

a dále je rozhodnutí předsednictva nedostatečně odůvodněno a porušuje tak povinnost uvést odůvodnění, stanovenou v čl. 296 druhém pododstavci SFEU a čl. 41 odst. 2 písm. c) Listiny základních práv Evropské unie.

Třetí žalobní důvod vychází z porušení nabytých práv a budoucích nároků a zásady legitimního očekávání:

rozhodnutí předsednictva porušuje nabytá práva a budoucí nároky plynoucí z obecných právních zásad a ze statutu, který výslovně ukládá, aby zůstaly zachovány „v plném rozsahu“ (článek 27),

a dále rozhodnutí předsednictva porušuje zásadu legitimního očekávání.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení zásady proporcionality a zásad rovného zacházení a nediskriminace:

zásahy do práv žalobce jsou nepřiměřené k cílům sledovaným rozhodnutím předsednictva,

a dále musí být rozhodnutí předsednictva prohlášeno za nepoužitelné z důvodu porušení zásad rovného zacházení a nediskriminace.

Pátý žalobní důvod vychází z porušení zásady právní jistoty a absence přechodných opatření:

rozhodnutí předsednictva porušuje zásadu právní jistoty, jelikož se k němu protiprávně váže zpětná účinnost,

a dále rozhodnutí předsednictva porušuje zásadu právní jistoty tím, že opomenulo stanovit přechodná opatření.

____________