(Věc T‑745/18)
(zveřejnění formou výňatků)
Covestro Deutschland AG
v.
Evropská komise
Rozsudek Tribunálu (třetího senátu) ze dne 6. října 2021
„Státní podpory – Režim podpor zavedený Německem ve prospěch některých velkých spotřebitelů elektřiny – Osvobození od síťových poplatků v období 2012‑2013 – Rozhodnutí, kterým se prohlašuje režim podpor za neslučitelný s vnitřním trhem a protiprávní a nařizuje navrácení vyplacených podpor – Žaloba na neplatnost – Lhůta k podání žaloby – Přípustnost – Pojem podpory – Státní prostředky – Rovné zacházení – Legitimní očekávání“
1. Žaloba na neplatnost – Lhůty – Počátek – Datum zveřejnění – Datum, kdy se žalobkyně o aktu dozvěděla – Podpůrná povaha – Akty, které jsou podle ustálené praxe orgánu zveřejněny v Úředním věstníku
(Článek 263 odst. 4 SFEU)
(viz body 36-44)
2. Podpory poskytované státy – Pojem – Posouzení podle kritéria soukromého investora – Posouzení s ohledem na všechny relevantní okolnosti sporné operace a její kontext – Opatření přijaté členským státem v postavení veřejné moci
(Článek 107 odst. 1 SFEU)
(viz body 50-54, 61-63)
3. Podpory poskytované státy – Pojem – Podpory pocházející ze státních prostředků – Pojem státní prostředky – Osvobození od síťových poplatků pro velké spotřebitele energie – Vyrovnání ztrát příjmů provozovatelů soustavy zavedením příplatku vybíraného od konečných spotřebitelů nebo dodavatelů elektřiny – Zahrnutí – Podmínky – Odvod srovnatelný s parafiskálním poplatkem – Existence státní kontroly nad celým mechanismem výběru příplatku a přidělování vzniklých finančních prostředků
(Článek 107 odst. 1 SFEU)
(viz body 85-97, 109-148)
4. Podpory poskytované státy – Zákaz – Odchylky – Podpory, které lze považovat za slučitelné s vnitřním trhem – Podpory určené k nápravě vážného narušení hospodářství členského státu – Posuzovací pravomoc Komise – Soudní přezkum – Meze – Důkazní břemeno náležející členskému státu
[Článek 107 odst. 1 a odst. 3 písm. b) SFEU]
(viz body 152-166)
5. Podpory poskytované státy – Zákaz – Odchylky – Podpory, které lze považovat za slučitelné s vnitřním trhem – Posouzení z hlediska čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU – Kritéria
[Článek 107 odst. 1 a odst. 3 písm. b) SFEU]
(viz body 169-191)
6. Podpory poskytované státy – Navrácení protiprávní podpory – Porušení zásady zákazu diskriminace – Neexistence
(viz body 194-210)
7. Podpory poskytované státy – Navrácení protiprávní podpory – Podpora poskytnutá v rozporu s procesními pravidly dle článku 108 SFEU – Případné legitimní očekávání příjemců – Neexistence kromě výjimečných okolností
(viz body 213-219)
Shrnutí
Od roku 2011 poskytla Spolková republika Německo některým velkým spotřebitelům energie úplné osvobození od síťových poplatků (dále jen „sporné osvobození“). Náklady spojené s tímto osvobozením měli nést provozovatelé přepravních soustav.
Za účelem vyrovnání ztráty příjmů způsobené sporným osvobozením zavedla Bundesnetzagentur (BNetzA, spolková agentura pro sítě, Německo) rozhodnutím ze dne 14. prosince 2011 (dále jen „rozhodnutí BNetzA z roku 2011“) mechanismus financování, který vstoupil v platnost v roce 2012. Podle tohoto mechanismu provozovatelé distribuční soustavy vybírali od konečných spotřebitelů nebo dodavatelů elektřiny příplatek (dále jen „sporný příplatek“), jehož částka se převáděla provozovatelům přenosové soustavy.
Výše příplatku byla stanovena každý rok na základě metody stanovené BNetzA. Částku týkající se roku 2012, prvního roku provádění systému, stanovila přímo BNetzA jako paušální poplatek. Mimoto vzhledem k tomu, že se tento mechanismus neuplatňoval na náklady sporného osvobození za rok 2011, musel každý provozovatel přenosové a distribuční soustavy v závislosti na úrovni soustavy, ke které byli příjemci připojeni, nést ztráty související s uvedeným osvobozením v tomto roce.
Vzhledem k tomu, že sporné osvobození bylo následně prohlášeno za absolutně neplatné německými soudními rozhodnutími, bylo toto osvobození zrušeno od 1. ledna 2014.
Rozhodnutím ze dne 28. května 2018(1)(dále jen „napadené rozhodnutí“) Komise, ke které bylo podáno několik stížností, konstatovala, že Spolková republika Německo v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 protiprávně poskytla státní podpory ve formě sporného osvobození, což umožnilo velkým spotřebitelům energie vyhnout se síťovým poplatkům.
Společnost Covestro Deutschland AG (dále jen „žalobkyně“) podala proti napadenému rozhodnutí žalobu na neplatnost. Tribunál, který prohlásil tuto žalobu za přípustnou, ji zamítl a potvrdil zejména státní povahu prostředků vytvořených sporným příplatkem, a tudíž existenci podpory poskytnuté ze státních prostředků.
Závěry Tribunálu
Zaprvé Tribunál zamítl námitku nepřípustnosti vznesenou Komisí, podle níž byla žaloba na neplatnost podána po lhůtě, jelikož žalobkyně se o napadeném rozhodnutí dozvěděla dlouho před jeho zveřejněním v Úředním věstníku Evropské unie.
V tomto ohledu Tribunál upřesnil, že ze samotného znění čl. 263 šestého pododstavce SFEU vyplývá, že kritérium týkající se data seznámení se s aktem jako počátku běhu lhůty pro podání žaloby na neplatnost má ve vztahu ke kritériím týkajícím se data zveřejnění aktu nebo data jeho oznámení podpůrnou povahu. I když zveřejnění napadeného rozhodnutí není podmínkou pro jeho nabytí účinnosti, v rozsahu, v němž jsou rozhodnutí Komise o ukončení vyšetřovacího řízení týkajícího se státních podpor podle čl. 108 odst. 2 SFEU zveřejňována v Úředním věstníku, žalobkyně mohla legitimně očekávat, že napadené rozhodnutí bude zveřejněno a byla oprávněna považovat za počátek lhůty pro podání žaloby datum zveřejnění napadeného rozhodnutí v Úředním věstníku.
Pokud jde zadruhé o kvalifikaci sporného příplatku jako podpory poskytnuté ze státních prostředků, Tribunál uvádí, že při posuzování státní povahy takového podpůrného opatření se judikatura Soudního dvora(2) opírá o dvě hlavní skutečnosti: jednak existenci povinného zatížení spotřebitelů nebo konečných zákazníků, obvykle označovaného jako „daň“, a konkrétně jako „parafiskální poplatek“, a jednak státní kontrolu nad řízením systému, zejména prostřednictvím státní kontroly nad finančními prostředky nebo správci (třetími osobami) těchto prostředků.
V tomto ohledu Tribunál upřesňuje, že se v podstatě jedná o dva prvky, které tvoří alternativu. Věci, ve kterých byla uznána existence státních prostředků, se totiž vyznačují tím, že stát jakýmkoliv způsobem vykonával kontrolu nad dotčenými příjmy.
S ohledem na tato upřesnění Tribunál nejprve ověřil, zda sporný příplatek byl skutečně povinnou zátěží, a tudíž srovnatelnou s parafiskálním poplatkem, a dále, zda stát disponoval kontrolou nad shromážděnými finančními prostředky nebo subjekty pověřenými jejich správou.
V rámci tohoto přezkumu Tribunál konstatuje, že sporný příplatek lze přičíst státu, čímž není dotčena otázka, zda rozhodnutí BNetzA z roku 2011 může být považováno za rozhodnutí ultra vires podle německého práva, a otázka zrušení tohoto rozhodnutí německými soudy, jelikož uvedené rozhodnutí bylo skutečně uplatňováno během relevantního období.
Pokud jde o závaznou povahu sporného příplatku, Tribunál uvádí, že tento příplatek, zavedený správním orgánem prostřednictvím zákonného opatření, měl pro tyto konečné dlužníky právně závaznou povahu, jelikož tito jsou uživateli soustavy, tedy jsou sami dodavateli, jakož i konečnými spotřebiteli přímo připojenými k soustavě, a nikoli ostatními konečnými spotřebiteli. Rozhodnutí BNetzA z roku 2011 totiž ukládalo provozovatelům distribuční soustavy povinnost přenést dodatečné náklady spojené se sporným příplatkem na uvedené spotřebitele, takže tento příplatek představuje parafiskální poplatek, a nese sebou tedy použití státních prostředků.
Co se týče státní kontroly nad správou mechanismu příplatku, Tribunál kromě toho konstatuje, že zaprvé existuje analogie mezi sporným příplatkem a dodatečnými náklady vzniklými z důvodu sporného osvobození, a zadruhé že provozovatelé soustavy jednali jako pouzí zprostředkovatelé při provádění mechanismu upraveného v plném rozsahu státními předpisy. V důsledku toho se jednalo o státní kontrolu nad celým mechanismem vybírání a přidělování sporného příplatku. Provozovatelé distribuční soustavy byli totiž povinni vybírat od uživatelů soustavy, včetně konečných spotřebitelů, příplatek, jak byl vypočten BNetzA (pro rok 2012) nebo podle metody stanovené posledně uvedenou (pro rok 2013). Mimoto příjmy byly určeny výlučně pro cíle režimu prostřednictvím právních a správních předpisů, které stanoví, že tyto příjmy budou vypláceny provozovatelům přenosové soustavy jako náhrada dodatečných nákladů způsobených sporným osvobozením.
S ohledem na výše uvedené Tribunál dospěl k závěru, že sporný příplatek představuje parafiskální daň nebo povinný poplatek, jehož výše byla stanovena orgánem veřejné moci (pro rok 2012) nebo podle metody uložené tímto orgánem (pro rok 2013), který sleduje cíle veřejného zájmu, který byl uložen provozovatelům soustavy podle objektivních kritérií a byl vybírán těmito provozovateli podle pravidel stanovených vnitrostátními orgány, takže představuje opatření poskytnuté ze státních prostředků.