Věci T‑351/18 a T‑584/18
Ukrselhosprom PCF LLC
a
Versobank AS
v.
Evropská centrální banka
Rozsudek Tribunálu (devátého rozšířeného senátu) ze dne 6. října 2021
„Hospodářská a měnová politika – Obezřetnostní dohled nad úvěrovými institucemi – Zvláštní úkoly v oblasti dohledu svěřené ECB – Rozhodnutí o odnětí povolení úvěrové instituce – Porušení právních předpisů v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu – Přípustnost – Pravomoci vnitrostátních příslušných orgánů zúčastněných členských států a ECB v rámci jednotného mechanismu dohledu (SSM) – Rovné zacházení – Přiměřenost – Ochrana legitimního očekávání – Právní jistota – Zneužití pravomoci – Právo na obhajobu – Povinnost uvést odůvodnění“
1. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Právní zájem na podání žaloby – Žaloba podaná proti rozhodnutí Evropské centrální banky (ECB) o odnětí povolení úvěrové instituce – Rozhodnutí zrušené a nahrazené rozhodnutím, které má totožný obsah a bylo přijato v rámci přezkumu – Zánik právního zájmu na podání žaloby – Nevydání rozhodnutí ve věci samé
(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU; jednací řád Tribunálu, článek 131)
(viz body 70–72, 87–92, 95)
2. Hospodářská a měnová politika – Hospodářská politika – Dohled nad finančním sektorem v Unii – Jednotný mechanismus dohledu – Přímý obezřetnostní dohled vnitrostátních orgánů nad méně významnými subjekty – Decentralizovaný výkon výlučné pravomoci Evropské centrální banky (ECB) těmito orgány – Způsob poskytování podpory ECB při plnění její úlohy dohledu – Odnětí povolení úvěrové instituce – Prohlášení o selhání nebo pravděpodobném selhání – Rozhodnutí týkající se řešení krize úvěrové instituce – Různé akty
[Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 806/2014, bod 26 odůvodnění, čl. 18 odst. 1 a čl. 18 odst. 4 písm. a); nařízení Rady č. 1024/2013, body 15, 28 a 37 až 40 odůvodnění, čl. 4 odst. 1 a čl. 6 odst. 2 až 7; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36, článek 18]
(viz body 134–139, 148, 150, 152)
3. Hospodářská a měnová politika – Hospodářská politika – Dohled nad finančním sektorem v Unii – Jednotný mechanismus dohledu – Přímý obezřetnostní dohled vnitrostátních orgánů nad méně významnými subjekty – Ověření a podpora poskytovaná Evropské centrální bance (ECB) při vypracovávání a provádění jakéhokoli aktu souvisejícího s odnětím povolení – Pravomoci vnitrostátních orgánů – Odnětí povolení úvěrové instituce – Výlučná pravomoc ECB
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 806/2014, článek 83; nařízení Rady č. 1024/2013, čl. 4 odst. 1 písm. a) a čl. 14 odst. 5)
(viz body 162–166, 171–174, 179, 180)
4. Hospodářská a měnová politika – Hospodářská politika – Dohled nad finančním sektorem v Unii – Jednotný mechanismus dohledu – Přímý obezřetnostní dohled vnitrostátních orgánů nad méně významnými subjekty – Prokázání skutkových okolností zakládajících porušení právních předpisů v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu – Pravomoci vnitrostátních orgánů – Odnětí povolení úvěrové instituce z důvodu porušení těchto právních předpisů – Výlučná pravomoc Evropské centrální banky (ECB)
[Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 806/2014, článek 83; nařízení Rady č. 1024/2013, čl. 4 odst. 1 písm. a) a čl. 14 odst. 5; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60, body 1 a 2 odůvodnění, a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36, článek 67]
(viz body 185–187, 190, 197)
5. Hospodářská a měnová politika – Hospodářská politika – Dohled nad finančním sektorem v Unii – Jednotný mechanismus dohledu – Obezřetnostní dohled nad úvěrovými institucemi – Úvěrová instituce, která hodlá zřídit pobočku v jiném členském státě – Postup oznamování příslušnému orgánu domovského členského státu – Závazná povaha
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36, bod 19 odůvodnění a články 35 až 39)
(viz body 250–256)
Shrnutí
Společnost Versobank AS je úvěrová instituce se sídlem v Estonsku, jejímž hlavním akcionářem je společnost PCF LLC.
Versobank jako méně významná úvěrová instituce podléhala obezřetnostnímu dohledu Finantsinspektsioon (FSA, Estonsko), orgánu vystupujícího jako vnitrostátní příslušný orgán(1). Tento orgán byl rovněž příslušný v oblasti dohledu nad dodržováním právních předpisů v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu (dále jen „AML/CFT“).
FSA od roku 2015 opakovaně konstatovala porušení, kterých se dopustila Versobank a která souvisela jednak s neúčinností jejího režimu v oblasti AML/CFT při řízení rizik vyplývajících z jejího podnikatelského modelu a jednak s nepřiměřeností jejích systémů správy a řízení zavedených v této oblasti. FSA poté, co provedla kontrolu na místě a zaslala Versobank několik výzev k plnění regulatorních požadavků, vydala pokyn, ve kterém jí uložila povinnost okamžité nápravy nedostatků zjištěných při této kontrole a vyžadovala, aby přijala určitá opatření.
Po dalších kontrolách na místě FSA konstatovala, že Versobank stále nesplnila všechny povinnosti uložené v uvedeném pokynu, a považovala za nutné provést důkladné šetření. Zjistila přitom závažná a podstatná porušení právních předpisů v oblasti AML/CFT.
Dne 8. února 2018 byl Evropské centrální bance (ECB) doručen návrh FSA, aby bylo Versobank odejmuto povolení úvěrové instituce(2). Dne 26. března 2018 ECB přijala a oznámila Versobank své rozhodnutí, že jí odebírá bankovní povolení(3).
Na základě žádosti o přezkum rozhodnutí ECB ze dne 26. března 2018, kterou podala společnost Ukrselhosprom PCF, Rada guvernérů ECB přijala rozhodnutí ze dne 17. července 2018(4), kterým bylo zrušeno a nahrazeno rozhodnutí ze dne 26. března.
Tribunál zasedající v rozšířeném senátu rozhodl, že ve věci T‑351/18 není důvodné rozhodovat. Tribunál dále ve věci T‑584/18 v celém rozsahu zamítl žalobu, kterou podaly společnosti Ukrselhosprom PCF a Versobank.
Závěry Tribunálu
V první řadě Tribunál konstatuje, že již není důvodné vydat rozhodnutí ve věci T‑351/18, v níž byla podána žaloba směřující ke zrušení rozhodnutí ze dne 26. března 2018.
V této souvislosti Tribunál poté, co připomněl rozsah a průběh správního přezkumu rozhodnutí ECB(5), zdůraznil, že rozhodnutí přijaté po tomto přezkumu platí se zpětnou účinností od okamžiku, kdy nabylo účinnosti původní rozhodnutí, a to bez ohledu na výsledek uvedeného přezkumu. Nahrazení původního rozhodnutí totožným nebo pozměněným rozhodnutím po skončení řízení o přezkumu vede k definitivnímu zániku původního rozhodnutí v právním řádu.
V projednávaném případě Tribunál uvádí, že rozhodnutí ze dne 17. července 2018 bylo přijato po skončení správního přezkumu rozhodnutí ze dne 26. března 2018 a má stejný obsah jako toto rozhodnutí. Svým rozhodnutím ze dne 17. července 2018 tedy ECB nahradila rozhodnutí ze dne 26. března 2018 se zpětnou účinností k okamžiku nabytí účinnosti tohoto posledně uvedeného rozhodnutí a nikoli pouze zrušila toto rozhodnutí do budoucna. V důsledku toho si společnosti Ukrselhosprom PCF a Versobank nezachovávají žádný zájem na zrušení rozhodnutí ze dne 26. března 2018 a žaloba podaná proti tomuto aktu je bezpředmětná.
Následně, pokud jde o žalobu, kterou podaly společnosti Ukrselhosprom PCF a Versobank ve věci T‑584/18, Tribunál zaprvé potvrzuje pravomoc ECB k odnětí povolení úvěrové instituce, a zejména k přijetí rozhodnutí ze dne 17. července 2018. Tribunál upřesňuje, že takové rozhodnutí o tom, že řešení krize úvěrové instituce není ve veřejném zájmu, jako je to, které vydala FSA jako vnitrostátní orgán příslušný k řešení krize, nijak nezakazuje ECB, aby následně přijala rozhodnutí o odnětí povolení. Kromě toho koexistenci jednotného mechanismu dohledu (SSM) a jednotného mechanismu pro řešení krizí (SRM), které mají stejný úkol spočívající v ochraně stability a bezpečnosti unijního finančního systému, nelze chápat tak, že vylučuje možnost orgánu příslušného v oblasti obezřetnostního dohledu, v projednávané věci ECB, odebrat povolení v případě, že nejsou splněny podmínky pro přijetí opatření k řešení krize, tedy pokud dotčené úvěrové instituci nehrozí, že přestane být životaschopná.
Zadruhé Tribunál potvrzuje pravomoc ECB k přijetí rozhodnutí o odnětí povolení z důvodu porušení povinností v oblasti AML/CFT, přičemž připomíná, že odnětí povolení je stanoveno rovněž v případě, že úvěrová instituce nedodržuje uvedené povinnosti(6). Tribunál má tedy za to, že rozdělení pravomocí mezi vnitrostátní příslušné orgány zúčastněných členských států a ECB v rámci SRM nebylo porušeno, protože prostřednictvím FSA byly prokázány skutkové okolnosti zakládající porušení právních předpisů v oblasti AML/CFT, zatímco právní posouzení toho, zda tyto skutky odůvodňují odnětí povolení, jakož i posouzení přiměřenosti, si naopak vyhradila ECB.
Zatřetí Tribunál uvádí, že postup oznamování, takzvané „udělování pasu“, má závaznou povahu(7). Připomíná tak, že každá úvěrová instituce, která hodlá zřídit pobočku na území jiného členského státu, to oznámí příslušným orgánům svého domovského členského státu(8). Tribunál dále upřesňuje, že skutečnost, že postup oznamování není čistě formální povahy, vyplývá z pravomoci příslušného orgánu domovského členského státu odmítnout oznámení uvedených informací vnitrostátnímu příslušnému orgánu hostitelského členského státu a dále z prostoru pro volné uvážení, kterým tento první orgán při posuzování těchto informací disponuje.
Začtvrté, pokud jde o porušení zásady proporcionality, Tribunál konstatuje, že v projednávané věci opatření odnětí povolení nepřekročilo meze toho, co bylo přiměřené a nezbytné k dosažení cílů směřujících k ukončení porušení, kterých se dopustila Versobank. Kromě toho zejména upřesňuje, že možnosti samolikvidace a prodeje jinému investorovi nepředstavovaly alternativní opatření k odnětí povolení, které by stačilo k dosažení cílů legálně sledovaných ECB.
Zapáté Tribunál odmítá argumenty vycházející z porušení zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace z důvodu neprovedení srovnávací analýzy mezi protiprávními jednáními, která jsou vytýkána společnosti Versobank, a protiprávními jednáními, kterých se dopustily jiné úvěrové instituce. Podle Tribunálu totiž takováto analýza není nezbytná k tomu, aby bylo možné napadnout jakékoliv protiprávní jednání fyzické nebo právnické osoby.
Zašesté Tribunál nakonec odmítá argumenty vycházející z porušení práva společnosti Ukrselhosprom PCF na přístup ke spisu. Pokud jde o první žádost o přístup ke spisu, Tribunál uvádí, že se ECB nedopustila žádného pochybení, když jí ho neposkytla, protože v době podání žádosti nebyla dotyčnou osobou(9). Pokud jde dále o druhou žádost o přístup ke spisu, která byla podána v rámci řízení o přezkumu, Tribunál zdůrazňuje, že správní revizní komise této její žádosti na základě jejího postavení žadatelky o přezkum vyhověla(10).