Věc C‑395/16

DOCERAM GmbH

proti

CeramTec GmbH

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberlandesgericht Düsseldorf)

„Řízení o předběžné otázce – Duševní a průmyslové vlastnictví – Nařízení (ES) č. 6/2002 – (Průmyslový) vzor Společenství – Článek 8 odst. 1 – Vzhledové znaky výrobku, které jsou podmíněné pouze jeho technickou funkcí – Kritéria pro posouzení – Existence alternativních (průmyslových) vzorů – Zohlednění hlediska ‚objektivního pozorovatele‘ “

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 8. března 2018

1.        Právo Evropské unie – Výklad – Ustanovení, které neobsahuje žádný výslovný odkaz na právo členských států – Autonomní a jednotný výklad – Vzhledové znaky výrobku, které jsou podmíněné pouze jeho technickou funkcí – Pojem ve smyslu čl. 8 odst. 1 nařízení č. 6/2002

(Nařízení Rady č. 6/2002, čl. 8 odst. 1)

2.        (Průmyslové) vzory Společenství – Podmínky ochrany – (Průmyslové) vzory, které jsou podmíněny jejich technickou funkcí – Vzhledové znaky výrobku, které jsou podmíněné pouze jeho technickou funkcí – Kritéria pro posouzení – Existence alternativních (průmyslových) vzorů – Neexistence vlivu

[Nařízení Rady č. 6/2002, body 5, 7 a 10 odůvodnění, čl. 3 písm. a), 6 odst. 1, čl. 8 odst. 1 a čl. 10 odst. 1]

3.        (Průmyslové) vzory Společenství – Podmínky ochrany – (Průmyslové) vzory, které jsou podmíněny jejich technickou funkcí – Vzhledové znaky výrobku, které jsou podmíněné pouze jeho technickou funkcí – Kritéria pro posouzení – Zohlednění hlediska „objektivního pozorovatele“ – Vyloučení

(Nařízení Rady č. 6/2002, čl. 8 odst. 1)

1.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 19–21)

2.      Článek 8 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství musí být vykládán v tom smyslu, že pro posouzení, zda vzhledové znaky výrobku jsou podmíněny pouze jeho technickou funkcí, je třeba prokázat, že tato funkce je jediným faktorem, který určil tyto znaky, přičemž existence alternativních (průmyslových) vzorů není v tomto ohledu určující.

Pokud jde nejprve o znění čl. 8 odst. 1 nařízení č. 6/2002, je nutno konstatovat, že tento článek nedefinuje uvedený výraz a nestanoví žádné kritérium pro posouzení, zda dotčené vzhledové znaky výrobku jsou podmíněny pouze jeho technickou funkcí. Z tohoto článku ani z žádného jiného ustanovení tohoto nařízení tedy nevyplývá, že by existence alternativních (průmyslových) vzorů umožňujících plnit tutéž technickou funkci, jako je technická funkce dotčeného výrobku, představovala jediné kritérium umožňující určit použití uvedeného článku.

Pokud jde dále o kontext čl. 8 odst. 1 nařízení č. 6/2002, je třeba uvést, že toto ustanovení je součástí oddílu 1 hlavy II tohoto nařízení, nadepsaného „Požadavky na ochranu“, a týká se případu, kdy se právo k (průmyslovému) vzoru nevztahuje na vzhledové znaky výrobky, jsou-li podmíněny pouze jeho technickou funkcí. Podle bodu 10 odůvodnění uvedeného nařízení vyloučení ochrany v tomto případě nemusí nezbytně znamenat, že (průmyslový) vzor je kvalitní i po estetické stránce. Není tudíž nezbytné, jak generální advokát uvedl v bodě 27 svého stanoviska, aby měl vzhled dotčeného výrobku estetický aspekt k tomu, aby mohl být chráněn na základě téhož nařízení.

Článek 3 písm. a) nařízení č. 6/2002 však pojem „(průmyslový) vzor“ definuje jako vzhled výrobku jako celku nebo jeho části vyplývající z jeho znaků, zejména z linií, obrysů, barev, tvaru, struktury povrchu nebo materiálu výrobku jako takového nebo jeho dekoru. Kromě toho čl. 6 odst. 1 tohoto nařízení, který se týká individuální povahy (průmyslového) vzoru, která je jedním z požadavků na ochranu, odkazuje na „celkový dojem“ a čl. 10 odst. 1 uvedeného nařízení, který se týká rozsahu ochrany, odkazuje na „celkový [vzhledový] dojem“, kterým tento (průmyslový) vzor působí na informovaného uživatele.

Z toho vyplývá, že v rámci systému upraveného nařízením č. 6/2002 je vzhled určujícím prvkem (průmyslového) vzoru (rozsudek ze dne 21. září 2017, Easy Sanitary Solutions a EUIPO v. Group Nivelles, C 361/15 P a C 405/15 P, EU:C:2017:720, bod 62).

Takové konstatování přitom směřuje k podpoře výkladu čl. 8 odst. 1 nařízení č. 6/2002, podle kterého toto ustanovení vylučuje z ochrany přiznané tímto nařízením případ, kdy je nezbytnost plnit technickou funkci dotčeného výrobku jediným faktorem, který určuje volbu vzhledového znaku tohoto výrobku, kterou provedl původce, zatímco hlediska jiné povahy, zvláště hlediska související se vzhledovým aspektem uvedeného výrobku, při volbě tohoto znaku nehrála žádnou roli.

Takový výklad tohoto ustanovení je konečně podepřen rovněž cílem, který nařízení č. 6/2002 sleduje.

Jak totiž vyplývá z bodů 5 a 7 odůvodnění uvedeného nařízení, jeho cílem je vytvoření (průmyslového) vzoru Společenství, který by byl přímo použitelný ve všech členských státech a chráněn pro jednu oblast zahrnující všechny členské státy, a podpora inovace a vývoje nových výrobků a investice do jejich výroby přiznáním zvýšené ochrany (průmyslových) vzorů.

Pokud jde konkrétně o čl. 8 odst. 1 nařízení č. 6/2002, vykládaný ve světle bodu 10 odůvodnění tohoto nařízení, cílem tohoto ustanovení je zamezit tomu, aby technologické inovaci bylo bráněno poskytováním ochrany vzhledovým znakům podmíněným pouze technickou funkcí výrobku.

S ohledem na předcházející je třeba dospět k závěru, že čl. 8 odst. 1 nařízení č. 6/2002 vylučuje v rámci práva (průmyslových) vzorů Společenství ochranu vzhledových znaků výrobku, pokud hlediska jiné povahy, než je nezbytnost, aby uvedený výrobek plnil svou technickou funkci, zvláště hlediska související se vzhledovým aspektem, při výběru uvedených znaků nehrála žádnou roli, a to i když existují jiné (průmyslové) vzory, které umožňují zajistit tutéž funkci.

(viz body 22–29, 31, 32 a výrok 1)

3.      Článek 8 odst. 1 nařízení č. 6/2002 musí být vykládán v tom smyslu, že za účelem určení, zda jsou dotčené vzhledové znaky výrobku podmíněny pouze jeho technickou funkcí ve smyslu tohoto ustanovení, přísluší vnitrostátnímu soudu zohlednit všechny relevantní objektivní okolnosti každého konkrétního případu. V tomto ohledu není namístě vycházet z vnímání „objektivního pozorovatele“.

Jak generální advokát v podstatě uvedl v bodech 66 a 67 svého stanoviska, takové posouzení musí být provedeno zejména s ohledem na dotčený (průmyslový) vzor, na objektivní okolnosti, z nichž vyplývají důvody, které vedly k výběru vzhledových znaků dotčeného výrobku, na údaje týkající se jeho používání nebo také na existenci alternativních (průmyslových) vzorů umožňujících plnit tutéž technickou funkci za předpokladu, že tyto okolnosti, tyto údaje a tato existence alternativních (průmyslových) vzorů jsou podloženy důvěryhodnými důkazy.

(viz body 37, 38 a výrok 2)