ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (devátého senátu)
29. února 2024(*)
„Řízení o předběžné otázce – Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách – Směrnice 93/13/EHS – Zásada efektivity unijního práva – Smlouva o revolvingovém úvěru – Řízení o platebním rozkazu – Posouzení zneužívající povahy smluvních ujednání prováděné i bez návrhu v rámci tohoto řízení – Výkon procesního rozhodnutí, kterým se uvedené řízení končí – Zánik možnosti dovolávat se zneužívající povahy smluvního ujednání ve fázi výkonu platebního rozkazu – Pravomoc vnitrostátního soudu provést přezkum“
Ve věci C‑724/22,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Juzgado de Primera Instancia n. 2 de León (soud prvního stupně č. 2 v Leónu, Španělsko) ze dne 26. července 2022, došlým Soudnímu dvoru dne 24. listopadu 2022, v řízení
Investcapital Ltd
proti
G. H. R.,
SOUDNÍ DVŮR (devátý senát),
ve složení: O. Spineanu-Matei (zpravodajka), předsedkyně senátu, J.-C. Bonichot a S. Rodin, soudci,
generální advokátka: J. Kokott,
za soudní kancelář: A. Calot Escobar, vedoucí,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření, která předložili:
– za španělskou vládu: A. Pérez-Zurita Gutiérrez, jako zmocněnkyně,
– za italskou vládu: G. Palmieri, jako zmocněnkyně, ve spolupráci s: M. Cherubini, avvocato dello Stato,
– za Evropskou komisi: J. Baquero Cruz a N. Ruiz García, jako zmocněnci,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generální advokátky, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 7 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. 1993, L 95, s. 29; Zvl. vyd. 15/02, s. 288) a zásady efektivity.
2 Tato žádost byla předložena v rámci řízení o výkonu rozhodnutí mezi společností Investcapital Ltd a spotřebitelem G. H. R. ve věci výkonu platebního rozkazu týkajícího se pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy.
Právní rámec
Unijní právo
3 Bod 24 odůvodnění směrnice 93/13 uvádí, že „soudy nebo správní orgány členských států musí mít k dispozici odpovídající a účinné prostředky, aby zabránily dalšímu používání zneužívajících ujednání ve smlouvách se spotřebiteli“.
4 Článek 6 odst. 1 této směrnice stanoví:
„Členské státy stanoví, že zneužívající ujednání použitá ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazná a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných zneužívajících ujednání.“
5 Článek 7 odst. 1 uvedené směrnice zní:
„Členské státy zajistí, aby v zájmu spotřebitelů a soutěžitelů byly k dispozici odpovídající a účinné prostředky zabraňující dalšímu používání zneužívajících ujednání ve smlouvách, které uzavírají prodávající nebo poskytovatelé se spotřebiteli.“
Španělské právo
6 Článek 136 Ley 1/2000 de Enjuiciamiento Civil (zákon 1/2000, občanský soudní řád) ze dne 7. ledna 2000 (BOE č. 7 ze dne 8. ledna 2000, s. 575) (dále jen „LEC“) stanoví:
„U každého účastníka, který nechá uplynout lhůtu, v níž musí být uskutečněn procesní úkon, se má za to, že lhůta propadla a dotčený úkon nelze uskutečnit. [Soudní tajemník] vezme uplynutí lhůty na vědomí, nařídí opatření, [která je třeba přijmout], nebo uvědomí soud, aby odpovídajícím způsobem rozhodl.“
7 Článek 551 odst. 1 LEC zní:
„Pokud jsou splněny procesní předpoklady a podmínky, exekuční titul není stižen žádnou formální vadou a navrhované exekuční úkony odpovídají povaze a obsahu titulu, soud po podání návrhu na výkon rozhodnutí vydá usnesení obsahující obecný exekuční příkaz a nařizující výkon rozhodnutí.“
8 Článek 556 LEC, nadepsaný „Námitky proti výkonu procesních nebo rozhodčích rozhodnutí nebo mediačních dohod“, stanoví:
„1. Pokud je exekučním titulem procesní rozhodnutí nebo rozhodčí nález, kterými byla uložena povinnost, nebo mediační dohoda, je osoba, proti níž byl nařízen výkon rozhodnutí, oprávněna podat proti němu písemnou námitku do deseti dnů ode dne, kdy jí bylo oznámeno usnesení nařizující výkon rozhodnutí, přičemž uvede, že provedla platbu nebo splnila to, co bylo v rozsudku, nálezu nebo dohodě uloženo, což je povinna prokázat předložením příslušných dokladů.
Námitku proti provedení výkonu rozhodnutí lze rovněž podat v případě, že je takový výkon prekludován nebo pokud byly uzavřeny dohody nebo ujednání, na základě nichž není možné tento výkon nařídit, mají-li tyto dohody nebo ujednání formu veřejné listiny.
2. Námitka podaná v případech uvedených v odstavci 1 nemá odkladný účinek pro výkon rozhodnutí.
[…]“
9 LEC byl změněn Ley 42/2015 de reforma de la Ley 1/2000 (zákon 42/2015 o novele zákona 1/2000) ze dne 5. října 2015 (BOE č. 239 ze dne 6. října 2015) (dále jen „novelizovaný LEC“). Článek 815 odst. 4 tohoto zákona stanoví:
„Je-li základem pro uplatnění nároku smlouva mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem nebo uživatelem, [soudní tajemník] podá o tom soudci zprávu před [vydáním] platebního rozkazu, která soudci umožní posoudit případnou zneužívající povahu kteréhokoli z ujednání, na nichž je založen návrh nebo na jejichž základě je určena vymahatelná částka.
Soud posoudí i bez návrhu, zda lze některé z ujednání, na nichž je založen návrh, nebo na jejichž základě je určena vymahatelná částka, kvalifikovat jako zneužívající. Dospěje-li k závěru, že některé z ujednání lze takto kvalifikovat, vyslechne ve lhůtě pěti dnů účastníky řízení. Po vyslechnutí účastníků řízení rozhodne ve lhůtě dalších pěti dnů usnesením. Při tomto řízení není nezbytné zastoupení advokátem ani právním zástupcem.
Konstatuje-li soud zneužívající povahu některého ze smluvních ujednání, určí usnesením důsledky takového závěru, a sice buď neopodstatněnost návrhového žádání, nebo pokračování v řízení bez použití ujednání shledaných zneužívajícími.
Dospěje-li soud k závěru, že žádné z ujednání není zneužívající, uvede to ve svém rozhodnutí a soudní tajemník vydá vůči dlužníkovi platební rozkaz podle odstavce 1.
Proti vydanému usnesení lze v každém případě podat přímo odvolání.“
10 Článek 816 novelizovaného LEC zní takto:
„1. Pokud dlužník nevyhoví platebnímu rozkazu nebo se nedostaví k soudu, [soudní tajemník] vydá odůvodněné rozhodnutí o ukončení řízení o platebním rozkazu a informuje o tom věřitele, aby tento navrhl zahájení výkonu rozhodnutí, přičemž toto řízení je zahájeno na základě pouhého návrhu, aniž se vyžaduje uplynutí lhůty dvaceti dnů stanovené v článku 548 tohoto zákona.
2. Poté, co byl zahájen výkon rozhodnutí, je vedeno příslušné řízení v souladu s ustanoveními, která upravují výkon soudních rozhodnutí, přičemž existuje možnost podat námitku, která je upravena pro tyto případy, avšak není možné, aby osoba, která podala návrh na vydání platebního rozkazu, nebo dlužník, proti němuž byl nařízen výkon rozhodnutí, následně vymáhali v řádném řízení zaplacení částky, která byla požadována v řízení o vydání platebního rozkazu, nebo vrácení částky, která byla získána na základě výkonu rozhodnutí.
Počínaje okamžikem vydání usnesení, jímž se nařizuje výkon rozhodnutí, plynou z pohledávky úroky uvedené v článku 576.“
Spor v původním řízení a předběžné otázky
11 Dne 23. července 2018 podala společnost Investcapital proti G. H. R. návrh na vydání platebního rozkazu, jehož prostřednictvím po něm vymáhala zaplacení částky 5 774,84 eur na základě pohledávky, která jí byla postoupena společností Servicios Financieros Carrefour EFC SA. Tato pohledávka vyplývala ze spotřebitelské smlouvy o revolvingovém úvěru (dále jen „úvěrová smlouva“).
12 Na podporu svého návrhu předložila společnost Investcapital tuto úvěrovou smlouvu a potvrzení o pohledávce vystavené jí samotnou bez jakéhokoli účetního dokladu, které by se týkalo tohoto potvrzení nebo bylo ohledně této pohledávky vydáno společností Servicios Financieros Carrefour. V uvedeném potvrzení byla výše vymáhané pohledávky rozčleněna na „dlužnou částku“ ve výši 5 517,27 eur a na poplatky a náklady na vymáhání ve výši 257,53 eur. Žádné rozčlenění „dlužné částky“ nebylo uvedeno.
13 Dne 17. prosince 2018 vyzval soud společnost Investcapital a G. H. R., aby se vyjádřili k případné zneužívající povaze ujednání o úrocích, nákladech a poplatcích obsažených v úvěrové smlouvě. Při této příležitosti společnost Investcapital prohlásila, že se vzdává částky požadované z titulu poplatků a nákladů na vymáhání, takže se návrh na vydání platebního rozkazu týká pouze dlužné částky, a sice 5 517,27 eur. G. H. R. se nevyjádřil. Soud neshledal existenci zneužívajících smluvních ujednání.
14 Rozhodnutím soudního tajemníka ze dne 9. července 2019 bylo proto řízení o platebním rozkazu ukončeno.
15 Dne 16. prosince 2021 podala společnost Investcapital k Juzgado de Primera Instancia n. 2 de León (Soud prvního stupně č. 2 v Léonu, Španělsko), jenž je předkládajícím soudem, návrh na výkon rozhodnutí na základě rozhodnutí ze dne 9. července 2019, které považovala za exekuční titul.
16 Tento soud uvádí, že „zkušenost soudů“ prokazuje, že neexistence jakéhokoliv potvrzení nebo účetního dokladu týkajícího se částky požadované z titulu „dlužné částky“, jakož i neexistence rozčlenění této částky, představuje skutečnost, která může vypovídat o praxi zatajování případných zneužívajících ujednání obsažených v úvěrové smlouvě, jelikož tato částka nemusí odpovídat částce dlužné jakožto jistina pohledávky. Z tohoto důvodu měl uvedený soud za to, že posouzení případné zneužívající povahy ujednání této smlouvy, ke kterému došlo v průběhu řízení o platebním rozkazu, bylo provedeno, aniž byly k dispozici veškeré k tomu nezbytné informace.
17 Toto posouzení vedlo předkládající soud k tomu, že se dotázal stran sporu, který mu byl předložen, ohledně možnosti provést nové posouzení případné zneužívající povahy ujednání úvěrové smlouvy. Společnost Investcapital měla za to, že by druhé posouzení v tomto ohledu bylo v rozporu se zásadou prekluze procesních úkonů z důvodu uplynutí k tomu stanovené lhůty. G. H. R. tvrdil, že ve fázi výkonu rozhodnutí je stále možné nové posouzení z hlediska směrnice 93/13.
18 V tomto ohledu tento soud upřesňuje, že na rozdíl od situací dotčených ve věcech, ve kterých byly vydány rozsudky ze dne 18. února 2016, Finanmadrid EFC (C‑49/14, EU:C:2016:98), a ze dne 17. května 2022, Ibercaja Banco (C‑600/19, EU:C:2022:394), novelizovaný LEC nyní stanoví posouzení případné zneužívající povahy smluvních ujednání v rámci řízení o platebním rozkazu i bez návrhu. Naproti tomu soudní rozhodnutí vydané v rámci takového řízení nemůže být předmětem žádného jiného posouzení nebo námitky z důvodu zneužívající povahy těchto ujednání, jelikož se má za to, že bylo vydáno poté, co bylo takové posouzení, které bylo imperativně uloženo novelizovaným LEC, provedeno.
19 Uvedený soud rovněž uvádí, že zavedením posouzení případné zneužívající povahy smluvních ujednání v rámci řízení o platebním rozkazu, a nikoli při výkonu exekučního titulu vydaného v rámci takového řízení, měl španělský zákonodárce v úmyslu, aby bylo toto posouzení provedeno pod hrozbou prekluze stanovené v článku 136 LEC pouze v určité fázi řízení. Po této fázi dojde k uplynutí lhůty pro posouzení zneužívající povahy smluvních ujednání. Španělské právo kromě toho v zájmu právní jistoty zakazuje přezkum pravomocných soudních rozhodnutí, což je případ rozhodnutí, kterým se ukončuje řízení o platebním rozkazu.
20 V tomto kontextu si předkládající soud klade otázku, zda článek 7 směrnice 93/13 musí být ve světle zásady efektivity vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která mu z důvodu uplynutí lhůt pro posouzení případné zneužívající povahy smluvních ujednání neumožňuje provést v rámci řízení o výkonu platebního rozkazu nové posouzení v tomto smyslu, pokud má za to, že existují zneužívající ujednání, která nebyla zjištěna v rámci řízení o platebním rozkazu, jež vedlo k vydání titulu, jehož výkon je po něm požadován.
21 Tento soud si rovněž klade otázku, zda k provedení takového posouzení je v souladu s požadavky stanovenými tímto článkem požadovat v rámci řízení o výkonu platebního rozkazu dodatečné dokumenty k dokumentům požadovaným v rámci řízení o platebním rozkazu.
22 Za těchto podmínek se Juzgado de Primera Instancia n. 2 de Léon (soud prvního stupně č. 2 v Léonu) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Brání článek 7 [směrnice 93/13] tomu, aby v rámci výkonu titulu vzešlého z řízení o platebním rozkazu, v němž bylo provedeno posouzení zneužívající povahy ujednání, bylo i bez návrhu provedeno nové posouzení zneužívající povahy ujednání?
V případě, že tomu článek 7 směrnice 93/13 nebrání, je s tímto článkem v rozporu, aby od osoby navrhující výkon rozhodnutí byly vyžádány veškeré další informace nezbytné pro určení důvodu výše pohledávky, včetně jistiny a případně úroku, smluvních pokut a dalších částek, aby mohla být i bez návrhu posouzena případná zneužívající povaha těchto ustanovení? Brání článek 7 směrnice 93/13 vnitrostátní právní úpravě, která nestanoví vyžádání těchto dodatečných dokumentů v rámci výkonu rozhodnutí?
2) Brání zásada efektivity práva Evropské unie vnitrostátní procesněprávní úpravě, která zakazuje nebo nestanoví možnost provést i bez návrhu druhé posouzení zneužívajících ujednání v řízení o výkonu procesního titulu vzešlého z řízení o platebním rozkazu, [pokud] se má vzhledem k nedokonalému nebo neúplnému posouzení zneužívající povahy v předchozím řízení, v němž byl tento exekuční titul vydán, za to, že by mohla existovat zneužívající ujednání?
V případě, že brání, musí se mít za to, že je v souladu se zásadou efektivity práva Evropské unie, aby bylo soudu umožněno vyžádat si od osoby navrhující výkon rozhodnutí veškeré nezbytné dokumenty určující smluvní položky, z nichž plyne výše pohledávky, s cílem provést posouzení případné zneužívající povahy daných ujednání?“
K přípustnosti
23 Španělská vláda namítá nepřípustnost předběžných otázek z důvodu, že skutková okolnost, na které tyto otázky spočívají, a sice neúplné posouzení případné zneužívající povahy ujednání úvěrové smlouvy v rámci řízení o platebním rozkazu, je hypotetická, jelikož v rámci tohoto řízení soud provedl posouzení i bez návrhu v souladu s čl. 815 odst. 4 novelizovaného LEC. Kromě toho podle této vlády přezkum správného vyčíslení částky požadované společností Investcapital nevyžaduje posouzení případné zneužívající povahy ujednání úvěrové smlouvy ve smyslu směrnice 93/13.
24 V tomto ohledu je třeba připomenout, že je pouze na vnitrostátním soudu, který rozhoduje spor a musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, aby s ohledem na konkrétní okolnosti věci v původním řízení posoudil relevanci otázek, které klade Soudnímu dvoru. Jestliže se položené otázky týkají výkladu nebo platnosti pravidla unijního práva, je Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout. Z toho plyne, že se na předběžnou otázku týkající se unijního práva vztahuje domněnka relevance. Soudní dvůr může odmítnout vydat rozhodnutí o otázce pouze tehdy, je-li zjevné, že žádaný výklad unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém nebo také pokud Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. června 2023, International Protection Appeals Tribunal a další (Atentát v Pákistánu) (C‑756/21, EU:C:2023:523), body 35 a 36].
25 Předkládací rozhodnutí přitom v projednávaném případě dostatečně popisuje právní i skutkový rámec věci v původním řízení a údaje poskytnuté předkládajícím soudem umožňují určit dosah položených otázek.
26 Dále je výlučně na předkládajícím soudu, aby určil, zda lze posouzení případné zneužívající povahy ujednání úvěrové smlouvy během řízení o platebním rozkazu považovat za úplné a zda je za účelem zajištění správného vyčíslení požadované částky v řízení o výkonu rozhodnutí nezbytné předchozí ověření zneužívající povahy ujednání úvěrové smlouvy.
27 Za těchto podmínek musí být žádost o rozhodnutí o předběžné otázce považována za přípustnou.
K předběžným otázkám
K prvním částem první a druhé otázky
28 Podstatou prvních částí první a druhé otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda čl. 7 odst. 1 směrnice 93/13 ve spojení se zásadou efektivity brání vnitrostátní právní úpravě, která z důvodu prekluze neumožňuje soudu rozhodujícímu o výkonu platebního rozkazu posoudit i bez návrhu nebo na návrh spotřebitele případnou zneužívající povahu ujednání obsažených v úvěrové smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem, pokud již bylo takové posouzení provedeno soudem ve fázi řízení o platebním rozkazu, ale existují důvody se domnívat, že bylo neúplné.
29 Úvodem je třeba připomenout, že jak vyplývá z ustálené judikatury Soudního dvora, směrnice 93/13, zejména její čl. 7 odst. 1 ve spojení s bodem 24 jejího odůvodnění, ukládají členským státům povinnost zajistit odpovídající a účinné prostředky, aby zabránily dalšímu používání zneužívajících ujednání ve smlouvách, které uzavírají prodávající nebo poskytovatelé se spotřebiteli (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 29. října 2015, BBVA, C‑8/14, EU:C:2015:731, bod 19, a ze dne 31. března 2022, Lombard Lízing, C‑472/20, EU:C:2022:242, bod 36 a citovaná judikatura).
30 I když Soudní dvůr již několikrát upravil způsob, jakým vnitrostátní soud musí zajistit ochranu práv, která pro spotřebitele vyplývají z této směrnice, nic to nemění na tom, že unijní právo v zásadě neharmonizuje postupy použitelné na posouzení údajně zneužívající povahy smluvního ujednání, a že se na ně tedy vztahuje vnitrostátní právní řád členských států, a to na základě zásady jejich procesní autonomie s tím, že nesmí být méně příznivé než ty, kterými se řídí obdobné situace ve vnitrostátním právu (zásada rovnocennosti), ani nesmějí v praxi znemožňovat nebo nadměrně ztěžovat výkon práv přiznaných unijním právním řádem (zásada efektivity) (viz zejména rozsudek ze dne 17. května 2022, Ibercaja Banco, C‑600/19, EU:C:2022:394, bod 39 a citovaná judikatura).
31 Pokud jde o zásadu efektivity, která je jako jediná předmětem otázek předkládajícího soudu, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora každý případ, v němž vyvstává otázka, zda vnitrostátní procesní ustanovení znemožňuje nebo nadměrně ztěžuje použití unijního práva, musí být analyzován s přihlédnutím k místu tohoto ustanovení v řízení jako celku, k jeho průběhu a zvláštnostem u různých vnitrostátních soudních orgánů [rozsudek ze dne 22. září 2022, Vicente (Žaloba na zaplacení odměny advokáta), C‑335/21, EU:C:2022:720, bod 55 a citovaná judikatura].
32 V projednávané věci ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že ve španělském procesním systému bylo řízení o platebním rozkazu stanovené v článku 815 LEC změněno zákonem 42/2015, aby bylo umožněno soudu i bez návrhu posoudit případnou zneužívající povahu smluvních ujednání z hlediska směrnice 93/13.
33 Jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, návrh na vydání platebního rozkazu, založený na smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem, je v souladu s čl. 815 odst. 4 novelizovaného LEC oznámen soudním tajemníkem soudu za účelem posouzení i bez návrhu případné zneužívající povahy jakéhokoli smluvního ujednání, na němž je návrh založen nebo které určuje vymahatelnou částku. Má-li soud za to, že některé z dotyčných ujednání může být zneužívající, vyzve účastníky řízení k předložení vyjádření. Po vyslechnutí účastníků řízení rozhodne usnesením a případně určí důsledky, které zjištění zneužívající povahy zkoumaných ujednání vyvolá. Proti usnesení lze podat odvolání. Má-li soud za to, že se nejedná o zneužívající ujednání, učiní v tomto smyslu prohlášení a soudní tajemník zašle dlužníkovi platební rozkaz.
34 Článek 816 odst. 1 novelizovaného LEC stanoví, že pokud dlužník nevyhoví platebnímu rozkazu nebo se nedostaví k soudu, vydá soudní tajemník odůvodněné rozhodnutí o ukončení řízení o platebním rozkazu, které je exekučním titulem. Toto rozhodnutí představuje v souladu s článkem 556 LEC procesní rozhodnutí, které nelze napadnout z důvodů vycházejících z případné zneužívající povahy smluvních ujednání.
35 Předkládající soud upřesňuje, že skutečnost, že španělský zákonodárce stanovil posouzení případné zneužívající povahy smluvních ujednání v rámci řízení o platebním rozkazu, a nikoli při výkonu rozhodnutí soudního tajemníka vydaného na konci takového řízení, svědčí o úmyslu uložit povinnost provést toto posouzení pod hrozbou prekluze v rámci řízení, které předchází řízení o výkonu takového platebního rozkazu. Spotřebiteli tak zaniká právo domáhat se takového posouzení při výkonu platebního rozkazu, přičemž toto posouzení nemůže provést ani soud bez návrhu.
36 V projednávané věci je sice nesporné, že takové posouzení bylo provedeno v rámci řízení o platebním rozkazu, tento soud má však pochybnosti o jeho účinnosti s ohledem na dokumentaci předloženou na podporu návrhu na vydání platebního rozkazu, o níž má za to, že nepostačovala k tomu, aby soudu umožnila stanovit způsob, jakým byla určena výše uplatňované pohledávky. Za těchto podmínek si uvedený soud klade otázku, zda čl. 7 odst. 1 směrnice 93/13 ve spojení se zásadou efektivity vyžaduje, aby soud rozhodující o výkonu rozhodnutí posoudil případnou zneužívající povahu smluvních ujednání bez ohledu na vnitrostátní procesní pravidla, která stanoví zánik práva provést procesní úkon po uplynutí lhůty k tomu stanovené.
37 V tomto ohledu je třeba bez dalšího poznamenat, že okolnost, že posouzení případné zneužívající povahy smluvních ujednání je stanoveno pouze v rámci řízení o platebním rozkazu, a nikoli při výkonu platebního rozkazu vydaného na konci tohoto řízení, nepředstavuje sama o sobě porušení zásady efektivity.
38 Jak totiž vyplývá z judikatury Soudního dvora, dodržování této zásady je zajištěno, pokud vnitrostátní procesní systém stanoví v rámci řízení o platebním rozkazu nebo v rámci řízení o výkonu platebního rozkazu i bez návrhu posouzení případné zneužívající povahy ujednání obsažených ve smlouvě dotčené těmito řízeními (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. února 2016, Finanmadrid EFC, C‑49/14, EU:C:2016:98, bod 46).
39 Kromě toho měl Soudní dvůr již příležitost upřesnit, že za účelem zajištění jak stability práva a právních vztahů, tak řádného výkonu spravedlnosti je důležité, aby soudní rozhodnutí, která se po vyčerpání možných procesních prostředků nebo po uplynutí lhůt stanovených pro tyto procesní prostředky stala konečnými, již nemohla být zpochybněna (rozsudek ze dne 17. května 2022, Ibercaja Banco, C‑600/19, EU:C:2022:394, bod 41 a citovaná judikatura).
40 Pokud jde o promlčení z důvodu uplynutí určitých procesních lhůt, z judikatury Soudního dvora vyplývá, že přiměřené lhůty pro podání žaloby stanovené pod hrozbou prekluze v zájmu právní jistoty nejsou takové povahy, aby v praxi znemožňovaly nebo nadměrně ztěžovaly výkon práv přiznaných unijním právním řádem, pokud jsou tyto lhůty fakticky dostatečné k tomu, aby umožnily spotřebiteli připravit a podat účinný opravný prostředek (rozsudek ze dne 9. července 2020, Raiffeisen Bank a BRD Groupe Société Générale, C‑698/18 a C‑699/18, EU:C:2020:537, bod 62 a citovaná judikatura).
41 V projednávané věci otázky předkládajícího soudu nevyvolává délka lhůt stanovených spotřebiteli k uplatnění práv vyplývajících ze směrnice 93/13 v rámci řízení o platebním rozkazu, ale zásada prekluze po uplynutí těchto lhůt, a tedy nemožnost, která z toho vyplývá pro tento soud, posoudit i bez návrhu nebo na návrh spotřebitele případnou zneužívající povahu smluvních ujednání během řízení o výkonu platebního rozkazu.
42 V tomto ohledu je třeba připomenout, že v souvislosti s řízením o výkonu exekučního titulu týkajícího se nemovitosti zatížené hypotékou, v němž byl soud povinen i bez návrhu posoudit případnou zneužívající povahu smluvních ujednání při zahájení tohoto řízení, aniž by toto posouzení mohlo být provedeno v dalších fázích tohoto řízení, Soudní dvůr rozhodl, že ochrana poskytovaná směrnicí 93/13 byla zajištěna pouze, pokud vnitrostátní soud ve svém rozhodnutí povolujícím výkon exekučního titulu týkajícího se nemovitosti zatížené hypotékou výslovně uvedl, že i bez návrhu posoudil zneužívající povahu ujednání právního titulu, na jehož základě bylo zahájeno řízení o výkonu exekučního titulu týkajícího se nemovitosti zatížené hypotékou, že toto posouzení, alespoň stručně odůvodněné, neodhalilo existenci žádného zneužívajícího ujednání a že v případě nepodání námitky ve lhůtě stanovené vnitrostátním právem bude pro spotřebitele nemožné se dovolávat případné zneužívající povahy těchto ujednání (rozsudek ze dne 17. května 2022, Ibercaja Banco, C‑600/19, EU:C:2022:394, bod 51).
43 Z judikatury rovněž vyplývá, že v případě, že vnitrostátní soud při předchozím přezkumu sporné smlouvy, která vedla k přijetí rozhodnutí zakládající překážku věci pravomocně rozsouzené, pouze přezkoumal z úřední povinnosti, s ohledem na směrnici 93/13, jediné nebo jen některá ujednání této smlouvy, tato směrnice ukládá soudu, který pravidelně rozhoduje v rámci následného řízení, povinnost posoudit na návrh účastníků řízení nebo z úřední povinnosti případnou zneužívající povahu dalších ujednání uvedené smlouvy, pokud má za tímto účelem k dispozici nezbytné informace o právním a skutkovém stavu. V případě neprovedení takového posouzení by totiž byla ochrana spotřebitele neúplná a nedostatečná a nepředstavovala by přiměřený ani účinný prostředek zabraňující dalšímu používání tohoto typu ujednání, což by bylo v rozporu s čl. 7 odst. 1 této směrnice (rozsudek ze dne 26. ledna 2017, Banco Primus, C‑421/14, EU:C:2017:60, bod 52 a citovaná judikatura).
44 Pokud jde konkrétně o odůvodnění, jehož uvedení přísluší soudu provádějícímu posouzení zneužívající povahy smluvních ujednání, Soudní dvůr rozhodl, že toto odůvodnění musí soudu rozhodujícímu o následné žalobě umožnit, aby rozpoznal zaprvé ujednání nebo jejich části, které byly přezkoumány z hlediska směrnice 93/13 v rámci prvního řízení, a zadruhé důvody, byť stručně uvedené, na základě kterých měl soud rozhodující v rámci tohoto prvního řízení za to, že tato ujednání nebo jejich části postrádají zneužívající povahu (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 18. prosince 2023, Eurobank Bulgaria, C‑231/23, EU:C:2023:1008, bod 34).
45 Z výše uvedeného vyplývá, že posouzení případné zneužívající povahy smluvních ujednání obsažených ve smlouvě uzavřené mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem provedené soudem je z hlediska směrnice 93/13 v souladu se zásadou efektivity, pokud je spotřebitel informován o existenci tohoto posouzení a o důsledcích, které má jeho nečinnost v oblasti prekluze práva dovolávat se případné zneužívající povahy smluvních ujednání, a dále pokud je rozhodnutí přijaté na základě uvedeného posouzení dostatečně odůvodněno, takže je možné identifikovat ujednání zkoumaná při této příležitosti a důvody, byť stručné, na jejichž základě měl soud za to, že tato ujednání nemají zneužívající povahu. Účinkem soudního rozhodnutí, které splňuje tyto požadavky, může být zabránění v provedení nového posouzení případné zneužívající povahy smluvních ujednání v rámci pozdějšího řízení.
46 V projednávané věci ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že v rámci řízení o platebním rozkazu soud přezkoumal i bez návrhu na základě povinnosti, která pro něj vyplývá z novelizovaného LEC, ujednání úvěrové smlouvy a vzhledem k tomu, že měl pochybnosti o případné zneužívající povaze těchto ujednání, vyzval účastníky řízení, aby se v tomto ohledu vyjádřili. Spotřebitel na tuto výzvu neodpověděl ani nepodal odvolání proti usnesení vydanému soudem, ve kterém soud nekonstatoval existenci takových ujednání a na jehož základě vydal soudní tajemník platební rozkaz. Rovněž se jeví, že spotřebitel nepodal proti tomuto platebnímu rozkazu námitku, takže rozhodnutí soudního tajemníka ze dne 9. července 2019 představuje rozhodnutí, kterým se ukončuje řízení o platebním rozkazu.
47 Kromě toho je třeba rovněž uvést, že z předkládacího rozhodnutí nevyplývá, že by případná procesní omezení mohla spotřebitele odradit od uplatnění jeho práv v rámci řízení o platebním rozkazu.
48 S ohledem na judikaturu připomenutou v bodech 42 a 44 tohoto rozsudku tedy platí, že s výhradou, že spotřebitel věděl o existenci posouzení případné zneužívající povahy smluvních ujednání provedeného i bez návrhu v rámci řízení o platebním rozkazu a o důsledcích své nečinnosti a že usnesení vydané soudem na základě tohoto posouzení je dostatečně odůvodněno, posouzení prováděné tímto soudem v rámci tohoto řízení podle všeho splňuje požadavek efektivity s ohledem na článek 7 směrnice 93/13, což však musí ověřit předkládající soud.
49 Je třeba rovněž připomenout, že pokud by se spotřebitel domníval, že k tomu má důvody, mohl ve lhůtách, které mu byly k tomu stanoveny, napadnout neexistenci zneužívající povahy smluvních ujednání v rámci opravného prostředku podaného proti soudnímu rozhodnutí přijatému soudem v rámci řízení o platebním rozkazu.
50 Evropská komise má ve svém písemném vyjádření za to, že rozhodnutí soudního tajemníka, kterým se ukončuje řízení o platebním rozkazu, postrádá jakékoli odůvodnění, takže nemůže vést k prekluzi posouzení případné zneužívající povahy smluvních ujednání.
51 Nicméně s ohledem na zásadu procesní autonomie připomenutou v bodě 30 tohoto rozsudku mají členské státy volnost v organizaci svého procesního systému tak, aby posouzení podle směrnice 93/13 mohlo být provedeno nejen v souvislosti s rozhodnutím, kterým se ukončuje řízení o platebním rozkazu, ale rovněž v jakémkoliv okamžiku tohoto řízení, pokud je provedeno soudem a je v souladu se zásadou efektivity. Vzhledem k tomu, že ve španělském procesním systému k takovému posouzení dochází během takového řízení, nemůže okolnost, že již nemůže být v řízení o výkonu platebního rozkazu provedeno, sama o sobě narušit účinnost této směrnice.
52 S ohledem na výše uvedené je třeba na první části první a druhé otázky odpovědět tak, že čl. 7 odst. 1 směrnice 93/13 ve spojení se zásadou efektivity musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která z důvodu prekluze neumožňuje soudu rozhodujícímu o výkonu platebního rozkazu posoudit i bez návrhu nebo na návrh spotřebitele případnou zneužívající povahu ujednání obsažených v úvěrové smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem, pokud soud již takové posouzení provedl ve fázi řízení o platebním rozkazu, s výhradou, že tento soud ve svém rozhodnutí identifikoval ujednání, která byla předmětem tohoto posouzení, uvedl, byť stručně, důvody, proč tato ujednání nemají zneužívající povahu, a uvedl, že pokud ve stanovené lhůtě nebudou proti tomuto rozhodnutí uplatněny opravné prostředky stanovené vnitrostátním právem, zaniká právo spotřebitele dovolávat se případné zneužívající povahy uvedených ujednání.
K druhým částem první a druhé otázky
53 Podstatou druhých částí první a druhé otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda čl. 7 odst. 1 směrnice 93/13 ve spojení se zásadou efektivity brání vnitrostátní právní úpravě, která neumožňuje soudu rozhodujícímu o výkonu platebního rozkazu, aby i bez návrhu přijal důkazní opatření za účelem zjištění skutkových a právních okolností nezbytných k posouzení případné zneužívající povahy ujednání obsažených v úvěrové smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem.
54 Úvodem je třeba poznamenat, že tyto otázky jsou odůvodněné pouze tehdy, pokud předkládající soud po provedení analýzy s ohledem na první části první a druhé otázky dojde k závěru, že posouzení provedené ve fázi řízení o platebním rozkazu nesplňuje požadavky zásady efektivity, pokud jde o směrnici 93/13, a proto musí provést nové posouzení.
55 Za účelem odpovědi na druhé části těchto otázek je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury vychází systém ochrany zavedený směrnicí 93/13 z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli, jak co se týče jeho vyjednávací síly, tak jeho úrovně informovanosti (v tomto smyslu viz zejména rozsudek ze dne 4. května 2023, BRD Groupe Societé Générale a Next Capital Solutions, C‑200/21, EU:C:2023:380, bod 24 a citovaná judikatura).
56 Nerovné postavení mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem může tedy být narovnáno pouze pozitivním zásahem vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (viz zejména rozsudek ze dne 11. března 2020, Lintner, C‑511/17, EU:C:2020:188, bod 25 a citovaná judikatura).
57 Pokud předkládající soud dojde k závěru, že v případě neexistence účinného posouzení ve fázi řízení o platebním rozkazu mu přísluší, aby sám posoudil případnou zneužívající povahu ujednání obsažených v úvěrové smlouvě, musí mít možnost přijmout i bez návrhu důkazní opatření nezbytná k tomuto účelu [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. září 2022, Vicente (Žaloba na zaplacení odměny advokáta), C‑335/21, EU:C:2022:720, bod 73 a citovaná judikatura].
58 S ohledem na výše uvedené je třeba na druhé části první a druhé otázky odpovědět tak, že čl. 7 odst. 1 směrnice 93/13 ve spojení se zásadou efektivity musí být vykládán ve smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která neumožňuje soudu rozhodujícímu o výkonu platebního rozkazu, aby i bez návrhu přijal důkazní opatření za účelem zjištění skutkových a právních okolností nezbytných k posouzení případné zneužívající povahy ujednání obsažených v úvěrové smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem, pokud posouzení prováděné příslušným soudem ve fázi řízení o platebním rozkazu nesplňuje požadavky zásady efektivity, pokud jde o tuto směrnici.
K nákladům řízení
59 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (devátý senát) rozhodl takto:
1) Článek 7 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách ve spojení se zásadou efektivity
musí být vykládán v tom smyslu, že
nebrání vnitrostátní právní úpravě, která z důvodu prekluze neumožňuje soudu rozhodujícímu o výkonu platebního rozkazu posoudit i bez návrhu nebo na návrh spotřebitele případnou zneužívající povahu ujednání obsažených v úvěrové smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem, pokud soud již takové posouzení provedl ve fázi řízení o platebním rozkazu, s výhradou, že tento soud ve svém rozhodnutí identifikoval ujednání, která byla předmětem tohoto posouzení, uvedl, byť stručně, důvody, proč tato ujednání nemají zneužívající povahu, a uvedl, že pokud ve stanovené lhůtě nebudou proti tomuto rozhodnutí uplatněny opravné prostředky stanovené vnitrostátním právem, zaniká právo spotřebitele dovolávat se případné zneužívající povahy uvedených ujednání.
2) Článek 7 odst. 1 směrnice 93/13 ve spojení se zásadou efektivity
musí být vykládán v tom smyslu, že
brání vnitrostátní právní úpravě, která neumožňuje soudu rozhodujícímu o výkonu platebního rozkazu, aby i bez návrhu přijal důkazní opatření za účelem zjištění skutkových a právních okolností nezbytných k posouzení případné zneužívající povahy ujednání obsažených v úvěrové smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem, pokud posouzení prováděné příslušným soudem ve fázi řízení o platebním rozkazu nesplňuje požadavky zásady efektivity, pokud jde o tuto směrnici.
Podpisy