Language of document : ECLI:EU:F:2009:141

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(první senát)

21. října 2009

Věc F-33/08

V

v.

Komise Evropských společenství

„Veřejná služba – Smluvní zaměstnanci – Přijímání – Odmítnutí přijetí pro tělesnou nezpůsobilost k výkonu práce – Dodržení pravidel postupu – Dodržení pravidel vstupní lékařské prohlídky – Přípravné akty“

Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou V navrhuje zejména zrušení rozhodnutí Komise ze dne 15. května 2007 oznamující, že nesplňuje podmínky tělesné způsobilosti vyžadované k výkonu jejích funkcí, jakož i uložení Komisi, aby jí zaplatila náhradu újmy, která jí údajně vznikla.

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Komise Evropských společenství ponese vlastní náklady řízení a polovinu nákladů řízení vynaložených žalobkyní. V ponese polovinu vlastních nákladů řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Žaloba – Žalobní důvody – Žalobní důvod vycházející z údajných nesrovnalostí vstupní lékařské prohlídky – Přípustnost

(Služební řád úředníků, článek 33)

2.      Úředníci – Povinnost řádné péče, kterou má správní orgán – Povinnost doručit zaměstnanci individuální rozhodnutí v jazyce, který velmi dobře ovládá

(Článek 21 pododstavec 3 ES)

3.      Právo Společenství – Zásady – Dodržení přiměřené lhůty

(Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 1)

4.      Úředníci – Přijímání – Odmítnutí přijetí pro tělesnou nezpůsobilost

(Služební řád úředníků čl. 25 pododstavec 2, a článek 33; pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 83)

5.      Úředníci – Žaloba – Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci – Možnost uložit z úřední povinnosti žalovanému orgánu zaplacení náhrady za nemajetkovou újmu

(Služební řád úředníků čl. 91 odst. 1)

1.      Jelikož sporné rozhodnutí, jímž bylo odmítnuto přijetí pro tělesnou nezpůsobilost k výkonu práce není založeno pouze na lékařském posudku lékařské komise, ale na veškerých aktech a lékařských dokladech výslovně zmíněných v uvedeném posudku, včetně posudku vydaného při vstupní lékařské prohlídce praktickými lékaři, kteří prováděli vyšetření zaměstnance, nelze vyloučit, že případné nesrovnalosti, jimiž mohly být stiženy tyto posudky, mohly mít vliv na závěry lékařské komise, a tudíž i na legalitu sporného rozhodnutí. Existuje totiž úzký vztah mezi vstupní lékařskou prohlídkou, odbornými vyšetřeními případně provedenými jinými lékaři, předložením věci lékařské komisi, posudkem lékařské komise, a zmíněným rozhodnutím. Tento vztah skýtá s ohledem na soudržnost jednotlivých aktů takovéhoto řízení důvod k tomu, aby soud Společenství přezkoumal legalitu přípravných aktů, jež vedly k tomuto rozhodnutí.

(viz body 132 a 133)

Odkazy:

Soudní dvůr: 11. července 1968, Van Eick v. Komise, 35/67, Recueil, s. 481, 500

Tribunál: 31. ledna 2006, Giulietti v. Komise, T‑293/03, Sb. VS s. I‑A‑2‑5 a II‑A‑2‑19, bod 39 a citovaná judikatura

2.      Osoby, které vstupují do služeb Evropských společenství, nemají absolutní nárok, aby jazyk, který si zvolí, ať již je tímto jazykem jejich mateřština nebo jiný jazyk, kterému dávají přednost, byl používán při všech úkonech, které se dotýkají jejich přijetí do zaměstnání nebo výkonu tohoto zaměstnání. Uznání takovéhoto práva by bylo zjevně neslučitelné s požadavky řádného fungování orgánů Společenství. I za předpokladu, že by uznání takovéhoto práva bylo žádoucí, muselo by mít toto právo v souladu se zásadou rovného zacházení stejný rozsah pro všechny úředníky a zaměstnance Společenství, nezávisle na tom, o které jazyky by se jednalo a kde by se nacházelo jejich pracoviště. Situace stálého pobytu a zaměstnání v zahraničí, v níž se nejčastěji nacházejí úředníci nebo jiní zaměstnanci Společenství, a přísné požadavky služby však způsobují, že by bylo uplatňování takovéto záruky velmi nesnadno uskutečnitelné.

Naopak jsou orgány na základě povinnosti řádné péče povinny v případech, kdy se jedná o osobní situaci dotčeného úředníka nebo jiného zaměstnance, užívat jazyk, který daná osoba velmi dobře ovládá. Tato povinnost má zvláštní význam, neboť správní orgán je nejen povinen efektivně informovat úředníka o rozhodnutí, které se jej dotýká, ale i zaručit, aby provedené analýzy a psychologické testy byly pro dotčeného jedince jasně srozumitelné, a aby takto prováděné odborné posouzení bylo věrným a objektivním odrazem jeho osobnosti. Úroveň zvládnutí jazyka používaného zainteresovanou osobou při takovýchto testech a analýzách musí tudíž být obzvláště vysoká.

(viz body 170, 171 a 173)

Odkazy:

Tribunál: 23. března 2000, Rudolph v. Komise, T‑197/98, Recueil FP, s. I‑A‑55 a II‑241, bod 46

Soud pro veřejnou službu: 13. prosince 2007, Duyster v. Komise, F‑51/05 a F‑18/06, Sb. VS s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, body 57 a 58; 7. října 2009, Marcuccio v. Komise, F‑122/07, Sb. VS s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, bod 60

3.      Povinnost dodržet při provádění správních řízení přiměřenou lhůtu je obecnou zásadou práva Společenství, jejíž dodržování zajišťuje soud Společenství a která se jakožto jedna ze složek práva na řádnou správu objevuje v čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie. Nedodržení zásady přiměřené lhůty však obecně neodůvodňuje zrušení rozhodnutí přijatého v závěru správního řízení. Nedodržení zásady přiměřené lhůty totiž ovlivní platnost správního řízení, až když se nadměrně dlouhá doba tohoto řízení může projevit v samotném obsahu rozhodnutí přijatého v jeho závěru. V rámci přijímání do pracovního poměru a vstupní lékařské prohlídky nemůže tedy eventuální nadměrné prodlení – kromě výjimečných situací – pozměnit hmotněprávní důkazní prostředky, jež případně prokazují neschopnost k výkonu prací pro orgán Společenství. Konkrétním – a protismyslným – důsledkem zrušení rozhodnutí přijatého s ohledem na tato konstatování by pro soud Společenství bylo další prodloužení řízení z toho důvodu, že již bylo příliš dlouhé.

(viz body 209 až 211)

Odkazy:

Soudní dvůr: 13. prosince 2000, SGA v. Komise, C‑39/00 P, Recueil, s. I‑11201, bod 44

Tribunál: 13. ledna 2004, JCB Service v. Komise, T‑67/01, Recueil, s. II‑49, body 36 a 40, jakož i citovaná judikatura; 11. dubna 2006, Angeletti v. Komise, T‑394/03, Sb. VS s. I‑A‑2‑95 a II‑A‑2‑441, body 162 a 163

4.      Způsob odůvodnění posudku o neschopnosti vydaného lékařskou komisí v rámci vstupní lékařské prohlídky, který spočívá v předání lékařského základu jejích závěrů – při zachování lékařského tajemství – vedoucímu lékařské služby dotčeného orgánu Společenství, není uspokojivý pro dotčenou osobu, jež nemá přímý přístup k úvahám, které odůvodnily závěry lékařské komise. Tento způsob nečiní tudíž takovýto posudek protiprávním, jelikož povinnost odůvodnění musí být sladěna s požadavky lékařského tajemství. Tohoto sladění se ohledně dotčené osoby docílí předložením žádosti, aby byly důvody neschopnosti sděleny lékaři, kterého si tato osoba zvolí, a vyhověním této žádosti.

Jakkoli takovéto odůvodnění posudku lékařské komise může být podrobeno oprávněné kritice, pokud v případě, že je napadeno dotčenou osobou, brání přezkumu legality soudem Společenství, není tomu tak v případě, kdy dotčený orgán Společenství opakovaně sdělí soudu Společenství, že je ochoten předložit mu veškeré dokumenty, na jejichž základě se lékařská komise vyjádřila, za podmínky, že dotčená osoba bude souhlasit s tím, že členové zmíněné komise budou ohledně ní zbaveni povinnosti dodržovat lékařské tajemství, ale kdy dotčená osoba rozhodně odmítá této žádosti vyhovět. V takovém případě ani správní orgán, ani členové lékařské komise nejsou subjektem, který brání obvyklému fungování soudů.

(viz body 221 až 226)

Odkazy:

Soudní dvůr: 27. října 1977, Moli v. Komise, 121/76, Recueil, s. 1971, body 15 až 17; 13. dubna 1978, Mollet v. Komise, 75/77, Recueil, s. 897, body 15 až 17; 10. června 1980, M. v. Komise, 155/78, Recueil, s. 1797, body 15 až 19

5.      Soud Společenství, je-li k němu podána žaloba v rámci jeho plné jurisdikce, má i při neexistenci řádných návrhových žádání za tímto účelem pravomoc uložit z moci úřední správnímu orgánu zaplacení náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným služebním postupem téhož orgánu. Tato pravomoc je ovšem vykonávána pouze tehdy, jestliže soud nevyřeší věc zrušením, k němuž by měl za normálních okolnosti přikročit, z důvodu nepřiměřených důsledků takovéhoto řešení, nebo nevhodné povahy takovéto sankce za zjištěnou nesrovnalost, anebo jestliže za účelem zajištění užitečného účinku zrušujícího rozsudku konstatuje, že zrušení, které vysloví, nebude samo o sobě s to přiměřeně napravit utrpěnou újmu.

(viz bod 266)

Odkazy:

Soudní dvůr: 5. června 1980, Oberthür v. Komise, 24/79, Recueil, s. 1743, body 13 až 15

Tribunál: 31. března 2004, Girardot v. Komise, T‑10/02, Recueil FP, s. I‑A‑109 a II‑483, body 84 až 91

Soud pro veřejnou službu: 22. října 2008, Tzirani v. Komise, F‑46/07, Sb. VS s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, body 214 a 215; 5. května 2009, Simões Dos Santos v. OHIM, F‑27/08, Sb. VS s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, body 142 až 144