Věc T‑324/10
Firma Léon Van Parys NV
v.
Evropská komise
„Celní unie – Dovoz banánů pocházejících z Ekvádoru – Dodatečný výběr dovozního cla – Žádost o prominutí dovozního cla – Článek 220 odst. 2 písm. b) a článek 239 nařízení (EHS) č. 2913/92 – Chyba celních orgánů – Hrubá nedbalost zúčastněné osoby“
Shrnutí rozsudku Tribunálu (druhého senátu) ze dne 19. března 2013
1. Vlastní zdroje Evropské unie – Dodatečný výběr dovozního nebo vývozního cla – Podmínky nezapočítání dovozního cla uvedené v čl. 220 odst. 2 písm. b) nařízení č. 2913/92
[Nařízení Rady č. 2913/92, čl. 220 odst. 2 písm. b)]
2. Vlastní zdroje Evropské unie – Dodatečný výběr dovozního nebo vývozního cla – Podmínky nezapočítání dovozního cla uvedené v čl. 220 odst. 2 písm. b) nařízení č. 2913/92 – Chyba samotných příslušných orgánů – Požadavek aktivního jednání
[Nařízení Rady č. 2913/92, čl. 220 odst. 2 písm. b)]
3. Vlastní zdroje Evropské unie – Dodatečný výběr dovozního nebo vývozního cla – Podmínky nezapočítání dovozního cla uvedené v čl. 220 odst. 2 písm. b) nařízení č. 2913/92
[Nařízení Rady č. 2913/92, čl. 4 body 3, 13 a 14 a čl. 220 odst. 2 písm. b)]
4. Vlastní zdroje Evropské unie – Dodatečný výběr dovozního nebo vývozního cla – Předložení případu žádosti, aby clo nebylo dodatečně vybráno, Komisi – Oznámení námitek žadateli – Přístup k dokumentům – Rozsah
(Nařízení Rady č. 2913/92)
5. Vlastní zdroje Evropské unie – Vrácení či prominutí dovozního nebo vývozního cla – Okolnosti, jež nelze přičítat „podvodnému jednání nebo hrubé nedbalosti“ zúčastněné osoby – Pojem „hrubá nedbalost“ – Striktní výklad – Získání dovozních licencí prostřednictvím zprostředkovatele bez provedení ověření u jejich držitelů – Vyloučení (Nařízení Rady č. 2913/92, článek 239; nařízení Komise č. 2454/93, článek 905)
6. Vlastní zdroje Evropské unie – Vrácení či prominutí dovozního nebo vývozního cla – Ustanovení o ekvitě zakotvené v článku 239 celního kodexu Společenství a v článku 905 jeho prováděcího nařízení č. 2454/93 – Posuzovací pravomoc Komise – Podmínky výkonu
(Nařízení Rady č. 2913/92, článek 239)
7. Vlastní zdroje Evropské unie – Vrácení či prominutí dovozního nebo vývozního cla – Okolnosti, jež nelze přičítat „podvodnému jednání nebo hrubé nedbalosti“ zúčastněné osoby – Důkazní břemeno
(Nařízení Rady č. 2913/92, čl. 239 odst. 1)
1. Článek 220 odst. 2 písm. b) nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, podmiňuje neprovedení dodatečného výběru dovozního nebo vývozního cla vnitrostátními orgány třemi kumulativními podmínkami. Jsou‑li tyto tři podmínky splněny, má osoba povinná zaplatit clo nárok na to, aby výběr nebyl proveden.
Nejprve je třeba, aby clo nebylo vybráno v důsledku chyby ze strany samotných příslušných orgánů. Dále musí být pochybení těchto orgánů takové povahy, že je osoba povinná zaplatit clo jednající v dobré víře nemohla rozumným způsobem zjistit navzdory svým profesionálním zkušenostem a péči, kterou musí prokázat. A konečně musí tato osoba dodržet všechna ustanovení platných předpisů týkající se jejího celního prohlášení.
Existence těchto podmínek musí být posuzována vzhledem k cíli čl. 220 odst. 2 písm. b) uvedeného nařízení, kterým je chránit legitimní očekávání osoby povinné zaplatit clo, pokud jde o opodstatněnost všech skutečností, které mají vliv na rozhodnutí, zda bude dovozní clo vybráno, či nikoliv.
(viz body 34–36)
2. Pouze aktivní jednání vnitrostátních orgánů zakládá nárok na neprovedení dodatečného výběru dovozního nebo vývozního cla podle čl. 220 odst. 2 písm. b) nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství.
(viz bod 53)
3. Z článku 4 bodu 3 nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, vyplývá, že „celními orgány“ se rozumějí orgány příslušné mimo jiné k provádění celních předpisů. Z toho vyplývá, že tím jsou míněny i správní orgány členských států i třetích států, které jsou pověřeny zajištěním celního dohledu a kontrol dodržování celních předpisů v souladu s definicemi těchto úkolů uvedenými v čl. 4 bodech 13 a 14 nařízení č. 2913/92. V této souvislosti nelze Komisi považovat za celní orgán ve smyslu uvedeného nařízení. Chyby, kterých se v tomto rámci mohla případně dopustit, tedy nemohou zakládat nárok na využití mechanismu čl. 220 odst. 2 písm. b) tohoto nařízení, podle něhož se dodatečný výběr dovozního nebo vývozního cla neprovede.
(viz bod 60)
4. Podle zásady dodržování práva na obhajobu nepřísluší jen samotné Komisi rozhodnout, které dokumenty jsou pro účely řízení o neprovedení dodatečného výběru cla pro dotčenou stranu užitečné. Správní spis může obsahovat dokumenty obsahující skutečnosti ve prospěch neprovedení dodatečného výběru, které mohou být využity zúčastněnou osobou na podporu její žádosti, přestože Komise je nevyužila. Žadatel tedy musí mít možnost přístupu ke všem dokumentům uvedeným ve spise, které nemají důvěrný charakter, včetně těch dokumentů, které Komise nevyužila k tomu, aby na nich založila své námitky.
Předpokládá se však neexistence dokumentu, k němuž bylo požádáno o přístup, pokud dotyčný orgán učiní prohlášení v tomto smyslu. Jde ovšem o domněnku vyvratitelnou, kterou může žalobce vyvrátit všemi prostředky na základě relevantních a shodujících se indicií.
(viz body 70, 72)
5. Vrácení dovozního cla podle článku 905 nařízení č. 2454/93, kterým se provádí nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, podléhá splnění dvou kumulativních podmínek, a sice zaprvé existenci zvláštní situace a zadruhé neexistenci hrubé nedbalosti a podvodného jednání ze strany zúčastněné osoby. V důsledku toho k odmítnutí vrácení cla postačuje, aby jedna z těchto dvou podmínek nebyla splněna.
V této souvislosti je pro posouzení, zda se jedná o hrubou nedbalost, třeba zohlednit zejména složitost ustanovení, jejichž porušení vedlo ke vzniku celního dluhu, jakož i profesionální zkušenost a péči hospodářského subjektu. Vzhledem k tomu, že vrácení nebo prominutí dovozního cla, které může být přiznáno pouze za určitých podmínek a ve specificky stanovených případech, představuje výjimku z běžného režimu dovozů a vývozů, musí být dále ustanovení stanovující takové vrácení nebo takové prominutí vykládána striktně. Zejména neexistence hrubé nedbalosti je podmínkou sine qua non pro možnost domáhat se vrácení nebo prominutí dovozního cla, proto tento pojem musí být vykládán takovým způsobem, aby počet případů vrácení nebo prominutí cla zůstal omezen.
V důsledku toho není možné obecně akceptovat, že hospodářský subjekt, který dováži zboží do Unie a který, aby získal užívání dovozních licencí, využije služeb zprostředkovatele, byl považován za subjekt jednající neopatrně nebo bez náležité péče, pokud neprovede ověření u držitele licence. Využití služeb takovéhoto zprostředkovatele totiž patří mezi praktické možnosti provádění dovozní činnosti podle úvahy dovozce a má za cíl zjednodušit výkon této činnosti, pokud se dovozce v daném ekonomickém kontextu domnívá, že zprostředkovatel je osobou, která je lépe než on schopna najít nové hospodářské subjekty, které získaly licence a které chtějí postoupit jejich užívání, zejména pokud dovozce potřebuje značné množství licencí v dosti krátké lhůtě. V případě neexistence jakékoli jiné skutečnosti, která by mohla vyvolat pochybnosti hospodářského subjektu stran pravosti použitých dovozních licencí, není možné konstatovat, že kontakty s držiteli dovozních licencí jsou nezbytné pro umožnění propuštění dováženého zboží do volného oběhu.
(viz body 77, 79, 80, 102)
6. Pokud jde o uplatňování článku 239 nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, Komise disponuje určitým prostorem pro uvážení, avšak je povinna tuto svoji posuzovací pravomoc uplatňovat tak, aby skutečně vyvažovala na straně jedné zájem Unie na zajištění dodržování celních předpisů, a na druhé straně zájem dovozce, který jednal v dobré víře, na tom, aby nenesl škody přesahující běžné obchodní riziko.
(viz bod 81)
7. Pokud celní orgány dospějí k názoru, že nemůže být prokázáno, že se hospodářský subjekt dopustil podvodu nebo hrubé nedbalosti, přísluší Komisi, pokud se rozhodne odchýlit od stanoviska vnitrostátních orgánů, aby na základě relevantních skutečností prokázala existenci hrubě nedbalého chování uvedeného hospodářského subjektu.
(viz bod 86)