Žaloba podaná dne 29. ledna 2010 - Elementis a další v. Komise
(Věc T-43/10)
Jednací jazyk: angličtina
Účastnice řízení
Žalobkyně: Elementis plc, Elementis Holdings Ltd, Elementis UK Ltd a Elementis Services Ltd (Londýn, Spojené království) (zástupci: T. Wessely, A. de Brousse, E. Spinelli, advokáti, a A. Woods, solicitor)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání žalobkyň
zrušit rozhodnutí Evropské komise č. K(2009) 8682 ze dne 11. listopadu 2009 ve věci COMP/38589 - Termostabilizátory v rozsahu, v jakém se týká žalobkyň;
podpůrně, zrušit nebo podstatně snížit částky pokut uložených žalobkyním na základě rozhodnutí;
uložit žalované náhradu nákladů řízení, včetně nákladů vynaložených žalobkyněmi v souvislosti s platbou celé pokuty nebo její části;
přijmout jakákoliv opatření, která Tribunál uzná za vhodná.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Prostřednictvím své žaloby se žalobkyně domáhají v souladu s článkem 263 SFEU zrušení rozhodnutí Komise č. K(2009) 8682 ze dne 11. listopadu 2009 ve věci COMP/38589 - Termostabilizátory, kterým bylo několik podniků, včetně žalobkyň, prohlášeno odpovědnými za porušení článku 81 ES (nyní 101 SFEU) a článku 53 EHP na základě toho, že byly účastníky dvou kartelových dohod, které ovlivňovaly odvětví cínových stabilizátorů a stabilizátorů ESBO/estery v celém EHP.
Žalobní důvody a hlavní argumenty, které žalobkyně předložily, jsou následující:
Zaprvé žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila porušení práva tím, že přijala sankcionující rozhodnutí vůči žalobkyním v rozporu s pravidly týkajícími se promlčení obsaženými v čl. 25 odst. 5 a čl. 25 odst. 6 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 (dále jen "nařízení č. 1/2003") o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 ES (nyní články 101 a 102 SFEU)
1. Podle čl. 25 odst. 5 nařízení č. 1/2003 je absolutní promlčecí lhůta, po jejímž uplynutí Komise nesmí uložit sankce za protikartelová jednání, 10 let od okamžiku, kdy protiprávní jednání skončilo. Žalobkyně tedy tvrdí, že rozhodnutí přijaté po více než 11 letech po skončení protiprávního jednání žalobkyň (2. října 1998) bylo přijato v rozporu s výše uvedeným ustanovením. Dále žalobkyně tvrdí, že názor Komise, že pokuta je i přes uplynutí desetileté promlčecí lhůty legitimní, vychází z jejího
erga omnes výkladu stavění promlčecí lhůty v čl. 26 odst. 6 nařízení č. 1/2003, který je podle žalobkyň vadný.
Zadruhé žalobkyně tvrdí, že Komise porušila práva obhajoby žalobkyň, jelikož přílišná délka zjišťovací fáze vyšetřování negativně ovlivnila schopnost žalobkyň účinně vykonat jejich práva obhajoby v tomto řízení.
Zatřetí žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila zjevně nesprávných posouzení, když pokutu uloženou žalobkyním nesprávně stanovila na základě pokut uložených i) ve vztahu k období před spojením podniků; a ii) za účelem odrazení, z obratu dosaženého společným podnikem Akcros namísto obratu dosaženého žalobkyněmi. Podle žalobkyň by měly být pokuty sníženy o 50%.
Začtvrté žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila nesprávných právních posouzení a porušila zásady právní jistoty, osobní odpovědnosti a proporcionality tím, že nespecifikovala částku pokuty (uloženou společně a nerozdílně žalobkyním), která měla být žalobkyněmi uhrazena.
____________1 - Úř. věst. 2003 L 1 s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205.